RT - 19. kapitola

Překlad: Teza

Cade

Jdu po posilovně a mířím k boxerskému ringu, když ucítím mobil, jak mi zvoní v kapse. Vytáhnu ho a uvidím Faithino číslo, zvedne se mi tep spolu s ptákem. Kurva, měním se v opravdovou píču. Přísahám, že jsem horší jak Evans.

Stisknu zvednout. „Jak je, Zrzko?“ připravím se na ten první zvuk jejího hlasu, vždy mě zasáhne jako rána do hrudníku.

„Ach díky Bohu, že jsem tě zastihla. Potřebuju pomoc.“ Z paniky v jejím tónu zastavím v půli kroku.

„Co je, co se děje?“

„No nic se ještě neděje. Jsem právě teď zaseklá v dopravě, jedu z Charlestonu a není šance, že to zvládnu na čas vyzvednout Ruth Jean ze školy. Mamka je s dědou u doktora a nemůžu sehnat tátu. Katelyn nemůže odejít z práce a Christopher se poflakuje s kamarádem ve skateboardovým parku. Nemá mobil, který mu musím mimochodem koupit a…“

„Okay, zpomal. Dojedu pro ni.“

„Oh, děkuju. Promiň, vím, že pro tebe asi není jednoduché odejít a…“

„Je to v pohodě. Jsou tu oba Jaxson i Sawyer. Vyzvednu ji a vezmu zpátky do posilovny. Nebo chceš, abych ji vzal k tobě domů?“

„Ne, posilovna je fajn. Děkuji ti. Nepotrvá mi to dlouho… teda to bych neměla říkat, to vše záleží na tom, jestli se ten děda přede mnou rozhodne šlápnout na plyn místo sobotní procházky… no ták, kámo, jeď. Někteří lidi mají věci na práci.“

Zavrtím hlavou, vím, že její podělané okýnko není ani otevřené, takže to beztak není tak, že ji ten muž uslyší. „Nespěchej, Zrzko. Je to v pohodě.“

„Okay, potřebuješ instrukce?“

„Je tu jenom jedna základní škola?“

„Ano.“

„Pak ne. Vím, kde je. Hned odcházím.“

Potom, co mi ještě tak padesátkrát poděkuje, zavěsím a zamířím ke škole. Zabere mi to jenom pět minut a najdu parkovací místo přes ulici, přímo před předními dveřmi. Vyskočím z trucku a opřu se o něj, aby mě viděla, jelikož očekává Faith.

Když zazvoní zvonek, vyvalí se z dvojitých dveří exploze maličkých lidí. Ježíši Kriste, jsou jich stovky. Jak ji mám zahlédnout v tom všem chaosu?

Když ji stále po pár minutách nevidím a většina davu je rozptýlena, začnu se bát, že jsem ji minul.  Právě když se chystám jít hledat, uvidím vyjít ze dveří osamocené dítě s hlavou skloněnou, které vypadá pekelně smutně. Okamžitě ji poznám podle barvy vlasů.

„Hej, prcku!“ zařvu, abych upoutal její pozornost.

Vzhlédne, posune svoje rozbité brýle na hovno po nose nahoru a obrovský úsměv ovládne její obličej, když mě uvidí. „Tade!“ zakřičí nadšeně, zatímco běží k přechodu. Když jí dovolí stráž na přechodě přejít, vystřelí přes ulici a pádí ke mně, jako bych byl zasraný Santa Klaus nebo něco.

Když si uvědomím, že nezpomaluje, rozhodím ruce a snadno ji chytím. Omotá mi malé ručky okolo krku, když ji podeberu, pak umístí nedbalý polibek na mou tvář. Nepřítomně na ni zírám, ale nemohu popřít posun v mém hrudníku. To je něco, co mají obě se Zrzkou společného.

„Ahoj, velikáne. Co tu děláš?“

„Faith se zasekla v dopravě a požádala mě, abych tě vyzvednul. Vezmu tě zpátky do posilovny. V pohodě?“

Vzrušeně kývne. „Nejvíc v pohodě.“

Zamručím. „Cokoliv řekneš.“

Otevřu dveře od auta a ona přeleze přes mou sedačku na stranu spolujezdce a dá si pás. O minutu později vím, že je něco špatně, protože se kouká ze svého okna a neřekne slova. Nikdy není potichu.

