Entice - 23. kapitola

Překlad: Mili

Chase

Do našeho hotelu jsme se zapsali bez sebemenších problémů. Frank a Luca se rozhodli před velkým setkáním jít si trochu zahazardovat. Je tu něco, co Mil nejdřív zapomněla zmínit. Setkání se uskuteční už v den našeho příletu. Co do háje je tohle za nápad? Vyčerpání nebylo pro vyjednávání ani tahání informací moc dobré, a pořád jsem nebyl úplně přesvědčený o tom, že bysme vůbec měli mluvit se ženou zatracenýho Kmotra nás všech.

Okej, možná nebyl opravdový Kmotr, ale jako by to tak bylo. Především, když znáte fakta. Byl to na Sicílii narozený nesmrtelník s kupou peněz a schopností přežít ne s jednou, ale třeba se sedmi kulkami v hlavě - záleží na příležitostech, ale stejně. Podle mě to byl buď zatracený upír nebo něco podobně ďábelského, že ho nechtěl ani Satan v pekle.

Dlouze jsem vydechl a stiskl tlačítko pro dvacáté druhé patro.

„Zníš frustrovaně,“ řekl Nixon takovým tím všechno-vím stylem, že jsem musel napočítat do pěti, než jsem mu odpověděl pohodovým a odhodlaným hlasem.

„Jo, no, nedostatek sexu to s lidmi dělá.“ Okej, to byla celkem rána pod pás, ale bylo mi to jedno.

Mil vedle Texe zalapala po dechu a Trace zabodla oči do podlahy. Oficiálně jsem to udělal tak trapné, že by mě ani nezajímalo, kdyby výtah padal k zemi.

„Může za to alkohol,“ zamumlal za námi Tex, zatímco do něho Mo s odporem strčila. Zakřenil se. „Může za to al-al-al - “

„Fakt tě střelím do zadku, jestli nepřestaneš zpívat,“ zavrčel Nixon.

„Whoa.“ Zvedl Tex ruce. „Od kdy máte oba dva zaražený prdy? Vážně, trochu veselí.“

„Říká chlap se dvěma cucfleky,“ zamumlala Mo.

Tex ustoupil dozadu a skrčil tělo, skoro jako by sám sebe chránil před úderem. Jeho maska na krátký okamžik vypnula a obličej se zkroutil v agónii, jak prosil. „Už jsem ti přece řekl, že to bylo - “

„My víme, co je to cucflek,“ oznámila Mil netrpělivě, když výtah zazvonil a zastavil se v osmnáctém poschodí.

Dveře se otevřely. Dovnitř vešel muž se slunečními brýlemi. Okamžitě mi v hlavě zasvítilo červené světlo, ne kvůli těm brýlím, ale protože stiskl tlačítko, které bylo o poschodí nad námi. A protože tetování na jeho ruce říkalo Familia.

„Už jste tady nějakou dobu?“ Zeptal jsem se a snažil zapříst malý rozhovor.

Nixon na toho chlapa přimhouřil oči, když si stoupl uprostřed nás všech.

„Pár dní.“

„Jaké to je?“

„Co?“ Zeptal se ten chlápek.

„Pobyt,“ řekl jsem pomalu. „Jaký je váš pobyt?“

Podíval se dolů k zemi a ruce pomalu přesouval k zádům. Nixon a já jsme se na sebe podívali, ale Tex už šel na to. Trhl tomu chlapovi s rukama a zatlačil ho na dveře, aby ohledal jeho tělo.

„Ah, jenom jedna zbraň?“ Vyštěkl Tex smíchy a upustil ji na zem. Zbraň přistála na červeném koberci s tupým zaduněním, odrazila se a pak zůstala ležet. „Žádné nože?“ Zakroutil hlavou a odporem ohrnul ret. „A jenom jedna zbraň? Je ti deset?“

„Texi...“ Varoval Nixon.

„Jedna zbraň,“ opakoval Tex, jako by tomu nemohl uvěřit. „Není náš. Náš by měl aspoň tři - a není ani De Lange.“

„Jak jsi na to přišel?“ Zeptala se Mil.

„Hm, protože nezazněl pořád žádný výstřel a ještě stojíš na nohách,“ odpověděl Tex. „A protože je moc malej.“

Chlap zanadával. Očividně nemá rád, když mu někdo říká, že je malej.

