WI - 33. kapitola

Překlad: Ivča

Milé holky,

máme tady dlouho očekávaný konec a musím říct, že tento díl byl pro mě nejemotivnější ze všech. Samozřejmě vám nebudu nic prozrazovat ze zbytku kapitol, takže si je užijte a můžete se brzy těšit na další díl o Asherovi a Remy. Ten bude mnohem zábavnější a odlehčenější, než nynější J

Jinak bych vám ještě chtěla moc poděkovat za přízeň a komentáře, které mě vždy potěšily a motivovaly k dalšímu překladu. Ale teď vás už nebudu zdržovat dalším vykecáváním, takže vzhůru do čteníJ

Knox

Současnost

To, co se stalo s Cityiným bratrem a jeho přítelem po jejich pokusu o omluvu, mě nezajímalo. Byl jsem příliš ohromený první polovinou rozhovoru na to, abych věnoval pozornost zbytku.

Tad a Garrett vypili pivo a odešli.

Když byli pryč, City se ke mně otočila. „Zdálo se to jen mně, nebo je to divné?“

„Je to, kurevsky, divné,“ souhlasím, ale alespoň se nemusím bát její rodiny, jako té své. Podívám se na pódium. Rock se na mě mračí za bubny, na které právě hraje.

Otočím se k City, abych ji před ním znova varoval, ale už je pryč a přede mnou je Eva. „Knoxi, nařizuju ti, abys šel za mnou a zatančil si.“

„Ehm…pracuju.“ A je plno.

„Hej.“ Mává na mě Pick a jde za bar. „Vypadni na parket a vyhov mé ženě. Zvládnu to.“

Tak jsem se nechal Evou odvést na parket, kde už tančilo několik párů na rychlou skladbu. Když jsem šel za ní, ukázala na Ashera, který mrkl. Pak se otočila ke mně a zamračila se, když viděla můj výraz. „Co je?“

„Nic.“ Vrtím hlavou. „Prostě…nikdy jsem netančil s nikým jiným, jen s Felicity.“

Eva se na mě usměje. „Tak bys měl tančit s ní.“

Zamračím se. „Ale myslel jsem si – „

„Chtěla jsem, aby sis zatančil,“ řekla a couvala. „Nemuselo to být se mnou.“

Naposledy se zakření, než uteče za City, která nese tác ke stolu plnému kluků. Vezme jí tác a mávne na ni, aby šla za mnou.

Ukážu na ni, aby šla blíž. Zlomyslně se na mě usměje a jde ke mně, když Asher oznámí do mikrofonu: „Tato skladba je pro nejnovější pár ve Forbidden. Užijte si ji.“

Přitáhnu si ji do náručí a kapela začne hrát „All of me[1]“ od JohnLegends. City se zachvěje a přitulí ke mně. „Miluju tu písničku.“

Políbím ji na ucho. „A já miluju tebe.“

Zvedne hlavu a zakření se na mě, když mě obejme okolo pasu. „Nemáš ponětí, jak ráda to slyším. Nemyslela jsem si, že mi to ještě řekneš.“

„No, měla by sis zvykat, že ti to budu říkat každý den, protože ti to chci říkat co nejčastěji.“

Přitulí se ke mně a políbí mě na krk. „Možná mi to bude trvat pár dní, než si na to zvyknu.“

„Tak ti to asi budu muset říkat celé roky.“

Rozzáří se. „To se mi líbí.“

„Mně taky.“

Písnička končí, a než jsem na to připravený, spěchá ke mně Eva a vypadá šíleně. „Dobře, obsluhování je na prd. Felicity, vezmi si tu zatracenou věc zpátky.“ Podá City tác a pak na mě zvedne obočí. „A ty. Přiveď mi Picka. Chci si opravdu zatančit.“

Tak se s City vrátíme do práce.

Když zavíráme, cítím se dobře. Všichni barmani tady mají své polovičky, i Pick s Evou si povídají, když uklízíme. Na pódiu si kapela uklízí věci. Pořád sleduju Rocka, než mě Ten a Noel rozptýlí historkou o tom, jak Pick zmlátil Skylařina biologického otce, když mlátil Evu.

Eva se nakloní k Pickovi, kření se na něj a povzdychne si: „Je to můj hrdina,“ podívám se na City, ale ta se mračí na Picka.

Založí si ruce na hrudníku a řekne: „Když mluvíme o mužích a jejich přehnaných ochranářských instinktech, mohl bys říct Knoxovi, že mi nikdo nevyhrožuje a nenechává mi na skříňce výhružné vzkazy, Picku?“

„Vyhrožuje?“ řekne zmateně Noel, když se na mě Pick otočí.

