SD - 25. kapitola

Překlad: Tanulka

Sela

Trvalo více než dvě minuty, než jsem slyšela, že Beck odešel, než jsem vstala z postele a můj den se začal. Dala jsem si rychlou sprchu. Neobtěžovala jsem se s make-upem, ale zuby jsem si vyčistila pořádně a vlasy si stáhla dozadu.

Za deset minut jsem byla oblečená a měla svůj první šálek čaje. Dokonce jsem si dala čas na toast s máslem, džemem a snědla ho.

Pak jsem šla do naší koupelny, popadla svou taštičku na make-up a vytáhla klíč od Beckovi pracovny. Vsunula ho do zámku a on tam vklouzl jako ukrojení másla s teplým nožem. Otevřela jsem dveře a zhodnotila své pocity. Nezachvátil mě ani gram viny.

Nic než ryzí odhodlanost.

I když jsem ještě váhala před tím, než jsem klíč nechala udělat, napadlo mě, že to ještě mé city k Beckovi byli pevné. Ale poté, co jsem v sobotu večer viděla, jak snadno se nechal JT zatáhnout zpět do svého života a co Beck obhajoval přede mnou toho chlípného bastarda, věděla jsem, že už se nemohu nechat ovládal těmito city.

Ano, existujícími pocity. Hluboké, setrvalé, ohromující pocity k Beckovi. Ale nyní jsou protkané hořkou nenávistí, která se znovu objevila k JT v sobotu večer. Možná by to nebylo tak špatné, kdyby zůstalo jen u narážek, ale nemohla jsem ho nechat někým manipulovat.

Ale cítila jsem, že uvnitř mě něco chladne a to když jsem se dívala, jak se Beck objímá s JT před restaurací. Viděla jsem obnovený respekt v Beckovo očích a štěstí z toho, že je v JT přítomnosti. Sledovala jsem je celý večer, když vyprávěl příběhy z jejich dětství, vzpomínky na společné vyrůstání a to mě naplnilo takovou hořkostí, že jsem se málem dusila při mém jídle.

Ačkoliv jsem se s Beckem dnes ráno milovala, jezdila jsem na něm s mírně kamenným srdcem, namísto dosažení pouze tělesné rozkoše jsme se věnovali jeden druhému. Měla jsem Becka a nebyla jsem připravená se ho vzdát, ale nebyla jsem připravená vzdát se sama sebe.

A být věrná sama sobě, to znamenalo připustit si, že musím udělat něco s JT, aby trpěl za to, co udělal. Vymažu ho z této země, ne pouze za zvěrstva, která mi udělal, ale osvobodím Becka ze spárů toho netvora. Považuji tuto misi za osvobození nás obou, a pokud je něco v této kanceláři, co mi může pomoci, tak toho využiji.

Infiltrovat.

Vražda.

Opakovat.

Velmi jednoduché.

Rozhlížím se a vstoupím do Beckovi kanceláře. Je to tu jednoduché a využitelné. Je tu jen stůl, dva monitory, skříň v rohu se čtyřmi zásuvkami. Na počítač se ani nepodívám, protože vím, že nikdy nebudu schopná proniknout přes Beckovo heslo. Je příliš důvtipný, aby byl někdy tak hloupý.

Namísto toho jsem obešla stůl, posadila se na židli od Hermana Millera a otevřela první zásuvku vpravo. Obsahovala závěsné složky a tak jsem je všechny vytáhla ven. Bylo jich zhruba deset, plných papírů. Otevřela jsem první a vidím bankovní výpisy. Listovala jsem jimi a vypadali jako všechny ostatní Beckovi bankovní výpisy. Zůstatky na nich jsou obrovské, ale to na mě žádný dojem nedělá. Vím, že je Beck bohatý.

Další silná složka má název „Beckett W. North, Jr.“ a v podstatě se jedná o to, že veškerý jeho majetek zanechává Caroline, včetně vlastnictví Townsend – NorthHoldings, nebo na Ally, pokud Caroline zemře jako první. Další složka je samostatně věnovaná Ally a dokumenty se týkají toho, že založil pro ni účet a zřejmě na něj i přispívá určitým procentem ze svých zisků měsíčně.

Další složka obsahuje papírování ohledně výdajů pro Ally. Kompletně financuje její vzdělání.

Položila jsem je na stranu a otevřela jsem další složku, kde jsem nalezla původní dohodu mezi mnou a Beckem. Také dokumenty o tom, že zaplatil za mou školu. Vyplacena v plné výši je načmáráno modrým inkoustem na dohodě.

Vypadá to, že jsem opravdu zaplacená Sugar Baby, myslím si hořce.

Vzala jsem další složku, ve které je nájemní smlouva na Audi, podklady ke koupi bytu, který koupil před dvěma roky a další složka s portfoliem podílového fondu. Všechny tyhle věci jsou pro mě nezajímavé a není tu vůbec nic o JonathonoviTownsendovi.

Když dočtu, roste ve mně každou vteřinou flustrace. Přesto si dávám načas, abych je pečlivě vrátila do zásuvky, jak nejlépe umím a pamatuji se, že byly uspořádány.

