WI - 30. kapitola

Překlad: Ivča

Felicity

Současnost

Sotva to zvládnu do koupelny včas, než se mi žaludek začne stahovat. Nejsem si jistá, jak dlouho jsem tam byla, ale po mém příchodu byli najednou v obýváku Asher, Ten a jeho žena Caroline, takže mě viděli s opuchlýma očima, přes které jsem sotva viděla.

„Kurva. Felicity? Co se děje?“ zašeptá mi Asher do ucha, když mě obejme a začnu zase brečet. Přitisknu mu hlavu k hrudníku, protože nedokážu myslet a jen cítím, jak moc to bolí.

„Kurva, co jste jí to udělali?“ myslím, že to řekl Ten.

A Aspen mi zamumlala do ucha. „Felicity? Zlatíčko, jsi v pořádku?“

„Ne.“ Posunu se od Ashera, mrknu na ni, ale pořád je rozmazaná. „Chci jet domů.“

Chci vidět Knoxe. Chci ho držet a nikdy nepustit.

„Vezmu tě tam.“ Když ke mně jde Pick, zamračím se a zajímá mě, kde se objevil. Pak se rozhlédnu a vidím, že jsou tady všichni.

Opatrně mě vezme a vede ke dveřím. Nevím proč, ale jsem slabá, jako kdybych pracovala celý týden. Celé mé tělo křičí po odpočinku.

„Tak moc mě to mrzí.“ Řekne Reese a chytne mě za paži, když nás potká u dveří.

Ale jen zavrtím hlavou. „To nemusí. Chtěla jsem to vědět. Žádala jsem vás o to.“ Otočím se k ostatním, kteří se na mě ustaraně dívají, podívám se na Masona a kývnu. „Děkuju, že jsi mi to řekl.“

Pick mě vede ven. Nepamatuju si cestu domů. Na nic se mě neptal, tak jsem zavřela oči a nechala ukolébat vibracemi auta. Neusnula jsem, byla jsem plně při vědomí, a když jsem otevřela oči,zašklebila se do slunce a to jsme již stáli.

„Můžeš jít?“ zeptá se. Sebejistě přikývnu, ale když vystoupím z auta, skoro spadnu. „Páni, zlato.“ Najednou je Pick u mě; musel ke mně přispěchat, abych nespadla na obličej.

Nenesl mě, ale opřela jsem se o něj, když mě vedl ke dveřím, tam jsem našla v kabelce klíče a pomohl mi dovnitř.

„Knoxi?“ zamumlám, rozhlížím se okolo, ale Pick vrtí hlavou.

„Nemyslím si, že je doma.“

Tak začnu zase brečet, protože ho chci tak moc držet v náručí.

„Kurva,“ zamumlá Pick, když si přejede dlaněmi po obličeji a přechází u gauče, kde mě odložil. Nakonec se zarazí a zeptá se: „Chceš trochu vody?“

Zavrtím hlavou a snažím se nadechnout. Když se mi kyslík dostane do mozku, myslím, že omdlím. Vlastně se mi ten nápad líbí, ale Pick se vrátí se sklenicí vody, i když jsem mu řekla, že ji nechci. Přinutí mě nadechnout se pusou. Pak vypiju polovinu sklenice.

Pak se stulím na boku, přitisknu si kolena k hrudníku a odpadnu.

Probudí mě Knoxovo naštvané zavrčení. „Co to, sakra, Picku? Proč brečí ze spánku? Kurva, co jsi jí udělal?“

„Prostě se uklidni. Nevím, co se stalo, ale z toho, co jsem pochytil, jí Reese a Mason řekli, co bylo na tom videu.“

Ticho.

Popotáhnu, otevřu oči, ale ještě se nedokážu posadit. Vidím, jak Knox vrtí hlavou, couvá a mumlá: „Myslel jsem si, že to neviděli celé.“

„No, asi viděli dost na to, aby to na Felicity mělo takový vliv.“

„Zkurvysyni.“ Řve Knox, když praští pěstí do první zdi.

„A tady je naše záloha,“ zamumlám, když se snažím posadit.

Knox se ke mně otočí a podívá se mi do tváře, než se zašklebí a chytne se za hlavu.

Pick jde ke mně a pomáhá mi. „Hej, prcku. Jak se cítíš?“

„Jako by mě přejel náklaďák.“ Dívám se na rozzuřeného Knoxe a pak se podívám na Picka. „Díky, že jsi mě vzal domů, ale myslíš, že bys mohl…?“

Když se podívám na dveře, kývne a poplácá mě po rameni. „Jo, postarej se o sebe.“

Když se otočí k odchodu, Knox ani já nepromluvíme. I poté, co zavře dveře, a jsme sami, pořád neřekneme ani jednu zatracenou věc.

