Entice - 34. kapitola

Překlad: Mili

Tak dneska večer ještě jedna kapitolka (pokud se to teda ještě stihne vyvěsit na netu) ;). Dobrou ♥

Mil

Nevěřím, že mu to doopravdy říkám. Nikdy ani za milion let jsem neplánovala otevřít řezné rány minulosti a nechat se vykrvácet.

Ale z nějakého důvodu mě Chase donutil chtít to s ním sdílet. Donutil mě uvěřit, že když mu řeknu o svých démonech, neuteče s křikem pryč; místo toho mi pomůže se s nimi vypořádat.

„Čtrnáct?“ Zopakoval Chase. „Předtím nebo potom, co ty a já - “ Jeho hlas se odmlčel.

Cítila jsem napětí v jeho těle, když se koupelna ponořila do ticha.

„Předtím,“ zašeptala jsem. Vzpomínky pomalu vyplouvaly na povrch a potom už bylo nemožné zastavit bolest, která mi sevřela hrudník. Takhle démoni ničili člověka. Ve chvíli, kdy jste jednomu z nich otevřela dveře, zbytek následoval a zanechal vás bezbranného a zoufalého udělat cokoliv, aby se ty dveře zase zavřely.

„Mil.“ Chase mi promnul paže. „To je dobrý, jsem tady.“

Třásla jsem se a ačkoliv byla voda ve vaně ještě horká, dostala jsem po celém těle husí kůži. Chase pokračoval v masírování mých paží, když jsem pokračovala ve vyprávění.

„Můj otec... neměl to v hlavě v pořádku.“

„Podhodnocení století,“ zabrblal.

„Ne zrovna takhle.“ Tělo jsem měla jako z olova. „Jsem si jistá, že ti Phoenix řekl o kruhu prostituce. Nejen, že prodával mladé dívky, ale on je i rád sám krotil.“

Chasovy prsty se zabořily do mých paží. Můj svět se zastavil. Bude znechucený? Možná jsem byla všechno to, co mi otec navykládal, že jsem.

„Mil?“ Chase mě políbil na spánek a jeho rty se vznášely nad mou pokožkou, když zašeptal, „To je v pořádku, pokračuj.“

„Jednoho dne přišel jeden z jeho mužů a říkal, že mě můj otec kvůli něčemu potřebuje. Byl ve Sklepě a zapomněl na stole mobil. Takže jako poslušná dcera jsem šla odnést mobil a zeptala se přitom otce, co potřebuje.“

Děs zaplnil každou buňku v mém těle. „Pamatuju si, že tam byla strašná tma. Neříkali tomu Sklep jen tak pro nic za nic. Byl to opuštěný sklad, ve kterém poblikávala světla. Můj otec byl uprostřed jakéhosi kruhu, obklopený chlápky v oblecích. Požádal mě, abych popošla dopředu, tak jsem to udělala.“

Chase byl potichu, takže jsem pokračovala v mluvení. „Nejsem si jistá, jestli to všechno bylo součástí jeho plánu, ale jeden z těch mužů se zeptal, kolik mám let. A druhý za mě nabídl peníze. Někdo vykřikl chraplavým hlasem, že za mě zaplatí dva miliony.“ Zakroutila jsem hlavou. „Byla to tak astronomická částka, že jsem si myslela, že si musí dělat srandu. Ale nedělal. Otec ani nezaváhal. Otočil se k tomu muži s chraplavým hlasem a zeptal se, v čem je háček. Ten chlap stál ve stínu, ale pamatuju si, že byl strašně velký, na vteřinu mě napadlo, že je obrovský, ale jeho hlas... byl pořád stejný. Byl chraplavý, skoro jako by nebyl schopný mluvit.“

Chase trochu povolil sevření a znovu mě políbil na hlavu. „Dotkl se tě?“

„Ne.“ Zakroutila jsem hlavou. „Otec mi řekl, ať jdu domů, ale on zůstal celou noc pryč. Když se vrátil domů, poprvé za několik let se na mě doopravdy usmál. Následující týden byl ten nejlepší týden, který jsem s ním kdy zažila. Vzal mě na nákupy, líbal před námi moji mámu a upřímně se choval jako otec, kterého jsem si vždycky přála. I na Phoenixe to udělalo dojem. Na konci toho týdne jsme odjeli do Vegas a tou dobou mi máma všechno řekla.“

„Řekla, že můj otec prodal nějakému hroznému chlápkovi moje panenství. Řekla, že když kvůli tomu něco neudělám, tak zemřu.“

„Wow,“ přerušil mě Chase. „Dost dramatická? Nemohla to alespoň trochu zlehčit?“

„Pomohlo by to tomu, co jsem musela udělat, Chasi? Ano, vyděsila mě, ale taky mě tím popohnala. Později ten večer jsme se viděli u večeře.“

Chase si povzdechl. „Měla jsi na sobě ty nejkrásnější šaty, co jsem kdy viděl.“ Zasmál se. „Pamatuju si, že jsem tě považoval za nějakou Phoenixovu sestřenici. V žádné případě by nemohla tak hezká holka být jeho příbuzná. Nepřipadlo mi to logické. Myslím tím, on byl prostě tak Phoenixovský a ty jsi byla tak...“ Odmlčel se. „Tak zatraceně nádherná, že mě bolelo se na tebe dívat.“

Usmála jsem se nad jeho vzpomínkou.

