RT - 17. kapitola

Překlad: Teza

Ahoj, omlouvám se za zpoždění, užívali jsme si dovolené na Slovensku, tak doufám, že i vy si užijete aspoň tu opožděnou kapitolu!

Faith

Potom, co jsem se vzbudila už alespoň po tisící, jsem se podívala na hodiny a viděla, že je pět ráno. Rozhodla jsem se vzdát usínání a jít zkontrolovat děti, než skočím do sprchy.

Hodím si přes tílko lehký kardigan a ve tmě zamířím dolů po dvou patrech malých schodů do náhradního pokoje a tiše nakouknu hlavou dovnitř. Zakřičí ve mně poplach, když neuvidím Ruth Jean v posteli vedle Christophera. Zavřu dveře a rozhlédnu se po pokoji s televizí a nevidím ji na pohovce. Zkontroluji koupelnu a vidím, že tam taky není.

Byla se mnou v posteli a nevšimla jsem si jí? Bez prodlení vyrazím zpátky obě patra nahoru a zkontroluji svou ložnici, abych se ujistila, že jsem ji nepřehlédla. Není tady.

Teď hrozí, že mě zadusí panika, rychle pospíchám dolů do obývacího pokoje, abych vzbudila Cadea. Prudce zastavím, když dorazím ke gauči a uvidím Ruth Jean přitulenou k jeho holému hrudníku. Zaplaví mě úleva, právě než se mi srdce zcela rozteče do obrovské louže sentimentality z pohledu na Cadeovu potetovanou, svalnatou ruku ochranářsky omotanou okolo jejího maličkého těla, oba jejich obličeje zjemněné spánkem.

Neschopná odolat si uchopím jednou rukou vlasy, pak se skloním a vtisknu polibek Ruth Jean na čelo, pak další Cadeovi. Právě když se otočím, aby došla pro další deku, jelikož ta, co mají, je kompletně omotaná okolo Ruth Jean, ucítím velkou, teplou ruku, jak mě sevře za vnitřní stehno a zastaví mě.

Kouknu dolů na Cadea a i ve tmě mohu vidět teplou oříškovou barvu jeho očí. Naskočí mi po pokožce husí kůže, když jeho palec začne v malých kruzích třít vnitřek mé nohy.

„Ahoj,“ tiše zašeptám, pak se ne něho nepatrně usměju, když letmo pohlédnu na holčičku na jeho hrudníku.

„Zeptala se mě, proč mám náušnice v prsou.“

Zakryju si ústa a zachichotám se do ruky, nechci vzbudit Ruth Jean. Oh pane, chudák kluk.

Jeho výraz je prázdný, ale zahlédnu lehké zvednutí jeho rtů. „Hodně mluví.“

Usměji se a sednu si na kraj konferenčního stolku před nimi. „Já vím. Má hodně co říct, je skutečně inteligentní.“ Když neodpoví, začnu se bát, že ho to opravdu obtěžuje. „Promiň. Měl jsi mě vzbudit.“

Pokrčí rameny. „Snažil jsem se jí říct, že tu není dost místa a že by měla spát buď s tebou, nebo svým bratrem, ale ujistila mě, že je malá, a beztak sem vlezla se svým hubeným zadkem.“

Usměji se. „Cítí se s tebou v bezpečí.“

Něco mu projde přes výraz. „Jo, protože jí někdo řekl, že jsem nejsilnější chlap na světě a že jsem tomu někomu zachránil život.“

Cítím, jak se mi obličej začervená rozpaky, že jsem byla chycena, že jsem o něm mluvila. „Jsi nejsilnější muž, kterého jsem kdy potkala,“ zašeptám pravdivě.

Potichu mě sleduje a jeho výraz se zjemní. „Ty jsi ta silná, Zrzko.“

Srdce mi vynechá úder a hrudníkem mi prozáří vřelost. Natáhnu se a vezmu ho za ruku, která byla předtím na straně mé nohy. „Vím, že si nemyslíš, že bych to měla dělat, ale je to správné, Cade. Cítím to v srdci. Tyto děti byly přivedeny do mého života z nějakého důvodu. Nemůžu je odmítnout a ani nechci.“

Proplete si se mnou prsty. „Jen se o tebe bojím.Dá to hodně zabrat. Zvláště samotný.“

„Vím, že to nebude snadné, ale nebudu na to úplně sama. Myslím, že moji rodiče budou nápomocní, i když budou mít starosti, a Katelyn taky.“

Na dlouhou chvíli je potichu. „Taky tu pro tebe budu, pokud mě budeš potřebovat.“

Srdce mi zakolísá v překvapení. Nejsem si jistá, kdo je šokovanější tím, co právě řekl– on, nebo já. Chci mu říci, že ho budu vždy potřebovat, ale radši si to rozmyslím.