„Jo, o tom jsem tak trochu lhal. Nikdo City nevyhrožuje.“

Zúžím na něj oči. „Ale – „

„Řekl jsem to, aby ses k ní nastěhoval.“

„Patricku,“ hledí na něj Eva a šťouchne ho do žeber, když jí zajiskří v očích. „Neměla jsem ponětí, že děláš dohazovačku a plánuješ takové intriky.“

Pokrčí rameny a přitáhne si ji k sobě. „Neřekl bych, že to byly intriky, prostě…jsem se snažil vyřešit jejich problém.“

„No, fungovalo to, ty šťastný bastarde,“ zamumlá Felicity, vypadá naštvaně a pak se na mě podívá. Výraz jí zjihne a dodá: „Díky bohu.“

Dívám se jí do očí a jsem za to vděčný, než si vzpomenu na Rocka a podívám se na něj. Táhne nějakou trubku a vydechne, než si toho Asher všimne. Vytrhne mu to a mává mu tím před obličejem, než to odhodí do koše.

Sleduju, jak se na Ashera můj bývalý bratr mračí. Zajímá mě, jestli o odvetě jen mluvil, nebo neskočí jen u slov. Možná pro ni nikdy nebyl opravdovým nebezpečím.

„Když už mluvíme o přiznáních,“ řekne Pick. „Parkere…celé roky jsem přemýšlel, proč ses nechal obvinit ze znásilnění. Takže…proč?“

Ztuhnu, hledím na něj a zajímá mě, proč to chce nadnést…před City.

Vezme mě za ruku. „Bylo to kvůli jeho rodině,“ vysvětluje. „Myslím tím…“ podívá se na mě. „Bylo to tak, že? To jediné dává smysl. Vyhrožoval, že udělá něco tvé rodině, pokud to neuděláš…“

Odmlčí se, když se na mě dál dívá a podle mého výrazu ví, že jsem něco zamlčel, protože na mě vytřeští oči. „Ach můj bože, Knoxi.“ Řekne vystrašeně. „Proč ses nechal obvinit?“

Nemůžu jí říct, že to bylo kvůli ní. Kdyby to zjistila, bojovala by za mě ještě víc a čekala déle. A kdyby to zjistila teď, cítila by se provinile. Nebyla to její vina; nechtěl jsem, aby se cítila provinile.

Podívám se na Rocka a uvědomím si, že to před ním taky nemůžu říct. Už si myslí, že jsem zrádce, protože jsem loajální k ní, a ne ke své rodině.

Tak se spokojím s poloviční pravdou. „Přiměl jsem ho souhlasit, že se postará o Bentley po zbytek svého života.“

Musel jsem se odmlčet na dost dlouho, protože mě má žena znala příliš dobře. Pak zavrtěla hlavou. „Ne. To…není všechno. Možná si jej přiměl to říct, ale víš…musel jsi vědět, že nikdy své slovo nedodrží. Muselo to být něco jiného, co tě přimělo souhlasit s takovým obviněním.“

Frustrovaně vydechnu a nesnáším, že před ní něco musím tajit. Rozhlédnu se a vidím, že nás všichni sledují a čekají, až to dořeknu. Tak zavrtím hlavou, uhnu pohledem a řeknu: „Vyhrožoval, že ti ublíží.“

Otevře pusu a vypadá zničeně. „A ty jsi mu věřil?“

„Nevěděl jsem, čemu mám věřit. Předtím ti vrazil. Nechtěl jsem mu k tomu dát další možnost.“

„Ach, Knoxi.“ Zakryje si pusu, couvá a vrtí hlavou. „Ty hlupáčku. Nevěřím, že jsi lhal a souhlasil…jen kvůli mně?“

Jdu k ní a zvednu ruku. „Souhlasil bych s čímkoli, kdyby ti to pomohlo.“ Když jí vezmu pramínek vlasů mezi prsty, neodtáhne se. Prostě se zachvěje a v očích má slzy.

Tak ji přitáhnu k sobě a pevně obejmu. „Kdybys byl upřímný, vše by bylo jinak.“

Políbím ji do vlasů, zavřu oči a jsem vděčný za to, že jsem s ní tady a teď. „Vše je nakonec v pořádku.“

„Ale všechno mezi – „

„To je jedno,“ přeruším ji, protože nechci myslet na to, co se stalo mezitím. „Jsem s tebou a na tom záleží.“

Uvolní se, znova ji políbím do vlasů a pak mě něco tvrdě praští do hlavy.

Ženy křičí.

