FR - 11. kapitola

Překlad: Clarissa

Držte si klobouky, holky. Tohle totiž bude jízda.....;-)
Clariss

Ryanovo srdce divoce tlouklo, když seděli na zadním sedadle taxíku a mířili domů. Chtěl Fin zvednout na sebe, posadit si ji do klína a držet ji tak navěky. Místo toho seděl v její blízkosti a svíral její ruku ve své. Prsty měli propletené a opíraly se o jeho stehno, když se díval ven z okna do noci.

Fin stiskla jeho ruku, jako kdyby čerpala sílu z toho doteku. Jednal správně? Řekl Fin, že nemohl bez ní žít. Nebyla žádná šance, aby to vzal zpět. Vždycky si myslel, že byl silný – jeho mysl, jeho tělo, jeho srdce – ale nebyl dost silný na to, aby dál bojoval bez Fin.

Armáda a SAS byly jeho snem – jeho šance být někým, zachraňovat životy, ukázat jeho rodičům, že za něco stál. Ale po letech, kdy si myslel, že se vyrovnal se svojí minulostí, mu ta krutá mrcha řekla svým pohledem zpět, že jenom od toho utíkal. Být vojákem byl jeho útěk, jeho let od démonů, kteří ho spoutávali a Fin byla ta jediná, která ho mohla zastavit od věčného utíkání. Tak dlouho, jak tady ona byla, mohl utíkat tak daleko a tak rychle jak chtěl, ale kvůli ní se vždycky vrátil.

„Ryane. Jsi v pořádku?“

Zíral z okna, nebyl schopný se jí podívat do tváře. „Nejsem si jistý, jestli jsem v pořádku už delší dobu, Fin.“

„Řekneš mi o tom někdy?“

Díval se na ulice, které rychle míjeli, když taxík mířil k Fininýmu domu. „Moje minulost mě dohání,“ řekl konečně. 

„A?“

Ryan se otočil a podíval se na ni a zhluboka a roztřeseně vydechl. „Moje rodina se rozpadla, když mi bylo sedm a bylo to kvůli mně. Ty, Julie, Mike. Vy jste moje jediná rodina, kterou mám a nechci vás ztratit.“

„Co se stalo, když ti bylo sedm, Ryane?“

Vrátil se k zírání z okna, polkl, zavřel své oči kvůli strachu a vině. „Nemůžu o tom mluvit.“

Taxík zastavil před domkem a on pustil její ruku, natáhl se pro svou peněženku v zadní kapse jeho džínů. Když Fin začala mít poznámky k řidiči taxíku, zachytil její zápěstí. „Mám to, lásko.“

„Ale Ryane....“

Podíval se na ni a ona zmlkla. Spokojeně zaplatil řidiči a vystoupil z auta. Otočil se zpátky a podával svou ruku Fin. Stiskla ji a vystoupila ven za ním. Jasná červená světla taxíku zmizela z jejich dohledu, když šli nahoru po cestě k domku. 

Fin pohřbila ruce do své kabelky a přehrabovala ji sem a tam, když hledala klíče od hlavních dveří. 

„Sakra,“ zavrčela, když ji kabelka upadla na zem. 

Oba se sehnuli dolů ve stejný moment, aby ji zvedli a Fin se bouchla do nosu o jeho čelo. 

„Jau!“ zanaříkala.

Narovnali se a ona vzala kabelku z jeho rukou, Ryan ji popadl za loket, přidržel ji, když kontroloval  škody. „Sakra, nic nevidím. Proč jsi na verandě nenechala svítit?“

„Protože mám ráda malé výzvy,“ odpověděla. „Snažit se trefit klíčem do zámku v úplný tmě, zatímco jsi opilej je dokonalým testem obratnosti.“

Ryan potlačoval smích ve snaze vypadat vážně, ne že by ho snad v té tmě mohla vidět. „No, tak tos selhala, chytračko.“

„Já jsem chytračka. Nemáš rád mimoně, Ryane?“

„Jenom ty opilý,“ popíchnul ji, když prohrabal její kabelku. „Ježiši, Fin. Jak v ní můžeš něco najít?“

Vzala mu ji z ruky. „Dej to sem. Koukáš se na to chlapskýma očima.“

„No, ty se nemůžeš koukat líp. Jsi slepá,“ ukázal na ni.