„Je ti dobře, prcku?“

Neohlédne se na mě, ale přikývne a vytlačí sinahoru brýle po nose. Ježíši, Faith jí musí koupit nějaké nové.

„Nevypadáš dobře. Co se děje?“

Vypustí drobný vzdech a skloní hlavu. „HenlyWinkleman mě dneska znovu otlavoval. Jako vždycky.“

Napnu se. Kdo kurva je Henry Winkleman?

„Je na mě požád tak zlej. Nadává mi a žíká mi, že sem škaledá. Dneska mě dokonce shodil a…“

„Položil na tebe svoje zatracený ruce?“ zařvu dřív, než se můžu zastavit.

„Jo a házel na mě kameny.“

Ten malej zmrd je mrtvej! Sevřu volant a snažím se uklidnit svůj vztek. „Řekla jsi to učitelce?“

„Ano a ona mu žekla, ať pžestane, ale on nikdy nepžestane a požád se to děje.“

Oh ne, to se dít nebude. „Neboj, prcku. Jak dojedeme do posilovny, ukážu ti, co přesně dělat, jestli ten malejzm… dítě na tebe znovu přijde.“ A tou dobou, co s ní budu hotový, nebude ten malý zmrd vědět, co ho zasáhlo.

*

Faith

O pětačtyřicet minut později po mém hovoru s Cadem zastavuji u SEAL Extreme. Vystoupím z auta a pospíchám do posilovny, cítím se hrozně, že jsem ho musela požádat, aby vzal Ruth Jean.

Jakmile vejdu dveřmi, místností se rozezní zvuk smíchu malé holčičky a přehnané mužské zasténání.

„Ta byla dobrá, prcku, vzdávám se. Jsem mimo hru.“

Kouknu k boxerskému ringu a vidím Ruth Jean vystrojenou ve vycpaném úboru a Sawyera ležícího na zemi, vypadá to, že ona je ta, kdo ho tam právě položil. Jaxson stojí z jedné její strany, vypadá pobaveně, zatímco Cade stojí na druhé straně a vypadá pyšně. Nad prvním pohledem na něho moje srdce udělá malé saltojako vždy.

„Oh ne, nevzdáváš, sulovče!“ zakřičí Ruth Jean nazpátek a podívá se na Sawyera s neústupným obličejem. „Není konec, dokud nežeknu, že je konec!“ rozeběhne se a skočí na něho.

Sawyer si rychle jednou rukou zakryje rozkrok, zatímco ji druhou chytíve vzduchu. „Hej, v klidu, holka. Co jsem ti říkal o tom, abys byla opatrná na to konkrétní místo?“ nadává bez zápalu, zatímco ji drží ve vzduchu nad hlavou.

Ruth Jean upřeně zírá dolů na něho a udělá na něho pěst. „A Tadežíká žádný slitování!“

Jaxson se zasměje. „To je pravda, Evansi, tak se přestaň chovat jako pí… měkkota a vzmuž se.“

Sawyer se zahledí na něho. „Proč si pak nevyměníme místa, kre…“ zastaví a zachytí se. „Amůžeš riskovat svého ptá… partie. Musím svého udržet v provozuschopném stavu, abych…“

„Okay, jsem tady!“ přeruším se smíchem, než Ruth Jean uslyší více této konverzace.

„Faif!“ vykroutí se ze Sawyerových rukou a přetočí se přes provazy, než se rozeběhne ke mně v celém tom úboru.

S úsměvem ji chytím. „Ahoj, holčičko. Mrzí mě, že jsem na tebe nečekala ve škole, zasekla jsem se v dopravě.“

„To je v pohodě. Byla jsem tak láda, že tam byl Tade.“

„To se vsadím, že jsi byla.“ Kouknu přes ni a sleduji, jak Cade seskočí z ringu. Moje oči cestují po jeho silném těle, zatímco si razí cestu k nám.  Prohlížím si černé sportovní tepláky, které perfektně visí na jeho štíhlých bocích, a bílé tílko, které vystavuje krásu jeho tmavého inkoustu, který je tkaný po jeho vyřezaných rukou.  Kousky tmavých vlasů vykukují zespod jeho černé čapky a okamžitě dostanu nepřekonatelnou potřebu vklouznout pod ni rukama a prohrábnout jimi prsty. Pane, ten muž je vážně sexy.