„Vsadím se, že...“ Tex vytáhl chlapovu peněženku a pořád ho držel na dveřích. „Bingo. Není Ital, není nic. Jenom nějakej zelenáč, který by byl rád mafiánem. Není to tak, pane Williame Heralde? Hmm? Co je to vlastně za jméno? Mohl bys stejně tak být John Smith. Nikdo,“ Tex ho pustil a ušklíbl se, „Máš doma malý hezký kousek, který na tebe čeká? Vsadím se, že chutná dobře...“ Zavřel oči. „Hádej, co dělám? Představuju si malou paní Heraldovou na své puse, zatraceně, to je tak - “

William zařval a začal proti Texovi bojovat, ale Tex byl profík. Jenom zatlačil chlapa na zeď a povzdechl si. „Už se s tebou nudím. Oh, sakra, doufám, že zrovna necituju tvou paničku. Řekla ti to dneska ráno, co zrovna předtím měla pusu kolem tvého nejlepšího kámoše a jeho čůrá - “

„ - Texi.“ Nixon obrátil oči v sloup. „Dost.“ Zmáčkl tlačítko stop na výtahu a otočil svůj vztek na Williama. Jedna věc na Nixonovi? Když byl nasraný? Nebo doloval informace? Dočista jste mohli cítit, jak se vzduch plní frustrací. Bylo to jako sedět venku těsně před bouřkou. Stoupl si v celé své výšce a přimhouřil oči na Williama, když naklonil hlavu v predátorském postoji. „Pracuješ pro Campisiho?“

Pobaveně jsem se usmál a stáhl Mil k sobě na stranu, když se ten chlap zakoktal.

„To jméno si nevybavuju.“ Kapka potu spadla Williamovi po spánku, když očima těkal po tlačítkách výtahu, pravděpodobně přemýšlel, jestli by se dokázal natáhnout po nouzovém tlačítku, aby tu věc dostal znovu do pohybu.

„Milé. Bojí se k posrání.“ Naklonil jsem hlavu. „Tohle je tvůj první úkol? Dostat se do výtahu k velkým zlým Abandonato a získat nějaký informace?“

William křečovitě polkl, ale neodpověděl.

„Je potichu,“ zabrblal Tex. „Já mu naložím.“

Nixon znovu stiskl tlačítko stop a výtah se pohnul. „A ty, s hovnem na mozku.“ Uchechtl se. „Půjdeš s námi.“

Nixon rychle pohodil hlavu dozadu, se smíchem ukázal na kameru v rožku, udělal rukou pohyb pro pití, jakože ten chlap přebral a znovu se zasmál.

Herald zbledl a rty se mu zachvěly. „Ale, ale - “

Praštil jsem ho do čelisti. Sesunul se na podlahu.

„Násilné.“ Zakývala Mil.

„Vždycky,“ souhlasila Trace. „Jako děti na hřišti. Nedáš si víno? Tohle by mohlo chvilku trvat.“

„Nezapomeň na mě!“ Zavolala Mo, která byla úplně vzadu. V okamžiku, kdy se dveře otevřely, holky zamířily směrem k Nixonovu apartmá.

Nixon vytáhl mobil a zavrčel do něho, „Sergio, jsme v Hard Rock, výtahy, ochranka, jo, je to bordel, poraď si s tím, proč ne?“

Ukončil hovor a se žhnoucím pohledem se s očekáváním zaměřil na mě.

„Takže, předpokládám, že ho budeme vyslýchat v mém svatebním apartmá?“ Zavrčel jsem a tahal toho bastarda na nohy.

„První rok manželství - výslech. Jo, kápls božskou.“ Zasmál se Tex.

Zakoulel jsem očima a vytáhl chlapa do stoje, přičemž jsem se ze všech sil snažil nezírat procházející Mil na zadek.

„Zajímavé.“ Nixon projel kartu.

„Co?“ Na to, že je tak malý, tak je William Herold těžší než peklo.

„Máš chuť na holku, která není moje.“

„A co? Seš rád?“

Zakřenil se a piercing mu ťuknul o zuby. „Myslím, že je to k popukání a abys věděl, jsem rád, že tě nemusím zabít.“

„Taky tě miluju, brácho.“

„Brácho?“ Zeptal se ten chlap a zmateně si něco říkal.

Tex ho znovu praštil. Jeho pěst narazila do čelisti toho muže tak silně, že jsem uslyšel křupnutí kosti.

„Díky, kámo.“

Široce se zazubil a oči mu šílely vzrušením. Ach, on miluje zabíjení. „K čemu jsou kámoši?“

Táhli jsme Williama zbytek cesty do pokoje a rozsvítili světla. Bonus: Hotel Hard Rock měl šíleně temné osvětlení a červené koberce. Krev? Žádný problém. Asi byli zvyklí, že to místo likvidují nějaké rockové hvězdy.

Nixon hodil Williama do křesla a začal ho svazovat.

„Dovol.“ Křupl jsem si klouby.

„Protože?“ Nixonovo obočí vystřelilo nahoru.

„Protože beru sex vážně a jestli si ta ženská ještě jednou skousne spodní ret, tak vyskočím z okna svého hotelového pokoje.“

Nixon zakýval a jeho smích se rozlehl skrz naskrz v prázdnotě místnosti. „Jdi na to, borče.“