Away - kapitola 20, 21

Překlad: Nemedi
Kor.: Týna

KAPITOLA 20

Vyšla jsem ze své místnosti, obutá do svých nových bot samozřejmě, a oblečená do krátkých černých šatů bez ramínek s páskem, který na sobě měl trochu zlata, které ladilo se cvoky na mých botách. Nebylo to něco, co bych si na sebe normálně takhle dohromady vzala, ale pro dnešní večer to bylo perfektní, vzhledem k tomu, že se tyhle boty začínaly stávat mou oblíbenou věcí ze šatníku.

„Ach drahoušku.“ Řekla Trish zpoza mě. „Vypadáš nádherně.“

„Děkuji,“ řekla jsem, když jsem shlédla dolů na své šaty a boty.

„Kam dneska večer jdete?“

Vztyčila jsem hlavu nahoru a snažila se vzpomenout na jméno, ale asi jsem ho ani nevěděla. „Do nějakého baru, ale nevím to jméno,“ pokrčila jsem rameny.

„Och, to musíte jít do Zatraceného psího baru,“ řekla a pokývla hlavou.

Zvedla jsem na ni obočí. „Pardon, kamže?“

„Zatraceného psího baru. Užiješ si tam zábavu,“ řekla.

Položila ruku na mé rameno, když jsme šli směrem do obýváku. „To doufám,“ řekla jsem.

„Wow.“ Slyšela jsem ho říct, když jsem šla okolo rohu. „Vypadáš úchvatně.“ Jeho hlas se zadrhl, když se snažil dostat ze sebe to poslední slovo.

Jeho oči putovaly z mých botů nahoru k mým vlasům, které jsem si nechala rozpuštěné a vlnité s pomocí Trishina fénu.

„Není to příliš?“ zeptala jsem se a doufala jsem, že jsem se neoblékla až příliš nóbl na místo, které má ve svém názvu slovo ‚pes‘.

Odkašlal si, když se na mě nadále díval. „Rozhodně ne.“

„Taky vypadáš dost dobře,“ řekla jsem, kdy jsem si ho prohlédla. Tohle musel být jeho umytý  zjev a byla jsem ráda, že ho takto mohu vidět. Měl na sobě tmavé, ušlé džíny s jiným párem černých kovbojských bot; ještě jsem je na něm až do dnešního večera neviděla. Svůj outfit doplnil tmavým tričkem s výstřihem do V a ladícím kovbojským kloboukem.

„Opravdu se mi líbí ten klobouk Jasei,“ řekla jsem mu.

Mrknul na mě.

„Tak se pojďme vydat na cestu,“ řekl, když jsme šli ke dveřím. „Brou mami,“ řekl Trish, když jí dával pusu na tvář než za námi zavřel dveře.

„No takže si mi nějak zapomněl zmínit jméno toho baru. Zatracený psí?“

„Chytlavé co?“

„Jo, kdybych byla zvíře, což nejsem,“ řekla jsem sarkasticky.

Přijeli jsme na místo rychle jako vždycky – nemohla jsem si pomoct nepousmát se. Pohybovat se tady po městě bylo až příliš jednoduché, na to bych si klidně zvykla.

„Ou, tohle vypadá spíš jako stodola než bar,“ konstatovala jsem, když jsme došli ke dveřím.

„Jediná stodola ve městě zlatíčko.“ Položil svou ruku doprostřed mých zad, když jsme si razili cestu dovnitř. Zachvění projíždělo mou páteří, užívajíc si pocit jeho ruky až příliš mnoho. Zhluboka jsem se nadechla, když jsme šli skrz dvojité dveře a rozhodla jsem se to zkusit a trochu se uvolnit. Chystala jsem se zjistit, jestli je to vůbec možné.

Místo bylo už v plném proudu. Taneční parket vypadal nacpaně a stoly okolo baru byly zcela zaplněné. Byli tam lidé, které jsem poznávala z města společně s mnoha jinými, které jsem teprve měla poznat. Moose a ta holka Kasey, kterou jsem potkala u večeře na nás mávali od baru, když jsme mířili jejich směrem.

„Vím, že už jsem ti to říkal, ale budu to muset říct znovu, dneska večer vypadáš opravdu úžasně,“ řekl Jason tiše za mnou a spočíval rukou na mých bedrech, když nás vedl směrem k baru. Můj tep nyní naprosto zešílel.

Moose a Jason se hned poplácali po zádech, jakmile jsme zamířili k pár zbývajícím volným místům. „Wow Cassie, umyla ses pěkně,“ řekl Moose škádlivě.

„Ty taky. Ta trocha oleje na tvé levé tváři už jenom doplňuje celkový efekt,“ řekla jsem mu.

Začali jsme se smát, když jsme se na něj dívali jak se snaží přijít na to, kde ten olej je, dokud mu nedošlo, že si dělám srandu.

„Jsi krutá žena víš to?“ řekl, když si stoupl za mě a stiskl mi ramena.

„Pamatuješ si Kasey že?“ zeptal se Jason, když ke mně přišla z druhého boku.

„Samozřejmě, že ano, je milé tě zase vidět,“ řekla jsem.

„Ahoj Cassandro,“ řekla Kasey, když ke mně natáhla ruku.

Vypadala stejně tak roztomile jako u večeře. Její krátké vlasy v sobě měly pár kudrlin, její dlouhé nohy zakrývaly pěkné džíny a pak něco zcela zachytilo můj pohled.

„Oh líbí se mi tvoje kovbojské boty,“ řekla jsem jí. Byly rtěnkově rudé a nádherné.

„Díky,“ řekla, když otočila nohy každým směrem, aby je ukázala. Byla jsem si jistá, že taky jednu potřebuji.

„Myslím, že jsem započal něco špatného,“ řekl Jason.

„Nemáš ani ponětí,“ řekla jsem a stála jsem koukala na ty boty.

„Pojď se mnou, Cassandro. Dojdeme pro něco k pití. Barman už nějakou dobu neopustil tamten konec baru,“ řekla Kasey, když přitáhla mou ruku směrem k sobě.

Ohlédla jsem se za Jasonem jak jsem šla pryč s Kasey, která mě táhla pryč.

„Co si dáš?“ zeptala se mě, když jsme se usadily na dvě volná místa na konci baru. Bar zatáčel, takže bylo lehké vidět na všechny; Jason a Moose seděli v židlích, které jsme původně měly my a vypadali, že jsou uprostřed hlubokého rozhovoru.

„Vodu s citrónem prosím,“ řekla jsem jí a Kasey se na mě podívala se šokovaným výrazem ve tváři.

„Jsem opravdu vyprahlá,“ řekla jsem a ona pokrčila rameny.

„Jednu vodu a pivo prosím,“ zaječela na barmana skrz muziku, řvoucí z repráků.

Dostali jsme své pití a dál jsme zůstávaly na místě. Byla dostatečně přátelská a nějaký čas strávený s dívkou by mi mohl udělat dobře vzhledem k tomu, že mi více než chyběla Mel.

„No takže se ti líbí, že?“ zeptala se stroze a voda mi skoro vyprskla ze rtů.

Spolkla jsem svou vodu a stočila pohled ke sklenici s čirým obsahem, který jsem si přála, aby byl tekutou odvahou. „Kasey, nejsem si úplně jistá, že jsem jeho typ. Můj život je pro něj příliš komplikovaný,“ řekla jsem jí upřímně. Věděla jsem, že si zasloužím dobrého kluka až nastane ten správný čas, ale tenhle kluk si zasloužil někoho, kdo s sebou netáhl žádnou zátěž a čí život by nebyl v nepořádku.

„No, ten způsob jakým se na tebe právě teď dívá mi říká, že by rozhodně nesouhlasil se vším, co si právě řekla,“

Podívala jsem se nahoru na ni a viděla jsem ten vědoucí úšklebek, kterým na mě hleděla. Otočila jsem krk, abych viděla na co se dívá a jistě, Jason měl na mě přilepené oči se žhavým výrazem. Ani se neobtěžoval otočit hlavu ve chvíli, kdy jsem se na něj podívala. Mrknul na mě, kvůli čemuž se mi rychle zahřály tváře. Otočila jsem obličej zpátky ke Kasey.

„Vidíš co mám na mysli,“ řekla.

Nemohla jsem si pomoct a pousmála jsem se nad myšlenkou, jak na mě zírá. „Asi jo.“

„Ach Cassandro, znám Jasona už dlouhou dobu. Vyrůstali jsme spolu: on, Moose a já. A nikdy jsem ho neviděla takhle zničeného.“

Mé tváře byly nyní v jednom ohni jak mnou její slova prosakovala.

„Zažil si toho hodně, ale já poznám hodnou holku, když ji vidím a ty Cassandro jsi opravdu moc milá,“ řekla.

„To on je milý. Nechápu jakto že je proboha stále sám?“ zeptala jsem se jí.

„Jak jsem už říkala, prošel si mnohým. Pak tady byla jedna holka, ale znamenala špatné zprávy. Myslím, že to ho fakt sebralo, tak nějak uzavřelo co se týče dívek každopádně.“

Než jsem mohla odpovědět, vkročil mezi nás Moose. „Promiň, slíbil jsem tuhleté tanec, běž dělat Jasonovi společnost,“ řekl mi. Odešel s Kasey na taneční parket a pokývl hlavou Jasonovým směrem. Pochopila jsem.

„Nazdar. Je tohle místo obsazené?“ zeptala jsem se než jsem si sedla.

„Pro dívku jako jsi ty? Není nikdy obsazené,“ řekl a zakřenil se na mě.

