FR - 12. kapitola

Překlad: Clarissa

A pokračujeme v „krasojízdě“, holky :-)
Pěkné počteníčko přeji a děkuji opět za vaše komentáře.
Clariss

Dopolední sluneční paprsky líně prostoupily skrz okno, když se Fin přetočila a s mrkáním otevřela oči. Ryan byl vedle ní, ležel na břiše s obličejem vtisknutým do polštáře. Vypadal tak nádherně, ale dokonce i ve spánku se zdál být vyčerpaný. 

„Budu tě milovat déle než hvězdy žijí na obloze.“

Tahle slova ji zlomila srdce a nějak ho znovu v ten samý okamžik dala dohromady. Ryan ji miloval. Byl tady. S NÍ. To bylo vše, co potřebovala. Úsměv ji začínal přebíhat po tváři, až dokud ji nezasáhla bolestivá připomínka toho, že Jake už tady nebyl. Stávalo se to každé ráno, tentokrát místo toho, aby její oči hořely, se natáhla po Ryanovi. Klouzala svými prsty jemně po jeho poškrábaných, opálených zádech.

Jeho reakce byla okamžitá. S intenzivním a divokým pohledem se Ryan přetočil a popadl jí okolo krku, jeho prsty jí tiskly s agresivní silou.

„Ryane,“ zasípala, škrábajíc ho do rukou.

On zamrkal.

„To bolí,“ řekla přidušeně.

Jeho oči se rozšířily děsem a stáhl své ruce pryč. „Fin. Panebože.“

Fin hluboce vdechovala vzduch do svých hořících plic a třela si roztřesenou rukou svůj krk. „Promiň,“ zašeptala. „Neměla jsem....“

„Ne.“ Ryan se převalil a skláněl se nad ní, dávajíc její ruku pryč. Zamračil se a dotkl se něžně její kůže na krku. „JÁ se omlouvám. Jsi v pořádku?“ Sklonil se a pokryl jemnými polibky místo, kde ji ublížil. „Lásko....“ Jeho oči prohledávaly její obličej. „Neměl bych být tady,“ zamumlal. Odstrčil se rychle z postele a postavil se na nohy.

„Ne!“ zakřičela chraptivě a on ztuhl. „Ty tady teď žiješ. Neutíkej odtud. Musíš zůstat.“ Její spodní ret se třásl. „Zůstaň a mluv se mnou.“

Ryan si protřel rukou oči a sedl si dolů na kraj postele. Sklonil hlavu, lokty se opřel o svá kolena a zíral na podlahu.

„Vyspal jsi se?“

Těžce vydechl. „Moc ne.“

„Jsi...“

„Fin.“ Ryan se otočil bokem, aby jí čelil a natáhl se k ní, hladil jeho dlaní pomalu dolů její nahou hruď. Stískl její prso, podíval se na ni z pod silných, tmavých řas. „Jak bych mohl spát, když ty vedle mě ležíš nahá?“ zavrčel hravě.

Finino srdce bušilo, když se podívala do jeho očí a viděla tam bolest, kterou se snažil pečlivě zamaskovat.

„Ryane,“ zašeptala a umístila ruku na jeho stehno. 

Držela slova uvnitř sebe, protože se bála. Co když jim jen láska nestačila, aby vyléčila hluboké tržné rány života, které měl ve svém srdci? Nebo byl vždycky tak hrozně moc zlomený, že nikdy nebyl úplně její?

Její telefon zazvonil a Ryan se natáhnul, aby ho zvedl z jejího nočního stolku. Podíval se na displej než jí ho podal. „To je tvoje máma.“

Fin si vzala telefon z jeho ruky a přijala hovor.

„Finlay, zlatíčko.“ Odkašlala si. „Jak ses včera večer měla?“

„To je na dlouhý povídání.“ 

„Oh...jasně. Můžeš mi o tom říct dneska večer. Pořád platí, že přijdeš na večeři?“

„Ano, jasně. Budu tam.“

Ryan na ni zvedl tázavě obočí.

„Vlastně,“ řekla, dívajíc se na něj, „budeme potřebovat připravit ještě jedno místo u stolu.“

Ryan rychle zavrtěl hlavou. „Fin,“ naznačoval tiše. „Ne.“

„Oh?“

„Ryan přijde taky,“ řekla své matce.

Slyšela ho, jak tiše zanadával a otočila se k němu na posteli zády.

„Neukázal se tu,“ řekla Julie, její hlas pouze šeptal. „Je to skoro jako bychom ztratili dva syny.“

Fin polkla knedlík v krku, když její matka dusila vzlyk.

„Mami,“ zašeptala Fin.

