CM - 16. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

16/ Lucas

Celý týden po našem návratu z Chicaga strávím vyřizováním věcí spojených s naším výletem a zotavováním se ze všech zranění. Podle Goldberga, našeho doktora na pozemku, mám nalomená žebra a pár popálenin třetího stupně na zádech a rukou – zranění, které se zdají vzhledem k boji, který jsme přežili, maličké.

„Ty jeden zasranej šťastlivče,“ řekne Diego, když si s ním a Eduardem konečně sednu, abych se dostal do obrazu se situací s Yulií. „Všichni ti chlapi…“

„Jo.“ Zuby mě bolí z toho, jak je celé dny tisknu k sobě. Obličeje všech mrtvých mužů mě pronásledují, stejně jako ti, které jsme ztratili při pádu letadla. Za několik měsíců jsme ztratili víc než sedmdesát vojáků a říct, že je nálada na pozemku ponurá, je málo.

Mezi organizováním pohřbů, hledáním nových rekrutů a uklízením nepořádku v Chicagu, mě pohání jen vztek.

„Doufám, že ti sráči za všechno zaplatili,“ řekne Eduardo rozčileně. „Kdybych tam byl-“

„Byl bys stejně tak mrtvý,“ řeknu unaveně. Nejsem v náladě, abych si vychutnával vztek mladého strážného. Popáleniny jsou už skoro zahojené, ale žebra mě při sebemenším pohybu bolí. „Řekněte mi, co zatím víte. Zjistili jste, kdo se dostal do styku s mou zajatkyní a pomohl jí utéct?“

Diego a Eduardo si vymění pohled. Pak Diego řekne, „Ano, ale nemyslím, že je to ona.“

Zamračím se. „Ona?“

„Rosa Martinez, služebná z hlavního domu,“ řekne Eduardo váhavě. „Ona… No, na záznamu z dronu se objevila, jak během posledních dvou týdnů několikrát navštívila tvůj dům.“

„Oh, ano.“ Zasměju se. „Divně se zajímala o Yulii.“ Nemám v plánu jim vykládat o tom, že je do mě nejspíš zamilovaná. Vypadá to, že se přes to dostala a myslím, že by se jí nelíbilo, kdyby ostatní věděli o jejích citech.

Zažila si už dost.

„Dobře. Jsem rád, že o tom víš.“ Vydechne Diego s úlevou. „Říkali jsme si, že není pravděpodobné, aby to byla ona, ale chtěli jsme, abys to věděl. Raději. Je jediná, kdo v to úterý šel do domu, takže…“ pokrčí rameny.

„Počkat, úterý? Ten den předtím, než jsme odjeli?“ Varoval jsem Rosu dlouho předtím a myslel jsem, že poslechla. „Přišla do mého domu v úterý?“

„To ukazuje záznam,“ řekne opatrně Eduardo. „Ale nemůže to být ona. Znám Rosu – chvíli jsme randili. Není… neudělala-“

Zvednu ruku, abych ho uťal. „Jsem si jistý, že to není ona, kdo to udělal,“ řeknu, i když na hrudi z ničeho nic cítím tlak. Jestli Rosa přišla do mého domu poté, co jsem ji varoval, všechno se tím mění.

Mýlil jsem se v té holce.

„Dobře, že jste mi o tom řekli,“ řeknu jim. „Ale ocenil bych, kdybyste o tom nemluvili. Nechceme, aby to někdo špatně pochopil – zejména Rosa sama.“

