Chase#4 - kapitola 1,2

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Kapitola 1

Blair

Možná to byla chyba Deana překvapit. Možná to byla chyba, aby sem dnes večer moje sestra přišla, aniž bych ho o tom informovala. Poznala jsem z podrážděného výrazu v jeho tváři, že nebyl úplně nadšený z mého překvapení.

Ale jak jsem měla vědět, že má Dean v plánu překvapit mě?

Povzdechla jsem si a cítila se zklamaná, že večer nedopadl tak, jak jsem doufala. Když jsem souhlasila s tím, překvapit Deana a představit ho Katherine večer při večeři, opravdu jsem chtěla, aby šlo všechno perfektně.

 Chtěla jsem, aby moje sestra milovala Deana tak, jako jsem ho milovala já za posledních sedm měsíců, co jsem se s ním setkala. Ale z toho, jak Dean dnes reagoval, na moje překvapení, měla jsem pocit, že večer nepůjde tak dokonale, jak jsem si představovala. Nebylo těžké poznat, že Dean byl rozrušený.

Udělala jsem krok zpět od svých starostí a upila ze svého vína, jak jsem žasla nad proměnou Deanova apartmánu. Měkké blikající plameny ze svíček roztroušených po celém místě, se zdálo jako by se hypnoticky houpaly s jazzovou hudbou přehrávanou ze sterea. Usmála jsem se při pohledu na desítky kytic divokých květin po místnosti.

Nemohla jsem uvěřit, že měl pro nás v úmyslu takový komplikovaný, romantický večer. Bylo jasné, že strávil s přípravou dnešního večera hodně času, takže jsem mohla pochopit, že přivést jako překvapení třetí osobu k této intimní večeři nebylo něco, co se očekávalo.

Udělám to pro něj pozdě v noci, pomyslela jsem si, jak se mé rty zkroutily do malého úsměvu. Budu to s ním dělat celou noc. To mu to určitě vynahradí.

Jak jsem se napila ze své sklenice na víno, uvědomila jsem si, že Katherine byla v koupelně už nějak dlouho.

Zamířila jsem chodbou, která vedla do koupelny, abych zjistila, zda je v pořádku. Ale jak jsem se dostala do chodby a zamračila jsem se. Dveře koupelny byly otevřeny dokořán a nebylo rozsvíceno.

Kam Katherine šla?

Jak jsem šla chodbou ke koupelně, slyšela jsem tlumené hlasy přicházející z ložnice.

Je to Katherine uvnitř místnosti s Deanem?

Nebyla jsem si jistá proč, ale jsem sáhla po klice a otevřela dveře bez zaklepání. Mé tělo ztuhlo, když jsem viděla Katherine, jak stojí před Deanem. Mezi nimi bylo méně než třicet centimetrů prostoru a nevypadalo to jako náhoda, že jsou u sebe tak blízko.

„Je všechno v pořádku?“ Snažila jsem se uklidnit a odstrčit všechny bláznivé myšlenky, které byly spuštěny v mé hlavě.

Ale Dean zbledl, když se na mě díval, což působilo vlnu paniky, která mě v daném okamžiku přemohla. Viděla jsem pocit viny, strach a šok v jeho očích.

„Ahoj, sestřičko.“ Katherine se otočila čelem ke mně a blýskla na mě úsměvem. Ani se nepokusila od Deana odstoupit.

„Co se děje?“ Podíval jsem se na Deana a pak na Katherine. Tam byl ostrý kontrast ve výrazu jejich tváří. Zklidnila jsem dýchání, když jsem čekala na nějaký racionální vysvětlení, proč jsem je našla spolu mluvit v Deanově ložnici.

Dean obešel Katherine a šel ke mně. „Blair, není to tak, jak to vypadá.“

„Přesně jako co to vypadá?“ Vyplivla jsem otázku, jak jsem se snažila zadržet slzy. Deanova slova byly potaženy vinou, a cítila jsem vlnu hněvu a bojovala s bolestí, která se drala uvnitř mě.