Odmlčela se a dívala se na něj naštvaně. „Potřebuju brýle jenom na čtení.“

Zamával jí rukou před obličejem. „Vidíš tohle?“

Smích v ní zabublal, když mu vytrhla kabelku z jeho rukou. „Fajn. Tak můžeme kempovat tady. Počkáme na svítání, až bude pořádně vidět.“

„Nebudu spát na týhle blbý verandě.“

„Proč ne? Jsem si jistá, že už jsi spal na horších místech.“

Spal. Hodně nocí strávil venku ve špíně během cvičení nebo na hlídce. Trénink výslechu byl ten nejhorší. Spal svázaný – jeho ruce byly svázané za jeho zády a kotníky měl spoutané – a potom, co ho nahého táhly bahnem, polévali ho ledovou vodou každou půlhodinu, aby ho udrželi vzhůru. Ale kurva, on nebyl na výcviku nebo ve válce. Byl s Fin. To si zasluhovalo útulnou postel a teplou, nahou kůži.

Ryanův pohled skočil na její rty. Představa, jak ji zvedá nahoru a opírá její záda o zeď a líbá ty sametové rty ho tvrdě zasáhla. Nasál rychlý dech, když všechna jeho krev v těle míříla do jediného místa. Najednou se dostání se dovnitř stalo více nutným. Popadl její kabelku ve stejnou chvíli, když si ji brala zpátky a rozletěla se přes trávník, obsah se rozsypal, což vypadalo jako zpomalený pohyb, do všech čtyř rohů pekla. Někde tam ve tmě byl klíč a on potřeboval dovnitř, a nejen do domu. 

„No, teď jsi to teda vymňoukl,“ oznámila Fin.

„Kurva.“ Ryan pohlédl na přední trávník. „Nemáš někde schovaný náhradní?“

Fin zaťala své ruce v pěst na svých bocích. „Dávala jsem ho nad dveřní římsu, než ho našel Jake.“ Zhluboka se nadechla a vydechla. „On ho vyhodil a vyhrožoval, že oholí Crookshanksovi kožich, jestli to udělám znovu. Myslím, že se bál, že ho někdo najde a dostane se dovnitř, když tady nebude. Vím, že to asi nebylo nejlepší místo, kde schovat klíč, ale už jsem se nikdy nedostala k tomu, abych našla jiné místo.“

„Ne sakra, to nebylo to nejlepší místo,“ zamumlal, než okráčel k místu, kde přistála její kabelka, klekl si na kolena a začal hledat. „Vsadím se, že se nám teď směje.“

Fin si klekla vedle něj, její stehna se otřela o jeho. „Myslíš?“ zeptala se ho jemně.

„Jasně. Slyším, jak se mi směje po celou dobu.“ Přestal sbírat náhodné věci, které zřejmě Fin považuje za důležité vzít s sebou, když jde večer ven a podíval se na ní, jeho hruď ho bolela. „Jsem si jistý, že ho dokonce slyším, jak ke mně mluví.“

„Ty taky?“

Ryan si olízl rty. „Ty....já nejsem jedinej, kdo kvůli tomu blázní?“

„No...“ protáhla.

On se jemně zachichotal kroutíc svou hlavou. „A co ti říká, Fin?“

Fin zvedla stéblo trávy a začala ho pečlivě cupovat. „Dobře, um....minule, když jsem se vracela z parkoviště do práce, tak do mě málem bočně narazila dodávka. A potom to bylo, jako kdyby Jake seděl vedle mě na sedačce spolujezdce a křičel na mě, abych se zbavila své takzvaně řečené zemi zachraňující malé bzučící krabice a koupila si zatracený jeep s náhonem na všechny 4 kola s pancéřovým nárazníkem.“

„No, to zní jako Jake a má pravdu. Nejsi nejlepší řidička. Byla bys víc v bezpečí, kdybys jezdila ve větším autě.“

„Hmm,“ zamumlala, sklonila se a probírala rukama trávník, jak hledala klíč. „Neřekla jsem ti, co dalšího mi řekl.“

„Oh ano?“ Ryan se k ní přiblížil a popadl ji okolo pasu. Přistál s bouhnutím na zádech a Fin spadla na něj. Vyškrábala se zpátky a sedla si na něj obkročmo. „Znám způsoby, jak tě rozmluvit.“

Fin na něj zvedla obočí, a on putoval prstem dolů výstřihem jejího topu, opatrně, aby se ujistil, že tím svůdně dráždí její nádherně tvarovaná prsa.

