ASCT - 6. kapitola

Překlad: Míša

Týden uběhl jako nic, všech sedm dnů v mlze přišlo a v mlze zase odešlo. Dnes se Hunter s Masonem měli stěhovat a já jsem byla odhodlaná se jim za každou cenu vyhnout. Vlastně jsem na celý týden sklopila krovky. Minulou neděli jsem se nakonec vzbudila v pět hodin ráno na podlaze. Zvedla jsem se, šla si spolknout pár prášků proti bolesti, protože mi bolestí neskutečně tepalo v tváři, a šla si lehnout. V posteli jsem vlastně nakonec zůstala celý zbytek dne. Na tváři jsem měla modřinu po tom, co mě moje nejdražší matička udeřila, ale ta v podstatě o týden později skoro zmizela. Vůbec netuším, na čem to sakra onehdy v noci jela, když o tátovi mluvila, jako by byl pořád naživu. Neodvažovala jsem se jí zeptat, protože mi bylo jasné, že by to jen vedlo k dalšímu střetu. Už tak byla dost paranoidní na to, abych já ještě přilívala oheň do ohně, a navíc jsem věděla, že by to pro mě neskončilo dobře. Vždycky bylo nejlepší, nechat ji na pokoji. Možná tu noc taky pila, ale co já vím?

Mandy dodržela svůj slib a dalšího rána mi zavolala. Nebyla jediná, Christian mi zavolal taky. Styděla jsem se a nechtěla ani jednoho z nich vidět. Místo toho jsem každé ráno vstala, šla na přednášky, vrátila se domů a šla do svého pokoje. A pořád dokola. Navzdory tomu, že jsem se neuvěřitelně nudila, tak jsem nechtěla, aby se na mě někdo díval s lítostí v očích. Mandy s Christianem o tom, jaká moje matka umí být, vědí, ale Hunter s Masonem o tom nemají ani potuchy. Oni si prostě myslí, jaká není sladká matka samoživitelka, která před skoro třinácti lety ztratila milovaného manžela.

Kdyby tak věděli…

Držela jsem se stranou. Naštěstí pro mě bylo dneska venku hezky a já se mohla jít opalovat. Pokaždé když jsem se vrátila z univerzity, tak jsem si šla lehnout na pár hodin ven. A vyplácelo se to, pokožka už mi začalanabívat krásného bronzového odstínu.

Ležela jsem venku dýl, vyhřívala se v teple. Milovala jsem jaro a léto, byli mými nejoblíbenějšími částmi roku. Zhruba před dvaceti minutami jsem si nanesla další vrstvu opalovacího krému a teď jsem ležela se zavřenýma očima na břiše. Jen jsem si přála, abych měla víc soukromí a mohla si tak sundat vršek. Vlastně jsem to měla v plánu, až se ještě trochu oteplí a já budu u sebe na balkóně.

Zrovna jsem myslela na to, jak je hezké, držet se matce z cesty, když na mě dopadl stín. Hned mi bylo jasné, že to je lidský stín.

„Čau, ségra. Koukám, že dneska nejseš namol.“

Zasténala jsem, moc dobře si vědoma toho, kdo to je. Otevřela jsem oči a zašilhala. Viděla jsem Huntera, který na sobě nic krom plavek neměl.

Sakra, ten je tak sexy. Nemohla jsem vystát, jak měl tělo pevné a dokonale vyposilované. Svaly mu jen hrály, lákaly mě dotknout se jich. Tmavé vlasy se mu na sluníčku zlatavě leskly, což mě přivedlo na myšlenku, že nebyly až tak černé, jak jsem si myslela. Zelené oči se mu třpytily, svlékaly mě s divokou bezstarostností.

Jo, díval se na mě a dával to jasně najevo. Ale namísto toho, abych mu za to spílala, se mi líbilo, jak po mně jeho oči bloudily. Chtěla jsem to a zároveň ne.

