Nerd - 27. kapitola

Překlad: Lucie

#Novinka
Romeo a Julie jsou táááák zastaralý.
Nyní je to Romeo a Rimmel
#♥
         …Alpha BuzzFeed

Rimmel

Ivy na mě čekala v našem pokoji, jak jsem předpokládala. Když jsem vešla dovnitř, prakticky mě napadla.

"Achmůjbože," rozplývala se, když slova splynula v jedno. "Proč jsi mi to neřekla?"

Podívala jsem se na ní. "Co tím myslíš?"

"On ti nedal tu mikinu, protože ti byla zima."

Povzdechla jsem si. "Podívej, já nevím, co se mezi námi děje, pokud se vůbec něco děje."

"Tohle nevypadalo, jako "pokud vůbec něco"." Vytáhla svůj telefon a podržela mi obrazovku před obličejem. "Dokonce i poslední Buzz je o vás dvou."

Hashtag srdce? To bylo naprosto okouzlující.

Ale potřebovala jsem mít na paměti, že jsme nebyli spolu, ne oficiálně.

"Pravděpodobně to nevypadalo tak, jako když jsi se s ním muchlovala u táboráku," řekla jsem chladně.

Sklapla pusu. Mezitím jsem hrabala kolem, abych našla pyžamo. Když jsem jedno našla, popadla jsem taštičku s toaletními potřebami, a šla do společné koupelny, abych si vyčistila zuby a připravila se do postele.

Při cestě do koupelny jsem měla na sobě stále Romeovu mikinu, kterou jsem si nakonec sundala, abych si na sebe mohla obléknout tílko a kalhoty na spaní. Všichni na mě zírali. Všechny jsem je ignorovala. Nechtěla jsem se schovávat ve svém pokoji. Schovávala jsem se posledních šest let mého života. Už jsem z toho byla unavená.

Několik holek se na mě usmálo na cestě ven a já se usmála na ně. Nemohla jsem si pomoct, ale zajímalo mě, jestli jsou na mě tak milé kvůli Romeovi.

Ivy už byla v pyžamu, když jsem se vrátila zpět do pokoje. Položila jsem si své věci na stranu, popadla knihu a zalezla si do postele.

"Ohledně Romea..." Řekla.

Vzhlédla jsem. "To je důvod, proč si na mě najednou tak milá? Protože si myslíš, že když budeš poblíž mě, dostaneš s ním další šanci?"

Byla zaskočena z mé upřímnosti. Taky jsem tak trochu byla. Ale zdálo se, že Romeo měl obavy ohledně holek a způsobu, jak se mnou budou zacházet. Jedna moje část si představovala, díky komu má tak velkou starost, že má takovou potřebu, abych na sobě nosila jeho jméno, jako nějaký majetek.

"Vždycky jsem na tebe byla milá." Její hlas byl mírně zraněn a ve mně se zachvěly pochybnosti.

"Jo." Souhlasila jsem. "Byla. Ale nikdy si se mnou nechtěla sedět u oběda nebo si mě nepožádala, ať jdu s tebou na fotbalový zápas."

Podívala se do klína. "Upřímně?"

"To by bylo milé," řekla jsem.

"Když jsem poprvé uviděla jeho mikinu na tvé posteli, a ty jsi řekla, že ho doučuješ, ta myšlenka mi projela myslí."

Přikývla jsem.

"Ale to bylo předtím, než jsem ho s tebou viděla. Je do tebe udělanej."

"Nezni tak překvapeně," zamumlala jsem.

Podívala se na mě. "Obě víme, že nejsi jeho obvyklý typ."

Měla pravdu. Byla to ta samá věc, kterou jsem si sama říkala.

"Taky tomu nerozumím." Připustila jsem.

Její tvář změkla. "Tvůj šatník by vážně potřeboval pomoc. A hřeben by ti určitě pomohl s vlasy," řekla a já jsem se zasmála. "Ale jsi opravdu dobrý člověk, Rimmel. Jen musíš pustit lidi dovnitř."

Zamračila jsem se.

"Jsi uzavřená. Neděláš to lidem jednoduché, aby tě poznali, nebo aby se s tebou spřátelili."

Proti tomu jsem nemohla nic namítat, protože jsem byla uzavřená. Bylo to tak po mnoho let. Ten důvod, proč jsem neměla žádné přátele, byl, protože jsem se nikdy k nikomu nedostala dost blízko.

"Romeo je jako ledoborec. Dělá tě mnohem více přístupnější."

To mě překvapilo. "To dělá?"

"No, jo." Protočila oči. "Je naprosto k sežrání."