Jeho obvykle prázdný výraz tvrdne, čím blíž se k nám blíží. U-oh. Je naštvaný, že jsem ho požádala ji vyzvednout? Dám Ruth Jean dolů vedle sebe a nervózně se usměji. „Ahoj. Znovu děkuju za…“

„Co se ti sakra stalo?“ zařve a strhne brýle z mého obličeje.

Rychle si vzpomenu na černomodrý monokl, který nosím od minula od Ryana. „Oh, to nic není. Byla to jen nehoda.“

Sevře mou bradu a otočí mi obličej, aby se na to plně podíval. Vztek překroutí jeho rysy. „Nevypadá to jako nehoda. Vypadá to jako by tě někdo uhodil.“

„Taky někdo uhodil,“ vnese Ruth Jean vášnivě. „Twistiphwor se dostal do lvašky se zlým klukem a tak kluk plaštilFaif.“

„Byla to jen nehoda,“ pospíchám s vysvětlením, když Cade vypadá, jako by měl vybuchnout. „Napřáhnul se na Christophera a místo něho uhodil mě.“

Nezdá se, že by se díky tomu cítil líp. „A nech mě hádat. Ty jsi skočila doprostřed, abys to zastavila.“

Z nesouhlasu v jeho tónu se narovnám. „Samozřejmě, že ano. Nechystala jsem se přihlížet a nechat je se zbít na kost.“

Zaskřípe zuby a uvědomím si, že se tohle rychle změní v ošklivé, pokud nerozeženu situaci. Natáhnu se a něžně ho vezmu za ruku a snažím se ignorovat povědomé mravenčení, které střílí do mé ruky. „Opravdu, Cade, jsem v pořádku a Christopher se kvůli tomu cítí hrozně, i když to nebyla jeho vina.“

Když neodpoví, vezmu se od něho svoje sluneční brýle a znovu si je nasadím. „Znovu ti děkuji, že jsi ji vyzvedl. Fakt jsem zpanikařila, když jsem nikoho nemohla sehnat.“

Viditelně si uvolní a naštěstí mě nechá změnit téma. „Bez problému. Říkal jsem ti, že mi můžeš zavolat, pokud budeš cokoliv potřebovat.“

„Kluci mi ukazovali nějaký věci. Není to plavda, velikáne?“ řekne Ruth Jean s mrknutím.

Cade pro ni vystrčí pěst, aby si sním ťukla o klouby. Usměji se, když v mém hrudníku exploduje vřelost.

Ztichneme a uvědomím si, že ne něho zírám jako idiot. „No, malá slečno,“ přitáhnu svou pozornost k Ruth Jean, „myslela jsem, že bychom si dalyzmrzlinju a vezmu tě do parku na chvíli, než zamíříme domů. Christopher je venku s kamarádem.“

Nadšeně zatleská, pak koukne na Cada. „Pudeš taky?“

Rychle vkročím, abych ho zachránila před vysvětlováním. „Cade musí pracovat, ale možná někdy jindy, dobře?“

Obličej jí zklamaně sklesne. „Dobže.“

Slyším ho si odkašlat. „Můžu na chvíli jít.“

Můj pohled v překvapení luskne ke Cadovi. Ruth Jean zaječí a odpálí se na něho ve vycpávkách. Snadno ji chytí; nevypadá s ní tak nepohodlně jako obvykle. Co mi uniklo?

„Zaplatíš za ni?“ zeptá se jí, předstírá, že je vážný.

