FR - 14. kapitola

Překlad: Clarissa

Holky, moc moc moc děkuju za vaše komentáře.
Mám pro vás další, tentokrát doslova sladkou kapitolu ;-)
Užijte si ji....
Clariss
P.S.: Jen taková drobná poznámka – moje překlady jsou určené pouze pro takové čtenářky, které respektují pravidla a nekradou a nešíří cizí překlady po různých úložištích.
Všechny ostatní – DEJTE SVÉ ŠPINAVÉ PRACKY PRYČ!!!

„Zlato, jsem doma.“

I přesto, že zněl unaveně a nevrle, nadšením z jeho slov jí naskočila husí kůže. Ryan byl v jejím domě už čtyři týdny, ale stále to bylo zářivé a nové. Jak snadné bylo teď vidět, že měla důvod pro odkopnutí Iana, protože TOHLE byl ten sen, který měla uložený hluboko ve svém srdci. 

Zaslechla Crookshankse vítat Ryana v chodbě a začala rychle uklízet nepořádek na kuchyňké lince. Popadla pekáček, který právě naplnila, prudce otevřela dvířka trouby a vložila ho na rošt.

„Copak to děláš?“

Slova se ozvala z její bezprostřední blízkosti, takže se lekla a vyskočila. Její pulz se zrychlil, rychle zavřela dvířka trouby a otočila se, aby nebylo vidět dovnitř. Ryan se opíral nedbale o vchod do kuchyně v jeho vojenských maskáčích, měl založené ruce a zvednuté obočí, když se na ni díval.

„Nic,“ zalhala, mrkajíc široce očima ve snaze uchránit překvapení.

Fin to měla mít hotové ještě před tím, než Ryan přijde domů, ale zdržela se v práci. To se stane vždycky, když řekneš lidem, že potřebuješ odejít dřív z práce, pomyslela si mrzutě. Najednou je všechno důležité.

Ryan se podíval přes její rameno na tu katastrofu za ní a ona se posunula trochu doleva. Její pohyb odhalil dvířka trouby a on se ihned otočil a ukázal na ně, nařčení zostřílo jeho pohled. „Ty pečeš dort.“

Naklonila svou hlavu a pokrčila rameny. „Vlastně, víš, to je pro Crookshankse.“

Zadržela dech, když se přes Ryanův obličej pomalu rozšířil úsměv a jeho tmavé oči se rozzářily. Zvedl na ni bradu. „Pojď ke mě.“ 

Nepotřebujíc další pobízení, Fin přiběhla k němu. Omotala mu ruce kolem krku, ale když ji zvedl nahoru, omotala své nohy okolo jeho boků a políbila ho.

Jeho prsty se zabořily do jejích nohou, hluboké zavrčení opustilo jeho hruď, když s ním propletla svůj jazyk. Přerušila polibek, když nemohla dýchat. Když její hlava spadla dozadu, olizoval cestičku dolů po jejím odhaleném krku a okusoval hebkou kůži jejího krku tam, kde se setkával s ramenem.

„Oh,“ zasténala a třela se svými boky o ty jeho.

„Panebože, tohle jsem potřeboval,“ navrčel, jeho hlas byl tlumený, když okusoval a olízaval svou cestičku zpátky nahoru. „Potřeboval jsem tě. Myslel jsem na šukání s tebou celý den.“

Jeho oči pod těžkými víčky byl žhavý, když se do nich podávala a usmála se. „Všechno nejlepší k narozeninám, Ryane.“

„Ty sis vzpomněla,“ zamumlal.

„Nikdy jsem nezapomněla. Pekla jsem ti narozeninový dort každý rok, když jsi byl pryč.“

Opřel si jeho čelo o její a měkce zašeptal, „Lásko.“

Fin zavřela oči. „Nevěděla jsem, kde jsi byl nebo co jsi dělal, ale pokaždé, i když jsi tady nebyl, jsem chtěla mít jistotu, že budeš mít dort.“ 

Otevřela oči a viděla, jak pokrčil obočí. 