Milovala jsem jeho úšklebky, ty sladké, nafoukané a ze všech nejvíc, ty žhavé. A stejně, jak jsem se na něj teď dívala, cítila jsem, že se něco za těma jeho nádhernýma zelenýma očima skrývá, co ho sužuje. Chtěla jsem mu pomoct, chtěla jsem mu říct, že cokoli ho pronásleduje, tak že mi to může říct, že se mi může svěřit, ale jak jsem mu tohle mohla říct, když jsem ani já nevyšla ven s démony, které jsem skrývala? Začala jsem si kousat vnitřek mé tváře a cítila jsem se jako pokrytec.

„Nad čím přemýšlíš, Cassie?“ zeptal se, čímž přerušil tok mých myšlenek. Otočila jsem svou židli tak, abych mu byla tváří v tvář. Měl loket položený na baru a spočíval hlavou na své dlani.

„Nad ničím,“ řekla jsem mu, neměla jsem odvahu s ním zápasit.

„Poznám, že lžeš,“ řekl. Zhluboka jsem se nadechla a pomalu vydechla, abych zklidnila bušení v mém hrudníku.

„Fajn, vypadá smutně Jasei,“ řekla jsem mu. Jeho pohled se okamžitě stočil dolů k podlaze, když zavrtěl svým nápojem, který taky vypadal jako voda. „Můžeš si se mnou promluvit,“ nabídla jsem mu. Položila jsem ruku na jeho koleno, jak jsem se snažila, aby se na mě podíval, ale neudělal to.

Přesunula jsem svou ruku a vzala si svou vodu a zhluboka se napila, když se na mne konečně podíval. Nemusel nic říkat; jeho oči mluvily za vše. Byly teplé a i tak byly pořád smutné; mohla jsem skrze ně vidět, ohledně něčeho byl rád. Nebyla jsem si jistá, ohledně čeho, ale doufala jsem, že mi to řekne. Položil svou sklenici na pult a seskočil ze své židle. Mohla jsem cítit jeho dech za svým uchem, když jemně promluvil.

„Ty se mnou taky můžeš mluvit, víš,“ zašeptal, z čehož mě zamrazilo od krku až po konečky prstů na nohou.

To nebylo to, co jsem chtěla slyšet. Toužila jsem, aby mi prozradil své nejhlubší tajemství, abych mu mohla zkusit pomoct a odehnat tu bolest pryč, ale to se dneska večer nemělo stát. Odstrčil moji vodu dozadu a vzal mou ruku do své a pak otočil s mou stoličkou, takže jsem mu čelila.

„Pojďme si zatancovat krásná slečno,“ řekl.

Byla jsem vděčná za změnu tématu. Stejně jako jsem já neměla náladu mluvit o sobě, evidentně ani on neměl. Taky jsem byla nadšená, že mě někdo požádal o tanec. Jediný jiný čas, kdy mě někdo požádal o tanec bylo na mém středoškolském maturiťáku, kde jsem byla s jedním kreténem, který se mnou netancoval. Místo toho to zkoušel na každou jinou holku na plese, zatímco tam byl se mnou. Něco uvnitř mi říkalo, že tentokrát to bude o hodně jiné, že Jase opravdu uměl tančit a zacházet s dámou. Jediný problém? Honky-tonky nebyla zrovna moje silná stránka, vlastně vůbec žádná stránka. Můj dech náhle ztěžkl, jak jsem zůstala zkoprnělá na stoličce, ze které se mě Jase snažil sesadit.

„Je tady ale menší problém,“ řekla jsem tiše. Přesunul se blíž ke mně a položil ruce na mé kolena, jak se naklonil uchem k mým ústům. „Nevím jak se tancuje country,“ svěřila jsem se.

Odsunul své ucho od mých úst a začal se smát, jeho hlasitý nakažlivý smích třásl celým jeho tělem. Položila jsem ruku přes jeho ústa ve snaze zastavit zbytek baru od toho, aby nás slyšeli nebo se po nás dívali.

„Přestaň, tohle je vážné,“ řekla jsem mu. Přestal a stáhl mou ruku ze svých úst.

„Budu vést, ty jen následuj. Budeš v pohodě. Jen se tím nech unášet, Cassie,“ řekl, stáhl mě ze židle jako rodič, který pomáhá dítěti slézt ze židle.

Tohle asi znamenalo, že jdeme.

Provedl nás na taneční parket, kde už Moose a Kasey rozjížděli to svoje country. Hudba jdoucí z repráků se okamžitě změnila z bubnování a kytar ve sladkou jemnou melodii. Jason vzal mou pravou ruku do své levé. Mé oči na ně zíraly a obdivovaly jak dokonale do sebe zapadají. Jeho druhá ruka se dotkla mé tváře a jemně donutila mou hlavu, aby se otočila k němu. Naše oči záměrně zaklesnuté v sobě a jako bych byla panenka a neměla žádnou kontrolu nad svým vlastním tělem, přesunul mou druhou ruku a položil ji okolo svých lopatek. Umístil svou ruku okolo mých beder a přitáhl nás k sobě blíž, tělo na tělo.

„Nebuď vyděšená, prostě jako jsme to nacvičovali na ulici.“ Podíval se na mě. Jeho oči se blýskaly jak je reflektory nad námi osvítily přesně dokonale tak, aby se ukázaly ve své pravé smaragdové barvě.

Byla jsem v nich utopená; měly veškerou mou pozornost. Nechala jsem hudbu, aby nás unášela, skoro jako kdybych znovu prožívala náš okamžik na ulici a ne tady v baru. Přesunul hlavu blíže k mé tváři. Cítit jeho kůži bylo jako déja vu a my jsme byli tentokrát opravdu zcela jistě doslova zpátky pod světelnými semafory. Zavřela jsem oči a nechala ho, aby nás vedl jak jsme spolu tancovali, naše těla do sebe perfektně zapadala jako dva dílky puzzle, které se poprvé spojily dohromady. Já jsem perfektně pasovala do jeho hrudníku, jakmile jsem spočinula přímo tam, kde jeho tvář mohla spočinout na té mojí, cítila jsem každičký jeho kousek na svém těle. Bylo to příliš a já jsem se neměla nechat unášet tímhle okamžikem, který jsme sdíleli, ale udělala jsem to a nechala jsem se tím unést.

Mohla jsem ho slyšet jemně broukat do mého ucha melodii písničky, kterou hráli. Pokaždé když šel jeho hlas níž, zachvělo to s mou páteří. Poslouchala jsem slova písně spolu se sladkým zvukem Jasonova hlasu. Slova byla nádherná a rozvířila mou paměť. Už jsem tuhle melodii slyšela, jen jsem si nemohla vzpomenout kde. Neposlouchala jsem country hudbu, takže jsem věděla, že to nebylo něco, co bych si poslechla cíleně, ale pak mě to udeřilo. Sklouzla jsem tváří pryč od Jasona a dala jsem obličej přímo před ten jeho, nechala jsem mezi námi pár palců prostoru. Jasonovy oči se usmívaly, užíval si tento moment také.

„Tohle je ta písnička, kterou sis broukal na ulici, že jo?“ zeptala jsem se ho, ačkoli jsem už znala odpověď.

Jeho tváří se rozlil velký úsměv, jeho oči se ještě více zjemnily. Neodpověděl verbálně, potvrdil mi to přesně tak, jak jsem potřebovala. Přitáhl naše těla blíže k sobě bez zaváhání a dal k mému uchu svá ústa.

„Jmenuje se Wanted od Hunter Hayes,“ jemně zašeptal, čímž roztepal každý nerv v mém těle.

Srdce mi spadlo do žaludku, ne kvůli špatným nervům nebo proto, že bych byla rozrušená, tentokrát to bylo poprvé kvůli klukovi… kvůli klukovi díky kterému jsem se cítila jako nejšťastnější holka na světě jenom proto, že jsem ho znala. Díky němu jsem se cítila víc než chtěná. Pomáhal mi v mnohem více ohledech než které jsem byla schopná spočítat na jedné ruce.

Nechali jsme své těla blízko, když jsem přesunula svůj obličej ze strany jeho dopředu. Nedokázala jsem už říct, jestli stále tancujeme na hudbu nebo se jen tak vznášíme ve vzduchu jak jsem měla pocit. Stáhla jsem svou ruku z té jeho a dala ji k té druhé za jeho krk a spojila jsem je dohromady. Musel to pochopit, protože přesunul své ruce okolo mých zad a zahákl je dohromady; nyní jsme byli kompletně spojeni. Naše pohledy byly upoutané jeden na druhý. Nemohla jsem spustit oči z těch jeho a ani jsem nechtěla. Teplo mezi našimi těly více než sálalo a cítila jsem jak se mé rty vydaly na dobrodružnou cestu směrem k těm jeho, pomalu uzavírajíc prostor mezi našimi ústy. Jeho dech byl na mých rtech teplý a já jsem nic nechtěla víc než cítit jeho rty na těch mých. Cítila jsem, jak mě jeho tělo objímá stále těsněji, čím více sekund uplývalo. Hudba začala být jemnější a tišší, ale můj srdeční tep začínal být hlasitější. Byla jsem nervózní a vystrašená. Všechny důvody proč bych neměla políbit Jasona mi křičely v hlavě, abych přestala, ale mé srdce bylo připraveno skočit v plné síle. Cítilo to spojení s Jasonem, které bylo silnější každou minutou, co jsem ho znala. Každým bouchnutím, které zadunělo v mém hrudníku mi mé srdce říkalo, abych do toho šla, abych to nechala se stát, že možná, jen možná, by se mohly naše dvě ztracené duše vzájemně napravit.