„To je dobrý.“ Odkašlala si Julie. „To je dobrý,“ opakovala, ale Fin věděla, že není.

„Jak se má táta?“ zeptala se Fin ve snaze změnit téma.

„Tvůj otec se má fajn.“

„Mami....“

„Takže, uvidíme se večer,“ mluvila Julie přes ní. „A …..díky Fin, že s sebou přivedeš Ryana.“

Po skončení hovoru, Fin zavěsila telefon a položila ho tiše a opatrně zpátky na noční stolek.

„Já nepůjdu, Fin.“

Varovný tón jeho hlasu byl jasný, zatímco Fin mlčela. Zírala dolů na své ruce, zvedla její nehet zlomený kvůli snaze najít minulou noc klíč.

„Chtějí tě vidět,“ řekla konečně.

„Já to teď nezvládnu.“ Ryan si stoupl a šel ke dveřím.

„Ryane?“ zavolala.

Zastavil se, ale neotočil se.

„Ty...“ Fin se odmlčela, najednou zaváhala a olízla si rty. „Pořád se sem chceš nastěhovat, nebo ne?“

Ryan se otočil a křivě se zazubil, ale smutek z jeho očí nezmizel. „Samozřejmě. Všechno, co jsem ti kdy řekl, byla pravda, Fin. Nemusíš o mě vůbec pochybovat.“

Málem sebou škubla po těchto slovech, protože jestli všechno, co řekl byla pravda, byl skutečně tak zraněný, že se nechtěl probudit? Ani kvůli ní?

„Dobře.“ Přesunula se na kraj postele, spustila nohy na podlahu a postavila se. „Panebože,“ zasténala, když černota pohltila její pohled – jako kdyby bylo všechno světlo rychly vysáto pryč. Zavrávorala a dopadla tvrdě na ruce a na kolena.

„Fin!“ zakřičel Ryan.

Fin zamrkala, snažila se vidět. Ruce se kolem ní omotaly a byla zvednuta nahoru.

„Ježiši, lásko, ty sotva něco vážíš,“ zavrčel.

Její vidění se projasnilo, zaostřujíc na znepokojení v jeho očích. „Ryane.“ Bojovala s návalem paniky a přinutila se k úsměvu. „Zakopla jsem, když jsem vstala z postele. Jsem v pohodě. Můžeš mě pustit dolů.“

„Nechci tě pustit dolů.“

„Dobrá....“ Naklonila svou hlavu. „Mám nohy, ale pokud mě budeš takhle nosit navždycky, pak tě nechám.“

„Jsi si jistá, že jsi jen zakopla?“

Fin kývla hlavou. To poslední, čím by ho chtěla zatěžovat bylo, aby si o ni dělal starosti. Zřejmě jen potřebovala něco sníst.

Ryan se na ni podíval.

„Ano, jsem si jistá!“ dodala. „Opravdu pochybuješ o tom, že bych zakopla o svou vlastní nohu?“

„Pravda,“ zamručel.

Houpal si na své hrudi, nesl ji ven ze dveří. „Kam mě neseš? Nemáme nic na sobě?“

Mířili ke gauči v obývacím pokoji, posadil ji dolů a vtiskl ji rychlý polibek na rty.

„Přinesu ti tvůj župan,“ řekl. Odlepila se z gauče, její oči sledovaly jeho zadek, když odcházel pryč. „Pak ti udělám snídani a potom, co sníš hromadu jídla, budeš celý den moje.“

Její žaludek se kroutil nad představou jídla. „Dobře, jsem hladová!“ zavolala na něj.

*****

Jak slíbil, připravil Ryan snídani tak velkou, až dokonce sám uznal, že je nemožné to všechno sníst. 

To znamenalo rychle dojet do obchodu, protože jak se zdálo, Fin byla živa jen z pomerančů a starého sýra.

Dala si sprchu, zatímco byl pryč. Její vlhké rozcuchané vlasy padaly přes její ramena. Oblékla si na sebe bílé tílko a tepláky. I přesto, že včera v noci byla oblečená jako Anděl hříchu, líbila se Ryanovi takhle. Byla přirozeně krásná a nepotřebovala kvůli tomu dělat cavyky. Nepoznával tu holku, kterou včera viděl v baru, ale tuhle? Tahle byla jediná, kterou znal. Tahle byla ta jediná, kvůli které mu bušilo srdce a jeho ruce prahly po dotýkaní se jí.

Fin si ukousla toust a jeho pohled sjel na její rty, když si z nich olízla drobečky.

„Co?“

Ryan se setkal s jejím pohledem, když seděli naproti sobě u malého snídaňového stolku.