Chasovy rty našly moje ucho. „Jsem si jistý, že jsem ti ten večer dělal návrhy a ty ses mě snažila praštit.“

S úsměvem jsem se odtáhla  a posunula se ve vodě tak, abych mohla vidět jeho obličej. Koukání na Chase by dost dobře mohla být nejoblíbenější věc, kterou bych ve svém životě chtěla dělat. Z jeho překrásného úsměvu mi poklesl žaludek.

Zvedl svou ruku k mé tváři. „Proč sis vybrala mě?“

Pohlédla jsem dolů a v tom okamžiku jsem se cítila desetkrát stydlivěji. „Nevybrala.“

Chase stáhl ruku.

„Moje máma tě vybrala.“

„Tvoje máma mě vybrala? Ta, která právě - “

„Umřela.“ Dusila jsem se při tom slově. „Jo, odtáhla si mě stranou a řekla mi, abych to nepodělala. Řekla, že jsi bezpečný, řekla, že mě ochráníš. A potom odešla. Naštěstí ses ujal té příležitosti a svedls mě.“

„Jsem idiot.“

„Ne.“ Slabě jsem se na Chase usmála. „Udělal jsi to, co jsem potřebovala - “

„Mil, využil jsem tě na sex na jednu vegaskou noc.“

„Správně.“ Pokrčila jsem rameny. „Ale potřebovala jsem tě.“

„Opustil jsem tě.“

„Já vím.“ Nemohla jsem se mu podívat do tváře.

„Mil.“ Chase mi zvedl bradu směrem k němu. „Když to všechno bylo v plánu, proč jsi na mě byla tak naštvaná, když jsem nechtěl náš vztah posunout dál?“

Protože jsem se do tebe zamilovala. Protože jsi mě ochraňoval, když to nikdo jiný nedělal. Protože ve chvíli, kdy jsi mi vzal mé srdce, nechtěla jsem ho už nikdy zpátky. Protože ve chvíli, kdy ses mě dotknul, můj život už nebyl nikdy stejný.

„Bylo mi čtrnáct.“ Nakrčila jsem ramena. „A jsem holka. Máme tendenci jednat emocionálně, když je v tom sex.“

Přimhouřil oči. Odkašlala jsem si a odvrátila se. „V každém případě, Phoenix řekl mému otci, že nás dva spolu našel v posteli a tady příběh končí.“

„A ta jizva?“ Vzal mě za zápěstí.

Snažila jsem se od něho odstrčit.

„Mil - “ Chase zatnul zuby. „Řekni mi všechno. Hned.“

„Byl naštvaný.“ Moje tělo se zmítalo při té vzpomínce. „Prosím, nenuť mě o tom mluvit - “

„Zatraceně, Mil, dotkl se tě? Udělal ti to?“ Držel mě silně za zápěstí a oči mu divoce zuřily.

Zakývala jsem. „Zmlátil mě a potom použil nůž, aby mi s ním na zápěstí vyryl tuto jizvu, dokončil to popálením, spálil mi kůži, aby zakryl to, co udělal. Řekl, že jsem označená, takže každý, kdo uvidí tuto jizvu, bude vědět, komu patřím. Řekl, že je jen otázka času - “

Dusila jsem se svými slovy. „Jenom otázka času, než mě zabijí. Řekl, že jsem všechno zničila. Nazval mě trojskou Helenou a smál se.“ Horká slza mi stékala po tváři. „Smál se celou dobu, co mi vyřezával tu značku na zápěstí a nezáleželo na tom, jak moc jsem křičela nebo volala o pomoc. Nikdo nepřišel. Nikdo mě nezachránil. Bylo mi čtrnáct, Chasi. Myslela jsem si, že takhle funguje život, jako ve filmu... někdo mi ublíží, ale osoba, na které mi nejvíc záleží, mě zachrání. Pořád jsem myslela na tvůj obličej, ale dveře se nikdy neotevřely. Následující den mě poslali do dívčí akademie.“

Při Chasově prudkém nádechu jsem věděla, že je čas jít z vany. Příběh byl u konce. Buď akceptuje pravdu takovou, jaká je - nebo bude pátrat dál. Byla bych raději, kdyby to nechal být.

Snažila jsem se postavit.

