Hlas - 3. kapitola

Autor: Tsukiko Haruka

Ahoj! Jsem zpátky. Jak si užíváte prázdniny? Příští kapitola bude zas dlouhá. (Dvě kapitoly = jeden den v týdnu, pokud Vám to už nedošlo) Děkuji za komentáře:-*.

Raději nemluv

Moudro dne:Stírej svému pánovi prach nikoliv jeho samotného.

Vstala jsem v sedm ráno a dala si jen rychlou sprchu. Podle pokynů pan neznámý snídal ve čtvrt na deset. Netušila jsem, jak mám stíhat mu připravit snídani, když jsem mezi osmou a devátou musela uklidit horní patro. Rozhodla jsem se, že ho uklidím, co nejrychleji, abych odešla dřív než v devět. Jenže to nebyl vůbec lehký úkol, když jsem si všimla vší té techniky hned v první místnosti, do které jsem vešla.

            Jednalo se o pracovnu. Působila starožitně, takže se k ní všechna ta moderní udělátka absolutně nehodila. Nemusela jsem být znalec, abych věděla, že technické vybavení muselo stát nemalé jmění, stejně tak všechen ten starožitný nábytek. Obrazovky tam byly ve třech řadách. V horní jsem mohla spatřit zahradu, garáž, saunu a bazén. Prostřední řada snímala pokoje, které jsem ještě neviděla, ale jelikož tam byl záběr i na chodbu, tak jsem poznala, že to je druhé patro. Můj pokoj jsem na žádné z obrazovek neviděla, takže mi pan Craig nelhal. V úplně spodní řadě pak bylo dolní patro. Každá místnost měla přiřazený svůj vlastní mikrofon, proto se pánova slova nedala slyšet všude v domě najednou. Najednou mě napadla otázka, jestli Raymond svého pána pořád vídá nebo ho znal jen jako dítě. Otázky ale musely počkat. Už takhle jsem byla ve skluzu.

            Začala jsem se rychle zbavovat prachu na všech leštěných površích. Použila jsem speciální přípravek, který byl uvedený v mém manuálu „na život“, tak jsem mu říkala, protože jsem se divila, že tam není zmíněné, i kdy mám chodit na záchod. Šlo mi to docela od ruky, takže jsem se brzo dostala k dalším místnostem. Koupelna a posilovna mi daly asi nejvíc práce. Na konec jsem si nechala rohový pokoj. Už když jsem do něj vešla, tušila jsem, že se jedná o jeho pokoj. Působil moderně a mužně. Barevně byl laděný do černobílé. Můj pohled hned směřoval k posteli královské velikosti na něčem, čemu by se možná dalo říkat nízké podium. To rozestlané lůžko ve mně vyvolalo žhavé vzpomínky na včerejší představy. V mém podbřišku jsem znova ucítila známé šimrání. Horkost mi stoupala postupně vzhůru po těle, až se zastavila u tváří, které se nejspíš zbarvily do červena. Přistoupila jsem ještě blíž. Moje pátravá mysl se dostala do popředí. Rukou jsem přejela po nadýchaných polštářích. Brzy jsem našla, co jsem hledala – pramínek vlasů, který měl nezpochybnitelně blond odstín. Nahnula jsem se blíž a vdechla jeho stále přetrvávající vůni na polštářích. Čekala jsem těžkou drahou kolínskou, ale ucítila jsem lehkou sportovní vůni s něčím jiným, co muselo patřit jen jemu. Bože já vím, jsem cvok!

Na moji obranu, předtím než jsem začala prohledávat zásuvky, jsem se zamyslela a uznala, že dělám špatnou věc. První horní zásuvka na straně, kde nespal, byla naplněná kondomy až k prasknutí. S leknutím jsem ji okamžitě zavřela. To snad ne?! Připravenější chlapec snad na světě neexistuje. Po pominutí prvotního šoku jsem ji otevřela znova. Zajímalo mě, jestli používá různé značky nebo jen jednu a jaké druhy tam má. Panečku! Byly tam všechny možné barvy i příchutě nějaké draze vypadající značky. Věděl o tom Raymond? Podívala jsem se do dalšího šuplíku. Prosím, štípněte mě někdo! Obsahoval nejrůznější erotické pomůcky od pout až po vibrátory. Pochopila bych, kdyby tam měl věci pro muže, nebo si sem snad nějak vodí ženy? Odmávla jsem tu myšlenku, co nejrychleji jsem dokázala. Ve spodním šuplíku jsem našla prášky na spaní, vonné svíčky, zapalovač a několik pánských šperků v krabičce. Dva z těch šperků byly identické prsteny s rodinným emblémem. Vzala jsem jeden z nich do ruky, jestli tam není nějaká rytina, ale nebyla. Vrátila jsem prsten na místo.

