Nerd - 28. kapitola

Překlad: Lucie

Ahoj děvčata, příchází dlouho očekávaná párty.

Nejsem si jistá, že splní všechna vaše očekávání, ale myslím, že se vám bude líbit, co přijde v nadcházejících kapitolách. Každopádně už jich zbývá jen sedm do konce.

Užijte si kapitolu a budu se tešit na vaše komentáře:)

Páni… #Sprtka je sexy.

    …Alpha BuzzFeed

Romeo

Dům Omegy měl mezi ostatními bratrstvy největší pozemky v kampusu. Byl postaven dál od silnice, kde před ním i za ním byl zelený trávník. Velké vzrostlé stromy vyplňovaly prostor kolem domu, což mu poskytovalo více soukromí, i když se nacházel na okraji kampusu.

Dům Omegy byla velká kamenná budova. Jen při pohledu na něj jste věděli, že je naplněn historií. Na zdi u širokých dvojitých předních dveří byla deska, která říkala, že je to jedna z nejstarších staveb v kampusu.

Vypadal jako obří krabice s obdélníkovými okny, které se táhly po celé přední straně v prvním i druhém patře. Kámen nebyl perfektně ořezaný, místo toho byl v různých odstínech hnědé, byl různě zaoblený, aby to vypadalo, jako kdyby ho doslova vykopali ze země a použili ho k postavení tohohle impozantního domu.

Přední dveře měli na sobě zvětralý nátěr královské modři a na každém širokém křídle byl nápis se symbolem Omegy v jejím středu. Kroky vás zavedli po cestě k velké betonové terase. Okolní terén byl mimořádně hezký, když jste uvážili, že tady žije banda kluků. Bylo zřejmé, že škola platila za udržbu exteriéru.

Velké stále zelené keře lemovaly zadní konec budovy, spolu s nejrůznějšími druhy rostlin, které v odstínech zelené rostly podíl přední strany. Vzadu byla stavba, kterou jsem si pamatoval z dřívějška, s tajnou klubovnou dole.

Teď jsem ji neviděl, protože jsme zastavili na parkovišti. Když jsem otevřel dveře a vystoupil, hudba se rozléhala nocí. Zatlačil jsem sedadlo řidiče dopředu, aby Ivy a Missy mohly zezadu vystoupit. Pozorně jsem sledoval Ivy během naší jízdy.

Poté, co se narovnala, se na mě podívala a usmála se. „Díky za svezení Romeo.“

V jejích očích jsem nic nezpozoroval, a tak jsem se cítil lépe. „Kdykoliv.“

Obě dívky se postavily ke konci auta a chystaly se odejít, ale mě to bylo úplně jedno, protože Rimmel stále seděla na sedadle spolujezdce.

Obešel jsem auto a otevřel dveře. Přes brýle se na mě podívala svýma širokýma tmavýma očima.

Mé srdce se téměř zastavilo, když jsem ji dnes poprvé uviděl. Ve skutečnosti se můj pohled na ní ani nezastavil, protože jsem si neuvědomil, že je to ona. Nikdy jsem ji neviděl, aby vypadala takhle nádherně. Možná nakonec to přátelství s Ivy nebylo tak špatné. Zářila a věděl jsem, že to není jen proto, že jí někdo nakroutil vlasy.

Chtěl jsem vidět mnohem víc téhle její stránky. Nejen proto, že vypadala zatraceně žhavě, ale proto, že vypadala šťastně.

Cítil jsem, jak je nervózní, a tak jsem se sklonil dovnitř otevřenými dveřmi a usmál se. Taky jsem byl tak trochu nervózní. Nebyl jsem si jistý, co mám dnes v noci očekávat, když jsem s ní vejdu dovnitř. Byl jsem zatraceně hrdý na to, že bude omotaná kolem mé paže, ale také jsem nechtěl, aby se na ni někdo jiný díval.

„Chceš mě držet za ruku?“ Zeptal jsem se s úsměvem.

Odfrkla si a odstrčila mé natažené prsty. „Pusť mě ven.“

Když stála vedle mě, natáhl jsem k ní ruku a propletl naše prsty, když jsem zabouchl dveře od auta. Pohlédla na místo, kde jsem ji držel. „Nemusíš to dělat.“

„Já vím.“ Moje prsty se kolem těch jejích sevřely.