Hudba přestala hrát, když se naše rty sotva dotýkaly, téměř otírajíc se o sebe. Slyšela jsem jak začala hrát jako další hlasitá country písnička následovaná hučení a křikem z davu a velmi vzrušeným Moosem, který se k nám řítil. Oba jsme se otřásli z tranzu, ve kterém jsme byli, naše oči stále upřené na sebe. Nebyla jsem připravená na to, aby náš tanec skončil. Chtěla jsem vidět, kam by nás vzal, ale něco uvnitř mi říkalo, že si hraji s ohněm. V obou případech jsme tancovali. V obou případech jsme se k sobě přiblížili k polibku a v obou případech jsme se zastavili než se to stalo. Nemohla jsem si pomoct nepřemýšlet jaká to byla náhoda. Výraz v Jasových očích mi napovídal, že myslí na to samé. Kolečka se vracely zpět na místo v našich myslích a já jsem si opět procházela všechny ty důvody proč by se hodný kluk jako on měl rozhodně držet dál od takové jako jsem já.

„Jsem na řadě,“ prohlásil Moose když mě chytil za ruku. Na té, která byla právě okolo Jaseova krku jsem stále mohla cítit teplou kůži pod ní.

Jason po mě střelil úsměvem, když se Kasey zmocnila jeho rukou a odváděla ho dál ode mě. Moose vzal mou ruku do vzduchu a začal se se mnou točit dokola. Nachytal mě nepřipravenou, protože mé myšlenky byly stále u Jasona a já jsem málem zakopla o své vlastní nohy.

„Whoa Cassie. Jsi v pohodě?“ zeptal se mě, když zabránil mému pádu.

„Promiň, Moosei, jen jsem na to nebyla připravená,“ přiznala jsem. Jeho oči byly široké jako kdybych ho právě vyděsila. „Teď už jsem na to připravená,“ řekla jsem, snažila jsem se zmírnit napětí v jeho očích. Začaly se víc uvolňovat, když mě vzal znovu za ruku, tentokrát pevněji.

„Chceš si jít sednout k baru?“ zeptal se se starostlivým výrazem ve tváři. Byl hodně jako Jase; oba dva byli velmi opatrní lidé.

Zkroutila jsem své rty a zavrtěla hlavou. „Ne, pojďme tančit. Jsem v pohodě, jen si mě nachytal, když jsem byla mimo,“ zakřičela jsem na něj přes hudbu.

Byla hlasitá, rychlá, kytarová písnička a já jsem jen doufala, že dokážu udržet tempo. Nebyl to tanec s Jasem, ale Moose se zdál být fajn kluk a já jsem byla dychtivá po tom ho lépe poznat. Taky asi nebyl špatný nápad si trochu odpočinout od okamžiku, který jsme s Jasonem právě sdíleli.

„Pojď holka,“ zakřičel, tentokrát ukazovala hlavou, že mě hodlá roztočit.

Tentokrát jsem na to byla připravená a přistála jsem přesně, svou rukou do jeho, když začal pohybovat nohama rychleji do tepu hudby, čímž nás prakticky provedl celým parketem. Mé oči musely být široké a mé nohy neohrabané, jelikož jsem mohla slyšet Moose jak se začal hihňat.

„Prostě mě nech vést,“ zaječel přes hudbu.

„To se snadněji řekne než udělá Moosei. Už si někdy zkoušel nechat někoho, aby tě vedl po parketu?“ zeptala jsem se ho s úšklebkem.

Zaklonil hlavu a zpomalil nás, dále pokračoval v plutí tanečním parketem. Po mnoha otočkách, piruetách a plachtění jsem byla bez dechu. Když tanec skončil a oba jsme byli pokrytí potem, vzal mě za ruku a vedl nás ven z baru předními dveřmi. Studený vzduch byl příjemný, když jsem se vydýchávala, popadajíc zpět svůj dech. Moose dělal to samé.

„Co to proboha bylo za tanec?“ zpovídala jsem ho.

Dýchavičně se zasmál, když si sedal na lavičku a poklepal na místo vedle sebe. Rychle jsem si sedla a opřela se o lavičku.

„Jmenuje se dvoukroková country,“ odpověděl.

„To spíš dvacetikroková country,“ navrhla jsem.

Zhluboka ještě vydechl než ztichl, jakoby byl nějaký důvod proč mě sem vytáhl samotnou. Seděla jsem tiše, čekala jsem na to až mi řekne, ať se držím dál od jeho kamaráda. Bylo možné, že s ním Jason o mně mluvil a pravděpodobně si myslel, že je špatné, že se o něho zajímám, když věděl, že brzy odjedu ve svém autě a pravděpodobně se nikdy nevrátím. Ale to bylo právě to, nevěděla jsem, jestli budu schopná se teď držet pryč, i když jsem hluboko v sobě věděla, že bych měla. Jase nepotřeboval, abych mu ničila jeho život. Mohla jsem cítit ty zatracené slzy jak mi začínají zaplňovat oči a pomalu se kutálely dolů po mé tváři jedna po druhé. Otočila jsem hlavu na stranu, aby to Moose neviděl, zatímco jsem se snažila se sebrat, ale nebyla jsem dost rychlá.

„Hej, co se děje?“ zeptal se mě jemným hlasem.

Snažila jsem se zadržet slzy a dát dohromady svůj hlas, aby dokázal mluvit. „Budu se držet zpátky, omlouvám se.“ Řekla jsem mu.

Posunul hlavu dozadu a zvedl obočí. „Cože?“ zeptal se.

Otočila jsem se, abych k němu byla čelem a utřela jsem si zbytek slz z tváře. „Vím, že si mě sem přivedl, abys mi řekl, abych se držela dál od Jase… Jasona. A já to chápu, opravdu. Budu se držet zpátky. Já upřímně ani nevím co se to tam na parketě stalo,“ zamumlala jsem, snažila jsem se být klidná a pamatovat si, že to tak bude nejlepší.

„Cassie,“ řekl. „Nepřivedl jsem tě sem, abych ti něco takového říkal.“

„Ne?“ zpovídala jsem ho. Zavrtěl hlavou a utřel si pot z čela.

„Ne, vůbec. Vlastně jsem šel tady ven, abych se nadýchal čerstvého vzduchu.“

Cítila jsem se neuvěřitelně trapně. Položila jsem hlavu do dlaní a kývala jsem hlavou dozadu a dopředu, až jsem ucítila jeho ruku na mých zádech. „Ach můj bože, je mi tak trapně,“ zahuhlala jsem skrze mé ruce. Zvedla jsem hlavu nahoru a uviděla jsem ho jak se usmívá. „Poslední dobou jsem opravdu přecitlivělá,“ snažila jsem se mu omluvit.

„To všechny ženy, ne?“ pokrčil rameny.

„Touché,“ odpověděla jsem mu. Co nevěděl bylo, že takových byla většina žen, zvláště těch těhotných jako jsem byla já, které nedokáží kontrolovat své emoce.

„Takže to beru tak, že se ti líbí?“ zeptal se zvědavě. Sevřela jsem rty dohromady. Nechtěla jsem být upřímná, ale vzhledem k tomu emočnímu výlevu, který jsem právě měla, potřeboval slyšet pravdu.

„Jason je skvělý kluk Cassie,“ řekl, když se opřel zpátky na lavičku.

„Příliš skvělý,“ odvětila jsem.

„Neviděl jsem ho se takhle hodně usmívat už dlouhou dobu. Opravdu teď potřebuje někoho jako jsi ty a podle toho co vidím v tvých očích, když se na něho díváš, tak ho potřebuješ taky. Jestli je něco, co jsem se od něho naučil, tak je to to, aby sis užila okamžik, ve kterém si, protože se už nikdy nevrátí. Když se až moc obáváš o budoucnost, zmeškáš budování minulosti, na kterou by ses pak chtěla dívat zpětně,“ řekl, když pohlédl do temné ulice naproti nám.

Seděla jsem tam, přemítala jsem nad tím, co mi Moose právě řekl. Měl pravdu, ani jeden z nás nevěděl čím si ten druhý prochází, ale z nějakého důvodu jsme tíhli k sobě vzájemně a snažili si nějak pomoct. Bylo to jako sílá, kterou jsme my, zvláště já, nemohli kontrolovat. Pak tu byly všechny ty okamžiky, ty které Moose právě vysvětlil, že je pro mě Jason vytvářel, ale proč v nich byl tak chycený? Je to jakoby se obával z nějakého důvodu budoucnosti, ale stejně jakoby se vlastně o ni ani nestaral. Každopádně, z toho co mi Kasey a Moose řekli, byl právě teď šťastný a já jsem si nemohla pomoct a usmívala jsem se, protože já jsem byla taky.

„Víš, má štěstí, že má kamaráda jako jsi ty.“

„Ne.“ Zavrtěl hlavou. „Já mám štěstí, že mám jeho.“

„Neměli bychom jít zpátky dovnitř?“ zeptala jsem se, až příliš natěšená na to vidět znovu Jasona.

„Jo, po tom ‚dvacetikrokovém‘ by mi pití bodlo,“ řekl.

Hravě jsem plácla po jeho paži, když jsme vešli zpátky dovnitř, abychom našli Jasona u baru.

„Tady jste vy dva, začínal jsem si myslet, že budu dneska večer sám,“ řekl Jason, když jsem se usadila na stoličku po jeho pravici.

