ASTC - 5. kapitola

Překlad: Míša

Děvčata, moc děkuju za milé komentáře, které mi vždycky vykouzlí úsměv na tváři. :D

Dneska jedna kratší, tak snad se bude líbit. –M

Byla jsem neskutečně naštvaná. Jakože fakt dost. Opravdu jsem nechápala, proč jsem se jen tak zpila pod obraz. Vinila jsem Huntera a jeho blbej, ale nádhernejobičej, za to, že mi zkazili večer.

Někdo mě šťouchnul do ramene a zaúpěl. „Ayden, holka, vstávej. Jdeme domů.“

Začala jsem se hihňat. „Christiane, máš tak namakané paže.“ Zase jsem se zachichotala a spadla ze stoličky. Christian mě chytil a podepřel, udržoval mě při tom vzpřímeně, abych nespadla.

„Myslím, že hůř jsem jí na tom ještě v téhle části roku neviděl.“

Slyšela jsem Mandy něco říkat. Pokusila jsem se jí podívat do hezkého pihovatého obličeje. „Jsééém v pohóóódě.“

„Je tu všechno v pořádku?“

Vzhlédla jsem, jen abych viděla Huntera, jak se na mě dívá. Musela jsem se jeho výrazu prostě zasmát,opravdu vypadal znepokojeně. „Vrať se za svojí přítelkyní, Huntere. Jsééém v pohóóódě… jen trošičku v náladičce.“ Ze všech sil jsem se pokusila postavit co nejrovněji, ale nohy jsem snad musela mít ze želatiny.

Znovu jsem spadla a tentokrát mě zachytil Hunter. „Myslím, že bych tě měl vzít domů.“ Usmál se na mě, ale stejně pořád vypadal znepokojeně.

„Huntere, co to děláš?“

Trhla jsem sebou, když jsem slyšela Samanthu promluvit. Hunter si toho všiml a otočil se k ní. „Zavolám taxíka, aby tě odvezl domů. Musím se postarat o Ayden.“

Samantha na něj nevěřícně zírala. „Ale vždyť jsi tu se mnou,“ protestovala.

Christian mě chytl. „To je v poho, kámo. Můžem ji vzít domů my.“

Hunter se podíval na Christiana. „Máš auto?“ Zavrtěl hlavou. „No, já ho mám. Odvezu ji. Chci ji odvézt.“

Samantha vyhodila ruce do vzduchu. „Nemůžu tomu uvěřit. A co jako já?“

Zahihňala jsem se. Nemohla jsem si pomoct. Připomínala mi osmiletou ukňouranou holku. “Huntere, to je v poho.Jsééém v póóóhodě.“

Mandy zatřásla hlavou. „To říkáš pořád.“

„Samantho, beru Ayden domů. Kvůli tomuhle se se mnou nehádej. Hned ti zavolám taxíka.“

Samantha si dupla. „Neobtěžuj se, kurva. Končím. Vypadá to, že si dneska někdo neužije.“

Pozorovala jsem, jak se vyřítila pryč a zároveň se smála jejímu výbuchu. „Už chápu, co na ní vidíš.“

Udělala jsem krok vpřed, a jelikož mě Hunter pevnědržel, tak jsem zakopla. Otevřela jsem oči a přistihla ho, že se směje. „Čemu se směješ?“

„Týtvýpřezdívce, cos mi dala, Chodící Orgasmus.“

Christian se zasmál. „Ten toho jen tak nenechá, Ayden.

Zamračila jsem se. „Ale jenom proto, žes mu to řek. Nejsi můj kamalát. Kamaláti tohle svým kamalátůmnedělaj.“ Místnost se se mnou trochu zatočila. „Úúú, ty stěny se hejbaj. To je tááák hustý.“

Hunter se podíval na Christiana. „Vážně ji vezmu domů.“

Christian se podíval na Mandy. „Možná se nebude chtít vrátit domů.“

Hunter se zamračil. „A to jako proč?“

Přiložila jsem si ke rtům prst. „Christiane, nevěs mu bulíky na nos. Miluju to doma, je to tam hustý. Počkej, až tam budeš žít taky, Huntere. Budem ty nejlepší kamaláti.“ Začala jsem se zase šíleně smát a přitom jsem se ho držela za hruď. „Možná,“ vydechla jsem, „bys mohl přijít ke mně do pokoje, abys mi pomoh s domácíma úkolama.“ Trošku jsem se zahihňala a Hunter se na chviličku usmál.