„Co tu děláš?“

Hunter se usmál a posadil se vedle mě. „Dneska se k vám stěhuju, pamatuješ? Celou dobu, co tu poleháváš, jsme nosili krabice tam a zpátky. Tvoje máma říkala, že asi bude nejlepší, když tě necháme na pokoji.“ Zase se na mě jednou znepokojeně podíval. „Takže, co se děje?“

Podepřela jsem se na loktech, uvědomujíc si, že mám po klidu a tichu. „Nic se neděje; jenom jsem se opalovala.“

Ještě jednou si mě prohlédl od hlavy až k patě. Z jeho pohledu mi bylo slabo. „To vidím. Vypadáš dobře, ségra.“

Povzdechla jsem si. „Přestaneš mi tak říkat? Nejsem tvoje ségra.“

Ještě jednou si mě celou prohlédl. „No to teda rozhodně nejseš.“

Posadila jsem se. „Tak proč mi tak říkáš?“

Hunter pokrčil rameny. „Jsem z toho nadrženej, hádám. Možná ti budu řikatségro, až budem šukat.“

Zafuněla jsem. „Seš zvrácenej, víš to?“

Zasmál se. „A víš, jak je jednoduchý tě popichovat?“

Hodila jsem oči v sloup a povzdychla si. „Pročs sem přišel, Huntere? Snažím si užít svoji chvilku klidu a ticha.“

Ukázal k bazénu. „Chtěl jsem si dát pár bazénů. Chceš se přidat?“

Zavrtěla jsem hlavou a zvedla se z lehátka. „Ne, díky.“ Narovnala jsem se a odešla. Hunter obdivně hvízdnul.

„Hmm… To je ale fajnová prdelka, AJ. Úplně vidím tu tvoji těsnou dírku, jak se ti do ní zařezávají kalhotky.“

Otočila jsem se a dala si ruce v bok. „Přestaneš s tím?“

Najednou jsme k sobě byli obličeji opravdu blízko, až jsem byla bez dechu. „Proč?“

„Už se ke mně nemůžeš tak chovat, byla to jen jedna noc. Jedna. A nebude se opakovat.“ Už jen z představy té noci se mi vztyčily bradavky a Hunter si toho samozřejmě všiml. On si všímal všeho. S téměř neslyšným zamručením si olízl rty. „Žádám jen o jeden den. Jedna noc mi nestačila. Kdy ti konečně dojde, že se to stane?“

Trochu jsem ho postrčila. „Nikdy se to nestane.“ S posledním odstrčením jsem ho shodila do bazénu tak daleko, jak jen to šlo, ale Hunter měl rychlé reflexy.

Rychle mě popal za ruku a stáhl nás do vody oba. S žuchnutím jsme spadli do bazénu, hned jsem ucítila štípání studené vody.

Jen co jsem se vynořila, abych se nadechla, zamračila jsem se na něj. „Ty hajzle!“

Hunter se zasmál. „To tys mě do tý vody v první řadě strčila.“

„Je tu všechno v pořádku?“ ozval se z jednoho z balkónů matčin odporně sladký hlas.

Oba jsme vzhlédli. Hunter začal plavat směrem k rohu bazénu, kde jsem stála.

„Jsme v pořádku. Díky, Kat. Jenom se vzájemně poznáváme.“

Hunter využil toho, že nás jedna strana bazénu kryla od pohledů ostatních, a vsunul mi prst do spodního dílu plavek, kde hned našel klitoris. Slabě jsem zasténala a pevně se chytila okrajů bazénu.

„To je rozkošné. Líbí se ti bazén?“

Prstem laskal to sladké místečko pořád dokola, věděl, že z toho budu celá želatinová. Byla jsem ochromená, nemohla jsem nic dělat, nic, jen si užívat každého příjemného dotyku.

„Voda je skvělá, Kat. Opravdu skvělá.“ Podíval se na mě a slaboučce zavrčel. Nemohla jsem dělat nic jiného, než se na něj v extázi mračit a doufat, že matka neuvidí, jak mě mučí.

Proč se mě musel dotýkat?

„To je dobře. Musíš se tu chovat jako doma, Huntere. Náš domov je teď i tvým domovem.“

Usmál se na mě a něžně mě laskal po uzlíčku nervů, který byl úplně tvrdý a čekal na uvolnění, o němž jsem věděla, že ho nedosáhnu.

