ASTC - 13. kapitola

Překlad: Míša

Překvapení! :D Tak nevím, jestli vám to na Huntera vylepší názor, nebo ne, ale posuďte samy. :) –M

Hunter

Seru na to. Proč se mi ta holka pořád dostává pod kůži? Když ji zrovna nechci zaškrtit, tak ji místo toho chci obejmout.

Co to jako má bejt?

Minulou noc jsem byl úplně bez sebe strachy, pořád jsem si říkal, kde jen může vězet. Šel jsem ji hledat a místo toho jsem na svý posteli našel tátovu sekretářku Casey stejně nahou jako v den, kdy se narodila. Kdykoliv jindy bych jí její přání splnil. Měla úžasný tělo a byla si toho vědoma. Rozhodně nebyla tak stydlivá, že by měla potřebu se zakrýt. Chtěla, abych viděl, co nabízí. Věděl jsem, že mě chtěla. Pokaždý když jsem byl u táty v kanceláři, flirtovala se mnou tolikrát, že se to už ani nedalo spočítat, ale ze zdvořilosti k tátovi jsem ji nechal bejt. A navíc, brzo tam budu taky pracovat; takže za žádnou cenu nehodlám míchat byznys s potěšením.

Zprvu jediný, na co jsem se zmohl, bylo na ni jen zírat, ale pak mě přišpendlila ke zdi a řekla mi, ať ji ošukám. Byl jsem zvyklej, že mě o to žádaly, ale ne takhle. Byl jsem moc zaneprázdněnej strachováním se o tu káču. Tu ženu. Tu, kterou jsem prostě nemohl dostat z hlavy, nehledě na to, jak moc jsem se snažil.

To ta její divokost mě k ní zprvu přitáhla. To byl první háček, na kterej jsem se chytnul. Věděla, co chce a byla odhodlaná to dostat. Postavil se mi z toho. Většina žen byla až dychtivá mě potěšit. Byly tak dychtivý, že to bylo až odrazující. Ale ne AJ. Když jsem jí potkal poprvý, neměla proti ničemu zábrany, bylatakovej ten typ holky ber mě takovou, jaká jsem, nebo vysmahni. Líbilo se mi to. Hodně. A pak mi řekla, že chce zapomenout… Kurva! Byl jsem ještě tvrdší. Tahle žena mi odhalila svoji duši během prvních deseti minut. Kurva, měla mě omotanýho okolo prstíku už od úplnýho začátku. Aniž bych se jí nějak dotknul, věděl jsem, že v posteli bude neskonalá. Rozhodně jsem nebyl zklamanej. A tohle byl druhej a třetí háček, na kterej jsem jí skočil.

Ale co udělala potom? Ta jediná drobnost, která měla na všech rybářských vlascích a olůvkáchnachystaný háčky, na který bych mohl zabrat? (nerybařím, tak to berte s rezervou:)) Druhej den ráno byla pryč. Prostě. Vzala. Čáru! Nasralo mě to, ale taky jsem kvůli tomu pro ni byl nadrženější, než kdy v životěna kohokoliv jinýho. Dva týdny jsem nečině posedával s permanentní erekcí, protože jediný, na co jsem byl schopnej myslet, bylo to, že ji najdu a donutím ji zaplatit za to, že vzala roha. To Hunter Davenport odchází první. Vždycky.

A pak jsem ji o dva týdny později spatřil. Nejdřív mě to vyvedlo z míry, ale pak se ten zatracenej had, kterýho mám v kalhotách, naštval. Chtěl ji nehledě na důsledky. Brzy měla bejt mojí nevlastní sestrou, ale byl jsem kvůli tomu jen tvrdší. Byl to zvrácený? Byla zakázaný ovoce, který jsem hodlal znovu okusit. Byť jen jednou.

Jenom jednou by mi stačilo, pak bych byl konečně schopnej ji dostat ze svý zatracený hlavy.