„A kdo snědl můj dort?“

„Já.“ Usmála se. „A Crookshanks. A pokud nějaký zbyl, tak jsem ho vzala do práce.“

Ryan bloudil očima po délce kuchyňské linky až dokud na jejím rohu neuviděl misku. Přešel k lince a posadil Fin na ni. Stojíc mezi jejími stehny, ponořil prsty do husté polevy ze smetany. Jejím tělem projel záchvěv tepla, když ho viděla jak si pomalu olizuje prsty.

„Mmmm, lásko. To je dobrota.“

Jeho ruka se znovu natáhla po misce a ona ho přes ní plácla. „Ať zbyde taky něco na dort.“

Ryan se samolibě ušklíbl, když nabral další polevu. „Je to můj dort.“

Rozmazal polevu po jejím dmoucím se poprsí a ona zalapala po dechu. „Co to děláš?“

Sklonil se dolů a začal olizovat polevu z její kůže. 

„Panebože,“ vydechla, svírajíc jeho vlasy ve svých rukou a zachvěla se pod vlhkým žhavým dotekem jeho jazyka, který olizoval její kůži.

„Vynahrazuju si všechny ty roky chybějících dortů.“

Nápad upéct Ryanovi dort každý den po zbytek jejího života se najednou stal obrovskou výzvou.

Ryan vsunul ruce pod lem jejích pěkných, růžových šatů a roztáhl široce prsty a jel jimi nahoru po jejích nahých stehnech. „Hmm, chutnáš tak dobře,“ zasténal.

Ozvalo se hlasité zaklepání na hlavní dveře a on ztuhl, jeho svaly se najaly, když se jeho stisk utáhl. „Řekni, žes to neudělal.“

„Otevřete dveře, než je rozbijeme,“ zařval Kyle.

Ryan zavrčel a jeho hlava spadla na její rameno.

„Ano.“ Vzdychla Fin a on o krok odstoupil a nechal ji seskočit z linky. „Dojdu tam.“

„Hej,“ řekl, a ona se na něj podívala. „Děkuju ti. Za to, žes to udělala.“

„Jsem jen ráda, že jsi tady a že jsem mohla.“

„Já taky,“ souhlasil Ryan, jeho rty se jemně zkroutily. Setřel ji skvrnku polevy z tváře. „Půjdu otevřít,“ řekl jí a zmizel v chodbě.

O chvíli později, Kyle zaplnil malou kuchyni společně s Texem, Montym a Gallowayem. Přivítala se s nimi pusou na tvář a ustoupila stranou, když naplnili ledničku pivem a prohrabávali její skříňky, aby vzaly misky a naplnili je chipsy.

Zapnuli televizi a zvuk fotbalu zaplnil obývací pokoj, když Kyle strčil druhé pivo z jeho ruky Ryanovi.

Ryan si ho vzal, když Kyle přehodil jeho ruku přes Finina ramena a samolibě se na ni ušklíbl. „Tak jak se má moje holka?“

Ryan si nápadně odkašlal.

„Heč, já mám z Antarktidy tučňáka.“ Ušklíbl se Kyle. „Co máš ty?“

„Já mám Fin,“ odpověděl Ryan samolibě, když si založil ruce.

„Vyhráls,“ zabručel Kyle. Jeho pohled zavadil o její hrudník a pobavení se zablýsklo v jeho oříškových očích. „Fin? Máš něco na svým prsu.“

Fin se začervenala, když se podívala dolů do svého výstřihu a uviděla kapku polevy.

„Co to vlastně je?“ zeptal se Kyle. Jeho ruka spadla dolů z jejích ramen, když se otočila a popadla hadr ze dřezu.

