TGGS - 1. kapitola

Překlad: Ivča

Remy Curranová

O měsíc dříve

Vezmu si na sebe pruhované ChuckTaylorsky, roztrhané krajkové punčochy, džínovou minisukni, pásek s cvočky, těsné tričko s obrázkem kapely The Pretty Reckless a upravím si střapatou blonďatou paruku.

Poklepávám botami do rytmu hudby za zavřenými dveřmi, nechám se jí ovládnout a pokouším se dostat do nálady…než bubeník na druhé straně udělá chybu.

Je mi ho tak líto, zašklebím se a srdce se mi stáhne očekáváním.

„To bylo příliš pozdě, blbče.“ Kluk vedle mě se zasměje, když baskytarista ve studiu přestane hrát.

Podívám se na svou společnost na lavičce, ušklíbne se na mě a zvedne na mě pěst. Je potetovaný a na celém těle má kovové ozdoby, tak je pro mě asi konkurencí, ale…no. Prokřupu si klouby o jeho a zakřením se.

O jednoho bubeníka míň.

Začala jsem je odpočítávat a zajímalo mě, jak dlouho bude trvat kapele jej vyhodit.

„Deset, devět, osm – „ zamumlám si pro sebe a ani nedopočítám sedm, než se dvojité dveře otevřou a na chodbu vyběhne nasraný chlap.

„Zkurvysyni,“ zavrčí, než se zamračí na řadu čekajících na lavičce u druhé zdi, kteří doufají, že je přijmou na místo, kam se nedostal. Odfrkne si a otočí se. Jeho řádění pokračuje kopnutím do dveří a odhozením paliček tak tvrdě, že se skoro trefil do koše.

„To je nula, že?“ usměje se má společnost na lavičce, když sleduje nasraného bubeníka.

„Meh.“ Pokrčím rameny. „Viděla jsem svou 6 – ti letou sestřenku dělat větší drama, než tu rozbitou panenku.“

Ušklíbne se a kývne. „Máš pravdu, rockerko.“

Jsem mnohem lepší. Ale nechci ho děsit. Domýšlivě mu zajiskří oči, protože si je jistý, že bude lepší, než já.

Nechci mu snížit jeho ego, tak se usměju. Jo, mám pravdu.

„Další,“ řekne nasraný hlas z místnosti za dveřmi a srdce mi vyskočí až do krku.

Dios, už jsem na řadě? (dios – bože)

Seberu se, postavím na třesoucí se nohy a uhladím si sukni. Protože je ten kluk vedle mě tak klidný, chci se na něj podívat a trochu se uklidnit. Ale je pro mě soupeř; nechce, abych uspěla.

Ale nemůžu si pomoct. Podívám se na něj, koušu se do tváře a smažu tu úžasnou holku, kterou jsem chtěla být. Když se kření a ukáže na mě oba palce, to mě probere k životu.

Mrknu na něj a otočím se ke dveřím, když za zadní kapsy vytáhnu růžové paličky.

Obklopí mě snížený strop, slabá světla a uprostřed místnosti je kapela. Ihned se zarazím, když za mnou cvaknou dveře. Jsou tam jen tři lidi, nikdo z nich mě nezná, ale vím, kdo jsou i bez podívání se na nástroje, které drží. Protože jsem se za domácí úkol podívala na jejich stránky.

Naživo jsem je viděla hrát jen jednou v parku, kde se sešly místní kapely, aby ukázaly, jaký mají talent. A byli dobří. A nejlepší na tom je: Fisher – můj ex snoubenec – v tu samou chvíli ještě nebyl ex – je nesnášel. Úplně jimi opovrhoval. Asi protože byl zelený žárlivostí. Non-Castrato měli ten nejlepší zvuk, byli talentovanější a měli nejvíc sexy zpěváka, než jeho kapela. A taky víc fandů.

Tehdy jsem podporovala Fishera a říkala mu, že jeho kapela Fish ´N´ Dicks je o moc lepší, než Non-Castrato.

Když jsem to řekla, v tu chvíli jsem uslyšela úžasné kytarové sólo a pozorovala jsem ho s nepřirozenou fascinací. Čekala jsem s Fisherem a jeho kapelou v zákulisí, protože byli další na řadě, takže jsem měla mizerný výhled zezadu. Ale i tak…nakopávali ostatním zadky.

Fisher mě o pár měsíců později zklamal, zlomil srdce a zničil důvěru i zatracený iPod – osel – tak jsem se ujistila, že si koupím každou nahrávku Non-Castrato a naseru toho zkurveného chlapa, kterým nyní opovrhuju.

Ale když jsem uslyšela jejich 4 písničku, stala se ta nejdivnější věc. Zamilovala jsem se do jejich hudby. Do všeho. Každičkého kousku.

Když jsem slyšela, že hledají nového bubeníka, cítila jsem příležitost. Zamilovala jsem se do jejich stylu a užívala si, jak mnou jejich hudba procházela až do duše. Vždycky jsem chtěla být bubenice. Nejvíc ze všeho jsem potřebovala strčit to svému expříteli do ksichtu: „Ha! Jsem lepší, populárnější a v talentovanější kapele, než ty! Seru na tebe, debile.“

A toto je moje šance splnit si vše, co chci.

