FR - 16. kapitola

Překlad: Clarissa

Ahoj holky,děkuji za vaše komentáře.
Dnešní kapitolou vás asi nepoteším. Začíná se nám to zase hroutit jako domeček z karet.
Mám takové zlé tušení, že zbývající kapitoly budou hodně ubrečené :-/
Dokupte zásoby kapesníčků a na další kapitoly se těšte po víkendu.
Clariss

Po rychlé sprše, Fin a Ryan přijeli do domu jejích rodičů. Ryan měl srdce v krku po celou cestu, co Fin skřípala a drtila převodovku jeho milovaného auta. Ani jednou nezakřičel, a pokud tohle nebyla láska, tak už nevěděl, co to bylo.

Fin měla tendenci se nechat příliš rozptylovat přírodou okolo, než aby raději držela svůj pohled přilepený na silnici. Obvykle se mu zdála její sladká nepozornost roztomilá, ale ne když zrovna řídila jeho auto. Dokonce ani ten pocit úlevy, který se dostavil, když Fin zajela na příjezdovou cestu, nestačil k tomu, aby z jeho mysli zmizela nervozita, která byla vyvolána tím, že uvidí Mikea a Julii. 

Julie začala plakat, jakmile Ryan vstoupil do hlavních dveří a naklonila se, aby ho objala. Musel předat koláč Mikeovi, aby ji mohl obejmout zpátky. Mike tam stál, bojujíc se svýma vlastníma slzama a bolelo ho, když viděl jeho tvrdý zevnějšek tolik opotřebovaný smutkem.

Večeře, která následovala se zdála být skoro normální – tak dlouho, jak se vyhýbal pohledem prázdnému místu, kde obvykle sedával Jake.

„Jsi součástí rodiny, Ryane,“ řekl mu Mike později, když oba seděli po večeři na zadní terase. „Pro nás jsi zkrátka náš další syn.“

„Díky, Mikeu,“ zamumlal.

„Tvůj táta a máma nikdy nebyli tvoji rodiče, my ano. A pořád jsme. Už se nám nevyhýbej,“ nařídil mu. Zvedl své pivo a držel ho v obou rukách, Mike si odkašlal. „Teď mi řekni, co se stalo.“

Po tom, co postavil své pití na stůl, Ryan se naklonil, opřel se lokty o kolena a pohled soustředil na dlaždbu v krémové barvě, kterou pomáhal Jakeovi a Mikeovi před pár roky položit. „Bylo to doupě povstalců, pane,“ začal, jeho žaludek se zvedal, když musel znovu oživit tu vzpomínku. „Byli jsme vysazeni na hlídku nedaleko v horách, která nás měla dostat do nepřátelského území. Nepředpokládali, že tam budou. Byli jsme potichu a opatrní, ale museli nás vidět přicházet už na míle daleko. Mezitím, co byla naše hlídka hluboko v horách, s blížícím se svítáním jsme byli obklíčeni. Nevypadalo to dobře, takže jsme vysílačkou požádali o posily, ale přišly příliš pozdě. Jake běžel pro PKM (kulomet), který nám bránil v ustupování, když někdo vysoko na skále na něj vystřelil.“ Ryan polkl, ten obrázek padajícího Jakea byl v jeho mysli jako živý. „Měl jsem ho krýt,“ zašeptal. „Vyběhl jsem do otevřené palby a dotáhl jsem ho zpátky, ale už byl mrtvý. Stalo se to tak rychle.“

Bože. Ta krev. Pořád ji mohl cítit. Ten výrazný kovový pach krve byl silně cítit ve vzduchu, když zaplavila jeho ruce a vsakovala se do země. Přejel si rukama po obličeji, ale ten pach, ten strach, ta dutá bolest – to všechno v něm žilo a bylo to něco, co nikdy nezmizí pryč. 

„Ryane.“

Podíval se překvapeně nahoru. Mike stál přímo před ním, podával mu ruku a on ho ani neslyšel se pohnout. Když se postavil a vzal jeho ruku, Mike ho pevně objal.

„Je mi to tak líto, pane. Nesl jsem ho zpátky do vrtulníku a neopustil ho.“

Mike ho odstrčil zpátky a podíval se na něj. „Riskoval jsi vlastní život, abys pro něj došel,“ řekl stroze. „Nikdy nebyl sám. Děkuju ti, synu.“

Ryan kývl, doufajíc, že jednou bude moci přijmout Mikeova slova a pohnout se dál. Návrat do Afghanistánu bez Jakea, to už nikdy nebude stejné. Tentokrát tam jede KVŮLI Jakeovi a ne s ním, a bude to zasraně bolet jako svině.

