Sizzle - kapitola 62 - 64

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Kapitola 62

Thalia

Přede dvěma dny by mě nikdy nenapadlo, že budu někdy znovu stát v Jackově domě.

Mia mě přesvědčila, abych zůstala a působila jako její družička; také mi vysvětlila, skutečný důvod proč se zbavila Rebeccy, který byl dost odporný. Není divu, že Rebecca požádala Lewise, aby použil moje jméno. Zbavit se mě – znamenalo vyčistit si cestu k Jackovi.

Jack. V průběhu posledních pár dní mi chyběl jako blázen. Chyběl mi jeho hlas. Chybělo mi jeho tělo. Chyběl mi pohled v jeho očích, když by se na mě díval.

Také jsem nemohla zapomenout, jak vypadal, když jsem mu řekla sbohem. Zlomila jsem mu srdce, jako to on udělal mému, a to ve mně vyvolalo ještě horší pocit, než už jsem měla.

Za třicet minut, si Mia a Liam, budou říkat jejich svatební slib s Jackem, který bude stát pro Liama a já jako jediná družička, pro Miu. Budu muset jít zpátky uličkou s Jackem poté, co budou vyřčeny sliby, čehož jsem se děsila. Nebyla jsem si jistá, jestli zvládnu jít vedle něj, aniž bych se ho dotkla, nebo abych nezačala plakat.

Nejspíš jsem vyplakala kbelíky. Dokonce jsem plakala i do telefonu, když jsem mluvila s tátou.

Chtěl získat další let dolů ke mně, ale nechtěla jsem o tom ani slyšet a slíbila jsem jemu i mámě, že přijedu domů příští týden. Táta mi řekl, že měli odletět na Havaj, ale že změní lety o týden nebo dva později, podle toho na jaký let se dostanou.

Musím říct, to že jsem byla překvapená, bylo slabé slovo. Byla jsem v šoku jako peklo.

Také jsem dospěla k závěru, že i když jsem byla ta ukřivděná, bylo to hloupé nás oba trestat, tak, jak jsem to udělala. Milovala jsem ho. Milovala jsem ho z celého srdce a chtěla ho ve svém životě, jestli mě ještě bude chtít.

Mia se smála, když jsem se jí zeptala, jestli si myslí, že mě pořád chce.

Po svatbě jsem plánovala zachytit Jacka o samotě, a říct mu, jak moc mi chybí a že ho stále miluju. Jen jsem doufala, že nebude příliš pozdě.

***

„Thalie, vypadáš nádherně,“ řekla mi Mia vracejíc se do místnosti. Měla jsem na sobě šaty, které jsme vybraly, když jsem si myslela, že si vezme Jacka.

Moje vlasy byly natočené od kadeřníka, a připnuté na vrcholu hlavy drahokamy ozdobenými jehlicemi, s pár volnými pramínky po celém mém obličeji a krku.

Bylo to poprvé, co jsem viděla Miu v jejích svatebních šatech a ona byla naprosto ohromující.

Přiznala Liamovi, že šaty které si vybrala, byly pro něj, a že to byl jediný způsob, jak se mohla dostat přes to utrpení. Myslím, že jsme všichni měli slzy v našich očích, když to Liamovi přiznala.

Miiny šaty byly z bílé krajky s proloženým živůtkem, který se rozšiřuje z jejích boků. Byly bez ramen a s krátkým rukávem. Vypadala jako princezna, a nemohla jsem se dočkat, až uvidím Liamovu tvář, když ji uvidí. Jen jsem doufala, že nebudu roztržitá kvůli svědkovi.

„To vážně bude mít jazyk ženicha na podlaze. Vypadáš úžasně. Stále platí, že tě Donovan povede uličkou?“

Zatímco vrtěla hlavou, usmála se na mě.

„Ne. Už ne. Táta přišel do domu dnes ráno a omluvil se. Řekl, že ho prostě naštvalo, když mě Liam před třemi lety opustil. Řekl, že nepřemýšlel o ničem jiném v posledních několika dnech a uvědomil si, jak šílené to vše se zdálo. Bylo to poprvé, co jsem ho kdy viděla v rozpacích. Plánuje se omluvit i tobě, říkám ti to, abych tě varovala.“

„Páni. Jaký to pekelný týden.“

„No tak jdeme. Mám ženicha přízemí, který by mohl začít být trochu nervózní, jestli mě brzy neuvidí.“ Usmála se, táhla mě ke dveřím.

Smál jsem se.