„V žádném případě,“ zašeptala jsem. „Jen jsme potřebovali na čerstvý vzduch po tom, co se Moose snažil protančit se mnou celý zatracený taneční parket.“

„Opravdu bys měl naučit tuhle holku jak dvoukrokovat chlape,“ řekl Moose.

„Až přijde ten pravý čas,“ odpověděl Jason.

„Víš kdo je zpátky ve městě, že? Asi jenom na víkend. Její táta má padesáté narozeniny.“ Řekl Moose Jasonovi, který sklopil svůj pohled dolů.

„Zatraceně,“ zabručel Jase neslyšně.

„Sorry chlape. Kasey mi to řekla teprve odpoledne,“ řekl Moose.

„O kom je řeč?“ zeptala jsem se, snažíc se najít odpověď v jejich obličejích.

„O nikom,“ řekl Jase, snažil se usmát, ale vypadalo to, že je to pro něj příliš bolestné.

„Akorát nějaká mrcha, která mu zlomila srdce,“ ozval se Moose.

Whoa. To jsem nečekala. Byla jsem šokovaný drsností jeho tónu a slovy, která vyšla z jeho úst. Podívala jsem se na Jase pro vysvětlení.

„Nestarejme se o ni ok? Jak řekl Moose, je to jen nějaká mrcha,“ zamumlal ke mně. Zamračila jsem se, když jí řekl mrcha. Opravdu mu musela zlomit srdce, když používal tohle slovo. Od doby, co jsem potkala Jasna, tak nikdy taková slova nepoužíval.

„Sakra, asi to je přesně to, co dostaneš, když otevřeš ústa. Nemyslel jsem si, že by sem dneska večer přišla. Asi budete teďka chtít odejít,“ zašeptal k nám Moose, když bar najednou ztichl, pozorujíc holku a kluka, který byl zavěšený okolo jejího pasu a kteří přicházeli dveřmi. Mohla jsem jenom předpokládat, že to byla… ta mrcha.

„Do prdele,“ Jason zahuhlal. „Omlouvám se, Cassie.“

„Za co? Nejsem si ani úplně jistá o co tady jde,“ řekla jsem upřímně, když jsem uvažovala zpětně nad konverzací, kterou jsem měla s Kasey ohledně nějaké holky, která s ním zametla, ale nebyla jsem si jistá, jestli jde o tu stejnou holku.

„To je příběh na jiný den, zlatíčko,“ řekl a nervózně se na mě podíval.

Bar se zdál být v nejvyšší pohotovosti jak napětí rostlo. Oči skoro všech se pohybovala mezi mrchou, která zcela na rovinu vypadala prostě jako normální holka, vůbec ne jako mrcha, a Jasonem, který se soustředil na své ruce, které měl na baru. Cokoli ten ‚příběh‘ byl, zdálo se, že ho znali všichni kromě mě.

„Vážně, o co jde? Proč všichni zírají?“ zeptala jsem se tiše, čímž jsem si vysloužila rychlé zatřesení hlavy od Moose, čímž mi dával vědět, ať přestanu naléhat.

„Ahoj. Jsi Cassandra, že?“ zeptal se hlas zpoza nás. Otočila jsem svou stoličku ve stejný čas, jako to udělal Jase jen abychom viděli Jeffa, toho chlapa z motelu, který byl za mnou a v ruce třímal pivo.

„Nazdar chlape,“ zamumlal Jase, jeho mysl byla evidentně stále na temném mraku, který byl v místnosti.

„Jo, Cassadra. Jak se máš?“ řekla jsem mu.

„Můžu tě vzít na protočení na parket?“ zeptal se a podivně zavrtěl svým tělem. Musela jsem se na něho divně podívat, když to udělal, protože jak Moose, tak Jase se tiše zasmáli.

„Když slíbíš, že už tohle dělat nebudeš,“ zahihňala jsem se. Ohlédla jsem se po Jasonovi, který teď vypadal, že víc vnímá co se děje.

„Ať to netrvá moc dlouho Jeffe,“ řekl mu Jason. To začínal být Jason ochranitelský? Projela mnou jiskra vzrušení, když jsem si uvědomila, že to je přesně to, jak mi to připadalo. Bylo to, jako bych konečně dostala nějaké ústní potvrzení od něj, že o mě má opravdu zájem. Přesto načasování bylo špatné, protože já jsem šla zpátky na taneční parket s Jeffem, ne Jasem.

Položil své pivo dolů před moje místo, když mi pomáhal ze stoličky a táhl mě na taneční parket. Mé oči si nemohly pomoct, aby se neohlédly zpět na Jase, který měl zármutek napsaný na celém svém obličeji. Nic jsem nechtěla víc než se dozvědět ten příběh, abych mu mohla pomoct, a druhá část mě, možná kvůli těhotenským hormonům chtěla nakopat její prdel tak tvrdě, až by spadla na zem. Byla jsem si jistá, že to muselo být těmi hormony, protože jsem nebyla ani agresivní ani žádná bojovnice.

Jason otočil svou stoličku dokola, jeho jemné oči zachytily mé předtím než se mnou Jeff zatočil a nezačal se svým divným třesavým tanečním pohybem. Chtěla jsem se znovu podívat zpátky na Jasona, ale zastavila jsem se. Bylo mi teď zcela jasné, že jsem si s ním musela promluvit; musela jsem vědět, co se mezi námi děje, jestli se vůbec něco děje.

Upřela jsem oči zpět na Jeffa, který měl opravdu vážně špatné taneční pohyby. Ne že by byly ty mé lepší, ale tyhle byly otřesné. Zvedla jsem ruce a položila je na jeho paže a řekla mu, aby přestal. Podíval se na mě nahoru zmateně.

„Trochu méně třesavě a trochu víc pevně,“ řekla jsem mu.

„Můžeš mi to ukázat?“ zeptal se smyslným hlasem, na který jsem nebyla připravená. Předpokládala jsem, že to z něho mluví pivo. Otřepala jsem se.

Podívala jsem se směrem k Jasonovi než jsem ukázala Jeffovi správný způsob jak tancovat s holkou a všimla jsem si jí. Byla před ním a mluvili. Měla na sobě krátkou sukni a roztomilý top a pár kovbojských bot. Vypadala dokonale. Těžce flirtovala, ale ten kluk, který s ní přišel stál vedle ní, dokud ho neodehnala pryč.

„Cassandro?“ řekl Jeff, aby upoutal mou pozornost.

Podívala jsem se zpátky na něho a vzpomněla jsem si, že jsem byla tady, abych tancovala s ním. „Promiň. Takže ohledně toho tance.“

Dala jsem si ruce v bok a připravovala jsem se na to, abych mu ukázala lepší způsob jak natřásat tělo, když se rozezněla z repráků další pomalá písnička. Sakra.

„Och.“ Ucítila jsem Jeffovy ruce okamžitě na mém pasu a jeho likérový dech zahřál můj obličej. Žaludek se mi začal obracet, když jsem si uvědomila, že tohle se ani vzdáleně neblížilo tomu, jaký to byl pocit, když jsem tančila ploužák s Jasonem.

„Takhle, že?“ zeptal se mě jiným hlasem, ze kterého se mi chtělo skoro utíkat do lesů.

„Jo, jen ne tak těsně, jo,“ řekla jsem a snažila jsem se být rázná, ale milá.

Ohlédla jsem se Jasonovým směrem jen abych viděla tu holku sedět na mé stoličce. Můj tep začal utíkat, uvnitř mě se začal rozpalovat oheň. Naklonila jsem hlavu. Začínala jsem žárlit a být ochranitelská ohledně mého místa? Zatřásla jsem trochu hlavou, abych se pokusila dostat samu sebe z tohoto pocitu. Musel se na mě dívat, protože jsem viděla jeho zakřenění, když mé oči našly ty jeho. Zakořenila jsem se na něj taky a pak jsem pozorovala tu holku jak dál mluví k Jasovi. Její židle byla čelem k němu, ale on se dál díval před sebe. Myšlenky mi vířily v hlavě a přivedly mě zpátky k tanci, když jsem ucítila Jeffovo sevření mého pasu se zpevnilo.

„Wow, jsi skvělá tanečnice,“ řekl chraplavým hlasem, z čehož jsem se hnusem otřásla. Už mi to dál nebylo příjemné. Snažila jsem se být méně upjatá a užívat si trochu, ale kvůli němu to bylo fakt těžké.

Cítila jsem, jak se jeho ruka pohnula dolů po mém pasu a začala hladit mou půlku. Začínala jsem se připravovat na odchod než bych mu vrazila jednu do obličeje a možná i jiného místa, když najednou byl odhozen pryč. Když jsem vzhlédla, viděla jsem Jasona jak ho ode mě odtahuje. Zalapala jsem po dechu. „O můj bože.“ Bylo to jako pozorovat to ve zpomaleném záběru. Viděla jsem Jase, jak ho odhodil na podlahu, praštil ho do obličeje a jak se chystal praštit ho znovu, Moose odtahoval Jasona pryč a táhl ho do koupelny. Dav okolo nás, který se zatavil, aby se díval na šarvátku se nyní vrátil zpátky k tančení, než pár chlapů přišlo, aby zvedli Jeffa ze země.

Kasey ke mně přiběhla. „Jsi v pořádku?“

„No do prdele? Co se právě stalo?“ prohlížela jsem si její obličej, zda nedostanu odpovědi.

„Chystáš se získat odpověď na otázku, na kterou možná ani nechceš znát odpověď,“ řekla. „5íkala jsem ti to; líbíš se mu, Cassandro. To byl Jason, který se tě snažil chránit.“

Chtěla jsem jí věřit. Chtěla jsem si potvrdit to, co jsem předtím cítila, ale bez toho aniž bych to slyšela z Jasových úst, jsem nemohla.