A k týhle myšlence jsem se upnul. Byl jsem odhodlanej mít svůj jeden den. Až by se konečně vzdala a nechala by se mi napospas, byl jsem si jistej, že pak bych byl schopnej jít dál a zapomenout na ni. Jenom jsem prostě potřeboval, aby bylo po mým. Je mi úplně jasný, že vyzním jako malý děcko, ale potřebuju mít poslední slovo. Potřebuju být ten, co nakonec zmizí, a ne opačně.

A tohle je to, co vedlo k včerejší noci, kdy jsem se na ni tak naštval, že jsem udělal něco, co bych za normálních okolností nikdy neudělal. Prolistoval jsem kontakty v mobilu a zavolal jsem Justine. Byl jsem s ní jen jednou a rozhodně jsem neplánoval další kolo. Se Samanthou jsem měl dohodu, ale tý jsem taky začínal litovat. Začala bejt až moc přilnavá a takový jsem nesnášel. Plánoval jsem, že to s ní v pondělí ukončím. Chtěl jsem jí zítra napsat, aby se se mnou sešla, až jí skončí studijní pauza, chtěl jsem jí vzít na kafe – někam, kde bude hodně lidí, aby nečekala, že po ní budu chtít sex – a pak ji nějak jemně zklamat. Doufal jsem, že pak bude v pohodě. Věděla, že nejsem vztahovej typ, takže by to nemělo bejt žádný překvápko.

Ale pak jsem šel do svýho bytu, kde jsem slyšel neklamný zvuky toho, že je někomu blbě. Nejdřív jsem myslel, že to je Angelica, naše uklízečka, ale pak jsem ty dveře otevřel a našel tam AJ se zardělejmatvářema, očimanapuchlejma od pláče, nahrbenou nad záchodem, jak si utírá pusu. Ve chvíli, kdy jsem uviděl její ruku, jsem chtěl někoho zabít.

První myšlenka, která mi přišla na mysl, byla, že s tím má něco společnýhoRobert. Že to on byl ten důvod, proč jsem si myslel, že vzala roha a už se nevrátila.

V té jedné vteřině můj všechen můj vztek zmizel, jediný co jsem chtěl udělat, bylo utěšit Ayden. Vypadala tak ztraceně, tak zranitelně a tak nádherně, že na mě všechno křičelo, abych jí ochránil. Musel jsem ji ochránit před těma příšerama. Vypadalo to, že těma se to okolo ní jen hemží. Muži jak dobří, tak špatní ji chtěli. Ale nemohla s tím nic udělat. Nemohla nic udělat s tím, jak bylakrásná. Zdálo se, že jak její duše, tak její zranitelnost lákaly celou mužskou populaci, ať už to AJ chtěla, nebo ne.

Ale pak mi řekla o týsvý „nehodě“ a byla na mě bezdůvodně šíleně naštvaná kvůli události, která se ani nestala, protože byla moc paličatá na to, aby kladla otázky. Kurva, to mě naštvalo ještě víc. Zatímco ona na mě byla nasraná za něco, co jsem neudělal, já o ni byl strachy úplně bez sebe. To jsem si s touhle ženskou klidně mohl zašukat, za všechen ten pojeb, co jsem za to sklidil.

Takže jsem vyletěl. Řekl jsem jí pěkně od plic, jaká je úzkoprsá, což teda je, ale celou tu dobu, co jsem na ni řval, jsem se o ni pořád strachoval, nemohl jsem si pomoct. A tak to pokračovalo i po tom, co jsem ji nechal stát na prahu dveří tátovy ložnice. Ložnice mýho otce, kterej jí včera pomohl a neřekl mi o tom ani jednu zasranou větu.

