FR - 20. kapitola

Překlad: Clarissa

„Chytrému napověz, hloupého kopni.“
Díkybohu za Kylea, konečně nakopl zabedněného Ryana do zadku ;-)
Že by se nám začalo blýskat na lepší časy? Ale pssst, abych to nezakřikla.....
Užijte si další kapitolu.
Clariss

O sedm týdnů později

Fremantle, západní Austrálie

„Zlatíčko, tohle nesmíš jíst.“

Fin zúžila oči, dívala se na svou matku, která sáhla do supermarketového vozíku a vyndala z něj balíček uzeného lososa, kterého tam Fin právě odložila. 

Potom slyšela svou mámu povzdechnout s dostatečným podrážděním, po kterém se Fin cítila, jako by jí bylo znovu deset let.

„Nečetla jsi snad ten leták, který jsem ti dala o tom, co můžeš a nemůžeš jíst?“

Fin protočila oči na Lauru, která se přidala k dnešnímu družstvu Tannerových žen na nákupní expedici. Laura se ušklíbla v odpovědi.

Fin se jenom podívala na ten leták a odhodila ho na stůl, že si ho přečte někdy jindy. Ten seznam toho, co by údajně neměla jíst byl alespoň míli dlouhý. Pokud by se tím měla řídit, mohla se vzdát jídla úplně. Chtěla sushi a její oblíbený sendvič – uzený losos, krémový sýr a rukolu nebo krocana s brusinkovou omáčkou, camembert, alfalfu (pozn. naklíčená vojtěška) a avokádo.

„Podívala jsem se na to,“ řekla Fin své mámě, když její žaludek vztekle zakručel. Sakra. Bylo jídlo všechno na co dokázala myslet? Lepší než myslet na Ryana.

Její matka zakroutila očima než začala konverzovat s dámou za pultem lahůdkářství a objednala půl kila šunky. Jemně nakrájené plátky masa byly jedinou věcí, kterou si Fin pamatovala, že jí klouzala před očima. „Kdybych to neudělala, tak bych hned teď nevěděla, že smím jíst tuhle šunku,“ upozornila. 

„Ta je pro tvého otce,“ zamumlala její matka roztržitě.

Se záměrem využít rozptýlení ve svůj prospěch, Fin popadla pevně vozík a rychle utíkala od těch dvou. Vydechnouc úlevou při pohledu na další prázdnou uličku, vzdala se předstírání, že se snaží chodit jako normální člověk. Její chodidla, uzavřena v jednoduchých černých žabkách, jí doslova zabijou. Byla právě v šestém měsíci – měly by být už takhle oteklé? Panebože. Jen si přála být doma, ležet na gauči, její nohy zvednuté na opěradle, když uklidňující hudba proudila skrz pokoj. Mohla by mít ruce položené na bříšku a představovat si, že jsou Ryanovy, ale obelhávala by jen sama sebe a z toho předstírání by ji bylo akorát hůř. 

Pohybujíc se dále uličkou, Fin zastavila před cereáliemi a povytáhla si nahoru své jasně purpurové kalhoty na jógu. „Skutečně už si potřebuju koupit nějaké těhotenské oblečení,“ zamumlala, když sklouzly zpátky dolů, měkký elastický pásek se shrnul zpátky pod její břísko – dost na to, aby odhalil samotný vršek jejího tetování.

„Můžeš taky jen zatnout zuby, Finlay Tannerová,“ řekla sama sobě, když upravovala bezúspěšně své oblečení, „Děláš si to sama. Odkládání nákupu těhotenského oblečení nikomu nepomůže, a zvláště ne veřejnosti, která je právě teď svědkem tvého tlustého břicha.“

Fin popadla obě krabice Weet-bix (pozn. snídaňové cereálie bez cukru) a Coco Pops (pozn. čokoládové snídaňové lupínky) a držela je ve vzduchu, když zkoumala jejich složení. Musela mít něco ke chroupání s mléčnou čokoládou nebo za to někdo zaplatí, ale Weet-bix byly tou zdravou volbou, že ano? Možná by si měla vzít oboje. Proč bylo vybírání cereálií tak těžké? Slza jí tekla po tváři a pak hned další, až dokud netiskla krabice s cereáliemi k jejímu naběhlému bříšku, Fin začala otevřeně vzlykat, aniž se starala o to, že plakala uprostřed supermarketu. Byla těhotná, sakra. Mohla si dovolit všechny druhy emociálních výbuchů. Stejně nebylo v supermarketu plno lidí, a i kdyby bylo, byla si jistá, že většina z nich by se ji vyhnula širokým obloukem. Stejně by to museli udělat, protože by jim se svým obrovským břichem stála v cestě. 

