FR - 21. kapitola

Překlad: Clarissa

Zdravím vás, holky.
Posílám vám další nálož emocí ;-)
Clarissa

Zavrtaná pod dekami, svítání si probojovávalo svou cestu dovnitř ložnice, Fin podrážděně zívla po další noci drsného spánku. Nenáviděla, nenáviděla, spánek na zádech, ale zasekla se jako nějaká velryba na pláži. Jake by se téhle situaci hrozně smál, nepochybně by se rozhodl zavolat Greenpeace, aby ji bezpečně dostali zpět do moře nebo něco takového. Jejímu dítěti bude chybět ten nejlepší strejda, kterého by si mohlo dítě přát. 

Uvědomujíc si, že tohle ráno už znovu neusne, natáhla se po telefonu na nočním stolku se záměrem, aby vypnula budík ještě před tím, než začně vyřvávat. Uchopila ho s nešikovností, která by ji byla trapná, kdyby se někdo díval, její prsty se začaly třást, když viděla změškané hovory ze skrytého čísla, které propásla ve tři hodiny ráno. Rychle zkontrolovala zprávy, ale nebyla tam žádná nová. Volal jí Ryan? Co když byl zraněný? Bez ohledu na brzkou ranní hodinu prohledala své kontakty a vytočila číslo. 

Kyle to zvedl ospale s „to už nemáš nikoho lepší, komu bys zavolala?“

„Ne!“ Fin se převalila na bok a popadla matraci, vytáhla se do nepříjemného sedu, a ospale zazívala. Dítě se líně pohnulo, evidentně naštvané nad změnou Fininy polohy. Fin si hladila chlácholivě bříško a vsála ostrý dech po tom, co se kvůli tomu pohybu praštila. 

„Do hajzlu!“ najednou zněl Kyle zcela probuzeně. „Ty rodíš? Neměla bys zavolat svému porodnímu doprovodu? A mimochodem, kdo s tebou kurva půjdu k porodu? Ježiši, nejsem to já, že ne? Protože pokud jo, měla bys mi to vážně říct. Nejsem vyškolenej na tenhle druh....“

Fin by se zasmála, kdyby neměla co dělat se svým vlastním panickým záchvatem. „Kyle! Já nerodím,“ informovala ho. 

Bylo ticho a pak, „Díkybohu.“

„Myslím, že jsi říkal, že dokážeš zvládnout bláznění?“ 

„Porod není bláznivý. Je krutý a zneklidňující na příliš mnoha úrovních a v mém životě pro něj není místo.“

Fin nakrčila obočí. Ten chlap viděl válku a mít dítě je pro něj kruté a zneklidňující?

„Protože ty jsi chlap?“

„Jo sakra.“

„Opatrně, Kyle. Doby temna volaly. Chtějí svého jeskynního muže zpět.“

Jeho smích vybuchl v telefonu. „Nikdy předtím jsem neměl okolo sebe těhotné ženské. Jsi teď trochu děsivá.“

„Já jsem děsivá?“

„Uh huh.“

Fin zaslechla zvuk šustění deky připomínající jí, že bylo brzy ráno. „Já uh, nevzbudila jsem tě, že ne?“

„Nee. Moc jsem nespal.“

„Oh,“ zamumlala. 

„To je jedna z nevýhod téhle práce, však víš?“

Fin věděla. Bylo vzácné zachytit Ryana, jak spal. Když se to povedlo, ona toho plně využila a prohlížela si jeho rysy tváře, které vypadaly ve spánku téměř chlapecky – od jeho pevné čelisti, k jeho rovnému nosu a hustým, tmavým řasám, které se jemně otíraly o jeho tváře.

Ta představa Ryana připomněla Fin důvod, proč Kyleovi volala. „Um, Kyle? Kdyby byl Ryan zraněn, zavolal by mi někdo?“

Chvíli mlčel. „Proč se na tohle ptáš?“

„Mám zmeškaný hovor ze skrytého čísla jenom něco po třetí hodině dneska ráno. Když Jake umřel...“

Její hruď se sevřela. Říct tohle nikdy nebude snadné. „Byla to máma, kdo mi to řekl, takže já vlastně....Bojím se, že když se něco stane, tak já o tom nebudu vědět.“ Odmlčela se, tak si odkašlala a dodala. „Omlouvám se.“

„Nemusíš se vůbec omlouvat,“ odpověděl jí, jeho hlas byl chraplavý.

