SD - 21. kapitola

Překlad: Tanulka

Ahoj holky,

dnes odjíždím na dovolenou a mooooc se omlouvám, ale nestihla jsem přeložit všechny kapitolky.

Bohužel si na to, jak to všechno dopadne budete muset chvilku počkat, ale jako omluvu Vám posílám na ochutnávku pár kapitolek nové knížky, do které jsem se pustila...pro oddych :-).

Krásný zbytek léta Tanulka

Sela

Sundám si košili v minutě, kdy vstupuju do našeho pokoje a upustím ji na podlahu. Beck přejde k prádelníku a sundá si hodinky, naleštěnou stranou na vrchu. Pak si sundá svůj vršek, světle šedý kašmírový svetr s V – výstřihem, který ho obepíná na všech správných místech.

Žaludek se mi stahuje při pohledu na jeho záda, kde se mi zjevuje dech beroucí červený Fénix na jeho rameni. Vím, hluboko v mém srdci, že Beck tam tu noc nebyl. Jednoduchou matematikou dojdu k tomu, že mu v té době bylo osmnáct a byl posledním rokem na přípravce. JT je o čtyři roky starší, což znamenalo, že mu bylo dvacet dva, když mě znásilnil. To samo o sobě nestačí.

Ale víc, než to, vím, že Beck nikdy nebude jako on. Nikdy by neublížil ani neohrozil ženu. Nikdy by se nepodílel na brutálním znásilnění. Jeho násilná reakce na JT té noci, kdy se pokusil dát drogu do pití té ženě, to dokazuje a kromě toho…já to vím, hluboko v mé duši.

Alespoň vím to, že si to říkám pokaždé, když vidím to tetování.

Za normálních okolností bych sklopila zrak a čekala, až se otočí a vystaví ke mně svou krásnou hruď, než se na něho znovu podívám. Drtivý smutek, který v posledních dnech cítím, mě vede k tomu, abych se dívala dál. Sundá si boty a opasek. Já se dívám na Fénixe, nenávidíc, že je na Beckovi nějaká část, kterou nenávidím.

Nenávidím to ještě víc, protože se nenávidím za to, co mu dělám.

Od minulého pátku, kdy mě nachytal, jak se plížím zpátky do bytu…když mě nazval lhářkou, skutečně nechápající, jak velkou lhářkou jsem…Utápím se v pocitu viny. Během těchto málo minut, kdy mě nazýval lhářkou, a myslela jsem si, že mě vyhodí z jeho života, jsem věděla, že to co mám s Beckem je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Když se to všechno zdálo rozpadlé a já se zuřivě drápala ze svých lží na povrch, měla jsem na okamžik jasno, když jsem si uvědomila, že pomsta na JT nebude vůbec stát za to, jak moc to ublíží Beckovi.

Navzdory tomuto hroznému tetování, které se mě jakoby dívalo a stále mi připomínalo všechno, co se mi stalo a si nemyslím si, že dokážu svůj plán vykonat.

Dnes jsem bezcílně bloudila bytem, můj okopírovaný klíč uložený na dně kosmetické taštičky v koupelně. Byla to pro mě velká příležitost k hledání, přesto jsem se otočila k tomu zády a ani se na ty zatracené dveře kanceláře nepodívala.

Dokonce, i když jsem věděla, že bez pochyb tam najdu jednoznačné odpovědi na mé odpovědi, jak se mohu pomstít, nemohla jsem se přinutit to udělat. Nemohla jsem tímto způsobem zradit Becka a o to víc, když jsem zvažovala, jaký dopad to bude mít, pokud budu v zabití JTho úspěšná. Zvláště, když si uvědomí, že on byl v mém vražedném spiknutí komplic. Nikdy mi nebude schopen odpustit, že jsem na něho nevědomky vložila takové břímě.

