TM4 - 5. kapitola

Překlad: Niki

Jennifer

Po báječném ranním sexu s Blakem, jsem se vyhrabala z postele, dala si sprchu a oblékla se. Džíny, tenisky a mojí oblíbenou USC mikinu. Brala jsem své rodiče na letiště.

„Jen, dovol mi jít s tebou. Nebo alespoň, nech mě poskytnout jim limuzínu.“

Dala jsem mému krasavci s rozcuchanými vlasy z postele pusu na čelo. „To je od tebe milé, zlato, ale limuzína není jejich styl. Navíc s nimi chci strávit nějaký čas o samotě, než odjedou.“

„Jen buď připravená strávit nějaký čas o samotě se mnou, až se vrátíš,“ odpověděl Blake, přikrčil se pod přikrývkami. „Prvotřídní čas.“

„Nebo máš na mysli kvantum času?“ Dobírala jsem si ho, jeho velký pták mi naplňoval hlavu. A v mé mysli také moji kundičku.

„Obojí,“ slyšela jsem ho smát se, jak jsem vytančila ze dveří.

The Beverly Hills hotel, kde byly máma a táta ubytovaní, nebyl daleko od bytu Blakea. Bez provozu  na Wilshire, jsem se tam dostala za patnáct minut. Což byl výkon na měřítka Los Angeles. Ani jsem nemusela svěřit obsluze svou Kiu. Moji rodiče byli přesní a už na mě čekali u obrubníku, když jsem zastavila u vchodu. Mezi davem trendy hostů oblečených v nejnovější módě návrhářů, moji rodiče v jejich obyčejně konzervativních oděvech vyčnívali jako pěst na oko.

„Měli jste snídani?“ Zeptala jsem se, jak jsme jeli po Sunset.

„Ne, miláčku,“ řekla máma. „Myslím, že tvůj otec a já si můžeme něco dát na letišti.“

S mírným provozem a časem na zabíjení, jsem se rozhodla vzít své rodiče do The Farmer´s Market na Fairfax. Stará turistická atrakce v těsné blízkosti nákupního centra The Grove, bylo to pozdvižení pro turisty ze střední Ameriky. Myslela jsem, že po tom všem nóbl jídle a pití u Bernsteinů, budou rádi za něco blíže k zemi. Něco, co jim připomíná domov. A připomíná domov i mně. Tomu odpovídalo staromódní DuPar´s restaurace.

Usadili jsme se v boxu, já čelem ke svým rodičům. Všichni jsme si objednali stará dobrá volská oka, bramboráčky a slaninu. Plus pomerančový džus a kávu.

„Měli jsme tu tak krásný pobyt, miláčku,“ řekla máma u kávy.

„Bernsteinovi jsou dobří lidé,“ dodal táta.

„Mami, jsi opravdu v pohodě s Hleniným plánováním celé svatby?“ Sklíčený výraz na její tváři, když slyšela ty novinky, se mi vryl do mozku.

„Ano, miláčku. Mají tolik lidí, co pozvat. Nikdy bychom je nemohli poskládat na naší zadní zahradě. Stejně jako bychom si nemohli dovolit náklady.“

„Ale, mami, tati. Chtěli jste mi udělat svatbu celý svůj život.“

„Ne, zlatíčko,“ řekl táta. „My jen celý svůj život chceme, abys byla šťastná. S penězi, které jsme uložili na tvou svatbu, můžeme udělat něco jiného, co jsme vždycky chtěli dělat.“

Oči se mi široce rozšířily, stejně jako máminy.

„Co by to mělo být, drahý?“ Zeptala se.

„Plavba do Evropy na Queen Mary.“

Oči mé mámy se rozpustily v tátových. „Oh, Bože! Opravdu bychom mohli?“

„Jakmile se Jennifer a Blake spojí, rezervuji dvě palubní vstupenky první třídy.“

Tleskajíc rukama s doširoka otevřenými ústy, máma vydala hlasitý povzdech.

Přetékala jsem štěstím. Moji rodiče si tu cestu zaslouží. V jistém smyslu, Blake a jeho rodina to pro ně udělali možným.

I když jsem za ně snídani chtěla zaplatit, táta sáhl po účtu stejně tak. Byla by urážka to přijmout. Můj táta byl mensch[1], s použitím jidiš slova, které jsem se naučila od babičky. Během čekání na směnu (platil v hotovosti), jeho oči vyhledaly ty moje.