Fin se zamračila nad tím, jak moc zněl jako Ryan a vstala z postele. „Měla bych vyrazit.“

„Ne.“

Její obočí vyletělo nahoru, když zakopla o vršek Crookshanksova provázkového škrábadla. „Ne, jakože neměla?“

„Ne, oni by ti nevolali, kdyby se něco Ryanovi stalo. Pokud bys byla jeho blízká osoba, tak by ti to řekli osobně.“

„Aha.“ Ryan se o tom nezmínil, než odjel, ale bylo vysoce nepravděpodobné, že by byla jeho blízkou osobou. Ne teď. 

„Fin, já brzy ráno s Ryanem mluvil. Zřejmě ti volal on, jak jsi ho v emailu o to žádala.“

„Neřekl jsi mu nic, že ne?“

„Samozřejmě, že ne,“ odpověděl. „Jsem si jistej, že ti zavolá zpátky, takže se zbytečně nestresuj.“

„Bojíš se, že bych mohla začít rodit, až tu večer budeš, co?“ škádlila ho, zatímco mířila do kuchyně, Crookshanks rychle běžel před ní s hladovou předtuchou.

„Jo kurva,“ zamumlal se smíchem.

„Tak neboj. Ještě mám pár měsíců.“

„Opravdu?“

Jeho hlas zněl vysokým písklavým tónem v nevíře, což ji rozesmálo. „Zmlkni!“ Tiskla telefon ke svému rameni a začala nandavat lžící Crookshanksovu snídani, zatím co on tam seděl a netrpělivě vrčel. „Nevypadám, jako kdybych měla právě bouchnout!“

„Když to říkáš.“

„Takže pečené fazole na toustech zní jako dobrý nápad na večeři?“

„Jen jsem si dělal srandu,“ řekl rychle. 

„Jasně, že jo.“ Dala misku s jídlem její kočce na podlahu a se cvrnknutím do rychlovarné konvice mířila zpátky do své ložnice. „Musím se připravit do práce.“

„Neměla bys už teď být na mateřský?“

„Kyle!“

Jeho smích byl hlasitý. „Dobře, dobře. Uvídíme se večer.“

„Uvidíme se pak.“

„A Fin? Můžeš mi zavolat kdykoliv, jasný?“

„Díky, Kyle.“

Fin zavěsila a odhodila telefon na postel. Jak dlouho to vlastně bylo od té doby, co poslala Ryanovi ten mail? Pokud to byl ON, kdo volal, proč ji nechal čekat tak zatraceně dlouho?

Později večer, Fin otevírala dveře smějícímu se Kylovi s kýblíkem zmrzliny. „Těhotné ženy sní všechno, co vidí, že jo? Tak jsem si myslela, že zmrzlina bude chutnat líp než kytka.“

Fin zachrochtala a pak si přikryla pusu, červenajíc se rozpaky, když ho pustila dovnitř. 

„Tys právě zachrochtala?“

„Ne.“ 

„Ale ano.“

Fin se natáhla po zmrzlině, ale držel ji vysoko ve své zdravé paži, když vstoupil dovnitř. „To jsem teda neudělala.“

Kyle na ni vyklenul obočí. „Přiznej to nebo nedostaneš žádnou zmrzlinu.“

Stiskla své rty k sobě, boujíc se smíchem. „Nikdy se nestav mezi těhotnou ženu a jídlo.“

Jeho oči se poplašeně vykulily, sklouzly na její bříško, když si ho s povzdechem sevřela. Když se k ní Kyle natáhl, ona vytrhla zmrzlinu z jeho ruky a kolébavou chůzí utíkala do kuchyně. 

Následujíc hned za ní, ukázal na ni se zúženýma očima. „Tys to na mě hrála!“

Fin vytáhla z kuchyňského šuplíku lžíci a vítěžně s ní zamávala. „Varovala jsem tě.“

Fin s plnou pusou vzdychla potěšením než zastrčila zmrzlinu do mrazáku a připravila Kylovi pití. 