„To je můj narozeninový dort,“ řekl Ryan unaveně, „který jsem si užíval až dokud jste všichni nevtrhli do našeho domu.“

„Ryane!“ zakřičela skrz smích a mňoukání. Přidal se k smíchu a ona se na nej podívala nasupeně. „Nedostaneš později svůj dárek.“

Zvážněl. „Později? Proč ho nemůžu dostat teď?“

Fin celá znovu zčervenala. „Protože.“

„To musí být něco pěkného,“ řekl Tex ostatním s plnou pusou chipsů, když se usadil do křesla, jeho oči přilepené na televizi.

„Ježiši, Ryane.“ Kyle ho plácl po zádech, když kolem něj procházel do obýváku. „Ty máš štěstí, hajzle.“

„Omluvte nás,“ řekl směrem do obýváku. Popadl ji za ruku a i přes její odpor ji táhl bez námahy do chodby.

„Ryane. Co to děláš?“

„Chci můj dárek.“

Na dveře se ozvalo další zaklepání, ale než stačili cokoliv udělat, dveře se rozlétly. Dovnitř vešla Rachael, následovaná Fininou sestřenicí Laurou a Jess, další kamarádkou z doby Finina studia na univerzitě.

Aniž by se Ryan zastavil, kývl směrem k obýváku a řekl, „Všichni jsou tam.“

Fin bezmocně pokrčila rameny na jejich vykulené oči a zvednutá obočí, než byla strčena do ložnice a dveře se za ní zavřely.

„Připomenu ti to, až budu mít narozeniny já.“

„Dobře. Budu se na to těšit. Teď si svlékni šaty.“

„Ryane! Ne. Máme hosty, a já mám dort v troubě.“

„Tak budeme rychlí.“ Založil si ruce a opřel se zády o zavřené dveře, když skrz ně pronikal tlumený zvuk hlasitého hovoru prokládaného smíchem. „Sundej si je nebo je z tebe strhám.“ 

Fin zavřela oči, pulz se jí divoce rozbušil nad žhavostí jeho slov. 

„Tobě se to líbí, že jo? Když z tebe trhám tvoje šaty.“

Odhodlanost ztmavila jeho oči, přistoupil k ní a její dech se jí zadrhl v krku. Sevřela okraj svých šatů prsty a stáhla si je s uspěchanými a trhavými pohyby.

Ryanův pohled se potuloval po maličké růžové věci z krajky, která sotva držela její prsa pohromadě.

„Ty víš, že na tobě se mi nejvíc líbí růžová barva,“ zamručel chraplavě. Jeho pohled zamíříl dál dolů a ztuhl. „Co to kurva je?“

„To je tvůj dárek,“ zašeptala. 

„Běž do postele, lásko a lehni si,“ poručil jí. 

Fin cítila na sobě jeho pohled, když přistoupil k posteli. Vyšplhala na měkké, chladné prostěradlo, lehla si dolů a přetočila se na záda. Ryan byl hned za ní. Naklonil se přes její tělo, sledovala, jak zahákl jeho palce do jejích krajkových růžových kalhotek a stáhl je dolů ve zlomku vteřiny. Rukama, které se trochu třásly, Ryan sáhl na obdélníkovou náplast, která zakrývala prohlubeň pod její pravou kyčlí. Jemnými prsty odlepil náplast z její pokožky a odstranil ji pryč. 

„Fin,“ vydechl. „Já....“ polkl, když se upřeně díval na jeho jméno vytetované krouceným černým písmem. První písmenko bylo větší než ostatní a tetování bylo zakončeno drobným růžovým srdíčkem. Jeho pohled se ponořil do jejího. „Je to nádherné.“

Její oči zářily láskou do jeho očí tak jasně. „Někdo mi jednou řekl, že jsem vždycky byla jeho, a že i kdyby mě nikdy neměl, pořád bych byla jeho. Tak jsem tvoje, Ryane a pokud bys mě někdy opustil, vždycky budu tvoje.“

Ryan se vyšplhal nad ní a sklonil svou hlavu, jeho rty se vznášely kousek nad jejími. „Je to dokonalé. TY jsi dokonalá.“

„Fin!“ křičela odněkud z chodby Rachael. „Trouba křičí. Vypni ji!“

„Zatraceně,“ zamumlala Fin.

