Uncontrollable - 29. kapitola

Překlad: Markéta

Tak tady máme další kapitolu a v ní další odhalení a další hádky a boje….. při překladu jsem měla tlak těsně před výbuchem sopky. O Sladovi a jeho chování už si myslím svoje……. Ale upřímně bych asi jeho chování už jen tak nepřešla…. No však uvidíte samy, ony ty boží mlýny opravdu melou……….J

Markéta

Samantha

Ráno přichází až moc brzy. Usměju se, když si uvědomím, že mě bolí celé tělo a svaly mám napnuté. Dovolila jsem Sladovi dělat si se mnou co chce minulou noc a Bože, bylo to úžasné. Ten muž si vzal z mého těla víc, než jsem tušila, že bych mu mohla dát.

Jakmile jsem osprchovaná a připravená, jdu do kuchyně. Vytáhnu všechno, co mám a začnu připravovat největší snídani v životě. Krupici, sušenky, a omáčku. Palačinky a slaninu. Cokoli máme, to použiju. Poté, co jsem minulou noc se Sladem bojovala, jsem si uvědomila, že jsem na něj nebyla naštvaná. Byla jsem naštvaná sama na sebe. Byla jsem naštvaná na to, co bylo celou tu dobu přede mnou a já se na to nikdy neptala.

Chci, aby Tate věděl, že jsem tady pro něj. Chci, aby Slade věděl, že jsem jiný člověk, než ten, který utekl od mé matky. Dostanete v životě jen jednu šanci a já se rozhodla se přes to přenést. Vzít to s úsměvem.

„Něco tady voní,“ slyším říkat Slada, když jde chodbou, než dojde do kuchyně.

„Snídaně,“ říkám pokládajíc několik talířů na stůl.

Přijde ke mně a dává mi polibek na čelo a se natáhne a položí mi ruce na moje bříško. „Jak ti je dnes ráno? Cítíš se v pohodě?“ jeho oči padnou na jeho ruce, zakrývající moje bříško.

Usměju se. „Cítíme se skvěle.“

Podívá se zpátky na mě, „Nebyl jsem k tobě příliš drsný minulou noc?“ ptá se. „Nechci zranit tebe nebo dítě,“ říká vážně.

Zavrtím hlavou, „Vůbec ne,“ ujišťuju ho.

Usměje se a plácne mě po zadku, když se otočím. Vykřiknu a on se zachechtá.

„Vy dva jste moc hlasití,“ zamumlá Tate, když vstoupí do kuchyně.

Slade se posadí ke stolu a podívá se na něj. „Nic takového. Máš zrovna kocovinu.“ Vezme si sousto slaniny.

Všichni se otočíme ke vchodovým dveřím, když na ně někdo zaklepe. „Jdu tam,“ říká Slade, strkajíc si do pusy další kousek slaniny, než vstane a jde otevřít.

Neměla bych být překvapená, když vidím, jak otevře dveře a dovnitř vejde Parker. Ten chlap se zdá být pořád kolem.

Parker se usměje, když si sedá tam, kde mám postavený talíř. „No, nemohl jsem si vybrat lepší čas,“ říká s úsměvem na tváři.

„Co tady děláš?“ nemůžu si pomoct a tak se zeptám, zatímco mu nalívám šálek kávy.

Začne si nandávat jídlo na můj talíř, když promluví. „Musím jít dnes dodělat nějaké papírování, tak jsem si myslel, že bych se stavil.“ Podívá se na Tatea. „Přemýšlel jsem, kdes byl minulou noc. Měls štěstí?“ Zahýbal obočím.

Tate se zachechtá. „Jo, s láhví tequily. Ta mě dneska ráno nakopává do zadku.“

Poté, co dokončím dělání snídaně pro kluky, vejdu do naší ložnice, popadnu kabelku a jdu zpátky do kuchyně. „Zamířím do pekárny. Chci něco uklidit a nakoupit nějaké barvy na malování. Užijte si den kluci. Miluju vás,“ říkám, než se otočím a jdu do garáže.

Když otevřu dveře auta, vejde Slade do garáže. „Nesnědla jsi snídani.“ Zamračí se.

„Sním něco po cestě.“ Koláč zní právě teď skutečně dobře. Nemůžu se dočkat, až budu moct vejít do pekárny a udělat si nějaké koláčky jen pro sebe.

Usměje se. „Děkuju ti.“

„Za co?“

Nakloní se proti otevřeným dveřím auta a políbí mě na rty. „Za Parkera.“

„Co mohu říct?“ pokrčím rameny. „Mám jen prostě dobrou náladu.“

Usměje se. „Užij si den a buď opatrná.“

„Budu.“ Naposledy se políbíme a já zamířím do pekárny.