Pohodila hlavou okolo, dívajíc se nahoru a dolů po ulici. „Ryane, jsme na trávníku před domem.“

„A čí je to chyba?“

„Tvoje,“ zasténala, když sevřel její obě prsa do dlaní a třel svými prsty přes její bradavky.

„Kurva,“ zamručel, touha se silně vinula v jeho břiše. Sjel rukama dolů po křehkých okrajích jejího topu. „Chci z tebe tuhle věc strhnout.“

„Panebože. Ne. Strhneš s tím i mojí kůži.“

Podíval se na ni zděšeně. „Cos udělala? Přilepilas tu věc na tvoje prsa?“

„Ne!“ schoulila se dolů na něj, a on potlačil zasténání, když ho zatlačila teplá tíha její hrudi proti jeho. „Je to podlepené izolepou.“

„Fakt? Takže si tě rozbalím jako dárek?“ Ryan přitiskl jeho boky na její, jak se mu ten nápad líbil.

„Ryane!“

„Červenáš se lásko? Protože tvůj obličej září dost na to, aby osvítil celý trávník. Takže bysme mohli najít ten klíč.“

Trochu se naklonil a chytil její spodní ret jeho zuby a lehce ho okusoval. Slyšel, jak zadržela dech, než se její ústa pod jeho tlakem otevřela a její jazyk vklouzl do jeho úst.

Ryan zasténal, jeho ruka sklouzla, aby sevřela v pěst její vlasy, když ho divoce líbala. Bez dechu přerušil polibek a odtáhl ji pryč. „Potřebujeme ten zasranej klíč.“

Po tom, co si byl jistý, že to zběsilé hledání trvalo celou věčnost, Fin vyskočila na nohy s jásotem a držela malý stříbrný klíč jako trofej.

Postavil se a chytil ji za ruku. „Dovnitř. Hned.“

„Ne.“ Fin ho začala strkat ke straně domu.

„Kam jdeme?“

„Do zahrady,“ řekla mu, otevřela branku a táhla ho přímo za sebou.

„Fin....“

„Pššt.“ 

Jejich nohy křupaly jemně po písku dlaždic, když ho Fin vedla podél strany domu a okolo nízko položené dřevěné terasy. 

Když došli doprostřed hustého trávníku, přitáhla si ho blíž. Lehce dýchala, Fin ukázala pohledem nahoru. Obtočil své ruce okolo jejího pasu, Ryan se podíval nahoru na černé nebe. „Co?“

„Hvězdy, Ryane.“ Naklonila svou hlavu, odhalujíc dlouhou sladkou linii jejího krku, když se podívala nahoru. „Víš proč svítí?“

Škubl na ní obočím. „Budu mít teď lekci vědy?“

„Pokud budeš mít štěstí.“

„Znám jiný způsob, jak mě právě teď udělat šťastným,“ řekl jí. 

Fin zakroutila očima. „To bylo hrozný.“

Lehce se zachichotal. „Já vím.“

„Podívej se nahoru,“ řekla, zněla trochu netrpělivě. 

Ryan udělal, co mu řekla a podíval se nahoru na zářící hvězdy.

„Už jsi někdy slyšel o tom, jak se rodí hvězdy? Není to tak romantické, jak to zní, ale je to proces zvaný nukleární fúze. Pochopíš to, když si představíš, že ten samý proces se odehrává uvnitř zbraní.“

Kývl hlavou a podíval se na ni, ale její obličej byl stále otočen vzhůru, ponořen do noční oblohy, když mluvila. „A hvězdy září, protože mají ve svých jádrech velké fúzní reaktory, které uvolňují obrovské množství energie. Věděl jsi, že může jednomu fotonu trvat více než sto tisíc let, než se dostane z jádra hvězdy na její povrch? A slunci, které je nejbližší hvězdou Země, trvá osm minut než jeho světlo doletí sem k nám? To znamená, že když se díváš do slunce, vidíš vlastně světlo, které sem bylo vysláno před osmi minutami. Takže tyhle hvězdy, když se na ně teď díváš....“ Podívala se na něj a zamračila se. „Dívej se nahoru, Ryane.“

Ryan odtrhl svůj pohled od jejího a zadíval se ještě jednou znovu na oblohu. „Díváme se na ty hvězdy, které vznikly před stovkami nebo dokonce i tisíci lety. Může trvat miliardy let než nějaká z nich zhasne, zatímco Jake odešel jen ve dvacetisedmi.“