Ryan se uculil, stoupl si a vzal její ruce do svých a pomohl ji vstát z postele. Natáhl se pro její šaty podržel jí je. „Raději půjdeme tam a zachráníme můj dort.“

Fin si od něj vzala šaty a přetáhla si je přes hlavu. „Myslela jsem, že budeme rychlí?“

Ryan zakroutil hlavou, když k ní přistoupil blíž. Jeho ruka sklouzla kolem jejího krku, vytáhl její vlasy ze šatů, až dokud jí nepadaly dolů po zádech. „Nemůžu být rychlý po tom, co jsem to viděl. Musím pomalu. Potřebuju usnout s tvými stehny okolo mě a tvou chutí na mých rtech. Stojí za to, počkat si trochu déle.“

*****

Ryan se vrátil do obývacího pokoje, když Fin běžela jiným směrem, míříc do kuchyně, aby vypnula časovač a zachránila dort. Tex mu podal další pivo, když na přivítanou políbil Rachael a Lauru na tvář. 

„Pamatuješ si na Jess z Fininý rozlučkové párty?“

Kývl na ni se zdvořilým úsměvem. Nikdy nezapomněl na ten obličej. „Pamatuju. Rád tě znovu vidím.“

Tex a Monty ječeli na televizi, když někdo kopnul míč za čáru. Kyle odlepil pohled pryč a podíval se na něj. „Nenapínej nás, kreténe. Co byl ten dárek?“

Ryan si nabral plnou hrst chipsů z mísy a samolibě se zašklebil. „Do toho vám nic není.“

To tetování bylo zcela nečekané a nejkrásnější. Její krémová, bezchybná pokožka byla teď označena jeho jménem. Majetnická vlna tepla se jím převalovala, jen si to vybavil ve své mysli. 

„Kde schováváš Ryanův dárek?“ zavolala Rachael na Fin, když vytahovala dort z trouby, aby vychladl na mřízce. 

„Nechala si to udělat?“ řekla Laura Rachael, když si Ryan hluboce lokl jeho piva.

„Ano, nechala,“ zavolala Fin zpátky.

Rachael mrkla na Ryana. „Líbí se ti to?“

Zvedl obočí. „Tys to viděla?“

„Viděla co, sakra?“ přerušil je Kyle.

Všichni přerušili svůj hovor a podívali se na Fin. Utřela si ruce do utěrky, pokrčila rameny a přišla do obýváku. „Je to jen tetování.“

Ryan se na ni zamračil, když se posadila na jeho kolena. „Není to JEN tetování.“

„Je to Ryanovo jméno,“ oznámila Rachael celému pokoji. „Na soukromém místě,“ dodadla. „Vzala jsem ji tam, kde jí to vytetovali dneska o polední pauze.“

Ryanova pusa se otevřela. „Ty jsi prostě šla ven a nechala se tetovat uprostřed pracovní doby?“

Pocítil náhlou potřebu poděkovat tomu chlápkovi, který to udělal a zároveň mu ve stejnou chvíli dát pěstí za to, že měl ruce tam, kam nepatří. 

Fin se otočila a podívala se na něj. „No....ano. Kdy jindy bych si to měla nechat udělat? Existuje snad nějaké speciální nařízení, které říká, že se můžeš nechat tetovat jenom o víkendu nebo tak něco?“

„Chytračko.“

Mrkla na něj a jeho srdce zakoplo. „Mimoni jsou náhodou v pohodě.“

„To je sexy,“ poznamenal Kyle. Ryanovi se nelíbílo jak se Kyle díval na Fin, jako kdyby byla nahá. „Ukaž nám to.“

„Ty na to ani nemrkneš,“ řekl mu Ryan.