Zahihňala jsem se. "Je opravdu sexy."

Obě jsme se zasmály.

"Nebudu ti lhát. Ty s Romeem a my jako kamarádky mi naprosto pomůže s mým společenským životem," řekla poté, co jsme se uklidnily. "Ale i když s ním nejsi - nebo cokoliv jste - stále s tebou ráda někam vyrazím."

"Vážně?" Zeptala jsem se a podívala se jí do očí.

"Vážně."

Věřila jsem jí. Nesnažila se mě krmit nějakým ubohým příběhem o tom, jak je za mě šťastná,  jak jsme vždycky byly nejlepší kamarádky. Cítila jsem, jako by říkala pravdu.

Kromě toho bylo hezké mít kamarádku.

"Díky, Ivy," řekla jsem.

Usmála se. "Takže teď už se chytáš na Omega párty?"

"Požádal mě, abych přišla."

Vyjekla. "Super! Teď budu mít někoho, s kým se budu moct poflakovat, když bude Missy zavěšená do Braedena."

"Opravdu ho má ráda, co?"

Ivy přikývla. "No jo, mnohem víc, než je ochotná si přiznat."

"Jo. Taky jsem si toho všimla."

"Jenom doufám, že si neublíží. Kluci jako on nezůstávají dlouho."

Její slova mě zasáhla. Věděla jsem, že mluvíme o Braedenovi, ale Romeo byl jeho nejlepší přítel. Byli si hodně podobní.

Tváří mi musely pronikat moje myšlenky, protože okamžitě řekla. "Omlouvám se. Neměla jsem to říkat."

Usmála jsem se. "Ne. To je v pohodě. Je to pravda. Doufám, že to Missy neublíží."

A doufala sem, že ani mě ne.

# # #

Druhý den, když byly hodiny u konce, jsem šla do útulku. Tady vždycky čas letěl. Ivy mi navečer napsala zprávu... a psala mi další, dokud jsem jí neřekla, že přijdu domů a pomůžu jí vybrat oblečení.

Pravděpodobně mou pomoc nepotřebovala. Obě jsme věděly, že jsem módou totálně nepolíbená.

Byla jsem z dnešního večera nervózní. Nikdy předtím jsem nebyla na párty bratrstva. Netušila jsem, co od toho mám očekávat. Říkala jsem si, že to bude pravděpodobně vypadat jako u táboráku, když mi Ivy volala, abych jí vyzvedla. Nezdálo se to tak špatné. Zdálo se, že je tam mnoho míst, kde bych se mohla skrýt.

Poté, co jsem strávila nějaký čas s Murphym a s ostatními kočkami, vrátila jsem se na kolej. Ivy měla poházené šaty po celé její posteli a nahromaděné na zemi. Měla toho třikrát tolik co já.

"Co ti trvalo tak dlouho?" Řekla, když jsem vešla dovnitř. "Nemám co na sebe!"

"Vypadá to tu, jako kdybys tu měla zkloupenou polovinu obchodu," poznamenala jsem.

"Nevezmu si na sebe šortky," řekla, když se podívala na svoje věci. "Minule mi málem umrznul zadek."

"Tak si vezmi džíny," řekla jsem a sedla si na postel. Žaludek se mi třepolat úzkostí, a tak jsem se podívala na hodiny. Nevěděla jsem, kdy mě Romeo přijde vyzvednout, ale věděla jsem, že to bude ještě chvíli trvat.

Nemluvila jsem s ním celý den. Tak nějak se mi líbila ta pauza. Nebylo to tím, že bych s ním nechtěla mluvit - chtěla jsem. Myslela jsem na něj neustále. Ale bylo by hezké mít pauzu a na chvíli myslet na něco jiného, než na jeho přesvědčivé safírové oči.

Ivy vytáhla vybledle modré, strategicky roztrhané džíny a navlékla se do nich. Měla mnohem více křivek než já, které vyplnily její džíny na všech správných místech.

"Ty se mi líbí," řekla jsem. "Vypadáš dobře."

"Jo?" Zeptala se a podívala se do zrcadla.

Přikývla jsem. Pak se začala prohrabovat svými svršky a zkusila si jich pět - všechny vypadaly dobře - než se rozhodla pro jeden těsný, nizko-střižený a černý. K tomu si dala asi dvacet náramků na své zápěstí, zlaté kruhové naušnice do uší a vzala si pár černých bot.

Vypadala dobře, bez námahy.

"Co to máš na sobě?" Zeptala se, když se svalila před zrcátkem, aby si nasesla make-up.

"Tohle?" Zeptala jsem se.