„Vracím se tam zpátky,“ řekl Mikeovi.

Mike se zhluboka nadechl. „Kdy?“

„Za dva týdny.“

Oba se otočili za zvukem rozbíjejícího se talíře. Fin tam stála a dívala se na něj, bledá a tichá, když jí utěrka ledabyle visela v prstech.

Kurva. Měl jí to říct dříve, ale nechtěl, aby něco zničilu to nádherné jiskření štěstí v jejích očích. Teď to bylo pryč a kdo ví, kdy a jestli vůbec to někdy znovu uvidí. 

„Oh, Fin, zlatíčko, co se stalo?“ zvolala Julie. Přiběhla zpátky s lopatkou a smetáčkem v jejích rukách. 

Julie se přikrčila. „Ne, já to udělám. Jen o kousek odstup, abych to mohla všechno zamést.“

Fin udělala krok zpátky. „Vlastně, než to uděláš...jen si odskočím do koupelny. Budu hned zpátky.“

„Fin!“ zavolal na ní, dívajíc se bezmocně, když prchla dovnitř a zmizela nahoru po schodech.

„Ona to nevědela,“ zavrčel Mike.

„Já....“ Ježiši. Ryan si prohrábl vlasy. „Ne.“

Mike kývl směrem ke koupelně. „Radši by sis měl s ní promluvit.“

Ryan otevřel bez zaklepání dveře koupelny. Fin seděla na okraji vany, dívajíc se upřeně dolů na své ruce. Zavřel za sebou dveře, přešel rovnou k ní a klekl si mezi její nohy. 

Ona se na něj podívala a usmála se, ale byl to nucený úsměv, protože se neodrazil v jejích očích. „Nemusíš mi nic vysvětlovat, Ryane. Jenom chci jít domů. Vem mě domů, dobře?“

„Dobře,“ souhlasil.

Ryan byl ticho po celou cestu zpátky domů. Proč každý vždycky maluje lásku jako krásné duhy a štěstí až navěky? Nebylo to ani jedno z toho. Milovat znamenalo cítit tu největší bolest, hořet v tom nejžhavějším pekelném ohni a zklamat ty jediné lidi, na kterých vám kdy záleželo.

„Jdu si dát sprchu,“ zamumlala Fin, když prošla hlavními dveřmi. 

Ryan ji beze slova nechal jít a zamířil do kuchyně. Natáhl se do horní skříňky a popadl láhev skotské a skleničku. Když zabouchl dvířka, ze skříňky spadl dolů kousek papíru a přistál na podlaze. Zvedl ho, sedl si na lavici, když si nalil skleničku a hodil do sebe její obsah. Pálilo ho v krku, když polykal a teplo se mu rozšířilo v hrudníku. Když si nalil další, jeho pohled dopadl na proužek papíru. Usrkávajíc své pití, Ryan ho popadl a rozložil. Rychle přejel papír a před tím, než si sedl, aby si to znovu přečetl, tentokrát více pozorně, hodil do sebe další drink a nalil si další.

Mezitím vešla Fin tiše do kuchyně v jednoduché košilce a kalhotkách, její vlhké vlasy jí padaly přes ramena, on se nehýbal. Podívala se na něj a potom na kus papíru, který držel v rukách.

„Co je to?“

Ryan jí to mlčky podal.

„Aha,“ zamumlala a složila ho zpátky nahoru, jako kdyby to nic neznamenalo.

„Prosím, řekni mi, žes to přijala.“

„Samozřejmě, že ne.“

*****

Ryan tvrdě bouchl jeho skleničkou o stolek, vztek se mu blýskal v očích. „Tohle je tvůj sen,“ vychrlil. „Možnost dodělat si titul PhD ve Výzkumném středisku pro klimatické změny. To jsou roky práce, Fin. Šance dokončit tvou práci a mít možnost vést svůj vlastní originální výzkum. Tohle je přeci všechno, pro co jsi vždycky pracovala!“

Ten kus papíru se zmuchlal v její zatnuté pěsti. „Neříkej mi, co to je. Já to moc dobře vím.“

„Tak proč to nevezmeš?“

„Protože to jsou čtyři zasraný roky na druhý straně země!“ zakřičela. „Já tě neopustím!“