Všichni čtyři jsme došli na chodník, který vedl až k domu. Slyšel jsem, jak se lidé smáli a povzbuzovali se navzájem. Dav se přesunul na stranu, ale nevěnoval jsem jim moc pozornosti, protože tohle místo bylo plné lidí. Vyndali přední dveře a opřeli je na verandu domu.

Rimmel o něco zakopla, když procházela, a tak jsem pustil její ruku a obalil jí paži kolem pasu. Pohladila mě po břiše. „Romeo,“ zašeptala.

Podíval jsem se nahoru a všechno ve mně se zastavilo.

Děkan šel směrem k nám a s sebou měl dva policejní důstojníky z kampusu. „Pane Andersone,“ řekl děkan s napjatým výrazem ve tváři.

„Je tu nějaký problém?“ Řekl jsem, když jsem Rimmel pustil a udělal krok před ní.

Ivy a Missy se zastavili kousek stranou a sledovaly nás s vykulenýma očima. Chtěl jsem jim říct, aby odešly, ale slova ze mě nevyšla. Pokud všechno půjde špatně, potřeboval jsem někoho, kdo tu zůstane s Rimmel.

„Je mi líto, že k vám takhle přistupuji,“ řekl děkan a naše pohledy se propojily. Viděl jsem na něm, že tu nechce být, ale přesto tu byl. „Uvědomuji si, že je to celkem urážka pro takového aktivního a nadějného studenta zde na Alpha U, ale do kampusu byla zavolána policie a je povinností této univerzity, abych je následoval.“

Aha. Chápu. Takže ten, kdo je sem poslal, obešel děkana a zavolal do kampusu rovnou policii, protože věděl, že děkan se nebude zabývat potížemi jeho hvězdného sportovce.

Zasraný Zach.

„To není problém,“ řekl jsem lehce a naprosto uvolněně. „Je to standardní postup.“

„Dostali jsme anonymní telefonát o krádeži na děkanátu,“ řekl důstojník, který vykročil vpřed. „Samozřejmě jsme šli do děkanovy kanceláře, aby potvrdil, že něco opravdu chybí. Zdá se, že jeho štítek je pryč.“

Rimmelina ruka mi zajela pod bundu a stočila se na zádech. Věděl jsem, že přemýšlí nad objektem, který chtěli, a který byl v její bundě.

„Jak jsem řekl…“ Děkan hovořil k důstojníkům. „Nejsem si jistý, co se s ním stalo. Úklid ho mohl srazit na zem a rozbít ho.“

„Musíme následovat všech vodítek ohledně krádeže,“ odpověděl důstojník.

„Samozřejmě.“ Děkan pokynul na mě.

„Co to má společného se mnou?“ Zeptal jsem se, jako kdybych se nudil.

„Máme důvod se domnívat, že jste ten, kdo ho vzal.“

Zasmál jsem se. „Jako kdybych neměl nic lepšího na práci, než krást děkanovy sračky?“

Důstojník, který doposud nic neřekl, zrozpačitěl. Jeho přítel se však nenechal odradit. Klidně bych se vsadil, že mu Zach zaplatil, aby sem přišel.

Malý dav se shromáždil nedaleko od místa, kde jsme stáli, a sledovali vše z neskrývaným zájmem. Zach se nejen snažil mě udržet mimo Omegu, ale také se mi snažil zničit pověst.

Úlisný bastard.

„Prosím, vyprázdněte své kapsy,“ řekl důstojník.

„To myslíte vážně?“ Zeptal jsem se ostře.

Všichni se podívali na děkana, který vypadal, jako kdyby měl průjem. „Obávám se, že ano.“

Pokrčil jsem rameny. „Jasně. Žádný problém.“ Pootočil jsem se k Rimmel, obtočil jsem ruku kolem jejího lokte, abych ji odvedl pár kroků a postavil ji vedle Ivy. „Zůstaň tady.“

Její oči byly nervózní, když se na mě podívala. Mrkl jsem na ni.

Udělal jsem přehlídku toho, co jsem měl v kapsách bundy, a ukázal jim, že jsou prázdné. Pak jsem ji shodil ze svých ramen a hodil ji na důstojníka. „Klidně si poslužte a zkontrolujte ji,“ řekl jsem mu.

