RT - 20. kapitola

Překlad: Teza

Cade

O dva dny později, seskočím z boxerského ringu s tělem promočeným potem a srdcem bouřlivě bušícím po kole s Bensonem. Vejdu do soukromé šatny, která patří jen nám třem, a zkontroluju mobil. Zaplaví mě úleva, když uvidím zprávu od Zrzky, která mě informuje, že jsou s Ruth Jean na nákupech a že se staví později.

Vím, že tu brzo bude Christopher, aby začal se svou první směnou, tak rychle skočím do sprchy. A zatímco pařící, horká voda buší na mé unavené tělo, přemýšlím o posledních dnech.

Zákaz přibližování vešel v účinnost rychle, jak Cooper slíbil, a oběma kreténům byla zaslána obsílka. Nebylo po nich stopy od incidentu v parku, ale stále tomu zasraně nevěřím a pro jejich dobro doufám, že se budou řídit tím zatraceným zákazem, jinak nebudu váhat a převezmu to do svých rukou.

Včera večer jsem mohl odejít z Faithina domu, ale neodešel jsem. Znovu jsem strávil noc na její pohovce, jenom pár metrů od její ložnice a ptákem tvrdým a toužícím po ní. Ale rychle zvadl, když opět přišel prcek a vylezl za mnou. I když jí stále říkám, že pro nás oba není dost místa na tom zasraném gauči, tak se nezdá, že by ji to zajímalo a trvá na tom, že je dostatečně malá.

Vím, že jsem tam neměl znovu strávit noc. Začíná to být moc intenzivní, příliš skutečné. Čím více času s nimi trávím, tím víc mrňous přilne a pokud budu upřímný, začínám ji taky baštit. Což není dobré, ale myšlenka na odchod odtud- na opuštění Zrzky… Zavrtím hlavou, vypnu sprchu, pak dojdu ke své skříňce.

Jaxson vejde, právě když se začnu oblékat. „Čau.“

„Čau.“

„Bensonovi se docela daří. Na chvilku jsem myslel, že si podá tvou prdel.“

Zamručím, vím, že se mnou vymrdává. Což je potvrzeno, když vzhlédnu a uvidím ho, jak se pobaveně šklebí. Benson je dobrý, ale ne tak dobrý.

„Tak jak to jde s Faith, všechno v klidu?“ zeptá se, zatímco se opírá ramenem o skříňky.

„Doposud.“

Na moment jeticho, než řekne: „Víš, že ti kryjeme záda, pokud nás budeš potřebovat, že jo? Evans a já- půjdeme za tebou, pokud budeš muset převzít věci do svých rukou.“

Kývnu, vím, že mi kryjí záda; vždy kryli, což je přesně, jak se mnounakonecstrávili týden v pekle. To je něco, kvůli čemu se cítím jako sračka a pravděpodobně si to nikdy neodpustím.

„Díky, ale doufám, že k tomu nedojde.“

Přikývne a už se chystá odejít, když zavolám, abych ho zastavil. „Hej, můžu se tě na něco zeptat?“

Otočí se a musí být schopný vidět něco v mém výraze, protože si přejde sednout na dlouhou, dřevěnou lavičku přede mě. „Jasně, co je?“

Sáhnu si zezadu na krk, nejistý, jak se ho zeptat na to, co se zeptat chci. Trpělivě čeká, zřetelně vyčte mou rozpačitost. Sednu si na druhý konec lavičky a koukám před sebe na svou skříňku místo na něho. „Co změnilo tvůj názor?“

„Co myslíš?“ zeptá se zmateně.