A zatímco jsem panikařila, protože naše blízkost byla v tom minulém týdnu narušena, upadla jsem do temné deprese, když jsem si uvědomila, že můj úkol zničit mé násilníky bude nenaplněn. Zatímco v hlavě jsem věděla, že odměnou je mi Beck a důvěra mezi námi mi bude víc než dost, truchlila jsem nad ztrátou pomsty. Takto potopená do svých myšlenek jsem vytáhla nůž z kuchyňské zásuvky a odnesla si ho se sebou.

Přemýšlela jsem nad tím, že ho použiji na sebe?

Spíš ne.

Ale držela jsem tu odpornou věc v připomínce toho, jak hluboko jsem se dříve topila, a že v tom okamžiku v mém životě sem neměla proč žít.

S Beckem v mém životě jsem to už říct nemohla.

To znamenal, že bude mou součástí, která by byla poškozená, a já s tím musím žít.

Jen se s tím musím naučit žít.

Beck se otočí ke mně čelem, ale tetování je stále v mém periferním vidění, jak se jeho záda odráží v zrcadle, které je nad prádelníkem. Usměje se na mě, ruce zatáhnou za opasek a vytáhnou ho ze smyček a odhodí ho na podlahu.

Jen se s tím musím naučit žít.

Zvedám mou ruku, která se třese strachem, kladu konečky prstů na levé křídlo Fénixe. Beck si povzdechne, jak přejíždím jeho obrys.

„Co to děláš?“ Ptá se nevrle. Nikdy jsem se o jeho tetování nezmínila nebo se ho dokonce na něho ptala. Tohle je poprvé, co se ho dotýkám.

„Kde sis to nechal udělat?“ Zeptám se tiše, prsty mi běhají po jeho kůži…míjející ohnivé peří na ocase.

„Malé tetovací studio v Palo Alto,“ říká.

„Když jsi byl na Stanfordu.“ Je to tvrzení, na jehož základě mohu snadno odvodit skutečnost, kterou jsem předpokládala, že to týká bratrstva a věděla jsem, že JT a Beck byli na Stanfordě společně.

„Správně. Mám to po složení slibu.“

„Všichni členové bratrstva to mají?“

„Ne,“ říká s vrtící hlavou. „Jen malá skupina z nás.“

Žluč v mém krku stoupá nad důsledky, ale tlačím ji zpátky. Beck nebyl součástí mého znásilnění.

Nebyl.

Posunu se k němu a přitisknu rty na červeno, zlaté a oranžové plameny ohně. Je to teplé a voní po Beckovi. Čisté, svěží, divoké.

Prudce se otočí, paže otočí kolem mého pasu. Skloní se ke mně v soustředění, chápajíc, že se něco děje, co nemůže prostě zcela pochopit.

„Selo?“ ptá se.

„Jsem smutná,“ říkám mu popravdě, myslíc si, že bych se mohla cítit sebevědoměji, než přiznat chybu s tímhle mužem a přesto se cítit zcela a naprosto bezpečně v mém odhalení.

Beckovi oči změknou sympatiemi a ruce pokládá na můj obličej. Něžně mě kolébá, skloní se a políbí mě na čelo. „Co se děje, zlato?“

Tvůj nejlepší přítel mě znásilnil.

I když si nemyslím, že jsi tam byl, mám možná menší pochyby. Ne, fakt ne. Omlouvám se, že jsem na to pomyslela.

Dělám si o tebe obavy víc, než bych si je měla dělat o sebe a proto je mi mizerně.

Přesto mu z toho nic neříkám. Pokud se přes to chci dostat, znamená to, že nemůžu Becka zatěžovat svými myšlenkami, vzpomínkami nebo mým podezřením. Musím to vzít, tak jak to je a být lhostejná k dřívějšku.

To bude nejlepší.