Když to udělal, podal jsem svůj telefon Rimmel a vytáhl si kapsy u džínů. Sundal jsem si boty a držel je vzhůru nohama, poté jsem si vyhrnul kalhoty, abych mu ukázal, že nemám nic v ponožkách.

„Romane,“ řekl děkan se strachem v jeho hlase, „nemusíte zacházet tak daleko.“

„Ano, musím,“ řekl jsem. „Chci mít jistotu, že všichni tady uvidí, že nejsem zloděj.“ Řekl jsem to dost nahlas, že davem vypukl šepot.

Pak jsem sáhl po lemu trička a přetáhl si ho přes hlavu jedním plynulým pohybem. Několik holek na verandě zapískalo a zahoukalo. Zamával jsem na ně.

Natáhl jsem paže a otočil jsem se, nechal jsem tričko viset na svých prstech. „Myslím, že je docela zřejmé, že nikde neschovávám nějaký kus dřeva.“

Pak jsem se zastavil a usmál jsem se. Sáhl jsem k opasku na džínách. „Mám si je taky sundat?“ Položil jsem svou otázku důstojníkovi, který držel mou bundu.

Zrudl. „To nebude nutné.“

Všichni byli zticha, když jsem si zpět oblékl své tričko a boty. Když jsem vykročil pro svou bundu, policista řekl: „Budu muset prohledat i vaše vozidlo.“

Zasmál jsem se a hodil mu klíčky. „Tady máte. Je to ten zelený Challenger, támhle.“

„Víme, který to je,“ zamumlal tichý důstojník.

Podíval jsem se na Rimmel a její kamarádky. „Dámy, běžte napřed. Dohlídnu tady na Barneyho a Fifa, abych se ujistil, že mi nepoškrábou barvu.“

Ivy a Missy pohlédly na policisty a obrátily se k odchodu. Rimmel zaváhala, její oči ani na vteřinu neopustily moje.

„To je v pořádku,“ řekl jsem. „Budu hned za vámi.“

„Kdo to je?“ Řekl důstojník a přistoupil blíž, aby se podíval na Rimmel.

Úroveň mojí nepříjemnosti vyletěla nahoru. Otočil jsem se tak, abych mu blokoval pohled na ni. „Nikdo s kým byste si musel dělat starosti.“

„No, jestli je tu s vámi-“

„Není,“ řekl jsem tvrdě.

Vstoupil do toho děkan. „Nepřišli jsme sem, abychom obtěžovali naše studenty.“

Zíral jsem dolů na důstojníka, dokud nezanaříkal a neobrátil se k mému autu.

Samozřejmě, že nic nenašli. Vše, co dostali, bylo, že vypadali jako banda idiotů. Když ten, co vypadal jako jejich vedoucí, zmínil, že by prohledali můj pokoj, jsem se musel zasmát.

„Bydlím na soukromém pozemku, ne v kampusu. Jestli chcete prohledat můj dům, budete muset zavolat mému otci, Anthonymu Andersonovi. Možná ho znáte?“ Zeptal jsem se. „je to právník.“

„To nebude nutné,“ řekl okamžitě děkan. „Pánové, myslím, že je zřejmé, že tip, který jste obdrželi, byla ztráta času pro každého z nás.“

Policisté odešli a předtím, než je děkan následoval, se na mě omluvně podíval. „Mrzí mě to, Romane.“

„Díky,“ odpověděl jsem.

Po třech krocích, které jsem udělal směrem k domu, jsem uslyšel důstojníka znovu promluvit: „To je párty bratrstva? Možná bychom mohli-“

„Ne,“ řekl děkan nahlas. „Už jste z nás pro jednu noc udělat dost velké idioty. Jdeme.“

Když jsem se dostal dovnitř, dav se kolem mě shromáždil. Strávil jsem dlouhé chvíle tím, než jsem si s nima potřásl rukama a pobavil se s nima. Lidé, s kterými jsem opravdu nechtěl mluvit, mě zdržovali hovnama.

Chtěl jsem se dostat k Rimmel. A pak jsem chtěl praštit Zacha.

Uvnitř byl značný dav, ale nebylo těžké ji najít. Zdálo se, že mé oči přesně věděly, kde ji mají hledat. Stála u sudu mezi Ivy a Missy, s pivem v ruce.

Vypadala úplně mimo svůj živel. Když mě uviděla, jak k ní kráčím, spatřil jsem v jejích očích úlevu.