Pokrčí rameny. „Jasně, můžeš mi půjčit tlochu peněz?“

Zasměji se. „Já ti půjčím peníze, ale prvně si sundej všechnu tu výbavu. Nemůžeš jíst zmrzlinu s takhle pokrytým obličejem.“

Cade ji dá dolů a pomůže jí z úboru. Potom běží k Sawyerovi a Jaxsonovi. „Zatím, kluci. Vlátímse jindy, takže na mě buďte ladšipžiplanvení.“

Jaxson si s ní ťukne pěstí. „Měj se, mrňousi.“

Sawyer se sehne a zvedne ji za jednu nohu. Vříská smíchy, když visí hlavou dolů. „Vlastně bys měla být radši připravená ty na mě, prcku. Příště na tebe takhle zlehka nepůjdu.“

Ruth Jean ho praští, znovu velice blízko k jeho spodním oblastem. Rychle ji narovná. „Ježíši, jsi nebezpečná.“

Se smíchem mu dá přátelskou ránu do ruky. „Čau!“

„Čau, krásko.“

Běží zpátky k nám a vklouzne svou maličkou ručkou do té Cadeovy velké. „Doblá, poťme.“ Moje srdce se znovu zcela taví a se svým vlastním úsměvem mávnu na rozloučenou Jaxsonovi a Saweyrovi, když vycházíme ze dveří.

Ruth Jean a já jsme jediné, kdo si dá zmrzlinu, za kterou Cade nakonec zaplatí, nehledě na to, jak moc se snažím odmítnout. Jako další zamíříme do parku dolů po ulici v příjemném tichu, zatímco si užíváme naší zmrzlinu. Ruth Jean je nejtišší, co jsem ji kdy slyšela.

Cítím váhu Cadeova pohledu a pohlédnu na něho, vidím, že mě sleduje. Nemohu vidět jeho oči přes pilotky, ale podle jeho výrazu si jsem docela jistá, že vím, na co myslí.

Vědoucně se na něho usměji. „Žárlíš na mou zmrzlinu, Walkere?“

Zasměji se, když se jeho nosní dírky rozšíří a jeho výraz se více napne. Neschopná si pomoci si pomalu a precizně užívám zmrzliny. Kloužu jazykem přes jemnou, krémovou čokoládu, pak jím zakroužím okolo špičky, než okolo ní uzavřu ústa.

Nízké zavrčení, které mu vyrazí z hrudi, mě zasáhne přímo mezi nohy. Ten pocit mi je tak cizí potom všem, co se stalo, že jsem šokovaná, že může ve mně evokovat tyto pocity jenom malým zvukem. I když bych překvapená neměla být, vždy byl schopný mě donutit cítit věci, které nikdo jiný nedokázal.

„Žíkala sem ti, že sis měl jednu dát, velikáne.“

Cade shlídne dolů na Ruth Jean a odkašle si. „Hádám, že jsem měl poslechnout.“

„Jop!“ odpoví, právě když dokončí poslední kopeček svého kornoutu.

Jakmile dojdeme k parku, vyrazí k dětskému hřišti, ale popadnu ji za záda trika, abych ji zastavila. „Vydrž, holčičko. Prvně dáme pryč tu čokoládu z rukou a obličeje.“ Očistím ji suchým kapesníkem, jak nejlíp můžu.

Zatímco ona běží ke skluzavce, Cade a já jdeme k nedaleké lavičce a neváhám si sednout blízko k němu. „Chceš?“ zeptám se laškovně a nabídnu mu zmrzlinu.

I když nemohu vidět jeho oči, přísahám, že cítím jejich intenzitu. „Buď opatrná, jak moc na mě tlačíš, Zrzko. Máš zasrané štěstí, že jsme právě teď v parku plném dětí. To je jediná věc, která tě momentálně zachraňuje.“

Kousnu se do rtu, abych potlačila úsměv. „Možná před tebou zachráněna nechci být.“

Jeho výraz vystřízlivěl. „Měla bys chtít.“

Můj úsměv odumře a ztěžka polknu, nesnáším, jakým způsobem sám sebe vidí. Než mohu odpovědět, natáhne se a lehce táhne prsty přes mou modřinu, jeho čelist se vzteky zatne.