Jakmile dojedu na parkoviště, všimnu si Missyina červeného sporťáčku. „Jak jsi věděla, že budu tady?“ ptám se, když obě vystoupíme z našich aut.

Pokrčí rameny. „Hádám, že mám jen šťastný odhad.“

Zhluboka se nadechnu. „Vážně si o tebe dělám starosti, Missy. Je všechno v pořádku?“ Vlasy má světlejší, než kdy předtím. A vypadá, jako by trochu ztratila na váze.

Jednou přikývne hlavou. „Jen jsem potřebovala nějaký čas pro sebe.“

„Je tu něco, s čím ti mohu pomoci?“ ptám se.

Zavrtí hlavou. „Slibuju. Jsem v pořádku.“

„Dobrá,“ říkám nejistě, ale pokud jsem se něco v posledních dvaceti čtyřech hodinách naučila, tak to, že nemůžete na někohotlačit, aby vám řekl to, co nechce, abyste věděli.

Pohupuju s klíčky od pekárny v ruce. „Chci si dnes vyzvednout nějaké barvy a objednat nějaké věci pro pekárnu. Chceš mi pomoct?“

Dává mi malý úsměv. „To bych ráda.“

SLADE

Zrovna se dostanu domů z náročného dne v práci a vejdu do kuchyně pro láhev vody, když slyším, jak mi začne zvonit telefon.

„Co se děje, chlape?“ říkám, když vidím Parkerovo jméno.

„Mám na tebe několik otázek,“ říká.

„Střílej.“

Bere si několik vteřin, než promluví. „Zaprvé. Věděl jsi, že Samino jméno je na žádosti o zákazu přibližování?“

Jak by mohlo být její jméno na žádosti o zákazu přibližování? „Aha, jo. To bylo, když se ona a Jax v září rozešli.“ Vím, že opustil město, než mu mohli něco poprvé předložit.

„To by bylo záporné,“ konstatuje.

„Jak to?“

„Tahle žádost se vztahuje na Jeremyho.“

Jeremy? My neznáme Jeremyho. „Musel sis to špatně přečíst.“

„Ne. Mám to zrovna tady před sebou. Je to datováno v listopadu. Policista byl povolán na místo jejího pracoviště za domácí násilí.“

To je skoro před šesti měsíci. „Nevím, o čem to mohlo být.“

„No, za normálních okolností bych o tom nepřemýšlel. Ale říká se tady, že její tvrzení byla ztracena.“

Povzdechnu si. „Přines to do mého domu.“ Chci se na to podívat sám.

„Slade, nemůžu….“

„Přines ty zkurvené papíry do mého domu. Hned Parkere,“ dožaduju se.

Dlouze vydechne, jako by se sebou bojoval. „Jsem na cestě,“ říká neochotně.

Přejedu dolů na její jméno a chci jí zavolat, když se rozhodnu počkat. Chci vědět, co ke k čertu v té zprávě. Musí to být chyba. Možná to bylo tehdy, když šly všechny věci do sraček před naší dovolenou. To bylo jako když jsme volali policii napravo i nalevo. Když se nám někdo vloupal do domu, když někdo rozbil to okno v jejím autě, a jak byla napadena před svou prací…. Tohle je pravděpodobně ono. To je důvod, proč tam viděl do toho zapojeného Larryho. I přesto, že jí Tate vzal na policejní stanici, pořád se to stalo u Larryho. Ale proč na něm bylo napsáno jméno Jeremy? A proč by to bylo nazváno domácím násilím?  Ona a Tate oba řekli, že nikdy neviděli toho chlapa, co jí napadl.

Jdu otevřít dveře, když slyším zaklepání. Otevřu je a odhalím za nima stát Tatea s rukama zkříženýma přes prsa. „Co tady děláš?“ ptám se.

„Sam mi včera řekla, abych dnes přišel na večeři.“

„No, Parker je na cestě sem. Má pro mě nějaké papíry, na které se mám podívat.“ Podívám se na hodiny. Anděl bude doma za méně než třicet minut. Když jsem s ní mluvil dřív, ona a Missy objednávaly nějaké věci online pro pekárnu. Chtěla zaskočit do obchodu po cestě domů.

„Dobře.“ Tate jde rovnou k ledničce a vytáhne pivo pro sebe, než mi jedno podá.

„Díky.“

„Mám odejít? Souvisí to s prací?“

Zavrtím hlavou. „Můžeš zůstat. Má to co dočinění s tvou sestrou.“

Neříká nic, zatímco se pohodlně uvelebuje u kuchyňského ostrůvku.

