TD - EPILOG

Překlad: Marťa

Ahoj holky,

máme tu poslední část příběhu o Brooklyn a Jasonovi a jak už jste všechny určitě uhodly, další kniha bude o mladší sestře Brooklyn, Cammie a Graysonu Coleovi. A určitě se máme na co těšit J.

Knihu vám začnu posílat až v září, musím si nechat odpočinout mozek od vší té angličtiny a vrátím se zase s čistou hlavou a hrrr do dalšího příběhu. Kdo by měl zájem o celou knihu The Duet, napište mi tady do komentářů vaše emaily a já vám jí pošlu.

Užijte si krásné léto a na počtenou v září J

Marťa

„Tak, jak to jde, můj švagře?“ Zeptala se Cammie, jakmile jsme se k ní, Jason a já, připojili k snídani. Byl týden po Gramy a Jason a já jsme strávili dny v posteli, střídavě psaním a sexem. Musím říct, že to byl skvělý systém a my už dokončili první píseň pro naše společné album. (Z toho faktu bylo naše vydavatelství u vytržení). 

Poté, co jsme v matraci skoro udělali díru, se nám podařilo opustit byt, abychom se s Cammie setkali na snídani. Bistro v centru Los Angeles bylo plné rodin s dětmi, těšících se na jídlo. Rozhlédla jsem se po prostoru a usmívala se na živou atmosféru, nad hrníčky s kouřící kávou.

„Cammie, Jason a já spolu technicky chodíme teprve týden. Ještě se nebereme,“ řekla jsem jí, jakmile číšník odešel.

Opřela se v křesle a se širokým úsměvem se dívala z jednoho na druhého. „Dávám tomu měsíc.“

Jason se zasmál, ale ne, že by nesouhlasil. Drahý Bože, budu za měsíc vdaná?

Ne.

Vůbec.

Možná.

„Pojďme si objednat něco k jídlu!“ Zvolala jsem, snad až příliš hlasitě, aby to vypadalo přirozeně.

„Co jste plánovali po snídani?“ Zeptala se Cammie, když si nalévala trochu smetany do kávy.

Sklouzla jsem pohledem k Jasonovi, který měl na tváři malý úsměv, pravděpodobně kvůli tomu, co jsem se pokusila udělat v posteli dnes ráno… nebo možná proto, že Cammie nakonec uskutečnila ten svůj kousek s otráveným ovocem.

„Chystáme se jít vyzvednout Lacy a vzít ji do dětského muzea. Uprosila nás, že chce vidět jeden z nových exponátů,“ řekl s hrdým úsměvem.

„To bude vzrušující,“ posmívala se Cammie.

Kopla jsem jí pod stolem. „Bude to zábava.“

„Jak to bude fungovat? Nemáš ji ve střídavé péči, viď?“ Zeptala se.

Jason zavrtěl hlavou. „Ne, tolik času s ní trávit nebudu, ale protože Kim a její snoubenec bydlí třicet minut odtud, souhlasili, že jí, mě a Brook, dají dvakrát do měsíce.“ Podíval se na mě s jemným úsměvem. „Nikdy jsem jí Kim nechtěl vzít, jen jsem se chtěl ujistit, že zatímco bude vyrůstat, budu stále součástí jejího života.“

„Aha,“ přikývla Cammie. „Jestli si jí, vy dva, chcete získat, asi byste jí měli dávat hodně sladkostí. Je to větší zábava, než muzeum.“

Vrhla jsem na ní, přes okraj hrnku s kávou, vražedný pohled. „Dobře, fajn, budeme se držet toho muzea, ale třeba bychom to mohli doplnit tím, že jí potom vezmeme na zmrzlinu.“

 Jason se zasmál. „Myslím, že tohle můžeme zvládnout,“ řekl a jemně mi stiskl ruku.

Cammie začal na stole vibrovat telefon, ale sáhla po něm rychleji, než já.

„A co naše pravidlo „žádné telefony u stolu“?“ Žertovala jsem.

Neopověděla. Místo toho se její uvolněný úsměv, který měla před okamžikem, začal ztrácet, když si četla přijatý email nebo textovku.

„Co se děje?“ Zeptala jsem se a naklonila se dopředu, abych viděla, co si četla.

Podařilo se mi zahlédnout logo Cole Designs v horní části emailu, než telefon schovala.

„Nic,“ lhala. „Jen email s potvrzením doby mého pohovoru s Graysonem příští týden.“

Jason a já jsme si vyměnily pohledy.

„Jak se na to cítíš?“ Zeptala jsem se opatrně, doufajíc, že mi konečně prozradí pravdu. Věděla jsem, že byla z nadcházejícího pohovoru nervózní. Věděla jsem, že to ovlivní její kariéru, ale byla neoblomná a stále měla nasazenou svou statečnou tvář.

„Cítím se, jako by mě najednou přešla chuť k jídlu,“ řekla a odstrčila skleničku s pomerančovým džusem.

„Budeš skvělá, Cammie. Nenech se vynervovat už tak brzy.“

Jason přikývl. „Můžu si s tebou projít otázky, jestli budeš chtít.“

Usmála se na něj. „Jestli to uděláš, budeš na sobě muset mít na míru šitý oblek, upravené vlasy a stát se úplným kreténem. Jedině tak mě můžeš opravdu připravit na Graysona Cola.“

„Cammie! Není tak špatný.“

Ostře se na mě podívala. „Máš pravdu. Je ještě horší. Během posledních let se ke mně choval hrozně.“

„Jak?“ Zeptala jsem se ve snaze slyšet její verzi příběhu.

„Většinou, jako bych ani neexistovala. Před několika lety přišel na jednu z mých hodin architektury a poté, co jeho přednáška skončila, jsem šla do zadní místnosti, abych se s ním pozdravila. Naprosto mě ignoroval. Vím, že mě viděl, ale ani neměl slušnost na mě kývnout nebo tak něco. Prošel přímo kolem mě a mluvil s jiným studentem z mé třídy.“ Pokrčila rameny. „Ten den jsem se konečně rozhodla, že on a já se přáteli nikdy nestaneme.“

Zamračila jsem se a zvedla svou sklenku s džusem k přípitku ve snaze odlehčit náladu. Byla jsem si jistá, že měl dokonale dobré vysvětlení, proč ji ten den ignoroval, ale nemohla jsem zpochybňovat skutečnost, že mezi těma dvěma vládlo vážné napětí.

„No, tak na Cammie, která bude mít příští týden úžasný pohovor, který jí nepochybně přivane práci jejích snů,“ řekla jsem se širokým úsměvem.

„A kdo bude dál mluvit o Graysonu Colovi, bude to poslední věc, kterou udělá.“

KONEC