Kyle se samolibě ušklíbl na Fin. „Ukážeš mi to, že jo, Fin?“

„Ukážu,“ odpověděla a Ryanovo celé tělo ztuhlo, „když to Ryan dovolí.“

„Ne,“ odpověděl Ryan bez zaváhání.

Kyle se na něj zašklebil. „Sdílená radost je dvojnásobná radost.“ 

(pozn. v AJ = sharing is caring tzn. Když se o něco podělíš s ostatními, tak se tím o ně staráš, pečuješ o ně).

S vínem v ruce si Jess sedla s překřízenýma nohama na nadýchaný krémový koberec. Štíhlá s černýma vlasama a modrýma očima, tak si ji pamatoval Ryan z Fininy párty. 

Byla účetní a soucítila s Rachael nad nedostatkem mužů, kteří by byli pastvou pro oči v jejich kanceláři. Zmínil se jim o to, že armáda doplňuje řady účetních a možná by měly zkusit jejich štěstí tam a rozesmál se, když je jejich pusy údivem otevřely.

„Fakt?“ zeptala se Jess, přivřela své oči, když hledala Fin v davu lidí. „Jak to, že nám o tom Fin neřekla?“

„Možná proto, že byste se musely přestěhovat na druhou stranu země,“ upozornil.

Jess se omluvila, když někdo volal její jméno. „Budu za minutku zpátky. Vydržte chvilku.“

„Nemáš zájem pohnout svým zadkem a přidat se k armádě, Rachael?“ popichoval ji, když sledovali, jak Jess zmizela v davu.

„A zlomit si nehet?“

Zvedl své obočí ironicky. „To je tvoje priorita?“

„Ne,“ řekla měkkce s pohledem na Fin. „Ne, tou je rodina a přátelé.“ Rachael se otočila a prohlédla si ho v jeho vojenské uniformě. „A co tvoje priorita, Ryane?“

Jeho pohled okamžitě zamířil na Fin, jeho žaludek se kroutil v uzlech, když pomyslel na to, že ona odjíždí na Antarktidu hned přístí ráno.

„Někdo radší začněte grilovat, než vykoušu díru do gauče,“ zakřičela Jess přes hovor. 

Byl rád za to, že nikam nejeli. V následujících pár týdnech bude potřebovat Fin, aby byla jejich prioritou, než odjede.

Ryan si stoupl a postavil Fin na nohy. „Já to udělám.“

„Ne, to je v pořádku, Ryane. Já pořádám tu párty.“

Posadil ji zpátky na místo, odkud právě vstal. „Ne. Sedni si a bav se se svými přáteli.“

Když kluci opustili místnost s Ryanem, uslyšel jak Laura řekla, „No , když jsi je dostala pryč z pokoje, Jess. Tak nám můžeš ukázat své tetování, Fin.“

Kyle se otočil zpátky a Ryan za ním se natáhl a pěstí sevřel jeho tričko. „Ty jdeš ven a začneš grilovat,“ nařídil mu, strkajíc ho k zadní terase, zatímco on mířil do kuchyně.

Všechny čtyři holky se něcemu smály, když nakoukl do obýváku přes otevřené dveře ledničky. „A co mám uvařit, lásko?“

Pohlédla na něj. „Měly by tam být na talíři nějaké kuřecí a vegetariánské kebaby a nějaké steaky, které jsem ráno naložila do marinády.“

Prohledal všechny police ledničky, ale neviděl nic, co by vypadalo jako něco, o čem právě mluvila.

„Asi je to schované za všemi těmi pivy,“ zavolala. 

Přikrčil se dolů, odsunul pár lahví vedle. „Mám to!“ S plnýma rukama se připojil ke klukům na zadní terase, když Kyle zapálil gril. Položil všechno na nedaleko stojící stůl a vzal si pivo, které mu podával Monty. Odšrouboval uzávěr a připojil se ke kruhu, když mu všichni salutovali jejich lahvemi a přáli mu všechno nejlepší. 

