FR - 8. kapitola

Překlad: Clarissa

O tři měsíce později....

Fremantle, západní Austrálie

Když soumrak začal hýřit růžovou a oranžovou barvou, vjel Ryan s černým, staréhým mustangem, kterého schovával ve skladu, na příjezdovou cestu. Když auto běželo mocně naprázdno, jeho syrový a bolavý pohled zamířil na domek. Po dobu, kdy byl pryč, ten pěkný malý domek zůstal stejný, což bylo špatně, protože se změnilo všechno. Jake byl pryč. I přes to, že věděl o nebezpečí jejich práce, Ryan vždycky cítil, že pokud by z nich dvou někdo zemřel, byl by to on. MĚL to být on. Za ty tři měsíce ho vina požírala zaživa skrz na skrz.

Ryan se sotva držel pohromadě a měl čelit Fin? Nebyl si jistý, jestli to dokáže, ale tři měsíce vyhýbání se jí jako zatracený zbabělec už bylo dost. Pokud se jí musel podívat do očí a vidět velkou míru obvinění, pak by se měl pochlapit a vydržet to. 

Vytáhl klíčky ze zapalování, otevřel dveře dokořán a vystoupil ven. Auta jezdila dolů po pěkné, stromy lemované silnici za ním. Lidé žili dál své životy – nevědíc, že někdo tak pozoruhodný a naprosto nesobecký už dál nechodí po této Zemi. Jak to můžou nevidět?

Kráčel krok za krokem, došel hlavní cestou k hlavním dveřím. Před tím, než změnil názor, zaklepal ostře na dveře a po chvilce, co slepě zíral na silnici, se zadíval na obálku, kterou svíral v ruce, zatímco čekal.

„Vezmi si tohle, Kendalle.“

Ryan se zamračil na obálku od Jakea, než spadla na zem. „Co je to?“

„Je to pro Fin. Víš, pro případ, že....“ jeho hlas se vytratil. „Stejně bysme se k tomu jednou dostali.“

„Tannere, počkej!“ Zavolal Ryan, když byl Jake už na půli cesty ze dveří. Jake zastavil a Ryan hrábl do svého šuplíku za svým lehátkem. Vytáhl ven svou vlastní obálku a podal mu jí. Jake se na ní podíval, potom na Ryana a nenáviděl to pomyšlení na to, že to znamenalo pro Jakea, aby tu obálku předal Fin. „Já taky, jasný?“

Na základně v Afghanistánu uspořádali pro Jakea rozloučení. Vojáci tvořili čestnou stráž, aby se rozloučili, zasalutovali mu, když s ním pochodovali k letadu a letěl domů. 

Jejich mise končila jen o týden později, jeho jednotka se vrátila včas, aby se zúčastnila rozloučení u něj doma. Ryan měl obálku schovanou v kapse saka jeho vojenské uniformy na Jakeově pohřbu, ale nemohl se přinutit, aby se přiblížil k Fin. 

Mike a on, společně s Kylem, Montym, Gallowayem a Texem utvořili čestnou stráž, která stála po Jakeově rakvi v kostele. Měl po celou dobu sevřenou čelist a bojoval se slzami. 

Pohřbili Jakea se všemi vojenskými poctami na Karrakattském hřbitově. Obřadu se zúčastnil také premiér, ministr obrany, generál obranné moci, šéf armády a stovky vojáků, rodiny a přátel. Jake byl milovaný a vážený a byl pohřben jako australský hrdina.

Ryan tam stál, v záplavě vojenské zelené a zadržoval dech, když se díval na Fin. Vypadala nádherně v jednoduchých těsných černých šatech, její blonďaté vlasy byly rozcuchané a volné, když scházela ze schodů kostela. Kráčela pomalu k řečnickému pultíku, stoupla si před tisíc lidí a mluvila. Jeho hruď ho bolela, když její slova lidi rozesmála, rozbrečela a způsobila zlomení srdce. Pak to dokončila s řádky, kvůli kterým byl na ní tak zasraně pyšný. 

