Entice - 32. kapitola

Překlad: Mili

Holky, před odjezdem na chatu jsem se snažila ještě přeložit jednu kapitolu, abyste nemusely čekat dalších několik dní. Vždycky u našich prostě nemám dost času, protože lítám různě po rodině a kamarádech, ale nakonec jsem k tomu sedla ještě teď po půlnoci a splácala to do hodiny, takže snad to nebude žádný průser :-D. Mrzí mě jen to, že nestihnu ještě další (jedu pryč už ráno), protože… no však uvidíte samy ;). Každopádně se aspoň budete moct těšit na krásné pokračování J. Měla bych se vracet někdy během víkendu, do té doby se mějte krásně! (P.S. doufám, že to pošlu Niki a ne bůh ví komu jinému, protože se mi slepily kontaktní čočky k oku a mám rozmazaný vidění :-D)

Mil

V době, kdy jsem se dostala do pokoje, byl Chase v koupelně. Sprcha tekla a mohla bych přísahat, že jsem ho slyšela zpívat některou z písní Franka Sinatry, ale taky se mi to mohlo jenom zdát. Trace nebyla jediná, která pila víno.

S rozmachem jsem padla napříč postele a hluboce jsem vydechla – byl to ten druh výdechu, který ze sebe vydávají holky, když chtějí někomu vedle sebe ukázat, že něco není v pořádku.

Šťastná já. Jediné, co vedle sebe mám, je zeď.

Vydechla jsem znovu.

Není nad přítomnost. Nejsem si jistá, jakou Chasovu stránku dneska v noci dostanu. Toho pekelně sexy arogantního blbečka, který mě nutí jednu mu vrazit, stejně tak jako ho políbit? Nebo ten vtipný, bezstarostný, plný hormonů teenager, který dneska večer utekl poté, co mi zíral na prsa, jako by mu bylo dvanáct?

Zakřenila jsem se nad tou vzpomínkou. Já i můj povzdech bere kteroukoliv z těchto dvou stránek. Voda v koupelně přestala téct. Dveře se otevřely. Pohlédla jsem tím směrem a málem spadla z postele.

Chase byl nahý.

Chase. Byl. Nahý.

Očividně si nebyl vědom toho, že jsem v místnosti. Neotočil se, prostě si jenom otíral tělo bílým froté ručníkem. Olízla jsem si rty a cítila jsem, jak mi buší tep, když si utřel pár kapek, které mu stékaly po obličeji. Sakra, jak ráda bych jazykem přejela po těch cestičkách, které vytvořila voda. Dýchání se mi zrychlilo – a v duchu jsem zanadávala, když ručníkem utíral své až směšně pevné svaly na břiše. Byla jsem úplně zničená, tělo jsem měla napnuté tak, že jsem se bála dýchat – měla jsem strach, že dýchám moc nahlas – nechtěla jsem, aby ta show skončila.

„Jak bylo s holkama?“ Zeptal se Chase a ani se neotočil.

Ach, do háje. S pocitem ztrapnění jsem si odkašlala a nadávala svým očím za to, že pokračovaly v zírání na jeho svalnaté tělo. Jenom jeden poslední pohled, slíbila jsem si, a potom budu spokojená.

„Dobře.“ Nepřestávala jsem odvážně zírat. Má boží zadek. Vážně. Boží.

„Dala sis nějaký víno a najedla ses?“ Zeptal se a omotal si ručník okolo pasu. Škoda.

„Jop,“ vypískla jsem dočista nevyzrálým hlasem.

„Takže,“ přešel k posteli a sedl si, „večeře a show, co?“

„Já, eh - “ Se smíchem jsem se od něho odsunula pryč směrem k polštářům. „Chystala jsem se něco říct, ale - “

„Přestaň s těmi nesmysly, Mil.“ Zakřenil se Chase. „Okukovalas.“

„Holky neokukují.“

„Oh?“ Ta úžasně perfektní idiotská tvář se mi vysmívá každou buňkou své žhavosti. Zatracený Chase Winter. Zatracený nádherný chlap. Bůh mohl mít alespoň soucit s ženskou rasou a stvořit ho malého nebo tlustého nebo jakéhokoliv jiného, než tím, na co jsem zírala. Svalnatý bůh se snědou pokožkou, jasně zelenýma očima a úsměvem, kvůli kterému by každá dívka byla ochotná udělat cokoliv, jen aby ho donutila k sňatku.

„Na co myslíš?“ Zakřenil se znovu.

„Přestaň se křenit!“ Zakřičela jsem a potom si zakryla tvář rukama. Pitomé víno, které mě zbavovalo zábran a nutilo mě chtít praštit svého manžela celou svou silou při výšce pěti stop.

Úsměv mu opadl.

A já si okamžitě přála, abych to mohla vzít zpět.

Křenící se Chase je jedna věc. Ale Chase, který mě hltá očima? Jo, to vůbec není něco, s čím by si moje tělo umělo poradit. Ani se mě nemusí dotýkat a už vrním potěšením. Pokožku mám najednou tak citlivou, že bych přísahala, že mi někdo hodil něco do pití a já zrovna pocítila z toho ten efekt. Teplo se šířilo až k mým palcům na nohou a zbortila se každá zeď, kterou jsem si před Chasem postavila.

