sobota 24. září 2016

Chase#4 - 9. kapitola, Epilog

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Takže tu máme poslední závěrečný díl série The Chase. Děkuji všem za komentáře a lajky =D Podle těch komentů a i těch lajků víme, že si to neděláme pro sebe. Jako vždy děkuji mojí úžasné korektorce Evičce za její spolupráci ;) Odjíždím teď na letošní poslední dovolenou a hned poté se pustím do Until July, i když jste víc hlasovali pro Jaxe, byla jsem upozorněna, že July je potřeba přeložit jako první. Takže se tímto omlouvám těm co se na Jaxe těšili, ale taky se dočkáte. Knihy jsem nečetla, a tuhle sérii miluju takže snad bude energie na to aby se to hýbalo. Přeji hezké čtení ;)

Kapitola 9

Dean

Její slova poslala rázové vlny šoku přes můj systém a napadlo mě, jestli jsem je slyšel správně.

„Co tím myslíš? Myslel jsem…“

Zavrtěla hlavou. „Tolik se toho v poslední době stalo, Deane. Zajímalo by mě, zda…“

Slzy jí stékaly po tvářích, a cítil jsem, jak se mi stáhl hrudník ze strachu z toho, co řekne dál.

Popadl jsem ji za ramena. „Omlouvám se za všechno, co se stalo, bejby. Ale můžeme udělat, aby to fungovalo.“

Pomalu mě odstrčila a setkala se mým pohledem se zachmuřenýma očima.

„Stejně tak jak si to nechci přiznat, Katherine má pravdu v jedné věci.“

„V jaké?“ Byl jsem úplně šokován jejími slovy.

„Existují některé skutečnosti, které nebudeme nikdy schopni změnit. Skutečnost, že je to moje sestra. Skutečnost, že jsi s ní spal. Skutečnost, že jsi ji miloval tak hluboce, že když se s tebou rozešla, odmítla jsi být ve vztahu více jak deset let.“

„To je všechno v minulosti, Blair.“ Potřeboval jsem, aby věděla, že už Katherine nemiluju.

„Co jsem cítil k ní, nemá žádnou šanci na to, co cítím k tobě.“

„Pověz mi, Deane. V případě, kdyby se ke mně nechovala jako mrcha, a my bychom se jako sestry sblížily, byl by si s tím v pořádku? Byl bys schopný vážit si jí, jako mojí sestry?“

„Já…“ Byl jsem zaskočen jejími otázkami. Nebylo to něco, o čem bych přemýšlel.

„Mohl bys jí odpustit všechno, co ti udělala?“

Věděl jsem, že chtěla pravdu, a já byl unavený na to, abych jí lhal. Odvrátil jsem pohled.

„Nevím.“

„Ty jsi k ní více než deset let držel tolik hněvu a. Nemyslím si, že by to prostě přes noc zmizelo.“

„Ale to nic nemění na tom, co cítím k tobě,“ tvrdil jsem.

„Ale tím se mění, jak se cítím o nás.“ Sledoval jsem, jak bojuje se slzami, jak se snažila udržet se pohromadě.

„Stále se snažím přijmout a přejít skutečnosti, že je tvoje ex.“

Nebyl jsem si jistý, co na to říct. Měla pravdu. Nemohl jsem změnit žádnou z těchto skutečností.

„Deane, od prvního okamžiku, kdy jsme se potkali, to by vypadalo jako by se nás život snažil od sebe rozdělit. Možná to nepracuje pro nás.“

„Tohle neříkej,“ prosil jsem.

„Víš, když jsem byla mladší a měla zlomené srdce od muže, můj táta řekl mi něco, co zůstalo se mnou. Řekl: „Nemůžeš si vynutit lásku. Nemůžeš ovládat budoucnost. Ale ty si zasloužíš to nejlepší v životě. Takže v případě, že vztah není v pořádku, pak je čas jít dál. Druhá nejlepší není nikdy dost. Bylo by ti mnohem lépe samotné.“

Obrátila se a setkala se s mým pohledem. „Tato slova jsou ke mně přilepená celé ty roky, a teď platí víc než kdy jindy. Lidé vždycky říkají, že načasování je všechno, pokud jde o vztahy. A to už od okamžiku, kdy jsme se setkali, načasování pro nás nebylo nikdy pravé, je teď docela jasné. Něco nebo někdo byl vždy hned za rohem, aby nás rozlomil. Takže… možná je na čase, abychom se pohybovali… od sebe navzájem.“

„Ne, Blair. Myslím, že bychom si o tom měli promluvit.“

Pokusila se přinutit k úsměvu, ale slzy jí padaly proudem po tvářích.