Takže slibuji si, že to je naposledy, co mu lžu. „Mám tendenci být melancholická v období svátků. Myslím si, že mi chybí matka.“

Naklání hlavu, modré oči mu ztmavnou smutkem pro mě. „Co mohu udělat, abych ti pomohl?“

Pokrčím rameny, ale pak vyhodím náznak, že jsem si jistá, že nemůže pro mě dělat nic lepší, než pocit, že mi chce pomoci. „Možná bychom mohli dát nějaké její vánoční dekorace. Můj táta je pro mě zabalil do krabice.“

„Samozřejmě, že to můžeme udělat,“ říká a přitáhne si mě k sobě. Pohřbím svou tvář v jeho krku a cítím jeho teplou kůži proti své, tisknu se k němu. „Kde jsou ozdoby?“

„U mého táty. Museli bychom pro ně jet.“

„Takže se setkám s tvým otcem, co? Budu se mu líbit?“

„Bude tě zbožňovat,“ ujišťuji ho s úsměvem. Můj táta ho bude milovat.

„Jak moc mě bude zbožňovat?“ Ptá se s pobaveným hlasem, ale také vím, že je to otázka.

„Ne tolik jako tě zbožňuju já, ale blízko tomu,“ ujišťuji ho.

Pak položí svá ústa na moje a já vím, že mě zbožňuje právě teď divokostí jeho polibku. Možná, že to nelze říci slovy, ale to chápu. Umím už v jeho počínání dobře číst a vím, že je na stejně vlně jako já.

Jeho ruce přecházejí do zadní části mé podprsenky, kterou mi rozepíná, než se ode mě odtáhne. Pak rozepíná mé džíny a sundá mi je, poklekávajíc na kolena. Prsty vrátí za gumu mých kalhotek a stáhne mi je natolik, aby měl dobrý přístup k mému přirození svým jazykem. Moje kolena se podlamují, ale zachráním se tím, že se chytnu jeho ramen. Zvedne mě a položí na postel.

Ve chvíli máme zbytek našeho oblečení dole a on si pokládá ke mně na matraci. Roztahuji nohy, vítajíc ho k sobě. Položí jeho tělo na mé a políbí mě, ruce pokládajíc vedle mých žeber jako v kleci, jeho penis se tlačí proti mé pánvi.

„Jsi tak zatraceně krásná, Selo. Uvnitř i zvenku,“ říká, líbajíc svými rty můj krk, klíční kosti. Jeho tělo se posune dolů, zanechávajíc svými rty sálající ohnivé stopy na mých prsou a břiše. S rukama na spodní části mých stehem mi zvedne nohy a položí si je na ramena.

Ponoří do mě prsty a tím mou kundičku rozžhaví. Jeho horké sací polibky vysílají do mého těla rázové vlny potěšení.

„Chutnáš tady dole, tak zatraceně dobře,“ zamumlá mezi lízáním a sáním.

Můj krk se propne a moje ruce zajedou do jeho měkkých vlasů. „Becku.“

„Správně,“ chválí mě. „Říkej mé jméno.“

Lízání.

Sání.

Zasouvání prstů.

„Becku,“ sténám, šílená touhou a obdivem k tomuto muži uctívající mě mezi nohama.

„Prosím.“

„Co chceš, Selo?“

„Chci se udělat,“ Žádám.

V tom okamžiku zvedne ode mě ústa a to způsobí, že zvednu hlavu a podívám se na něho.

Zlomyslně se směje. „Chceš se udělat o moje ústa nebo penis?“

Chlípně se na něho usměji zpátky. „Oboje.“

Jeho zuby na mě zablikají a uznale zavrčí. „Dobrá kurva odpověď.“

Tím Beck udeří tvrdě na můj klitoris, našpulí rty kolem něho a saje, zatímco vrací dva prsty do mě a hned ze mě. Pulz mi vyletí, moje boky krouží v šílených kruzích, kterými se snaží o větší tření a pak se jeho jazyk rozeběhne pro mě tak rychle a tvrdě, že se roztříštím na milión kousků, jak se moje stehna svírají kolem jeho hlavy, a každý sval ve mně se třese uvolněním.

„O-o-o-o-h,“ sténám, jak mnou prochází vyvrcholení. „Skvělé, Becku. Fakt, skvělé.“

Stále se chvěju, když se Beck zvedne na mé tělo, čímž mi zvedne nohy vysoko, jak stále spočívají na jeho ramenou.