„Pořád mi nevěříš?“ zeptala se a potřásla hlavou. „No tak, pojďme počkat na kluky k baru.“

Ohlédla jsem se na chlapy, kteří pomáhali Jeffovi přejít na druhou stranu baru. „Myslíš, že to co mu Jase udělal bylo špatné?“ podívala jsem se na Kasey, která upírala zrak na mě. „Má štěstí, že se k němu dostal první Jason. Chystala jsem se mu vrazit obouma rukama,“ řekla jsem jí. Začala se smát a pak mě vzala za paži.

„Je neškodný, ale dneska večer toho očividně vypil až moc,“ odpověděla.

Přešly jsme k baru a požádali barmana o čerstvou sklenici vody, když to, co jsem chtěla doopravdy byl panák vodky. Mohla jsem cítit to napětí v mých ramenech, když jsem s nimi zakroužila dozadu. Kasey seděla po mé pravici, když jsme potichu usrkávaly naše drinky, zatímco jsme čekaly na Jasona a Moose.

„Nazdárek… Jo ty. Dám si do vysoké sklenice vodku a brusinky. Díky.“ Slyšela jsem vysoce pištivý hlas říct vedle sebe. Podívala jsem se na Kasey, když ten hlas pokračoval jen abych viděla jak se jí rozšiřují oči.

Otočila jsem hlavu, abych viděla, co se děje. Sedíc přímo vedle mě, bylo to ta takzvaná mrcha. Bylo to jako dívat se na show o zvířeti a konečně ho vidět v blízkém záběru.

„Ahoj. Já jsem Anna,“ řekla, když usrkla ze svého vysokého drinku.

Zamrzla jsem, nevěděla jsem, co dělat před řečeným zvířetem. Koutkem oka jsem viděla, že Kasey rychle vstala ze svého místa a šla pryč. Mé oči zoufale přejížděly od Kasey k Anně, nebyla jsem si jistá co mám dělat. Bylo to jako bych byla na zkoušce, na kterou jsem se neučila. Zhluboka jsem se nadechla a rozhodla se začít se zkouškou.

„Ahoj. Cassandra,“ řekla jsem jí.

„Takže, Cassandro,“ řekla a já jsem se zamračila nad způsobem, jakým řekla mé jméno. Vypadala na povrchu normálně, ale naprosto jsem už chápala tu část, že je mrcha poté, co jsem ji slyšela mluvit. Bylo to jako hlas dítěte uvíznutý v těle dospělé ženy. Nehty na tabuli. „Poslouchej, nevím kdo jsi a vzhledem k tomu, že on se se mnou moc nebaví, tak předpokládám, že je to kvůli tobě, zvláště proto, že právě na tebe stále zírá. Nikdy si tě nevybere. Nikdy nebudeš na prvním místě. Vím, že asi všechno víš, ale stejně prostě skončíš tak, jak jsem to udělala já a opustíš ho. Poslechni mě a nech ho být už teď,“ řekla. Dívala jsem se, jak její malé tělo sedlo na židličku vedle mě.

„A proč bych si měla brát rady od tebe? Ani tě neznám.“ Zvedla jsem na ni obočí.

„Protože zlato,“ řekla pomalu. „Se přese mě nikdy nedostal a nezmění se, ani kvůli nějaké městské holce. Jo, vím, proč si tady. Město je malé a lidi mluví. Prostě jsem musela přijít a vidět na vlastní oči holku, kterou následuje okolo jako malé ztracené štěně. Jsi prostě zářivá nová hračka. Ale já,“ řekla a ukázala na sebe, „Já jsem ta skvělá. Vyrůstali jsme společně a byli jsme středoškolští miláčci. Nemáš žádnou šanci.“

Neměla jsem nejmenší tušení o čem to mluví, ale měla jsem dost jejího hlasu na celý večer. Téhle holce to očividně vynechávalo a nemohla si pomoct, aby to nezkusila a nezničila nás, ačkoli ani žádné ‚my‘ není, ale teď jsem chápala, proč už nejsou ani ‚oni‘. „No, to je pro tebe škoda, protože mě se líbí přesně takový jaký je. Nehledě na to, že já sice můžu být ta zářivá nová hračka, ale ty si ta stará, který se prodává za levno,“ prakticky jsem na ni zavrčela. Otočila jsem svou stoličku jiným směrem, abych byla následně zachráněna Jasonem, Moosem a Kasey, kteří rychle mířili směrem k nám.

„Jasone, musíme si promluvit,“ zaštěkla Anna na Jasona, když se zastavil přede mnou, jeho oči zůstávaly jen na těch mých.

„My jsme skončili Anno. Trvalo mi dlouho, než jsem si to uvědomil, ale nezasloužím si tě.“ Konečně přesunul své oči na Annu.

„Ale zasloužíš Jasone. Můžeme si promluvit o samotě prosím?“ prosila jako batole a to poslední slovo pomalu zakňourala. Jason zlostně vydechl a pak se podíval na mě.

„Ne Anno, zasloužím si něco lepšího než tebe.“

Nevěděla jsem sice o Anně nic moc, ale každý s dvěma palcem a mozkem by rozhodně mohl potvrdit, že si zaslouží něco lepšího.

„Jasone!“ práskla svou dlaní o pult a zírala na něho. Podívala jsem se nahoru na něho a řekla jsem, co jsem věděla, že musím říct.

„Červená, Jasei,“ ušklíbla jsem se.

„Za mě také, zlatíčko. Pojďme pryč,“ řekl a natáhl se pro moji ruku. „Anno, nechci o tobě už znova slyšet, nikdy.“

Výraz v jejjím obličeji byl takový, jako dítěte, kterému jste řekli ne v obchodě s cukrovinkami. Naštvaný a zjevně jakoby jí ještě nikdo nikdy předtím ne neřekl. Bylo úžasné to sledovat. Podívala jsem se na Moose a Kasey, kteří na toto konečné rozloučení měli také čistý výhled.

„Ahoj lidi.“ Rychle jsem na ně mávla, když jsme si vyměnili šokované pohledy.

„Uvidíme se později Moosei a Kasey,“ řekl než nás vytáhl ven z baru, ze kterého jsem byla ráda, že odcházím.

„Co všechno ti Anna řekla?“ zeptal se, jeho oči byly přísné, když jsme proplouvali skrz dveře.

„Vlastně nic, ale to je v pohodě, protože jsem si celkem jistá, že jsem jí ze své strany zavřela ústa,“ řekla jsem mu. „Je to opravdu kus mrchy, víš.“

„Nemáš tučení,“ zahuhlal.

Jason otevíral mé dveře, když jsme se přiblížili k náklaďáku, ale mé srdce zastavilo mé tělo od pohybu. Vzala jsem ho za paži a zastavila jsem ho.

„O co tam vůbec šlo? S Jeffem, proč si ho vzal jakoby to byl tvůj boxovací pytel? Nikdy jsem tě takhle neviděla Jasone,“ řekla jsem mu a zastavila jsem na tak dlouho, abych se nadechla. „Možná tě neznám moc dlouho, ale znám tě dost dobře na to, abych věděla, že to není tvé normální chování.“

Zavřel oči a zhluboka se nadechl, jeho pěsti byly zaťaté podél jeho boků.

„Nemohl jsem snést jeho ruce šmátrající po tvém pozadí Cassie. Zapomněl jsem se, ok?“ Jeho oči se konečně vylouply a provrtávaly ty mé. „Nemusí na tebe takhle dorážet.“ Přiblížil se kousíček ke mně, položil svou ruku na mou tvář. „Máš toho už v životě i tak dost než aby sis měla dělat starosti, že na tebe doráží.“

Spolkla jsem knedlík v krku. „Co tím myslíš, že už i tak toho mám dost ve svém životě Jasei?“ zeptala jsem se ho.

„Myslím tím, že potřebuješ někoho, kdo neuteče až zjistí, že jsi těhotná.“ Stál tam bez výrazu a jeho oči dál provrtávaly ty moje.

Svatá. Prostoto. „Ty to víš?“ zalapala jsem po dechu, skoro jsem ztratila rovnováhu a spadla dolů na zem.

„Ano a ty potřebuješ někoho, kdo ti pomůže si tím projít a uvědomí si, že je na tobě víc než jen kus pěkného sexy zadku, jak to vidí Jeff. Opilý nebo ne, co Jeff udělal nebylo v pohodě. Já jsem byla vychován teda líp. Musel jsem tě chránit.“

Stáhla jsem jeho ruku pryč z mé tváře. Chtělo se mi brečet. Chtělo se mi zvracet. Všechno, jen ne stát tady před ním. „Jak to víš? Řekla ti to tvoje máma?“ zeptala jsem se v panice, vyděšená, že moje tajemství je venku aniž bych o tom věděla. Věděla jsem, že mu to musím říct, ale to, že se to dozvěděl od někoho jiného bylo těžké strávit.

Vztyčil hlavu. „Moje mamka to ví? Cože?“ Vypadal rozrušeně a šokovaně jak jeho oči zůstávaly upnuté na ty mé.

„Musela jsem jí to říct v nemocnici Jasone. Musela jsem vědět, jestli jsem stále těhotná. Neodpověděl si mi na mou zatracenou otázku. Jak to víš Jasone?“

„Zlatíčko, možná jsem z malého města, ale nejsem hloupý,“ řekl vychytrale.