Takže jsem odpochodoval k sobě do pokoje a třískl těma posranejmadveřma. Byl jsem rozhodnutej, že si zkusím s touhle zašukat, abych dostal AJ z hlavy. Šel jsem za Justine, a když mě začala líbat, myslel jsem jenom na AJ. Hrála si se mnou, kvůli čemuž jsem na ni byl ještě naštvanější. Začal jsem přemejšlet o včerejší noci a o tom, co se stalo s ní a tátou. Čím víc jsem o tom přemejšlel, tím nasranější a znepokojenější jsem byl.

Když mi Justine začala stahovat zip od kalhot, popadl jsem ji za zápěstí. „Justine, přestaň. Tohle byl blbej nápad.“ Odstrčil jsem jí od sebe a ona našpulila rty. „Obleč se. Odvezu tě domů.“

„Ale vždyťs mi zavolal,“ namítla, zmatek jasně vepsanej v obličeji.

„Já vím, ale byla to chyba. Máme doma krizovou situaci a potřebuju zavolat tátovi.“

„Má to co dělat s tou osobou, co byla vedle?“

Přikývl jsem. „Ano, a potřebuju to vyřešit.“

Justin si zase natáhla zpátky sukni tam, kam patřila. „Zavoláš mi, až skončíš?“

Věděl jsem, že s největší pravděpodobností ne, ale nechtěl jsem na ni nalepit štítek, kterej říkal nikdy. „Nevím, Justine. Většinou s holkama nespím dvakrát za sebou. Prostě to tak mám. Mám rád svůj prostor.“

Přišla ke mně a položila mi ruku na rameno. „Dobře, zlato. Jak říkáš. Doufám, že až si to dořešíš, tak mi zavoláš, ale pokud ne, pochopím to.“

Teď jsem s určitostí věděl, že jí nezavolám. Už teď hrála, jakou má o mě starost, když jediný, o co jí šlo, byly moje peníze a dobrá šukačka. Všechny byly stejný. Na to jim nenaletim.

„Jsi hotová?“ přikývla. „Vezmu tě domů.“

*****

Jen co jsem Justine vyložil, zavolal jsem tátovi. Zvedl to po dvou zazvoněních. „Huntere, synu, je všechno v pořádku?“

Zatnul jsem zuby. „Ne, nic není v pořádku, tati. Hádej, kde jsem právě byl a koho jsem tam našel?“

Táta si povzdychl. „Byls ve střešním bytě. Asi jsem tě měl varovat, ale nemyslel jsem, že tam budeš někoho zabavovat v neděli tak časně ráno.“

„Pročs mi to neřekl?“

„Protože nechtěla, aby o tom kdokoliv věděl, ale řeknu ti jednu věc, synu. Něco skrývá. Nevím co, ale rozhodně něco skrývá. Včera večer byla silně rozrušená. Pořád jsem se jí ptal, co se děje, ale jediné, co mi řekla, bylo, že nic. Pak mi došlo, že mi to nechce říct.“ Zase si povzdychl. „Věděls, že jsem včera večer chytnul Roberta, jak se jí snaží dostat do kalhotek?“

Silně jsem chytnul volant. Ten zasranej neřád. Zabiju ho. „Něco říkala, ale neřekla mi, že to bylo až tak špatný.“

„No, to je jedna věc. Ayden věci zlehčuje. Dokonce se snažila dostat do nemocnice sama. Dokonce i tu ruku přede mnou schovávala.“

„Kurva,“ zařval jsem a vrazil rukou do volantu. Proč to do prdele dělala? „Promiň tati. To jsem nevěděl.“ A teď jsem se cítil jako úplnej debil, že jsem na ni řval. Byla zraněná a pravděpodobně měla bolesti a poslední věc, kterou potřebovala, jsem byl já, kdo tomu ještě nasadil korunu, když už tak byla na dně.