„Ale ano,“ zařval zpátky, když si stoupl. „Protože já právě odjíždím a když se vrátím zpátky.....“

„Budu přímo tady na tebe čekat,“ zakřičela na něj. „Proboha Ryane, je to jen práce. Ty jsi můj život! Každá chvilka s tebou je jedinečná a nehodlám se jí kvůli ničemu a nikomu vzdát.“

„Nemůžu být tvůj zatracený život! Co se s tebou stane, kdybych tady nebyl?“

Ona ztuhla, její tělo utichlo, když se její srdce roztříštilo na kousíčky jen při pouhém pomyšlení. „To samé, co se stane tobě, kdybych tu nebyla já.“

„Ne.“ Bodl jí prstem do hrudi. „Nemůžeš říkat takové sračky.“

„Já nikam nejedu!“ křičela. 

„Chováš se, jako kdybys měl na výběr, ale nemáš!“ zařval na ni zpátky. „Ty tam pojedeš. Nedovolím ti, aby sis zkazila život kvůli mně.“

„Ryane....“

Přerušil ji. „Ty přijmeš ten výzkůmný program. Pokud to neuděláš pro sebe, udělej to pro Jakea.“

„Tohle není fér!“ křičela, její oči zaplavené slzami.

„Když se jedná o tohle, nemůžu bojovat férově, lásko.“

Ryan přešel ke gauči, popadl svou bundu z místa, kam s ní bezohledně praštil, když prošli hlavními dveřmi. 

„Co to děláš?“

„Jdu ven.“

„Fajn!“ křičela. „Běž si!“

Ignorujíc jí, vzal své klíče a kráčel chodbou. Ona tam stála, její hruď se zvedala takovým vztekem, že neviděla rovně. Proč neviděl, jak moc pro ni byl v tuhle chvíli důležitý? Její práce mohla počkat, nikam jí neuteče. Potřebovala být tady.

Když otevřel dveře, podíval se na ni přes rameno. „Když se vrátím z Afghanistánu, nechci abys tady byla. Nechci......“ Odmlčel se a zhluboka se nadechl. „Vždycky jsem ti říkal, aby ses nenechala od nikoho zastavit od toho, abys byla tím, kým potřebuješ být, a to i včetně mě.“

Prásknul za sebou hlasitě dveřmi.

„Jdi do hajzlu, Ryane!“ vykřikla. Popadla skleničku s jeho skotskou a hodila jí tvrdě chodbou. Když se roztříštila o hlavní dveře, svět začal pomalu slábnout.

„Ach prosím,“ zašeptala. „Ne. Už ne.“

Naklánějící se dozadu se natáhla, aby se něčeho chytila, ale její ruce prohrábly jenom vzduch. Její hlava se tvrdě uhodila o stůl, když spadla dolů. Ostrý výbuch bolesti byla ta poslední věc, co ucítila než jí temnota pohltila.

*****

Ryan stál na zápraží a zhluboka lapal vzduch do svých plic. Něco nekontrolovatelného uvnitř něj chtělo, aby ji prosil, aby neodjížděla. Kdyby tam zůstal o vteřinu déle, udělal by to. Chtěl, aby tady na něj čekala, až se vrátí a tohle všechno z něj dělalo sobeckého kreténa, co to zkurvil. Požádat jí o to, aby na něj čekala, bylo něco co sám sobě nedovolil udělat.

Proč bylo tak těžké být normální? Měl už po krk toho, jak se snažil předstírat, že může být tím mužem, kterého si ona zaslouží. Ryan si oběma rukama projel přes obličej, bojujíc veškerou svojí silou, aby neotevřel ty dveře a naléhavě ji neprosil, aby ho už nikdy neopustila.

Fin si to TEĎ už potřebovala uvědomit, dokud byla mladá, že je čas uchopit příležitost za pačesy. A on ji nebude stát v cestě. Byla chytrá. Jednoho dne by si uvědomila, že si ji nechala utéct mezi prsty a litovala by toho. 

Dal si ruce do kapes a zadíval se na hvězdy. Měli vždy jen tyhle prchavé okamžiky – ty, kdy jste žili jen na kratičkou dobu, milovali nejvíc a hořeli jste jako ďábel – zapálit oheň ve vaší duši? V jeho životě byl jenom jediný okamžik, který za to kurevsky stál. 