Mé oči pak zabloudí ke kartotéce se čtyřmi zásuvkami.

Zvednu se ze židle a jdu k ní, otevřu horní zásuvku. Okamžitě jsem odměněna složkami označenými Firma Townsend – North. Na první stránce vidím úvodní řeč o vytvoření partnerství mezi JonathonemTownsendem a BeckettemNorthem, s oběma jeho domovskými adresami.

Bingo.

Alespoň jedna dobrá informace.

Vím, kde JT bydlí.

Nemějte mě za hlupáka. Zoufale jsem se snažila najít jeho domácí adresu, ale bylo to kurevsky nemožné, protože bohatí a slavní si umí skrývat a chránit jejich anonymitu. Jsem si jistá, že bych ji mohla zjistit pomocí soukromého detektiva, ale na to jsem neměla prostředky. Tento malý pamlsek mi ušetří potíže se sledováním ho domů, až půjde z práce, což jsem byla ochotná podniknout.

Vracím se zpátky k Beckovu stolu, otevřu horní zásuvku, najdu si čtvercové žluté papírky. Vytáhnu pero a načmárám si na něj adresu, kterou si zastrčím do zadní kapsy. Prolistuji stránky dohody a nic nevidím, co by mi mohlo pomoci, takže ji opět zastrčím zpět do složky. Pak prsty kloužu po další a zarazím se, když na jedné uvidím napsáno Schaefer – vyšetřování trestné činnosti.

Nadmíru zmatená, vytáhnu složku a zaměřím se na ni se zájmem, jaké Beckovo tajemství to skrývá. Moje prsty uchopí první papír, který je uvnitř, vytáhnu ho ven a padne na něho stín.

Pomalu otočím obličej ke dveřím a uvidím tam stát Becka s doširoka otevřenýma očima o výrazem odsouzení.

„Co to sakra děláš?“ Ptá se mě pomalu přes zaťaté zuby, když vchází do kanceláře a jeho tvář se kroutí vzteky.

Jsem tak ohromená, že ani ze sebe nevysypu žádné vysvětlení. Kráčí ke mně a vytrhne mi složku z ruky, hodí ji na druhou stranu místnosti, kde zazvoní o zeď a papíry z ní vypadnou na podlahu.

„Becku,“ podaří se mi zakvákat, držíc ruce defenzivně před sebou.

Jeho ruka vystřelí, vezme mě za ruku nad loktem. Nakloní svou tvář a vrčí, „Jak ses kurva dostala do mé pracovny?“

Je vzteky bez sebe a drobné kapičky slin zasáhnou mou tvář. Zvednu svou volnou ruku a setřu si je, ale on mě táhne z pracovny, až zápasím s rovnováhou.

„Ježíšikriste,“ vrčí, když mě táhne do chodby. „Kdo sakra jsi? Co hraješ za hru, Selo?“

„Becku,“ zapřísahám ho, když mě táhne do obývacího pokoje. „Počkej…“

„Kurva, já ti věřil,“ křičí na mě zběsile a odmítá se na mě podívat. „Přivedl jsem si tě do bytu, do postele…a ty jsi nedělala nic jiného, než mi lhala, plížila se mi za zády. Jsi kurva špeh od jiné společnosti? Co hraješ za hru, Selo?“

Jeho prsty se mi zarývají do paže, tak silně, až mě bolí kost. Mojí volnou rukou se snažím uvolnit jeho prsty, aby mi dal chvilku oddech. Drží mě tak pevně, takže nemohu udělat žádný pokrok. Vyzují se mi tenisky a spadnou mi z noh na podlahu z tvrdého dřeva, Beck mě táhne dopředu, že téměř letím vzduchem a spadnu na kolena. Beck se odmlčí…dává mi chvilku, na to, abych vstala a tak jsem v minutě ve vzpřímené poloze a on mě opět táhne dopředu.

„Chci tě pryč z mého bytu,“ zavrčí a vidím, že míří k hlavnímu vchodu.

Zdvojnásobím mé úsilí a snažím se kopat nohama, ale Beck ani nezastaví. Škubne mým ramenem, tím klopýtnu a on sáhne po klice.

„Becku, ne…počkej,“ žádám ho. „Prosím, dej mi šanci ti to vysvětlit.“

„Co chceš vysvětlit?“ Ptá se s hořkým smíchem, když uvolní mé sevření a otočí mě.

„Víš… ten den, kdys mi lhala s mým autem, věděl jsem, že se něco děje. Věděl jsem, že se něco děje i poté. Moje střeva mi říkala, že je tu něco, co skrýváš.“

„Není to to, co si myslíš.“ Řekla jsem, když zavrtím hlavou na něho hlavou v popření.

„Vloupala ses do mé pracovny a hledala jsi na mě nějakou sračku,“ vyplivne na mě s odporem.