Bolí mě hlava, stáhnu City za sebe a otočím se k němu.

Mračí se tam na mě Rock, je rudý ve tváři, cení zuby a je zpocený na čele. „Ty…zkurvený zrádce.“

„Felicity!“ přižene se k nám Aspen a odtáhne City, když Noel kryje svou ženu a ujišťuje se, že jsou obě v bezpečí.

Všechny páry couvají, ale Asher se k nám žene a zvedne ruce. „Rocku! Co to, kurva? Čím ses sjel?“

Rock ho ignoruje, když vytáhne z kapsy nůž, otevře jej a ožene se. „Nechal jsi nás hladovět a strádat…kvůli té mrše?“

„Odlož ten nůž,“ řeknu klidně.

„A ty, kurva, sklapni, Knoxi! Měl jsem vědět, že Bainbridgeovy zbožňuješ. Ale chceš vědět něco dalšího? To já jsem to zapálil.“

Trhnu sebou a nevěřím svým uším. „Co?“

„Ale měla z toho být obviněna ta zatracená úžasná rodina Bainbridgeových. Tak jsem to plánoval. Ale ne…vždycky se ze všeho dostali.“

„Ty…“ ženu se k němu. „Zabiljsi polovinu naší rodiny?“

„Kurva, ne. Nevěděl jsem, že jsou doma. Měli být ve městě. Je to chyba těch Bainbridgeových bastardů. Oni měli být obviněni a my jsme se měli odstěhovat na lepší místo.“

Zavrčím a nevěřím tomu, co slyším. „Jak jsi mohl?“

Oči mu žhnou nenávistí. „Jak jsi mohl ty, ty zatracený zrádce? Vlézt do postele se zkurvenou Bainbridgeovou? Zneuctil jsi jméno Parker.“

„Alespoň se ještě pořád Parker jmenuju.“

„Ne na dlouho.“ Ožene se po mně nožem.

„Ne!“ křičí City a ozvou se i další. Ale já se soustředím jen na Rocka.

Skláním se, uhýbám a skoro uhnu, když mě řízne do špičky ucha. Rychle se ožene, mezitím uvidím příležitost, praštím ho předloktím do jeho, takže upustí nůž na zem. Zachrastí na podlaze, chytnu ho za krk a praštím s ním o nejbližší zeď.

„Ups,“ řeknu mu. „Minul jsi.“

Když pomyslím na mámu a Bentley, vidím rudě. Zabil je; zabil je všechny.

Chci, aby za to zaplatil, aby byl zraněný a křičel.

Ale ze zlosti mě probere známý hlas. City mě pohladí po zádech roztřesenou rukou. Mrknu a uvědomím si, že je Rock fialový v obličeji, jak jej držím pod krkem a bezmocně mává rukama.

„Slyšeli jsme jeho přiznání a zavolali policii. Jsou na cestě,“ řekne Pick.

Pustím bratra a couvám od něj. City je hned u mě, tak ji obejmu okolo pasu a políbím do vlasů. „Necháme, aby se s ním vypořádali jiní.“

Rock na mě hledí z podlahy, kde spadl. Pořád je rudý v obličeji a kašle.

„Doufám, že se k tobě ve vězení budou chovat alespoň z poloviny tak dobře, jako ke mně.“

„Jo,“ dodá Asher. „A taky jsi skončil v kapele.“

Políbím svou ženu do vlasů a otočím se pryč od svého biologického bratra k bratrům, které jsem pomalu získal.

Přijali mě, dovolili nám být součástí jejich životů a ujistili se, že jsem v pořádku.

Kývnu, když se jich snažím zbavit, ale City si dělá starosti.

Políbí mě na tvář. „Nelži mi. Opravdu jsi v pořádku?“

Při pohledu na její ustaraný výraz ihned kývnu, i když kurva, nejsem v pořádku. Právě jsem zjistil, že můj bratr zabil polovinu naší rodiny, než se pokusil zabít i mě. Dívám se na místo, kde na něj dohlížejí Pick a Asherem, aby neutekl, a zhluboka se nadechnu. „Budu v pořádku.“ Protože vím, že když budu mít nablízku City, zvládnu vše, co na mě život hodí.