Hluboce jsem vydechla. Byla jsem naprosto v šoku. Nebylo to o tom, že bych si myslela, že je hloupý; bylo to o tom, že jsem myslela, že jsem lepší ve lhaní.

„No tak, Cassie!“ Zaječel na mě, když rozhodil ruce do vzduchu. „Když to, že je ti neustále špatně není dostatečná nápověda, tak možná skutečnost, že utíkáš pryč byla. Nemusím být bůhví jaký chytrák, abych si dal dvě a dvě dohromady.“

„Ach můj bože.“ Položila jsem si hlavu do dlaní a začala jsem plakat, nechala jsem pocit v žaludku, aby vyplul na povrch mého těla; slzy mi stékaly po obličeji.

„Nasedni si do auta, zlatíčko. Musíme si promluvit,“ řekl a držel dveře otevřené pro mě.

Nasedla jsem, nemyslela jsem si, že mám v téhle situaci moc na výběr. Byla jsem to já, kdo mu lhal tak jako tak. Led už byl zborcen. Jak špatný by mohl být zbytek rozhovoru?

KAPITOLA 21

Ani slovo nebylo řečeno, jak jsme mířili směrem, kterým jsme v tomto městě ještě nejeli. Upírala jsem své oči před sebe a Jason dělal to samé. Bylo to trapné a ubíjelo mě to, ale byla jsem raněná. Lhal mi. Věděl, co se děje celou tu dobu a nechal mě věřit, že to před ním skrývám. Utřela jsem slzy, které nyní tekly ven v pokračujícím proudu, jak jsem myslela na to co si o mně teďka musí myslet a jak se ohledně mě musí cítit, když ví, že jsem těhotná, ztracená a evidentně ne tak dobrá lhářka jak jsem si kdysi myslela.

„Asi si myslíš, že jsem hrozný člověk a omlouvám se, že jsem ti lhala, ale byla jsem vystrašená. Byla jsem vyděšená kvůli tomu, co si o mně budeš myslet jakmile to zjistíš. Měla jsem strach, že o tebe přijdu a o tvé přátelství, které jsem si začala hodně užívat,“ řekla jsem tiše když jsem zavřela své oči a uvažovala nad tím, zda mě vůbec slyšel.

„Podívej se, já nikam nejdu, musíš mi věřit. Chci ti pomoct; nemusíš si tím vším procházet sama. Vím, že máš svoji kamarádku, ale máš taky mě.“

Podívala jsem se na něho, jeho oči se stále odvracely od těch mých. „Měl si mi říct, že to víš Jasone. Neměl si mě nechat pokračovat v tom, abych to skrývala, když si to věděl.“

„Nebylo na mě, abych to říkal Cassie. Ty sama si mi to musela říct, ale pak dneska večer, jak jsem viděl Jeffa a jeho prokleté ruce, už jsem dál nemohl,“ řekl, jeho ruce práskly dolů o jeho volant. „Věděl jsem, že budeš chtít odpovědi, takže jsem musel vyjít s pravdou ven. Poslouchej, nejsem pyšný na to, co jsem udělal, ale bůh mě zatrať jestli někoho nechám, aby na tebe dával své ruce.“

„Kam nás to bereš?“ zeptala jsem se ztraceně, raněně a vyděšeně. Nechtěla jsem slyšet o jeho pocitech, o tom jak nechce, aby se mě někdo jiný dotýkal. Prostě jsem chtěl utíkat, jít zpátky do jeho domu a plakat do svého polštáře.

„Uvidíš,“ řekl tiše.

Než jsem se vzpamatovala, přijeli jsme někam, kde to vypadalo jako farma. Mohla jsem jen hádat, že byla jejich. „Vaše farma?“ zeptala jsem se ho, když jsme zaparkovali před obrovským kukuřičným polem.

„Jo,“ řekl a konečně se na mě podíval. „Je to jediné místo dost daleko od města, kde se skutečně cítíš daleko od světa, má to tu rád.“ Vzal deku z náklaďáku, tu samou prošívanou modrou pokrývku z jeho pokoje a vystoupil. Udělala jsem to samé a následovala jsem ho dozadu, pozorovala jsem ho jak rychle rozprostřel deku přes korbu a pak z ní seskočil.

„Dej mi ruku,“ řekl a natáhl se po té mojí. „Pojďme se první projít a popovídat si.“ Dala jsem svou třesoucí se ruku do té jeho. Šli jsme do pole, kukuřičné stonky lechtaly mou nahou kůži mezi botami a mými šaty.

Následovala jsem ho, naše ruce byly propletené jak jsme pokračovali dál do pole. Netrvalo to dlouho než mé nervy převzaly vládu nad celým mým tělem. Zastavila jsem se a pustila jeho ruku. Nemohla jsem dál vydržet to ticho. „Jasone, srdce mi buší. Jsem právě teď tak nervózní. Já prostě… potřebuji ti říct co se stalo, musím ti říct celý příběh,“ řekla jsem mu.

„Chci vědět, co se stalo Cassie, ale jenom pokud je pro tebe v pořádku, že mi to řekneš,“ řekl, jeho tělo čelilo tomu mému.

Nebyla jsem v pohodě, že mu to mám svěřovat, ale musel to vědět. Prostě jsem se obávala toho, co přijde, až to uslyší. Věděla jsem, že už nebude tak nakloněn tomu mi pomáhat. Bude si o mě myslet hrozné věci; věděla jsem to, protože jsem si je o sobě sama myslela.

Zhluboka jsem se nadechla a sevřela ruce dohromady. „Moje spolubydlící trvala na tom, abych šla na párty, která byla v domě jejího přítele. Byla to startovací párty na začátek školního roku. Pro většinu jako jsem byla já, to měl být náš poslední rok. Já nikdy nechodím ven, zvláště ne na párty. Nebyla jsem taková ta party holka. Měla jsem příliš mnoho, na čem jsem musela pracovat a co mě pohánělo než abych taková byla. Ona mě prosila, říkala, že její přítel má kamaráda, kterého chce abych poznala a já jsem potřebovala vypadnout z bytu a chovat se pro jednou jako vysoškolačka. Nechala jsem z nějakého důvodu tentokrát její slova, aby mě ukecala.“

Mé ramena se shrbila, když jsem se podívala na Jase. V jeho obličeji se zračil prázdný pohled, který jsem u něj ještě neviděla. Upřela jsem pohled dolů; nemohla jsem se na něj dívat zatímco mu povím ten zbytek.

„Mohlo to být kvůli té pozdní snídani s mými rodiči. Dali mi najevo jak zklamaní jsou, že nepromuji o rok dříve. Nebyla jsem si jistá, ale myslím, že to mohlo být to, co ve mně něco zlomilo. Moje spolubydlící šla chodívala ven, každý víkend dělávala takové ty vysokoškolské věci a studovala tvrdě v průběhu týdne. Nastěhovala jsme se k sobě už první rok, takže jsem ji znala dobře. Nebyla premiantka jako já, ale ani náhodou ani nepropadala. Řekla jsem ano, že půjdu. Pomohla mi vybrat šaty z jejího šatníku a šly jsme ven.“ Moje ruka zakryla můj obličej. Přála jsem si, modlila se, abych mohla jít zpátky a změnit kurz historie. Cítila jsem jeho ruku jak jemně odtahuje tu mou pryč z mého obličeje. Vzhlédla jsem a dívala jsem se jak na mě Jase upírá své oči. Vyzývaly mne, abych to dokončila.

„Taky jsem to věděla. Věděla jsem, že je špatná volba jít, ale ďábel na mém rameni vyhrál a tak jsem šla. Vlastně jsem se výborně bavila, když jsme se tam dostaly. Nebylo to mimo kontrolu jak jsem si myslela, že bude. Bylo tam hodně lidí, ale nebyli tam lidé blijící v chodbách a holky tančící na stolech jak jsem čekala. Byla jsem naivní. Nikdy předtím jsem na párty nebyla, takže jsem si nebyla jistá, co mám čekat, ale byla jsem příjemně překvapená.“

Zavřela jsem oči. Nemohla jsem se už na něj dívat, když jsem mluvila o tom druhém klukovi. Moje srdce by mi to nedovolilo.

„Moje spolubydla mě představila kamarádovi jejího přítele, Parkerovi. Byl milý. Říkal všechny ty správné věci. Poznala jsem, že je to sukničkář a velmi mne zaujal. Po pár hodinách mnou proplouvaly drinky a doteky se staly intenzivnějšími. Než jsem se nadála, líbali jsme se na pohovce. Věděli jsme přesně co děláme a ta smutná část je, že jsem si myslela, že to chci, Jasei. Bavila jsem se. Tenhle sexy chlap, který o mě jevil zájem byl dobrý společník. Nebylo na tom nic, na co bych si mohla stěžovat, kromě skutečnosti, že jsme přesunuli naši schůzku do jeho pokoje nahoře. Jestli jsem někdy potřebovala Mel víc než kdy jindy, tak by to bylo proto, aby mě zastavila v tom, abych šla nahoru.“ Začínala jsem cítit tu bodavou bolest za mýma očima. Slzy se zhmotňovaly.

Jase položil svou ruku na má záda a jemně je pohladil, neříkal ani slovo, jen mi dával vědět, že je tam. To stálo za víc než cokoli, co by mohl říct.