Jsem ohnutá téměř na polovinu, když do mě jedním tahem zajede.

„Zatraceně,“ řekne a umístí obě ruce na matraci pro pákový efekt. Jeho oči jsou zasklené chtíčem, ale podaří se mu zeptat se: „Jsi v pořádku?“

Přikývnu, opravdu neschopná k tvorbě pravého slova smyslu.

„To je dobře, protože tě ošukám opravdu tvrdě, Selo,“ slibuje temně, když do mě začne bušit. „Cítím se v té kundě, tak zatraceně hluboko. Označím si tě za svou. Je to kurva jen moje kundička, chápeš to, miláčku? Moje.“

Jeho slova mě vzrušují. Drsná, sprostá slova, která říká a přitom je hluboko ve mně. Ví, co tím vyvolává, jak majetnický je k něčemu, co má patřit jen mně, ale opravdu není. Dělá to tím, co chce a on to ví.

I to čistou ironií, že po svém znásilnění, jsem se cítila vždy špinavá…nedůstojná. To je důvodem, proč pro mě bariéra kondomu znamenala víc, než jen ochranu před těhotenstvím. Byl to pro mě způsob, jak svými nečistotami nenakazit další nic netušící duše. Zatím co z čistě zdravotního hlediska jsem byla čistá, jak mi řekli, vždy jsem se cítila špinavá, když přišlo na sex.

Ale se s Beckem.

Nikdy ne s Beckem.

S každým úderem jeho boků a pokaždé, když se jeho koule dotkly mého spodku, cítila jsem se úplná a krásná, zcela hodna toho, co dávám a přijímám.

Dokonce, i když to kurva v tuto chvíli byly téměř bezduché zvířecí potřeby, závodění směrem k uvolnění jeho i mě, dělal mě čistou.

To je něco čeho se nikdy nevzdám.

„Už budeš?“ Ptá se Beck.

„Co?“ Zasténám, když zajede do mě, tak hluboko.

„Udělej se, miláčku. Jsi blízko?“

„Myslím, že ano,“ říkám, když pokračuje v šukání mě, téměř nemilosrdně.

„Potřebuji to vědět,“ zavrčí. „Protože já jsem a pokud ty ne, tak ho musím vytáhnout a lízat ti znovu kundičku.“

Jen pomyšlení na to, že má v úmyslu mě znovu lízat mě rozjiskří, že má vášeň začíná expandovat a puls vyráží do výšin. „Ach, jsem blízko,“ říkám mu téměř s hysterickým smíchem.

„Dobře,“ říká a zdvojnásobí tempo šukání.

Beck zatne čelist, oči zaměří na mě téměř s laserovou intenzitou a vlní se proti mně v perfektním rytmu, který přivodí mrtvici snad každé části mého těla. Jeho boky zuřivě pumpují a jeho penis udeří do mě jako sbíječka a vypouští hluboký povzdech těsně předtím, než se jeho oči zavřou. Je to skoro jako ve zpomaleném filmu, jak se mu tvoří na čele vráska, zuby chytí spodní ret a jeho hlava se zakloní, když jím začíná procházet orgasmus. To je poslední kapka pro můj vlastní orgasmus, který se uvolní, a překvapením křičím, co mi síly stačí.

Beck do mě přiráží a mumlá, „Kurva. Kurva to je dobré. Kurva, Selo…udělat se v tobě je tak zatraceně dobré.“

„Ano,“ podaří se mi vydechnout, jak se můj vnitřek kolem něho stahuje, vlny potěšení stoupají po zádech a prsty u nohou se mi téměř křečovitě kroutí.

„Kristepane,“ Beck mi sundá nohy z ramen. Najednou jsem si uvědomila, že jsem sotva schopna dýchat, jak jsem přehnuta téměř na polovinu, a nedostatečný přísun kyslíku mi způsobuje závrať.

To způsobí, že mnou projede smích úlevy, když nasaji vzduch.

Beck na mě klesá, drží většinu jeho váhy na pokrčených loktech na matraci.