„Neexistuje žádný způsob, že by někdy změnil názor. To prostě není možné.“

Když jsme šly chodbou ke schodům, vše co bylo k slyšení, bylo šustění našich šatů, když jsme šly, a houslová hudba přicházející zvenčí v blízkosti speciálně postaveného altánku, kde se bude konat svatba.

Motýli poletovali kolem v mém žaludku, když jsme šly po schodech směrem otci Mii, který čekal dole na jeho dceru. Uviděl mě a vypadal nervózně.

Jak uchopil Miu za ruku, otočil se na mě.

„Thalie, dlužím ti obrovskou omluvu.“ Odmlčel se, polkl, podíval ven z okna a pak se znovu setkal s mým pohledem.

„Nebyl jsem sám sebou, ačkoli neexistuje opravdu žádná omluva za potíže způsobené mnou, mezi tebou a Jackem. Je mi to líto, a já doufám, že to můžeme nechat za námi, zvláště dnes na svatbě mé dcery.“

Určitě zněl, jako že se opravdu omlouvá.

„Omluva přijata.“ Držela jsem ruku k němu, kterou přijal, a jemně jsme si potřásli.

„Díky tati. Teď mám schůzku se svým ženichem.“

Mia vzala za loket svého tátu a táhla ho směrem k balkonovým dveřím, pak se podívala přes rameno na mě, mrkla, pak se zeptala: „ Ty zůstaneš tam?“

„Asi ne,“ zamumlala jsem.

Mia a její otec odešli do zahrady přede mnou, takže poté, co se zastavili, proklouzla jsem před ně a čekala, až začne hrát hudba.

Můj žaludek se chvěl nervy a vzrušením, a pak za doprovodu hudby mě moje nohy nesly uličkou.

Na půli cesty uličkou jsem si dodala odvahu, abych se podívala na Jacka, a když jsem to udělala, setkala jsem se s jeho očima, které byly tak plné lásky ke mně.

Byl tak pohledný v jeho formálním svatebním obleku; že mi zeslábla kolena a moje kalhotky byly mokré. Nemohla jsem se dívat jinam.

Vzala jsem si své místo po straně, obrátila se a čekala na Miu, ale stále jsem nemohla odtrhnout oči od Jacka.

 Vzala jsem od Mii její květiny, a pak se obrátila dopředu, když jsem se snažila dostat své emoce pod kontrolou, protože jsem byla jen pár vteřin od breku.

Kapitola 63

Jack

Stojící vedle mého bratra, mé oči byly určeny pouze na Thalii, když procházela uličkou směrem k nám. Ona mě málem přivedla na kolena.

Udělala oční kontakt a pak zůstala zaměřená na mě. Nechal jsem ji vidět všechno, co jsem k ní cítil v mém pohledu, a jsem si zatraceně jistý, že ukazuje, co cítí ke mě, což naplňuje mé srdce nadějí, že není vše ztraceno.

Bože, jak já ji miluju.

Liam mě šťouchl, čímž mě přinutil otočit se dopředu s ním.

Můj bratr se přede mnou ženil, a vše na co jsem mohl myslet, byla žena stojící na protější straně nevěsty.

Byla to ohromující, a chyběla mi jako blázen, těch posledních několik dní.

Vím, že jsem předtím strávil nějaký čas pryč od ní, když jsem se snažil udělat správnou věc, a nezaplést se s ní. Ale poté, co jsme sdíleli naše postele, nemohl jsem bez ní spát. Měl jsem jí pod kůži a ve svém srdci. Zabydlela se tam a já jsem jí to plánoval říct hned poté, co můj bratr dořekne své sliby.

Včera jsem zašel do banky a získat babiččin zásnubní prsten, který jsem plánoval Thalii dát na prst, ještě před koncem tohoto dne.

Mia také měla zásnubní prsten od mojí druhé babičky, matky mého otce, takže by obě dámy měly být šťastné.

„Jacku, kde kurva jsi? Prsten,“ zašeptal Liam pod vousy.

Hovno.

Rychle jsem sáhl do vnitřní kapsy saka a vytáhl dva snubní prsteny.

„Žádný problém.“ Podal jsem mu je, a znovu jsem zachytil Thalii, jak se na mě dívá, očima plnýma smíchu.

Mrkl jsem na ni a sledoval, jak se jí celý obličej rozzářil.

„Vzpamatuj se,“ zašeptal znovu Liam.

„Pospěš si,“ zabručel jsem, což Mia slyšela a zasmála se.

Nedlouho poté co Liam líbal šťastnou červenající se nevěstu, kráčel s ní uličkou zpátky. Pak byla řada na mně, abych šel uličkou s Thalii za šťastným párem. Natáhl jsem k ní ruku; vklouzla její rukou do mojí, a usmála se na mě.