„Hele, co se stalo, srdíčko?“

Fin se otočila za tím známým hlasem a stála tváří v tvář Kyleovu drzému oříškovému pohledu.

Co tady dělal? Rozhlédla se zoufale nahoru a dolů po uličce, hledajíc Ryana, ale neviděla ho. Byl taky někde tady?

Kyle se natáhl a uchopil do dlaní její obličej, použil své palce, aby ji setřel slzy. Vtiskl pusu na její čelo, než odstoupil krok dozadu a prohlédl si ji, čekajíc na nějaký druh odpovědi.

Fin, vyvedená z míry, se podívala dolů na krabice s cereáliemi tisknoucí si je k sobě. „Nemůžu se rozhodnout, které si mám koupit,“ řekla přiškrceně. 

Kylovo obočí vylétlo nahoru. „Dobřeeeee,“ protáhl. Použil svou levou paži a natáhl se pro jednu z krabic v jejím náručí a ona ucukla zpátky. Odkašlal si. „Dobře, zdá se, že jsi trochu připojená k oboum z nich. Možná by sis prostě měla koupit oboje.“

„Správně,“ zamumlala Fin, beze spěchu mířila od cereálií ke svého vozíku a odhalila tak své supervelké tvary. To bylo potom, co její pohled padl na jeho pravou ruku. Byla pevně obvázaná a přivázaná k jeho tělu pomocí vysoce odolného pásku. Vyplašeně se mu podívala do očí. „Tvoje ruka!“

Kyle pokrčil rameny. „To nic není. Je to jen škrábnutí. Poslali mě domů o něco dřív.“

Fin vykulila oči. „Poslali tě domů kvůli škrábnutí?“

Viděla, jak se Kyle trochu nahrbil a trapně se poškrábal vzadu na krku. „Jo. Škrábnul jsem se o kulku.“

„O kulku?“ Pohltila ji závrať a krabice se v její náruči trochu uvolnily. „Takže ve skutečnosti jsi byl postřelen. Jsi....Je Ryan.....“

„Ryan je v pořádku!“ odpověděl Kyle rychle. Fin vyfoukla dech, o kterém ani nevěděla, že ho zadržela. „Nebylo to ani napadení, jenom nějakej hajzl, kterej vystřelil a měl štěstí.“

„Kyle,“ zamručela. Jak to, že to tam nechají pokračovat? Kolik lidí ještě musí být zraněno nebo zabito?

„Jsem v pohodě,“ odpověděl a veselí zaplnilo jeho oči. „Tak v pohodě, jak můžu být. Ale doopravdy mi chybí, že nemůžu používat svou pravou ruku.“ Fin divoce zrudla nad tou narážkou a on vybuchl smíchy. „Ty jsi tak průhledná.“

Vědíc, že by ji její matka brzy mohla dohnat si Fin odkašlala. „No, měla bych už jít. Možná by ses mohl někdy zastavit u mě na večeři,“ vyhrkla. 

On kývl. „Dobře, kdy máš večer čas?“

A sakra.Fin byla jen zdvořilá. Nikdy si nepomyslela, že by její nabídku přijal. 

„Umm....no, nech mě přemýšlet...“

Kyle pokrčil obočí. „Jestli nechceš, abych k tobě přišel, tak je to v pořádku. Vím, že s ….Jakem a teď Ryanem...Takže já v tvé blizkosti, to asi není nejlepší věc, ale bylo by milé se sejít, vždyť víš?“ Jeho pohled prohledával její tvář. 

„Samozřejmě, že by bylo,“ souhlasila Fin. „Není to tak, že bych nechtěla....“

„Dej mi tohle.“ Znovu se natáhl po cereáliích, a ona ucukla zpátky, uhodíc se o police. 

Kyle se zamračil. „Fin?“

Fin se snažila zasmát, ale ten zvuk vyšel ven přiškrceně a pronikavě.