Okamžik. Říkal, že nechce okamžik. Chce věčnost. Ale jak máte dát věčnost někomu, kdo ani nezná vaše opravdové já? Mohla bych mu dát okamžik a on by ho bral s tím, že by si myslel, že je to víc. A já bych se cítila strašně, protože bych věděla, že před ním všechno skrývám. Rozpačitě jsem si poškrábala jizvu na zápěstí. Jako připomínku, co jsem v první řadě vyžadovala od toho, když jsem Chase požádala, aby si mě vzal. Ochrana. Bezpečí. Kdyby tak věděl, že mě ve skutečnosti zachránil, už když mi bylo čtrnáct. Že zachránil můj život.

„Mil?“ Chase překlenul vzdálenost mezi námi. Zoufale jsem mezi našimi těly podržela polštář, jako hloupý teenager.

Chase si odfrkl. „Myslíš, že mě polštář zastaví?“

„Ne.“ Polkla jsem.

Do háje! Skrčila jsem se a obalila si paže okolo kolen, jako bych chtěla ochránit své tělo od jeho zarytého pohledu. Moje sebeovládání se ocitne na nule pokaždé, když jde o Chase, a právě teď to jediné, co jsem chtěla, bylo, aby mi řekl, že všechno bude v pořádku. Chtěla jsem zopakovat náš první společně strávený čas – akorát, že jsem chtěla, aby to tentokrát znamenalo víc. Zasloužila jsem si vůbec mít s ním tohle?

Lhářka, křičel na mě můj mozek. Jsi lhářka.

Chase odhodil polštář na podlahu, přešel k okraji postele, zatáhl mě za nohy tak silně, že mi je narovnal a potom se on a jeho ručník rozhodli se na mě obkročmo posadit. Tělo se mi zachvělo, když si stáhl ručník z pasu – a ten se šťastně připojil k polštáři na zemi. Pitomý ručník. Žárlila jsem na ten ručník, protože se dotýkal Chase. Omotal se kolem něho. A kdybych měla příležitost, udělala bych to úplně stejně – no, kdybych měla příležitost, udělala bych asi to, co zrovna dělám.

Panikařím.

„Mil…“ Byl ten chlap zatracený exhibicionista? Pevně jsem na něho upírala oči a hořela jsem rozpaky, když se na mě tiskl svým tělem. Ze rtů mi unikl jemný sten ještě dřív, než jsem ho mohla zastavit.

Chase se zakřenil, ten stejný samolibý úsměv mě nutil chtít mu vyškrábat oči, zatímco bych ho drtila svými rty.

„Sundej si ten vršek,“ nařídil, pořád obkročmo na mně.

Ani jsem se nepohnula.

Chase, bohužel, ano. Jako by přesně věděl, co chci a co potřebuju, ale rozpoznal ve svém rozkazu ten děsivý efekt, takže vzal otěže do vlastních rukou.

Moji kůži lehce ovanul chladný vzduch, když ze mě strhl tílko a odhodil ho na zem. Ten zatracený ručník má docela show.

„Džíny.“ Chasova ruka se pohnula ke knoflíku na mých džínách. Přísahám, že zvuk rozepínání zipu u mých džín někým jiným než mnou, byla ta nejděsivější věc, kterou jsem kdy slyšela.

Se zavrčením se ze mě svalil až na konec postele, kde mi začal stahovat nohavice, dokud jsem neměla kompletně odhalené nohy. Z klimatizace vanul na mé přehřáté tělo chladný vzduch. Dívali jsme se na sebe, když pohodil džíny na hromadu prádla, kterou vytvořil.

Ležela jsem na posteli, chvějící se, měla jsem na sobě jenom růžovou podprsenku a kalhotky a modlila jsem se k bohu, abych nevypadala tak vyděšeně, jak jsem se cítila. Jistě, byla jsem vzrušením bez sebe, ale se vším tím vzrušením přišla taky myšlenka, že síla našeho vztahu se přehoupne někam jinam, jestli se spolu vyspíme. Bude po mně. Bude mě vlastnit, označkuje si mě, rozbije mě a potom bude chtít vědět všechno, co mě budí po nocích – o jizvách, které mě pořád pronásledují.

Bude znát mou hanbu.

Zavřela jsem oči.

„Podívej se na mě,“ nařídil Chase.

Otevřela jsem nejdřív jedno oko a potom druhé, když Chasův samolibý úsměv přerostl v důvěrný, milující, dokonalý.

„Jsi kurva tak nádherná, Mil.“ Pomalu po čtyřech lezl zpátky do postele. Ústy se dotýkal mých nohou a já sebou samou rozkoší trhla. Najednou se objevil jeho jazyk a značil si svou cestičku po mých stehnech. Zakňučela jsem. Tělo se mi chvělo, když přemístil své ruce na mé boky. Bylo to, jako by moje tělo perfektně pasovalo do jeho rukou – do jeho péče.