„Och, to budu, Kat, rozhodně se tu budu chovat jako doma. Díky.“ Po celou domu, co mluvil s mou matkou, ze mě nespustil oči. Až když se ozval matčin pronikavý hlas, tak se otočil.

„Nemáš vůbec zač. Ani nevíš, jak jsem ráda, že tu jsi.“

Celým tělem se mi šířilo horko, myslela jsem, že vybuchnu. Chtěla jsem ho zastavit, ale bylo mi jasné, že se mi to nepovede, aniž by se to máma dozvěděla. Místo toho jsem se chytla okraje bazénu, jak nejsilněji jsem mohla, odhodlaná neprozradit, jak je jeho dotyk úžasný.

A pak jsem se prozradila - zasténala jsem.

„Jsi v pořádku, Ayden?“

Podívala jsem se na matku s bolestným výrazem ve tváři. Hunter ve svém útoku pokračoval. Vlastně ještě přidal na rychlosti. „Jsem v pořááádku… můj ty Bože!“

Do prdele! Teď jsem se tááák prozradila. S každým dotykem, s každým pohybem jeho prstu, se mi tep zrychloval až do nebeských výšin. Stěží jsem se mohla pohnout – stěží dýchat – tak to bylo dobré. Orgasmus byl nedaleko, věděla jsem, že se každou chvíli udělám.

Nevěřím tomu, že to opravdu dělá. Přece nechce, abych se udělala právě tady, právě teď, ne?

Podívala jsem se na Huntera, který se smál od ucha k uchu. „Jsi blízko, že jo, zlatíčko?“ zašeptal. „Udělej se mi na prstech.“

Znovu jsem zasténala a Hunter se podíval nahoru na mojí mámu a řekl: „Ayden je v pohodě. Jenom dostala křeč do prstů u nohou. To se při plavání stává.“

Zavřela jsem oči a pevně se chytla za okraje bazénu. Až tak, že jsem měla bílé kloubky na rukou. Cítila jsem, že se každou chvilkou udělám. Tady v bazénu, před domem zatímco tomu moje matka přihlíží.

Prosím, ne!

„A je všechno v pořádku?“

Prosím, odejdi. Prosím, prostě vypadni!

Hunter na ni mávnul druhou rukou. „Je v pořádku.“

Matka zamávala nazpátek. Pak se otočila a zmizela vevnitř domu. V tu chvíli jsem se udělala jako snad nikdy.

„Kurva, to je žhavý.“

Před očima se mi míhaly barvy, oslepovaly mě. Nejdřív jsem nemohla dýchat nebo se i jen pohybovat. Pořád jsem svírala okraje bazénu jako o život v naději, že mi to zabrání se utopit.

Hunter odtáhl svou ruku pryč. „Máš vůbec ponětí, jak jsem z tebe ztvrdnul?“

Zachvěla jsem se ze ztráty jeho dotyku. Zatímco se orgasmus vytrácel, začala jsem vnímat, v jakém jsem byla šoku.

„Do prdele, Huntere. Pročs to udělal?“

Zářivě se usmál a odhalil přitom ty bílé perličky. „Chceš mi tím naznačit, že sis to neužila?“ Popadl mě za ruku. „Tady, pojď a šáhni si, abys viděla, jak jsem si to užil já.“

Ani jsem to nepostřehla a už jsem plavala k žebříku. „Ne!“ vykřikla jsem. Rozhodně jsem nestála o to být v ještě větších potížích, než v jakých jsem už byla. Byl tu jenom pět minut a už jsem si užívala orgasmus.

Smál se, když jsem lezla z bazénu. „Tak. Zatraceně. Sexy. Hned bych se ti zakous do týtvý šťavnatý prdelky.“

Vylezla jsem, otočila se a ukázala mu fakáče. Hunter se musel smát ještě víc. „Tímhle tě jenom chci víc.“

Dopálila jsem se a začala pochodovat směrem k domu, ačkoliv jsem nechtěla být na stejném místě, kde byla i moje matka. Pokud budu mít štěstí, tak bude u sebe v pokoji.