Usmál jsem se na ni zpět, a nemohl jsem přinutit své hlasivky, aby spolupracovaly.

Přitáhl jsem si ji blíž, když jsme šli uličkou, spodní část jejich šatů se obalila kolem mé nohy, což nás udrželo pohromadě.

Sotva jsme se dostali k Liamovi a Mii, fotograf nás všechny táhl pryč kvůli focení. Něco na co jsem se těšil, protože to znamená, že budu mít znovu Thalii v náručí, i kdyby to bylo jen na krátkou dobu.

Fotograf měl jiné představy o průběhu a držel nás od sebe; Thalia na jedné straně skupiny, a já na straně druhé. Proč jsme museli být odděleni na zasraných stranách skupiny, bylo mimo mě. Musel jsem si neustále připomínat, že to byl Liamův den a držet jazyk za zuby.

Fotograf konečně oznámil, že už je hotový, a tak jsem s obrovskou úlevou přešel k Thalii. Otočila se a sledovala mě přistupovat s nervózním úsměvem na rtech.

S její rukou v mojí, se mi chtělo skákat radostí, a uvědomil jsem si, že už nemůžu čekat ani minutu.

„Prosím, pojď a mluv se mnou. Chtěl jsem počkat, až na později, abych s tebou byl sám, ale nemohu. Musím s tebou mluvit teď. Prosím, pojď se mnou.“

Měla slzy v očích. „Phoenixi, půjdu s tebou kamkoliv,“ zašeptala.

Použila „Phoenixi“. Ona nepoužila Phoenix, od té doby co jsem se k ní zachoval jako kretén. Pohnul jsem se, abych jí políbil, když jsme oba zamrzli poté, co jsme uslyšeli, jak na nás moje máma křičí.

Nádechem jsem chytil její vůni, když jsem opřel své čelo o její. „Můžeme si promluvit později, ale prosím, řekni mi, že mě neopustíš. Půjdu kamkoliv, pokud to znamená, že budeme pořád spolu.“

„Ach Phoenixi. Miluji tě, a já nechci být bez tebe. Opravdu chci, aby to mezi námi fungovalo.“

Vzal jsem její obličej do dlaní a jí srovnal do jedné roviny se svým tělem, utěsňujíc naše rty.

„Miluji tě. Slibuji, že budu snažit, abych už se nikdy vůči tobě nezachoval jako kretén.“

„Jacku, dej Thalii dolů.“

Oba jsme se usmáli, když jsem se obrátil k mámě,

„Ano, madam.“

„A nebuď drzý. Pořád nejsi dostatečně starý na to, abych si tě nemohla přehnout přes koleno.“

Hrůza, kterou jsem cítil, když jsem zaslechl komentář mojí mámy, se zřejmě zobrazila na mé tváři, protože Thalia se snažila skrýt smích za dlaní a nebyla příliš úspěšná.

„Thalie, zlato. Nevadilo by ti, skočit do domu a pokoje, který používá Mia? Něco si tam předtím, než odešla, zapomněla na svojí nohu.“

„Ah, ano,“ řekla Thalia s úsměvem, když jsme sledovali mojí maminku jít zpátky, odkud přišla.

S úšklebkem jsem řekl: „Já to nechci vědět.“

Thalia obrátila oči v sloup a zachichotala.

 „Získejte svou mysl pryč z těchto částí těla. Tvoje máma měla na mysli něco, co ženich odstraní zuby.“

Zasmál jsem se a šeptal jí do ucha: „Já vím, co máš na mysli, ale já stále ještě můžu odstranit tvé kalhotky svými zuby.“ Narovnal jsem se a zkontroloval moje sako, jestli zakrývá mého tvrdého ptáka, který byl tuhý jak zasranej bodec, z její blízkosti; a mluvě o jejích kalhotkách.

„Kurva. Jdi udělat to, o co tě máma žádala, já půjdu zpátky. Protože pokud bych šel s tebou nahoru, nebyli bychom chvíli k vidění, a,“ vytáhl jsem ji těsně ke mně, „brzy si promluvíme v soukromí.“

Po rychlém polibku jsem ji pozoroval, jak spěchá do domu, když jsem šel zpátky ke svatebnímu dění, ale mírně jsem se odklonil, když jsem si všiml Rydera stojícího na okraji s pivem v ruce.

Kapitola 64

Thalie

Jak jsem spěchala k domu, mé srdce bylo lehké jako pírko. Obrovský balvan, který na něm ležel, zmizel, a já jsem chtěla skákat radostí.