„Co se stalo?“ Zeptala se přes hlasité dunění hudby.

„Nic.“ Vzal jsem jí pivo z ruky a dal si zdravý doušek. „Všechno je v pohodě.“

Podal jsem jí zpátky kelímek, ze kterého si taky upila a zašklebila se. „Jak můžeš pít takové věci? Je to hnusné.“

Usmál jsem se a dopil zbytek. „No tak,“ řekl jsem a přehodil jí ruku přes rameno. „Přinesu ti něco méně hnusného.“

Lidé si ji prohlíželi, když jsme šli přes místnost k obří vaně naplněné ledem a láhvemi. Vytáhl jsem z ní nějaké ovocné pití pro holky a sundal z ní víčko, než jsem jí ji podal. Ochutnala to a usmála se na mě. „To je lepší.“

„Rome,“ zavolal Braeden, který se zhmotnil z davu a zastavil se vedle nás. „Kdo tě to tam venku otravoval?“

„Zasraní policajti,“ řekl jsem, když jsem popadl pivo.

„prohledávali ho,“ řekla Rimmel a dala si další doušek ze svého pití.

Zdálo se, že si ji Braeden právě všiml, a když si uvědomil, kdo to je, jeho oči se rozšířily. „Páni, Rimmel. Holka, vypadáš dobře.“

Jeden z kluků, co stáli za Braedenem, se otočil a podíval se na ni přes rameno. „Do ní bych šel,“ zařval a všichni jeho kamarádi se rozesmáli.

Chytil jsem ho zezadu za krk a odtáhl ho dozadu, kde jsem ho hodil na pult. „Kurva, co jsi to řekl?“ Zavrčel jsem.

Moje reakce přitáhla pohledy, protože jsem si obvykle hrál na kliďase.

„N-nic jsem tím nemyslel, Romeo. Jsem o-opilý,“ koktal.

„Romeo,“ řekla za mnou Rimmel, ale její hlas to jenom zhoršil. Byli jsme tu sotva pět minut a kluci si ji už prohlíželi.

Braeden mi ovinul paži kolem pasu a vlekl mě zpátky. „Ty vole, klídek,“

Zíral jsem na toho debila, když jsem se napil ze svého piva a snažil se zklidnit náhlý příval vzteku. Nepohnul se, jen tam stál a obezřetně mě pozoroval.

„Táhni mi z očí,“ odplivl jsem. Odlepil se od pultu a zmizel v davu.

Dokonce i poté, co byl pryč, ze mě pod povrchem kůže vystupoval hněv. Zach se ke mně dostával. Tahle noc byla peklo.

Trent přistoupil k soudku a já se k němu připojil. „Musíš si udržet Zacha na uzdě,“ řekl jsem mu.

„Co udělal tentokrát?“

„Snažil se, aby mě zatkli.“

Trent se zakuckal pivem. „Cože?“

„Potřeboval by zmlátit.“

„Chlape, omlouvám se. Nevěděli jsme, že zajde tak daleko,“ řekl Trent.

Jako kdyby věděl, že jsme mluvili o něm, se jeho hlas rozléhal po místnosti. „Omegy jedou!“ Zařval. Všichni jásali a zvedli své nápoje.

Našel jsem ho v davu a pozoroval ho, jak se usadil na pohovce ve vedlejší místnosti, zatímco jeho kamarádi se posadili okolo něj.

Obrátil jsem se na Rimmel, která mluvila s Ivy, Missy a Bradenem. „Potřebuju ten štítek,“ řekl jsem jí do ucha.

Sáhla do svého saka a vytáhla ho ven. Vzal jsem si ho a šel s ním přes celou místnost.

„Romeo!“ Volal na mě Braeden, ale já pokračoval v chůzi.

Dav se proti mně rozestoupil, když jsem procházel. Brzy jsem stál naproti Zachovi, který vzhlédl a ušklíbl se. „Romeo. Dokázal jsi to.“

Hodil jsem na něj štítek se jménem. Udeřil ho do hrudi, odkud se odrazil a srazil mu pivo z ruky. Kelímek se převrhl a zmáčel mu celou košili a častečně i holku, která byla přilepení k jeho boku. Vykřikla, vyskočila a rychle si přejížděla po svém oblečení.