„Není to tvoje chyba. Myslím, že Ayden očividně něčím prochází. Nevím čím, ale jako její rodina jí musíme podpořit. Až bude připravená o tom mluvit, budeme tam pro ni. Kat o její ruce neví, ale ptal jsem se jí, jestli je Ayden v pořádku. Vypadalo to, že si myslí, že Ayden prochází jen nějakou dospívající fází a že bychom ji měli nechat na pokoji, aby se s ní mohla vypořádat. Prostě nevím,“ zase si těžce povzdychl.

To mě překvapilo. „Ona nechtěla, aby její vlastní matka věděla, že je zraněná?“

„Ne, ale připsal jsem to faktu, že nechce způsobit povyk. Ví, že dneska s Kat odjíždíme, takže jsem prostě došel k závěru, že se to před ní snaží skrýt, aby si nedělala starosti.“

A teď se cítím jako ještě větší kretén. Možná se neschovávala jen kvůli mně. No, ale na konci dne se mi měla ozvat, ať už na mě byla naštvaná jakkoliv. Mohla mi říct, kde byla. Mohl jsem jí pomoct.

„Dělá ze sebe zasranou mučednici.“

„Já vím, že jo, ale myslím, že potřebuje, aby na ni někdo dohlédl. Věděls, že její strýc chce zůstat v domě? Pořád na to trousí narážky. Kat už téměř souhlasila, ale řekl jsem jí, že pro ni chystám překvapení a že tudíž nemůže zůstat.“

„Tak ten úchylák v našem domě rozhodně nezůstane, to jako až naprší a uschne.“

Táta si zase povzdychl. „Takys to viděl?“

„Ano, bohužel. Nemohl ji nechat na pokoji.“

„Taky proto objednávám nějaký malíře, aby vymalovali ty dvě volný ložnice. Zítra v jednu by se na to měli přijít podívat, takže na to nezapomeň, jo?“ Řekl jsem mu, že jo a pak si zase povzdychl. „Myslím, že v mezičase budeme muset dohlídnout na Ayden. Mám v plánu ji v pondělí, až na univerzitě skončí, vyzvednout. Nebude to čekat, ale myslím, že to musím udělat. Taky mám starosti s Robertem. Vypadá to, že si ta chudák holka teďka prochází hodně věcma.“

Začala se mi vařit krev, když táta zmínil Roberta. „Klidně ji vyzvednu, tati.“

„Ne, to je dobrý. Poslední schůzku mám v půl třetí a další až ve čtyři. To mi dává dost času, abych ji vyzvednul a zavezl domů.“

Dostal jsem se k bráně od domu, nemohla se objevit dřív. Potřeboval jsem se ujistit, že je v pořádku. „Tak dobře, tati. Ale nevadilo by mi ji vyzvednout.“

„To je dobrý, synu. Díky, že na ni dáváš pozor.“

Zasmál jsem se. „Jsme rodina, nebo ne?“ přikrčil jsem se nad tímhle jeho prohlášením. Úplně si umím představit to tóčo, kdyby táta věděl, jak moc blízcí jsme si s jeho brzy nevlastní dcerou byli, a jak ještě budeme.

„Bez problému.“

„Zníš, jako by v tom problém byl. Neupínej se ni moc, Huntere. Vím, jakej jsi a jak ti jsou pravidla občas úplně u prdele.“ Smál se, když to říkal, ale cítil jsem, že to myslí naprosto vážně.

„Rozumím.“ Měl jsem zkřížený prsty, když jsem to říkal. Poslední dobou jsem to dělal docela často.

„Asi bych měl jít. Kat si u kadeřnice nechává dělat vlasy na naši speciální večeři. Měla by se každou minutouvrátit.“

„Dobře, tati. Užij si volno. Uvidíme se, až se v neděli večer vrátíte.“

Rozloučili jsme se a pak jsme zavěsili. Touhle dobou jsem už byl venku z auta a šel dovnitř. „AJ?“ Všude bylo ticho, nikde nebylo slyšet ani šustnutí. „AJ?“ Bože, tahle ženská mě přivádí k šílenství!