„Co jiného se dá říct, Deane? Chci od tebe všechno, Deane. Ale nemyslím si, že mi to nyní můžeš dát.“

„To není pravda,“ namítl jsem, ale část mě napadlo, jestli nemá pravdu. Nikdy jsem opravdu nepřešel, co Katherine udělala mi před více než deseti lety a bolest a hněv zůstal se mnou po celou tu dobu.

„I kdyby to nebyla pravda, i kdybys mohl přejít svůj hněv ke Katherine a byl v pořádku s tím, že je to moje sestra, nejsem si jistá, jestli já můžu přejít skutečnost, že je to tvoje ex.“

Chtěl jsem jí říct, že ji miluju, ale strach mě držel zpátky. Poznal jsem z výrazu v její tváři na co myslí.

„Možná nám to není souzeno.“ Její hlas byl tichý a bolestný.

Můj hrudník sevřel a zjistil jsem, že je těžké dýchat. Tíže byla ve vzduchu, jak jsme se na sebe dívali v nehybném, napjatém tichu. Nezbylo tedy nic co říct.

Nakonec se zlomila trans mezi námi a jemně mě políbila na tvář.

„Sbohem, Deane,“ zašeptala mi do ucha a já cítil, jak mi její horké slzy smáčely obličej.

Nepředstavitelná bolest mě ochrnula a nemohl jsem ani mluvit. Můj žaludek se stáhl žalem a bolestí, když jsem sledoval, jak vyšla z mého života.

EPILOG

Dean

O TŘI ROKY POZDĚJI

Co si jen pamatuju, dnešek byl den, na který jsem tak dlouho čekal. Byl to den, o kterém jsem tak dlouho snil. Byl to den, kvůli kterému jsem si upracoval svůj zadek během posledních osmi let.

Dnes jsem se stal partnerem William & Sutter LLP.

Kdysi jsem si myslel, že když dnešek příjde, tak budu mít všechno, co jsem kdy chtěl.

Byl bych v povznesené náladě.

Byl bych hrdý.

A konečně bych byl nejšťastnější člověk na světě.

Ale mýlil jsem se. Nikdy jsem se necítil prázdnější, než jsem byl dnes.

Byl podvečer a já jsem opustil mou oslavu brzy. Bylo těžké se usmívat a smát, když jsem nic z toho necítil. Když se ze mě dnes stal partner, nakonec jsem si uvědomil, že to není věc, kterou jsem nejvíc v životě chtěl.

Byl jsem připraven jít domů, a tak jsem šel bezcílně po městě, sledoval všechny šťastné lidi projít kolem mě. Záviděl jsem jim.

Zamrkal jsem a zjistil, že jsem v obchodě s potravinami.

Nebyl jsem si jistý, jak jsem se sem dostal, ale byl jsem tady, stojící v přední části stojanu s broskvemi.

Najednou postava s dlouhými kaštanovými kadeřemi stojící vpředu, upoutala mou pozornost.

Když jsem se podíval směrem k postavě, stáhl se mi hrudník. Byla ke mně otočená zády, ale věděl jsem, že je to ona.

Viděl jsem tetování nekonečna na zápěstí a mohl jsem cítit náznak její lehké květinové vůně ve vzduchu.

Pohled na ni způsobil, že se mé srdce vznášelo s více radosti a štěstí, než jsem kdy cítil.

„Jsem si jistý, že chutnáte mnohem šťavnatěji než ty broskve,“ řekl jsem, dost hlasitě, aby mě slyšela.

Ztuhla.

Po několika trýznivých vteřinách se otočila čelem ke mně. Usmála se a bylo to nejkrásnější, co jsem kdy viděl.

Byla to ta nejkrásnější věc, jakou jsem kdy viděl.

„Ahoj, Deane.“

„Ach bože, Blair, to je tak skvělé, vidět tě.“

„Tebe taky, Deane. Vypadáš skvěle, taky.“

Ve chvíli, kdy jsem ji uviděl, věděl jsem, že ve svém životě potřebuju, věděl jsem, že ji potřebuju všechno říct. Pak mě něco napadlo.

„Hej, hned jsem zpátky! Dej mi 30 vteřin. Slib mi, že tady zůstaneš, jo?“

„Okej, jasně.“ Přikývla, obočí zmateně svraštělé.

Běžel jsem do nedaleké části skladu a o chvíli později jsem byl zpět po jejím boku.

„Ty jsou pro tebe.“ Podal jsem ji kytici divokých květin.

„Doufám, že jsou pořád tvé oblíbené.“

„Ty si to stále pamatuješ.“ Měla slzy v očích, když se na mě podívala.

