TD - 28. kapitola

Překlad: Marťa

Připouštím, že Cammie nebyla nejmilejší člověk na světě, ale obvykle nikomu smrtí nevyhrožovala. Je jasné, že jsem při její výchově něco podělala.

Jason se zasmál, natáhl se k ní a podával jí obálku s kartičkou, kterou jí chtěl dát. Ona si je prohlížela, jako by to byl had, který se jí chystá kousnout, ale pak jí neochotně přijala. Samozřejmě, že se ji neobtěžovala otevřít.

„Myslím, že se něco pokazilo,“ dívala se neústupně. „Říkala jsem Hankovi, že až ho uvidí, má ho zabít…“

„Cammie! Buď hodná,“ varovala jsem jí v okamžiku, kdy se limuzína rozjela.

Měli jsme patnáct minut, než dojedeme zpátky do města, kde jsme měli rezervaci v módním francouzském bistru. (Patnáct minut na to, přesvědčit Cammie, aby dala Jasonovi pokoj.) Zarezervovala jsem pro nás salónek, přestože Cammie trvala na tom, že nechce večírek.

„Jsem hodná. Tohle je můj milý výraz, vidíš?“ Pokračovala a přinutila se velmi napjatě usmát.

„Vidím jen to, že vypadáš, jako postižená vačice,“ řekla jsem a rozhodila v porážce rukama.

„Ale roztomilá,“ řekla Summer a mrkla na Cammie.

„Měla by sis tu kartičku přečíst,“ řekl Jason a ukázal na sedačku vedle Cammie, kam malou krémovou obálku upustila.

„Možná bys mi měl odezírat ze rtů: N-E. Ne po tom, co jsi udělal mojí sestře.“

Oh, skvělé. Světe, vítej v mém dramatu. Tady, máš místo v první řadě.

„Cammie, vážně, všechno je v pořádku,“ řekla jsem a snažila se zachytit její pohled, abych jí mohla uklidnit. Nemohla jsem jí mít za zlé, že mě chtěla chránit, ale už jsem měla Hanka. Nepotřebovala jsem ještě Cammie.

„Dobře,“ řekla, zvedla obálku a prstem jí roztrhla. Seděli jsme tam a dívali se, jak rozkládá kartičku. Nebyla jsem dost blízko na to, abych viděla, co v ní stálo, ale vypadalo to dost jednoduše. Chvíli jí trvalo, než jí přečetla, ale nechtěla jsem do toho strkat nos. Když skončila, olízla si spodní ret a přikývla, zatímco kartičku znovu složila a vložila do obálky.

„Jen proto, že jsi tak kouzelně šukatelný, dám ti ho,“ řekla mu s potutelným úsměvem.

Ani jsem se jí neobtěžovala kárat, protože Jason vyprskl smíchy a zavrtěl hlavou. Ať už bylo uvnitř cokoliv, změnilo to Camiiin názor na Jasona a já musela použít veškerou unci své vůle, abych se nepodívala přes sedadlo a nevytrhla jí lístek z ruky, abych si ho mohla přečíst.

„Jsme tady,“ řekla Summer, zatleskala a přenesla tak veškerou pozornost směrem k bistru, do kterého jsme měli namířeno. Jednalo se o skrytý klenot města. Přední část restaurace byla natřená lesklým černým povrchem. Nad okny se klenul zlatý filigrán, který z potečkovaného exteriéru vytvářel umělecké dílo. Grayson stál u budovy s hlavou skloněnou dolů a listoval si v telefonu. Ve chvíli, kdy ho Cammie spatřila, ztuhla.

„Co tady sakra dělá Grayson?“ Zeptala se a z tváře jí viditelně zmizela barva.

Takovou reakci neměla, ani když uviděla Jasona.

„Přišel na tvou promoci, tak jsem ho pozvala na oběd,“ vysvětlila jsem jí s pozorným pohledem upřeným na ní.