Ani ne o deset minut později vejde Parker předními dveřmi v uniformě a pokládá na stůl složku s dokumenty.

Otevřu to a pročítám papíry, zatímco se ke mně Tate nakloní a taky si to čte. „Proč je tady Missyino jméno?“ ptá se a rychle se postaví.

Proletím to níž a vidím její jméno společně s Hollyiným. „Co to kurva je?“ ptám se nikoho konkrétního.

„To je policejní zpráva,“ říká Parker otráveně. „Zřejmě Sam zavolala policii. Říká, že tenhle Jeremy s ní začal bojovat v baru. Holly a Missy jsou uvedeny jako svědci. Nevím, co zmizelo, ale nedává to smysl.“

„Která část nedává smysl?“ ptá se Tate, více už není znepokojený. „Holly a Sam pracovaly.“ Pokrčí rameny. „Viděl jsem svou férovou půlku bojovat za barem.“

Parker zavrtí hlavou. „To nedává smysl. Jen to říká, že jejich svědectví byla ztracena.“

Moje hlava vystřelí k němu nahoru. „Co tím myslíš? Od všech?“

„Možná ten policista zapomněl dokončit proces. Nebo to přenechal někomu jinému, který to nedodělal. Je to velmi vzácné, ale už se to předtím stalo,“ nabízí Parker.

„Kdo byl ten policista?“ ptám se zkoumajíc dokument.

„Důstojník Howard.“

Tate se podívá na Parkera se zamračením. „To je ten chlap, kterého jsi vystřídal,“ konstatuje.

Parker přikývne. „Jak jsem řekl, tyhle sračky nedávají žádný smysl.“

„Říkal jsi, že prostě jen přestal chodit do práce?“ ptám se.

„Jo. Od té doby o něm nikdo neslyšel.“

Slyším, jak se dveře od garáže otevírají a zavírají a o pár vteřin později vstupuje Anděl do kuchyně. „Ahoj kluci,“ říká vesele.

„Můžeš nám tohle vysvětlit?“ ptám se, aniž bych se obtěžoval se zdvořilostí. Chci se tomu dostat na kloub.

„Vysvětlit co?“ ptá se s úsměvem.

Zvednu složku. „Tohle.“ Otevřu ji a prohlížím ji, dokud nepřistanu na jménu, které jsem hledal. „Vysvětlit, proč jsi volala policajty na chlapa jménem Jeremy, zatímco jsi pracovala u Larryho. Domácí násilí?“

Úsměv jí zmizne z tváře a oři se jí rozšíří. Podívá se ze mě na Tatea, než se podívá na Parkera.

Pokud se nemýlím, řekl bych, že vypadá, jako by byla přichycena při něčem, o čem ví, že by neměla dělat.

„Co je to?“ ptám se znovu, tentokrát důrazněji.

Její oči přistanou zpátky na mých. „Kdes to sehnal?“ Hlas se jí třese.

Cítím, jak se Tate posadí vzpřímeně na židli a Parker na ní zúží oči. Něco se určitě stalo. Co to kurva udělala?

„Na tom nezáleží.“ Zatnu čelist. „Řekni mi, proč to v prvé řadě existuje?“ dožaduju se.

Její oči se přesunou k Tateovým, jako by ho prosila, aby jí zachránil. Když on nic neřekne, podívá se zpátky na složku. „Na tom nezáleží. Byl obviněn.“

Podívám se na Parkera. Kde je to tady sakra řečeno? Nevzpomínám si, že bych to četl. Tady se říká, že obvinění byla stažena.

„Kdo? Jeremy? Za co?“ ptá se Tate.

Ona zavrtí hlavou. „Na tom nezáleží,“ opakuje znovu.

Třísknu dlaní dolů na kuchyňský ostrůvek a ona uskočí. „Na všem z toho kurevsky záleží. A teď mi řekni, pro je kurva tvoje jméno v té zasrané policejní zprávě. Společně s Hollyiným a Missyiným,“ vyštěknu, ztrácejíc trpělivost.

Když udělá krok zpět a vypadá, že chce zdrhnout, vyštěknu. „Řekni mi, co to má kurva s tebou společného. Hned teď.“ Projdu kolem kuchyňského ostrůvku přímo před ni. „Řekni to,“ dožaduju se, přibližujíc se k jejímu obličeji.

Její zelené oči se podívají do mých a ona vypadá jako by chtěla plakat. „Já…to… Nepředpokládal, že to bude fungovat,“ říká tiše.