„Nemusíš mě sledovat. Já JÍM.“

Kývl hlavou. Jedla. Ale vypadalo to, že se k tomu nutí. Poznamenal si, že dohlédne na to, co vezme do jejích úst.

„Takže, kolik věcí vlastně máš?“ zeptala se ho, když žvýkala a polykala.

„Moc ne. Jenom to, co mám na základně. Jediná věc, za kterou jsem utratil peníze, bylo moje auto.“

Zvedl svou kávu. „V pondělí můžeme jít založit společný bankovní účet. Budu tam posílat veškeré své příjmy z armády. A ty použiješ ty peníze, abys platila účty, ano?“

Fin se zamračila. „Ryane, já mám svoje vlastní peníze. Přepíšu na tebe Jakeovu půlku domu.“

„Fin.“ Natáhl se a vzal její ruku do své. „Všechno to uděláme tak, jak se to má správně dělat. Necháme udělat odhad. A já ti dám půlku z ceny domu. A je mi jedno, co s těma penězma uděláš. Investuj je někam.“

Podívala se na něj. „Ryane, já je nepotřebuju. Nemusíš tohle dělat.“

Ryan si třel svou čelist, přemýšlejíc nad tím, jak to vyjádřit slovy tak, aby to nebolelo, ale nemohl na to přijít. „Jsi můj nejbližší člověk, lásko. Kdyby se mi někdy cokoliv stalo, stejně všechno dostaneš ty. Takhle to já chci.“

Fin prudce položila vidličku, vztek a bolest naplnila její oči. „Fajn,“ řekla, její hlas pevný. „Pokud by se někdy něco stalo mně, dostaneš ty všechno, co je moje.“

Podíval se na ni ostře, polykajíc strach. Jeho potřeba mít ji byla tak hluboká a naprosto pohlcující, že ji nikdy nic nemohlo od něj vzít. Nedovolil by to. „Nic se ti nikdy nestane.“

„Jasně, že ne,“ souhlasila rychle, její pohled mířil do talíře.

Slova mu nestačila. Potřeboval to vidět v jejích očích. „Podívej se na mě, Fin.“

Podívala se nahoru.

„Slib mi, že bez ohledu na to, co budeš dělat, vždycky na sebe dáš pozor. Kvůli mě.“

„Slíbim ti to, pokud to slíbiš i ty mně.“

„Sakra,“ zavrčel, jeho hruď se naplnila nepředstavitelným vztekem. Jeho židle odletěla zpátky, když si stoupl. Požadovat po něm, aby na sebe dával pozor bylo jako ho žádat o to, aby vzdal všechno, co kdy bylo cílem pro udržení tohoto slibu. „Ty víš, že ti tohle nemůžu slíbit.“

Fin si stoupla, její oči jiskřily ohněm, když mu čelila. „Ty mi povídáš o lásce, přesto ode mě tak snadno odejdeš, abys šel a položil svůj život v první linii! Víš, jak moc je to pro mě těžké?“

Neodpověděl jí, protože věděl, jak těžké to bylo. Pokud by měl nečinně sedět a nechat ji, ať riskuje její vlastní život v tom samém nebezpečí, tak by ho to zabilo.

„Víš jak?“ zakřičela.

„Je mi to líto,“ zněla jeho odpověď a sledoval její náhlou rezignaci.

„Nebudu tě žádat, abys to slíbil,“ řekla vyčerpaně. „Jen chci, abys věděl, že muset se dívat na to, jak odjíždíš, bude ta nejtěžší věc, kterou kdy budu muset udělat.“

Ryan si ji přitáhl kolem stolu a objal ji ve své náruči. „Každý kousek ze mě je tady.“ Umístil jeho dlaň na její hruď, cítíc její srdce bít silně a pevně pod jeho prsty. Přivřel své oči nad tou krásou. „Můj dech, moje srdce, můj život. Nikdy tě neopustím, pokud to bezpečně budeš nosit v sobě.“

„K čertu s tebou, Ryane,“ zašeptala zuřivě.

Jeho oči se otevřely, když mu ovinula paže okolo krku a přitáhla si ho dolů k jejím rtům. 

„Cože?“ vydechnul. 

„Chci být na tebe naštvaná, ale ti mi to děláš těžký.“

Zavrčel a Ryan ji zvedl do své náruče. Nesl ji do obýváku, sklonil se a umístil ji na gauč. Jeho srdce bušilo jako kladivo, když se díval dolů na tu ženu, kterou miloval tak dlouho, jak jen si pamatoval. Fin byla tak neobyčejná, tak chytrá, tak sladká, že mohl ztěží jen uvěřit, že byla jeho tak moc, jak moc byl on její. Vlastnila ho. Kdykoliv vdechl její vůni, odstranila pryč jeho bolest. Nikdo jiný tohle nikdy nedokázal.