            Na druhé straně jsem našla krabici kapesníků, zrcátko, klíče a peněženku. Terno! Netrvalo ani pět vteřin, než jsem našla průkaz s jeho jménem a fotkou. Nathaniel Ronald Craig, tak takhle se jmenoval můj šéf. Co mě ale zajímalo daleko víc, byla jeho fotka. Špinavě blond vlasy kontrastovaly s černou košilí. První dva knoflíky měla rozepnuté. Odhalovala tak část elegantního mužného krku přecházejícího v širokou hranatou čelist a rovnou hladkou bradu. Tvářil se vážně, i když jeho rtům lichotil i vážný výraz. Popsala bych je jednoduše jako dokonalost stvořenou k líbání. Proč takovejbezcitnej hajzl vypadal jako model z obálky časopisu? A proč mu v očích hrála vřelost. Najednou se z koupelny ozvala rána. Zpanikařila jsem. Vrátila jsem všechno zpátky na místo, pak jsem v rychlosti ustlala postel. Za minutu jsem měla být pryč. Utíkala jsem odtamtud jako dítě, co něco provedlo.

Zamířila jsem rovnou do kuchyně. Blesku rychle jsem připravila míchaná vejce. Akorát jsem tam dodala sklenici džusu, když tác přišel vyzvednout Raymond. Letmo jsme se pozdravili a usmáli se na sebe. Pohybovali jsme se jako zaměstnanci nějaké továrny. To bychom měli. Nejtěžší část dne byla za mnou. Nandala jsem další dvě porce vajíček, pak jsem se najedla. Nečekala jsem na Raymonda. Šla jsem se projít do zahrady. Ještě jsem si ji pořádně neprohlédla a potřebovala jsem přemýšlet. Vždycky mi to šlo líp za chůze. Po hodině procházení jsem potkala Raymonda. Stříhal zelené keře. Zeptala jsem se ho, jestli s něčím nepotřebuje pomoc, ale řekl, že by byl rád, kdybych mu pomáhala vždycky ob dva dny, kdy toho dělá víc, tak jsem se vrátila zpátky do domu. Nechtěla jsem ho při práci rušit rozhovorem, protože vypadal jako ten typ, co ho štve, když na něj při práci mluví.

Šla jsem do kuchyně. Stejně jsem plánovala za chvíli začít vařit a měla jsem žízeň. Vzala jsem si plechovku sody a dala se do čtení Los Angeles Times, co ležely na baru. Zemětřesení v Severní Californii a samozřejmě zase Donald Trump. To byly články, které jsem si stihla prohlédnout.

            „Děkuju za snídani. Byla dobrá.“ Nadskočila jsem. Do háje! Zase!

            „Proč jste včera mluvil o tátovi?“ začala jsem se hned vyptávat, protože jsem nechtěla riskovat, že by mi odešel dřív, než bych se zeptala. Předtím jsem práskla s novinami, abych dala najevo, jak mě štve s tím lekáním.

            „Protože mě to zajímalo?“ Mohla jsem slyšet chladné pobavení v jeho projevu.

            „Proč jste chtěl vědět, jestli mě zajímá, kdo to je?“ pokračovala jsem ani jsem si nevšimla, že můj hlas začíná sklouzávat do výslechového tónu.

            „A proč ses mi ty, srdíčko, hrabala ve věcech?“ prohlásil ledově a tím mě naprosto dostal.

            Zatvářila jsem se nevinně. Doufala jsem, že to kamery věrohodně sejmuly. „Jak to víte?“

            „V hlavní koupelně mám obrazovku se záběry svého pokoje.“ Pousmál se. „Ale stačilo jen udělat rámus a utíkala jsi jako splašené zvířátko.“

            „To jste ani nemusel. Vylekala mě už ta hromada kondomů a erotických pomůcek.“ Odkašlala jsem si. „Myslela jsem, že jste se odevzdal odloučenému životu v celibátu.“

            Napodobil moje odkašlání. To byl jako pokus o vtip? „Odvážný slova na pannu.“

            „Až na to, že panna nejsem už asi tři roky.“ ohradila jsem se bez přemýšlení, ale ještě dřív než jsem to dořekla, jsem poznala, že to byla past. Vyprovokoval mě k tomu, abych mu prozradila takhle soukromou věc.

            Skoro jsem mohla vidět vítězný úsměv na jeho tváři. „Díky za informaci.“

            Chvíli jsem naštvaně mlčela. Předstírala jsem, že čtu lokální články, ale sotva jsem vnímala příběh ženy, u které hořelo.

            Nakonec jsem promluvila: „Takže Nathaniel. Vůbec žádného Nathaniela neznám. Vaše obavy, že bych vás znala, jsou úplně mimo mísu.“

            „Nikdy jsem neříkal, že bych se něčeho takového bál.“

            Sklopila jsem noviny. „Aha, tak čeho?“

            „Moje jméno zkrátka není důležitý.“

            „To jo, to není, ale aspoň vím, jak vám mám říkat, když mě oslovíte, srdíčko.“ Neopustila jsem si kousavý tón za tu neupřímnou odpověď. Člověk s jeho egem by nikdy netvrdil, že je jeho jméno nedůležitý.

            „Jsi drzá.“ oznámil to jako fakt, ne, jako nadávku.