„Kdo?“

„Jeremy,“

Vjedu si rukou do vlasů. „Začni tak, aby to dávalo smysl,“ říkám unavený z těchto keců. Nevzpomínám si, že by tam pracoval někdo jménem Jeremy.

Zhluboka se nadechne. „Byla to moje poslední noc u Larryho. Vešla jsem dovnitř a vrazila do něj. Zeptala jsem se Holly, proč je tam.“ Nervózně polkne. „Řekla mi, že mu zavolala, abych mohla mít tu noc volno. Chtěla, abych jen odpočívala a užívala si párty.“

Přikývnu vzpomínajíc si na náš plán, že nebude pracovat. Ale nevzpomínám si, že by Holly zmiňovala, že Jeremy zaplní její místo.

„Volal jsi a já vešla na toalety, abych si s tebou promluvila. Holly byla v koupelně. Jakmile jsme byly zpátky u baru, Missy řekla, že jí Jeremy nalil panáka. Všimla jsem si, že nevypadal jako ten náš.“ Její oči vyhledají nervózně Tatea, než se vrátí zpátky k mým. „Chtěla jsem to vyzkoušet,“ říká tiše.

„Jak to vyzkoušet?“ ptá se Parker.

Podívá se dolů na podlahu a promluví. „Udělala jsem Missy nového panáka a řekla Jeremymu, aby se k nám přidal.“ Znovu nervózně polkne, zatímco se dívá na podlahu v kuchyni. „Dala jsem mu ten, který udělal pro Missy.“

„Jaká to je zkouška?“ dožaduje se Tate, znějíc už taky podrážděně. Ona se potřebuje dostat ke zkurvené pointě.

Neodpovídá na jeho otázku, místo toho pokračuje ve svém příběhu. „Počkaly jsme asi deset minut a pak jsme šly do mrazáku, kde zrovna byl. Zeptala jsem se ho, jestli se cítí v pohodě. Řekl mi, že jo a pak se mě zeptal proč.“ Na chvíli se odmlčí. „Řekla sjem mu, že jsem mu dala toho panáka, kterého udělal pro Missy. Vyděsil se.“

Když nepokračuje, zeptám se, „Jak se vyděsil? Co udělal?“

Pomalu se zhluboka nadechne. „Strčil mě proti nějakým krabicím a začal mě dusit,“ říká tiše, zatímco se jí oči plní slzami. Nejsou to slzy ze vzpomínek. Jsou to slzy přiznání něčeho, co přede mnou skrývala.

Ruce se mu stáhnou do pěstí na mých bocích. „Co to kur…?“

„Počkej,“ přeruší mě Parker. „Proč by měl být na tebe Jeremy naštvaný, žes mu dala panáka od Missy?“

Na vteřinu zpanikaří a otočí se k útěku, možná k odchodu. Nevím to, ale nenechám jí odejít. Popadnu jí za rameno a obrátím jí. „Řekni nám to,“ zavrčím. „Přestaň kurva hrát o čas.“

„On to zdrogoval,“ vykřikne s pláčem, odtrhujíc svou ruku z mého sevření.

„Cože?“ vyštěkne Tate, vstávajíc ze židle. „Jak tohle víš?“

Slzy jí padají po tvářích. „Říkala jsem to. Ten panák vypadal jinak, zakaleně. Řekl jí, že je to ten samý, co pijeme my, ale já jsem věděla, že je něco špatně. Nevypadal správně.“ Zavrtí hlavou.

Otočím se a zvednu složku. „Nic z toho tady není,“ konstatuju stále se na to snažíc přijít.

Podívá se na ni v mých rukou. „To by tam mělo být. Řekla jsem těm policistům všechno.“ Okamžitě se rozpláče, když to prohlásí.

„Lžeš. Proč lžeš o něčem tak kurevsky důležitém?“ řvu a víc už nejsem schopný udržet svůj hněv.

„Neřekla jsem mu, že mě taky zdrogoval,“ křičí na mě.

Popadnu jí za rameno a přitáhnu si jí k sobě. „Hodil ti taky něco do tvého nápoje tu noc?“ ptám se šokovaně.

Zavrtí hlavou. „Snažil se mě zdrogovat předtím,“ říká, zatímco jí dál slzy stékají po tvářích.

„Kdy? A kdo ten chlap vlastně je?“ ptá se Tate, přicházejíc k nám.

Pustím jí a udělám od ní krok. Jak přede mnou mohla něco takového skrývat? A jak jsem to mohl nevidět?

„Jeho jméno je Jeremy. Neznám jeho příjmení. Poprvé jsme se potkali, když jsme šli společně na naší první hru Rams. Byl naším barmanem v hotelu tu noc před utkáním.“

Natáhnu se pro složku a popadnu jí, než se otočím a hodím jí přes kuchyň. Všechny papíry se rozletí okolo, než přistanou v různých částech kuchyně.