„Co máš sakra za problém, chlape?“ Zavrčel Zach.

„Nic, jen plním rozkazy. Dávám ti to, co jsi chtěl.“ Ušklíbl jsem se. „A jen varování, když se mi stane něco při tom, co jste si objednali, stáhnu tě s sebou, a bude to kurevsky hrbolatý pád.“

Zach vyskočil na nohy a podíval se na mě. „Omegy mají čest.“

Ušklíbl jsem se. „Tos nevěděl? Mezi zloději žádná čest není.“

Zach přimhouřil oči. „Nemám tušení, o čem to mluvíš.“

„Teď si hraješ na hloupého?“ Zeptal jsem se nedbale. „Upřímně jsem si myslel, že jsi lepší než tohle.“ Zavrtěl jsem hlavou a otočil se.

„Chlastáme!“ Zařval jsem a pozvedl své pivo. Celý dům propukl v jásot a křik. Kelímky a láhve naplnily vzduch.

Lidé začala skandovat moje číslo. Dvacet čtyři, dvacet čtyři, dvacet čtyři!

Otočil jsem se zpátky k Zachovi a ušklíbl se. Jeho oči ztmavly. Dostalo se mi uspokojení, že jsem se stal populárnějším než on v jeho vlastním obývacím pokoji.

Rimmel vypadala trošku zeleně, když jsem se k ní vrátil. Podíval jsem se na nápoj v její ruce, ale byl téměř plný.

„Potřebuješ jít na vzduch?“ Zeptal jsem se.

Nadšeně přikývla. Vzal jsem ji za ruku, kličkoval s ní po domě k zadním dveřím, kde jsem vystoupil na starou kamennou terasu, kde mezi dlaždicemi vyrůstala tráva. Vzduch byl chladný a foukal vítr.

„Ach, pro jednou jsem vděčná za chlad,“ řekla a zhluboka se nadechla.

„Jsi v pořádku?“

Přikývla a odvrátila tvář. Pár lidí se za , tak jsem nou ohlíželo, a tak jsem ji vzal za loket a přestěhoval se s ní na okraj patia. „Hej,“ řekl jsem, nadzvedl jsem jí bradu, aby se na mě podívala.

„Jsme tu tak deset minut a tebe skoro zatkli a dvakrát ses málem popral. Bojím se, že zbytek noci bude vypadat stejně.“

Cítil jsem, jak se můj výraz obměkčil. Strach v jejích očích byl skutečný. „Ty máš o mě strach?“

„Jo,“ řekla a obrátila oči v sloup. „Jsi můj odvoz.“

Otevřel jsem pusu a ona se rozesmála. „Měl bys vidět ten výraz na tvé tváři.“

Usmál jsem se a přitáhl si ji k sobě, ukotvil jsem paži kolem jejích zad. „To nebylo vtipné.“

„Ano - hm.“ Usmála se a hlavu zaklonila dozadu. Dlouhé prameny jejích vlasů se dotkly mé paže.

„Máš strach, protože se ti líbím,“ řekl jsem potichu.

Dokoce i v tlumeném světle jsem viděl ruměnec na jejích tvářích.

„Řekni to,“ zašeptal jsem.

Její oči se zaměřily na něco za mnou. „Lidé zírají,“ zamumlala.

„A…?“

„A to je-“

Uříznul jsem její slova polibkem. Měl to být nevinný, rychlý dotek rtů, ale jakmile jsem přišel do kontaktu s jejími hebkými ústy a ochutnal jsem jahody na jejím jazyku, všechno ostatní se ztratilo.

Potřeba do mě narazila tak silně, že mě málem srazila. Zvuky párty se ztratily a vše, na co jsem dokázal myslet, bylo, jaké to je cítit jí ve své náruči.

Slyšel jsem, jak mi začal zvonil telefon v kapse. Rimmelin udělal to samé. Pak jsem úplně vzadu mé mysli slyšel cinknutí nekonečného množství chytrých telefonů.

Všechno jsem to ignoroval.

Jen jsem se od ní odtrhl, když do mě někdo zezadu vrazil, což mě donutilo, abych našel zpět svou rovnováhu. „Promiň,“ řekl někdo nezřetelně a šel dál.

Rimmel byla omámená a já se zasmál.