Ryan kývl, když se upřeně díval na zem. Nechtěl, aby viděli jeho červené oči, protože jeho nejlepší kámoš tady nebyl. Bylo to špatně, stárnout bez Jake stárnoucího vedle něj. Jake nikdy nezestárne, nikdy nebude mít další narozeniny, prostě mu navždy bude dvacet sedm. Z toho se mu kroutil žaludek. Zmírní se někdy ta bolest natolik, aby s ní dokázal žít?

„Ježiši,“ vydechl Kyle. 

Ryanova hlava vylétla vzhůru a viděl, jak Kyle sledoval holky uvnitř. Fininy šaty byly vyhrnuté, její kalhotky stažené trošku dolů na straně její kyčle, když ji holky obklopily, aby blíž viděly na to tetování. 

„Tak to mě poser,“ slyšel Montyho vydechnout vedle sebe.

Ryan zaklepal na sklo francouzského okna svou lahví od piva a všichni se podívali nahoru. 

Kyle si odkašlal. „Tak tomu říkám zasranej dárek k narozeninám, Kendalle,“ řekl, holky se zasmály zatímco si Fin stahovala své šaty zpátky dolů.

Ryan zvedl obočí. „A tohle je nejbližší vzdálenost, odkud ho kdy uvidíš, jasný?“

„Uklidni se, Kendalle,“ odpověděl s úsměvem. „Mám vás oba rád jako svoji rodinu.“

„Zmlkni, blbečku a zkontroluj, jestli už je gril dostatečně rozpálenej.“

Kyle se otočil ke grilu. S pivem v jedné ruce, druhou rukou seškraboval nerezovou špachtlí plotýnku. 

„Už jsi to Fin řekl?“ zeptal se Monty.

Jeho hruď se napjala. „Ještě ne.“

Kyle se na něj podíval přes rameno, smutek krátce blikl přes jeho obličej. „Radši bys jí to měl říct brzy. Čtyři týdny utečou jako nic.“

Ryan se znovu podíval skrz dveře na Fin. Neviděl ji takhle šťastnou od té doby.....nemohl si ani vzpomenout. „Brzy,“ zabručel.

„Musím dát na dort polevu, holky,“ zaslechl ji zvolat, když si stoupla. Zamračil se, když se zastavila, její pohled byl na chvíli prázdný. 

„Fin?“ zvolala Rachael.

Ona se otočila, aby se podívala na Rachael, na její tváři odměřený úsměv, když ji něco řekla a mávla svou rukou v odmítavém gestu.

Měla za celý den vůbec něco k jídlu? Nejedla proto, že to byl její způsob ovládání jejího smutku? Možná by se potřeboval někoho zeptat.

„Hned se vrátím,“ řekl a odešel dovnitř, kde ona teď stála v kuchyni s miskou v ruce.

„Máš nějaký zabudovaný maják na polevy?“ škádlila ho. 

Jeho obočí se stáhlo k sobě. „Jsi v pořádku?“

Fin se zastavila, stěrka visela nad dortem. „Samozřejmě.“ Podívala se na něj, její oči vykulené. „Proč?“

Ryan se zhluboka nadechl. „Jen tak.“

Vložila svůj prst do polevy a natáhla ho k němu, její oči se zavřely, když se sklonil k ní a slíznul to. 

Polkl tu lepkavou, sladkou hmotu a jeho penis ztvrdl, když si představil, že by to slízával z celého jejího těla. „Můžeme už všechny poslat domů?“

Fin se zasmála, ten zvuk zachraptěl na jejích rtech a on ji vzal za boky, škubajíc s ní přímo k němu. 

„Brzy.“

„Dobře,“ vydechl proti jejím ústům před tím, než ji dlouze a pomalu políbil.