Jen s jeho levou rukou, Kyle nějak popadl obě krabice z jejích rukou a hodil je do vozíku. „Tady. Teď zpátky k tomu, proč jsi brečela nad hromadou cereálií.“ Podíval se dolů, jeho oči se vykulily, když se zastavily na její hrudi, která byla podstatně zvětšená. Sakra. Taky si už opravdu musí koupit nové podprsenky. „Do prdele, Fin! Páni, ty máš určitě....“ Kyleův hlas se vytratil, když jeho pohled zamířil dolů, jeho pusa se otevřela dokořán, když zíral na její bříško. „Takže tys...ty....ty jsi těhotná.“

Fin letmo přikývla, její pohled hledal něco zajímavého za svým ramenem. „Takže, tyhle věci se staly. Stejně, um....už bych měla jít.“

„On to neví,“ ozval se Kyleův nízký hlas. 

Odvrátila svůj  pohled, bolest jí zaplavila žaludek, když se zaměřila na ty bolestivě oteklé klobásy, které se vydávaly za její prsty u nohou. „Napsala jsem mu email. Žádala jsem ho, aby mi zavolal, ale víš, on je zřejmě zaneprázdněn zachraňováním celé hromady lidí a kdoví čím ještě, takže ano, máš pravdu. On to neví.“

„Kurva,“ zavrčel Kyle. 

Fin se dotkla jeho zdravé ruky. „Ne. Prostě to nech být. Já musím,“ lhala mu. „Zvládnu to sama. Stejně nemám ani jinou možnost, takže není důvod se vztekat nebo cokoliv jiného. Život je takový, jaký je.“ A je jedno, že se ty sračky neobrátily v něco, v co očekávala, že by se mohlo stát. 

Kyle přikývl, ale jeho tělo zůstalo napjaté. 

„Prosím tě, nic Ryanovi neříkej. Musí to slyšet ode mě, ale já už udělala první krok. Je to teď na něm.“

Kyle udělal krok zpátky a jeho pohled sklouzl na konec uličky, kde byly její matka a Laura blížící se směrem k nim. Lauřiny ruce byly natažené dopředu, Finina máma drhla police a přidávala další věci k hromadě, jak mířily cestou k nim. 

„Tak, co tedy v pátek ta večeře?“

„Myslíš to vážně? Páteční večery jsou přeci určené pro drinky a krásné holky a ne šílené těhotné ženské s náladou, která se mění rychleji než dokážeš přepnout program na televizi.“

Kyle se zasmál. „Byl jsem v Afghanistánu, kdybys náhodou zapomněla. Jsem si jistej, že jsem čelil mnohem větším šílenostem, než cokoliv můžeš na mně hodit.“

Fin zatáhla znovu za své tílko. Kylův pohled sledoval ten pohyb a ona zčervenala, bědujíc nad skutečností, že se neobtěžovala vybrat si oblečení více pozorněji, než odešla z domu. „Pak ty jsi ten, kdo je blázen.“

„Hej,“ uculil se Kyle. „Ty jsi ta, která stála sama v uličce supermarketu a brečela, protože ses nemohla rozhodnout, které cereálie koupit.“ Dal svou levou ruku do kapsy a ona zaslechla cinkot klíčů od auta. „Stejně, radši už půjdu. Mám fyzioterapii. Hodí se ti sedmá večer?“

„Asi ne, tedy pokud ti nevadí, že na tobě usnu.“ Zůstat vzhůru po osmé hodině večerní bylo v tyhle dny jako plavat proti proudu a Fin se pomalu učila soustředit se jen na to důležité. 

„Tak tedy v šest,“ odpověděl, když se Fin zaměřila na další kradmé povytažení svých kalhot nahoru. „Vypadáš....“ Kyle polkl, začervenání uhodilo do jeho tváří, když se setkal s jejím pohledem. „Jsi krásná. Těhotenství ti moc sluší.“ S tím se otočil, nabídl krátké kývnutí a „paní Tannerová“ a „Lauro“, její mámě a sestřenici před tím, než zmizel z uličky.

„Co dělá Kyle zpátky doma?“ zeptala se její matka. 