„Jake byl bratr a syn, vnuk, bratranec a nyní australský hrdina. Znám spoustu lidí, kteří nerozumí válce a tomu, co znamená být vojákem. Jake mi řekl, že to není jednoduché vysvětlit, ale já vím, že i přesto, že je zemřel, že se obětoval pro lidi, kteří se tam nejsou schopni ubránit sami, a pro mír. Žádám vás dnes o to, abychom drželi pár minut ticha, abychom pocítili ten mír, který si můžeme na tomto místě, které nazýváme ´šťastnou zemí´,užívat. A vím, že to byli lidé jako Jake, kteří obětovali sami sebe, aby nám umožnili to udělat také. Mám pár slov, o které mě Jake požádal, abych je přečetla v případě, že by se už nevrátil domů.

´Mé zemi - doufám, že je na mě hrdá. Mým kolegům vojákům – doufám, že jsem vás ocenil při mých akcích. Mému otci a mé matce – děkuji vám, že jste mi ukázali lásku....“ Fin se odmlčela a podívala se nahoru, její zelené oči bloudily po okolí, až padly na Ryana. „Mému bratrovi Ryanovi – děkuju ti za to, že jsi trávil svůj život se mnou, a mé sestře Fin....“

Zakolísala na tomto místě a bojovala se slzami, Ryan cítil, jak se jeho srdce široce rozpraskalo. Kurva, chtěl tam jít, vzít ji do náruče a nikdy ji nepustit. Místo toho k ní přišel Mike a vzal si ten kousek papíru a dočetl to místo ní. 

´Mé sestře Fin, která je zaneprázdněná záchranou země pro velryby – nezapomeň se smát, protože když se směješ, je to jako vidět slunce.´

Ryan roztřeseně vydechl, otočil a znovu silně zaklepal na dveře. Zamračil se, protože zevnitř slyšel hudbu. Vložil si obálku do zadní kapsy, otevřel postranní branku a kráčel po boční straně domu do zahrady.

Pak ji uviděl. Ležela na lehátku v krátkých bílých šatech s tenkými proužky, její hedvábné vlasy jí spadaly po ramenou. Projížděl jí pohledem a zaštípaly ho slzy za jeho slunečními brýlemi. Zhubla. Její kyčle byly nápadné a obličej užší. Jedna kostnatá paže visela lhostejně ze strany lehátka, druhá držela sklenku vína, kterou nedbale točila ve své dlani.

Ryan poskočil pohledem dolů na její nohy, jeho tělo stále trpělo, kvůli tomu, jak moc ji chtěl. Těžce polknul a sevřel své ruce, uvědomil si, že musí vydat nějaký zvuk, protože otočila hlavou směrem k němu. Upřímně doufal, že už nemůže trpět víc, než trpěl teď až dokud se nepodíval do jejích očí. Zelená a zlatá hloubka jejích očí, obvykle tak vášnívá a živá, byla prázdná. Nebyl si jistý, ve kterém světě se teď pohybovala, ale tenhle to určitě nebyl.

„Oh, Fin,“ zašeptal slabě. 

*****

Fin se dívala na muže, kráčejícího k ní skrz mlhu. Její pohled se pomalu zaostřil, zaměřujíc se na Ryana. Její srdce, tak mrtvé uvnitř ní silně uděřilo, jak se snažila zvednout. Vykročil směrem k ní, měl na sobě tmavě modrou košili, těsně napnutou přes jeho širokou hruď a jemné, tmavé džíny. Zrcadlové pilotky (pozn. brýle) zakrývaly jeho nádherné, tmavé oči a jeho vlasy – nyní delší – byly nedbale rozcuchané větrem. Jeho silná přítomnost jí tak moc připomínala Jakea, až se její žaludek obrátil.

Fin položila své víno dolů a položila své nohy z lehátka, když došel k ní. Klesl do křesla naproti ní, jeho čelist ztuhlá. Bolest vyrytá v jeho tváři ji donutila k němu natáhnout ruku. Podíval se na ni a její kůže pálila teplem, když ji zabalil do své obrovské dlaně. 

Přinutila se k úsměvu. „Ryane.“

Volnou rukou si sundal brýle a pohodil je bezohledně stranou. Její dech se zastavil nad jeho strašidelným vzhledem, když se jeho pohled setkal s jejím. 