„Jen mě nežádej je hlídat. Nejsem dobrý v žádné takové sračce.“

Usměju se na něho. „Mmmm, pak o jakém druhu laskavostí mluvíme, Walkere?“

Pozoruji, jak v jeho očích zažehne oheň nad mou laškovnou otázkou. „Neříkej takové sračky, Zrzko, když mám na hrudníku dítě.“

Skousnu si ret, abych zadusila smích. Kleknu si na podlahu, před nimi a nakloním se, abych mu vtiskla pusu dovnitř dlaně. „Děkuji, že jsi zůstal přes noc, a děkuji, že jsi mi pomohl. Nesnáším pomyšlení na to, co by se stalo s jejich otcem, kdybys tam nebyl.“

Prsty mi projede vlasy a vezme do dlaně stranu mého obličeje. „Existuje hodně věcí, se kterými ti nemůžu pomoci, ale nakopat někomu prdel, to můžu udělat bez problému.“ Usměji se a opřu se do jeho dotyku. „Mám dojem, že bych si měl dát zase triko, než vyjde slunce a ona se ze mě podělá strachy.“

Polknu přes náhlý knedlík v krku při pomyšlení na jeho jizvy. „Jsi stále krásný,“ řeknu mu tiše.

Zamračí se na mě. „Co jsem ti říkal o používání toho slova a mě ve stejné větě?“

S úsměvem se hodlám opravit, ale někdo si odkašle. Kouknu za sebe a uvidím Christophera stát na kraji obýváku. Postavím se a pospíchám k němu, srdce se mi znovu láme nad pohledem na jeho obličej.

„Ahoj. Jsi brzo vzhůru. Cítíš se dobře? Potřebuješ aspirin?“

Zavrtí hlavou. „Ne. Promiňte za vyrušení, jenom jsem nemohl najít Ruth Jean.“ Ukáže ke Cadeovi a doufám, že není neštvaný, že s ním spí. „Došlo mi to,“ odpoví, nezní naštvaně ani překvapeně.

„Opravdu? Já ne. V panice jsem ji všude hledala, když jsem vás byla před pár minutami zkontrolovat.“

„Věděl jsem, že za ním půjde. Vše, o čem minulou noc mluvila, bylo, jak nakopal tátovi aSpikovi prdel. Pak pokračovala v povídání o tom, když jsi jí pověděla, že ti zachránil život a že je nejsilnější chlap na světě. Říkala mi, že ho nikdo nezmlátí a to jsem musel poslouchat, dokud jsem neusnul.“ Tohle všechno zareptá, ale poznám, že ve skutečnosti z toho není tak otrávený.

Zasměji si, když přes místnost uslyším Cadeovo podrážděné zamručení. Nenucená chvilka rychle vymizí, když uvidím, jak sebou Christopher trhne, když se protáhne. Něžně ho rukou pohladím po holé paži přes šrám. „Jsi si jistý, že nechceš ještě aspirin?“

„Ne. Je mi fajn.“ Nevypadá fajn, ale netlačím, jelikož vím, že je mu nepříjemná moje náklonnost.

