TSOD - 19. kapitola

Překlad: Liv

MOSES

ARÉNA BYLA PLNÁ jasných záblesků, stropních světel a podařilo se mi získat sedadla na pravé straně komentátorského stolu, vlevo od osmiúhelníku. Tohle místo by nám mělo zajistit dobrý výhled do Tagova rohu a pokud se mi podaří upoutat jeho pozornost, uvidí nás i Tag. Budu muset prodat nějaký svůj orgán, abych dostal zpátky peníze za tyhle místa, ale hlavně, že jsme tady. Axel, Mikey a zbytek chlapů mají taky svoje sedadla, ale ještě se mi nepodařilo je zahlédnout.

Henryho obličej byl prázdný, ale jeho oči divoce mrkaly a snažil se vstřebat hudbu, holky, komentátory, celebrity a světla. Millie měla pokerový výraz a pevně držela Henryho ruku, aby jí mohl vést davem, ale já měl strach, že je dav strhne, takže jsem jí vzal za druhou ruku a vypadali jsme jako mateřská školka na přechodu pro chodce.

Tolik lidí mě znervózňovalo a to jsem viděl. Neumím si představit, co cítí Millie, když narážela do davu v totální temnotě, neschopná se zorientovat.

Stiskla mou ruku a vděčně se na mě usmála, když jsme si razili cestu k naším sedadlům. Tagův zápas nebyl dnešní největší událost, ale byl to poslední zápas před finále a ještě předtím, než vstoupí do ringu, odehrají se dva zápasy.

Pořád nebral telefon. Hovor na jeho číslo skončil oznámením, že má plnou hlasovou schránku. Došli jsme až sem, teď už můžeme jenom čekat.

Millie byla unavená z cesty, její tvář byla pobledlá a ustaraná, ale kromě slz v autě se držela, dávala pozor na Henryho a tiše se se mnou bavila. Já? Já jsem byl nasraný. Pokud Tag v tomhle zápase nedostane na prdel, podám si ho potom sám. Ten vztek bránil tomu, abych měl strach. Znal jsem se dost dobře na to, abych tohle věděl. Ale nechápal jsem, co si Tag myslí. Fakt ne. Nechápu, proč nás odřízl a odešel. Viděl jsem dokument, kde staří Indiáni opouští svůj kmen, když jsou připravení zemřít. Ale Tag měl šestadvacet let. A nebyl Indián. A odmítal jsem věřit tomu, že umírá. V hrudi jsem zase cítil vztek a tak jsem se zaměřil na něco jiného.

Henry se díval na hlasatelský stůl, víc než zápas ho zajímali komentátoři a jeho zájem přitáhl ten můj. Mluvili o Tagovi a cítil jsem, jak vedle mě Millie ztuhla.

Pro naše diváky, kteří nás zrovna naladili, TagTaggert neměl bojovat dnes. Ale když Jordan Jones na poslední chvíli odřekl účast kvůli zranění ramene, komisař Cliff Cordova zavolal TaguTaggartovi, rozhodně stoupající hvězdě v boji, a zeptal se ho, jestli by chtěl zaskočit.

Tag porazil Bruna Santose technickým knockoutem v pátém kole jen měsíc zpátky, což bylo podruhé, když zcela vyvrátil své postavení věčného outsidera a porazil velmi úspěšného soupeře.

A teď David Taggert vstupuje do arény a na sobě má svou výstroj s nápisem Tag Team. Ale je úplně sám. Jsou u něj dva muži z bezpečnostní stráže. Ale to je všechno. Žádná pomoc v rohu, žádný trenér, ani stopa po týmu. Nemyslím si, že bych tohle někdy viděl. Pro člověka, který tak usilovně budoval značku Tag Team je to trochu divné.“

„Tagu! Tagu!“ Henry křičel, skákal nahoru a dolů, snažil se upoutat Tagovu pozornost a Millie se třepala tak silně, že jsem zatnul vlastní zuby, abych jí pomohl se uklidnit. Tag viděl Henryho, potom mě a nakonec skončil u Millie. Jeho čelist se napjala, oči se mu rozšířily a zpomalil, skoro zastavil, než si vzpomněl, kde vlastně je. Vykročil směrem k nám, Henry znovu vykřikl jeho jméno a teatrálně mával rukama. Tag znovu střelil pohledem ke mně, ukázal na mě a potom ukázal na Millie, jako by chtěl říct „dávej na ní pozor.“ Zmohl jsem se jen na opětování pohledu.