Začne plaka víc s vědomím, že jsem nasraný. „Jak jsi tohle mohla přede mnou skrývat?“ ptám se poněkud šeptem. „Zvláště po tom, co ti udělal Jax?“

Začne nekontrolovatelně těkat. „Když jsme byli v New Yorku, volal mi policista, že se Jeremy přiznal a já nemusím chodit a vypovídat. Že mu další policista našel drogy v kapse. Neexistoval způsob, jak by to mohl popřít.“

Parker okamžitě vyskočí ze své židle a padne na kolena. Začne sbírat papíry, zatímco je očima zběsile prolítává. „Jaký další policista?“ ptá se stále si je prohlížejíc. „Není tady zmíněný další policista.“

„Byli tam dva. Vytáhl sáček pilulek z jeho kapsy, když ho policista tlačil dolů,“ říkám rychle.

„Říkám ti. Nic z toho, cos tady teď řekla, není napsané v té policejní zprávě,“ říká rozzlobeně.

Položím si ruce na pult a zhluboka se nadechnu s hlavou skloněnou. Co se to kurva děje? Sám jí chci uškrtit. Jsem na ní tak kurevsky nasraný.

„Co myslíš tím, že nic z toho, co jsem řekla, tam není napsáno?“ ptá se plačíc.

„To znamená, že ten policista lhal,“ říkám skrz zaťaté zuby. „A policista lže jen tehdy, když, aby něco zůstalo v tajnosti.“

„My všechny jsme napsaly to prohlášení,“ pláče. „Vysvětlení, co jsme udělaly.“

Parker přestane probírat papíry a podívá se na ni. „Tady nejsou žádná další prohlášení. Říkají, že se ztratily.“

Podívám se na ni a ona má své paže omotané okolo pasu, zatímco rychle vrtí hlavou.

„Co dalšího ještě řekl?“ ptám se nenávidíc, že musím pokračovat v pokládání těchto stupidních otázek. Měla by mi říct všechno. Místo toho to z ní tahám.

„Nic.“ Podívá se na mě a já na ní zúžím oči. „Přísahám,“ zašeptá, zatímco se její tělo chvěje.

Lže. „Ty lžeš.“ Lže mi zkurveně do očí o nějakém zasraném debilovi, který zdrogoval nejdříve ji a pak se snažil zdrogovat její kamarádku. Tyhle myšlenky se na mě sesypou, jako domeček z karet a já skoro klopýtnu.

Zdrogoval ji.

Josh měl pravdu to ráno před utkáním, když spekuloval o tom, že jí náš barman zdrogoval. Pokrčil jsem jen rameny, protože jsem si myslel, že je to nemožné. Byl jsem tam. Odešel jsem jen na dvě minuty na záchod.

Popadnu klíče k pultu a jdu kolem Parkera, který se pořád snaží přečíst ty papíry. Nevím proč. Je to všechno jedna zkurvená lež. Jako bouřka se přeženu kuchyní, když za mnou ona dojde.

„Kam to jdeš?“ ptá se s panikou v hlase.

„Odcházím,“ je všechno, co řeknu.

Popadne mě za rameno a já se k ní otočím. „pokud nemáš ještě něco dalšího, co mi chceš říct.“ Dívám se na ni a vidím v jejích očích strach. Nevím, zda ten strach je ze mě nebo z toho, co jí taky Jeremy řekl.

Zavrtí hlavou a o krok ustoupí se slzami stékajícími po jejích tvářích. „Slibuju, to je všechno,“ vzlyká. „Prosím, neodcházej.“

„Myslíš, že tě neznám? Vím, že lžeš,“ vyštěknu.

„Takže se mě chystáš opustit?“ ptá se s očima dokořán, ale neopraví mě.

Jak můžu zůstat a dívat se na ni, když mi lže?

„To bys měla vědět ty. To ty jsi nejlepší v utíkání.“ Byla to rána pod pás, vím to. Bylo to buď to, nebo udělat něco, čeho bych mohl litovat. Potřebuju vzduch. Ten dům je najednou příliš těsný, když její vzlyky zaplní chodbu.

„Jak můžeš být naštvaný na mě, když jsi mi lhal ohledně Tate a Jaxe?“ ptá se a hlas jí stoupá.

„To se k tomu ani nepřibližuje. Tate tím, že je tvůj bratr, nemá nic co dočinění s ohrožováním tvého života,“ vyštěknu.