Ryan polkl knedlík v krku, který se mu tam utvořil z jejích slov. „Co se snažíš říct, Fin?“

Fin se na něj podívala, její oči byly zaplněné slzami. „Že nezáleží na tom, jestli žiješ miliardu let, nebo pouze krátkou chvíli jako Jake. Doopravdy záleží jenom na tom, jak jasně záříš v průběhu těch let a Jake zářil tak jasně, až to bolelo mé oči.“

Naprosto ohromen, Ryan sklonil svou tvář k jejímu krku a nadechl se její vůně. „Ty jsi tak nádherná,“ zašeptal ochraptěle. Odtáhl se zpátky, vzal její obličej do svých dlaní a podíval se na ni divoce. „Ty záříš stejně tak jasně, miláčku.“

Její oči byly tak moc naplněné láskou, až jeho srdce bolelo. „Ty také, Ryane,“ odpověděla mu něžně.

Fin sklonila svůj pohled dolů a opatrně odlepila její top z kůže a stáhla si ho přes hlavu. Odstoupila o krok zpátky, když si stáhla její sukni a Ryan ani nedýchal, když před ním stála jen v kousku černé krajky. „Chci tě rovnou tady, pod hvězdami.“

„Fin,“ vydechl.

Vyzula své boty a pohnula se k němu, natáhla se po lemu jeho trička.

Uculovala se. „Ruce nahoru.“

Vytáhl ruce nahoru, když mu sundala tričko a odhodila ho do trávy vedle jich nohou. Ryan skopl své boty, když se její prsty natáhly k přezce jeho opasku. Lehký dotek jejích prstů na nahé kůži jeho břicha způsobil bolestivé pulzování jeho penisu.

„Nesmíš dělat takový hluk, jako obvykle děláš,“ škádlila ho.

Sklonil se dolů a stáhl si ponožky. Narovnal se a podíval se dolů, do jejích očí. „Lásko, donutím tě křičet mé jméno tak hlasitě, až tvůj obličej bude jasně zářit pokaždé, když na tebe tví sousedé zamávají s úsměvem na pozdrav.“

„Ano?“ Silně zatáhla za jeho pásek, než rozepla knoflík jeho džínů a rozepla zip dolů. Nasál vzduch, když její prsty hladily jeho tvrdý penis po celé jeho délce. 

„No, teď jsou to i tví sousedi, Ryane.“

Ryan ztuhl, srdce mu zběsile bušilo v jeho hrudi. „Cože?“

*****

Fin stáhla jeho džíny dolů a on z nich vystoupil. Místo toho, aby se narovnala, tak si klekla na trávník a hladila jeho stehna nahoru po jejich vnějších stranách. „Nastěhuješ se ke mě, Ryane?“

Zatahala za jeho boxerky, posouvala své prsty svůdně blízko k němu. Fin se naklonila a jemně se o něj otřela svýma prsama, když posunula ruce okolo jeho nohou a pod jeho spodní prádlo. Milovala pohled na jeho tvarované, pevné tělo, ale cítila, že to bylo ještě lepší. Slyšela, jak roztřeseně dýchá, když mu stahovala jeho boxerky dolů po nohách. Byl to podraz, když se na to Ryana zeptala, zatímco klečela před ním na kolenou? Fin klouzala svýma rukama nahoru po zadní straně jeho nohou a uchopila jeho zadek do rukou, naklonila se dopředu a olízla jeho délku penisu odshora až dolů. Ryan nechal uniknout malé zasténání. Pravděpodobně to byl z její strany podraz, ale už byla unavená z toho, jak nečinně seděla a nechala ho, aby ji opustil a dělal to, co potřebuje udělat. Pokud se musí vrátit zpátky do Afghanistánu, pak ona, než zase odjede, udělá každou zatracenou minutu s ním tou nejlepší. 

„To záleží,“ zamumlal, když omotala její prsty okolo jeho penisu a dráždila svůdně jazykem jeho špičku.

Odtáhla se zpátky, podívala se na něj skrz řasy, když dál hýbala svou rukou v pomalých tazích. „Na čem?“

„Na tom, jestli mě vykopneš pryč v okamžiku, kdy posekám trávu,“ zamumlal.