„Jennie, chci se tě na něco zeptat.“

„Do toho, tati.“

„Chystáš se konvertovat k judaismu?“

Máma se na mě upřeně podívala; její víra a rodinné tradice byly pro ni tak významné. Žaludek se mi stáhl. „Já nevím. Právě teď, si neumím představit, že bych se vzdala Vánoc a Velikonoc.“

Mámy výraz se uvolnil, jak jsem pokračovala. „Blake a já jsme o tom diskutovali. Je v pohodě tak dlouho, dokud budeme slavit židovské svátky a naše děti budou mít bar mitzvahs. Řekla jsem mu, že chci, aby otec Murphy celebroval naši svatbu spolu s jejich rabínem.“

Oči mé mámy se rozzářily. „To by bylo báječné, miláčku. Myslím, že otec Murphy by to opravdu ocenil. Zná tě od doby, co si byla malá holčička a je tak blízký rodinný přítel.“

Táta přikývl ve schválení. Byla jsem nadšená, že tohle rozhodnutí mé rodiče tolik potěšilo. Udělala jsem si v duchu poznámku, že to musím probrat s Enid, organizátorkou svatby. Ale diskuze o Judaismu ještě neskončila.

„Mami, tati. Chci k vám být upřímná. Kdybych se rozhodla stát se židovkou. Byli byste s tím v pohodě?“

Táta se na mě srdečně usmál a pak sevřel mé ruce v jeho. „Jennie, vždy musíš vědět, že jak tvá matka, tak já, jsme v pohodě s čímkoli, co dělá naši holčičku šťastnou.“

Máma začínala být uplakaná. „Zlatíčko, budeš krásná nevěsta.“

Táta se rozzářil. „A já se svou kráskou projdu uličkou. G´zei grunt!“

Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Dělala jsem trochu od obojího. Jak já jsem milovala mámu a tátu! Byli to rozhodně ti nejlepší rodiče na světě. A nejvíce milující. Tajně, jsem si krátce přála, abychom Blake a já spolu zestárli a měli tu věčnou lásku jako oni.

„Všechno nejlepší k narozeninám, miláčku,“ řekla máma, jak táta položil spropitné na stůl.

„Je mi líto, že je nemůžeme trávit s tebou,“ řekl táta.

„Oh, tati, taky je to tvůj den. Chci, aby mi máma ceremonii natočila a poslala mi to.“

„Samozřejmě, miláčku,“ řekla má hrdá máma, jak hledala ve velké příruční tašce, zaparkované mezi nimi. Podala mi balíček. „Tvůj dárek k narozeninám. Doufám, že se ti to bude líbit.“

Vzala jsem si od ní dokonale zabalenou krabici a opatrně odtrhla Happy Birthday balicí papír. „Oh, mami, to je nádhera! Miluju to!“ Uvnitř byl opravdu krásný kašmírový svetr v barvě slonovinové kosti. Vybalila jsem ho z krabice a třela jsem si jím o tvář. „A je tak hebký.“

Šťastný úsměv jí zářil na tváři. „Oh, zlatíčko, jsem tak šťastná, že se ti líbí.“ Se stejně zářivým úsměvem, jsem opatrně složila svetr a dala ho zpátky do krabice.

„A tohle je ode mě.“ Táta sáhl do tašky a podal mi malý balíček. Vypadalo to na knihu. Něco, co mi vždy dával k narozeninám. Dychtivě jsem to rozbalila. Nemohla jsem si pomoct, ale usmívala jsem se. Byla to židovská bible.

„Přečti si to, Jennie. Neliší se od té naší.“

Slzy se mi tvořily v zadní části očí. Bude se mi po nich příšerně stýskat potom, co je vysadím na LAX. Ale doufejme, že další lekce židovského vzdělávání udrží mou mysl od nich.

******

„Bubala, ty jsou nádcherné!“

Blakeova babička nemluvila o nádherných diamantových a turmalínových náušnicích, které mi Blake dal, ani o nádherných květinách, které jsem přinesla.

Mluvila o Matzo koulích, které jsem právě udělala. Strčila jsem hlavu nad aromatický, kouřící se hrnec polévky, který se vařil na jejích staromódních kamnech Merritt and Keefe, a velký úsměv se mi rozšířil přes tvář. Mé Matzo koule vypadaly perfektně – velké a kulaté – stejně jako ty, co udělala babička.

Ale, dovolte mi říct, že jsem je neudělala správně hned na poprvé. Něco se pokazilo a rozpadly se minutu po hození do horkého kuřecího vývaru. Upřímně řečeno, vypadaly spíš jako zvratky hozené do záchodu. Ano, tak špatně.