„Jax měl,“ vykřikne zatínajíc ruku v pěst na boku. „Možná, kdybych věděla víc, nebyla bych zaskočená, když se vynořil.“

K tomu už nemám co říct. Otočím se a jdu ke svému autu. Zanedlouho poté zjistím, že sedím v garáži na parkovišti ve firmě. Jdu do své kanceláře, díky bohu, že už všichni odešli domů. Jakmile vejdu do své kanceláře, uvolňuju si kravatu, než si ji strhnu i se svou bundou. Jdu ke své skotské, kterou mi dal můj k naší svatbě. Popadnu láhev a škubnu s víčkem.

Opřu se o zeď a kloužu dolů, dokud nesedím na zadku. Vytáhnu si kolena nahoru a hlavu si položím na ně. Snažím se v mé mysli zpracovat, co se právě stalo. Vím, že jsem měl zůstat. Právě připustila, že ten chlap zdrogoval jí a pak se snažil zdrogovat její kamarádku, ale nemohl jsem. Jak znám Parkera, je tak dobrý ve své práci, jako jsem já v té své. Stále pravděpodobně klečí na naší podlaze v kuchyni, snažíc se pospojovat puntíky, pokud vůbec existují.

Zvednu hlavu a loknu si pití, než znovu svěsím hlavu. Nechávám hlavu dole, když slyším, jak se dveře od kanceláře otevřou. Zhluboka se nadechnu doufajíc, že to není ona. Ještě nejsem připravený nechat to být.

„Parker řekl, že tě tady asi najdu.“

Vypustím šílený smích, když uslyším Tateův hlas. Zvednu svou hlavu a on se na mě dívá se zamračením ve tváři.

„Sam je rozčilená,“ říká.

Oči mi ztvrdnou. „No a já jsem nasraný.“ Vím, že ona má problémy s tím, nechat si někoho připustit k tělu, ale tohle mi neříct? Jak může být tak kurevsky hloupá?

Posadí se do mého křesla a dívá se na mě několik dlouhých vteřin, než promluví. „Taky jsem na ni až moc nasraný,“ přiznává, opírajíc se do křesla. „Volal jsem Missy snad už dvacetkrát. Neodpovídá.“

„Už jsi s ní vůbec mluvil od Vegas?“ Znám odpověď, nevím, proč jsem se kurva ptal.

„Ne. Ale řekl bych, že teď je na čase dát to svinstvo stranou,“ říká rozzlobeně.

„Jsem si zatraceně jistý, že ona to udělala vteřinu poté, co jste skončili s tím, žes jí využil.“ Přikrčím se nad mými slovy. „Já se……“

„To je pravda,“ přerušuje mě. „Neomlouvej se za to, žes řekl pravdu.“

Zakloním láhev a znovu se napiju, než mu ji podám. Bere si ji beze slov.

„Jak jsme se sem dostali?“ ptám se, aniž bych očekával odpověď.

„Já nevím.“

Myslím zpátky na tu noc u Larryho.

Zdá se být šťastná. Všechny holky se zdály být šťastné. „Měl jsi pravdu,“ říkám pamatujíc si z té noci víc a víc. „Když sis myslel, že je Missy opilá tu noc. Byla.“

Přikývne. „Sam mi řekla, že jí přiměla vypít ten drink, jinak by to mohlo být Jeremymu podezřelé.“

Položím si hlavu proti zdi, zatímco vzpomínám na další část noci.

„Ahoj, vzpomínáš si na tu noc, kdy jsme šli dolů do baru v našem hotelu s Courtney a Joshem?“

Přikývnu. „Nechal jsem tě na pět minut a tys odešla do pokoje.“ Usměju se.

„Jo.“ Nervózně polkne. „Necítila jsem se dobře.“

„Já vím.“ Natáhnu se a zastrčím jí několik zbloudilých pramenů vlasů za ucho. „Snažil jsem se ti pomoct svlíknout tě a tys řekla, že se ti chce zvracet. Takže jsem tě zanesl do koupelny.“

„Zvracela jsem?“ ptá se, trochu se ode mě odtahujíc.

„Ano. Nevzpomínáš si na to?“

„Ne, já si jen pamatuju, že jsem se vzbudila uprostřed noci, hledajíc nějaký Tylenol a nakonec jsem našla svou kabelku v koupelně.“

Vzpomínám, jak jsem položil její kabelku na podlahu, když jsem ji pokládal před záchod.

„Měli jsme tu noc sex?“ ptá se, čímž mě překvapí.

„Ne,“ reaguju pomalu. „Zvracela jsi, sex byl ta poslední věc v mé mysli. Jen jsem se chtěl o tebe postarat.“ Moje odpověď vyvolá úsměv, který se jí šířína její tváři. Znovu ke mně přistoupí a obejme mě rukama.