„Nech to jít pryč.“ Chase položil hlavu na můj bok. Ucítila jsem na pupíku jeho horký dech. „Cokoliv to je, Mil. Prostě to nech jít pryč. Můžeš mi důvěřovat – ochráním tě, dokud sám neumřu. Jestli si zapamatuješ jednu jedinou věc z toho, co ti říkám, musí to být toto. Umřel bych, než abych tě nechal odejít.“

Při jeho slovech mi tělem projelo napětí.

Políbil mě na bříšku a pokračoval dál až do mezírky mezi mými prsy. A potom se zasmál.

„Co?“ Vážně si dělal srandu z mého těla?

„Počkej.“ Chase se pořád smál, obličej měl v rovině mého hrudníku. „To není tebou.“

Ach, ten skvělý proslov Není to tebou, je to kvůli mně.

„Uvědomuješ si vůbec, jaké to pro mě bylo nepříjemné, jet celou cestu dolů výtahem a potom se setkat s Nixonem, zatímco se mi záblesky tohoto,“ zeptal se a svými prsty ťapal po krajkové podprsence, „objevovaly v hlavě?“ Rukama přejel vrcholky mých prsou a políbil místo tam, kde měl před chvílí prsty. „Přísahám, že jsem se několikrát chtěl otočit a vrátit se. Růžová podprsenka… hmm, má speciální moc.“ Zakřenil se. „Byl jsem tak vzrušený, že jsem se musel napít. Donutila jsi mě k alkoholu pouhým pohledem. Jeden pohled a utápěl jsem svoje chmury v pivu. Máš štěstí, že jsem neztratil vědomí a neudusil se.“

Ze rtů mi uniklo zahuhňání. „Promiň.“

„Nelži,“ pokáral mě Chase a kousl mě do kůže na mé klíční kosti, načež to místo okamžitě olízl jazykem. „Bylo ti jedno, žes mě přivedla do pekla.“

„Pravda.“ Vydechla jsem.

„A zasloužil jsem si to.“

„Zasloužil,“ souhlasila jsem.

„Protože jsem tě okukoval.“

„Abych byla fér,“ zasténala jsem a prohnula se proti jeho ruce, kterou mi držel krk, „Já se ti ukazovala.“

„Což není moc férová hra, že, Mil?“ Zasmál se do mého ucha a potom projel jazykem přes ušní lalůček, jako by lízal smetanovou zmrzlinu.

„Ne?“ Hlas se mi dočista třásl, když moje tělo posedla zimnice. Jak můžu zrovna teď mluvit?

„Mil…“ Chase změnil směr svého pohledu, lehce po mých rtech přejel svými a jeho jemné jednodenní strniště mě rozechvělo touhou.

Chtěla jsem víc. Chtěla jsem polapit jeho směšně nádherný obličej do svých dlaní a nikdy ho nenechat jít.

„Přestanu, jestli chceš, ale musíš vědět, že jestli to udělám, budu muset strávit celou noc v koupelně. Se zavřenými dveřmi. S vizí nahého Texe, co se mi bude honit hlavou, abych se sem nevrátil a nevyužil příležitosti.“

„A co s tím okamžikem?“

„Tohle je ono.“ Chasova ústa se nalepila na mé. „První okamžik ve věčnosti všech okamžiků. Budu je všechny sbírat.“

„To jde?“ Zlobila jsem ho a cítila se čím dál příjemněji s jeho nahým tělem přitisknutým na moje. „Sbírat okamžiky?“

„Dělám to zrovna teď.“ Jeho zelené oči se zableskly. „Plné rty, vysoké lícní kosti, dokonalá pokožka, která je jako samet, a vůně vanilky tady,“ dotkl se mého ucha, „a tady.“ Rukou přejel doprostřed mé hrudi. „Nekonečně dlouhé nohy.“ Usmál se. „Smích, který by mohl rozpoutat válku, stejně tak, jako ji ukončit. A ty nejkrásnější oči, které jsem kdy viděl.“ Dal mi pusu na koutek rtu. „Bože, miluju tvoje oči.“

„Já miluju tvoje,“ papouškovala jsem slabým hláskem.

Jeho zelené oči se rozšířily a na tváři se mu objevil obrovský úsměv; bolelo se na něho dívat. Být s Chasem bylo až moc.

„Řekni něco, Mil, teď.“ Prsty ťapal od mých rtů ke tváři. „Protože se od tebe můžu držet jenom takhle daleko.“

„Teď.“ Pokrčila jsem rameny a na rtech mi tancoval úsměv.

„Teď?“ Zopakoval a potom, jako by se rozsvítila žárovka, nebo v Chasově případě, jako by jeho mozek posedl býk, mi strhl podprsenku i kalhotky. Byly jsme to jenom my. V jednom ohni, tělo na tělo.

V bezpečí.

Doma.

Ochránění.

A část mého srdce, kterou vlastní už tak dlouho, konečně našla svůj domov – v jeho náruči.