„Ehm…můžeme ti pomoct?“ řekne kluk s oranžovým čírem. Je to basák Billy Galloway. Šílený bastard, který ukáže koule pokaždé, když je na pódiu. Díky němu má Non-Castrato šílenou reputaci, protože rád ukazuje ptáka křičícím ženám…nebo tak jsem to četla na netu.

Odkašlu si a kývnu. „Jo. Jsem tady na zkoušku.“ Když na mě jen mrknou, odkašlu si znova. „Ehm…na pozici bubeníka.“

Halo? Proč bych tady jinak byla? Dokonce mávnu paličkami, abych se dostala k tomu hlavnímu, když to ještě nepochopili.

Nakonec si Gallowy odfrkne. „Jo…to si nemyslím, miláčku.“

Co to řekl?

Žaludek mi poklesne a zmateně se na něj zamračím. Nejvíc jsem se bála odmítnutí a slyšet to nahlas je ještě horší, než sedět hodiny na chodbě.

Když se nikdo neusměje a neřekne, že vtipkuje, zavrtím hlavou. „Promiň?“

Galloway se nakloní dopředu a ukáže na dveře. „Nechceme tě. Tak, šmejde.“

Šmejde?

Podívám se na další členy kapely.

Kytaristu HeathaHoldena, který je nevýrazný. Nemá na sobě drsný hadry, nechová se hrubě a vůbec…nemluví. Nejextrémnější jsou na něm jen tetování na obou obrovských rukách s obrovským plnovousem. Nezdá se, že by v sobě měl dostatek osobnosti, pokud chcete znát můj názor. Ale uměl skvěle hrát.

Když se na něj podívám, špičky tváři se mu rozzáří a odmítavě se na mě dívá, když si čistí nehty.

Tak se podívám na zpěváka. Ashera Harta. Kromě zpěvu hraje na kytaru, piano a je strašně sexy, že z něj holkám padají kalhotky, už když vejdou Non-Castrato na pódium. Jeho krásný hlas je důvodem, proč mají talent.

A páni, řekla jsem, že je neuvěřitelně sexy?

Když si jej prohlédnu, žaludek se mi stáhne. Sakra, je až moc krásný na to, aby byl opravdový. Ne, že bych byla na zpěváky. Přes to jsem se dostala díky svému hnusnému debilnímu ex.

Naser si, Fishere!

Ale i tak se na Ashera Harta dá dívat. A vypadá příliš znuděně, než aby se o mě staral. Vůbec mému pohledu nevěnuje pozornost, kouše vršek láhve a dlouze se napije, jako kdybych zabírala až příliš jeho drahocenného času.

Protože se se mnou obtěžuje mluvit jen debilní basista, podívám se na Gallowaye. „To je vtip?“ Protože se nebavím a zasměju se. „Ani jste mě neslyšeli hrát.“

„Nemusíme. Jsi holka.“

Zvednu ruce. „Páni. Gratuluju. Dost lidí si toho hned nevšimlo. Ale ano, jsem žena. A co?“

„Nechceme v kapele holku. Jmenujeme se Non-Castrato z určitého důvodu. Protože máme všichni ptáky.“

Jako bych se starala o jejich ptáky. Všichni ptáci jsou na hovno. Mohli by se jimi klidně zadusit.

Castrato ale neznamená, že nemají koule, ale ptáky. Idioti. Ale neřekla jsem to Gallowayovi, protože jsem byla příliš zmatená.

„Ale jsem skvělá,“ hádám se. „Zatraceně úžasná.“

Hart se na mě podívá a zvedne obočí, jako kdyby byl překvapený, že to uslyšel.

Ale Galloway jen pokrčí rameny a nežere to. „Tak se přidej k ženské kapele.“

Otevřu pusu. To se nemůže dít. Prostě…ne. Mám na dosah svůj životní sen a nějaký debilní basista mi řekne, že ne, kvůli vaječníkům?

Kurva, ne.

„Nechci se přidat k ženské kapele,“ hádám se, zatnu zuby a zavrčím.

Vlastně pokud by to byla skvělá ženská kapela a hledala bubenici, zaklepala bych na jejich dveře. Ale takoví nejsou. A chci být v Non-Castrato. Jejich hudba je prostě můj život. A potřebují bubeníka a já jsem tou nejlepší, to vím. A chci ukázat Fisherovi, že moje kapela nakope tu jeho.

Přidat se k Non-Castrato je perfektní řešení pro všechny.

Jediné řešení.

Kdyby ti debilové otevřeli své debilní, sexistické a prasácké mozky, viděli by to.

„Dobře, fajn,“ řekne Galooway a sebevědomě se kření. „Řekni mi jméno smíšené kapely a možná ti dáme šanci.“

Ušklíbnu se. Hra začala.