Odkašlu si a nervózně třu ruce o stehna, cítím se jako zasraná kunda. Nerad mluvím o sračkách, s kýmkoliv, ale pokud někdo ví, co cítím, je to Jaxson. Ohlédnu se po něm. „Myslím s Julií. Proč ses rozmyslel, že se konečně poddáš tomu, co jsi s ní chtěl?“

Uvědomění rozední jeho výraz, ví, kam tímhle mířím. „Upřímně, byla to sousta věcí, hádám,“ pokrčí rameny, pravděpodobně se cítí tak nesvůj jako já. „Mým problémem po dlouhou dobu bylo, že jsem si myslel, že pro ni nejsem dost dobrý, a popravdě stále nejsem dost dobrý a vím, že nikdy nebudu. Ale taky vím, že ji nikdo nebude milovat víc než já a nikdo ji neochrání tak jako já. Do prdele, ani ti nemůžu říct, proč mě miluje, ale už nebudu idiot a nebudu to nepřijímat. Takže se každý den pekelně snažím, abych za to stál.“ Obklopí nás ticho, zatímco přemýšlím nad jeho odpovědí. „Poslyš, nejsem ten, co vyzvídá, to víš. To je Evansova specialita.“ V souhlasu zabručím. „Ale pokud jetohle o Faith, což si myslím, že je, pak mi věř, Walkere. Čím déle pokračuješ ve vzdorování, tím více času promrháš. Čas, který nemůžeš vzít zpátky, a čas, kdy někdo jiný zakročí.“

Spustím hlavu do rukou a zaskřípu zuby. Z myšlenky na ni s někým se mi převrací žaludek a vaří krev. Pomyslím na Dr. Zasraného Padavku a představu, jak se jí dotýká, líbá ji, jak zakročí a pomůže s dětmi… Rychle se otřesu z mých myšlenek, když se mnou prožene násilí.

Nechám hlavu v rukou a pohlédnu na něho. „A co udělat správnou věc?“

„Kdo říká, že to je špatný?“

Držím jeho pohled a rozhodnu se mu říct, z čeho mám největší obavy. „Viděl jsi, čeho jsem schopný, viděl jsi, co jsem jim udělal. Je to něco, co jsem měl v sobě vždy ukrytý, a něco, nad čím nemám vždy kontrolu, pokud jsem dotlačen k bodu zlomu.“ To je poprvé, co jsem to řekl někomu jinému než Zrzce.

Uvažuje nad mým přiznáním, jeho oči se tázavě přimhouří. „Co, mluvíš o tom, cos udělal těm sráčům v Iráku?“

Mou odpovědí je ticho. Zavrtí hlavou. „Nedělej si iluze, Walkere; Evans a já to v sobě máme taky. Všichni máme a radši zasraně věř, že by to byl jeden z nás, kdo by ty zmrdy vykuchal, kdyby Faith byla Julií nebo Grace. Ježíši, ani nechci přemýšlet nad tím, čeho bych byl schopný, kdyby byly naše pozice obrácený. Ale ta sračka, co máme v sobě- taky nás dělala dobrými v tom, co jsme dělali, a máš nad tím větší kontrolu, než si myslíš. Vím to, protože tě znám. Viděl jsem tě, když ti bylo nejhůř, chlape, viděl jsem tě, když ti bylo nejlíp a viděl jsem tě kdekoli mezi tím. Zasraně nevěřím nikomu se svým dítětem a myslím tím nikomu, ale svěřil bych ji tobě a Evansovi.“

Shlédnu dolů na svoje chodidla, nevím co říct, nevím co si myslet. Zdá se, že dává smysl to, co říká, nebo možná prostě chci, aby to dávalo smysl. Protože pokud existuje šance, že bych si mohl Faith udržet, pak ji chci, víc než cokoli, ale taky jsem z toho posraný strachy…

Ježíši, nesnáším se cítit tak protichůdně.

Jaxson se postaví a poplácá mě na zjizvených zádech. „Jenom si to promysli, chlape. Opravdu o tom přemýšlej a poslechni někoho, kdo byl na stejným místě jako ty, a buď si vědom, že toho lituju. Pokud bych se mohl vrátit a nárokovat si Julii dřív, udělal bych to. Už jsi s ní ztratil dva roky, nenechej jich být víc.“

Začne odcházet. „Oh a ještě jedna věc.“ Otočím se zpátky k němu. „Půda dál po cestě od našeho domu je na prodej.“ Moje oči se zmateně přimhouří, divím se, proč mi to říká. Pokrčí rameny. „Jen pro případ, že bys chtěl vědět. To místo má slušnou velikost. Spousta prostoru.“

Otočím se zpátky, znovu spustím hlavu do rukou a utápím se ve své vřavě, dokud o minutu později neuslyším někoho vejít.