Nakonec se Knox pohne a začne přecházet po pokoji. Vydechne, snaží se uklidnit a selže. Pak se na mě ostře podívá a zabručí: „Kolik ti toho řekli?“

Pokrčím jedním ramenem. „Dost.“

„Kolik?“ zavrčí.

Zavřu oči a vrtím hlavou. Nechci si to znova přehrávat. Ale pak si uvědomím, že bych byla jako Knox, kdybych to v sobě držela. Tak řeknu: „Řekli mi, že na tebe v prádelně skočili tři muži. Chytili tě, táhli přes podlahu, a když tě dva drželi dole, mlátili tě a bodali, třetí tě znásilnil.“

Knox vzlykne. Začne přecházet rychleji, ale nic neřekne a ani se na mě nepodívá.

Obejmu se rukama a začnu brečet. „Když ses nakonec osvobodil, na oplátku jsi je všechny tři bodl, shodil a dva při tom zabil. A pak jsi zkolaboval. Po nějaké době tě našli strážní, ale byl jsi na tom tak zle, že si mysleli, že jsi mrtvý. A pak jsi jim řekl…moje jméno.“

„Zkurvysyni.“ Otočí se a praští do zdi. „Myslel jsem si, že řekli, že to neviděli všechno.“

„Mason ano.“

Zlostně se na mě podívá. „Zkurvený bastard. Já ho – „

„Ne.“ Řeknu tiše. „Prosila jsem je o to. Chtěla jsem vědět, co viděli. Neházej to na ně.“

„Ježíši, City. Proč jsi to, sakra, tak moc chtěla vědět? Proč?“

Zavrtím hlavou. „Prostě…jsem to musela vědět.“

„Ne, kurva, nemusela jsi. Nechtěl jsem, abys to věděla. Nechtěl jsem, abys věděla i jeden zasraný detail. Je to příliš odporné a – „

„Je mi to jedno. Ať je to dobré, nebo špatné, je to tvou součástí. A ty jsi součástí mě. Musela jsem to vědět.“

Poraženě svěsí ramena. Padne přede mnou na kolena. Myslím si, že taky bude brečet, ale jen zatne zuby, než zrudne.

„Nechápeš to?“ zachraptí. „To proto jsem tě od začátku odstrkoval. Protože už nejsi mou součástí. Sakra, ani já nejsem svou součástí. Je ze mě jen schránka toho, kým jsem byl. Jen ti ubližuju. Jsem tím poskvrněný. Nikdy to ze sebe nedostanu. Prostě to nade mnou převezme kontrolu a prostě…jsem kurevsky naštvaný. Chci vše okolo ničit. Myslel jsem si, že bych to mohl ovládnout, ale ne. Kriste, podívej se, co jsem udělal.“ Ukáže na zeď. „Už nikdy nebudu Knox, kterého jsi znala. Oba se musíme vypořádat s tím, že je pryč. Nadobro.“

„Ne.“ Vrtím hlavou. „Nemusí to tak být. Prostě jsi dospěl, změnil se, ale Knox – „ Když se chci postavit a natahuju se k němu, zvedne ruku a křičí: „Je mrtvý, sakra. Ten Knox je mrtvý!“

Vyděsí mě to a padnu na gauč.

Chvíli mi trvá, abych se nadechla, a kývnu. „No…alespoň teď vím, proč jsi mě pořád odstrkoval a neviním tě za to. Nikdy by sis neprošel něčím takovým, kdyby ses nezapletl se mnou. Být tebou bych mě taky nenáviděla.“

„Kolikrát ti musím říkat,“ zavrčí se zaťatými zuby: „že jsem k tobě nikdy necítil nenávist. Nikdy jsem tě za to neobviňoval. To vzpomínka na tebe mi pomáhala přežít nejhorší chvíle.“

Srdce mi poklesne, když si přitisknu ruku na hrudník. „No, už nepotřebuješ vzpomínku, Knoxi. Jsem tady, z masa a kostí a víc než ochotná ti s tím pomoci.“

Ale začne vrtět hlavou. „Ani náhodou. Jsem příliš podělaný. Nechci, abys musela – „

„Je mi jedno, co je s tvou hlavou, sakra.“ Zvýším frustrovaně hlas. „Máme zbytek našich životů, abychom se s tím vypořádali. Spíš mi dělá starosti, co je v tvém srdci. Vím, že ke mně pořád něco cítíš. Proč s tím pořád bojuješ?“

„Protože mně dělají starosti mé pěsti,“ zařve a zvedne zaťaté ruce, aby mi ukázal zakrvavené klouby, kterými praštil do zdi. „Jednou bych se ohnal, City a mohl bych tě zabít.“

Vstanu a díky mé sebejistotě je nejistý. Vstane taky.