„Blacy Eyed Peas.“

„Kurva,“ zamumlá neohromeně. „To jsou zpěváci. Nehrají na nástroje, princezno. Nejsou kapela.“

„Tak dobře.“ Vydechnu a odfouknu si blond vlasy z očí, když začnu znova. „Fleetwood Mac, Blondie., JefersonAirplane, The – „

Galloway si znova odfrkne. „A holky v těch kapelách jen zpívají. Na to máme Harta; nepotřebujeme dalšího zkurveného zpěváka.“

„TalkingHeads,“ zakřičím. „A ta holka je baskytaristka, tím jsem si jistá.“ Pohrdavě se podívám na basáka přes jeho rameno. „A baskytaristka je taky v The SmashingPumpkins a – „

„Žádná z nich není bubenice.“ Galloway zvedne ruku, když otevřu pusu, abych se hádala. „A důležité je, že nechceme ženu. A je to naše kapela. Naše rozhodnutí. Tak čau, drahoušku. Až budu potřebovat vášnivou fanynku, aby mi to udělala na záchodech, zavolám ti.“

Zúžím na něj oči a otočím se k ostatním. „A vy dva lumíci tady budete jen stát a necháte toho debila rozhodovat za vás? Je snad váš diktátor?“

„Slyšel jsem tě,“ řekne Asher Hart. Zvedne své zelené oči a prohlédne si mě, než se mi podívá do obličeje. Když jen zúžím oči, zvedne ruce. „Upřímně. Vybíráme bubeníka jednotně a ty to nebudeš.“ Podívá se na Gallowaye a zamračí se. „Zdá se, že jsi to nepochopila, ať už tě slyšel hrát, nebo ne.“

„Ne,“ řekne Galloway a mrkne na mě.

Skoro začnu brečet, ale zadržím to a olíznu si rty. Galloway mě svým drzým odmítnutím nasral. Ale z nějakého důvodu mě Hartovo slušné vysvětlení zničilo víc.

A po smrti jsem se o to pokusila ještě jednou. „Tak fajn, Billy.“ Podívám se na něj, protože zbývá jen on. „Žádám jen o chvilku. Pokud se vám pak nebude líbit má práce, můžete mi říct, abych vám políbila prdel.“

Galloway se ušklíbne. „Byl bych radši, kdybys mi políbila ptáka. A možná hluboko v krku. Sakra, zlato, dal bych ti ho ochutnat, pokud máš žízeň.“ Natahuje ruku k zipu, ale Hart mu jednoduše řekne, aby přestal.

Zatnu zuby, abych neodsekla, a zamračím se na Gallowaye.

„A tady je další důvod, proč nemůžeme mít holku v kapele,“ řekne nakonec Holden a zašklebí se. „Když je s námi Gallay, podala bys za pět sekund žalobu za sexuální harašení.“

Převrátím oči. „Věř mi, zvládnu toho kozomrda.“ Podívám se na Gallowaye. „Když ode mě bude držet ruce dál, budu srát na to, co říká.“

Galloway na mě zakroutí prsty a zakření se. „Ach, ale tyto ruce jsou stvořené k poznávání, zlato. Zvláště na takovém těle, jako je tvoje.“

Ach, no tak.

„Gallowayi,“ varuje ho Asher. Pak se ke mně otočí a vrtí hlavou. „Omlouvám se; tady to pro tebe není to pravé. Určitě máš úžasný talent, ale potřebujeme se vrátit ke zkouškám. Máme málo času.“

V krku mi vyschne a znova se mi chce brečet. Ale zadržím to. Zatnu zuby a podívám se na všechny tři, kteří se tváří každý jinak.

„Takže prostě chcete být jako každá jiná rocková kapela?“ zeptám se. „S koženými kalhotami – „ ukážu na Gallowaye a znechuceně nakrčím nos, než ukážu na Holdena. „Tetováními, piercingy a zpěvákem, který je jako šlapka.“ Kouknu se na Harta a dám si ruce v bok. „Tak hodně štěstí.“

Odfrknu si, otočím se, jdu k východu, zastavím se u dveří a ohlédnu se. „Ach, a možná byste si měli vyhledat na Googlu Karen Carpenterovou, Moe Tuckerovou a HoneyLantree. To jsou bubenice ve smíšených kapelách. A jsou lepší, než vy nuly kdy budete. „Chinguen a sumadre.“ (Zkurvysyni)

Neprásknu dveřmi, jako bubeník přede mnou. Ostatním stačí jen pohled do mé tváře, aby věděli, jak jsem skončila.

Dám si paličky do kapsy se vší hrdostí, která mi zbyla, zvednu hrdě hlavu a polknu bolest.

A můj takzvaný kamarád se ušklíbne. „Nechtějí holku, co?“ V očích mu zajiskří a vím, že to věděl celou dobu.

Nepoctím ho odpovědí. Zvednu bradu ještě výš a jdu chodbou do zamračeného dne. Nebrečím, než jsem v autě, vyjedu z parkoviště a jsem nasraná, že mám vaječníky a tolik zatracených emocí.