„Do prdele!“

Ohlédnu se a vidím Christophera stát nedaleko za mnou; jeho oči vykulené šokem, zatímco zírá na moje znetvořená záda. Na sekundu ho nechám se dívat, než se pomalu postavím a hodím na sebe triko.

„Co se k čertu stalo?“ jakmile položí otázku, rychle zavrtí hlavou. „Promiň, to je jedno. Není to moje věc.“

„Stalo se to v Iráku.“ Čekám, abych viděl, jestli ví, o čem mluvím. Nevím, co mu Faith řekla, ale je očividné, že něco ví.

„Faith?“

V potvrzení přikývnu a jeho oči se přimhouří, když mu ztvrdne pohled, který znám tak dobře. „Taky jí ublížili?“

Neodpovím, ale nechám ho vidět pravdu v mých očích. „Jsou mrtví?“

„Ano,“ odpovím upřímně.

Kývne, zdá se, že je tím faktem potěšen. K čertu, to dítě mi je podobnější víc, než jsem si myslel.

„Takže co tu budu dělat?“ zeptá se, klesne pohledem a kope do země.

„Přijdeš každý den po škole na tři hodiny. Budeš uklízet šatny a ujistíš se, že je vybavení čistý a dezinfikovaný.“ Protočí oči, ale nenechám, aby mě jeho přístup odradil. „A pokud uděláš všechno, o co tě požádáme, bez žádných póz, tak tě nechám jít na hodinu do ringu.“

Jeho pohled vystřelí k tomu mému, oči rozšířené a plné naděje. „Co tím myslíš? Jakože mě budeš učit zápasit?“

Pokrčím rameny. „Pokud chceš.“

„To k čertu chci.“

Kývnu, věděl jsem, že to bude jeho odpověď. „Prvně budou nějaký podmínky.“

„Jako co?“ zeptá se podezřívavě.

„Jako to, že účelem toho není, abys mohl jít a rozmlátit držku, komu se ti zachce. Je to, aby ses naučil kontrolovat svou výbušnost, zatímco sejmeš někoho rychle a efektivně. Jsem pořád opravdu nasranej kvůli Faithinu obličeji, jenom protože jsi ztratil kontrolu, a pokud se to stane znovu, tak ti zato nakopu prdel.“

Provinile mupadne pohled. „Já vím. Nechtěl jsem, aby si ublížila. Nikdy bych nechtěl, aby se jí to stalo. Ale ten kluk si to zasloužil…“

„Proč? Protože řekl spoustu hovadin, který ranily tvoje city?“ zírá na mě, ale než mi může dát svůj názor, pokračuju. „Podívej, v životě budou chvíle, kdy budeš muset použít svoje pěsti, ale musíš si vybírat a volit bitvy a raněný city nejsou jednou z bitev.“

Zamručí. „Co je pak považováno za oprávněný?“

„No například, když se na tebe vrhnou s lítajícími pěstmi, pak je složíš rychle a efektivně, ze sebeobrany. Jakmile jsou dole, je konec, necháš to být. Další by bylo, abys ochránil lidi, na kterých ti záleží, jako je tvoje sestra nebo i Faith, když na to přijde. Když dojde na pěsti nebo jejich bezpečí, pak použiješ svoje pěsti. Ale nepoužívej je, protože nějakej kretén ranil tvoje city. Naschvál tě provokuje a ty budeš ten, kdo ponese následky, nebo někdo jiný jako Faith, ne on. A jak jsem řekl, pokud se to stane znovu, hochu, budu o mnohem víc nasranej. Pokud zneužiješ věci, co tě naučím, pak je konec. Chápeš?“