„Fin,“ vydechl, jeho hruď se rychle zvedala a klesala, když se na ni díval. „Je mi to líto.“

Natáhla se k němu a vzala jeho obličej do dlaní. „Jednou mi někdo řekl, že vina byla ta jedná věc, se kterou mě nemohl nechat žít, teď to vidím na tvé tváři. Neber to na sebe.“

Ryan zavřel své oči, slzy se uvolnily a koulely se mu dolů po tvářích. Otočil svou hlavu a vtiskl jí polibek do její dlaně. 

„Chybí mi, Ryane,“ poznamenala šeptem, její ruce odtáhla pryč. Otevřel své oči. „Tak moc. Proč si Bůh vždycky bere ty nejlepší? Jak můžu bez něj dál žít? Když se ráno vzbudím, všechno je na  krátký okamžik dobrý až dokud si na něj nevzpomenu a pak nemůžu dýchat, když vím, že on už tady není, nechodí po stejné zemi a nedívá se na ty stejné hvězdy.“

„Fin. Podívej se na mě,“ řekl Ryan pevně.

Zvedla své oči. 

„Dej tomu čas, dobře?“

Natáhl se za sebe, vytáhl obálku a otočil ji opatrně ve svých rukou. Její jméno bylo napsáno nahoře a její srdce zadunělo v její hrudi, když poznala ten rukopis.

Podal jí Fin. „Jake....chtěl, abych ti to dal.“

Fin polkla, natáhla ruku a vzala si obálku. „Děkuju.“ 

Prudce se postavil. „Musím jít.

„Já ...nezůstaneš?“

„Ne.“ Zíral slepě ven ze zahrady. „Nemůžu zůstat, Fin,“ zašeptal.

„Počkej!“ vyskočila rychle z křesla a popadla ho za předloktí, když se otočil, aby odešel. „Taky něco pro tebe mám.“

Fin běžela do domu a za moment se vrátila s další obálkou. „Máš tu taky jednu.“

„Díky.“ Jeho hlas byl chraptivý a odkašlal si, když se natáhl a vzal si obálku. Ukázal k přední straně domu. „Musím jít.“

Kývla a on se otočil, jeho dlouhé kroky ho vedly rychle z dohledu, zanechávajíc ji zpátky v prázdnotě.

Sedla si dolů, vypila zbytek svého vína a prsty trhala okraje obálky, aby ji opatrně otevřela a rozevřela jeden list papíru. 

Fin, 

pokud čteš tenhle dopis, tak se omlouvám, že jsem tě nechal samotnou. Doopravdy jsem ale neodešel. Jsem uvnitř tvého srdce, kde mě můžeš udržovat pořád naživu, jasný?

Doufám, že tě utěší, že jsem nelitoval jediné chvíle ve svém životě a že důvody, proč tu nejsem jsou takové, že jiní lidé mohou žít svůj život ve svobodě. 

Fin, jsi chytrá a statečná, tak musíš vědět, že jsem nechal Ryana ve tvých rukou. Potřebuje tě, on je hrdý a silný, ale je to vždycky ten nejsilnější, který spadne nejtvrději. 

Vždycky se usměj, když na mě budeš myslet a prosím, neboj se milovat. To dělá život životem, jakým je. 

Miluju tě, 

Jake. 

P.S.: Nikdy neodlož svůj obleček Supergirl do důchodu, jasný? Chci, abys tam zachránila ty velryby, aby je tvoje děti viděly ve skutečném životě, a ne jen v historických knihách.

******

Ryan se opíral o dveře svého auta, polykal knedlík ve svém krku. Nechal Jakea umřít a pak se tři měsíce schovával před světem. Jak to, že se na něj kvůli tomu nezlobila?

Radši by viděl jiskru vzteku než prázdnostu v jejím pohledu.

Jakeu, ty zasranej kreténe! Chci, aby ses sem vrátil zpátky, jenom proto, abych tě mohl zabít za to, žes nás tady nechal samotný.

Otevřel dveře auta, dal obálku na sedačku spolujezdce a zabouchl dveře. Zevnitř domu zaslechl křik, panika zaplavila jeho tělo a zanechala ho mrazivě chladného.