Musela jsem ze sebe nějak setřást vodu. Nevzala jsem si s sebou k bazénu ručník, protože jsem neplánovala, že si půjdu zaplavat.

Šla jsem rychle. Za sebou jsem slyšela Huntera plavat. Asi se vrátil k normálu, plaval bazény. Vážně jsem nemohla pochopit, jak si po tom mohl zachovat chladnou hlavu. Mě samotné se ještě pořád nezklidnilo ani dýchání.

Jen co jsem dorazila ke dveřím, tak jsem zaklela, protože jsem věděla, že zamokřím podlahu. Prostě budu muset bleskurychle dorazit do svého pokoje.

V hale mě najednou někdo popadl za ruku. „Ayden, je všechno v pořádku?“

Vzhlédla jsem a uviděla Masona, který se na mě koukal se znepokojeným výrazem. Očividně viděl mé nesnáze a říkal si, co se děje.

Kurva, tohle jsem nepotřebovala.  Kdyby věděl, že to má co do činění s Hunterem, hned by začal být podezíravý.

Vehementně jsem zatřásla hlavou. „Fakt, je mi fajn. Jenom trošku zima.“

„Jsi si jistá?“ Přikývla jsem. Podíval se mi na prsa, nepochybně viděl, jak mám pořád ztvrdlé bradavky.

Ach Bože, to ne.

„Prosím, nech toho,“ prosila jsem ho.

V šoku se mi zase podíval do očí. Pustil moji ruku a trošku se nahrbil. „Omlouvám se.“ Odešel. A já zůstala ještě víc v šoku, než v jakém jsem byla ještě před tím.

Jak s nimi mám jako přežít příští dva roky v jednom domě? Vypadalo to, jakoby oživla moje nejhorší noční můra.

Když jsem vyšla schody, matka si mě naneštěstí všimla, výraz všeříkající. „Co to kurva děláš, promenádovat se takhle po domě? Všude kapeš.“

Povzdechla jsem si a sprintovala ke dveřím. Nechtěla jsem vést tenhle rozhovor. „Nechtěla jsem jít do bazénu. Zapomněla jsem si tu ručník.“ Dostala jsem se ke dveřím a otevřela je. „Jdu si dát sprchu.“ Třísknutím dveřmi jsem ji stopla. Rozhodně jsem netoužila slyšet její jedovatou odpověď.

Dala jsem si co nejrychlejší sprchu, jakou jsem mohla. Když jsem pak vylezla, uslyšela jsem hlasy. Byla to Mandy.

No kurva! Věděla jsem, že se k nám chystá na návštěvu, ale netušila jsem, že už tak brzo. Neměla jsem šanci ji varovat.

Kurva!!!

„Doufám, že nevadí, že jsem přišla? Přinesla jsem s sebou šampaňské jako dárek na uvítanou pro Masona s Hunterem.“

Slyšela jsem, jak se zavřely vstupní dveře a matčin pronikavý hlas říkat: „To je od tebe hezké, Mandy. Prosím, pojď dál. Přinesu ti něco k pití.“

Zpoza dveří jsem slyšela tlumené zvuky. Rychle jsem se přichystala – oblékla jsem si džínovou sukni, červené tílko a projela si kartáčem mokré vlasy. Musela jsem si pohnout, protože Mandy nepochybně brzy potká Masona.

Schody jsem prakticky přeletěla a pospíchala do kuchyně. Když jsem vešla, Mandy se na mě usmála a pozvedla sklenku s ginem a tonikem do vzduchu. „Čaučík, Ayden.“

Matka, které předtím měla nos zabořený v ledničce, kde něco hledala, se otočila a podívala na mě. „Mandy přinesla šampaňské, no není to od ní sladké?“

Přikývla jsem. „Jo, to je. Díky, Mandy.“

Chtěla jsem si strčit prst do krku a jítsevyzvracet. Myslím, že Mandy to vycítila a vědoucně se na mě usmála. „Nemáš vůbec zač.“ Otočila se na moji matku. „Tak, kdy přijde Mason, Paní Pearsonová?“

„Někdo o mě něco říkal?“

Mason se jakoby zázračně objevil ve dveřích. Mandy se otočila, a když ho spatřila, vykulila oči. Naštěstí ji neviděla matka, ale zato já na ni měla výhledpřímo prvotřídní. Mason se zastavil uprostřed kroku a taky se zoufale snažil skrýt překvapení.