Potom, co ho postrčila ochranka, pokračoval na kraj osmiúhelníku, sundal si plášť Tag Teamu, vystoupil z bot, strčil si do pusy chránič na zuby a čekal, dokud se neřekne jeho jméno. Už se na nás nepodíval a já poznal jeho postoj a důlek na bradě. Takového Taga už jsem viděl víckrát, než bych mohl spočítat. Byl čas si hrát, akorát, že tohle nebyla hra.

„Co se děje, Mosesi?“ zeptala se Millie, strach v jejím hlase prořízl řev davu kolem nás. Sklonil jsem se a dal hlavu vedle její. Neměl jsem v plicích dost vzduchu, abych mohl křičet.

„Udělá to. Bude bojovat.“

„Nesnáším, že ho nemůžu vidět.“ Její obličej byl bílý a ústa se jí chvěla. Po milionté jsem žasl nad její odvahou. Jaký je to pocit procházet životem ve věčné tmě, žít a doufat, že vás svět vidí, i když ho nemůžete vidět vy? Já viděl víc, než jsem chtěl a většinu svého života jsem to nenáviděl. Nenáviděl jsem věci, které jsem viděl. Ale bylo to lepší, než nevidět nic.

„Viděl tě, Millie. Ví, že jsi tady. Ví, že jsme tady.“

„Jak vypadá?“

„Připraveně.“ Bylo to ta jediná věc, kterou jsem mohl říct.

„Proč to dělá?“ Byl to téměř vzlyk a já jí znovu vzal za ruku. Neměl jsem na to odpověď.

Hlasatel začal svou řeč, nejdřív představil Taga a Henry to znal nazpaměť, takže to říkal s ním, jeho výhry a prohry, přezdívky a nakonec David „Tag“ Taggert, zatímco dav křičel. Tagbyl takový debil. Byl to David proti Goliáši, došlo mi, když jsem se bezmocně díval na Terryho „Shotgun“ Shawa. Hlasatel představil i ho a potom svolal oba zápasníky do středu osmiúhelníku. Henry znal i Shotgunovy statistiky.

Miliinu pozornost znovu zaujaly televizní reportéři, když si nadšeně povídali, čímž jí poskytovali informace, které nemohla vidět. Poslouchal jsem jejich úvod do zápasu a pozoroval jsem rozhodčího, který stál ve středu osmiúhelníku a mluvil k zápasníkům, kteří stáli blízko u sebe, dívali se navzájem do očí a snažili se toho druhého zastrašit dřív, než zazní gong. Tag mi jednou řekl, že těch pár minut zastrašování jsou neocenitelné.

„Shotgunův tým nebyl změnou protivníka moc nadšený. Nemyslí si, že si Taggert zasloužil stát v jednom ringu se Shotgunem. Opravdu stáli o zápas proti Jonesovi, jenže se zranil a podle mého názoru byl Taggert jasnou volnou poté, co minulý měsíc vyhrál nad Santosem.

Je to vycházející hvězda, fanoušci ho mají rádi, je známý i mezi ostatními hráči, dobrý sportovní velvyslanec. Je to solidní útočník, dobrý zápasník a jeho wrestlingové dovednosti se značně zlepšily. Na střední škole jezdil na býcích, takže je rozhodně závislý na adrenalinu, i když trvá na tom, že stačilo několik zlomených žeber, aby se držel od býků dál. Ale kromě toho je jasné, že si prostě užívá sport. Miluje osmiúhelník, zápasy a tvrdí, že to je ten důvod, proč je tak dobrý. Miluje boj a je to v tom sakra dobrý.“

Zazněl gong a hlasatelé na pět sekund zmlkli.

Tag a Shotgun kolem sebe kroužili a komentátoři si nemohli pomoct. Hned se pustili do své práce.