„Fin!“ spěchal rovnou k dob´mu. „Fin!“ vrážel tvrdě do dveří, ale byly zamčené. 

Bez dechu běžel rychle okolo domu. Divoké výkřiky probodávaly jeho uši, když proběhl skrz zadní dveře. To, co viděl, ho skoro srazilo na kolena.

Fin stála v obýváku, její knihy – ty, které pro ni byly pokladem četby po celý její život – ležely rozervané na podlaze, odtržené stránky se povalovaly všude po podlaze. Rozbité talíře a roztřískané hrnky se tam povalovaly také. Když se přihnal do pokoje, proletěl talíř kolem jeho hlavy a rozbil se o zeď za ním. 

„Fin!“ zařval, když uhnul. „Přestaň!“

V tom záchvatu vzteku ho nemohla slyšet ani vidět. Otočila se zpátky ke skříňce pro další talíře, hruď se jí vzdouvala a tvář se jí kroutila bolestí, když hodila další.

Ryan k ní zezadu přistoupil a uzamknul své paže okolo jejího pasu, držíc její ruce podél jejího těla.

„Ne!“ vykřikla. Kopala svýma nohama divoce nahoru, když ji otočil a kráčel s ní opatrně přes rozbité střepy, které mohly poranit její bosé nohy. „Nech mě bejt! Sakra, Ryane, nech mě bejt!“

Její vzlyky se mu zařezávaly přímo do hrudi, když zápasila o volnost, odstrkávajíc ho od sebe, když došli do chodby. „K čertu se tebou!“ zařvala a on ucukl. „Seru na tebe! Seru na Jakea. Jak mě mohl opustit?“ Vzlykala těžce a nahlas, když zády klouzala po zdi na podlahu, její nohy nebyly schopné udržet její malou váhu a to Ryana roztrhalo na kusy. „Jak mě mohl opustit?“

Ryan klesl dolu vedle ní a vytáhl si ji do klína, hladil ji po zadech, když z ní vycházely vlny smutku.

„On je tam, sám, pohřben v zemi, kde je tma a zima. Už nikdy se nepodívám na jeho hezkou, usměvavou tvář, a to já nevydržím, Ryane,“ zavzlykala, když se k němu tiskla. „Chci jen, aby přišel zpátky domů. Chci ho mít doma,“ řekla přidušeně. 

„Já taky, zlato.“ Slzy ho oslepily, když přitiskl jeho čelo na její, bezmocný udělat cokoliv jiného, než ji držet. „Taky chci, aby byl doma.“

Ryan nevěděl, jak dlouho tady s ní seděl a uklidňoval ji, poslouchal jak její vzlyky ustupovaly do malých škytání až nakonec hluboce usnula. Nechtěl ji vzbudit, tak s ní zůstal tam, kde byl, jeho paže ji držely, když se noc přes ně přehoupla.

Vtiskl svou tvář do jejího krku a přivoněl si k ní, dovolil svým rtům, aby se dotkly její kůže. Cítil její puls, zavřel své oči a přál si, aby to bylo pryč.

„Ryane?“ zašeptala chraplavě.

„Pšššššt,“ konejšil ji a líbal její krk, nechal své rty postupoval nahoru po jejím krku až k uchu a zamručel, „Jen mě nech tě držet.“

Ryan se zhluboka nadechl, když se proti němu zachvěla. Vtiskl jí polibek na ucho. Otočila svou hlavu a jeho rty putovaly jemně po její tváři. 

„Ryane,“ vydechla.

Otočila se na jeho klíně, vzala jeho tvář do dlaní. Prázdnota v jejích očích teď zářila touhou a krev se mu rozproudila tak, až mu hučela v uších.

„Kurva,“ zamumlal, sklonil svou hlavu a vzal si tvrdě její rty. Zanaříkala pod tím tlakem, její rty se otevřely a nechaly jeho jazyk proniknout dovnitř. 