„Blair, prosím. Můžu to vysvětlit.“ Natáhl ruku a já jsem od něj o krok ustoupila.

 „My –“

„Jen jsme si povídali, Blair,“ Katherine dokončil Deanova slova. „Uklidni se. Není nic vysvětlovat.“

„Ale proč jste tady?“ Cítila jsem v místnosti rotaci, jak otázky otočily v mé hlavě.

Její úsměv se rozšířil, když se postavila vedle Deana a položila mu ruku na rameno.

„Ach sestřičko moje. Nebuď taková. Není se čeho bát. Viděla jsem tady Deana na cestě zpět z koupelny a prostě jsem si ho musela vzít stranou, abych si s ním promluvila.“

„Promluvila? O čem?“ Zeptala jsem se a snažila se udržet vážnou tvář.

 Tohle je moje dávno ztracená starší sestra, připomněla jsem si. Nechtěla jsem, aby ji mé narychlo ukvapené závěry urazily v den, kdy jsme se našly.

„O tobě samozřejmě! O čem jiném bychom mohli mluvit?“ Hodila hlavou dozadu se smíchem a její dokonale zlaté kadeře se jí tím pohybem rozvlnily.

„Není to jako, že už bychom se někdy setkali, aby bylo možné hovořit o ničem jiném. Správně, Deane?“ Hodila ruku přes Deanovo rameno a přitáhla si ho blíž k ní, jako by byli nejlepší přátelé, když se na něj rozzářila a pak na mě.

K mému překvapení Dean vypadal nesvůj. Ale po chvilce ticha, stroze odpověděl: „Jo.“

Ale nezdálo se, že by si Katherine všimla Deanovo chování.

„V každém případě prostě jsem si musela být jistá, že to je to ten pravý pro mou sestřičku. Od toho sestry jsou, ne?“

S očekáváním se na mě podívala, její modré oči soustředěně upřené na mě, vynucujíc si odpověď.

Nebyla jsem si jistá, jak jsem se cítila, ale po několika vteřinách jsem se přiměla kývnout na souhlas.

Zazářila na mě a natáhla ruku, aby mě objala. „Bože, jsem tak ráda, že jsi mě našla, Blair. Opravdu by mě nikdy nenapadlo, že tenhle den někdy přijde. Nemáš ani tušení, jak moc jsem snila o tomto okamžiku-chvíli, kdy se setkám s asi nejdůležitější osobou v mém životě.“

Pevně mě stiskla a slyšela jsem v jejím hlase upřímnost. Věděla jsem, že myslí upřímně všechno, co právě řekla, což způsobilo, že se moje úzkost rozptýlila a tělo se uvolnilo, když jsem ji objala nazpět.

To je moje sestra-moje skutečná sestra!

Připomněla jsem si.

Proč jsem byla před chvílí tak nervózní? Proč jsem dělala ukvapené závěry, když jsem opravdu nic neviděla? Vrhla jsem nějak mylně své vlastní obavy a nejistotu, ohledně závazku Deana a věrnosti ke mně, na mojí sestru?

„Taky jsem moc ráda, že jsme se sešly. To je tak neskutečný.“ Pak jsem se podíval na Deana, který mě přivítal širokým úsměvem. Nevěděla jsem proč, ale něco v jeho očích mi přivedlo nepříjemný pocit.

„Všechno v pořádku, Deane?“

„Jo. Naprosto.“ Znělo to rozptýleně. Pak mě přitáhl do náručí a políbil mě na čelo.

„Myslím, že jsem to tvé sestře docela objasnil, že jsem pro tebe skutečně ten pravý, a co je důležitější, že ty jsi dokonalá žena pro mě.“

Podíval jsem se na něj, a když se setkal s mým pohledem, obličej mu zjemněl a jeho temný pohled byl pryč.

Katherine si odkašlala těsně předtím, než jsem se mohla opřít a dát Deanovi pusu.

„Dean na mě definitivně udělal velký dojem, Blair. Určitě sis vybrala dobře.“ Odmlčela se. „Být tebou, tak bych se ujistila, že nikdy neodejde,“ dobírala si ho, když šla ke dveřím.