„Vypadá to hůř, než je.“

„Neměla ses dostat doprostřed toho.“

Vypustím frustrovaný dech a odvrátím se, protože se necítím na hádku s ním. Jeho ruka se proplete do mých vlasů ze strany mé hlavy a přivede můj pohled zpátky k tomu svému. „Nerad na tobě vidím nějaké stopy, Zrzko. Nikdy. Ať už je to nehoda, nebo ne.“

Nad jeho upřímným tónem moje frustrace vymizí. To je něco, čemu rozumím, protože mě ničí vidět jeho jizvy.Položím ruku přes tu jeho a nakloním se do jeho teplého dotyku a vyžívám se v tom spojení, které je mezi námi. Které nikdy nezmizelo. „Já vím. Potom jsem si s Christopherem promluvila, a i když to byla nehoda a začal to druhý kluk, bude pracovattvrději na kontrolování svých činů.“ Pozastavím se. „Vlastně je něco, na co jsem se tě chtěla zeptat.“

„Na co?“

„No, Christopher je teď hotový s veřejnými pracemi a chci, aby měl co dělat, možná si i vydělat trochu peněz, jelikož ode mě žádné nepřijme. Je něco, co by mohl dělat v posilovně nebo s čím pomoci? Nechci, aby šel jen tak někam, a myslím, že by pro něho bylo dobré být okolo vás tří.“

Zamručí. „Jak jsi na to k čertu přišla?“

„Protože si myslím, že se všichni můžete trochu vžít do toho, čím právě teď prochází. Do toho vědět, jaké to je si projít těžkým obdobím.“ Teď si kleknu, nakloním se přes něho a vyhodím svou zmrzlinu do odpadků, pak omotám ruce okolo jeho krku a dám svůj obličej pouhý kousek od toho jeho. Jeho ruce se přesunou k mým bokům a srdce mi vyletí nahoru, když je jeho prsty pevně sevřou. „Ale hlavně,“ zašeptám, „si myslím, že by bylo pro něho skvělé být okolo dobrých, silných, čestných mužů. Mužů, kteří prožili peklo, aby zachránili holku, co sotva znali.“

Jeho ruce se posunou z mých boků nahoru po zádech a pod mé vlasy a vezmou do hrsti můj obličej pod bradou. „Stěží jsi byla holka, co jsem sotva znal.“

„Udělali byste to i pro cizího člověka a to víš.“

„Držíš nás příliš vysoko, Zrzko. Udělali bychom to, protože jsme byli vytrénovaní to udělat.“

Zavrtím hlavou. „Ne. Všichni jste byli trénovaní svýma rukama, ne srdci. Všechno to začíná tady, Cade.“ Pokračuji tiše a položím mu ruku přes silný, vyrovnaný tep srdce. „Musíš mít dobré srdce předtím, než můžeš být vytrénován k boji za to, co je správné. A ty, Cade Walkere, máš to nejkrásnější srdce ze všech lidí, co znám. I když jsi náladový a zádumčivý,“ dodám s úsměvem.

„Co jsem ti kurva říkal o používání…“

Odříznu jeho protest polibkem; je zaskočen jen na krátkou vteřinu, než skončí s mou kontrolou. S nízkým zabručením nakloní mou hlavu a hladově se dožaduje mých úst. Jeho jazyk oblízne lem mých rtů, vyhledává svolení a já ho šťastně pustím dovnitř. Oba zasténáme nad prvním pohlazením jeho jazyka. Moje hlava se zatemní a smysly jsou přemoženy jeho chutí a vůní.

A dlouho minutu později zaúpí frustrací a prolomí polibek. Opře čelo o to mé a oba se snažíme popadnout dech. „Musíme ihned přestat, než mě zavřou za obnažování na veřejnosti v zasraném parku plném dětí.“

Usměji se, miluji, že ho takto ovlivňuji. Dám mu ještě jednu pusu na rty, usadím se a opřu se o něho, když mi dá ruku kolem ramene. Moje srdce má pocit míru, který jsem necítila po dlouhou dobu.

Propletu si s ním prsty a kouknu na něho. „Jsem ráda, že jsi s námi dneska šel. Chyběl jsi mi tenhle týden,“ řeknu mu pravdivě.