„Když jsem se probudila v jeho posteli následující den, bylo to, jako by se nic nestalo. Oba jsme vstali z postele, řekli si sbohem a já jsem zažila svůj první chodník studu spolu s několika jinýma holkama. Cítila jsem se hnusně a chtěla jsem jít zvracet přímo tam v domě. Tohle pro něj evidentně bylo normální vzhledem k tomu, že ho vůbec nijak nevzrušovalo, že odcházím z jeho pokoje. Zbytek dne jsem byla nepoužitelná. Bojovala jsem s hroznou kocovinou a cítila jsme se ví než osaměle. Jediné co jsem chtěla a potřebovala bylo, aby tam byla Melanie se mnou. To byla moje první jednorázovka a potřebovala jsem, aby mi někdo řekl, že je to v pohodě, že všechno bude OK. Až další noc před spaním jsem si uvědomila, že jsem ten měsíc zmeškala dvě pilulky antikoncepce. Pak jsem si matně vzpomněla na naši konverzaci před tím, než jsme měli sex. Nepoužili jsme ochranu, oba jsme toho druhého ujistili, že jsme čistí a já jsem mu řekla, že beru antikoncepci. Byla to noc příliš mnoha drinků, žití okamžikem a nepřemýšlení. Panika ani není to správné slovo ohledně toho, co se mi honilo hlavou poté, co jsem se nechala sžírat ještě víc věcmi, které se tu noc staly.“

Vykročila jsem, loudala jsem se kukuřičnými stonky, zadupávala jsem je, jak jsme dělala malé cestičky každým směrem. Kradmo jsem se párkrát podívala na Jase. Stál na tom samém místě, strnule jako socha.

„Moje spolubydlící přišla, viděla mě vyděšenou a snažila se mě uklidnit, říkala mi, že pravděpodobnost je velmi nízká. Je to skoro 99% spolehlivé a budu v pohodě. Připomněla mi, že to bylo pouze jednou, už se jí to stalo a byla v pohodě. Nechala jsem její slova, aby se ve mně usadila a uvědomila si, že to bylo jen jednou, jaká je pravděpodobnost a že jsem si to užila, neudělám to znovu, ale udělala jsem něco, co jsem si vybrala a ne kvůli mým rodičům. Nemyslela jsem si, že by věci mohly jít v té chvíli špatně, takže jsem se začala uklidňovat a znovu dýchat. Mýlila jsem se, Jasei.“

Přestala jsem chodit a nechala jsem slzy, aby se ze mě vyřinuly, vzlyky byly nyní nekontrolovatelné. Obtočil své paže okolo mě, přitáhl mě blíže k němu a říkal mi, že to bude v pohodě. Chtěla jsem mu věřit, opravdu jsem chtěla a ačkoli jsem se díky němu cítila utěšeně, můj život byl stále v troskách. Utřela jsem si pár slz, stále mi jich hodně zůstalo na obličeji a snažila jsem se jak nejvíc to šlo dostat pod kontrolu vzlyky na tak dlouho, abych to mohla dopovědět.

„Nechala jsem zábavnou, volnomyšlenkářskou Cassandru, aby převzala kontrolu a udělala jsem tu nejhloupější věc, jakou jsem mohla. Nechala jsem školy. Vešla jsem do kanceláře administrátora a odhlásila se ze všech svých hodin. Nenáviděla jsem důvod, proč jsem do té školy chodila a ta párty, jakkoli hloupě to zní, pro mě věci změnila. Uvědomila jsem si jak moc můj život nebyl můj, jak moc byl o tom, co chtěli všichni ostatní, ale ta nejdůležitější osoba, která ho žila, já, v něm moc slovo neměla. Neřekla jsem svým rodičům, že jsem jí nechala protože by kvůli tomu řádili Jasone. Byla jsem vystrašená, ale taky jsem cítila úlevu, že beru svůj vlastní život do svých rukou. Zavolala jsem Mel a řekla jsem jí, co jsem udělala. Byla mírně řečeno ohromená, ale pak mě prosila, abych přijela za ní. Řekla jsem jí, že to brzy udělám. Musela jsem se pokusit přijít na to, co budu dělat dál. Věděla jsem, že to musím říct rodičům, ale než jsem na ně shodila tu bombu, musela jsem přijít s novým plánem pro svůj život, který jsem si brala zpátky. V čase, kdy jsem došla na pár hodin, které jsem se chystala začít navštěvovat na podzim, a to na kreativní psaní a žurnalismus, udeřila na mě další překážka. Zmeškala mi menstruace. Bylo to jako kdyby převzít zodpovědnost za svůj život byla ta nejhorší věc, jako jsem kdy udělala. Byla jsem vystrašená, vyděšená a sama. Vyrazila jsem na jediné místo, na které jsem pomyslela, za Melanií.“

„A tak si skončila tady?“ zeptal se.

Přikývl jsem hlavou.

„Bože, Cassie, je mi tak líto, že sis tím musela procházet sama,“ když mě dál držel. „Ví o tom Parker?“

„Ne, nechtěla jsem to nikomu říkat.“

„Musíš mu to říct,“ řekl, odtáhl se ode mě, aby se na mě podíval. „Kdybych nějakou holku oplodnil, chtěl bych to vědět.“

„Jo, ale ty nejsi jako většina kluků Jasei. Ty by si opravdu zůstal poblíž, abys pomohl. Kluci jako je Parker mají své životy už naplánované. Nebyli by ani součástí života toho dítěte; napsali by prostě jen šek a umyli by si nad zbytkem ruce.“

„Cassie.“ Jeho oči byly pevně na mých jak vypadal přehnaně starostlivě.

„Ano.“

„Slib mi, že mu to řekneš.“

„Jasei,“ řekla jsem, snažila jsem se sebrat sílu na to říct mu proč říct to Parkerovi nebylo v plánu. „Neplánuji si to dítě nechat.“ Podívala jsem se dolů na své břicho, když jsem řekla dítě.

„Cože?“ zeptal se a obočí se mu zbrázdilo.

„Nemůžu. Nejsem připravená na to být máma.“

„Co tedy plánuješ dělat?“

„Ještě jsem se nerozhodla. Uvažovala jsem nad potratem, ale taky jsem přemýšlela nad adopcí,“ A slzy byly zpátky, proudily po tvářích dolů. Lámalo mi srdce, že se takto cítím, ale nemohla jsem zahodit svou budoucnost kvůli jednorázovce, ačkoli jsem už ani nevěděla, co pro mě má budoucnost chystá.

„Nevím co mám dělat, proto jsem byla na cestě za Mel. Měla mi pomoct to vymyslet.“

Podíval se dolů na kukuřici mezi našimi nohami a šoupala v ní botama. Věděla jsem, že kolečka v jeho v hlavě se otáčí. Mohla jsem si jen představovat ty příšerné věci, které si o mně musí myslet vzhledem k tomu, co jsem udělala, kvůli tomu co musím udělat, kvůli tomu, kým jsem se stávala.

„Měla bych si teď sbalit a jít do toho motelu?“ zeptala jsem, říkala jsem to, co jsem věděla, že na to pravděpodobně myslí. Ulevilo se mi, že konečně věděl, proč jsem utíkala, ale strašně jsem se bála toho, že ztratím jeho přátelství nebo hůř, jeho.

Vzhlédl, jeho pohled mě probodával. „Ani omylem bych tě nikdy nepožádal, abys odešla.“

„Nechceš ode mě utíkat na opačnou stranu?“ zeptala jsem se šokovaně.

„Ani náhodou.“

„Proč? Protože upřímně já od sebe chci utíkat na druhou stranu,“ přiznala jsem.

„Viděl jsem to v tvých očích, když tě chtěli vzít do nemocnice a pak když jsem tě znovu viděl jak ležíš ve své posteli v ošetřovně. Věděl jsem, že se s tebou něco děje a že máš strach. Poznal jsem ten výraz až příliš dobře, protože jsem ho měl kdysi taky. Chtěl jsem ti pomoct; cítil jsem to náhlé spojení k tobě. Nemohl jsem to vysvětlit a zní to jako klišé, ale.“ Odmlčel se a zhluboka si povzdechl než pokračoval, „Ale možná ses ztratila z nějakého důvodu.“

Cítila jsem, jak se z mých ramen zvedla unce tíhy, když ho jeho slova opustila, když jsem od něho slyšela to, na co jsem sama myslela. „Taky jsem nad tím přemýšlela. Že možná to, že jsem se ztratila bylo celé část nějakého většího plánu pro můj život a že jsem se ztratila z nějakého důvodu.“

Zhluboka jsem se nadechla a hledala jsem jeho obličej. Čekala jsem na něj, že mi odpoví, ale neudělal to. Nehodlal to vytahovat, takže se ho prostě budu muset zeptat.

„Proč si měl ten výraz ve tvých očích? Proč si byl vystrašený?“

Na zlomek sekundy zavřel oči, jeho ohryzek se pohnul, když polkl. „Něco se před lety stalo a já jsem si prostě vzpomněl, jak jsem byl vystrašený, nevěděl jsem co bude v budoucnu. Ale jak jsem stárnul, naučil jsem se nechat věci být a prostě se nechat jen unášet.“

„Co to skrýváš? Co se děje?“ zeptala jsem se ho, moje srdce bilo hlasitěji, potřebovalo vědět co se stalo.