Otočila se na své židli. "Ne. Rozhodně ne."

"Co je na tom špatného?" Zeptala jsem se.

"Máš na sobě tepláky," řekla, jako by to bylo zřejmé.

"Venku je zima..." Řekla jsem.

Něco si polohlasně zamumlala, vzala do ruky svůj telefon a zmáčkla několik tlačítek. Pak se otočila zpátky k zrcátku a začala si upravovat obličej. "Vezmi si na sebe ty černé legíny."

"Jaké černé legíny?" Zeptala jsem se.

Obrátila oči v sloup. "Ty, ve kterých chodíš spát."

"Chceš, abych šla v pyžamu?" Zalapala jsem po dechu. To bylo horší než tepláky.

"Legíny nejsou pyžamo." Odmlčela se a pak dodala. "No, pro nikoho jiného kromě tebe."

Podívala jsem se na ní.

"Koupila si je v obchodě v sekci s pyžamama?"

"Ne," řekla jsem a povzdechla si.

"Oblékni si je," nařídila mi. "Vezmi si k tomu bílé tričko. Nejméně pytlovité co máš."

Nehádala jsem se, protože jsem se opravdu nezajímala o to, co mám na sobě. Dělala jsem si starosti ohledně toho, že na sobě budu mít jenom tričko.

Dokončila svůj make-up o pár minut později, byla nádherná jako vždy. "Sedni si," řekla a ukázala na židli, kterou právě uvolnila.

"Nebudu nosit make-up," řekla jsem. Neměla jsem tušení, jak to aplikovat, nebo kam se co použije.

"Udělám ti vlasy,"řekla.

S tím jsem byla v pohodě. Svalila jsem se na židli, ona je rozpustila z drdolu a začala je česat. Byly tak dlouhé, že mi sahaly až do půlky zad. Byly tmavé, v barvě kaštanu, a jakmile je učesala, rozzářily se ve světle.

Ivy sáhla po věci, která vypadala jako velká hůlka, kterou zapojila do zásuvky a začala kolem ní obalovat vlasy. "Vážně," řekla, když pracovala, "kdybych měla vlasy jako ty, hrála bych s nimi každý den."

"Byla bys z toho na nervy každý den," opravila jsem ji.

"Je to všechno o produktech," řekla a spustila nějakou lekci o šampónech a kondicionérech. Poslouchala jsem ji jenom na půl.

V polovině, kdy mi kudrnatěla vlasy, někdo zaklepal na dveře a můj žaludek klesl. Že by to už byl Romeo?

"Vstupte!" Zavolala Ivy a Missy vklouzla do místnosti. Měla s sebou malou tašku přes rameno.

"Ahoj," zavolala Ivy. "Podívej se na vlasy téhle mrchy," řekla, když o krok ustoupila a ukázala na mě tou věcí v ruce.

Missy zavrtěla hlavou a povzdechla si. "Je to zatracená škoda."

"Vypadá to špatně?" Bála jsem se, když jsem se snažila vykroutit si krk v zrcadle.

Ivy mě zatlačila zpátky do židle. "Sakra ne. Je to úžasné. To je důvod, proč je to škoda. Vůbec si toho nevážíš."

Missy vydala hrdelní zvuk na souhlas.

"Přinesla si to?" Zeptala se Ivy.

"Je to v tašce."

Přikývla a pokračovala v práci. Klábosily o Braedenovi a ostatních lidech, která znaly. Já je ale neznala, a tak jsem totálně vypnula. Byla jsem ráda, že Ivy měla někoho jiného, s kým si měla možnost promluvit. Opravdu jsem jí měla ráda,i když hodně mluvila.

Poté, co s zdálo jako věčnost, položila tu věc na kudrliny a donutila mě, aby otočila hlavu vzhůru nohama. Přejela prsty přes prstýnky a rozpletla všechno, co právě udělala. Nedávalo to smysl.

Když jsem hlavu vrátila zpátky, ona i Missy udělaly vděcné zvuky a na prsty si nanesly nějaké kluzké věci, co mi roztíraly přes vlasy. Nakonec mi to přesprejovala lakem na vlasy, ale slíbila mi, že moje vlasy nebudou tuhé.

Neřekla jsem jí, že tohle bylo poprvé, co mi někdo upravoval vlasy (kromě toho dne, kdy mi je zapletla). Sotva jsem někam šla, abych si je nachala ostříhat. To je důvod, proč byly tak dlouhé. Když jsem to udělala, oděšla jsem odtamtud ještě s mokrými vlasy a nechala je uschnout na vzduchu.

"Totálně žárlím," řekla Ivy, když obdivovala svoji práci.