Řidič limuzíny zaparkoval před vchodem do restaurace a všichni jsme vystoupili na chodník. Cammie si chtěla sundat čepici, ale držela jsem v ruce foťák.

„Nech si jí na dvě fotky, a pak si jí můžeš sundat,“ prosila jsem. Opravdu moc jsem si chtěla tuhle fotku dát nad krb.

Vzdychla a vystoupila za námi ven, jako by nechala všechnu drzost v limuzíně. Kdy jsem jí postavila k lesklému pozadí restaurace, nebojovala se mnou. Oči měla přilepené na mě a s úsměvem se nechala vyfotit. To vše, aniž by dala najevo, že ví o Graysonově přítomnosti.

Viděla jsem, jak jí on sleduje postranním pohledem a nemůže od Cammie odtrhnout pohled.Studoval jí se svraštělým čelem, rty staženými do tenké linky a výrazem, který nebyl úplně zamračený. Dobře, zamračení to bylo hodně blízko.

„Fajn, skončilas?“ Zeptala se Cammie neobvykle bázlivým tónem. Nikdo nedokáže takhle zkrotit Cammie, ale Grayson je zřejmě výjimka.

„Ano. Mám pár dobrých fotek,“ řekla jsem a prohlížela si poslední záběry.

„Konečně! Umírám hlady!“ Řekla Summer a už si to mířila ke dveřím. Grayson se držel zpátky, balancujíc na chodníku s rukama zastrčenýma v kapsách kalhot.

„Cameron, mohl bych s tebou na chvíli mluvit?“ Zeptal se s výrazem zdvořilého nezájmu, na což jsem u něj nebyla zvyklá. Podívala jsem se na Cammie, když pomalu polkla a přikývla.

„Zatím běžte dovnitř, lidi,“ řekla a v jejích očích byla znát nejistota a opatrnost.

Neměla jsem ponětí, o čem s ní chtěl mluvit, ale pokud se tak zbaví napětí mezi sebou, byla jsem všemi deseti pro. Uvedla jsem všechny dovnitř a odolala nutkání sledovat Cammie a Graysona oknem bistra.

Jason sklouzl dlaní po mých zádech, jak jsme se tam motali před restaurací.

„Myslím, že Grayson je ještě tajemnější, než ty,“ zažertovala jsem a podívala se na něj přes rameno.

Ušklíbl se na mě. „Nejsem tajemný. Jsem tichý.“

Zasmála jsem se. „To je to samé. Když jsi sexy a tichý, ženy si myslí, že jsi tajemný.“

Jeho obočí ožilo. „Myslíš, že jsem sexy?“

„Jo,“ odpověděla jsem s jistotou. „Jako když se díváš na batole… to je taky sexy.“

Smál se. „Myslím, že nevíš, co to slovo znamená.

Do malé zadní místnosti jsme vešli malým klenutým průchodem, kde plánovačka oslav dokončovala rozsvěcování zbývajících svíček. Květinovou výzdobou tu místnost naprosto proměnila a uprostřed stál stůl s bílým plátěným ubrusem. Malý, ale dekadentní dort byl na malém stolku, který bude také zastávat bufet s jídlem. Ideální pro pozdní svačinku.

Na konci stolu stála Camiina zarámovaná fotka. Seděla mezi našimi rodiči na pláži a v jejím úsměvu chybělo několik zubů. Přišla o rodiče v mnohem mladším věku, než já, ale při pohledu na ní teď, bylo těžké uvěřit, že nebyla vždy tak zodpovědná a sebevědomá. Jistě, měla prořízlou pusu a občas mluvila dřív, než myslela, ale byla jsem pyšná na to, jaká žena se z ní stala.

Zrovna jsem se otočila od fotografie, když vešla dovnitř a připojila se k nám.

Grayson s ní nebyl.

Zamračila jsem se. „Zabilas ho?“

Když se mému vtipu nezasmála, věděla jsem, že se něco děje. Zírala na stůl před sebou, ale myšlenkami se zdála být milion světlených let daleko.