Jdu k němu a couvá. „Co to děláš?“

Vrtím hlavou a taky si tím nejsem jistá. „Teď se pěstmi neoháníš,“ řeknu.

Couvá a zvedne ruce. „Kurva, nedotýkej se mě,“ odsekne a zoufalstvím se mu lesknou oči.

Jeho zastrašování funguje. Trhnu sebou a překvapeně se nadechnu. Zavrčím nad svou hloupostí, protože vím – vím – že by mi neublížil, kdybych ignorovala jeho žádost a prostě ho pohladila po tváři.

Připadám si jako v té nejhorší situaci svého života, kdy jen tak ztratím jednou šanci udělat správnou věc. Nemám ponětí, co mám dělat. Jsem rozpolcená mezi tím zakroutit mu krkem kvůli jeho tvrdohlavosti a objetím, protože si prošel peklem. Ale svou příležitost na objetí jsem promeškala.

Prostě tam jen stojím jako idiot a začnu zase brečet.

Zaskučí a pevně zavře oči. „Přestaň s tím. Hned s tím přestaň.“

„S čím?“ vzlyknu. „Mám přestat brečet?“

„Ano! Přestaň, kurva, brečet. Nezvládám to.“

Dupnu si. „Ne. Nepřestanu brečet. Brečím kvůli tobě. A budu truchlit nad tím, co se ti stalo a co se ti pořád děje, když se mi zachce!“

„Neudržím se, City.“ Otočí se, aby se mi nedíval do tváře. „Kurva, nelžu ti.“

Zatnu zuby a hnusně se na něj dívám. „Tak ať. Udělej něco s těmi slzami, když se ti nelíbí.“

Otočí se na mě a ten šok na chvíli umírnil jeho zlost.

„Udělej něco,“ prosím jej a po tvářích mi tečou slzy.

Zaskuhrá a chytne se za hlavu. Ale místo aby šel ke mně, otočí se, otevře dveře a nechá mě tam.

Vzlyknu a na chvíli si nemyslím, že to zvládnu. Pak se nadechnu a zachvěju se.

Prostě mě opustil. Nevěřím, že mě opustil.

Podlomí se mi kolena a posadím se na podlahu. Pak se stulím do klubíčka, objímám se a z té bolesti mezi spánky mi asi exploduje hlava.

Dveře se otevřou tak tiše, že to neslyším. Neuvědomila jsem si, že se vrátil, než zavrčel: „Kurva,“ přímo nade mnou a skoro jsem vyskočila z kůže.

Pak mě opatrně objal, než mi přitiskl tvář na svůj tvrdý hrudník, kde mu hlasitě bušilo srdce.

„Knoxi,“ zašeptám.

„Jsem tady,“ řekne, zvedne mě a nese do mé ložnice. Zastaví se, aby si sundal boty, pak si se mnou vleze do postele a přitulí se ke mně. Když si lehne, posune si mě na sebe, tisknu se k němu a zoufale toužím po jeho dotyku.

„Nevěřím, že se ti to stalo,“ vzlyknu.

Přitáhne si mě k sobě a zaboří nos do vlasů.

Je to ten nejúžasnější pocit na světě. Uvolním se, když na něm ležím a uleví se mi, že jsem konečně doma. Vím, že by neměl uklidňovat právě mě, ale já jej.

A během chvilky usnu.

***

Probudím se odpočatá a vyčerpaná. Musí být noc, protože je v pokoji tma. Vím, že je pořád tady; držím se jej jako lepidlo.

Jeho klidné dýchání je pro mé uši jako balzám na duši a povzdychnu si. Jsem v posteli s Knoxem Parkerem. Konečně. I když mám opuchlé oči a bolí mě celé tělo i srdce ze všeho, čím jsme si předtím prošli, protáhnu se jako spokojené kotě.

Pořád nevěřím tomu, co jsem se dozvěděla a nedokážu pochopit, čím si můj muž musel projít. Jsem rozhodnutá mu pomoci uzdravit se a ukázat mu, že na světě ještě zbylo dobro, život stojí za to a záleží na tom, když jste s tím, koho milujete.