Fin ho pevně zatáhla a on zasténal. „Oh, líbí se ti to?“ zamručela. „Ještě něco?“

„Dovolíš mi, abych nakrmil kočku a pomohl s domácností bez toho, aby sis myslela, že se snažím řídit tvůj život?“

Fin se odtáhla pryč, sedla si na zadek a založila si ruce. 

„Nepřestávej.“ Zakřenil se na ni dolů. „Slibuju, že nebudu dělat nic kolem domu, abych ti pomohl.“

„Ryane!“ Stiskla své rty k sobě, snažíc se bojovat se smíchem. „Kdo si tady teď hraje na chytráka?“

Ryan se jemně uchechtl, než jeho tvář zvážněla. „Nemůžu žít bez tebe, pamatuješ? Samozřejmě, že se k tobě nastěhuju.“ Musel vidět v jejích očích divoké emoce, protože jí věnoval žertovný pohled a založil si své ruce. „A teď dokonči to, cos začala.“

Narovnala se, vzala ho zpátky do svých úst a hladila ho svýma rukama a jazykem, až dokud nepocítila, že začíná ztrácet kontrolu.

„Zastav už,“ zasténal.

„Ne.“

„Fin, já se udělám,“ varoval ji chraplavě.

„A to je špatně?“

„Ano,“ dostal ze sebe, těžce dýchajíc. „Chci být uvnitř tebe, kam tak zatraceně dobře patřím.“

Ryan ustoupil z jejího dosahu a vzal své tričko ze země. Rozprostřel ho po trávě. „Lehni si dolů,“ nařídil jí.

„Ty jsi tak panovačný.“ 

„A tobě se to líbí.“

„Jenom u tebe, Ryane,“ řekla mu. Tráva pod jeho tričkem lehce zakřupala, když se na něj položila. „Tak teď mě tady máš,“ řekla mu, když si klekl dolů mezi její nohy a skláněl se nad ní, „co budeš se mnou dělat?“

Jeho tmavé oči zablýskaly nadšeně do jejích. „Hříšně hřísné věci, lásko.“

Její srdce jí uvízlo v krku. „Ryane,“ zašeptala tence a natáhla se a vzala jeho nádherný obličej do svých rukou. „Tak moc tě miluju.“

Ryan sklonil svou hlavu a tvrdě si vzal její rty, jeho jazyk pronikal do jejích úst a divoce ji ochutnával. Odtáhl se pryč, dlouhou chvíli se na ni díval, jeho hruď se nadzvedávala a klesala těžce proti její. „Chtěl bych ti říct, že tě taky miluju, ale zdá se mi, že to není dostačující.“

S třesoucí se rukou mu odhrnula jemné pramínky vlasů, které mu spadly do čela.

„Řekni to jakkoliv.“

„Miluju tě, Fin. Vždycky jsem tě miloval. Hned od té chvíle, když jsi šla po těch schodech do školy sis našla cestu přímo do mého srdce. A nikdy tě milovat nepřestanu. Budu tě milovat déle než hvězdy žijí na obloze.“

„Dobře,“ odpověděla, ta představa vymazala další slzy, když se na něj usmála. „To se mi zdá dostatečné.“

Naklonil se a okusoval měkce její ušní lalůček. „Můžu už teď, prosím, s tebou provádět ty hřísné věci?“

„Rozhodně,“ zamručela, žár se jí rozléval tělem, když jeho ruce pohladily její prsa.

Zatracený chlap, měl pravdu, protože brzy potom, co Ryanova ústa olízala a políbila každičkou část jejího těla, pohyboval se Ryan tvrdě a rychle uvnitř ní a ona sténala a křičela chraptivě jeho jméno. Bude trvat týdny než jí z tváří zmizí rudé červenání pokaždé, když se podívá svým sousedům do očí.

Ryan se podíval nahoru, když na něm obkročmo seděla. Jeho tělo se mírně lesklo potem, když se párkrát zhluboka nadechl, aby se vzpamatoval. „Teď, když se ti podařilo mě vymačkat jako citron, můžeme už jít dovnitř?“ řekl, jeho hlas byl udýchaný.

Fininy oči se rozšířily. „Oh, sakra.“

Jeho obočí vylétlo vzhůru. „Copak?“

„Nevím, co jsem udělala s tím klíčem!“ zanaříkala.

Ryanův výbuch smíchu se hlasitě rozléhal zahradou v tichých, brzkých ranních hodinách.