„Takže jsem v noci hodně přemýšlel,“ začne nervózně, „jen chci být vůči tobě otevřený a oznámit ti, že pokud něco nevyjde a nenechají nás tady zůstat… beru ji a odcházím. Nevrátím se po včerejší noci a nenechám je nás rozdělit někam jinam.“

„To se nestane, dítě. Zajistíme to.“

Moje hlava v překvapení vystřelí ke Cadeovi a jeho ujištění mě zahřeje u srdce. Vidím ho trochu jasněji, teď se začátkem východu slunce, který třepotá okny. Nepatrně a vděčně se na něho usměji, než se zpátky otočím ke Christopherovi. „Má pravdu. Nenecháme, aby se to stalo. Udělám, co budu muset, slibuju.“

Kývne, ale vypadá nejistě. Pak se koukne dolů na nohy, než si znovu odkašle. „Nebude vadit, když se osprchuju? Někdy se budeme taky muset vrátit do baráku pro nějaké naše oblečení.“

Myslela jsem na to potom, co jsme se včerejší večer vrátili domů – že jsme měli nějaké vzít před odchodem. „Samozřejmě. Všechno tohle vyřešíme později dneska. Pojď, ukážu ti koupelnu, která bude tvou vlastní. Ruth Jean a já se podělíme o tu nahoře.“

Vezmu ho dolů a ukážu mu, kde jsou čisté ručníky, mýdlo a šampon. Oznámím mu, že dneska půjdeme koupit obvyklou značku, kterou používá. To je moment, kdy na mě upřeně zírá a řekne: „To je v pohodě, Faith. Jsem šťastný, že budu používat mýdlo, do kterého žádný kretén nestrčil žiletku.“

Moje srdce se z jeho slov doslova zastaví a agónie zasáhne mou duši. Ty hrozné věci, které musel tento chlapec vydržet, a jsem si jistá, že toho nevím ani polovinu. Slzy mi zastřou oči a omotám ruce okolo jeho pasu, moje hlavu jde k jeho bradě, jelikož je jen o něco vyšší než já.

Nad mou náklonností se napne, ale nezajímám se a neodtáhnu se. „Nikdy víc, Christophere,“ zašeptám plačtivě do jeho dobitého hrudníku. „Slibuju. Už nikdy víc.“ Pak než před ním opravdu ztratím kontrolu, odejdu a zavřu za sebou dveře.

Slzy mi stékají dolů po tváři, když zamířím zpátky nahoru po schodech. Když vejdu do kuchyně, uvidím plně oblečeného Cadea stát u dřezu. Jeho oči se na mě v obaváchpřimhouří. „Co? Co je špatně?“

Zabere mi minutku najít slova. „Jeho otec mu dával žiletky do mýdla,“ vykuckám přes bolestné dýchání. „Žiletky, Cade. Naschvál. Aby mu ublížil.“ Zakryju si ústa ve snaze zadržet vzlyk a jsem v jeho náručí dřív,než si to uvědomím. „Jak by to někdo mohl udělat vlastnímu dítěti? Jak by to někdo mohl udělat nějakému dítěti?“

Jeho velké, teplé ruce běhají nahoru a dolů po mých zádech, zatímco brečím na jeho hrudníku. „Protože je svět plnejpokurvenejch lidí, Zrzko. Lidí, který si nezasloužej dýchat.“

Dám se dohromady a pohlédnu na něho a on mi utře tváře bříšky palců. „Jo, ale pořád věřím, že existuje víc těch dobrých.“ Neodpoví a vím, že to je hlavně kvůli tomu, že tomu nevěří.

Najednou si jsem vědoma, jak blízko jsme, moje měkké tělo proti tomu jeho tvrdému a teplému, s mými pěstmi svírajícími jeho triko. Olíznu si náhle suché rty, jeho oči klesnou k mé puse a zažehnou ohněm. „Polib mě,“ zašeptám, než se mohu zastavit.

Se zasténáním se jeho ruce okolo mých zad utáhnou a zvedne mě, takže mi nohy volně visí nad zemí, pak jeho ústa rozdrtí ty moje a políbí mě způsobem, po kterém jsem toužila od té době, co jsme opustili bar minulou noc.

Omotám ruce okolo jeho krku a dávám tolik, kolik dostávám. Naše teplé jazyky seintimně laskají s tím druhým, jeho úžasná chuť a vůně zachvátí moje smysly tím nejlepším způsobem. Náznak mých slz a bolesti se míchá s krásou, kterou naše ústa dohromady vytvářejí. Klouznu rukou nahoru po zadní straně jeho krku, vsunu ji pod čapku a pevně uchopím jemné prameny jeho vlasů.

„Co ta čapka, Walkere?“ zeptám se proti jeho puse.