„Takže budeme jíst? Všimla jsem si úžasného jídelního stolu, a že budeme mít dneska sushi. To jsi dělal ty sám, Deane?“

„Jo. Chtěl jsem, Blair překvapit romantickou večeři, abych jí ukázal, jak zvláštní pro mně je.“

Něco v Deanovo hlase jsem nedokázala rozluštit.

Je ještě rozrušený, že Katherine zničila jeho romantické překvapení?

Naklonila jsem se a něžně ho políbila rty. „Děkuji, bejby. To je od tebe opravdu pozorné.“

„Ano, to je od tebe opravdu velmi pozorné.“ Katherine se sladce usmála. „Nemohu se dočkat, až to všechno zkusím a ochutnám, jednu z tvých schopností.

Cítila jsem, jak se Deanovo tělo vedle mě napjalo. „Co je špatně?“ Podívala jsem se na něj s obavami.

„Hmm, vlastně už nemohu zůstat na večeři,“ řekl rychle. Podíval se na mě a viděla jsem lítost v jeho očích.

„Právě jsem dostal e-mail od jednoho z partnerů z firmy. Právě jsme dostali rychlý případ dnes večer a musím se teď vrátit do kanceláře.“

„Opravdu? Musíš?“ Snažila jsem se skrýt zklamání a strach v mém hlase. „Je všechno v pořádku?“

„Jo, žádný strach,“ řekl veselým hlasem. „Ty víš velmi dobře, jak dokáží nároční klienti být.“ Hravě mě šťouchl, a já věděla, že měl na mysli moje chování jako klienta, když jsme se poprvé setkali.“

Zasmála jsem se. „Touché.“

Dal mi pusu a polibek. „Vy dvě jste tu vítány, abyste snědly sushi.“

„Způsob, jak prolomit dívčí srdce, Deane. Doufal jsem, že v nějaké to cukrování tebe a Blair.“

„Pravda. No je mi líto, že to nevyšlo,“ řekl rozhodně.

„To je v pořádku. Chápu. Věci se dějí. Nebojte se odejít a nechat nás děvčata samotné.“ Přistoupila k nám, natáhla ruku a chytila mě za mou. „Mám hodně co dohánět s mou sestřičkou. Je tu toho tolik, co o sobě stále nevíme.“

Dean se podíval na Katherine a na zlomek vteřiny jsem si myslela, že jsem ho viděla, jak se na ní zlostně podíval. Ale pak se ke mně obrátil a ten pohled byl pryč.

„Je mi to líto, bejby. Vynahradím ti to.“

Zavrtěla jsem hlavou a usmála se na něj. „Nebuď hloupý. Vím, kolik času a úsilí jsi dal do dnešní večeře. Myslím, že já jsem ta, která by to měla vynahradit tobě.“ Přitáhla jsem si ho k sobě a zašeptala mu do ucha, „A věř mi, že udělám všechno proto, abych ti ukázala, jak vnímavá jsem.“

Když se odtáhl, viděl jsem známou touhu v jeho očích a mě se okamžitě ulevilo, že jsme v pořádku.

„Slibuješ?“ Zeptal se s úšklebkem.

„Slibuju.“ Mrkla jsem. „Jen se ujistěte, že to kafe bude připraveno, pane Chase.“

Smál se. „Je vždy připraveno, a tak silné jako dřív.“

Kapitola 2

Dean

Sžírala mě vina, když jsem, na rozloučenou objal Blair a vyšel z mých dveří. Lhal jsem. Nedostal jsem e-mail z práce. Nebyl žádný rychlý projekt, který přišel večer. Nemířil jsem zpátky do kanceláře. Jen jsem se potřeboval dostat pryč a vyčistit si myšlenky.

Cítil jsem se špatně od žaludku, když jsem rychle kráčel k autu. Osvěžující večerní vzduch zasáhl můj obličej a posílal mráz po mém těle. A až když jsem se dostal dovnitř svého auta, zaregistroval jsem bolest v rukách od to toho, jak jsem je příliš dlouho zatínal v pěst.