„Kurva. Byl jsem takový debil,“ říkám, když vyskočím na nohy a začnu přecházet. „byl jsem přímo tam. Ptala se mě, jestli jsme měli sex tu noc před utkáním Rams. Nepamatovala si, že zvracela.“ Vjedu si rukama do vlasů. „Jak jsem to mohl nevidět?“

„Nikdo to nemohl vidět, Slade. Vlastně jsi ani nevěděl, že tam ten chlap Jeremy pracoval,“ říká odpočívajíc v křesle.

„Přesně. Kdybych to věděl, mohl bych ho poznat z hotelu.“

Co všechno, co řekla, že se stalo tu noc, nebylo zapsáno v tom hlášení? Řekla, že tam byli dva policisté a že ten jeden vytáhl z jeho kapsy drogy.

Hlava mi vystřelí nahoru, abych se podíval na Tatea. „Řekla, že měl drogy.“

„Můžu znovu obvolat své kontakty,“ říká uvolněně.

Znovu! Jen z pomyšlení na to, co jí Jax udělal, se mi svírají ruce do pěstí na bocích.

Pak do mě udeří ta myšlenka. „Jeremy,“ dýchám, snažíc se kontrolovat své myšlenky.

Tate pomalu přikývne. „To bylo to jméno.“

Zavrtím hlavou. „Ne.“ Musí být spojeni.

„Co tím myslíš?“ ptá se Tate naklánějíc hlavu.

„Jeremyzačíná na J. On jí zdrogoval při utkání Rams a pak se snažil zdrogovat Missy,“ pokračuju v tom, co začíná být zřejmé. „Anděl přísahala, že tam v tom domě byl s Jaxem ještě někdo další, když jí zdrogovali. Dallas řekl, že Jax žil s chlapem, který začínal na J.“

Tate taky vystřelí na svoje nohy. „Ale nenašli jsme nic o chlapovi jménem J. a jediná droga, kterou měla v těle, byl ketamin. Sam řekla, že rozpustil tabletku v drinku pro Missy tu noc u Larryho.“

„To spolu může nějak souviset,“ zamumlám, přemýšlejíc nahlas.

Zapnu svůj počítač a vytáhnu telefon, abych zavolal svému bratrovi. Když se mi podaří dostat nějaké záznamy o Jeremyho zaměstnání, dá mi to nějaký bod, od kterého se můžu odrazit. Dám ho na hlasito, když to zazvoní.

„Haló?“ odpovídá znějíc unaveně.

„Musím mluvit s Holly.“

**********************

Holly mi toho moc neřekla. Byla kurevsky v prdeli. Hádám, že jí Anděl volala a informovala jí o tom, co se stalo. Ona a Micah se spolu hádali stejně tak, jako my doma, že to před námi tajily. Takže jsem se nedozvěděl nic.

Vejdu do našeho domu o pár hodin později a najdu Parkera sedět v kuchyni, stále se probírajíc papíry.

„Našels něco nového?“ ptám se, dívajíc se na něj.

Zavrtí hlavou. „Každé jediné slovo je lež.“ Hodí papíry na pult.

Jsem zticha několik vteřin, než se otočím k odchodu. „Jdu do postele. Můžeš klidně zůstat.“ Podívám se na své hodinky. Už jsou to dvě hodiny, co jsme tohle všechno zjistili. „Je pozdě.“

„Slade?“ slyším barovou židli vrznou, když vstane.

Otočím se k němu. „Co je?“

Tlačí si na kořen nosu, než promluví. „Omlouvám se, že jsem to byl já, kdo….“ Odmlčí se a ukáže na papíry, které leží na pultu. „Nechtěl jsem způsobit žádné potíže.“

Stojím tam zúžujíc na něj oči. „Omlouváš se, žes zjistil něco, co jsem měl už dávno vědět?“ ptám se podrážděně.

„Ano. Myslím tím….“

„Ne. Ona mi to měla říct hned, jak se to stalo,“ zařvu pořád rozzuřený.