„Budeš mi prostě musel věřit, že až budu připravený o tom mluvit, tak budu, ale právě teď jediné, na co jsem schopný myslet, jsi ty. Nevím co to je, ale dovádíš mě k šílenství. Chci tě ochraňovat naprosto přede vším; i když vím, že jsi dostatečně silná, aby ses o sebe postarala sama. Prostě jen chci být s tebou, dávat ti každý den najevo, jak úžasná jsi, dodávat ti odvahu, kterou potřebuješ, aby tě nakopla, když ti život vhodí do cesty další překážku.“

Položil ruku na mou tvář. Nemohla jsem si pomoct a vyšla jsem jí vstříc, cítila jsem to teplo jeho ruky na mé kůži. Mé srdce bilo tak rychle, že jsem si myslela, že se probije ven z mého hrudníku. „Chci tě tak strašně moc políbit.“

To byly slova, o kterých jsem jenom snila, že je uslyším. „Jasei, byla bych naprosto bez sebe, kdyby si kolem mě obtočil své ruce a políbil mě. Je to všechno, co jsem kdy od kluka chtěla. Teď jsi tady přímo přede mnou a říkáš mi, že chceš tyhle věci taky, ale zdá se mi, že to načasování je prostě celé špatně,“ řekla jsem se zlomeným hlasem. Zdráhavě jsem odtáhla svou tvář z jeho dlaně a ustoupila jsem zpět, dokud jsem nebyla pár kroků pryč od něho. Položila jsem ruku na svůj hrudník, když jsem ucítila bolest uvnitř. Ale nemohla jsem se k němu dostat blízko; nemohla jsem nechat své pocity, aby mě pohltily kvůli někomu, kdo jsem věděla, že si zaslouží něco lepšího.

„Když budeš čekat na pravý čas pro všechno, vždycky bude příliš pozdě,“ řekl tiše, když mi naznačil hlavou, abych šla zpátky k němu. „Pojď ke mně.“

Pomalu jsem se nadechla a vzhlédla k jeho očím. Upínaly se na ty mé; leskly se jakoby tohle bylo přesně to, co chtěl. Nemohla jsem popírat, že je to také to, co jsem chtěla já. Mé srdce na mě křičelo, abych k němu šla rychleji. Znovu jsem se nadechla jak jsem za ním pospíchala, skočila jsem mu do náruče ve vteřině, kdy jsem byla před ním, jeho paže se obtočily okolo mě stejně jako ty mé kolem něho. Podívala jsem se mu do očí jen na okamžik než jsem ucítila jeho jemné rty přitlačené na ty mé. Celé mé tělo malátnělo, jak mě choval u sebe, cítila jsem poprvé ten pravý pocit toho, že jsem chtěná. Ne jenom fyzicky, ale tak, jakoby se všechno zvedlo z mých ramen a já věděla, že mám Jase u sebe, který mě pevně drží.

Cítila jsem, jak se jeho sevření zpevnilo, když jeho jazyk našel ten můj, masíroval ho něžně a držel se mě, jako by na tom závisel jeho život. Dovedl nás zpátky k jeho náklaďáku a posadil mě opatrně dolů na korbu. Nechala jsem své nohy pevně obtočené kolem něho, když stál přede mnou a sundával si svůj kovbojský klobouk a pokládal ho vedle mě. Sklouzla jsem rukama dozadu do jeho vlasů a hrábla prsty do nádherných vlnitých vlasů,  kterých jsem se chtěla dotknout od doby, co jsem je uviděla. Jeho rty smutně opustily ty mé, ale naštěstí jen proto, aby posel svými jemnými polibky linii mého krku, dokud nedospěl k mým odhaleným ramenům, z čehož mé paže a záda pokryla husí kůže. Nikdy jsem nebyla vděčnější, že mám na sobě šaty bez ramínek, než teď. Otočila jsem krkem, abych viděla jeho obličej, když zastavil svými rty stále přitlačenými k mé kůži. Mé srdce mi tlouklo v hrudníku, když se jeho oči spojily s mými. „Zima?“ zeptal se tiše, když zvedl své rty dost na to, aby mohl mluvit.

Zavrtěla jsem hlavou. „To ty,“ zašeptala jsem, když se můj tep rozletěl. Můj dech začínal být rychlejší každou vteřinou, kterou jsem pozorovala jeho rty jak se vznášejí kolem mého ramene.

„Hmmm,“ řekl. Pomalu zvedl svou hlavu a položil prst na každou paži, jemně s nimi po nich pobíhal a vytvářel tak další husí kůži, jak jeho prsty dosáhly ke krku.

Zvedl obočí, když se na mě podíval. Věděla jsem, co chtěl slyšet. „Stále ty,“ řekla jsem tiše a dívala se jak se jeho rty zvlnily, když věděl co se mnou dělá.

Přivedl své rty zpátky k těm mým a oběma rukama mi zajel do vlasů, čímž způsobil, že se mi z hrdla vydral povzdech. Rukama jsem si ho přitáhla k sobě blíž, chtěla jsem ho vytáhnout k sobě nahoru na korbu. Pochopil to a pustil mě, naskočil nahoru a šel dozadu, aby si tam lehl a poklepal na svůj hrudník, než si položil paže za hlavu. „Přímo sem,“ řekl a natáhl ruku jak si poklepal na hrudník.

Přikradla jsem se tam, uhnízdila jsem se vedle něho a položila si hlavu na jeho hrudník, užívala jsem si dotek jeho ruky, která mi přejížděla po vlasech. Slyšela jsem, jak mu v hrudníku bije srdce; bilo tak rychle jako to mé. Mé rty se okamžitě zakořenily, když jsem pochopila, že naše emoce jsou stejné. Nic nemohlo být správnější než být tady s ním. Najednou jsem byla sama na sebe naštvaná, že jsem se tak moc snažila vypadnout z tohoto města, když všechno co chci je, abych tady zůstala co nejdéle jsem mohla.

Leželi jsme tam nějakou dobu aniž bychom mluvili, jen jsme poslouchali vítr cuchající kukuřici za námi, ale nebylo to dost dlouho. Mohla bych zůstat v jeho náručí celou noc.

„Měli bychom jet zpátky zlatíčko. Začíná být pozdě,“ řekl jemně, když mi dál hladil vlasy.

Nechtěla jsem odejít, chtěla jsem usnout dneska večer přímo tady, ale když jsem se pohnula z jeho hrudníku, uvědomila jsem si jak tvrdá ta korba je a jak nepohodlné to pro něho bylo na ní ležet.

„Jestli musíme,“ řekla jsem, když jsem se posadila a podívala se na něho. Jeho ruka našla mou tvář poté, co se posadil taky.

„Nechci, ale fakt mě bolí záda,“ řekl.

„Vážně jsme to moc nepromysleli, co?“

Zavrtěl hlavou než si přitáhl můj obličej ke svému k tomu, co jsem se domnívala, že bude dneska večer naše poslední pusa, ale to jsem nevěděla, co nastane po tomto okamžiku. Jeho rty drsně tlačily na ty mé, jako kdyby byl ještě hladovější než předtím. Ta potřeba něčeho víc rostla rychleji než předtím a najednou líbání nebylo dost. Vytáhla jsem se na kolena a vzala ho zezadu za hlavu, tlačila jsem naše rty proti sobě ještě tvrději, zhloubila jsem ten polibek a zapletla jsem ruce do jeho vlasů. On nechal své rty putovat dolů, když si razil cestu k mé klíční kosti, lechtal můj krk svým strništěm, které se otíralo o můj hrudník. Přitáhl mě k sobě na klín, když si prolíbával cestu mým hrudníkem k mému druhému nahému rameni. Nechala jsem svou hlavu spadnout dozadu a užívala si dotek jeho vlhkých rtů, které značkovaly mou kůži svými polibky.

Zvedla jsem hlavu zpátky nahoru, připravený si z něho ukradnout víc, když jsem ucítila jeho kalhoty vibrovat a to mě najednou vrátilo zpět do reality.

Zavřel oči a položil své čelo proti mému. „Zatraceně,“ řekl téměř bez dechu. Podíval se dolů a natáhl se do kalhot, aby si vytáhl svůj telefon a zvedl to.

„Haló?“ odpověděl a stále spočítal svou hlavou proti té mé.

„Jo, jsme v pohodě.“

„Ne, jen jsme trochu odbočili než jsme zamířili domů.“

„Ty taky, promluvíme si později chlape.“ Zavřel telefon, když se odklonil hlavou dozadu.

„To je asi naše značka k zastavení,“ řekla jsem mu, než jsem ho políbila na tvář. Vzala jsem jeho klobouk zpoza mě a dala jsem ho na jeho ještě rozcuchanější vlasy.

„Moose nás jenom kontroloval, ujišťoval se, že jsme v pohodě.“ Vzal mě za tváře a přitlačil své rty k mému čelu.

„Zní jako Mel,“ řekla jsem.

„Trochu méně živější, ale stejně tak ochranářský. Začíná být pozdě, pojeďme odtud,“ řekl, když mi pomáhal přejít přes korbu náklaďáku než mě zdvihl dolů zezadu.

Nebyla jsem vůbec připravená na to sejít z té neuvěřitelné výšky v jaké jsem byla z Jasonových rtů, ale mé tělo jelo pomalu na výpary, pročež jsem si byla jistá, že musí být hodně po půlnoci.

Přišel okolo, aby mi otevřel dveře. „Víš,“ řekla jsem. „Já vím jak si otevřít dveře.“

„Víš,“ řekl a napodoboval můj tón. „Nebyl jsem tak vychovaný, budu ti ty dveře otevírat dokud budu mít ruce, aby to dělaly.“ S tím mi pomohl do náklaďáku, přešel ke dveřím na své straně a dovezl nás domů. Byla bych smutná, že opouštíme místo, které teď bude mít speciální místo v mém srdci, ale když jsem ucítila jeho ruku natáhnout se, aby vzala tu mou, ten smutek byl nahrazen pohodlím a štěstím.