Když si sedli a v průběhu večeře si povídali a smáli se, nemohla si Fin vzpomenout, kdy naposledy se cítila tak uvolněně. Kyle jí tolik připomínal Jakea, že když byl kolem, bylo to jako kdyby Jake nikdy neodešel. 

„Ach, skoro jsem zapomněla,“ řekla mu, když byly oba roztaženi na gauči a snažili se vybrat film, na který se budou dívat. „Mám pro tebe dárek.“

Kyleův pohled se rozsvítil jako dítěti o Vánocích. „Opravdu?“

„Oh, je to jen taková maličkost,“ zamumlala, uchopila opěradlo, aby se dostala ze svého místa. Procházela skrz malou uličku obchůdků, když ji to uhodilo do očí, bylo to zastrčené za oknem malé prodejny s dárky a prosilo jí to, aby si to vzala domů.

Vyndala dárkovou taštičku ze skříně, odnesla to a podala to Kyleovi, když si znovu sedla na místo. 

Kyle zařval smíchy, když nahlédl do taštičky. Vytáhl ven roztomilého plyšového tučňáka, kterému Fin nedokázala odolat, aby ho koupila a zavrtěl hlavou, pořád se usmíval.

„Teď mu musíš vymyslet nějaké jméno,“ řekla. 

„Samozřejmě Percy. Tučňák Percy.“ 

Fin zakroutila očima. „Samozřejmě.“ (pozn. Percy je jiný slang. výraz pro penis)

„Kurva,“ zamumlal a postavil tu plyšovou hračku stranou, natáhl se a vzal obě její ruce do svých. Fin se na něj podívala a byla překvapená tím náznakem zlosti v jeho očích. „Ryan je takovej idiot.“

Její pusa se otevřela dokořán. „Jak tohle s čímkoliv souvisí?“

„Protože on je tvrdohlavej kretén, když tě nechal.“

Divoké kopnutí přinutilo vydechnout vzduch je Fininých plic. Lapajíc po dechu, zavřela své oči.

„Ježiši, doufám, že ne....“

„Kyle!“

„Ježisi, Fin. Vůbec nepomohlo, když jsi předstírala tu porodní věcičku, jen abys dostala zmrzlinu.“

„Tomu se říká kontrakce.“

„To je víc než jsem potřeboval vědět.“

Její obočí vylétlo překvapením. „Je mi líto matky tvého budoucího dítěte. Tohle bylo jenom kopnutí dítětě.“

Kyle se podíval na její bříško s hlubokým podezřením. 

„Přísahám.“

„Není to žádná přísaha, dokud si neuděláš křížek na srdci.“

Fin stiskla rty k sobě a udělala křížek na svém srdci. „Cítím se, jako kdybych byla zpátky ve škole, když jsem s tebou.“

Kyle vědoucně přikývl. „Budeš se cítít znovu jako mladá. Dokážu toho hodně.“

Fin se zasmála, hladila rukama svoje bříško v gestu, které se už stalo povědomým. 

„Můžu...“ Podíval se na ni, než pohledem váhavě zamířil dolů, kde teď její ruce odpočívaly pohodlně. „Nebude vadit, když.....“

„Jasně, každý může. A většinou se ani neptají.“

Jemným dotykem Kyle vyhrnul její měkké bavlněné tílko a umístil obě ruce na její velké bříško. Fin zavřela oči, zachvějíc se nad teplem jeho drsných dlaní umístěných na její kůži. Její srdce bolelo kvůli Rynovi a tomu, co promeškal. 

Dítě koplo tvrdě, jako kdyby rozumělo jejím pocitům a Kyleovi unikl výkřik. „Do hajzlu! Tam je opravdu dítě.“

„Umm....radši se tě nebudu ptát na to, co sis myslel, že tam je,“ odpověděla mu. 

Její telefon zazvonil z místa, kde byl položen na kuchyňké lince a Kyle sundal pryč své ruce, stáhl její tílko nahodile dolů a postavil se. „Já ti ho podám.“

Zmáčkl místo ní zelené sluchátko a podal jí ho. Ona bezmyšlenkovitě odpověděla, když Kyle padl zpět na gauč vedle ní. 