Zatímco upřeně kouká dolů na mě, si přeji, aby na sobě neměl pilotky, abych mu mohla vidět do očí a možná zachytit náznak toho, co si myslí. Začnu si říkat, že jsem toto měla zadržet. Nejsem si přesně jistá, jak si stojíme, a nechci, aby si myslel, že tlačím.

„Taky jsi mně chyběla, Zrzko. Vždycky.“ To je vše, co řekne, ale nemusí říkat více, protože toto jedno vyjádření znamená právě teď všechno. Jemně se na něho usměji a vtisknu polibek do vnitřku jeho dlaně.

„Najdu něco v posilovně na práci pro kluka.“

Napřímím se. „Opravdu? Seš si jistý? Pokud nic nemáte, pochopím to a vymyslím něco jiného. Nechci, abys to dělal jenom, protože jsem se zeptala. Prostě chci, aby dělal něco, co se mu líbí, víš? A myslím, že se mu bude líbit…“

„Zrzko, nadechni se. Jsem si jistý a zaplatíme ho. Je to všechno v pohodě.“

Usmívajíce mu omotám ruce okolo krku a dám mu velkého hudlana na tvář. „Děkuju. Myslím, že z toho bude nadšený. Promluvím s ním dneska u večeře. Kdy chceš, aby začal?“

Neodpoví a najednou cítím, jak se pode mnou napne. Odtáhnu se, abych se na něho podívala. „Co se děje?“

Místo odpovědi se rychle postaví, vytáhne mě s sebou a stabilně mě postaví na nohy. „Ruth Jean, pojď sem!“ dožaduje se, celé jeho chování je teď zcela chladné. Ruth Jean seskočí z houpačky a razí k nám.

„Cade? Co je?“

Kývne na něco za mnou. Otočím se a žaludek mi klesne, když můj pohled přistane na chlapovi, který stojí vedle své motorky a sleduje park. „Ach můj bože. To je Spike?“

Ruth Jean k nám šťastně doskáče, nevšímajíce si napětí, které nás obklopuje. „Co je, velikáne?“

Popadne ji za ruku a přivede blíž ke mně. „Zůstaňte tady.“ Než se mohu zeptat, co se chystá dělat, vyrazí přes park.

„To je Spite? Ploč je tady?“

Nad strachem v  Ruth Jeaninýmhlase se sehnu a zvednu ji. „To je v pořádku, zlatíčko. Neboj se.“ Toto řeknu, zatímco moje srdce tluče milion mílí za minutu. Když cítím, jak se mi v rukou začne třást, obejmu ji blíž a otočím se, aby byla k nim zády.

Spike se ušklíbne na Cadea a pak si sedne obkročmo na motorku. Když ji nastartuje, Cade přidá a rozeběhne se neuvěřitelně rychle, ale ne dost rychle. Spike zvedne ruku a ukáže na něho, jako by to byla zbraň, pak předstírá zmáčknutí spouště.Uhání pryč těsně před tím, než k němu Cade dorazí.

„KURVA!“ Cade zpomalí do zastavení, frustrovaně si spojí ruce za hlavou, zatímco se mi zvedne žaludek nad tím, co tohle všechno znamenalo.

Otočí se a řítí se vztekle zpátky k nám a vezme mi Ruth Jean. „Pojď.“ Vezme mě za ruku a rychle nás vede přes park zpátky k posilovně.

„Proč si myslíš, že tu byl?“ hlavou mi běží milion různých důvodů, žádný z nich není dobrý.

Místo zodpovězení mé otázky položí svou vlastní. „Víš, kde je právě teď Christopher?“

„Byl ve skateboardovém parku s kamarádem, ale teď by měl být uždoma.“

„Zavolej domů a ujisti se, že tam je. Řekni mu, aby zamknul dveře a nehnul se z místa, dokud se tam nedostaneme.“

„Je Twistiphwor v malélu?“ zeptá se Ruth Jean, její hlas se chvěje strachy.

Cade rychle ji uklidní. „Ne, prcku, je v pohodě. Jsem jenom opatrný.“

Vytáhnu svůj mobil, zavolám Christopherovi a předám Cadeovy rozkazy, což vede k milionu otázek, ale řeknu mu, že všechno vysvětlím, až se dostaneme domů. Cade donutí mě s Ruth Jean jet s ním do mého domu a po cestě zavolá Cooperovi.