"Díky, že to děláš," řekla jsem a modlila se, abych nevypadala jako domácí zviřátko, nebo něco takového.

Postavila jsem se, abych se podívala do zrcadla.

"Počkej!" Řekla Missy a skočila před mou postel. Měla na sobě úzké černé džíny, vysoké podpatky a červený top s tenkým černým páskem, který měla připevněný těsně pod ňadry. Sáhla do tašky a vytáhla sametové leopardí sako, které měla tuhle na sobě. "Tady, oblékni si ho," řekla.

Podívala jsem se na sako a potom na ni. "Chceš, abych si to vzala na sebe?"

"Řekla si, že se ti líbí," odpověděla.

"To ano."

Přikývla. "Můžeš si ho klidně půjčit. Dodělá to tvůj outfit."

"Díky," řekla jsem, i když jsem se trochu dusila. Díky tomuto holčičímu času jsem byla plná emocí. Vklouzla jsem do něho. Bylo stejně měkké na vnitřní straně, jako bylo na té vnější.

"Vypadá to dobře." Rozzářila se Missy.

"Tady," řekla Ivy a podala mi její hnědé boty lemované kožešinou.

"Budou k tomu sedět?" Zeptala jsem se.

"Ano," řekli obě dívky současně.

Natáhla jsem si je, vděčná za teplo. Pak jsem šla k zrcadlu, abych se podívala.

Musela jsem se dvakrát podívat na svůj odraz.

Zdálo se nemožné, že jsem to já.

Ale byla jsem.

Jen jsem tam stála a dívala se na sebe, neschopná cokoliv říct.

Ivy a Missy si plácly a pak se vrátily ke svému klábosení.

Moje vlasy nikdy nevypadaly tak hezky. Visely ve volných vlnách přes ramena až dolů na záda. Byly sčesané na stranu a vypadaly lesklé a elegantní, jako jsem je vždycky chtěla, ale nikdy jsem to neudělala. Pro jednou to nevypadalo, že černé obroučky brýlí nepřevzaly kontrolu nad celým mým obličejem, ale zdálo se, že to ty vlasy tak nějak vyvážily. Obrátila jsem se, abych mohla obdivovat způsob, jakým mi lesklé kadeře spadaly po zádech a odrážely světlo.

Černé legíny opravdu vypadaly jako skutečné oblečení. Byly pohodlné a neměla jsem z nich pocit, že by ze mě dělaly někoho jiného, než jaká jsem byla. Objímaly mé nohy, protože to legíny dělaly, ale boty mi sahaly do poloviny lýtek a bílé tričko bylo dostatečně volné, že zakrylo většinu mého zadku. Sako na mě bylo trochu volnější, než bylo na Missy, ale stále ještě to vypadalo hezky.Zdálo se, že díky tomu oblečení jsem vypadala, že mám mnohem víc křivek, než jsem ve skutečnosti měla. Končilo u ných boků a tmavě hnědá a černá se dokonale hodila k mým vlasům a botám.

Můj obličej byl bez make-upu, ale přešla jsem ke svému batohu, abych vytáhla nějaký vanilkový balzám na rty, aby dodal mým rtům mirný lesk.

Je úžasné, jak jsem se díky upraveným vlasům a krásným šatům dokázala cítit. Přála jsem si, aby mě mohla vidět moje matka. Napadlo mě, jestli by na mě byla pyšná.

To, že jsem o ní přemýšlela, mi připomnělo, že v horní zásuvce mého prádelníku mám už několik let něco ukrytého. Šla jsem k ní a opatrně to vytáhla ven, přesunula si to přes hlavu, přičemž jsem si dala pozor, abych tím provlékla všechny svoje vlasy. Obrátila jsem se na Ivy a zeptala se: "Hodí se to k tomu?"

Otočila se a usmála se na mě. "Je to perfektní."

Missy přikývla.

Jednalo se o přívěšek na dlouhém zlatém řetízku, který tak trochu vypadal jako brož. Bylo to velké a oválně, s černým pozadím a ozdobným zlatým rámem. Ve středu byla silueta ženy vytesaná v bílé barvě. Detaily byly úžasné.

Dnes večer to bylo poprvé, co jsem si ho dovolila nosit někde jinde, než v mém pokoji.

O několik minut později se ozvalo zaklepání na dveře. Puls mi vyskočil a žaludek se stáhl. Věděla jsem, že je to Romeo. Cítila jsem to.

Ivy se na mě podívala a vyrazila ke dveřím, kde odpověděla. "Ahoj," řekla a stále držela dveře otevřžené jen částečně. Slyšela jsem hlubší hlas na druhé straně a moje zuby se zakously do spodního rtu.

