CM - 5. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

5/ Lucas

Schůzka s Wintersem zabere necelou hodinu. Projde současný stav mých investic a projednáváme, jak pokračovat vzhledem k nedávným změnám na trhu. Za dobu, co se Jared Winters stará o mé investice, ztrojnásobil je na nějakých dvanáct milionů, takže nemám obzvlášť starosti, když řekne, že vezme většinu mého kapitálu a investuje ho do nových technologií.

„Ředitel se dostal do vážných problémů se zákonem,“ vysvětlí Winters a já se ani neobtěžuju ptát, odkud to ví. Obchodování s vnitřními informacemi možná je zločin, ale náš kontakt v SEC se ujišťuje, že zůstane Winters mimo jejich radar.

„Kolik budeš potřebovat?“ zeptám se.

„Sedm milionů,“ odpoví Winters. „Bude to ošklivé.“

„Fajn.“ Řeknu. „Do toho.“

Sedm milionů je slušná suma, ale jestli akcie padnou tak, jak si Winters myslí, mohl by to lehce ztrojnásobit nebo i víc.

Projdeme ještě několik dalších investic a pak mě Winters vyprovodí zpátky do recepce, kde si Rosa čte časopis.

„Můžeme jít?“ zeptám se a ona přikývne.

Vstane, položí časopis zpátky na konferenční stolek a usměje se na mě a Winterse. „Rozhodně můžeme.“

„Ještě jednou díky,“ řeknu, otočím se, abych Wintersovi potřásl rukou, ale ten se na mě nedívá. Upřeně sleduje Rosu.

„Wintersi?“ Rýpnu si pobaveně.

Odtrhne od ní oči. „Oh, ano. Bylo mi potěšením,“ zamumlá, potřese mi rukou a než stačím říct něco dalšího, zamíří zpátky do kanceláře a zavře za sebou dveře.

Jak jsem Rose slíbil, po schůzce ji vezmu nakupovat do Magnificent Mile – také známé jako Michigan Avenue. Zatímco si zkouší několik šatů, posadím se vedle kabinky a znovu zkontroluju emaily. Tentokrát na mě od Diega čeká krátká zpráva:

Našli jsme to ukradené auto u benzínky poblíž Granady. Nebyla nahlášena žádná další auta. Blokády na všech hlavních silnicích, jak jsi nařídil.

Frustrovaně odložím telefon. Pořád Yulii nenašli a teď už by klidně mohla být v jiné zemi. Bezpochyby se spojila se svou agenturou a podle toho, jaké mají zdroje, ji už museli dostat ven.

Můžu říct, že už sedí v letadle za svým milencem.

„Co říkáš na tyhle?“ zeptá se Rosa a já se otočím, když vyjde z kabinky v krátkých žlutých šatech.

„Jsou pěkné,“ řeknu na autopilota. „Měla by sis je vzít.“ Objektivně vidím, že v těch šatech vypadá dobře, ale můžu myslet jen na to, že je Yulia určitě na cestě za Mishou… za mužem, kterého skutečně miluje.

„Dobře.“ Rosa se na mě zářivě usměje. „Vezmu.“

Vrátí se zpátky do kabinky a já vytáhnu telefon, aby se hackeři zaměřili na UUR.

I když se Yulia dostala pryč, nezůstane volná dlouho.

Ať to stojí, co to stojí, najdu ji a už nikdy neuteče.