Přinutil jsem se zhluboka nadechnout a snažil se uklidnit. Nastartoval jsem a vyrazil ulicí pryč od obou žen, té z mé minulosti, o které jsem si myslel, že bych mohl zapomenout a ženy, která byla moje budoucnost, myslel jsem, že jsem s ní právě začal život.

Jel jsem mlčící, co se zdálo jako věčnost, když jsem nechal šok z toho, co se právě stalo vyplout na povrch.

„Jak je to vůbec možné?“ Zeptal jsem se nahlas. „Jak by mohla být její sestra?“ Ve frustraci jsem plácl rukou do volantu, což způsobilo zatroubení klaksonu v klidném rezidenčním bloku viktoriánských domů.

Po dalších bezcílných deseti minutách jízdy jsem zaparkoval u obrubníku a vypnul motor. Třel jsem si obličej rukama. Byl jsem podrážděný dnešním večerem, večerem, kdy jsem chtěl říct Blair, že ji miluju, byl tak snadno zničený jediným člověkem, o kterém jsem si myslel, že už nikdy neuvidím, jedinou osobu kterou jsem nenáviděl nejvíc v životě.

Také jsem se styděl. Styděl jsem se za to, jak velký zbabělec jsem, že jsem nemohl, čelit blonďatý mrše před Blair.

Styděl jsem se, že jsem i po všech těch letech pořád nějak dovolil Katherine, aby mě nějak mě zapletla do své pavučiny lží. Vždycky měla způsob jak převzít kontrolu nad situací a udělat z lidí pěšáky v jejích zkroucených hrách.

„Proč jsem Blair lhal?“ Moje tělo se cítilo ochromené lítosti.

„Ona si zaslouží něco lepšího než tohle. Zaslouží si lepšího, než jsem já…“ Hruď mě bolela ze slov, které vyšly z mých úst.

Ale také jsem věděl, že tak jak jsem dnes Blair chtěl o Katherine a naší historii říct, bylo tam něco, co mě zabrzdilo.

Věděl jsem, jak těžké to pro Blair bylo, Katherine najít. Slyšel jsem jak Blaiřin hlas ožil, když mi včera po telefonu řekla, že konečně našla svou dlouhou ztracenou sestru. Viděl jsem jiskru v jejích očích, a dnes večer vypadala tak krásná a šťastná. V tu chvíli, kdy jsem jí chtěl říct pravdu o Katherine, právě v okamžiku jsem uviděl blonďatou mrchu, a já se prostě nemohl přinutit, abych vymazal tu krásu a radost z Blaiřina obličeje. Dnes večer ne.

Ale věděl jsem, že to bylo jen otázkou času, kdy pravda vyjde najevo. Jen ne dnes večer, přesvědčil jsem sám sebe. Ne, když se právě před pár hodinami sešla se svou dlouho ztracenou sestrou. Ne, když je nejšťastnější, jakou jsem ji kdy viděl. Ne, prostě jsem nemohl snést jí takhle zlomit srdce.

Také jsem se styděl ještě z jiného důvodu. Věděl jsem, že jsem sobecký a nenáviděl jsem každé vlákno mé bytosti za to, že se chovám tímto způsobem.

Byl jsem sobecký, protože jsem nebyl připraven to Blair říct. Potřeboval jsem přijít na to, co mezi námi bude dít dál, než jsem jí mohl říct o Katherine. Potřeboval jsem vědět, že Blair kvůli mé minulosti s její sestrou neztratím.

V tu chvíli mi zazvonil telefon, vtáhl mě zpátky do přítomnosti. Vzal jsem ho z kapsy a podíval se na obrazovku. Nepoznal jsem číslo.

„Haló? Tady Dean.“

„No ahoj, Pane Deane Chase,“ ozval se nízký, smyslný hlas na druhém konci.

Tělo mi při zvuku jejího hlasu ztuhlo, a všechen hněv a odpor, který jsem cítil v posledním desetiletí, se přihnal zpátky.