Pořád jsem nic neslyšel, takže jsem se chystal jít nahoru do jejího pokoje, když jsem zaslechl tupý náraz a jí, jak začala klít. Běžel jsem do kuchyně a viděl ji ležet na zemi s hadrem v ruce. Snažila se vstát, takže jsem běžel k ní, abych jí pomohl. Zoufale se snažila si utřít oči. Očividně brečela a nechtěla, abych to věděl. Podíval jsem se na kuchyňskou linku a viděl na ní polootevřenou plechovku s tuňákem.

„Co se stalo?“

Nepodívala se na mě. Věděl jsem, že to je moje chyba, že na mě byla pořád naštvaná, ale taky se cítila trapně, po tom, co se dneska ráno stalo. Pokud se kousla do jazyka, tak to asi musí docela dost bolet.

„Snažila jsem se otevřít tu plechovku, ale ta ruka mě přímo zabíjí. Jakmile ji byť jen trošičku začnu namáhat, hned začnu cítit stehy. Podařilo se mi otevřít půlku, ale pak jsem trošku vylila na zem. Chtěla jsem to utřít, ale povedlo se mi po tý šťávě uklouznout. A teď se potřebuju vykoupat,“ povzdychla si vyčerpaně.

Když jsem se koukal na ty její džíny, všiml jsem si mokrýho fleku. Do prdele, i když na sobě má tuňáka, stejně mě to vzrušuje. Celý ráno… nic. A teď, když ji tu vidím na podlaze s mokrým zadkem, těžce se mi dýchá. Co to se mnou do prdele bylo?

„Natočim ti vanu.“

Poprvý za celou dobu se na mě podívala, v oku jiskru. „Nejsem malá, Huntere. Možná se jako malá chovám, jaks to tak vybíravě řekl, ale můžu se umejt sama.“

Zasmál jsem se. „Úplně celá se namočit taky nemůžeš,“ poukázal jsem na její ruku a uviděl jsem něco, co se jí mihlo očima – hluboký smutek. Viděl jsem, že se to snaží skrýt, ale oči ji prozradily.

„Vanu si můžu napustit sama. Jenom jsem si chtěla dát něco na zub. Naposledy jsem jedla včera kolem poledne.“

To mě někdo poserte! Doháněla mě k šílenství. Proč se o sebe nestará? „Říkáš, že nepotřebuješ, aby tě někdo hlídal jako malou, ale to, co vidím přímo před sebou, mi říká, že přesně to potřebuješ. Musíš jíst, AJ, a jestli se nemůžeš najíst sama, tak ať se propadnu, jestli tě nechám vyhladovět k smrti.“

Najednou vypadala naštvaně. „Co se staráš? Co, potřebuješ si mezi šukáním těch pipek něčím vyplnit čas?“

Proč pokaždý, když začala žárlit,moje péro reagovalo? Nesnášel jsem, když ženský žárlily. „Víš, na to, že jsi silná, divoká žena, se taky umíš chovat jako paličatý, nevyspělý dítě.“

AJ ten hadr, co měla v ruce, hodila na linku. „Chceš vidět, jaká umím bejt paličatá a nevyspělá? Fajn!“ Vyplázla na mě jazyk a odstrčila mě stranou, když se hnala ke schodům.

Sakra, nevěděl jsem, jestli ji chci zaškrtit nebo se do ní ponořit. Bylo mi jasný, že bych za ní neměl jít, ale moje nohy si prostě nemohly pomoct.

„Vypadni, Huntere. Nechci tě až do konce víkendu vidět.“

Začal jsem se smát, když jsem šel za ní. „Moje tvář bude tak blízko tebe, zlatíčko, že ji budeš prakticky vojíždět.“

Vypadala, jako by si na botě našla hovno. „Fuj! Seš tak nechutnej.“

Usmál jsem se. „Ještě toho mám v zásobě víc, zlatíčko.“

Dostala se na vrchol schodiště a otočila se ke mně čelem. „Proč mě prostě nemůžeš nechat na pokoji?“

Protože tě musím mít.