Podruhé to bylo udeřit a minout. Dvě byly v pohodě; zbytek se rozpadl nebo potopil. Byla jsem frustrovaná a skleslá. Připravená to vzdát.

Dvakrát jsme musely vylít vývar, u toho už mi babička dřív ukázala, jak se dělá. Ta část byla lehká. Prostě naházet dohromady vodu, části kuřete (nejlépe kosher), celer, mrkev, petržel a špetku soli. Hodinu podusit a nemůžete to pokazit. Matzo koule, nicméně, se můžou pokazit. Příšerně pokazit.

Babička byla tak trpělivá a potřetí se stalo kouzlo. Konečně jsem je udělala správně. Byly dokonale tvarované a načechrané. Seřadila jsem tři třešně – správné ingredience, správná konzistence, správné načasování.

„Věř mi, Bubala, cesta k mužskému shmekel je přes jeho žaludek. Blakala se z nich zblázní.“

Dala jsem babičce velkou pusu a nemohla jsem se dočkat, až předvedu můj nový talent mému budoucímu manželovi.

Zatímco se matzo koule vařily, babička a já jsme se vzdálily do obýváku, lákavá vůně polévky nás doprovázela. Potom, co jsem ji tiše požádala, aby mi ukázala, jak se matzo koule dělají, na konci včerejší šabat večeře, okamžitě mě pozvala do své části domu pro hosty ve vlastnictví Bernsteinů. Nějaké ubytování pro hosty….její dům pro hosty byl větší než ten největší dům v Boise. Mini-sídlo. Na rozdíl od paláce Bernsteinů naplněného starožitnostmi, to bylo nenáročné a naplněné útulným, obyvatelným nábytkem a suvenýry ze života. Neúčelné dekorace a rodinné fotografie byly rozptýlené všude. Mnoho zarámovaných fotek pohledného muže, který vypadal hodně jako Blake, naplňovalo místnost, včetně několika s Blakem jako batole. A také tam dokonce byla zarámovaná propracovaná sépiově hnědá fotografie krásné mladé nevěsty a jejího elegantního muže na jedné ze stěn. Studovala jsem to. Byla rozhodně pořízená v padesátých letech. Ohromující šaty byly jako Grace Kelly, ale co víc zachytilo můj pohled, byl jemný krajkový závoj rozprostírající se kolem ní. Bylo to umělecké dílo.

„To jste vy a váš manžel?“ Zeptala jsem se babičky.

Její tvář se rozzářila. „Ano, to je můj Leonard. Láska mého života.“

Nevěděla jsem toho o Blakeově babičce moc a pocítila jsem okno příležitosti, jak mi září do tváře.

„Jak dlouho jste byli svoji?“

„Šedesát dva let.“ Její posmutnělý hlas zatahal za mé city.

„Jak zemřel?“ Odvážila jsem se.

„Opravdu to chcež vědět? Před pěti lety. Jedno zasunutí a bada bing! Já tse udělala a on odešel!“

Vykulila jsem oči. Ta babička!

Položila mi prst na ústa. „Nigomu to neříkej! Naše malé tajemství. Kašdý si myslí, že zemřel klidně ve spánku.“

Potom, sevřela mou ruku. Slíbila jsem, že neřeknu ani ´zlovo´.

„Oy. Takový dobrý muž. Mensch. Její hlas se rozplýval. A oh, tsakový shmekel. On mě shtupped[2] až do dne jeho smrti.“ Odmlčela se a stiskla mi ruku. „Blakela mi ho tolik připomíná. Dala jsi mi takové nachas (požehnání), že si ho bereš. Takový bashert (osud).“

Než jsem stačila reagovat, zazněl zvonek u dveří. Vešel první člen babičky erotického knižního klubu. O patnáct minut později tu byli všichni. S jejich holemi, protézami, brýlemi na čtení a čtečkami. O hodinu později, po vášnivé diskuzi o jednom z mých nejoblíbenějších sérií, Reasonable Doubt od Whitney G., u čehož jsem doufala v koupení práv, nepochybovala jsem. Kniha patřila na můj rozvrh. A měla jsem toho hodně na co se v mém stáří těšit. Hodně smíchu. Dobří přátelé. A spojení mého manžílka.

---

[1] Hodný, čestný, s ušlechtilým charakterem……

[2] Jsem si jistá, že nejspíš tušíte, co tímhle slovíčkem babča myslí :D