„Nevím. Ta zasraná věc mi přirostla k srdci a nedokážu ji přestat nosit.“

Zachichotám se nad jeho pravdivou odpovědí. „Líbí se mi. Sluší ti a myslím, že v ní vypadáš sexy.“

Zamručí proti mým rtům. „Myslím, že ty jsi kurevsky sexy, Zrzko, každá zatracená součást tebe.“

Zasténám a právě když cítím, jak jeho ruce tíhnou k mému zadku, vzduch prořízne hlas holčičky: „Plomiňte za vylušení, ale mám hlad.“

„Do prdele!“ Cade mě ihned pustí na nohy a odskočí.

Zabere mi vteřinu se posbírat, než se otočím, abych viděla, jak se na nás Ruth Jeannevinně usmívá. Vděčná, že se nezdá sužovaná tím, co právě viděla, k ní dojdu s vlastním úsměvem a skloním se. „No, dobré ráno, Ruth Jean, vyspala ses dobře?“

„Jop!“ odpoví vesele a rychle mě obejme a dá mi pusu na tvář, než zamíří ke Cadeovi, který se opírá o jídelní stůl.

„Co ty, velikáne?“ zeptá se a popadne židli vedle něho. „Vyspal ses dobře?“

Cade se na ni nabručeně shlídne, ale není popírání nepatrné vřelosti v jeho očích, která tam předtím nebyla. „Spal jsem celkem dobře vzhledem k tomu, že jsem měl dítě přilepené k hrudníku.“

„No neměla sem na výběl, když na gauši nebylo žádný místo,“ odpoví upřímně.

„No já ti říkal, že ten gauč není dost velký.“

„To vím. A já ti žíkala, že sem malá. Takže je dobže, že sme se oba vyspali dobže.“

Potlačím úsměv, zatímco na ni Cade upřeně kouká a neví, co říct. Slituji se nad ním a rozhodnu se do toho vložit. „Co by si chtěla k snídani Ruth Jean?“

Pokrčí rameny, nejistá. „Tak co si normálně dáváš?“

„Někdy mi Twistiphwor udělá slaninu a vajíška, pokud máme jídlo.“

Snažím se nemyslet na to, že neměli jídlo, nebo budu znovu neřádně bulit. „No naneštěstí nic z toho nemám a mít nebudu. Jsem vegetariánka.“

„Vega co?“

„Jsi vegetariánka?“ zeptá se v nevíře Christopher, když vejde do kuchyně čerstvě osprchovaný. Sedne si vedle své sestry a už hodlám odpovědět, ale zastaví mě jediný pohled na Ruth Jeanin smutný obličej, když se podívá na bratrův dobitý obličej.

Bez dlouhého rozmýšlení seskočí ze svého místa a vyleze Christopherovi na klín, pak omotá maličké ručičky okolo jeho krku, než ho jemně políbí na tvář. „Miluju tě, Twistiphwore,“ zašeptá, než zahrabe obličej do jeho krku.

Zatraceně se snažím rozmrkat slzy, které okamžitě zastřou moje oči. Christopher se poposune, nepohodlný z její náklonnosti před námi, ale odpoví: „Taky tě miluju, prcku.“

Pozoruji, jak se něco mihne Cadeovi v očích, něco tak bolestného, že vím, že moje bolest se ani srovnatelně nepřibližuje kté jeho. To mě nutí uvažovat nad tím, jestli myslí na svou sestru a rozhodnu se, že je pro všechny nejlepší změnit téma.

Odkašlu si a opovím na Ruth Jeaninu původní otázku. „Vegetariánka znamená, že nejím maso.“

Překvapeně se na mě podívá. „Tak co jíš?“

„Jím hodně věcí. Ovoce, zeleninu… Jím všechno ostatní, jen ne maso.“

„Ploč?“ zeptá se zvědavě.