Ryan zasténal nad její žhavou a sladkou chutí. S Fin stále ve svém klíně se postavil. Její dlouhé, štíhlé nohy obmotal okolo svých boků, jeho bicepsy se napnuly, když ji držel na sobě, tisknouc jí proti zdi, když jí líbal až dokud nemohli dýchat. 

Odtáhl se, rychle lapajíc po dechu. „Fin, tohle nemůžeme.“

Vklouzla svými dlaněmi pod jeho tričko a zasténala, když hladila jeho hruď nahoru a dolů. „Prosím.“ Naklonila se a stiskla zubama jeho ušní lalůček, až se zachvěl. „Jednou jsi mi řekl, že mě chceš šukat tak, až z toho oslepneš. Tak to udělej.“

„Ne takhle,“ řekl, jeho hlas byl chraplavý. „Zasloužíš si něco lepšího než tohle.“

„Ošukej mě, Ryane. Chci to cítit.“

„Ne, Fin.“ Odtoupil krok od zdi a postavil ji na nohy. „Neudělám to.“

Strčila do jeho hrudi a on zavrávoral. „Fajn.“ zavrčela. „Pak si teda najdu někoho, kdo to udělá.“

Na půli cesty k jejímu pokoji ji popadl za předloktí. „Nikam nejdeš.“

„Neopovažuj se mi po třech měsících říkat, co mám dělat!“

Fin se snažila vysmeknout z jeho sevření a s obavami, že ji zraní ji pustil.

„Fajn!“ zařval, když tam stála, hruď se jí vzdouvala, ruce měla sevřené v pěst po stranách svého těla a slzy se jí nesmlouvavě hrnuly dolů po tvářích. 

„Chceš to cítit?“ Věděl, že se znovu zhroutí, kdyby byl laskavý, takže jí nařídil. „Svlíkni se. Teď hned.“

Ryan si založil ruce, nenáviděl sám sebe, že využíval jejího smutku, ale chtěl ji tak zoufale, že to nemohl zastavit. 

Fininy ruce zápolily s knoflíky na jejích pěkných, bílých šatech. Sklonila hlavu a pomalu rozepínala každý knoflík s třesoucími se prsty až dokud nemohl zahlédnout, že neměla na sobě podprsenku. Hotovo, stáhla tenkou látku ze svých ramen. Její šaty spadly dolů k jejím nohám. Jeho oči ji polykaly, Ryanův puls tepal rychle, jeho penis ztvrdnul, až cukal. Její prsa byla malá a pevná, bradavky byly pěkně růžové. Když jeho pohled putoval dolů. Jeho srdce zabolelo. Smutek si na ní vybral krutou daň. Její žebra byla výrazná a kyčle ostře vystupovaly.

Uvědomil si, že čekala, ukázal bradou na její bavlněné kalhotky. „Tohle taky.“

Zahákla své prsty za okraj kalhotek, její ruce se jí pořád třásly a stáhla je dolů ze svých nohou. Vystoupila z nich a stála před ním úplně nahá. 

Kolik dlouhých a bolestných let snil o tom, že uvidí Fin přesně takhle?

„Lásko, ty jsi tak nádherná,“ zašeptal stroze. Zatáhl za své tričko a její pohled zavadil o jeho hruď. Pokýval na ní prstem. „Sem. Hned.“

Přistoupila k němu, nezastavila se dokud se její prsa nedotýkala jeho hrudi. Ryan hluboce zasténal, když ucítil jak se její sametová, nahá kůže tře proti němu. Položil svůj palec a ukazováček pod její bradu, nadzvedl jí hlavu až se setkal s jejím pohledem. Vidět tu potřebu, která zrcadlila jeho vlastní, znamenalo, že přitiskl své rty na její. Jemně lapala po dechu pod tím útokem, její rty se od sebe odělily a on toho využil a jeho jazyk vklouzl dovnitř, aby ji ochutnal. Obmotal ruce kolem ní, jeho dlaně klouzaly dolů po jejích zádech a popadl ji za zadek. Přitáhl si ji pevně k sobě a zaťal boky do ní. 

Kurva. Udělá se rovnou do kalhot, jestli se neuklidní.

Přerušil polibek. Těžce oddychoval, okusoval cestičku dolů po jejím krku. Fininy ruce ho popadly za ramena, její hlava padla na stranu, aby se mu přizpůsobila.