Z ničeho nic Mandy upustila skleničku, kterou držela v ruce. „No do–“ doběhla jsem k ní a dala ji ruku přes pusu.

Nervózně jsem se zasmála. „Hádám, že Mandy se asi nechala unýst tím, jak je Mason pohlednej, mami.“ Odtáhla jsem ruku pryč a varovně se na Mandy podívala.

Matka se zachichotala a šla pro mop. „Mám takový dojem, že když jsem tě potkala, reagovala jsem úplně stejně, ne Masone?“

Mandy byla pořád trochu v šoku, ale podívala se na zem, aby viděla, jak moc velký nepořádek udělala. „Já se tak moc omlouvám, paní Pearsonová. Uklidnímto.“

Máti zavrtěla hlavou. „To nevadí, Mandy, já to uklidím.“ Zatímco Mandy pořád zírala na tu spoušť, máti se sehla a začala sbírat střepy. Taky jsem si dřepla, abych trochu pomohla, potřebovala jsem Mandy dostat co nejdřív z kuchyně pryč, než nás úplně prozradí.

Po jednom jsme sbíraly roztříštěné kousky skla a házeli je do koše. „Děkuju, Ayden,“ usmála se na mě matka, ale mě bylo naprosto jasné, že to je falešný úsměv.

„Nemáš za co. Omlouvám se za to. Pokud to nevadí, vezmu Mandy k sobě nahoru, ju?“

Kývla a Mandy se začala smát. „Jen běžte, Mandy dneska vypadá, že asi není úplně ve své kůži.“ Podívala se na druhou stranu místnosti, kde stála Mandy s rukou před pusou, aby utlumila svůj chichot.

Zatnula jsem zuby, naklusala k ní a za ruku ji odtáhla ven z kuchyně. „Sklapni!“ zakřičela jsem šeptem, zatímco jsem ji popoháněla nahoru po schodech. To ji jen přimělo smát se víc.

Když jsme se dostaly ke dveřím mého pokoje, strčila jsem ji dovnitř a práskla za sebou dveřmi. „Mohla bys s tím přestat, Mandy? Víš, jak podezřele to vypadalo?“

Sledovala jsem ji, zatímco se mi smíchy válela po posteli. „To byl pan Odpanitel!“ Znovu vybuchla smíchy.

Jen jsem tam stála s rukama v bok. „Mandy, prosím. Víš, v kolika problémech jsem jenom tím, že tu bydlím?“

Mávala rukou ve vzduchu sem a tam a snažila se uklidnit. „Já vím, já vím. Omlouvám se, ale uvědomuješ si tu ironii? Myslím tím, víš, jaké jsou šance, že by se tohle stalo, Ayden?“

Protočila jsem očima a zasténala. „Já vím. Žiju v pekle.“

Mandy se usmála a pozvedla obočí. „V pořádně žhavém pekle. Ti dva na tobě můžou oči nechat. Nejdřív tě Mason odpanil a teď je Hunter Chodícím Orgasmem. Wow!“ Rozšířily se jí oči, jak o tom všem uvažovala. „Sakra, Ayden. Já tomu nemůžu do prdele věřit. Dostalas dva za cenu jednoho.“

Zasténala jsem. „Mandy, jak vysoká je moje šance na to, že budeš zticha?“

Očividně mě neposlouchala. Místo na mě koukala do blba. V mozku jí to muselo pořádně šrotovat. „Umíš si představit, co by na to řekla tvoje matka, kdyby to věděla? No kurva.“ Zase se zachechtala, ale tentokrát jsem jí v tom nebránila. Zřejmě to ze sebe potřebovala dostat.