O třicet minut později jsme já, Cade a Cooper v kuchyni, zatímco Christopher a Ruth Jean sledují dole televizi. Napětí a vztek naplňují vzduch okolo nás a většina jde z Cadea.

„Ale hovno! Víš stejně dobře jako já, že tam zasraně nebyl, aby si užíval zatracený krajiny,“ procedí tiše ke Cooperovi. Něžně dám ruku na jeho záda v naději, že ho to uklidní. Ale ani si nevšimne, je příliš naštvaný.

„To neříkám,“ začne v klidu Cooper. „Říkám, že nemůžu jít a zatknout ho za to, že byl ve veřejném parku.“

„Takže co? Tím že to je veřejný park, tak je v pohodě, že tam byl a zasraně je sledoval?“

„Ne, není. To je důvod, proč budu chtít, aby proti němu Faith dala zákaz přibližování na sebe a obě děti. Pak ho budu schopen zatknout, pokud se k nim znovu přiblíží.“

„Zákaz přibližování,“ překvapeně opakuji. „Můžu to vůbec udělat, když mi nic neudělal až na to, že byl v parku?“

Cooper kývne. „Ano. Pokud se cítíš ohrožená. A danými okolnostmi toho, co se stalo Christopherovi rukou Spika a jeho otce, ti silně doporučuji, abys to udělala.“

Na chvilku utichneme, zatímco se snažím absorbovat, co se děje. Najednou se v mísí do hovoru hlas a prolomí ticho. „Když už v tom budeš, myslím, že bychom měli dát jeden i na tátu.“ Všichni se otočíme a vidíme Christophera stojícího ve vchodu do kuchyně. Ukáže ke schodům. „Usnula.“

Přikývnu a než se mohu zeptat, co tím myslel, zeptá se ho Cooper. „Proč říkáš, že bychom měli dát jeden i na tvého otce? Viděl jsi ho poblíž?“

Panika zachvátí můj hrudník, když Christopher kývne. „Co? Kdy a proč jsi mi to neřekl?“

Pokrčí rameny. „Viděl jsem ho jenom dvakrát a bylo to na veřejnosti. Nic neudělal ani nařekl; prostě na mě zíral jako vždycky. Upřímně jsem si myslel, že to bylo náhodou, ale teď když vím, že vás Spike sledoval v parku, tak hádám, že to náhoda pravděpodobně není. Omlouvám se. Teď si přeju, abych něco řekl.“

Cítím, jak pod mou rukou začne Cade vibrovat, kde stále leží na jeho zádech. Ukáže na Coopera: „Chci na ně dvaceti čtyř hodinovou policejní ochranu, dokud neprojdou ty zákazy přibližování.“

Cooper zavrtí hlavou. „Na to nemám muže nebo rozpočet. Ale nechám někoho projet okolo, aby je rutinně zkontroloval a…“

„Hovno!“ poskočím, když Cade praští pěstí do stolu.

Než může pokračovat, Cooper praští tou svou a rozčilí se stejně tak. „Ne, žádný hovno. Víš, jak tohle funguje, Walkere, ale necháváš emoce, aby ti vymrdávaly s hlavou. Vím, žeTommy, ten kretén, je pes co štěká, ale nekouše. Snaží se chovat jako tvrďák, když ve skutečnosti není nic jinýho než zatracenej zbabělec, což je důvod, proč zdrhnul, když jsi po něm šel.“

„Jsi ochotný na to vsadit jejich zasraný životy?“

„Ne, nejsem, to je důvod, proč chci, aby na něho dala zákaz přibližování, a budu je pravidelně kontrolovat. Ale nemůžu s nimaněkohomít 24/7 a ty to víš!“

„Má pravdu, Cade,“ řeknu tiše, než se tohle vymkne z ruky ještě více. „Pravděpodobně se nás snažil jenom vyděsit. Neohrožovali mě ani děti. Jestli něco, tak se zdál spíš naštvaný na tebe.“