„Zdá se, že se má sezení vyplatila.“ Položí mi tvář na rameno, když mě vezme za ruku. „Získal jsi kontrolu a stáhl se, než jsi mu ublížil. Jsem na tebe tak pyšná.“

Zamilovaně se na ni podívám. „Myslím, že to ty jsi mě probrala. Dostala jsi mě z temné kobky.“

Zavrtí hlavou. „Ne. Nic jsem neudělala. Myslím, že jsem spíš jako bodec pod napětím, který do tebe pořád bodal a otravoval tě, než sis vzpomněl, že v sobě máš taky světlou stránku.“

„Nevím, proč ses mě tak moc snažila zachránit,“ zamumlám jí do vlasů. „Ale navždy ti za to budu vděčný.“

Usměje se na mě a prostě řekne: „Protože za to stojíš.“

***

Země je v říjnu rozblácená a nohy se mi boří do bláta, když jdu po hřbitově a držím City za ruku. Nemám taková místa rád, ale chci projevit úctu a City mi chtěla ukázat poslední místo Bentleyina odpočinku.

„Vždycky to tady odplevelím, když přijdu, což je dvakrát za rok, na její narozeniny a výročí…její smrti.“

Kývnu a stisknu jí ruku. „Děkuju ti.“

„No…byla i mou neteří.“

„Naší neteří,“ usměju se a vzpomenu si na těch pár chvil, kdy jsem Bentley vzal sebou na naše schůzky v lese.

Když se postavíme před malý náhrobek, podívám se dolů a polknu. Truchlím kvůli dítěti, které mi přivedlo City do života. „Vždycky jsem si představoval, jak by vypadala, když měla krev obou našich rodin.“

„Jo.“ Položí mi hlavu na rameno. „I já.“

Podívám se na naše propletené prsty a zamumlám: „Možná jednou mít takové budeme.“

Podívá se na mě a v očích se jí lesknou slzy štěstí. „Možná. Doufám v to.“

Nemluvili jsme o naší budoucnosti, ale je jasné, že zůstaneme spolu. Jednou se vezmeme a založíme rodinu. Budeme mít naše šťastně až na věky.

Ale teď jsem spokojený s tím, co máme, pořád bydlíme v dvoupokojovém bytu a pracujeme ve Forbidden, takže prožijeme zbytek našich životů s tím druhým. A vypadá šťastně.

Je to už pár týdnů, co na mě Rock zaútočil, byl zatčen a týden, co mě kontaktoval právník Reesiny matky, aby mě přemluvil k návštěvě Statestburgu. Žilo se mi dobře, ale pořád jsem se bál, co se stane.

Ale City se hodně snažila, abych si starosti nedělal. Přiměla mě vidět, že to zvládneme a přežijeme. Takže jsem se každé ráno budil v jejím náručí, bál se o něco méně a o něco víc žil.

„Pojďme k našemu stromu,“ řeknu.

City se na mě překvapeně podívá. „Bože, nebyla jsem tam od…“

Kývnu. „Jo, já taky ne.“ Bez ní bych prostě jít nemohl.

Takže poté, co dá pár květin na hrob naší neteře, se vrátíme do jejího auta a jedeme do obchodu, kde býval náš dům. Projdeme mezi stromy, které vypadají podobně, ale jinak.

„Páni, vše za těch 6 let vyrostlo,“ řekne City.

Má pravdu. Větve jsou silnější a je pro mě horší se orientovat, ale pořád znám cestu. „Podívej, ten strom spadl,“ dodám a překročíme kmen. „Asi spadl při nějaké bouři.“

Pevně mě chytne za ruku. „Doufám, že náš strom je v pořádku.“

Podívám se jí do očí a zrychlíme. Skoro jsem si nevšiml jejích nepraktických bot, ale pak jsem si uvědomil, že jsme vyrostli jako náš les…a není to zlé.

„Tady,“ řeknu a ukazuju na známou kůru stromu.

„Ach, díky bohu.“

City spěchá ke stromu a najde místo, kde jsem vyryl srdce s našimi iniciály. Položí na ně dlaň a usměje se. „Pořád je tady.“

Položím ruce na její. „Pochybovala jsi o tom?“

Podívá se na mě. „Chvíli jsem se bála a snažila se nevzdávat naděje, ale hluboko uvnitř jsem to věděla. Prostě to nezmizí.“

„Protože ses naděje nikdy doopravdy nevzdala,“ řeknu a jsem rád, že byla tak silná a bojovala za nás.

Povzdychne si a přejíždí po srdci prsty. „Bože, byli jsme tak mladí.“

„Příliš mladí,“ souhlasím.

„Ale to je jedno. Láska nechápe čas. Je jedno, jestli se lidé změní. Prostě vznikne.“

„A kvete v nás.“ Vytáhnu z kapsy nožík a otevřu jej. „A tady je to naše nové.“

A okolo toho starého srdce vyryju nové a větší.

---

[1]All of me - https://www.youtube.com/watch?v=Mk7-GRWq7wA