Kývne. „Jo, chápu.“

„Dobře.“

„Jak ses vlastně naučil bojovat, v námořnictvu?“

„Většina mých schopností pochází z námořnictva, ale předtím jsem taky věděl, jak se o sebe postarat.“ Čeká, až to rozvedu, tak se mu to rozhodnu říct. „Měl jsem starýho jako ty. Naštěstí umřel, když jsem byl mladý, ale moje matka pořád chodila s kreténama.“

Spustí hlavu a nepohodlně se posune. „No aspoň se tvoje máma zdržovala poblíž.“ Sleduji, jak se jeho čelist sevře, a je snadné poznat, že pekelně svou matkou opovrhuje, že odešla.

„Věř mi, kluku, někdy je ti líp bez nich.“

Otočím se a zavřu svou skříňku, když ho uslyším si odkašlat. „Můžu se tě zeptat na něco dalšího?“

Něco v jeho tónu mě donutí se otočit zpátky k němu a čekám, až se zeptá.

„Co děláš s Faith?“ překvapeně se napnu, nečekal jsem tuto otázku. „Chci říct, je jasný, že jste víc než kamarádi, a je ještě jasnější, že jí na tobě hodně záleží. Tak chci vědět, jaký jsou s ní tvoje záměry.“

Na moment ho pozoruji, když podezření vystrčí svoje růžky. „Co ti na tom záleží?“ do prdele, prosím neříkej mi, že jedo ní ten kluk nějak zasranězaláskovaný.

Protočí oči, když je schopný uhádnout, kde jsou moje myšlenky. „Uvolni se, tak to vůbec není.“

Okamžitě se uklidním. Díky kurva, protože si nejsem jistý, jak bych se s tím vypořádal. Zůstanu potichu a čekám na jeho vysvětlení, což udělá. „Hodně toho udělala pro mou sestru a mě. A jak jsem už řekl, je jasné, že jí na tobě hodně záleží, nechci ji vidět zraněnou. Pokud jí někdo ublíží, nakopu jim prdel. I když to bude ta tvoje.“

Musím to klukovi uznat; má koule. Normálně bych řekl jiné osobě, která by se mě zeptala, ať si hledí svých zasraných věcí, ale jelikož s ní kluk žije a je teď součástí jejího života, tak cítím, že je férové, aby se zeptal. „Neboj, důvod, proč se táhnu jako smrad, je, že jí nechci ublížit o nic víc, než ty nechceš, abych jí ublížil.“

„Pak se ujisti, že jí neublížíš. Není to tak těžký.“

Zvednu obočí, myslím, že se zdá kvůli tomu víc starostlivý, než by měl být.

Odvrátí se a pokrčí rameny. „Je jediná, kdo na mě kdy nesral, víš?“

Další věc, kterou já a on máme společnou. „Ve skutečnosti jo, kluku, vím přesně, o čem mluvíš.“ Teď k němu dojdu a poplácám ho po rameni. „Pojď. Ukážu ti, kde začneš.“

Potom, co ho vezmu na prohlídku a představím pár zápasníkům, ho nechám začít ve veřejných šatnách, pak zamířím do své kanceláře, abych udělal trochu papírování.

O něco později se vrátím zpátky, abych ho zkontroloval, a zastavím se v půli kroku, když uslyším, jak je zaječeno moje jméno: „Tade!“

Pohlédnu ke vchodu a uvidím holčičku, která ke mně tak rychle běží, co jí nohy stačí. Zní jako Ruth Jean, ale vůbec nevypadá jako ona. Chytím ji, když se na mě katapultuje, a držím ji nahoře ve vzduchu na délku paže, zatímco ji přelétnu očima. Má na sobě zbrusu nové oblečení, které je čisté a patřičně jí sedí. Má nové brýle, které opravdu pasují na její obličej a ukazují nejhezčí a největší modré oči, které jsem kdy viděl. Její dlouhé, světle hnědé vlasy jsou čisté a hezky zastřižené okolo ramen. Ale nová část jejího oblečení, které si všímám nejvíce a z které se mi něco přesune v hrudníku, je zatracená černá čapka, kterou má na hlavě. Je to přesná replika té mé až na to, že je menší.