„Protože si myslím, že zvířata jsou naši přátelé a nechci je jíst.“

„Takže smehlozní, když jíme maso?“

„Ne, vůbec ne. Pro mě to je osobní volba a nesoudím, pokud ho někdo chce jíst. Klidně můžeš dál jíst maso, ale bude to muset být, když půjdeme ven nebo když budeš ve škole, protože ho nebudu vařit.“

Pokrčí rameny. „Dobže. No budu se s tebou snažit nejíst maso. Taky mám ládazvížata.“

Usměji se. „To je skvělé, ale pokud se rozhodneš, že ho chceš znovu jíst, tak to bude taky v pořádku.“

Kouknu na Christophera a on před sebe zvedne ruce. „Nedívej se na mě. Promiň, ale já se toho nevzdám. Umřu bez něj.“

Cade v souhlasu zabručí, pak si sedne k nim. Protočím oči, ale usměji se. „To je fajn. Jak jsem ale řekla, nebudu ho vařit, ale klidně ho můžeš jíst kdekoliv jinde. Ještě dneska půjdeme nakoupit potraviny a zajistíme, abychom měli jídlo, co máme všichni rádi a co můžeme jíst.“

„Twistiphwor taky?“ zeptá se Ruth Jean nadějně.

Pohlédnu na ni; trochu překvapená, že by se ptala. „Ano, samozřejmě, že i Christopher. Musíme se přesvědčit, že vezmeme věci, co má rád i on.“

Lehce se na něho usměje. „To bude hezký, že jo, Twistiphwore. Teď budeš taky moct jíst a nebudeš muset…“

„Ruth Jean!“ štěkne tiše a zavrtí hlavou.

„Plomiň,“ omluví se šepotem a skloní hlavu.

Poznám, že se Christopher ihned cítí provinile. Přejdu na druhou stranu, sednu si na volnou židli vedle Cadea a čelím dětem. Sáhnu po Ruth Jeaniný ruce, aby se na mě podívala. Christopher se nepodívá, ale vím, že to je kvůli tomu, že je v rozpacích.

„Vím, že to pro tebe Christophera nebylo doma dobré, ale to se tady změní. Bude to lepší. Neříkám, že nebudu dělat chyby, pravděpodobně budu, protože je tohle pro mě taky nové, ale společně si najdeme cestu. Slibuju, že se nebudete muset znovu obejít bez jídla, a taky slibuju, že nikdo znovu neublíží tobě nebo tvého bratrovi.“

Ruth Jeaniny oči se přimhouří. „Plotože pokud jo, Tade jim nakope pldele, splávně?“ Christopher obrátí oči v sloup a já si skousnu ret ve snaze zadržet smích. Ta hrubá mluva je něco, o čem brzo budu muset pronést řeč.

„To víš, dítě.“ Ohlédnu se po Cadeovi a zvednu obočí v překvapení, že odpověděl. Pokrčí rameny.

S úsměvem zavrtím hlavou a znovu se kouknu na děti. „Takže je to urovnané. Počátkem dneška my tři znovu vybudujeme společně naše životy k lepšímu.“

„Myslíš my štyži.“

Srdce se mi zadrhne a ucítím, jak se Cade za mnou napnul. Nepohodlně si odkašlu. „No, ne. My tři. Cade tu nebydlí.“

V překvapení se jí vyvalí oči. „Proč ne?“

„Protože jsme jenom kamarádi. Spal tu včerejší noc jenom, protože jsme měli těžkou noc a chtěl tu být, až přijde tohle ráno Cooper.“ Znamená mnohem víc než kamarád, ale vím, že když jsem se rozhodla si vzít děti, existovala dobrá šance, že to bude vše, co kdy budeme.

Ruth Jean nás podezřívavě pozoruje a já se nekouknu na Cadea, vystrašená z toho, co uvidím v jeho výraze. „Ale viděla sem vás, jak se todle láno líbáte a kamaládi se nelíbaj.“

No sakra!Nepohodlně se poposunu, a než to můžu vysvětlit, Christopher skočí do řeči. „To není naše věc, Ruth Jean.“

„Paldon,“ znovu se tiše omluví.

„Neomlouvej se. Máš právo se mě na cokoliv zeptat.“

„Takže to znamená, že tě už neuvidíme?“ zeptá se a koukne se na Cadea se smutným výrazem, který skřípne mé srdce.

„Uvidíš mě, dítě. Jenom tu nebudu spát, ale budu nablízku.“

Znovu se na něho překvapeně podívám. Jeho výraz nic neprozrazuje, takže nemám tušení, co to znamená. Doufám, že to znamená, že možná pro nás ještě něco je, ale pokud není a stále to znamená, že ho budeme mít v našich životech, pak to vezmu. Vezmu ho každým způsobem, kterým ho můžu mít.