Zadní dveře se otevřely proti domu s ostrým bouchnutím a někdo zařval. „Kdo je sakra ta šprtka, která je najednou sexy?“

Ztuhl jsem. Rimmeliny oči se vyvalily a naplnil je zmatek.

Její telefon se znovu rozezvonil, a tak ho vytáhla ze saka a podívala se dolů na obrazovku. Hlasitě si odfrkla a zavrtěla hlavou.

„Co je?“ Zeptal jsem se.

Otočila telefon, abych se mohl podívat na nejnovější Buzz. Byl o ní. Zatajil se mi dech.

„Slyšel jsem, že tu někde je, nosí na sobě číslo dvacet čtyři!“ Zakřičel ten kluk znovu.

Někteří lidé se zasmáli a někdo jiný se přidal: „Víte, že ta prdelka musí být fakt dobrá, aby si upoutala jeho pozornost.“

Nějací kluci se začali smát, ztuhl jsem a otočil se. Mé oči přistály na několika kluicích, kteří se potulovali v trávě. Samozřejmě to byli Zachovi následovníci a jeden z nich byl vážený pan Omega.

Ohlédl se a uviděl mě. Jeho tvář měla na sobě našroubovaný úsměv. Prošel okolo, pravděpodobně si myslel, že vypadá dobře, ale doopravdy vypadal, jako kdyby měl plnou plínku.

„Budu si muset s tebou plácnout,“ řekl. „Tohle se ti povedlo.“

„Budeš muset o krok ustoupit,“ řekl jsem s ledově klidným hlasem.

Moji kamarádi a lidé, které jsem znal, přistoupili blíž, aby ukázali, že nejsem sám. Všem jsem jim dal vděčné přikývnutí.

„Proč neuděláš krok stranou a neukážeš nám ji?“ Ignoroval mé varování.

Moje tělo bylo pevně zasazené před Rimmel. Zkřížil jsem si ruce na hrudi.

Braeden se zhmotnil vedle mě a zaujal stejnou přípravnou pozici. „Co je tu za problém?“ Zeptal se.

„Žádný problém. Jenom jsme se přišli podívat na šprtku, která je teď sexy,“ odpověděl kluk. Myslím si, že se jmenoval Jack.

„Tady žádné šprtky nejsou,“ opáčil Braeden.

Ivy vyšla zadními dveřmi následovaná Missy. Obě svíraly své telefony. Když mě uviděly, vrhly se kolem mě k Rimmel. „Mluví o tobě BuzzBoss!“ Řekla Ivy, jako kdyby byla ohromena.

„Všechno, co jsem udělala je, že jsem si učesala vlasy,“ poznamenala Rimmel.

Chtěl jsem se smát.

Zach se objevil před svými lidmi, kteří se rozešli, aby se mohl dostat do popředí. „Rád bych dnes poznal tvoje rande, Romeo. Koneckonců jsem ji pozval.“

„On tě pozval?“ Ivy se zeptala Rimmel.

Ten chlap si o to vážně říkal. Dělal všechno možné, aby všechno okolo mě posral. A tak jsem přistoupil na jeho hru.

Ustoupil jsem stranou a vzal Rimmel za ruku, abych ji mohl přitáhnout dopředu. „Rimmel, to je Zach. Prezident Omegy.“

Zachovy oči ji zachytily a projelo jimi překvapení. Pak se jeho rty zkřivily do úsměvu. Chtěl jsem ho udeřit do tváře. Přešel dopředu, jeho pohled ani na chvíli neopustil Rimmel.

„Mám jednu otázku,“ řekl.

„Jakou?“ Odpověděla.

Chlupy se mi postavily jen z toho, že s ní mluvil.

„Ještě jsi se mu neodevzdala?“ Jeho kámoši za ním se zasmáli.

Rimmel nic neřekla. Jenom tu stála s růžovými tvářemi.

„Protože až to uděláš, odejde.“ Dokončil Zach.

Ani jsem neměl čas si to sám sobě rozmluvit. Sakra, sotva jsem dokázal myslet. Když jsem uslyšel jeho slova a uviděl jeho vypočítavý a hnusný výraz v očích, bylo to jasné.

I když jsem byl rozzuřený, s péčí jsem přesunul Rimmel na stranu vedle Braedena, pak jsem se otočil a moje pěst zasáhla Zachovu čelist.

Okamžitě se skácel dolů jako strašák ve větru.