„Kdo jsi?“ zeptám se, jakmile opadne maličko šoku.

Zachichotá se. „Jsem Luf Jean, ty moulo. Mám změnu zhledu. A koukni,“ ukáže ke svojí čapce, „požádala sem Faif, aby mi sehnala stejnou šepici jako tvou. Teď sme jako dvojšata!“ oznámí nadšeně. „Líbí se ti?“

Na sekundu na ni upřeně koukám, zatímco ztěžka hledám svůj hlas. „Jo.“ Musím zastavit a odkašlat si, když slyším, jak chraplavě zní. „Vypadáš dobře, prcku. Jako vždycky až na to, že teď máš zabijácký úsměv, který s tím ladí.“ Což je pravda. Vidím rozdíl v jejím sebevědomím z té proměny.

Její úsměv se rozšíří, než mi pevně hodí ruce okolo krku. „Díky, velikáne.“

Neváhám jí oplatit objetí, ale z nějakého důvodu znovu nemohu najít hlas. Vzhlédnu k Zrzce, další holce, která mě nutí cítit věci, o kterých jsem si nemyslel, že mohu cítit, a uvidím, že se na nás usmívá. Její dlouhé, zrzavé vlasy jsou nahoře v nějaké nepořádné spleti, která je pekelně sexy a ukazuje její útlý krk, po kterým chci přejet svou pusouvíc než cokoli. Moje oči po ní bezostyšně cestují dolů a prohlížejí si malé, ohebné tělo, které je zakryté džínsovou sukní, bílým tílkem, která má silný, hnědý pásek, který jí visí nízko na bocích. Když můj pohled spočine na jejích hnědých kovbojských botách, můj zpola vztyčený pták bolestně ztvrdne. Ježíši, je zasraně krásná.

Moje oči dosáhnou k těm jejím světle zeleným a uvidím vědoucí úsměv. Zírám na ni a nechám ji vidět, na co přesně myslím, z čehož jí zrůžoví tváře. Kurva, chci vidět, kam až ten její ruměnec jde. Vsadím se, že…

„A hádej co ještě?“

Díky prckovi zapadnu zpátky do reality a najednou se cítím nepohodlně, že ji držím potom, na co jsem právě myslel. Kriste, musím se zasraně probudit.

„Co ještě?“ cítím se jako osel z toho, jak drsně můj hlas zní.

„Mám nový jméno!“ řekne mi vzrušeně.

Zvednu na ni obočí, pak kouknu na Faith. „Ne přesně nový jméno,“ vysvětluje s úsměvem. „Necháme její původní jméno, protože je unikátní a bylo dáno speciálně jí. Ale má další jméno, kterým by chtěla být od teď nazývána.“

Kouknu zpátky na mrňouse a čekám, až mi ho řekne.

„Loofie,“ řekne s velkým úsměvem.

Co to do prdele? Jak je tohle lepší?

Faith se zasměje nad mým výrazem. „Ruthie,“ dodá a opraví Ruth Jean.

Teď to je o hodně zasraně lepší.

„Bezva. Líbí se mi, prcku.“

„Paldon?“ řekne dramaticky a vezme si do ruky ucho.

Cítím, že mi zacukají rty. „Chci říct, Ruthie.“

Zářivě se na mě usměje. „To je lepší.“

Faith se zasměje, ale rychle se vytratí s další Ruth Jeaninou otázkou. „Zůstaneš s námi znovu pžes noc?“ zeptá se s nadějí.

Pohlédnu zpátky na Zrzku a poznám, že uvažuje nad stejnou věcí, ale rychle odvrátí pohled a prolomí oční kontakt.

„Jo, znovu zůstanu.“ Nevěděl jsem to do tohoto momentu, kdy se Zrzka podívá zpátky na mě s úsměvem, který mě zasáhne jako úder do střev, a kdy si uvědomím, že jsem neuvěřitelně v prdeli.