TD - 27. kapitola

Překlad: Marťa

„Takže ty a Jason jste zase přátelé? Jenom tak?“ Zeptala se Cammie, když jsme seděly v limuzíně a mířily na její promoci. V bílých šatech vypadala nádherně. Tmavě hnědé vlasy se jí přirozeně vlnily a s promoční čepicí jí to moc slušelo. Talár měla položený na klíně a roztržitě po něm přejížděla rukama. Věděla jsem, že to nepřizná, ale ten kus látky symbolizoval to ohromné množství práce, které do studia vložila.

„Ne. Nejsme přátelé.“

Přimhouřila na mě oči. „Ta dáma protestuje až příliš.“

„Co?“

„Říkala jsi, že někdo, kdo tolik používá slovíčko „ne“, lže.“

Věnovala jsem jí nabroušený pohled. „Viděla jsi JEDNU epizodu Myšlenek zločince a teď si myslíš, že můžeš číst v lidech, jako detektiv?“

Pokrčila rameny a dramaticky si prohlížela nehty. „Myslím, že můžu. Je to dar. Například vím, že máš Jasona pořád ráda, troufám si říct, že ho dokonce miluješ. A on není úplný idiot, takže tě miluje taky.“ Podívala se na mě. „Tak, jaká jsem?“

Podívala jsem se z okna a snažila se soustředit na okolní krajinu. „Hrozná. Byla bys hrozný detektiv.“

Když jsme zastavily před univerzitou, posunula se ke dveřím limuzíny. Než ale vystoupila, ohlédla se na mě a mrkla.

„Jen abys věděla, jsi roztomilá lhářka.“

Ukázala jsem jí zvednutý prst, ale už vystupovala a neviděla to.Místo toho, přesně v ten okamžik, nahlédl do limuzíny mladý asiat s obří kamerou zavěšenou na krku.

„Ach bože, omlouvám se,“ řekla jsem, ve snaze uklidnit situaci, ale řidič už zavřel dveře. No, tak tímhle určitě přijdu o mužské fanoušky z Asie. Všechny do jednoho.

Naplánovat promoci bylo složité. Nepomáhalo ani to, že jsem nemohla sedět v publiku, takže mi škola zřídila v mezipatře vlastní místnost. Hank touto bezpečnostní situací nebyl nadšený, ale já byla naštvaná, že jsem nemohla provést svůj původní plán, který měl začít v okamžiku, kdy Cammie vystoupí na jeviště. Čtěte jako: zahrnovalo to deset mlhových rohů a tucet mužských striptérů.

Zpočátku jsem byla sama. Hank obsadil dveře a postavil se před ně se svou obvyklou lhostejnou fasádou. Ale pak přišla Summer a jedna z mých sestřenic, Patricie. Když naši rodiče zemřeli, měly jsme jen malou rodinu, takže jsem byla ráda, že si Patricie našla čas a přiletěla až z New Yorku, aby Cammiepodpořila.

Naše soukromé apartmá mělo chlazené šampaňské a podél jedné stěny stály stoly s občerstvením. Asi pět minut před zahajovacím projevem jsem se rozhodla, že celá akce bude mnohem lepší s alkoholem, tak jsem se vydala otevřít láhev bublinek.

V okamžiku, kdy jsem došla ke kbelíku s ledem, se otevřely dveře a dovnitř vešel Grayson Cole. Ve svém námořnicky modrém obleku šitém na míru a kravatou, vypadal jako chodící reklama na Armaniho. Hnědé vlasy měl sčesané dozadu a oči měl pronikavě ostré, jako nikdy předtím.

„No nekecej!“ Řekla jsem a na láhev jsem úplně zapomněla. „Graysone!“ Přiběhla jsem k němu, abych mu dala pusu, ale i když jsem měla podpatky, musel se sklonit, aby mě přátelsky objal kolem ramen. „Co tady děláš?“

Když jsem se odtáhla a podívala se na něj, nezdálo se, že zná odpověď na mou otázku víc, než já.

„Summer volala mému asistentovi,“ řekl.

Jasně, ale to nebyla odpověď na moji otázku. Co proboha dělal na Cammiině promoci?

Věnoval mi zmatený úsměv a znovu mi vysvětlil svou přítomnost. „Chtěl jsem se podívat na novou úrodu architektů,“ pokrčil rameny a vklouzl rukama do kapes obleku.

Spráááávně, to dávalo smysl.

Bez ohledu na to, jaké měl důvody, jsem byla ráda, že vidím starého přítele. Vypadal až uhrančivě hezky, což jsem věděla, že ocení i Summer a Patricie. Když už nic jiného, měly jsme se během příštích několika hodin na co dívat.

Grayson si vzal na starost šampaňské a otevřel ho, jako profesionál, a pak každému nalil malou sklenku.

„Jak bylo v Montaně?“ Zeptal se, když jsme se postavili k oknu, abychom se mohli dívat dolů na absolventy. Neměla jsem ponětí, kde byla Cammie. Odmítla mou radu, aby si namalovala na víčka penisy, abych jí mohla snadněji najít. Je evidentní, že mě měla poslechnout.