„Sedni si dolů na postel,“ poručil jí.

Klopýtala dozadu, Ryan jí následoval, když si sedl na okraj postele. Jemně jí uchopil za ramena a ona si lehla na záda. Ryan se nakláněl nad ní, vzal její malou růžovou bradavků do úst a sál ji.

„Můj bože,“ zasténala a její ruce projízděly skrz jeho vlasy.

Ryan přemístil svá ústa na druhou bradavku a bojoval s nutkáním vklouznout do ní a tvrdě ji ošukat.

Prolíbával si cestičku dolů po jejím těle, jeho jazyk se ponořil do jejího pupíku. Klečel na konci postele, putoval svými dlaněmi nahoru po Fininých stehnech a roztáhl její nohy, aby odhalil jí nahou krásu jeho upřenému pohledu.

Zhluboka a roztřeseně se nadechl a zavrčel, když se jeho jazyk přiblížil a hladil ji. Prohnula se pod ním a on ji popadl za boky. „Zůstaň tak,“ nařídil. 

„Nevím, jestli to dokážu,“ vydechla.

Ryan držel Fin, když ji ochutnával jazykem, zaměřujíc se na to, aby se jí to líbilo. Vsunul do ní prst a ona zalapala po dechu, její boky se divoce pohybovaly v rytmu jeho jazyka a ruky.

„Teď, Ryane, prosím,“ vzdychala. „Nenech mě čekat.“

„Kurva,“ zamručel. Její chuť a vůně přinutila jeho penis v jeho kalhotách divoce cukat. S jeho ústy stále na ní si rozepl pásek jednou rukou. 

Znovu se prohnula, naříkala a sténala jeho jméno. 

Oslepen svou potřebou, rozpnul jeho zip a osvobodil svůj penis. Popadl ji za stehna, opatrně se mezi ně umístil a vklouzl do ní. 

Zanaříkala a on znehybněl, olízl si rty, cítíc její chuť na svém jazyku, když její tělo pulzovalo kolem něj a pálilo ho.

Ryan schoulil svou hlavu do jejího krku a zachvěl se nad tím těsným a vlhkým žárem, který ho obklopoval. Touha se pohybovat byla zdrcující, ale zůstal nehybný a pot mu z té snahy stékal přes obočí. „Ublížil jsem ti?“ zachraptěl.

Zavrtěla hlavou a obmotala své nohy okolo jeho boků a stiskla je. „Ošukej mě, Ryane.“

Ryan se odtáhl zpátky a podíval se jí do oči, pak znovu vklouzl do ní. „Fin, nikdy....“ vydechl.

„Nikdy?“

„Nikdy....“vklouzl znovu do ní. „....jsem nezažil krásnější pocit, než právě teď s tebou.“

Ježiši. On ji jen nemiloval, on ji kurevsky ZBOŽŇOVAL. Dal by za ni svůj život, kdyby musel. Klouzal do ní tvrdě, znovu a znovu, potěšení sílilo a dostávalo se mimo kontrolu. Chvěla se, naříkala jeho jméno, svírala se kolem něho a on se uvolnil s divokým zavrčením. Zaťal zuby, naplnil její tělo, pohyboval se uvnitř ní až dokud nezbylo vůbec nic.

Ryan se nad ní nakláněl, sklonil svou hlavu a políbil ji, vtáhl její spodní ret do svých úst a sál ho. Fin chutnala jako to nejčistší nebe a to nejžhavější peklo.

Zhluboka a roztřeseně se nadechl a začal se z ní vytahovat a ona se roztřásla.

„Jsi v pořádku?“

Kurva. Její oči se zaplnily slzami. Rozkutálely se dolů po stranách jejích tváří až dolů do vlasů. 

A bylo to tady – TA VINA – polykala ho až dokud se v ní neutopil. 

„Lásko, prosím, už neplakej.“ Podíval se dolů, když z ní vyklouzl. „Kurva,“ vydechl. 

Ty pitomej, blbej sráči.

„Co?“ 

Podíval se na ni. „Nevzal jsem si kondom.“