Jestli je za jejími činy něco jiného, než zamilování se do nepravého, nechci, aby ji někdo varoval. Diego i Eduardo přikývnou, a když je propustím, vypadají, že se jim ulevilo. Když jsou pryč, zvednu telefon a zavolám mužům, které jsem poslal do Chicaga. Esguerrovi kontakty u CIA dělali, co mohli, aby tu naši šlamastyku zakryli, ale nebylo možné ji zcela skrýt a teď jsou všechny zprávy plné tajné operace, která měla za cíl dostat nebezpečného dealera zbraní. S tím „dealerem zbraní“, kterého si vymyslel policejní šéf, který byl zapletený se Sullivanovými. Použil informace, které o nás Sullivan zjistil, a udělal z toho pohádku o tom, jak chceme propašovat špinavé bomby do Chicaga. Pod záminkou zavolal SWAT tým, který Sullivanovým pomohl, a všem řekl, že Sullivanovi muži jen posílili policejní jednotky.  Celá operace byla utajovaná před všemi úřady – což je důvod, proč je nikdo nevaroval předem. Takže s tím mám teď plno práce. O policejního šéfa a zbylé Sullivanovy přisluhovače už je postaráno a zbytek jeho organizace se musí zničit předtím, než se Nořiny rodiče vrátí domů.

I když bych se rád pustil do celé záležitosti s Rosinou zradou, mám jiné věci, o které se musím postarat.

Až pozdě večer, když ležím v posteli, můžu nad Rosou přemýšlet. Udělala by to? Mohla by Yulii pomoct utéct? A kdyby ano, proč? Ze žárlivosti, nebo protože se k služebné někdo dostal? Mohla by Yuliina organizace podplatit nebo vydírat Rosu?

Přemítám nad všemi možnostmi několik minut, než se rozhodnu, že to není pravděpodobné. Pozemek je izolovaný a všechny emaily a hovory zvenku jsou monitorovány. Esguerra je jediný, jehož komunikace je soukromá, což znamená, že by UUR nemohla Rosu kontaktovat, aniž by nespustila alarm v systému.

Ať Rosa udělala cokoliv, bylo to z jejího vlastního rozhodnutí.

Tlak na hrudi zesílí, hořkost zrady spolu s každodenním vztekem. Od Yuliina útěku jsem permanentně naštvaný a teď mám konečně nový cíl, na který můžu směřovat svůj hněv. Nebýt toho, čím si služebná prošla, vyslechl bych ji hned zítra. Takhle ale dám Rose další týden k zotavení a využiju času, abych na ni dohlédl, jen pro případ, že bych se v ní mýlil.

Jestli je na něčí výplatní pásce, zjistím to. Mezitím musím dokončit úklid v Chicagu a najít Yulii, a to co nejdřív. Že nemám Yulii u sebe, mi leze na mozek. Navzdory vyčerpání z práce nemůžu v noci spát. Mám tisíce záležitostí, kterými se musím zaobírat a nad kterými neustále přemýšlím, ale ani obavy o hledání nových strážných nebo zabraňování úniku informací do zpráv, mě nedrží vzhůru. Ne, to, na co myslím, když ležím v posteli, je ona.

Yulia.

Má krásná, proradná závislost.

Ve chvíli, kdy zavřu oči, ji vidím – její oči, její úsměv, její ladnou chůzi. Vzpomenu si na její smích a slzy, a zatoužím po ní stejně, jako po ní zatouží můj penis. I když bych ji chtěl ošukat, také ji chci držet, poslouchat její dech vedle mě a cítit broskvovou vůni její kůže.

Zkurveně mi chybí a za to ji nesnáším.

Myslí na mě také nebo ji muž, kterého tak miluje, zaměstnává? Představím si ji, jak leží v jeho objetí, ospalá po sexu a můj vztek se promění v agonii, která mi stáhne hruď tak silně, že nemůžu dýchat. Raději bych měl několik zlomených žeber a utrpěl stovky popálenin, než cítit tohle.

Udělám cokoliv, abych ji dostal zpátky.

Miluju tě. Jsem tvá.

Svině.

Rozsvítím lampičku na nočním stolku a posadím se, zašklebím se bolestí v žebrech. Vstanu a přejdu do knihovny, popadnu náhodnou knížku.

Až když se vrátím do postele, si uvědomím, že knihu, kterou jsem vytáhl, byla ta poslední, kterou Yulia četla.

Tlak na hrudi se objeví znovu.

Musím ji dostat zpátky.

Jednoduše musím.