"Je támhle," řekla Ivy a otevřela dveře úplně.

Dlaně jsem měla zpocené, ale odolala jsem nutkání si je otřít o stehna. Moji oči se přilepily na jeho tváři. Moje nervy se zdesetinásobily, když jsem přemýšlela, co si myslí o tom, jak vypadám.

Jeho oči mě uviděly, pak vešel dovnitř, ale bylo to, jako kdyby mě úplně přešel. Moje ego rázem spadlo, protože jsem na tom nevydělala víc,než delší pohled.

Ale pak se zdálo, že si něco uvědomil a jeho oči se vrátily zpět na místo, kde jsem stála.

Usmála jsem se.

Jeho oči se rozšířily a narazilo do něj uznání. Neuvědomil si, že jsem to já. Ale teď už ano. Popošel blíž, když se Ivy chichotala, ale jeho pohled byl zaměřený na můj obličej a moje vlasy. Potom jeho pohled cestoval po mém těle, celou cestou až k prstům na nohou, kde se zastavil a cestoval zase zpátky nahoru.

"Do prdele," vydechl. Pak se zdálo, že se chytil a dodal, "Vypadáš nádherně."

Smála jsem se. "Díky."

"No, moje práce tady je hotová," řekla Ivy. "Až se dostaneš na párty, Rimmel, vyhledej nás."

"Nejedete s námi?" Řekla jsem nervózně.

Romeo se zamračil, ale potom se k holkám otočil a řekl: "Můžete jet s náma, pokud chcete."

Bála jsem se, že by Missyiny oči mohly vypadnout z důlků. A když se její pohled usadil na Romeovi, zdálo se, že se to jen zhoršilo. "Nevyzvedne vás Braeden?"

"Ne," odpověděla. "Jezdím s Ivy."

"Dobře," řekl a ukázal na nás všechny. "Pojďme."

"Nevadí mi řídit," řekla rychle Ivy. "Vy dva můžete být sami."

Zdálo se, že o tom přemýšlí a podíval se na mě. Jeho oči se opět toulaly po mém těle, když se zamračil "Ne," řekl nakonec. "Pojeďte s námi. Tak vás aspoň Rimmel nebude muset hledat v davu."

Ivy se na mě podívala, jako kdyby se chtěla zeptat, jestli to je v pořádku. Přikývla jsem.

"Sejdeme se dole," řekla a ona i Missy opustily místnost.

Romeo se na mě podíval a přejel si rukou po zátylku. "Věděl jsem, že jsi krásná, ale sakra, Rimmel," zamumlal. "Jsem teď tak trochu na vážkách, jestli tě mám vzít na místo plné opilých kluků z bratrstva."

"Opravdu vypadám tak jinak?" Zeptala sem se.

Naklonil hlavu na stranu. "ve skutečnosti vypadáš jako ty mnohem víc, než jak jsem tě kdy viděl."

Nakrčila jsem nos. To nedávalo smysl.

"Myslím to tak, že se zvenčí shoduješ s tím, jak vypadáš uvnitř."

"Děkuju," řekla jsem. jeho prohlášení se mě dotklo.

"Jak jsi na tom ty a Ivy?" Zeptal se.

"Je to v pohodě."

Přikývl. Chystala jsem se projít kolem něho, ale chytil mě okolo pasu. Jeho rty okamžitě začaly drtit ty moje. Líbal mě divoce.

Rozpouštěla jsem se proti němu, líbala jsem ho zpátky se vším, co jsem měla. Jeho ruce se mi zahrabaly do vlasů, když hrdelně zasténal. Rukama jsem mu zajela mezi jeho bundu a tričko a obalila jsem je kolem jeho pasu.

Po několika minutách intenzivního líbání, mě pustil a odtáhl se pryč.

"Pokud se nám nepodaří právě teď odejít, už neodejdeme nikdy."

Zastavil se u dveří a otočil se. "Potřebuju tu věc, co jsem ti ji dal, abys mi ji schovala."

Vyndala jsem ji zpod matrace. Usmál se a natáhl se pro ni, ale já jsem zaváhala, když jsem se podívala do přední části svého saka. Byla tam kapsa, kam jsem štítek se jménem schovala. "Nechám si to u sebe, dokud se tam nedostaneme."

"Jsi si jistá?" Zeptal se.

Přikývla jsem.

Natáhl ruku a já jsem do ní umístila tu svou.

"Jsi připravená na svojí první párty bratrstva?" Zeptal se.

Připravená nebo ne, stejně půjdu.