Pohladím jej po rukách a žasnu, jak nabyly. Neměla jsem ponětí, že může být biceps tak velký a už vůbec ne Knoxův. Nikdy nebyl malý, ale…páni, je obrovský. A jeho kůže je tak hladká a tvrdá, jako hedvábí na kovu.

Trochu ho škrábnu nehty na krku, hladím jej po tváři a užívám si jej. Přiměju jej vidět, že ať se děje cokoli, budeme spolu. Že to zvládneme a budeme zase šťastní.

Nadechne se a zamumlá: „City.“

„Ano?“ políbím ho na bradu.

Trhne sebou. „Co?“ řekne jasně, začne si sedat, ale zatlačím mu na hrudník, aby ležel.

„Ještě nemusíš jít.“

„Felicity.“ Jeho hlas mi připomene, jak k němupřišel. Kopli ho, poškodili mu hlasivky a i duši. Ale nedovolím, aby to zničilo nás.

Nakonec jej mám v náručí. Líbám ho na krku a sklouznu dlaní po hrudníku. Zadrhne se mu dech, ale o chvíli později mě chytne za zápěstí.

„Co to děláš?“

Chraplavě se zasměju a koušu jej do ramene. „Chceš, abych ti to popsala do detailu?“

Ztuhne a vím, že se mu to líbí. Ale zavrčí: „Přestaň. To se nestane. Jen protože tě držím, to ještě neznamená, že jsme spolu.“

Zarazím se a nakloním hlavu na stranu. „Ano, jsme. Protože jsme nikdy nebyli od sebe. Od chvíle, co jsi do mě vrazil v lese, jsme patřili k sobě. Snažila jsem se to dva roky popírat a ty to popíráš teď, ale nezmění se to. Je mi jedno, jestli jsi dospěl. Jsme pořád Knox a City a vždycky se budeme milovat. A víš proč?“ nakloním se k němu a zašeptám mu do ucha. „Protože nevíme, jak to zastavit.“

Začne zrychleně dýchat a je napjatý. Otočí se ke mně a přísahám, že mě políbí. Cítím na rtech jeho dech. „Pořád s tím bojuju,“ zakleje. „Odolával jsem ti, protože ti jen ublížím a raději umřu, než bych to udělal.“

„Ubližoval jsi mi jen tím, že jsi mě odstrkoval.“

„Nejsem pro tebe dobrý,“ ujistí mě.

Zavrtím hlavou. „Jsi to nejlepší, co se mi kdy stalo.“

„City…“ zasténá a vím, že je blízko. Tak blízko, aby se mi poddal. Prostě potřebuje jen trochu…pošťouchnout.

Druhou rukou, kterou mi nedrží, sklouznu dolů a chytnu jej přes kalhoty. „Cítím, jak moc mě chceš.“

Zavrčí a chytne mi i za druhou ruku, ale neposune ji pryč. Místo toho zasténá a přitiskne mi ji na sebe s ještě větší silou.

„Jsem v posteli se ženou, která se mi líbí,“ zachraptí. „Samozřejmě, že jsem tvrdý.“

Dál jej hladím přes kalhoty. „Opravdu? Takže jsem jako kterákoli jiná žena, co?“ Odfrknu si a pokračuju: „Promiň, ale nežeru ti to. Vsadím se, že bys mě nemohl ošukat jako cizinku. Vsadím se, že ve chvíli, kdy budeš ve mně, vložíš do toho celé své srdce. Protože patříme k sobě. Milujeme se.“

Zavrčí a chytí mě za zápěstí, když mu je chci rozepnout. „Opravdu? Teď se mě snažíš přesvědčit, že to sex napraví. Že ze mě bude starý Knox a všechny ty sračky, které mě pořád mučí, prostě…zmizí.“

„Já nevím,“ řeknu: „ale budu se snažit.“

„Jo, cokoli. Jen chceš orgasmus.“

„Vlastně ano, to bych taky brala. Jsi nejlepší, jakého jsem kdy měla.“

Cítím, jak ztuhne. O chvíli později řekne: „Fajn.“

Když vstane z postele, zmateně se posadím: „Co? Co to děláš?“

„Rozsvítím. Pokud tě budu šukat, chci vidět, jak moc jsi dospěla.“

Rozsvítí a mrknu, než si mé oči zvyknou na světlo. Knox zůstane u dveří a sleduje mě.

„Svlékni se,“ řekne.