Entice - 27.kapitola

Překlad: Mili

Nixon

„Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“ Zeptal jsem se po milionté, zatímco jsem napouštěl vanu pro Trace.

„Nixone.“ Svýma chvějícíma se rukama mě vzala za mé. „Budu v pořádku. Jenom si potřebuju sednout nebo něco, než úplně ztratím rozum.“

„Pojď sem.“  Pomohl jsem ji z roztrhaného trička a přesunul ruce k jejím džínům, stáhl je k zemi, aby z nich mohla vystoupnout.

Třásla se. Přitiskl jsem si ji k sobě do náruče a nic jsem neříkal, jen jsem si přál, aby ta noční můra našich životů zmizela. „Hej, bude to dobré, Trace...“

„Já vím.“ Její tělo se na mně uvolnilo. „Jen si přeju, aby tohle nebylo normální.“

„Není,“ namítl jsem. „Nic v nastražení bomby na člověka a zabití nevinných lidí není normální. Trace...“ Jak jí vysvětlit, že mafie, i když byla všelijaká, nebyla takhle hloupá? Nastražit na lidi bomby? Vyhodit do vzduchu hotel ve Vegas? Vážně? To je jako mávat červenou vlajkou uprostřed správní rady FBI a potom oznámit světu, že jste terorista. „Tohle nejsme my.“ Přesvědčoval jsem. „Mafie? Siciliáni? Takhle my nejednáme. Děláme radši všechno v tichosti.“

„Což znamená...“ Zašeptala.

„Že někdo mluvil.“ Praštil jsem rukou do koupelnového pultu, bolest mi vystřelila z palce přes celou dlaň. „Buď to, nebo ten, kdo je za tohle zodpovědný, se snaží umlčet každou osobu, která do toho byla zahrnutá.“

„Mil?“ Zeptala jsem.

„Do hajzlu.“ Zasténal jsem a políbil ji na vršek hlavy. „Nevím. Vážně nemám nic, od čeho bych se mohl odrazit. Vím, že od chvíle, kdy jsme ji dali k moci - všechno jde k čertu.“

„Musí promluvit.“ Trace se ode mě odtáhla. „Musíme ji donutit k mluvení.“

„Jasně.“ Odfrkl jsem a odstoupil od ní jen natolik, abych dokázal zastavit vodu. „A říct co přesně? Řekni mi všechna svá skrytá tajemství nebo umřeš?“

„To by mohlo stačit.“ Trace zkřížila paže na prsou. „Nebo možná něco jako Rozsekám tě, jestli nezačneš mluvit.“

„Rozsekám tě?“ Zopakoval jsem a snažil jsem se nerozesmát nahlas. „Kdo tohle říká?“

Trace obrátila oči v sloup. „Však víš, jako ve vězení! Vždycky říkají podobné věci, jako Já tě rozsekám.“

Obočí mi vystřelilo nahoru. „Oh? A jak to víš, slečno malá nevinná? Bylas navštívit rodinku ve státním vězení?“

Vystrčila na mě jazyk a plácla mě do hrudníku. „Co řekneš, na tom nezáleží, Nixone. Musíš ji jenom donutit to říct.“

„Ne, nemusím.“

„Co tím myslíš?“ Uvázala si vlasy do copu a sledovala mě skrz zrcadlo.

„Chase.“ Odkašlal jsem si a ještě několikrát zakašlal. „On to udělá.“

„Přinutí ji mluvit?“ Trace se na mě pochybovačně podívala. „Tak hodně štěstí. Má problém tu holku políbit, natož použít své sváděcí techniky, aby ji donutil mluvit. To je jako říct Nemovi, aby bojoval s Brucem. Chase oficiálně ztratil svou neohroženost ve vteřině, kdy se oženil a stal se králem všech klaunů očkatých, a Mil - “

„Bruce?“ Zamžoural jsem na ni. „Kdo je ksakru Bruce?“

„Žralok.“ Trace se na mě podívala jako na blbečka. „Ten z Hledá se Nemo?“

„Srovnáváš jejich sňatek s filmem od Disneyho?“

„Cokoliv.“ Trace mě odmávla a vzala si ručník. „Jde o to. Že šance k tomu, bys ji donutil mluvit, se zmenšuje, jestli  budeš spoléhat výhradně na Chase.“

„To je to, co chceš?“ Zeptal jsem se tichým hlasem. „Aby Chase selhal?“

Tracina ruka se na plyšovém ručníku zastavila. Aniž by se otočila, odpověděla, „Chci, aby uspěl, víc než kdokoliv jiný, protože vím, jak moc bolí, když ztratíš někoho, koho miluješ, a nemyslím tím ztratit Chase. Myslím tím ztratit tebe. Mil ztratila všechno. Chase si zaslouží být stálou osobou v jejím životě. Bůh ví, že už si taky zažil svoje, nemyslíš?“

Nevěděl jsem, co říct.

„Trace, já - “

„Chystám se vykoupat.“

„Ale - “

„Sama.“

„Trace,“ zavrčel jsem vzteky, že mě odhání. „Nech mě, ať ti pomůžu - “

„Ven.“ Věnovala mi žalostný úsměv a vedla mě ke dveřím. „A až příště budeš chtít něco říct, tak se nechovej jako blbec.“

Zabouchla mi dveře před nosem.