„Jak ses dostala k tomuto číslu, Katherine?“

„No to není hezký způsob, jak pozdravit svého nejlepšího přítele a miláčka střední školy,“ trucovala.

„My nejsme nejlepší přátelé. Jsme pravděpodobně přesný opak nejlepšími přáteli.“

„No myslím, že se budeme muset domluvit s tímto nesouhlasit.“

Ignoroval jsem její komentář. „Ještě jsi mi neřekla, jak ses dostala k mému číslu.“

Slyšel jsem její smích.

„Od tvé sladké a naivní přítelkyně, Deane,“ odpověděla sladce, její sladká slova byla potažené výsměchem.

„Právě jsem ji požádala, jestli bych mohla půjčit její telefon, abych si mohla rychle zkontrolovat svůj e-mail. Zjistila jsem tvé číslo v jejích kontaktech a poslala si ho emailem. Ve skutečnosti ještě pořád jsem u tebe doma. Zeptala jsem se, jestli by mohla doběhnout do obchodu s lihovinami v sousedství, aby pro nás získala další láhev vína.“ Zasmála se.

„Moje sestřička je docela naivní, nemyslíš?“

Zaťal jsem zuby na její neuctivé slova. „Co to sakra s tebou je, Katherine?“

„Nic se mnou není, Deane. Jen jsem tě potřebovala sehnat, abychom mohli dokončit náš rozhovor z dřívějška.“

„Ten rozhovor skončil dřív, než vůbec začal. Nemáme o čem mluvit.“

„Takže říkáš, že mám říct Blair všechno, co vím?“

„Ty mi vyhrožuješ, Katherine?“ Krev se mi z jejího intrikování vařila.

Zasmála se. „Ne, hlupáčku. Proč bych ti měla vyhrožovat? Chci jen říct, že pokud chceš, sdělím ty špatné zprávy Blair já. Ty jsi z nás dvou byl vždy ten dobrosrdečný.“

Ignoroval jsem její blahosklonný komentář. „Chystal jsem se jí říct pravdu, ale ty jsi mě odřízla a řekl jí, že jsme se dnes večer setkali poprvé. Já –“

„Ach uklidni se, Deana. Nemusíš mi to vymlouvat. Neřeknu Blair naše malé tajemství.“

„Neboj se, Katherine. Ve správný čas jí o tom povím.“

„Hm.“ To neznělo, že by mi věřila.

Neuvěřitelně naštvaný jsem chtěl ukončit tento hovor s ní.

„Co přesně chceš, Katherine?“

„Víš přesně, co chci. Říkala jsem ti to těsně předtím, než nás Blair večer přerušila.“

„Nemám zájem, Katherine.“

„To se ještě uvidí.“

Její nadměrná sebedůvěra skřípala proti mé trpělivosti.

„Co to s tebou kurva je? Jsem s Blair. Je to tvá sestra! Miluji tvou sestru!“ Křičel jsem do přijímače.

K mému překvapení, na jejím konci bylo ticho. Tehdy jsem si uvědomil, co jsem právě řekl.

Právě jsem Katherine řekl, že miluju Blair. Cítil jsem se triumfálně, že to Katherine ode mne slyšela, ale také naštvaně, že teď to věděla dřív, než jsem měl šanci říct to Blair.

„Hele, musím jít. Mám další hovor na druhé lince. Brzy si promluvíme,“ řekla rychle, než okamžitě zavěsila.

„Jo, dobře,“ řekl jsem zpátky k mrtvé lince. „Jednou lhář, navždy lhář.“

Zíral jsem na můj telefon, a zpracovával šok z toho, jak nemilosrdná Katherine byla. Bylo to dost zlé, že mě před lety podváděla s mým bratrem z bratrstva, ale tohle byla nová úroveň. Jednalo se o novou úroveň bezcitnosti, o které jsem si nemyslel, že by mohla být.

Proč jsem někoho takového miloval? Jak jsem mohl být tenkrát tak slepý?

Jak jsem startoval motor, věděl jsem, že musím vymyslet způsob, jak říct Blair pravdu, než to Katherine všechno zničí.