„Co Grayson chtěl?“ Zeptala jsem se, obešla stůl směrem k ní. Zranil její city?Vypadala totiž, jako by právě dostala facku.

„Chce, abych šla na pohovor do jeho firmy.“

Spadla mi čelist. To byla absolutně ta poslední věc, kterou jsem čekala, že řekne.

„To je skvělé, Cammie!“

Otupěle přikývla. Co jí sakra udělal? Lobotomii?

„Není to dobré?“ Zeptala jsem se a sehnula se, abych jí viděla do očí.

Zavrtěla hlavou. Ne, aby mi odpověděla, ale jako by si chtěla vymazat myšlenky. „Ano. Jo, je to dobré. Pojďme se najíst,“ řekla, zhluboka se nadechla a vzhlédla k bufetovému stolu.

Jason a já jsme si vyměnili pohledy, ale pokrčil rameny. Ať se s ní děje cokoliv, zjevně o tom teď nechtěla mluvit a já jí nechtěla nutit. Byl to její den.

Přes stůl přetékající jídlem jsem vyprávěla příběhy o Cammiině dětství a dospívání – což bylo kupodivu dějově velmi podobné. Byla tvrdohlavá, bez ohledu na věk.

Když nastal čas na dezert, servírka odnesla naše špinavé talíře pryč. Při té příležitostijsem se, zatímco byli všichni ostatní zaměstnaní,otočila ke Cammie.

„Takže, kdy myslíš, že budeš mít ten pohovor?“ Zeptala jsem se tiše, abych zajistila našemu rozhovoru soukromí.

Pokrčila rameny a hrála si se svojí vidličkou. „Říkal, že na dva týdny bude kvůli projektu mimo město, ale že mi jeho asistent zavolá.“

„Půjdeš tam?“ Zeptala jsem se.

Upustila vidličku, až zařinčela o keramický talíř. „Samozřejmě. Bylo by hloupé odmítnout pohovor do takové firmy.“

Podívala se na mě těma svýma tmavýma očima a já viděla, kolik je v nich zadržovaných emocí.

„No, jsem si jistá, že si povedeš skvěle,“ ujistila jsem jí a sevřela ruku.

***

Dny po Cammiině promoci jsem měla plné schůzek, vybírání a zkoušení šatů, zkoušek a pochůzek. Můj trenér se mnou cvičil dvakrát denně (což se snažil ospravedlnit tím, že vypotím přebytečný stres, ale to jsem mu nežrala). Jakmile jsem dokončila jednu věc v programu, za dveřmi už na mě čekala Summer, připravená mě nasměrovat k další. Poslední týden před Grammy nebyl nikdy snadný a pokud jste účastník, je to ještě horší. Když jsem se probudila dva dny před předáváním cen s obřím pupínkem na tváři, mysleli byste si, že právě začala třetí světová válka, jak jsem ječela.

„Drahý Bože, proč mě prostě nezabiješ? Takhle na červený koberec nemůžu jít.“

Při zpětném pohledu byl pupínek pravděpodobně ten nejmenší z mých problémů, ale bylo to fyzické, hmatatelné a tak jsem se zaměřila na tohle a ne na fakt, že se život kolem mě rozpadá. (Vidíte, jak dramatická dokážu být, když mě trenér nutí dvakrát denně cvičit a ještě sníží příjem mých sacharidů na polovinu?)

„Je třeba, aby ses uklidnila, Brooklyn. Do neděle o něm nebudeš vědět,“ řekla Summer, když jsme vcházeli do módního domu značky Roberto Cavalli, kde měla být poslední zkouška mých šatů. A když říkám „šaty“, vážně myslím „šaty“.

Ve skříni jsem měla tři róby: Bílé nadýchané na červený koberec; těsné krátké červené šaty, ve kterých ukážu hodně ze svých nohou; a na afterparty hodně podobné, jako ty červené, ale tyhle budou hedvábné černé a střižené tak, aby se v nich lépe tancovalo.