Chase mě chytil za zápěstí a držel mě silně na svém těle. „Nikam nejdeš.“

„Chasi - “

Jeho ústa umlčela jakýkoliv druh stížnosti, kterou jsem měla v plánu. Když se odtáhl, jeho oči potemněly. Zaklel a nechal mě jít. „Musíme zkontaktovat Tanyu.“

„Já vím,“ řekla jsem slabým hlasem. „Po odloučení to byla mámina jediná přítelkyně. Nikdy neodpustila otci, že mě poslal pryč. A já mu nikdy neodpustila, že to bylo poprvé a naposledy, co jsem mluvila s mámou. A teď je mrtvá.“

Chase si odkašlal. „Čím rychleji se dostaneme celé této věci na kloub, tím dřív to bude lepší, dobře?“

Zakývala jsem, ale necítila jsem se moc jistě. Kde to skončilo? S Tanyou? S Campisim? Měl vůbec nějakou moc k tomu, aby to všechno přestalo?

„Napiš jí.“ Chase mě políbil na spánek. „Řekni jí, že se chceš setkat. Řekni jí, že se stalo něco zlého a potřebuješ pomoc.“

„Dobře.“

Beze slov se Chase vynořil z vany a omotal mě ručníkem, aby mě osušil jako malé dítě. Předtím se o mě nikdo takhle něžně nestaral. Nikdo se nikdy nestaral. Nikdo se mě nedotkl tak jako Chase. Vždycky jsem si myslela, že patřím k těm lidem, kteří nepotřebují fyzický dotek. Jako by s mým tělem bylo něco špatně, protože pokaždé, když se mě nějaký kluk dotkl, jediné, co jsem chtěla, bylo podříznout mu hrdlo. Ale když přišlo na Chase, nikdy toho nebylo dost. Bylo až děsivé, jak moc jsem po něm toužila, jak moc na něm moje tělo záviselo a jak moc mé srdce potřebovalo neustálé povzbuzení k tomu, aby bušilo silněji.

Jakmile jsem byla usušená, oblékla jsem si župan a vyšla jsem do hlavního pokoje. Můj elegantní iPhone se mi vysmíval, jak na mě koukal z nabíječky na nočním stolku. Než jsem si to rozmyslela, popadla jsem ho a poslala rychlou zpráv Tanye.

Já: Něco se strašně podělalo. Můžeme se zítra ráno setkat?

Úzkostlivě jsem čekala na její odpověď. Na spánku mi vyrašil pot, jak mě mobil pálil v dlani. Konečně zazněl zvuk smsky a ta se rozsvítila na displeji.

Tayna: To není dobrý nápad.

Já: Je mi jedno, že to není dobrý nápad! Moje máma je mrtvá!

O dvě minuty později se mobil znovu rozsvítil.

Tayna: Máš pravdu. Omlouvám se, že jsem byla tak necitlivá. Kde by ses chtěla setkat?

Kousla jsem se do spodního rtu. Vždycky je to nejlepší na veřejném místě.

Já: The Golden Nugget Night Club. Za hodinu.

Tanya: Dobře.

S chvěním jsem položila mobil zpátky na stůl a masírovala si spánky. Pouhá hodina do doby, než se setkám s manželkou Campisiho. A je tu šance padesát na padesát, že je zodpovědná za všechno, co šlo za posledních dvanáct hodin do kytek.

Žádné jiné vysvětlení není.

Uvízli jsme.

Odjet domů by znamenalo, že můžeme čekat na to, až nám někdo do auta nastrčí bombu nebo se mi budou snažit vystřelit mozek z hlavy. Odjakživa jsem byla typ holky, která čelí nebezpečí s hlavou vztyčenou. Nesnáším skrývání a nechystám se to dělat ani teď.

Zapípala zpráva. Zvedla jsem svůj telefon, ale nebyl to ten, který zazvonil. Bez přemýšlení jsem přešla k protějšímu nočnímu stolku, kde ležel Chasův. Klikla jsem na něho a dostala jsem výstavní právo vidět poslední tři smsky.

Všechny od Nixona.

A z každé další z nich mi bylo hůř než z té předešlé.

„Zeptej se jí na ty jizvy?“ Předříkala jsem hlasitě. „Donuť ji, aby ti věřila?“ S třesoucíma rukama jsem si přečetla poslední. „Chasi, udělej cokoliv, ať to stojí, co to stojí, a myslím tím cokoliv.“

Upustila jsem telefon na postel a sotva jsem se dostala k odpadkovému koši, abych vyzvracela jahody v čokoládě, kterými mě Chase před chvílí krmil. Jako by mi v žaludku zkysly. Snažila jsem se udržet palčivé slzy od toho, aby mi stekly na tváře. Ale nezabránila jsem tomu, smíchaly se s mými zvratky a padaly do koše, zesměšňovaly mě s každou další slanou kapkou, která mi stékala po obličeji.

„Parchante!“ Zaťala jsem pěsti, neschopná zastavit své tělo od chvění, když jsem klečela na zemi a cítila se absolutně zlomená a zrazená.

Ten kluk, který mi slíbil, že mě ochrání.

Udělal pravý opak.

Zneužil mě.

A během toho mě zničil.