„Montana byla…“

Nemohla jsem se rozhodnou, které přídavné jméno by se hodilo nejlépe. Dobrá, špatná, sexy, hrůza. Nehodilo se ani jedno.

„…krásná přesně tak, jaká bys očekával, že bude,“ odpověděla jsem mu s malým úsměvem.

Přikývl, jako by to chápal, ale nepokoušel se ze mě dostat žádné další podrobnosti. V tom byl Grayson dobrý. Byl to ten druh člověka, a starého přítele, který se nikdy nesnaží dostat z vás informace, které mu říct nechcete. Někdy stačí dát lidem jen prostor.

Jediná osoba, které jsem byla ochotná ustoupit, byla Cammie. Neměla jsem ponětí, jestli to za několik týdnů neskončí. Fakt, že ukončuje vysokou, mluví sám za sebe. Jen jsem potřebovala zjistit, jestli tady bude pro ni. Usmála jsem se.

„Na zdraví,“ řekla jsem a ťukla si s jeho sklenicí v okamžiku, kdy se znovu otevřely dveře. Wow, rýsovala se tady poměrně velká párty. Další věc, kterou jsem věděla: Hank si z nás všech přišel dělat legraci. Až když jsem se otočila ke dveřím, uviděla jsem, že nepřišel další kamarád. Nebo alespoň někdo, kdo se mohl považovat za Cammiina přítele.

Do apartmá vešel Jason a vypadal, jako by se vydal na misi. Z celé místnosti, jakoby odsál veškeru kyslík, a já nemohla popadnout dech. Když si nás pět prohlížel, prohrábl si rukou vlasy.

Jakmile se jeho oči upřely na mě, zhluboka se nadechl a nechal ruce klesnout k bokům.

„Ahoj,“ řekl a vstoupil dovnitř, aby mohl Hank zavřít dveře.

 Byla jsem ztuhlá šokem. Moje sestřenice, Patricie, bublala nervózní energií, a buď tam byla schovaná myš, nebo ty divné zvuky vyluzovala ona.

„Do prdele. Ty jsi Jason Monroe. Přátelé mi tohle neuvěří,“ řekla a vytáhla telefon. Jason na ni mrkl, a pak se otočil ke mně, vůbec nevyvedený z míry jejím vzrušením. Nebyl ani zdaleka tak dobře oblečený, jako Grayson. Měl tmavé džíny a koženou bundu a nevypadal ani, že by se takového ceremoniálu měl účastnit. Přesto tam ale byl.

„Zvládl jsi to,“ řekla Summer s úsměvem.

„Ano. Díky za info,“ řekl Jason a vděčností sklonil hlavu.

Zatraceně, Summer.

„Sakra, koho jsi ještě pozvala? Neprojde těmihle dveřmi prezident s Michellinou rukou pod paží?“

Summer se zasmála. „Ne, ale papež tě nechává pozdravovat,“ řekla, upila šampaňského a otočila se zpátky k oknu, jako by nemohla za to, že tady přede mnou stojí Jason.

Grayson, stále laskavý podnikavý muž, postoupil dopředu, aby se Jasonovi představil, a když se jejich ruce dotkly, myslela jsem, že se můj mozek zkratuje z těch blesků, které mezi nimi jiskřily. Divím se, že si dokázali podat ruce.

Poté, co se všichni poznali, a moje sestřenice si s Jasonem udělala půl tucet fotek, se Jason s jemným výrazem otočil ke mně.

„Mohl bych si s tebou na minutku promluvit venku?“ Zeptal se a ukázal ke dveřím.

Zírala jsem na dveře a snažila se posbírat zdravý rozum. Když jsem ho následovala ven, nikdo tam nebyl, aby mi zabránil rozkopat mu kosti. Ale kdybych ho následovala ven, mohla jsem mu zlámat kosti v soukromí.

Důvěřivá ke svému rozhodnutí jsem šla ke dveřím, vědoma si toho, že všechny oči v místnosti jsou upřené na nás, jak odcházíme.

„Takže, jsi na promoci mé sestry,“ řekla jsem, založila si ruce přes prsa a opřela se o stěnu na chodbě. Rozhlédl se na obě strany, a pak mě zatáhl dál od apartmánu, pravděpodobně proto, aby náš rozhovor nebylo možné zaslechnout.

„Ano, jsem,“ odpověděl prostě.

„Proč?“

Pustil mou paži a opřel se o zeď naproti mně. Ten volný prostor mi dovolil znovu se nadechnout, což mi pomohlo vyčistit hlavu.

„Vím, že ti LuAnne volala a řekla ti celý příběh o mé minulosti,“ řekl.