Věděla jsem, že to byla moje vina, že jsme těch několik dní byli od sebe. Ale byla jsem ublížená, a ačkoliv můj první instinkt byl vrhnout se na něj, nemohla jsem to udělat.

Potřebovala jsem si celou tu záležitost promyslet, což jsem dělala neustále od té doby, co jsem se s ním rozloučila v lese.

Callie mi také několikrát řekla, že jsem hloupá, protože mám žhavého-jako-peklo chlapa, který mi vyznal lásku, a já se chovala jako tvrdohlavá mrcha!

Nakonec jsem souhlasila, a pak se obrátila na Callie a uhodila na ni, aby se přiznala, co ji Reece udělal.

Od té doby spolu nemluvili, a Callie se co nejlépe snažila, nedívat se Reeceho směrem, ale Reece se nezdál, že by s tím měl problém, a otevřeně se, na mojí kamarádku díval. Začala jsem se usmívat, a rozhodla jsem se, že si potřebuju promluvit s Phoenixem a dozvědět se jaké spojení je mezi Reecem a Dahlií.

S úsměvem na tváři, který byl ještě větší, než měla než nevěsta, uháněla jsem do domu a běžela po schodech do pokoje, kde se Mia oblékala, a získat podvazek nevěsty z toaletního stolku.

Jak si ho do pekla, mohla zapomenout natáhnout? Obrátila jsem oči a vyšla z místnosti.

Zpátky dole, zatlačila jsem na balkonové dveře a setkala se tváří-v-tvář s Rebeccou.

„Co tu do pekla děláš? Copak jsi nezpůsobila dost problémů?“

Ona jen stála a zírala na mě, což mi bylo nepříjemné.

„Chtěla jsem se omluvit. Neměla jsem jít za Lewisem,“ řekla při pohledu kolem sebe.

Slyšel jsem ta slova, ale nevěřila jsem jí. Vůbec nevypadala, jako že by jí to bylo líto. Mlčela jsem, abych viděla, co řekne nebo udělá jako další.

„Mia mě pozvala. Řekla mi, že bych mohla být hostem, když se tobě a Jackovi omluvím, a nezpůsobím žádné potíže…, Jack tě čeká u řeky.“

„Co?“

„Omluvila jsem se mu, řekla, že se chci omluvit i tobě, tak mě požádal, abych ti řekla, že tam bude,“ řekla ukazujíc přes své rameno.

Zamračil jsem se, nebyla jsem si jistá, jestli jí mám věřit.

„Neotálej. Vypadal nervózně. Myslím, že se tě chce na něco zeptat, takže bych ho nechala čekat. Je to naproti přes vodu.“

S tím odcházela. „Počkej.“ Běžela jsem k ní. „Můžeš to dát Mie?“

„To můžu udělat.“

„Děkuji.“

Přešla ke každému, takže zřejmě nelhala o pozvání na svatbu.

Uff.

Dobře. Neviděla jsem Jacka, takže snad to byla pravda.

Změnila jsem směr, zvedla si předek šatů, a začala rychle jít, téměř běžet, ve směru, který mi Rebeka ukázala. Stále jsem měla své pochybnosti, ale přeci jen byly s Miou kamarádky.

Jak jsem procházela mezi stromy směrem k řece, začínala jsem dostávat opravdu špatný pocit v mém žaludku. Slyšela jsem zvuk peřejí, jak jsem šla blíž, ale ještě jsem, Phoenixe nezahlédla.

O čem chtěl mluvit? Zeptat se mě na něco? Zatímco jsem šla, jen jsem se modlila, abych nešlápla na jakéhokoliv hada.

Otřásla jsem se při té myšlence. Pak se usmála, když jsem si vzpomněla, co se událo po epizodě s chřestýšem.

Nedlouho poté, co jsem prošla mezi stromy, vše co jsem viděla, byla vířící voda, řítící se proti kamenům a břehu.

Hluk byl ohlušující. Liam o této části řeky řekl, jak divoká opravdu je, ale bylo to poprvé, co jsem to viděla. Rebeka řekla, že Jack je přes řeku, a vše co jsem mohla vidět, abych se dostala na druhou stranu, byl malý most, který nevypadal příliš bezpečně.

Mohla bych to udělat? Přešla jsem se trochu blíž k mostu a podívala se dolů. Cítila jsem mé srdce jako by se chystalo vyrazit z mé hrudi.

Něco na tom bylo špatně. Phoenix by na mě nečekal přes vodu, když ví, jaký strach mám z hluboké vody.