„Jsem tvoje, Ryane a i když mě budeš muset opustit, vždycky budu tvoje.“

Kdo věděl, jestli by to nakonec nebyla ona, kdo by opustila jeho? S hlavou stále nakloněnou k noční obloze, Ryan zavřel své oči proti hvězdám, které se tak jasně třpytily. Fin mu právě teď proklouzávala skrz jeho prsty a stát tam a dívat se, co se děje bylo nesnesitelné. 

Vytáhl svůj mobil z kapsy a vytočil číslo, když kráčel ke svému autu. 

„Kendalle,“ odpověděl Kyle. 

Ryan doširoka otevřel dveře a vklouzl do auta. „Dáme někde drink, kámo?“

„Jasně kurva.“

„Dobře. Zastavím se na základně a vyzvednu tě.“

„Jasně.“

Ryan zavěsil a odhodil svůj mobil nevšímavě na sedadlo spolujezdce. Sklouzl přes kůži, spadl dolů na druhou stranu a pod sedačku s hlasitým bouchnutím, když Ryan vycouval na silnici. 

O hodinu později se opíral o zeď v hlučném baru, když si dával svoji druhou skotskou, vlastně čtvrtou, když počítal ty dvě, co měl předtím doma. Kurva. Ne doma. Ve Finině domku. Nemohl na to místo už myslet jako na domov. Bez ní by tam nežil. Bylo by to moc bolestivé. 

Jeho pohled zamířil na Kyla, který se právě soustředil u kulečníku na nejlepší šťouch svého života. Hráli proti dalším SAS vojákům, Nathanovi a Davisovi. Oba byli v jednotce noví, tedy pokud považujete něco přes dva roky za NOVÉ. Viděli se pouze při jednom nasazení, ale to by se mělo změnit. Ryan bude brzy na jeho čtvrtém nasazení a jejich střídání jednotek znovu přišlo tak silně a rychle, až ze snahy udržet krok s dvěma oddělenými světy skoro dostal závrať. 

Ryan zamával svou skleničkou a Kyle se narovnal u kulečníkového stolu, tágo v jeho rukou. „Další drink?“ zakřičel Ryan.

Kyle kývl a znovu se naklonil nad stůl a soustředil se na svou střelu.

„Brooksi, kurva, hejbni sebou,“ stěžoval si Nathan, který stál u kulečníkového stolu. Nathan byl velký chlap – vysoký a udělaný – takže jeho trochu nejisté mávání Ryanovi říkalo, že musel pít už od brzkého odpoledne. „Seš dneska jak zpomalenej film.“

Davis se samolibě ušklíbl a s pivem v ruce se opřel o stejnou zeď, jako Ryan. „Jenom čeká na nějakýho týpka, aby ho přišpendlil na stůl a vycvičil jeho prdel.“

Kyle se ušklíbl, když konečně nastavil jeho šťouch odmítajíc se nechat nachytat na jeho kecy. „Už jsi viděl můj zadek? Každej by se ho chtěl dotýkat.“

Ryan by se rozesmál, kdyby se uvnitř necítíl tak špatně. Kyle se na kratičkou chvíli setkal s jeho pohledem, než konečně udělal svůj šťouch. Červená koule klesla tvrdě a rychle do díry v rohu, když Ryan šel kolem stolu k baru. 

Když se vrátil s dalšími drinky, Kyle došel k němu. „Ježiši, Kendalle. Mohl bys bejt míň nervózní?“ řekl místo toho, aby urážkami rozptyloval Nathana, když ho viděl, jak nastavuje svůj šťouch. „Co to s tebou sakra je?“

Ryan popadl panáka skotské do ruky a vhodil ho do svého půllitru s pivem. „Mezi Fin a mnou je konec.“

Kyle ze sebe nedostal nic, kromě toho, že jeho klouby zbělaly okolo jeho lahve. „Nechceš mi říct proč?“

„Ani ne,“ zamumlal Ryan.

„Tak jako tak mi to řekni.“

Ryan polkl sledujíc Nathana jak poslal zelenou kouli do díry s hlasitým zvukem a vítězně ukázal na ty dva prstem. Kyle ho ignoroval, jak čekal na Ryana až promluví. 