„To je pravda, Joe. V jeho nedávném zápase proti Bruno Santosi bylo několik momentů, kde si všichni mysleli, že půjde k zemi. Bruno mu zasadil několik brutálních úderů a Taggert přesto pokračoval. Tak trochu Bruna unavil a na konci si ho podal, zahnal ho do rohu a absolutně ohromil zápasnický svět. Santos byl jasný favorit, stejně jako je dnes Shotgun. Ale nepřeceňujme TagaTaggerta. Nepřeceňujme ho, protože nás může všechny překvapit.“

Moje srdce skákalo v mé hrudi jako balón a po zádech mi stékal pot. Tag se pokusil o ránu, ale jeho pěst dopadla vedle cíle.

„Oh, Shotgun do Taggertova těla zasadil solidní kombinaci! A vysloužil si za to od TaggaTaggerta velký úsměv! Zubí se od ucha k uchu.“

„Je to součást jeho plánu? Usmívat se skrz bolest?“

„Víš, možná máš pravdu, ale sledoval jsem pár jeho zápasů a upřímně si myslím, že to miluje. Když na něj dopadne pěst, začne se usmívat a pak už nepřestane.“

Musel jsem je přestat poslouchat. Byl jsem z nich nervózní. Ale měli pravdu. Čím tvrději na něj Shotgun šel, tím víc se Tag usmíval. Díky jeho dolíčkům ve tvářím mu po druhém kole propadla každý žena v publiku. Už jsem to zažil. Tag se usmívá, když mu kape krev z nosu a úst. Je to totiž blázen.

Ale nevypadal nemocně, ani se tak nechoval a já jsem ucítil úlevu z toho, že se Tag nesnaží zemřít. Zatím. Na konci prvního kola praštil Shotgun pěstí do Tagova čela a na minutu mu ztuhly nohy. Shotgun si toho všiml a tak se na Taga vyřítil pěsti napřed, ale Tag to použil proti němu. Vrhl se na Shotgunový nohy, objal ho kolem kolen a svalil ho čistě na záda.

Dav šílel, hlasatelé křičeli a Millie se snažila poslouchat, jedna ruka v mé, druhou měla položenou na Henrym.

„Tag ho sundal,“ křičel jsem a dával jí informace, které potřebovala, ale oči jsem měl pořád upřené na Tagových zádech, který se snažil proniknout Shotgunovou obranou.

„Sraž a dobij!“ zaječel Henry.

Ale kolo skončilo a Tag byl nucen pustit Shotguna. Tag snadno vstal a došel ke svému prázdnému rohu, ale nesedl si tam na stoličku, kterou tam měl položenou, ani se neopřel o provazy a neotočil se k davu zády. Místo toho si vzal ručník, vypláchl si pusu vodou, vyplivl jí, znovu se napil a našel v davu Millie. Vstal, prsty zahákl za lana, které obklopovaly osmiúhelník a nepodíval se na mě, ani na nikoho jiného. Dlouhou dobu jí pozoroval a hlasatelé otáčeli hlavu, aby zjistili, kdo upoutal jeho pozornost.

„Zvládnu to, Millie!“ zařval najednou. „Zvládnu to! Zvládnu to, zlato!“

„Slyšíš ho, Millie?“ Zařval jsem a pozoroval Taga, který nespustil oči z Millie. Nadšeně přikývla. „Chce, abys věděla, že je v pořádku.“

Všichni na ní teď zírali, hlasatelé měli široce otevřené oči a hlasitě spekulovali, když se rozezněl gong a Tag se otočil.

Pokračovala to tak další čtyři kola. Když se ozval gong, Tag šel ke svému rohu, našel v hledišti Millie a znovu jí ujistil, úplně stejným způsobem. „Zvládnu to, Millie. Zvládnu to.“

A dav mu začal věřit. Začali skandovat jeho jméno a začal tím Henry.

„Tag Team! Tag Team! Tag Team!“ křičel nepřetržitě a zanedlouho se přidali i lidé okolo, to skandování se šířilo dál, dokud Shodgun znovu nepraštil Taga, vrávoravě ho poslal na jedno koleno, jen aby se Tag zvedl a praštil Shodgunu zespod do brady, tak, že se jeho hlava otočila na stranu.

Shotgun padl k zemi.

Všichni se nadechli, byl slyšet společný ohromený tlukot srdce a pak dav propukl v šílenství, zatímco rozhodčí zběsile mával rukama na znamení, že zápas skončil. Tag vyhrál.