„No kurvadrát. Jak to chceš zvládat, sedět s nima při večeři u jednoho stolu, když víš, žes jim oboum…“

Zvedla jsem ruku. „To stačí, Mandy. Prosím.“

Konečně se na mě podívala a viděla, jak vážně se tvářím. „Sorry, Ayden. Byl to pro mě docela šok.“

Odfrkla jsem si. „Docela šok? Tos měla vidět mě, když jsem je tady viděla poprvý já.“

Mandy se zase zachichotala. „To bych fakt chtěla vidět. Je to jako kdybys žila v nějakým filmu. Takovýhle srágory se dějou jenom ve filmech. Tohle je až moc reálný.“

Posadila jsem se vedlení na postel a odfrkla si. „O tom mi povídej.“

Najednou zase vykulila oči. „No do prdele! Objevíme se v Show Jerryho Springera. Už to vidím. No kurva!“

Povzdychla jsem si. Myslela jsem, že už s tím skončila, ale asi jsem se mýlila. „Užs skončila?“

Poprvé se na mě za celou tu dobu pořádně podívala a uvědomila si, co mi celou tu dobu říkala. „Promiň.“ Položila ruku na mojí. „Už jsem zase tvoje kamarádka. Nemyslela jsem to tak. Prostě to byl šok. Jak se kvůli tomu všemu cítíš ty?“

Když mi došlo, že se už nezachechtá, nebo že už neřekne nic sarkastického, promluvila jsem. „Nechci o tom moc mluvit, točí se mi z toho hlava.“ Podívala jsem se jí do očí. „Jak mám přežít těch několik následujících let, Mandy? Už předtím jsem si myslela, že žiju v pekle, ale tohle tomu fakt nasadilo korunu. Vážně, co jsem komu kdy udělala? Copak mě vesmír za to, že jsem zabila tátu, dočista odepsal? Copak jsem zemřela spolu s ním?“ Měla jsem toho na talíři víc, ale Mandy mě zastavila.

„Ayden, nejdřív se uklidni. Očividně tě tvoje matka těmahle kecama krmí už tak dlouho, že tomu sama začínáš věřit.“ Zvedla se z mojí postele. „Kurvadrát, Ayden, bylo ti přece šest. Jak se můžeš vinit za to, co se tehdy stalo?“

V očích se mi sbíhaly slzy. „Kdybych ten den neměla narozeniny, tak bysme byli doma jako všichni ostatní. Nikam bysme neodjeli a on by neumřel.“

Mandy mě popadla za ramena. „Hned teď s tím přestaň, Ayden. Nikdo tě za to v první řadě neměl vinit. Bylas dítě. Když už někdo, tak to tvůj táta si měl uvědomit, jak to ten den bylo venku nebezečný a neměl tě nikam brát. Co kdybys bejvala byla místo něho umřela ty? To on měl být ten rozumný dospělý – ne ty.“

Vřelo to ve mně, vystřelila jsem z postele. „Nemluv tak o něm.“

Mandy si stála za svým. „Říkám ti pravdu a ty to víš. Jenom jsem tvoje kamarádka.“

Zavrtěla jsem hlavou. „Kamarádka by svý kamarádce neříkala takový hovadiny o jejím mrtvým tátovirovnou do obličeje, Mandy.“ Ukápla mi slza. „Prosím, prostě jdi.“

Chvíli se na mě dívala, užuž otvírala pusu, aby něco řekla, ale pak si to rozmyslela. Místo toho se otočila, vyšla ze dveří a zamířila dolů. Slyšela jsem bouchnout dveře a zhroutila jsem se na postel.

Nemohla jsem uvěřit, že to o mém otci řekla. Jenom se své holčičce snažil ukázat, jaká pro něho byla speciální. Vždycky jsem k němu měla blízko a on mě zbožňoval tak, jak by správný otec měl. Celou svou duší jsem ho milovala. A to vše zmizelo, když mi zemřel v náručí.

Otočila jsem se, slzy mi stékaly po tváři proudem. Byla jsem tak pohlcená smutkem, že jsem si neuvědomila, že v mém pokoji byl ještě někdo další.