Stál jsem nad ním, když se převalil na bok a popadl se za čelist. Můj hrudník se zvedal, vše, co jsem viděl, byla červená. Zach se na mě podíval s čirou nenávistí, zvedl se ze země a hnal se na mě.

Byl jsem připravený, když jsme se uzamkli do sebe, když se mě snažil srazit na zem.

Nepadal jsem. Převažoval jsem ho o dvacet pět kilo a byl jsem o hlavu vyšší. Stáhl paži dozadu a bouchnul mě do ledvin. Stačilo to, abych ho nechal jít.

Hodil po mě pěstí, ale zablokoval jsem ji. Držel jsem jeho ruku zavěšenou ve vzduchu, volnou rukou jsem se napřáhl a praštil ho do tváře.

Znovu se sesypal na zem a nehýbal se.

Otočil jsem se zpátky k Rimmel, která byla zděšená. Vyndal jsem klíče od auta z kapsy a dal jí je. „Vezmi si Hellcat a jeď ke mně. Sejdeme se tam.“

„Ale-“ Začala.

„Jdi,“ zavrčel jsem, když za mnou propukl rozruch.

Někdo do mě vrazil zezadu, tak jsem ztuhl. Natáhl jsem se, strhl ze sebe Jacka a hodil ho na jeho kamarády.

„Teď!“ Zařval jsem a ona vyskočila.

„Romeo…“ Varoval mě Braeden, a tak jsem se od ní odvrátil.

Zach byl na nohou a opět se blížil ke mně. Vyhodil ruku v pěst, ale já se jí vyhnul. Jeho spodní ret byl nateklý a krvácel a jeho čelist se již zbarvovala do modra.

Nebyl jsem na sebe pyšný, ale byl jsem si jistý jako peklo, že mi ho nebylo líto.

„Dost!“ Vykřikl Trent. Spousta Omegů se vyrojila z davu Zach i já jsme byli oba pod kontrolou.

Pokynul jsem na ně hlavou a srovnal si tričko.

„Co to má sakra být, chlape?“ Řekl Trent a otočil se na mě.

„Zeptej se svého prezidenta,“ odplivl jsem. „Já jsem jenom nováček…“ Zavrčel jsem, nestaral jsem se, že jsem to neměl říkat. „Ale nebudu se před ním plazit a snášet ty jeho sračky. Už ne. Překročil hranici.“

Všichni se podívali na Zacha, který tam stál celý od krve.

„Chci ho odsus pryč!“ Zařval, jeho hlas zněl trochu divně, díky nateklému rtu.

Zvedl jsem ruce. „To ne. Končím. Omega mi může políbit prdel.“

Trent se na mě ostře podíval. Uviděl jsem v jeho očích varování. Byla to upomínka toho, jak jsme se dohodli, že se zbavíme Zacha. Zavrtěl jsem hlavou. „Končím.“

Lehce se zamračil, ale přikývl v porozumění.

Braeden mě poplácal po zádech. „Myslím, že bychom měli jít.“

Poté, co mi dal Zach další dlouhý měřící pohled, jsem se otočil k odchodu.

„Tahle párty je ubohá!“ Řekl Braeden nahlas. „VLCI, párty u mě na koleji!“ Zakřičel.

Lidé jásali.

„Ty vole, jak chceš sakra udělat, aby se všichni tihle lidé vešli do tvého titěrněho pokoje?“

Usmál se. „Určitě bude zábavné jako peklo to zkusit.“

V přední části domu bylo sotva pár lidí, všichni byli vzadu zaměstnaní tím dramatem. Chvíli jsme mlčeli. Nakonec Braeden promluvil. „Nepotřebuješ je. Máš mimořádný talent, který tě dovede do NFL na vlastní pěst.“

„Kurva,“ zamumlal jsem. „Kdy se všechno stalo tak zatraceně složité?“

„Když se tvůj život začal plnit něčím víc, než jen fotbalem.“

„Zníš jako Yoda.“ Zašklebil jsem se.

„To je tím pivem.“

Oba jsme se zasmáli a zamířili ven na parkoviště.

Žertoval jsem, smál jsem se, ale ve skutečnosti měl pravdu. Tak hrozně dlouho nebyl můj život naplněný ničím jiným než fotbalem.

Ale teď tu bylo něco víc.