„Fin byla přijata do výzkumného programu ve Výzkumném centru pro klimatické změny.“

Kyle pokrčil obočí. „Ale to je přece kurvsky skvělý, ne?“

Ryan kývl a dovolil hrdosti, aby se dostala na povrch. Zatraceně, ale jeho holka získá titul PhD a bude vést svou vlastní válku. Ta práce, kterou bude dělat, jí získá věhlas ve světě a získá tím lidi, kteří přestali poslouchat. „To je.“ 

„Tak v čem je problém?“

„Je to na čtyři roky.“ 

Sledovali, jak Nathan umístil další ránu a plácl si s Davisem, než si lokl piva a vrátil se zpátky ke stolu. „Tak, všechno na světě nemůže být jednoduchý.“

„Je to v Sydney.“

„A kurva,“ vydechl Kyle.

Nathanova další rána tvrdě odskočila a koule se odrazila doprostřed stolu. 

„Jsi na řadě!“ zakřičel na Ryna skrz hlasitý rachot baru.

„Za minutku,“ řekl Kyle Nathanovi.

„To si snad děláš srandu? Hejbni sebou a pojď sakra hrát, Kendalle!“

„Za jednu zasranou minutu,“ zavrčel Kyle vztekle.

Nathan zbledl při Kylovo náhlem vzteku. Kylea bylo těžké naštvat. Vždycky všechno přešel s lehkým úsměvem, což z něj dělalo nejžádanějšího člena týmu, přesně takový býval i Jake. 

Ryan dal ruku na Kylovo paži. „Jdu to zahrát, Brooksi.“

Přesunul se kolem stolu, rychle umístil jejich dvě zbývající koule tam, kam patřily, následovala je bílá a Ryan vyhrál tohle kolo za pět minut. 

„Kurva,“ zavrčel Davis. „Kdo rozhodl, že budeme hrát s vámi dvěma?“

Kyle se samolibě zašklebil a třel svůj palec o ukazováček. „Navalte prachy, vy sráči.“

Oba se posunuli podél stolu. „Budem hrát znovu. Dvojnásobek nebo nic.“

Davis zavrčel na Nathana. „Zbláznil ses?“

„Asi jo,“ odpověděl mu se smíchem.

Ryan přikývl. Kulečník a alkohol se pilně snažily, aby všechno otupily, což zrovna teď Ryan potřeboval. „Dáme vám náskok, což vám umožní nás zlomit,“ řekl jim Ryan. „Budete to potřebovat.“

Kyle a Ryan se vrátili zpátky k jejich barovému stolku u zdi, když Nathan a Davis nastavili další kolo hry. 

„Čtyři roky jsou dlouhá doba, ale jak jsem řekl předtím, všechno na světě nemůže být jednoduchý.“

„Jenže já a Fin jsme neměli nikdy nic na světě jednoduchý,“ odpověděl, jeho hruď při tom přiznání hořela. „Myslím, že některé věci se stát neměly. Mám na mysli, jak dlouho kurva se tahle válka potáhne? Může to trvat roky, než se vláda rozhodne stáhnout naše vojáky. A to by znamenalo co......že uvidím  Fin dohromady osm týdnů v těch následujícíh čtyřech letech, co bude žít v Sydney?“ vychrlil skrz zaťatou čelist, jak se snažil na to nemyslet. „Nedovolím jí, aby její život závisel na mně, protože tam nemůžu být s ní a....“

Kyle dopil své poslední pivo a postavil prázdnou lahev na stůl. „A co?“

„Nemůžu po ní chtít, aby se mnou zůstala.“

„Ne, to nemůžeš,“ souhlasil Kyle, „ale....“

„Jsi na řadě, Brooksi,“ zavolal Davis potom, co trefil a shodil dvě koule.

Dívajíc se nasupeně po tom vyrušení, Kyle popadl tágo a točil s ním v rukách. „A ona chce zůstat?“

Ryan nečekaně krátce přikývl.

„Pak je to jasný.“

„Ale ona tam musí jít.“

Kyle nevěřícně vykulil oči. „Nemůžeš za ni rozhodovat.“

„Ale můžu.“ Ryan si založil ruce. „Tohle je všechno, kvůli čemu vždycky pracovala. Jestli si myslíš, že ji dovolím, aby tohle všechno kvůli mně zahodila, tak jsi padlej na hlavu.“

„Hele, radši pomlč o bláznech, když jsem se zaseknul v tomhle baru s tebou a s těma dvěma tupounama,“ řekl a ukázal na Nathana a Davise. Udělal krok ke kulečníku a podíval se na Ryana přes rameno. „Tak co teď?“

„Na ty dva týdny se vrátím zpátky na základnu a potom...“ Ryan polkl tu bolest v jeho krku.....bude pryč.“