Zamračila jsem se. „Naštval ses?“

Zavrtěl hlavou. „Ulevilo se mi, že už všechno víš.“

„To je důvod, proč jsi sem přišel?“

Přejel si jazykem přes spodní ret, než odpověděl. „Uvědomil jsem si, že tvoje slova byla pravdivá – měli jsme k sobě být upřímní hned od začátku. A je to moje vina.“

Nevěřícně jsem zabručela. „Pokračuj.“

Protočil nad mou reakcí očima, ale já si nemohla pomoct. „Nechtěl jsem být tvůj přítel. Nechtěl jsem s tebou spolupracovat, ale neměl jsem na vybranou.“

„Páni. Jak romantické,“ řekla jsem.

Zasténal a prohrábl si rukama vlasy. Chystala jsem se ho varovat, že mu ze všeho toho stresu předčasně vypadají vlasy.

„Ne, jen poslouchej. Nepotřeboval jsem ve svém životě ženu. Stále jsem se snažil vyřešit svou minulost. Ale kdybych na jednu minutu vytáhl hlavu ze zadku, uviděl bych pravdu.“

Založila jsem si ruce za zády a setkala se s jeho pohledem. „A jaká je pravda?“

„Měli jsme být přátelé hned od začátku. Skuteční přátelé.“

Jeho vážný výraz a strach z odmítnutí v jeho tmavých očích mě obměkčilo. „Vážně tady nejsi jen proto, aby ses ujistil, že už ti Cammie nebude posílat žádné otrávené ovoce?“ Řekla jsem a uculovala se přitom.

Ušklíbl se. „Je to pravda. Tedy většina z toho.“

Byli jsme ochotni překlenout mosty a pokusit se opravit vztah, který nikdy neexistoval.

Natáhla jsem mezi nás ruku. Upřel na ní svůj temný pohled a na okamžik studoval tu bílou vlajku, než ke mně znovu vzhlédl. Jeho rysy zjemněly, a pak se usmál tím svým okouzlujícím úsměvem. Když mě vzal za ruku a prstem se dotkl místa na zápěstí, kde mi tepal puls, musela jsem se ostře nadechnout.

„Je mi líto, jak ta situace proběhla a mrzí mě, že jsem se k tobě tak choval.“

Přikývla jsem s malým úšklebkem.

„Přátelé?“ Zeptala jsem se a snažila se ovládnout vzrušení ve svém hlase.

Ach, no tak, to nepoznal, že jsem si s těmi „přáteli“ dělala legraci? Chtěla jsem otevřít dveře do místnosti po naší levici, zatáhnout ho dovnitř a nechat ho trpět za to, co mi udělal. Ale to bylo to, co by udělala stará Brooklyn. Nová Brooklyn, která byla v pohodě, ovládala se, a nepotřebovala sacharidy nebo kofein mu mohla podat ruku a předstírat, že se jí to nedotklo.

„Přátelé,“ souhlasil předtím, než mi ruku pustil.

„Jen pro ujištění, mají přátelé sex?“

Zasmál se. „Ne. To si nemyslím.“

Sakra.

„A co orál? Jako, chtěl bys ho vykouřit? To je v pohodě, že jo?“

Zasmál se a zavrtěl hlavou, tlačil mě, s rukou na dolní části mých zad, k našemu apartmá.

„Děláš takové věci s Graysonem?“ Zeptal se mě, sledujíc mě koutkem oka.

Smála jsem se. „Oh, pěkný.Přivedla bych Graysona už dřív, kdybych věděla, že budeš žárlit.“

Neústupně zavrtěl hlavou. „Ne, přátelé na své přátele nežárlí.“

Poklepal si na hruď ve chvíli, kdy jsme se vrátili do apartmá. „Tak na to mysli, kamaráde,“ dobírala jsem si ho. Než jsem stačila natáhnout svou ruku, chytil jí do své a přitiskl si jí na prsa, takže jsem pod svou dlaní cítila bušit jeho srdce. Doobře, tak tohle… tohle vážně nebylo něco, co bych mohla dělat s někým, kdo byl jen kamarád.

„Po tobě, kámo,“ protáhl, až to znělo, jako svádění. Byl „kámo“ eufemismus pro něco jiného? Rozhodně to tak znělo.

Než jsem se nad svou otázkou mohla zamyslet, dveře apartmá se nám otevřely a Jason pustil mou ruku.

***

„Dokázala jsi to!“ Zařvala jsem, jakmile Cammie vklouzla do limuzíny. Všichni jsme seděli uvnitř a čekali, až se k nám připojí, abychom se mohli vydat na oběd. Přizvala jsem jak Jasona, tak Graysona (cha, zní to dost podobně), ale Grayson naléhal, že pojede na místo svým autem a sejdeme se až tam. Přísahám, že ten člověk mění nálady rychleji, než těhotná žena v prvním trimestru.

Cammie držela ruce nahoře a jásala, jak se posunovala po černé kůži sedadla. „Už žádné studio. Žádné další nemožné projekty a žádní další nepříjemní profesoři!“ Zpívala. Pak se podívala na druhý konec limuzíny, kde seděl Jason a úsměv jí opadl.

„Sakra. Vypadá to, že můj košík s ovocem nefungoval. Měl bys být mrtvý,“ řekla a zírala na něj. „Mám dojem, žes nevyzkoušel grep.“