„Stačím ti, Ryane?“

Ryan roztáhl její nohy a klekl si mezi ně a dal jí ruce na stehna. „Co tím myslíš?“

Její oči byly velké, bezedné tůně zelené, když se setkala s jeho pohledem. „K tomu, aby ses chtěl ráno probudit?“

Jeho tělo se napjalo.

„Řekl jsi mi, že vždycky mluvíš pravdu,“ pokračovala. 

Ryan třel své ruce nahoru po jejích stehnech a stiskl je. „Myslel jsem si, že jsem tě ztratil, Fin. Co Ian řekl mi dávalo smysl. Že já ti připomínám, co se stalo Jakeovi a že bych tě měl nechat napokoji.  Jen to pomyšlení na to, že bych tě měl nechat být, aby ses dostala ze ztráty Jake....takhle jsem to cítil. Jenom velké, černé prázdné místo.“

„Věřil jsi mi, že ano? Když jsem ti řekla, že to nebyla pravda. To ráno, když jsem se k tobě otočila a tys ležel přímo vedle mě.....“

„Nepřipomínej mi, co jsem udělal.“

„Dobře,“ odpověděla pouze. „Ale ty jsi někde tam uvnitř té velké bolesti. Potřebuju tě, abys byl se mnou. Máma a táta tě taky potřebují.“ 

Jak se mohl Mikeovi a Julii podívat do tváře a vědět, že by byli raději, aby zemřel on místo Jakea? Co když ho budou obviňovat? Nemůže to znovu prožít.

Ryan zavrtěl hlavou. „Dnes večer ne, Fin. Pojedu si pro věci, až budeš na té večeři, dobře? Dneska tě mám celou pro sebe.“ Jeho pohled se zaměřil na její pusu. „Takže, co budeme dělat?“

*****

Přestala nutit Ryana, aby se setkal s jejími rodiči. Pro tentokrát. Místo toho předstírala, že se vážně zamyslela nad jeho otázkou. „Takže,“ protáhla. „Trávník potřebuje posekat a moje zeleninová zahrádka potřebuje odstranit plevel. Můžeš to udělat, zatímco já udělám nějakou práci.“

Ryan se posadil dozadu na své paty, jeho obočí zvednuté.

„A Jake slíbil, že taky přemaluje plot, takže to taky je nutné dodělat. Mám ti napsat seznam?“

Postavil se a začal odcházet pryč. 

„Hej!“ zavolala na něj. „Kam jdeš?“

Ryan se otočil a uculoval se, pomalu rozepl svůj zip dolů. Finin pohled klesl dolů, zadržela dech, když se Ryan natáhl a sevřel svůj penis v dlani. „Vypadá to, že potřebuješ, abych udělal hodně práce. Jen se rychle postarám o tohle, tak abych mohl začít.“ 

„Ryane!“

Rychle vkročil do koupelny a zavřel za sebou dveře.

„Zatracenej chlap,“ zavrčela. Vyskočila z gauče a běžela rychle za ním. Popadla kliku, rozrazila dveře do široka a zalapala po dechu.

Ryan byl už nahý a stál tam čelem k ní. Jeho ruce měl založené a samolibý úsměv se pořád držel na jeho tváři. „Trvalo ti to dost dlouho.“

Fin sevřela své rty, aby bojovala s úsměvem. „Oh promiň, Ryane. Neuvědomila jsem si, že jsi tady.“

Sundala si své tílko a odložila své tepláky a kalhotky a byla stejně tak nahá jako byl on. Jeho oči se rozzářily, když ji sjížděl pohledem. „Jen jsem si přišla vyčistit zuby, ale vrátim se zpátky, až koupelnová dopravní špička bude u konce.“ 

Otočila se a skoro udělala krok zpět, než Ryan omotal své ruce okolo ní a strhl jí k sobě. Jeho tvrdá délka ji tlačila do páteře, když se sklonil k jejímu uchu a zašeptal jí, „Kam si myslíš, že jdeš? Chtěla sis vyčistit zuby?“

Fin si olízla své rty. „Možná.“

Ryan ji zvedl a postavil ji před umyvadlo. Setkala se s jeho pohledem v zrcadle, když sjížděl svou rukou dolů po její páteři a přes křivky jejího zadku. „Tak se mnou nenech vůbec rušit.“

Řekla něco v odpovědi, ale nebyla si jistá, co. Vyšla z ní neuspořádaná slova, když její tělo kleslo proti němu.

„Fin?“

Ryanovy ruce se omotaly okolo jejích žeber a držel ji nahoře.

„Lásko?“

Fin zamrkala, její pulz tepal jako o závod, když svět znovu vybledl.