„Ayden, jsi v pořádku?“

Trhla jsem hlavou vzhůru a zpozorovala Huntera. Zamračil se, když zpozoroval moje slzy. „Co se stalo? Mandy odtud vypadla jako tornádo a ty tu teď brečíš. Co se děje?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Nic. Nech to být. Jenom jsme se trochu nepohodly, to je vše.“

Zamyšleně se zamračil. „Bylo to kvůli nám dvěma?“

Odfrkla jsem si. „Ne všechno se točí kolem úžasnýho Huntera Davenporta.“ Odstrčila jsem jeho ruku pryč.

„Ayden, jsi rozrušená a–“

Zvedla jsem se z postele. „A co? Ty sis myslel, že sem můžeš přijít, hrát ty svoje stupidní hry a nakonec bych ti na to kývla a nechala tě, abys mě ošukal? Takhle to nefunguje.“

Hunter se prudce nadechl, hrudník se mu zvedl. „To, cos teď řekla, nechám plavat, ale jenom proto, že jsi očividně stále ještě rozrušená po tý hádce s Mandy, ať už se to týkalo čehokoli. Ale řeknu ti tohle, jen abys věděla, AJ, svět se jenom kolem úžasný Ayden Pearsonový taky netočí.“

S tím se otočil a vyrazil ze dveří. Myslela jsem, že tenhle večer už nemohl být horší, ale o pár vteřin pozdějido méhopokojenapochodovalamatka. Začala jsem panikařit, říkala jsem si, kolik z té konverzace asi slyšela.

„Pět minut,“ zasyčela. „Pět zasraných minut a už všechno ničíš. Proč prostě nemůžeš bejt normální dítě, Ayden? Tvůj otec se musí obracet v hrobě.“ Chystala se odejít ze dveří, když se objevil Mason. Rozšířily se jí oči, zřejmě byla vyděšená z pomyšlení na to, že by mohl zaslechnout, jak na mě plivala jed.

„Je všechno v pořádku? Slyšel jsem, že Mandy z ničeho nic odešla.“ Když viděl moji uplakanou tvář, přispěchal blíž. „Co se stalo?“

Opravdu jsem nechtěla, aby dělal z komára velblouda, obzvlášť když jsem věděla, jak moc to moji matku sere.

„Nic mi není. Díky, Masone. Jen jsme se s Mandy trochu nepohodly, to je všechno. Zítra zas budeme nejlepší kámošky.“

Mason se usmál. „Chápu. Když jsem byl stejně starý jako ty, tak jsme se s přáteli hádali v jednom kuse.“ Přišel blíž a zmáčkl mi ruce v němé podpoře. „Co kdybys šla dolů, a já ti udělám dobrej hrnek horký čokolády? Aspoň já ji měl rád, když jsem byl na dně.“

Usmála jsem se, ale udělala tu chybu, že jsem se podívala na svoji mámu. Chtěla jsem říct ano, ale když jsem viděla, jak se tváří, tak jsem si to rozmyslela. Ani trochu se jí nelíbilo, že se o mě Mason zajímá. To jsem mohla říct stoprocentně. Potřebovala jsem trochu zmírnit situaci a to rychle.

Nakonec jsem se na ni a její jedovatý pohled přestala dívat a s úsměvem zavrtěla hlavou. „To je od tebe hezké, děkuju, Masone, ale myslím, že tu zůstanu. Potřebuju si upravit vlasy a stejně musím studovat.“

Chvíli na mě koukal. „Dobře. Jsi si tím jistá?“ Přitakala jsem a Mason se otočil na moji drahou matku. Během vteřin se její vražedný pohled změnil do toho nejzářivějšího a nejsladšího úsměvu, na jaký se zmohla. „Tak ji nechme být, Kat.“

Přešel k ní a obejmul ji. „Jistě. Dám ti vědět, až bude hotová večeře.

Usmála jsem se a všimla si, že dokud jsem tam být nemusela, tak mě dole nechtěla ani vidět. Skvělý. Teď jsem musela zůstat v pokoji, ať už se mi to líbí, nebo ne. Ale asi to tak stejně bylo nejlepší. Nasírala jsem ji, i když jsem se o to nesnažila.

Oba vyšli ze dveří a za sebou je zabouchli, ale ještě předtím po mně matka stihla hodit vražedným pohledem.