„Je po všem!“ zařval jsem. „Zvládl to!“

„Tag!“ Vyl Henry v divokém nadšení. „Tag!“

Ale Millie prostě stála, třásla se, oči měla suché, ale ruce se jí potily. Nebo to byla jen moje ruka. Svírali jsme se navzájem, i Henry a nechali jsme se unášet nadšením kolem nás. Aréna křičela, lidi tleskali, skákali nahoru a dolů, plácali nás po zádech a gratulovali. Všichni viděli, že Tag se po každém kole zaměřil na Millie a teď se na ní zaměřili i oni.

Tag znovu došel ke svému rohu, ale tentokrát zvedl ruce nad hlavu. Znovu našel Millie, mhouřil na ní oči, jeho pravá noha se podlomila a ruce spustil dolů, ne proto, že by vzdával oslavu, ale proto, že se potřeboval něčeho chytit. Divoce se zakymácel, dav zalapal po dechu a já se vrhl dopředu, pustil se Milliiny ruku a natáhl paže, abych ho mohl chytit.

Jeho prsty se pustily lana, oči obrátil v sloup a jeho tělo sebou začalo zmítat, až dopadl na podlahu osmiúhelníku. Pořád se třásl.

Byl jsem nahoře dřív, než mě mohl někdo zastavit.

Dav zmlkl a kupodivu se mě nikdo nesnažil dostat z ringu pryč. Klekl jsem si vedle něj, snažil jsem se ho držet, nevěděl jsem co dělat a rozhodčí byl okamžitě po mém boku, stejně jako někdo ze Shotgunova rohu.

„Má záchvat!“ řekl rozhodčí ostře a někdo strčil Tagovy do pusy chránič na zuby, aby se nekousl do jazyka. Dal jsem mu ruce pod hlavu, aby jí nebouchal do země.

Shotgun seděl a měl kalný zrak, ale zdravotnický personál ho okamžitě opustil kvůli jiné nouzové situaci. Myslím, že jsem koutkem oka viděl Molly. Blond vlasy, modré oči, tiše čekala. Spolkl jsem nadávku a pevně zabouchl své zdi, protože jsem odmítal přiznat, že by tady mohla být.

TELEVIZE V NEMOCNIČNÍ čekárně byla naladěná na místní stanici a Millie, Henry a já jsme seděli v němém tichu, zatímco reportérka Vegas mluvila o dnešních novinkách. Axel, Mikey, Cory, Andy a Paulo tady byli taky, vypadali tak špatně, jak jsem se cítil, a zvedli oči k obrazovce, když bylo zmíněno Tagovo jméno. Reportérka stála před MGM, kde pořád byli lidé, kteří odcházeli nebo přicházeli na zápas, v ruce svírala modrý mikrofon, její výraz byl vážný a jásavý a říkala nám to, co už jsme o Tagovi věděli a nepřidala nic, co bychom vědět chtěli.

Dnes v noci se v MGM odehrála série zápasů, hlavní událost, na kterou čekalo mnoho lidí, ale nejvíce se mezi fanoušky mluvilo o výměně zápasníků na poslední chvíli. Před třemi dny byl vyzván David Taggert, aby zastoupil Jordana Jonese. Jones měl dnes nastoupit proti oblíbenému zápasníku UFC, bývalému mistru lehké těžké váhy, Terrymu Shawovi, ale utrpěl zranění, díky kterém nebyl schopen dnes bojovat.

David Taggert, který v dubnu porazil Bruna Santose, nahradil jeho místo. Fanoušci rozhodně dostali to, za co si zaplatili, když Taggert a Shaw zvládli celé čtyři kola, než Taggert poslal Shawa k zemi. Ale tím to nekončí. Shaw se nezvedl. Konec zápasu. Rozhodčí zvedl Taggerovu ruku, TagTaggert se obrátil k davu, zvedl ruce, udělal pár kroků a zhroutil se.

Byl převezen v kritickém stavu do nejbližší nemocnice a podle našich informací se měl TagTaggert krátce po dubnovém zápasu s Bruno Santosem chytnout s bývalým zaměstnancem svého klubu v Salt Lake City. Tag při hádce utrpěl poměrně vážné zranění hlavy. Proslýchá se, že byl ošetřen a propuštěn ještě tu noc, ale i týdny poté ještě nebyl ve své kůži. Budeme vás informovat o jeho stavu a dalších informací, které snad vrhnou více světla na tuto ohromující sérii událostí.