„Ne…přísahám ti,“ řeknu v půlce vzlyku a nakonec vybreptnu, „Je to o JT.“

Beck hodí hlavu dozadu a sarkasticky, hořce se usměje. Jeho oči sálají zlobou, když popadne mou kabelku ze stolku v hale a strčí mi ji na hruď. Moje ruce automaticky vystřelí a chytí ji, když padá. Obejmu si ji.. „Ani to nezkoušej, Selo. Máš na něho averzi z nějakého důvodu, ale já ho znám věčnost. Tebe znám jen několik týdnů. Co ty a já znamenáme v porovnání s vazbou, kterou mám s ním. Kdo si sakra myslíš, že jsi, že ti budu věřit?“

„Přísahám Bohu, Becku…je to jen o JT,“ říkám mu v slzách, kterých mám plné oči, naplněné po okraj a jen s jedním lehkým mrknutím se převalí přes okraj.

„Nech si to,“ vrčí a jeho ruka vystřelí zpátky, aby sevřela znovu mé nadloktí. Pevně mě stiskne a já znovu klopýtá vpřed. Vezme za klidu, je odemčeno a tlačí mě ven. „Chci, abys odsud vypadla. Sbalím ti to hovno, co máš nahoře a pošlu ti to do tvého bytu, ale vypadni z mého bytu i z mého života hned teď a nevracej se.“

„Becku,“ naříkám, upouštím mou kabelku na zem v předsíni a natáhnu se k němu, zoufale se snažíc, aby mě poslouchal. „Přísahám, nesnažím se ti ublížit.“

Jeho modré oči se naplní tmou a přikrčí je na mě s něčím, co vypadá jako nenávist. Jeho ruka vystřelí a chytí mě za přední část krku. Pomalu mě vytahuje, až jsem na špičkách, dokud nemám nos u jeho nosu. Poprvé od chvíle, kdy mě načapal v jeho pracovně, je klidný, ale stále vibruje vztekem a hrozbou. „Nejsi lepší než ostatní holky, Selo. Všechny se snaží dostat do popředí na úkor nějakého člověka. Co jsi dělala? Hledala mé finance? Doufala jsi, že mě budeš moci něčím vydírat? Hledala jsi něco k ukradnutí?“

S každou otázkou, co se ptá, jeho ruka svírá můj krk pevněji, ale ne natolik, aby mi odřízl přívod vzduchu. Jen natolik, aby udržel mou pozornost a nezapomněla jsem, že jsem právě teď zcela pod jeho kontrolou. Zdá se, že se zvyšováním mé neschopnosti odpovědět, jsem souhlasila s každým obviněním.

Ve zlomku vteřiny přitlačí na mě palec a šeptá: „Nezajímá mě, co je důvodem. Prostě kurva chci, abys vypadla.“

Beck mě tlačí skrz dveře a já nemám jinou možnost, než couvat před jeho silou, kterou mě svírá. Moje ruce vyletí, chytím se za rám dveří a tvrdě kopu.

„Pusť se, Selo,“ vyštěkne na mě, uvolní ruku na mém krku a chytne mě za obě zápěstí. Trhnutím je uvolní.

„Ne, počkej,“ křičím a snažím se opět dostat do dveří.

„Vypadni,“ řekne mi s pohledem plným vzteku, který se mi aerodynamicky roztříští v uších.

Beck mě tvrdě tlačí, pustí zápěstí a já klopýtnu dozadu, spadnu na zadek v nepříjemném nárazu. Hodí po mě kabelku, kterou jsem upustila u dveří. Její obsah se vysype po celém patře. To mě vůbec nezastaví. Okamžitě vyskočím na ruce a kolena, plazíc se opět za Beckem ke dveřím.

„Prosím, Becku, poslouchej mě,“ zapřísahám a mé oči ho prosí o pár okamžiků jeho milosti.

Zírá na mě dolů v úplném a naprostém znechucení a drží každou píď své krásné tváře jako rukojmí. Plazím se rychleji, když začne zavírat dveře, natáhnu ruku v žalostném pokusu o jedinou zkurvenou schovívavost od tohoto muže. Podívá se na mě jako by chtěl na mě plivnout.

„Becku,“ říkám se vzlyky.

Dveře jsou na půl zavřené a vidím v jeho tváři zoufalý pohled, protože věděl, že je to naposledy, co ho vidím. Nikdy už nepocítím potěšení a radosti, které by mi dal, i když vím, že jsem ho zradila, nemůžu se za své činy vinit. Hodím veškerou opatrnost za hlavu a jdu se svou duší na trh. „JT… on mě znásilnil.“

Dveře se v polovině zastaví a Beckovo oči mě sjíždí překvapením. Jeho ústa jsou uvolněná a v okamžiku bledne, když se na mě podívá a ve zmatku nakloní hlavu. Myslím, že by ke mně mohl dosáhnout rukou….pomoci mi na nohy…vytáhnout mě do náručí a říct mi, že to všechno bude dobré.

Dokonce jdu tak daleko, abych na něho dosáhla rukou.

Místo toho, jsou jeho oči studené, rty zatnuté a znechuceně ke mně zavrtí hlavou.

„Už žádné lži, Selo.“

Pak mi zabouchne dveře před nosem.

KONEC