            „Vypadáte, že se vám to líbí.“

Rozesmál se. „Takže proto jsi drzá, protože se mi to líbí?“ Slovo „líbí“ zdůraznil.

            „Protože si to zasloužíte.“

            „Neboj, já si to později vyberu, srdíčko.“ řekl sladce.

            „Jak?“ Právě když jsem se zeptala, přišel Raymond.

            „Raymonde, dneska přijdou z RedPassion, takže je ke mně přiveď. Teď musím pracovat. Scarlett, těším se na oběd.“ Hm, takže odpovědi se asi nedočkám. Počkat! RedPassion?

            „RedPassion? Co to je? Bordel?“ zeptala jsem se Raymonda.

            Raymond pokrčil rameny a věnoval mi pohled, který říkal: „Máš pravdu, ale neptej se dál, mám na spěch.“

            Tak jsem se neptala a dala se do přípravy obědu. Moje myšlenky se ubíraly různými směry, takže jsem se několikrát málem řízla do ruky. Zajímalo ho, jestli jsem panna, ale proč? Proč mu na tom zaleží? A proč mně na tom záleží? Už z jeho hlasu jsem měla zvláštní vzrušující pocit, a teď když jsem viděla, jak vypadá... Měla jsem asi pět vztahů. Všechny spíš krátkodobé, ale žádný kluk mi ještě nezpůsobil takové pocity. Uvědomila jsem si, že jsem v pěkné bryndě, když mě sexuálně přitahuje můj šéf, zvlášť kvůli jeho povaze. Jenže něco na něm mi připadalo milé a blízké, taky všechna ta tajemnost kolem mi přišla přitažlivá. V poslední době jsem neměla čas přemýšlet o sexu nebo dotýkání se sama sebe. Obávám se, že dnes večer v posteli na to dojde, zvlášť když si k sobě zve profesionální společnice nebo jak se jim v současné době říká. Žárlivost ve mně vždycky vyvolávala silné sexuální touhy. Všem mým kamarádkám to připadalo úchylné. Možná se jim nedivím.

            „Voní to hezky.“ přerušil mě Raymond. Naštěstí. Moje myšlenky se totiž začaly ubírat velmi špatným směrem.

            Usmála jsem se. „Doufám, že to tak bude i chutnat.“

            „Ještě jsem nepoděkoval za snídani. Bývalá služka se neobtěžovala mi ji dělat.“

            „Vážně? A co jste jedl?“

            „Většinou cereálie.“ odpověděl a začal si dělat pití. „Dřív než se začnete ptát. Ano. RedPassion je podnik poskytující erotické služby.“

            Vzhlédla jsem od vaření. „Jak víte, že jsem se chtěla zeptat?“

            „Ptáte se vždycky.“ odvětil.

            Chvíli jsem mlčela. Snažila jsem se chránit svoji pověst a nepůsobit vlezle. Nakonec jsem to nevydržela.

            „Proč člověk jako on potřebuje štětky? Vždyť by mohl mít kteroukoliv ženu. Stačilo by jen ukázat.“ Demonstrativně jsem na Raymonda ukázala vařečkou. Omáčka mi ukápla na botu. „Sakra.“

            „A na to jste přišla jak?“ zeptal se zaskočeně a podal mi papírovou utěrku.

            Vyčistila jsem si svoji botu. Dalo mi to okamžik na přemýšlení, jestli mám přiznat pravdu. „Ehm, tak trochu jsem se mu hrabala ve věcech a našla jeho průkaz s fotkou.“

            „Vy jste vážně neuvěřitelná!“ zvolal napůl káravě, pak se o něco ztišil a vzal mě za paži. Zadíval se mi do očí. „Chcete o tu práci přijít?“

            „Ne, to ne. Jen–“ Připadala jsem si jako malé dítě. Raymond ve mně už po několikáté vyvolal pocit, který by měl vyvolávat otec ve své dceři, alespoň jsem si to myslela.

            „Podívejte, od té doby, co se pán fotil na ten průkaz, se hodně věcí změnilo.“

            „Ale neřeknete mi jaké…chápu.“

            „Jsou události, o kterých lidé mluvit nechtějí, protože se o nich už mluvilo příliš.“ Věnoval mi úsměv plný útěchy. „Možná vám to pán jednou poví. Líbíte se mu.“

            „A na to jste přišel jak?“ zeptala jsem se přesně, jako se mě ptal on před chvílí. S tím rozdílem, že jsme k sobě stáli blíž, takže to mohlo mít větší dopad.

            „Mluvil o vás.“ zašeptal Raymond tak, že jsem ho skoro neslyšela.

            „Pan nafoukanec o mně mluvil?“ podivila jsem se.

            „Pšt!“ okřikl mě. „Mluvte potichu!“

            Zakroutila jsem hlavou a rozhodila rukama. „Ach, já zapomněla. Velký bratr všechno slyší.“

            „A nejen to, srdíčko.“ ozvalo se z reproduktorů. Tentokrát jsme s Raymondem nadskočili oba dva.