„Protože mi pořád dlužíš můj jeden den, AJ. Vždyť jsem ti říkal, že se ho nehodlám vzdát.“

Zatnula ruce v pěst, ale zamrkala bolestí, když ji levá ruka očividně začala bolet. „Pořád o tom budeš mluvit? Tahle loď už vyplula, Huntere. A nikdy se už nevrátí. Rozhodně nebudu další zářez do tvý sbírky.“ S tímhle si to štrádovala k sobě do pokoje a já pokračoval ve schodech nahoru.

„To ještě uvidíme.“

Dostala se ke dveřím a stiskla kliku. „Ani náhodou.“ Otevřela je a chystala se jimi projít, když jsem za ní zakřičel: „Hezkej zadek.“

„Jdi se vycpat.“ Bouchla dveřma.

„Ach, to se neboj.“

Po tomhle jsem od ní už neslyšel ani slovo, ale usmíval jsem se od ucha k uchu a moje péro žadonilo o úlevu. Myslím, že tohle byla ta nejlepší předehra, jakou jsem kdy měl. Ono samo o sobě předehra byla AJjenom vidět, ale když takhle odpovídala? No do hajzlu!

Pořád jsem stál přede dveřma, když jsem uslyšel týct vodu. Málem jsem začal šplhat po zdech, když mi došlo, že tam za chvíli bude úplně nahá. Potřeboval jsem jednat rychle. Buď rozkopnu dveře a vezmu si ji, anebo budu muset vzít věci do vlastních rukou. Radši bych možnost číslo jedna, ale po tom, co se stalovčera večer, si nemyslím, že by to ocenila.

Takže jsem se přistihl jít do svého pokoje. Zabouchl jsem za sebou dveře a pustil sprchu. Rychle jsem se svlíkl a otestoval vodu, než jsem do ní vlezl. Moje péro vypadalo naštvaně. Takhle naštvaný jsem ho ještě neviděl. Od tý doby, co jsem onehdy vešel do tohohle domu poprvý a uviděl AJ, se můžu chlubit tím největším exemplářem modrých koulí. Jenom pomyšlení na ty její dokonalý ústa kolem mýho péra mi dělá neuvěřitelný chutě.

Když jsem se jednou rukou opřel o stěnu, představil jsem si ji nahou, zatímco jsem si hladil koule. Se zavřenýma očima jsem si přejel po předkožce a zasyčel jsem. Do prdele, to bylo dobrý.

Dal jsem se do práce, ujížděl jsem na faktu, že byla přímo vedle. Tak blízko, že kdybych tuhle stěnu strhnul, viděl bych ji nahou ve vaně.

Ta myšlenka mě přiměla makat rychlejc. Představil jsem si její oči, jak na mě s touhou a špetkou zranitelnosti koukají. Mozek mi pracoval přesčas. Představoval jsem si, jak mi jezdí jazykem po celý dýlce až nahoru na špičku. Představoval jsem si, jak ji tu ohýbám a šukám ji do tý její těsňoučký, mokrý kundičky.

Zasténal jsem. V tu chvíli jsem to cítil. Cítil jsem to tlak v oblasti pánve, jak požaduje, abych přirazil tvrději. Nezklamal jsem. Zasténal jsem ještě víc, pumpoval jsem ještě víc a rychlejc, věděl jsem, že se každou chvíli udělám. Byl jsem připravenej vybuchnout. Představil jsem si Ayden, jak se mi udělá na péru a to stačilo, abych se sám udělal; sténal jsem nahlas a bušil do zdi. Přísahám, že jsem ji taky slyšel nahlaszasténat.

Ztuhl jsem. Do hajzlu, slyšela mě? A jestli jo, hrála si se sebou taky?