„Co bys udělal?“ ptá se. „Nejsi policajt.“

Oči mi ztvrdnou. „Myslíš to vážně? Možná jsem jí mohl ochránit od toho, aby byla unesena. Co když je tenhle Jeremy tím druhým, na kterého si vzpomíná? Mohl by to být ten J, o kterém nám vykládal Dallas.“ Oči se mu rozšíří a ústa rozevřou. „Jo,“ zdůrazňuju, „možná nemusela být podruhé zdrogovaná. Rozumím tomu, že nemiluješ nikoho jiného, krom sebe,“ vyplivnu na něj, díky čemuž se zamračí. „Ale já jí miluju víc, než svůj život, a snažím se jí chránit. Mohlo jsem se ujistit, že ten magor šel opravdu do vězení. Kurva, měl sebou pilulky. Přestala dokonce přemýšlet o tom, kolika dalším ženám mohl tohle udělat? O tom kurva pochybuju,“ vyštěknu. „Ona se jen chtěla o tyhle sračky postarat sama na vlastní pěst, protože tohle ona dělá. Samantha nepotřebuje pomoc od nikoho.“ Říkám její jméno se zlobou a zní to cize na mém jazyku. Vždycky pro mě byla Andělem. Vjedu si rukama do vlasů, snažíc se uklidnit.

„Je mi to líto.“

Moje hlava vystřelí ke vchodu do kuchyně, kde stojí se slzami stékajícími po její tváři, ruce má na svém rostoucím břiše. To mi připomene, jak jsem zjistil, že je těhotná. Z krevních testů poté, co jí dovezli do nemocnice, když jsem jí našli zdrogovanou. Přinese to hněv v plné síle. „Jdi zpátky do postele,“ říkám jí vypouštějíc jí z hlavy.

„Já jen chci…“

„Je mi jedno, co chceš.“ Otočím se zpátky k ní a ona před mými krutými slovy ucukne. „Jaký to je pocit, když je někomu jedno, co chceš, nebo jak se cítíš?“ ptám se dělajíc k ní krok. „Všechno, co po tobě chci, je abys mi řekla, když se něco důležitého děje,“ vyštěknu. „Zdrogoval tě. Pak se snažil zdrogovat tvou kamarádku. Cožpak to pro tebe nic neznamená?“

Vzlyk vychází dřív, než si stačí položit ruku na pusu.

„Jeremy není ve vězení. K sakru, on je pravděpodobně ten druhý hlas, který jsi slyšela, když jsi měla noční můry o tom, co ti provedl Jax. Dallas měl ve všem pravdu.“ Oči se jí rozšíří a já se prokleju. Ona nevěděla o tom, že nám Dallas říkal o muži jménem J.

„Říkal jsi, že tam nebyl nikdo jiný,“ pláče. „Donutil jsi mě si myslet, že jsem se zbláznila.“

„Slade?“ Parker na mě zavolá zpoza zad.

„Ne. Ona to musí vědět,“ říkám dívajíc se na ni. „Je volný od té doby, cos na něj zavolala policii. Víš ty vůbec, kolik dalších pravděpodobně od té doby zdrogoval?“

„Udělala jsem to kvůli tobě,“ křičí, zatínajíc ruce do pěstí po bocích, zatímco jí dál slzy stékají po tvářích. „Skrývala jsem to před tebou, protože jsem věděla, čeho jsi schopný. Nechci tě mít ve vězení nebo mrtvého. Je svázaný se špatnými lidmi, Slade,“ říká měkce. „Nechtěla jsem, abys kvůli mně udělal něco, čeho bys mohl jednoho dne litovat,“ pláče. „Byla jsem v pohodě. Missy byla v pohodě.“ Zkříží si ruce na prsou. „Jak jsem mohla vědět, že ho propustili?“

Podívám se na ni a její oči vypadají plné naděje, že bych mohl být jeskynní člověk, vzít jí do náruče a říct jí, že je to všechno v pořádku. Že chápu to, proč to udělala. Ale byla by to jen další lež v našem manželství.

Skloním se a přiblížím svou tvář před ní. „Nesnaž se zakrýt svou chybu s více lží. Nedělala jsi to kvůli mně. Přestaň ze mě dělat idiota.“

S tím projdu okolo ní ke dveřím, které vedou do suterénu. Jakmile jimi projdu, prásknu s němi a zamknu za sebou. Jdu dolů do své staré kanceláře, kterou jsem změnil na ložnici.

Jakmile prásknu s těmito dveřmi, otočím se a praštím do nich pěstí. „Kuuuuurvaaaaaaa,“

Křičím. Položím ruce nad sebe na zárubně a několikrát se zhluboka nadechnu. Všechno to tady bylo. Mohl jsem zabránit tomu, co jí Jax provedl. Mohl jsem jí ochránit před modřinami, jizvami a nočními můrami, kdyby mi jen řekla o Jeremym. Vystopoval bych ho, našel spojení s Jaxem a dostal je oba. Teď, no teď nevím, co kurva dělat krom toho být na ni nasraný za to, že mi to neřekla. A na hovno část je, že by mi to nejspíš nikdy neřekla.