„Fin?“

Vzduch vyšel prudce z jejích plic. „Ryane?“

„Jo, to jsem já.“

Fin se rozbrečela nad tím známým, hlubokým hlasem. Jak si jen kdy mohla myslet, že by ho někdy mohla přestat milovat? Slyšet jeho hlas způsobilo, že celý svět vybledl, jako kdyby neexistovalo nic kromě něj. 

Telefon ji byl vzat z ruky, když slzy padaly dolů z její tváře. Čím víc se je snažila zadržet, tím rychleji padaly. Mohla slyšet Kylea jak jemně mumlal, zatím co jeho druhá ruka začala hladit její záda v teplých, uklidňujících kruzích. 

Tiše popotahujíc, zaslechla Kylea jak říkal, že možná by měl Ryan zavolat znovu později. 

„Ne!“ vyhrkla a vzala telefon Kyleovi než mohl Ryan zavěsit.

Podíval se na ní a naznačil jí rty. „Měl bych jít?“

Fin zavrtěla hlavou. „Zůstaň tady,“ naznačila rty zpátky. Neměla vůbec ponětí, jak bude Ryan reagovat na její zprávy a bála se být právě teď sama. Fin vstala, nechala Kylea na gauči a šla ven. S telefonem přitisknutým na jejím uchu se opřela lokty o zábradlí na terase a podívala se nahoru na hvězdy. 

******

„Promiň. Už jsem tady.“

Ryan se opřel o zeď, když si protřel své obočí. Nesnášel, když ji slyšel rozrušenou a nebyl schopný nic proti tomu udělat. „Jsi v pořádku?“

„Je mi fajn,“ odpověděla mu jakoby nic. „A jak se máš ty?“

Chtěl jí říct, že se neměl moc dobře, protože mu chyběla víc než cokoliv jiného. Ona byla ta jediná, se kterou mohl mluvit, ta jediná, která ho znala, jako nikdo jiný a pořád ho stejně milovala. „Jde to.“ Odkašlal si. „Takže, já myslel, že už touhle dobou budeš pryč. Kdy odjíždíš?“

Chvíli bylo ticho. „Já nejsem.“

„Nejsi co?“

„Nejsem pryč.“

„Sakra, Fin,“ vyhrkl, jeho tělo se napjalo vztekem. On od ní odešel proto, aby měla tuhle možnost. Ryan se snažil udržet na uzdě svůj vztek. Neměla se na to vykašlat. „Nepřichází v úvahu, že bys tam nejela.“

„Přestaň,“ zašeptala. „Nebuď naštvaný. Je tu jen.....něco, co musíš vědět.“

„Co? Co by sakra mohlo být pro tebe důležitější, aby ses vzdala všeho, na čem jsi vždy pracovala? Řekni mi to, protože tomu zrovna teď nerozumím.“

„Jsem těhotná.“

Rynovo srdce se rozbušilo jako o závod v tom ohlušujícím tichu. „Ty....ty čekáš moje dítě?“

„Ano.“ 

Jeho mizející vztek nahradil rychle šok. „Ty.....já.....“

Na druhém konci bylo více ticha, když zpracovával ta slova a uvědomoval si, co znamenala. Těžko se mohla odstěhovat na druhou stranu země, aby se připojila k čtyřletému výzkumnému programu. Zvládnout to sama a navíc těhotná bylo nemožné. Jak se mu podařilo v jednom krátkém okamžiku udělat tu jedinou věc, které se snažil vyhýbat od okamžiku, kdy se setkali?

„Posral jsem to,“ zavrčel, rozzuřený sám na sebe. „Lásko,“ zašeptal tence. Otočil se a opřel se čelem proti zdi, když ho neuvěřitelná bolest trhala na dvě poloviny. „Ty ses musela vzdát své budoucnosti, protože jsem nedokázal udržet svoje zasraný ruce dál od tebe!“