„Jdeme domů, AJ.“

Mandy přešla ke mně a vzala mě za bradu. „Budeš v pořádku?“

Bála se o mě. Vždycky se o mě bála. „Budu v pohóóódě.“

Christian už byl dopálený. „Ty to slovo tak protahuješ, že ti ho vůbec nevěřím.“

Hunter zase vypadal znepokojeně, takže jsem na ně oba podívala pohledem, který říkal, že nechci mluvit, jen aby byli oba zticha. Nemohla jsem Hunterovi dovolit, aby znal moje slabiny. Mohl by je potom využít proti mně, jen aby se mě dostal do postele, což bylo něco, čemu jsem se potřebovala vyhnout, ať to stojí cokoliv.

„Můžu si vzít taxíka.“ Hodila jsem očkem na Hunterův spodní ret, přičemž jsem si moc dobře pamatovala, jak jsem je oba cítila na svých.

Pořád mě s úsměvem držel zpříma. „To teda rozhodně ne, AJ. Hodlám se ujistit, že se dostaneš domů. Tak pojď.“ Vyzvedl si mě do náručí. Mandy rychle popadla moji kabelku a položila mi ji do klína.

„Tohle je tááákhlóóóupýýý.“ Zase jsem se zachechtala a začala mávat nohama ve vzduchu. „Ty musíš ale být silnej, že mě uneseš.“ Položila jsem mu prst na hruď a začala mu jím tam kreslit kroužky. „Na tý krásný hrudi nemáš ani chloupek. Líbilo se mi ji lízat.

Hunter se trochu usmál. „Nezačínej s věcma, kterejch pak budeš litovat, bejby. Nech si to, až budeš střízlivá. Tehdy budu vědět, že si můžu vzít, co je moje.“

Dlouze jsem se mu dívala do očí. Mezitím mě nesl ven. „Co je tvoje, Huntere?“

Na chvilku se zastavil a podíval se mi do očí. „Ty budeš. Celý jeden den, pamatuješ?“

Trošku jsem zasténala. „Dyť ti to řikám, hlupáčku. To nemůžem. Tvůj tatínek a moje maminečka by byli hóóódnělozčilený.“ Vyšpulila jsem na něj ret a on se zasmál.

„Jsi roztomilá, AJ.“ Prostě jsem se na něj musela dál koukat.

„Seš si jistej, že to s ní zvládneš?“

Hunter se s přitakáním otočil na Mandy. „Bude v pořádku, slibuju. Ujistím se, že se domů dostane v pořádku.“

Mandy se přiblížila ke mně a usmála se. „Zavolám ti ráno, ju?“

Přikývla jsem a Christian mi šel dát pusu na tvář. Pak se otočil na Huntera. „Postarej se o ni.“

Hunter přikývnul. „Postarám.“

Christian Hunterovi otevřel dveře od auta, aby mě mohl položit na sedadlo spolujezdce. Celou dobu, co mi zapínal pás, jsem ho pozorovala. „Přestaň s tím.“

Pozorovala jsem ho dál. „S čím?“

Pevně mě připoutal a pak se na mě podíval, když skončil. „Přestaň se na mě dívat jakobys chtěla, abych tě ošukal.“

Pátrala jsem mu pohledem po obličeji a myslela při tom na to, jak moc chci, aby udělal přesně to. „Možná, právě teď, chci přesně to.“

Zatřásla jsem se, když mi přejel prstem po obličeji. „O tom si promluvíme, až budeš střízlivá.“ Cítila jsem obrovskou ztrátu, když se odtáhl. Nelíbil se mi ten pocit. Ani trochu.

Hunter za chvilku přešel na druhou stranu auta a usedl za volant. Když jsme odjížděli, mávala jsem Mandy a Christianovi, zamávali mi nazpátek, v obličejích stále známky obav.

„Kdo byl ten týpek?“

Musela jsem se na Huntera usmát. Možná, že mu to tak úplně jedno nebylo. „On je…“ Škyt. „Je to můj…“ Škyt. „Je to můj kamalát.“

Ohlédl se na mě a na chviličku se usmál. „Jenom kamalát?“

Zachichotala jsem se. „Jo, jenom kamalát. A pročtětovlastnězajímá?“ zadrmolila jsem.