„Blair, tolik jsi mi chyběla,“ vyhrkl jsem.

„Já vím, že je to nepravděpodobné a nerozumné očekávat, že jsi stále svobodná, nebo dokonce ochotná mi dát šanci, ale umožnit ti odejít pryč z mého života, byla nevětší bolest a chyba mého života, a dal bych cokoli za to, abych to mohl změnit. Vím, že jsem měl za tebe bojovat tvrději, bojovat pro tebe tvrději. Ztratil jsem tři roky svého života, bez tebe v něm, 1.095 dnů jsem žil s dírou v mém srdci. Kdybych to mohl udělat znovu, tak bych bojoval každý z těchto dnů, takže by nebyly tak úplně bez tebe.“

Zarazila se a měla jiskru v očích, kterou jsem nemohla zcela pochopit.

„Deane, já…“

„Než mi řekneš, abych šel do prdele, nebo mi řekneš, že jsi v životě šťastná beze mě v něm, chci ti říct všechno, co jsem ti chtěl říci, už před třemi lety.“

Vytáhl jsem starý kus papíru, který jsem nosil ve své peněžence po dobu tří let.

Hrany a záhyby papíru, byly za ten uplynulý čas sedřené. Blair, se zvědavě podívala na papír, ale mlčela.

„Blair, ten večer, když jsem plánoval překvapit tě sushi večeří pro nás, jsem ti chtěl něco říct. Napsal jsem mé myšlenky na tento kus papíru dříve ten den a chtěl jsem ti to dát u večeře. Po tom všem, co se ten večer stalo, nikdy jsem nenašel ten správný čas, abych ti to dal. Ale stále to nosím v mé peněžence v naději, že nastane den, kdy by sis ho mola přečíst. Chci, aby sis to přečetla, Blair.“

Podal jsem jí dopis.

Šťastné 6 měsíční výročí bejby!

Můžu upřímně říct, že to bylo nejšťastnějších šest měsíců mýho života.

Chci ti říct, že jsem tak vděčný, že ty jsi v mém životě. Aniž bys to věděla, ty jsi můj maják světla, který mě vyvedl z temnoty, a dovolila mi, abych znovu cítil.

Byl jsem zraněn v mém životě a myslel jsem, že už nikdy nebudu milovat jinou osobu. Ale přes všechen můj odpor, sis mě svým úsilím a vtipem získala.

Takže nedávno jsem slyšel někoho říkat, že velké základy ke štěstí jsou něco dělat, něco milovat, a v něco doufat.

No, Blair, ty jsi něco, co chci dělat, ty jsi něco, co chci milovat, a ty jsi něco, v co jsem vždycky doufal.

Miluji tě, Blair! Jsi má jediná.

S láskou

Dean

Když dopis dočetla, podívala se na mě se slzami v očích.

„To je krásné, Deane.“

„Blair, to byly mé pocity tehdy, a chci ti říci, že se mé pocity nezmenšily, ale stali se jen silnějšími v průběhu let.“

„Deane, nevím, co na to říct…“

„Víš, že ze mě dnes udělali ve firmě partnera?“ Přerušil jsem ji.

Bál jsem se, jak bude reagovat nebo co na to řekne, ale potřeboval jsem jí říct všechno, když mám teď šanci.

„Opravdu? To je úžasné, Deane. Blahopřeji!“ Prudce mě objala a dala mi vřelé objetí.

„Tak jsem si myslel, že mě to udělá šťastným, že to bude nejšťastnější okamžik v mém životě. Ale mýlil jsem se, Blair.“

„Chceš vědět, jaký je nejšťastnější okamžik v mém životě?“

„Co?“

„ – tento okamžik. Právě teď. Tady s tebou. To je nejšťastnější okamžik v mém životě. Konečně být před tebou. A moci ti říct to, na co jsem čekal tak dlouho, abych ti řekl.“

Hladil jsem jí rukou po tváři a podíval se do jejích smaragdových očí.

„Miluju tě, Blair Parker.“

„Deane, dostal jsi mě už u ‚broskví.‘“

Strhla mě k sobě a naše rty se setkaly v dokonalé harmonii, jako dva kousky skládačky konečně pasující do sebe navzájem.

Když jsme konečně odtáhli, naše pohledy se setkaly, a viděl jsem stejnou ženu, do které jsem se před třemi lety zamiloval.

„Já tě taky miluju, Deane Chase. A to, už velmi dlouhou dobu.“

Její slova vyzařovala do mého těla jako sluneční paprsek, a poprvé v životě jsem se cítil úplně celý, zcela spokojený.