Koukne na mě a chladná intenzita jeho očí způsobí zachvění, které se šíří dolů po mé páteři. Přísahám, že v celé místnosti klesla teplota. „Pamatuješ, co se stalo naposledy, kdy se mi někdo chtěl pomstít, když jsem způsobil, že vypadali špatně?“ v jeho pohledu probleskne bolest a vztek, než zavrtí hlavou. „Nikdy znovu, Zrzko. Slyšíš mě? Nikdy zkurveně znovu.“

„To není to samé. Poslouchej, já…“

„Jak to k čertu víš? Nemáš tušení, čeho by mohli být schopni.“ Pozastaví se. „Víš co? Fajn. Tak zůstanu. Budu…“

„Co budeš dělat?“ zeptám se tlumeně. „Musíš pracovat. Já mám věci, které musím dělat v kostele. Děti mají školu. Nemůžeš být s námi všema 24/7. Musíme žít naše životy.“ Zavrtí hlavou, ale než se může hádat, vezmu do hrsti stranu jeho obličeje v naději, že se přes něho dostanu. „Vím, že máš starosti, ale přísahám, že je ochráním.“

„A kdo ochrání tebe?“ zeptá se tiše.

Smutně se na něho usměji, pak ignoruji všechny okolo nás, nakloním se a vtisknu jemný polibek na jeho rty. „Budu v pohodě. Slibuju, že budu extra opatrná a neboj, pokud někdo jenom pomyslí, že by po mně šel, můj děda bude za jejich zadkem se svou brokovnicí za dvě sekundy.“ To nezlehčí jeho náladu, jak jsem doufala.

Cooper si odkašle. „Zákaz přibližování nezabere dlouho a zrychlím to, jak budu moct. Taky dáme jeden na tvého otce,“ řekne a naváže oční kontakt s Christopherem.

Nezdá se, že by něco z toho uchlácholilo Cadea.

„Můžu už pžijít?“ řekne Ruth Jean, zatímco si unaveně tře oči, když vejde do kuchyně.

Usměji se na ni. „Ano, samozřejmě, pojď.“ Udělám místo, aby si sedla se mnou, ale místo toho se přikrčí pod Cadeovu ruku a vyleze mu na klín. Opře se o něho a přitulí se k jeho hrudníku.

Cade na ni dlouhou chvíli shlíží, jeho obličej bezvýrazný, než ovine ruko okolo jejího maličkého těla a přitáhne si ji blíž. Zůstane potichu a upřeně kouká před sebe do prázdna, ale není popírání toho ochranářského sevření, které okolo ní má. Pohled na ně dohromady zcela rozpouští mé srdce.

Natáhnu se a dám ruku na Ruth Jeaninu nohu. „Všechno bude v pořádku. Šerif Cooper se vypořádá s tím, co se dnes stalo a ujistí se, že se tvůj táta a Spike nepřiblíží ani k tobě ani k Christopherovi. Takže je opravdu důležité, abys nám hned řekla, pokud někoho z nich uvidíš,když s tebou nebudeme, dobře?“

Nepatrně kývne a pak vzhlédne ke Cadeovi. „Zůstaneš tu dneska s náma?“ její oči jsou rozšířené a plné naděje, zatímco na něho zírá, a cítím se strašně, že je vložen do této situace.

Už se jí chystám říci, že to není potřeba, ale než mohu promluvit, začne on: „Jo, prcku, zůstanu.“

„To nemusíš dělat, Cade. Budeme v pohodě,“ odpovím tiše, cítím se provinile.

Pohlédne na mě, jeho intenzivní, oříškové oči toho tolik říkají. „Vím, že nemusím.“

Hádala bych se více, ale rozhodnu se to nechat plavat, protože podle jeho pohledu v očích vím, že by to bylo bezvýznamné. Jemně se na něho usměji a klesnu čelem na jeho rameno, zatímco moje ruka stále leží na Ruth Jeanině noze. Modlím se, že to, co se dnes stalo, nic neznamenalo. Že Cooper má pravdu a je to od nich jenom zastrašovací taktika, protože vím, že bych nepřežila, pokud by se něco stalo jednomu z dětí nebo Cadeovi, nikdy.