Věci spadly z Lauřina náručí rovnou do vozíku. „A slyšela jsem dobře, když ti říkal, že jsi krásná?“

„Lauro! Upřímně. On byl zraněn, ale jinak je v pořádku.“ Fin si zastrčila zatoulaný pramen, který se uvolnil z jejího neuspořádaného uzlu vlasů. S nateklým tělem a špatně padnoucím oblečením, nikdy nevypadala nebo se necítíla méně atraktivněji v celém jejím životě. „A kromě toho, on byl jen zdvořilý. Jsem těhotná, proboha.“

„No a co, že jsi?“ Laura mrkla. „To neznamená, že nemůžeš mít sex.“

„Lauro,“ zasyčela Fin a znovu uchopila majetnicky vozík, aby znovu utekla. 

„Já jsem neřekla, že s ním musíš mít vztah, Fin.“

Fin zalapala po dechu. „Tys to jenom tak neřekla! On je jeden z Ryanovo nejlepších kamrádů. Tenhle rozhovor se dostává mimo kontrolu. Můžeme prostě jenom dokončit tenhle nákup a skončit s tím? Co potřebuju, je zaparkovat svůj zadek na něčem pohodlném a jíst. Co nepotřebuju, je stát v uličce supermarketu zatímco jsem v šestém měsíci a mluvit o sexu jenom proto, že člověk byl natolik zvořilý, aby mi řekl, že jsem krásná, i když vypadám jako úplná šmudla!“ Dokončila svou řeč vsáním vzduchu hluboko do svých plic. S celou tou přebytečnou váhou na její hrudi a bříšku se zpotila jen pouhým dýcháním. 

S dalším podrážděným povytažením jejích kalhot a s hlasitým zavrčením tlačila Fin vozík rychle před sebou, a čím rychleji se pohybovala, tím více cítila jak se kolíbala.

„Coco Pop? Opravdu?“

Fin se podívala bokem a uvědomila si, že její matka držela krok vedle ní. „Ano. Máš s tím nějaký problém?“

Její matka pokrčila rameny. „Vlastně ne. Když jsem čekala tebe, měla jsem chuť na dvojité cheeseburgery. Od té doby jsem nebyla schopná sníst další.“ Zachvěla se, než se zastavila před vitamíny. „Oh, až tady skončíme, měly bychom ti jít vybrat nějaké těhotenské oblečení. Vypadáváš ven z těch tvých kalhot, zlatíčko.“

Fin stiskla své rty k sobě a soustředila se s divokým zoufalstvím na to, aby se z toho supermarketu dostala živá.

******

O dva dny později

Přední operační základna Khost

Východní Afghanistán 

„Tak jak to jde v kasárnách, Brooksi?“

„Kurvsky nudně,“ zaznělo zasténání v jeho uchu, „a mám spoustu práce s nasíráním všech ostatních jenom proto, abych se zabavil, protože tu není co dělat. Ačkoliv vlastně má nastoupit spousta nováčků v následujících dvou týdnech. Dávat jim na prdel mě udrží v pozoru a budu mít co dělat až dokud se moje ruka nezahojí.“ 

S lokty opřenými na jeho kolenou a telefonem u ucha se Ryan zasmál. „A mimochodem, jak je na tom teď tvoje ruka?“

„Je v pohodě, ale jestli ještě nějakej kretén bude vtipkovat o mé neschopnosti honit si ptáka, tak ho zastřelím. Dokážu nabít a střílet z pistole levou rukou, zatímco budu mít zavázaný oči a zasáhnu běžící terč v čase, po který by jim trvalo najít jejich vlastní č*ráky.“

Ryan se zachichotal. „Opatrně, Brooksi. Zníš trošku frustrovaně.“

Kyle si odkašlal. 

„Takže to je to, proč mi voláš, kolik je tam u vás – ve tři ráno? Abys mi řekl o tvé sexuální frustraci?“

„Vsadím se, že není zdaleka tak hrozná, jako je ta tvoje.“

Ryanovo celé tělo se napjalo a teď byl na řade Kyle, aby se zasmál. „Vlastně je něco, kvůli čemu ti volám.“

„Jo?“ Svírajíc telefon mezi jeho uchem a ramenem, Ryan zatínal a uvolňoval své pěsti. „Co?“

Ticho.

„Jsi tam?“

„Jo, jsem tady.“ Další pauza. „Je to Fin.“

Jeho prsty se utáhly kolem telefonu. „Je v pořádku?“

„Je jí fajn, Kendalle,“ odpověděl Kyle. „Já, uh, potkal jsem ji minule v supermarketu. Byla tam s Julii a Laurou.“ 

„Jak se má?“

„No, možná by ses jí na to měl zeptat ty sám, víš?“

Ryan se postavil na nohy a začal přecházet v krátkých krocích, sem a tam, sem a tam.