„Nešukala si s ním?“ Musela jsem se zasmát. „Co je na tom tak vtipného?“

„Na to nemám to správné vybavení. Zato ty jo.“

Vykulil na mě oči, když pochopil, co jsem tím myslela. Což mě zase rozesmálo. Nakonec se narovnal a usmál. „Tak to je v pořádku.“

Zamračila jsem se. „Jak to?“

Zatřásl hlavou. „Prostě je.“

Odfrkla jsem si, ale mlčela. Na to, abych něco řekla, jsem byla až moc nasraná. Chtěla jsem do postele. Vlastně jsem už pomalu klimbala, když Hunter zastavil.

Vystoupil z auta a než jsem se nadála, už jsem se zase nesla v jeho náručí. „AJ, vzbuď se. Kde máš klíče?“

Vyprskla jsem smíchy. „Svůj klíč do mýho zámku rozhodně nevložíš.“

Sevřel mě v náručí. „Pšt, jsme u tebe doma.“

Přiložila jsem si prst ke rtům a znovu vybuchla smíchy. V té chvilce se rozsvítilo vstupní světlo a otevřely se dveře od domu.

„Och, Kat. Omlouvám se, jestli jsem tě vzbudil. Jen jsem se chtěl ujistit, že se Ayden dostane bezpečně domů.“

Matka se nejdřív podívala na mě, uvelebenou v Hunterově náručí, až pak se obrátila na něj. „To je od tebe velmi šlechetné, Huntere. Děkuji. Prosím, pojď dovnitř.“

Nad jejím nechutně sladkým hlasem jsem protočila očima. Hunter mě odnesl dovnitř, pak mě postavil na nohy a podepřel mě.

„Jsem v pohóóódě,“ začala jsem zase protestovat.

Hunter se na mě usmál. „Dobře.“ Mrkl na mě a já zase téměř ztratila pevnou půdu pod nohama.

„Jsem ti tak vděčná, že jsi ji přivedl domů. Tak moc se o ni bojím, když takhle pozdě v noci courá po venku.“

Ta se tak bojí… to určitě!

„To nic není, Kat. Nebyl bych dobrý nevlastní bratr, kdybych se nepostaral o svoji nevlastní sestřičku, že?“

Můj ty Bože. Ten je tak zvrácenej. Vážně do toho musel zmínit fakt, že brzo budeme jedna rodina?

Matka se na něj sladce usmála. „Máš pravdu.“ Pak se podívala směrem ke kuchyni. „Nechceš si vypít šálek kávy, než pojedeš?“

Hunter zatřásl hlavou. „Ne, to je dobrý. Ale děkuju, Kat. Zítra je neděle a já musím být ráno na plaveckým tréninku.“

Máma se na něj znovu usmála. „Tak dobře. Měj zítra hezký den.“

Přikývl a zamířil ke dveřím. „Děkuju.“ Podíval se na místo, kde jsem stála. „Uvidíme se příští neděli.“ Zamával nám a než jsem to stihla postřehnout, už byl ze dveří venku.

Měla jsem namířeno ke schodům, když mě máma zastavila. „Co jsem ti kurva říkala o tom, jak se máš chovat? Varovala jsem tě a stejně jsi zase šla proti mně. Děláš to snad naschvál?“

Povzdychla jsem si. „Přece jsem nemohla vědět, že se tam taky objeví, nebo snad jo? Není moje chyba, že se tam objevil a našel mě tam.“

Namířila na mě s jedem v očích prstem. „Seš ostuda svý rodiny. Tvůj otec by se styděl, kdyby tě viděl.“

Začínal ve mně vřít vztek. „Nezatahuj do toho tátu.“

Rozhodila rukama. „A proč ne? Styděl by se za tebe úplně stejně, jako se za tebe teď stydím já.“

Vědomě přilívala olej do ohně. „A stejně tak by se za tebe styděl, kdyby viděl, jak se zahazuješ s kdejakým Tomem, Dickem a Harrym, kterej tě je zrovna ochotnej poslouchat.“

Byla jsem tak zaneprázdněná pozorováním jejího nasranýho výrazu, že jsem ani nezaregistrovala, že se mi chystá jednu vyťafit. „Tvůj otec mi už řekl, že se za tebe stydí a že tě mám potrestat.“ Než jsem vůbec vstřebala to, co mi řekla, ucítila jsem na tváři ostré štípnutí a pak jsem spadla.

A to, co následovalo potom, si už nepamatuju.