Tag podstoupil operaci asi hodinu potom, co jsme dorazili do nemocnice. V sanitce na chvíli přišel k vědomí, tak nám to alespoň řekli. Zeptal se na zápas, dozvěděl se, že měl záchvat a pak zase spadl do bezvědomí. Měl tu drzost se ujistit, že opravdu vyhrál, než zase ztratil vědomí. Skoro jsem se tomu zasmál. Zasmál bych se, kdybych nebyl tak naštvaný.

Podle doktora, který za námi přišel, když už jsme tři hodiny čekali v čekárně, začal Tagův mozek otékat a krvácet někdy během zápasu. Myslím, že to bylo tou ránou, kterou dostal do čela. Když ztuhl a všichni jsme si mysleli, že půjde k zemi. Bojoval další tři kola, než dostal ránu do stejného místa. Ten otok způsobil záchvat, což jim pomohlo objevit krvácení. Zdá se, že lidé, kteří podstoupí kraniotomii, kdy se odstraní nádor z jejich mozků, by asi neměli bojovat v osmiúhelníku méně než tři týdny po operaci.

Nemohl jsem jet v sanitce s Tagem. Musel jsem zůstat s Millie a Henrym. Protlačili jsme se davem tak rychle, jak to šlo, a potom jsme spěchali do nemocnice, kde jsme dojeli o dvacet minut po Tagovy. Řekl jsem sestře u pultu všechno, co jsem věděl z toho, co Tag přiznal v nahrávkách a požádal jsem jí, aby to řekla těm, kteří pečují o mého přítele. Dívala se na mě způsobem, který dával najevo, že mě bere jako nebezpečného a vysokého cizince, zmateně se na mě dívala skrze své malé brýle a tiskla svou tlustou bradu k hrudi. Potom vstala a prošla dveřmi někam, kde jsem jí já, ani Henry, ani Millie nemohli následovat.

Nemohl jsem si představit ohromenou reakci lékařů a sester, když tady Taga přivezli, a dávali dohromady jeho anamnézu. Na zápas si stáhl své střapaté vlasy do ohonu na zátylku hlavy, aby úplně zakrývaly oholenou část hlavy, které mu zůstaly po kraniotomii, ale nezůstalo to skryté. Když jsem ho v osmiúhelníku držel, jeho vlasy už je začaly uvolňovat z gumičky. Viděl jsem důkaz, stejně jako to viděli doktoři.

Když se tlustá sestřička konečně vrátila ke svému pultu, vrtěla hlavou a dívala se na nás, jako bychom utekli z blázince. Já jsem takové pohledy už párkrát zažil, takže jsem jí pohled drze oplácel, zatímco Millie pochopitelně nevěděla, že je terčem takové podezřelé pozornosti. Henry byl nervózní klubko neštěstí a sem tam vyhrkl drobné informace o sportu. Millie ho držela za ruku, hladila ho po vlasech a jeho stupidní informace okomentovala tak, jako by byl nejchytřejší kluk ve vesmíru.

Zanedlouho v relativním klidu jedl arašídové sladkosti a hltal Sprite z automatu. Čas od času si sám pro sebe něco zašeptal.

„Je po operaci. Byli jsme schopni zastavit krvácení,“ řekl doktor vážně. Podíval se ze mě na Millie. Vytřeštil oči a podíval se zpátky na mě, zjevně si uvědomil, že oční kontakt může navázat jen s jedním z nás. K jeho cti pokračoval v konverzaci a nedal nic najevo.

„Je v bezvědomí a rádi bychom, aby tak zůstal, ale v dalších dvanácti hodinách se pravděpodobně otok zmenší a on přijde k vědomí. Budeme ho muset pár dnů pozorovat, ale bude v pořádku. Mozková aktivita vypadá dobře, životní funkce jsou dobré. Konzultoval jsem s doktorem Steinem a doktorem Shumwayem z LDS nemocnice. Doktor Shumway provedl kraniotomii vašeho přítele, více vám říct nemohu, ale pan Taggert bude muset udělat závažné rozhodnutí. To, že jste tady, že tady má lidi, kteří ho nepochválí za to, co udělal, je důležité. Co dnes udělal, bylo neuvěřitelně hloupé. Má štěstí, že je naživu.“