Tlačí svou tvář do mého krku, něžně mě políbí a pak se zvedne a podívá se na mě.

„To bylo opravdu „wau“,“ říká s úsměvem.

Kývnu a pocítím lehkost v srdci i na duši. Přesto, že trochu na dně stále cítím smutek za to, že mé pátrání a pomsta jsou u konce, ale vzhledem k tomu, co jsem měla s Beckem…a že bych to mohla mít navždy, pokud se budu chovat čestně, tak to poněkud mou ztrátu snižuje.

Beck zavine ruce pod má záda, obejme mě a přetočí si mě do náručí, dokud oba neležíme na bocích tváří v tvář. Tlačí nohu mezi moje, zvedne ruku pod mou hlavu a zastrčí si ji do důlku na svém krku.

„Kdy chceš jet k tvému tátovi pro ozdoby?“ zeptá se mě, jakmile jeho prsty jezdí po mé páteři.

„Tento víkend?“ Zeptám se ho, za předpokladu, že nemá v průběhu týdne volno. „Předpokládám, že on a Marie budou chtít, abychom zůstali na večeři.“

„Co takhle v pátek večer?“ Ptá se váhavě.

„Jasně. To by šlo.“

Chvíli mlčíme a já začínám relaxovat v Beckově objetí, cítíc se nasycená a ospalá. Zajímalo by mě, jaké by bylo s Beckem odpolední zdřímnutí. Stačí být nahý a líný v jeho náručí.

„Selo?“ Zeptá se Beck po krátkém odkašlání. Jeho hlas je napjatý a váhá.

„Ano?“

„JT chce jít s námi v sobotu na večeři. Tak nějak jsem to přijal, ale opravdu pochopím, pokud nebudeš chtít jít. Můžu tě omluvit nebo něco takového.“

Neexistuje nic, co by zastavilo můj doběla rozzářený vztek, který změní mou krev v lávu a na okamžik, nemohu ani mluvit, protože ten pocit je tak bolestivý, že mi krade slova.

„Já vím, že ho nemáš ráda,“ jde mi Beck na pomoc. „Nedal ti žádný prostor, takže jsem s tím totálně v pohodě, když řekneš ne. Je to jen…je to stále můj obchodní partner a za předpokladu, že se dá dohromady, budeš na něho po mém boku narážet. Budeš se s ním potkávat, a tak jsem si myslel…no, že bys ho možná mohla lépe poznat a já bych rád věděl, co je to za jeho hru.“

Zhluboka jsem se nadechla a vydechla. Další nádech, výdech. Snažím se klidně myslet a vyhnat červený opar vzteku z mé mysli.

„Jsi strašně klidná,“ říká tiše. „Beru to tak, že je to výzva.“

Myslím na červené tetování na Beckových zádech…trvalá součást jeho, se kterou jsem se rozhodla žít.

Přemýšlím o JT, živém ztělesnění toho, co tetování pro mě znamená a na mou volbu žít s tím, co udělal. Mohu opravdu být v blízkosti muže, který mě brutálně znásilnil? Můžu se mu podívat do očí a vést zdvořilou konverzaci?

Mohu někdy moci být ve stejné místnosti s ním a nechtít ho zabít?

Nevím. Je to pro mě nepochopitelné.

Ale vím jednu věc.

Rozhodla jsem se být s Beckem a to znamená, že musím JTho přijmout do svého života až do doby, dokud toto privilegium bude užívat. Vím, JT, že se tak stane. Zebra nemění své pruhy, připomínám si, že zatímco Becka se snažil přesvědčit o návratu do starých kolejí, já vím, že je to jen otázkou času, než se vrátí do těch nových a to zrádným způsobem.

Tak znovu polykám svou hrdost, hněv a žízeň po spravedlnosti.

Všechno to dělám pro Becka.

Vysvětluji si to ještě sama sobě, když mu říkám, „Jasně. I když ho nemám moc ráda, můžu s ním jít na večeři, jestli je to to, co chceš.“