Zastavil se, poškrábal se na vousech, které měl na tváři od doby jejich hlídky. Nenáviděl, že se neholil, ale nekladl na to velký důraz uprostřed operace mezi životem a smrtí. „Asi to není dobrý nápad.“

V telefonu se ozvalo Kyleovo vzteklé zavrčení.

„Brooksi....“

„Řekla mi, že ti poslala email.“

Ryan zavřel své oči. Finlay Tanner. Ta zvýrazněná slova. Ten prázdný řádek předmětu. Pořád ho to popichovalo.

„Už sis ho přečetl?“

Jeho obočí se spojilo dohromady v ostrém zamračení. „Proč se o to najednou tak staráš?“ odcekl Ryan vztekle.

„Ježiši, Kendalle. Nečekal jsem, že ze všech lidí ty zapomeneš, jak je život krátkej.“

„Přesně. To je důvod proč se přestěhovala do Sydney a studuje ve Výkumném centru.“ 

„Hmm.“

„Hmm, co? Fin tam pořád půjde, nebo ne? Řekla mi, že přijala jejich pozvání a že to bylo všechno zařízený.“ 

„Podívej, Kendalle. Já nejsem ten, co bude dělat spojku mezi vámi dvěma. Jestli chceš vědět něco o tom, co ona dělá, můžeš se jí zatraceně stejně dobře zeptat ty sám.“

Ryan si tiskl kořen nosu palcem a ukazováčkem. Kyle měl pravdu. Bylo to na hovno tohle dělat.

„Promiň,“ zamumlal a zkontroloval hodinky. Bylo to kvůli podání hlášení, které bylo za třicet minut. „Podívej, už musím jít. Dej si za mě dneska večer pivo, jo?“

Na misi platila pro všechny vojáky nulová tolerance alkoholu. Věděl, že tam byl pátek ráno, Kyle si bude bezpochyby večer užívat srandy. 

„Dám si,“ zamručel Kyle. 

Po tom, co zavěsil telefon se Ryan otočil k počítači. Zapnul ho, přihlásil se do emailu a znovu na něj zíral. Kurva, Kendalle. Najdi už tvoje zasraný koule a konečně už otevři ten email.

Přejížděl myší nad jejím jménem a dvojitě klikl před tím, než nad tím mohl dál přemýšlet. 

Ryane,

je to jako kdybych začínala psát tenhle email už potisící, protože je těžké vědět, co říct. 

Pamatuješ, předtím než jsi odjel, jak jsi mi řekl „běž a dokaž ať je na tebe Jake hrdý?“ Doufám, že ty děláš to samé. 

Chybíš mi. Tak hodně moc. 

Ryan hluboce vydechl, naklonil svou hlavu vzhůru, jeho oči pálily. Panebože, ona mu taky chyběla.

Vím, že máš určitá očekávání o tom, co bych měla dělat se svým životem, ale měl bys vědět, že život vždycky nejde cestou, jakou sis plánoval. 

Promiň. Nemám v úmyslu být tajemná, ale musím s tebou mluvit a některé věci se lépe říkají po telefonu než emailem.

Zavolej mi jakmile budeš moct. Prosím. 

S láskou navždy, 

Fin.

Ryan stiskl své rty k sobě, zmáčkl delete na emailu a začal se odhlašovat a vypínat počítač. 

Musím s tebou mluvit....

Jemné bzučení počítače zpomalovalo až dokud ticho nevyplnilo místnost a přesto tam dál seděl a zíral na obrazovku.

Zavolej mi jakmile budeš moct.

Ryan se postavil na nohy, kráčel odhodlaně ke dveřím a s rozmachem je otevřel.

Prosím...

Pozastavil se s rukama na okně, otočil se a podíval se na telefon. Kdo si z něj dělal srandu? Fin by mu nikdy neposlala email – ne potom, co vyrazil, opil se, zmizel a ukázal se až druhý den, aby jí řekl, že byl konec – ledaže by to bylo důležité. Ježiši, doopravdy to udělal? 

Jakej zasranej kretén. 

Ryan šel zpátky do pokoje, zvedl telefon a začal vytáčet číslo.