„Ne!“ zavzlykala. „Neříkej to. Prosím. Po celý náš život jsi odsouval stranou své vlastní pocity, abys vždycky dělal to, o čem sis myslel, že je pro mě nejlepší. Myslel sis, že když mi dáš tu budoucnost, kterou nikdy Kassidy neměla, pak možná odpustíš sám sobě za to, co se stalo, ale takhle to nefunguje. Pořád na sebe zapomínáš. Musíš s tím přestat, Ryane. Přestaň bojovat s tím, co je ve tvém srdci. Možná, že když to uděláš, tak zjistíš, že není nic, za co by sis měl odpouštět.“ 

„Je tam toho moc k odpouštění! Copak ty to nevidíš? Pořád zklamávám lidi, které miluju. Nějak to pořád dělám a nevím, jak to mám zastavit. Nevím, jak....“ Lapajíc po dechu, bouchal svým čelem do zdi. 

„Ryane,“ řekla Fin, její hlas ztěžklý slzami. „Mě jsi nezklamal. Nezklamal jsi nikoho. Tohle dítě, naše dítě, není budoucnost, která by byla plánovaná, ale tolik moc to chci. Vím, že to je šok, věř mi, že to vím, ale ty budeš za tři měsíce tátou a …..“

„Tři měsíce?“ přerušil ji. Udělal si v hlavě výpočet a řekl, „to znamená, že jsi v šestém měsíci, Fin.“

„Já vím,“ odpověděla mu a on mohl zaslechnout v jejím hlase úsměv.

„Kdy jsi to zjistila?“

„Ten den, kdy jsi odjel,“ řekla mu měkce. 

Tohle zjištění ho zasáhlo jako pěstí do břicha. „Ty jsi tam přijela, abys mi to řekla, že jo?“

„Ano. Nechtěla jsem ti to říkat po telefonu, a nebo abys to slyšel od někoho jiného. Ryane...“ hluboce vydechla. „Tohle dítě se mi narodí než budeš zpátky doma, takže říct ti to takhle, byla jediná možnost.“

„Čekal jsem na tebe,“ zašeptal, vzpomínajíc si na tu potřebu ji naposledy vidět než odjel. „Pořád jsem tě hledal, až do chvíle než  jsem vstoupil do letadla.“

„Neřekl jsi mi, kdy odjíždíte.“

„Myslel jsem si, že to tak bude nejlepší. Nechtěl jsem, abys byla smutná. Od té doby, co Jake...“ Polkl, jeho hrdlo bylo stažené. „Už bylo moc slz. Nenávidím, když vidím, že jsi smutná a nenávidím, že s tím nemůžu nic udělat. Jsem tak daleko od tebe a vůbec nevím, co mám dělat.“

„Ryane,“ vydechla. 

Zavřel své oči, chtěl jí držet ve svém náručí, tak moc, že řekl, „Chybíš mi,“ se zachvěním ve svém hlase. „Jsi v pořádku? Myslím....zdravotně? Ty a dítě?“

„Jsme v pořádku. Je to děsivé a osamělé, ale je to vzrušující, Ryane, a úžasné, když cítíš jak uvnitř tebe roste život. Je to tak těžké to popsat.“

Bolest projela jeho hrudí. Fin byla jeho zasraným srdcem a on jí nechal vystrašenou a samotnou. „Jsem rád, že jste oba v pořádku,“ řekl přiškrceně a slzy ho pálily v očích. 

„Nebuď smutný. Buď šťastný, prosím? Budeš tátou, Ryane.“

„Budu táta,“ zopakoval, přesto ta slova zanikla.

Fin se jemně zachichotala a jeho sevření na telefonu se při tom zvuku utáhlo. „Vydrž,“ řekla mu. Slyšel ji, jak něco tiše říká Kyleovi, než se ozvala zpátky v telefonu. „Promiň.“

„Měl bych jít.“

„Ryane....potřebuju vědět, že jsi v pořádku.“

„Tohle teď není o mně. Musíš myslet sama na sebe a na naše dítě.“

„Mám o tebe strach.“ 

Slyšet ten strach v jejím hlase ho zabíjelo. „Nemusíš se bát, dobře? Jen.....zůstaň v kontaktu. Říkej mi, jak se ti daří, jak se má naše dítě. Buď na sebe opatrná.“ 

„Ty taky, Ryane.“ 

Ryan zavešil telefon, sjel dolů po zdi, schoval svou hlavu do dlaní a brečel.