„Cokoliv řekneš. Klidně mi v neděli ráno sežeň nějakého umělce v líčení, který mi zaplní póry cementem a vyhladí tvář dohladka.“

„Ty už ani nevíš, co mluvíš,“ zavrtěla hlavou a vystrčila mě na vyvýšený stupínek uprostřed místnosti. Po třech stranách stály zrcadla, abych mohla vidět šaty ze všech úhlů.

„Ach, než začneme, z nakladatelství se mě ptali, jak ty a Jason dorazíte v neděli na místo konání,“ řekla Summer.

„Odděleně,“ odpověděla jsem. „Nejdeme na rande, i když s tím Cammie možná počítá.“

„To počítá, ale ona by vypadala ve smokingu skoro stejně dobře,“ řekla s úsměvem.

„Perfektní – to jí usadí. Další bod na seznamu.“

„Vy dva spolu randíte?“ Zeptala se a přitom listovala položkami v seznamu.

„Summer,“ varovala jsem jí, když jsme se setkali očima v zrcadle.

Pokrčila rameny. „Myslela jsem, že se zeptám a zkusím, jestli mi odpovíš popravdě.“

„On a já jsme přátelé. Alespoň si myslím, že jsme přátelé.“

„Jasně, a já jsem agentka FBI v utajení,“ řekla, když protočila očima.

„Myslím to vážně. Včera jsme na zkoušce žertovali a povídali si. Bylo to normální a to, co přátelé dělávají.“

„Měli jste nebo neměli sex?“ Zeptala se.

Opřela jsem se rukama v pase. „Nevzpomínám si.“

„A co jeho manželství?“

Zvedla jsem oči v sloup. „Podepsal rozvodové papíry a ona je zasnoubená s jiných chlapem, proboha. Snažil se dostat Lacy alespoň do částečné péče, ale vypadá to nemožně.“

„Ale ne, opravdu?“

Přikývla jsem, smutná, že je to pro něj tak složité. Právě v tu chvíli vstoupila do místnosti jedna z asistentů, oblečená v těsných kožených kalhotách s černým svetrem přehozeným přes ramena. Když přistupovala blíž, klepaly podrážky jejích špičatých bot o barevnou betonovou podlahu.

„Omlouvám se, že jsem vás nechala čekat. Hned začneme,“ řekla a prohlédla si mě odshora dolů. Dost dlouho setrvala pohledem na pupínku. Svině jedna obrovská. Věděla jsem to.

„Vaše poslední zkouška je zítra?“ Zeptala se asistentka s falešným úsměvem.

„Ano,“ odpověděla jsem a snažila se ignorovat svírání žaludku. Se vším, co se teď dělo, jsem to odsunula na vedlejší kolej, ale jakmile někdo zmínil blížící se předávání cen, moje pocity se přihnaly zpátky, jako velká voda.

„No, doufejme, že to zmizí,“ řekla žena, dvakrát zatleskala, aby přivolala druhou asistentku, která přivezla ze zadní místnosti stojan s oblečením. Na kovové tyči vysely moje tři šaty, každé krásnější, než ty předchozí.

Dívala jsem se na sebe do zrcadla a snažila se vidět sebevědomou ženu, o které jsem věděla, že tam někde je. Pravdou bylo, že jsem nebyla nervózní z vystoupení, ale z toho, že po tom už nebudeme mít důvod setkávat se sJasonem na zkouškách. Věděla jsem, že buď půjdu s pravdou ven a řeknu mu pravdu: Překvapení, nechci, abys byl můj kamarád, ty směšně sexy chlape. Chci s tebou chodit a mít děti. Nebo budu muset hrát hloupou a nadále žít ve lži.

Budu se muset dívat na to, jak se vrací do Montany nebo kamkoliv, kam po Grammy zamíří a budu muset žít s tím, že jsem mu neřekla pravdu o tom, co k němu doopravdy cítím.

Ach jo a ještě mě za dva dny čeká vystoupení před několika miliony diváky. Nic hrozného, že ne?