Sizzle - kapitola 56 - 58

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

56. kapitola

Thalia

S pevně uvázaným županem jsem otevřela Liamovi, který mávnul ke svému pokoji, a pak objevila Mia, rychle se přiřítila do mého pokoje, následovaná Liamem.

Šla jsem k posteli a posadila se na stranu, když jsem se dívala a čekala, ale nedokázala jsem skrýt svůj úsměv. Oni vypadali směšně.

„Může Mia zůstat tady s tebou, zatímco si Jack a já půjdeme promluvit s rodiči?“

„Myslela jsem, že to uděláme společně,“ odpověděla jsem a zamračila se.

Liam pevně držel Miinu ruku, a druhou si prohrábl vlasy.

„Jo. Jen si tím už nejsem příliš jistý. Myslím, že bude lepší, když zůstanete zde. Táta umí být poměrně hlasitý, a nejsem si jistý, že by bylo moudré, abys ho slyšela.“

Mia hlasitě vydechla. „To, co tím myslí je, že se bojí, že by jim mohl jeho otec nadávat před námi a on nechce, abychom slyšely, jak Jackovi pravděpodobně rupnou nervy, pokud to udělá. Je to horká hlava.“

Oba přešli k pohovce v mém pokoji a zabalení do sebe se posadili. Byla to úleva vědět, že velmi brzy budu moci tvrdit, že Phoenix je můj, a že nebude muset předstírat, že je s někým jiným.

„Jestli s tím Phoenix souhlasí, pak zůstaneme tady, ale teď, myslím, že bych se měla obléknout.“

„Ach, chceš, abychom odešli?“ Zeptal se zubící se Liam.

„Ne, může jít do naší koupelny,“ uvedl Phoenix vracející se do mého pokoje v džínách, které byly poloviny zapnuté a na sobě nic jiného.

Jeho tričko, ponožky a boty byly v jeho rukou, které hodil na stranu postele, pak se posadil a nasadil si ponožky a boty.

Zrovna jsem si šla pro nějaké oblečení, když se vrátil zpátky, ale pohled na něj mě musel zamrazit na místě.

Uvědomila jsem si, že Liam a Mia jsou potichu, takže jsem si s rychlým pohledem všimla, jak se na něj dívají.

Mia vypadala opravdu zaujatě. Zakašlala jsem a přešla k němu. „Ty způsobuješ rozptýlení.“

„Co?“

Vzhlédl a uviděl Miu, jak zírá na jeho umělecké tělo.

Phoenix si na sebe natáhl tričko, které si zastrkal do džínů, a pak si mě přitáhl k sobě do klína pro žhavý polibek.

„Měla by ses jít obléknout.“

„Dobře.“ Vstala jsem, šla zpátky k šatníku a vytáhla džíny, tričko a spodní prádlo. Otočila jsem se zpátky k Phoenixovi, který měl stále ještě oči na mě, zazubila jsem se a pak mu řekla, „Liam chtěl, abychom tady Mia a já zůstaly, zatímco vy dva budete mluvit se svými rodiči. Je to to, co chceš?“

„Jacku, nezapomeň, jak temperamentní táta umí být. Já opravdu nechci, aby tam Mia byla, jestli ho to, co mu řekneme, nasere.“

Jack si povzdechl a rukou si prohrábl vlasy. „Máš pravdu. Thalio, jsi s tím v pořádku?“

„Myslím, že budu muset být, ale když uslyším nějaké zvýšené hlasy, a to zejména se zmíněním mého jména, pak budu dole.“

Phoenix se na mě usmál, vstal a políbil mě předtím, než se obrátil k Liamovi, „Pojď, brácho, ať to máme za sebou.“

S rychlým rozloučením oba odešli, a zanechali Miu a mě v obavách, v mém pokoji.

„Půjdu se rychle obléknout, okej.“ Uháněla jsem se do koupelny, zavřela dveře a rychle na sebe hodila oblečení. Byla jsem zpátky s Miou v pokoji, dříve než do pěti minut.

„Thalie, chci se ti omluvit.“

Podívala jsem se na ni.

„Chovala jsem se k tobě jako mrcha, více než jednou, a to zejména v obchodě, když jsem hovořila o svádění Jacka. Neměla jsem v úmyslu udělat. Všimla jsem si, jak tam míříš, a dobře, všechno to bylo řečeno kvůli tobě. Byla jsem tak zatraceně zmatená v tom, co jsem chtěla, nebo koho jsem chtěla. Je mi to opravdu líto. Nebyla jsem šťastná, i když jsem se snažila chovat jako bych byla, ale pravdou je, že mi Liam před třemi lety zlomil srdce. Snažila jsem se být na něj naštvaná, ale on je stále v mém srdci a vždy bude.“

Sedla jsem si vedle ní na pohovku, a objala jí.

„Omluva se přijímá, a myslím, že musíme začít být kamarádky; chodíme s bratry.“

Zazubila se, „Jo, a musím říct, že jsem neměla tušení, jak dobře Jack vypadá pod jeho tričkem. On mě šokoval svým piercingem v bradavce… Wow.“

„Hej. To je můj kluk, po kterém jedeš,“ a zlomyslně jsem jí poškádlila,“ a to není jediný místo, kde má piersing.“

Oči vykula jako talíře, když pochopila, o jakém místě jsem se zmínila.

„Ó můj bože. Myslím, že potřebuju ventilátor.“

„Budeš se muset snažit přesvědčit Liama aby si to nechal udělat, protože je to tak zatraceně žhavý.“

„Myslíš, že budou v pořádku, Thalia?“ Zeptala se a změnila téma.

„Já opravdu nevím,“ odpověděla jsem a skousla si spodní ret.

„Pak to musíme říct mým rodičům, což nebude snadné. Pokud si myslí, že jejich táta má temperamentní povahu, počkej, až uvidí mýho tátu. On mě opravdu děsí. To je důvod, proč pro něho byl tak snadné přesvědčit mě, abych si vzala Jacka. Dokonce jsem se mu v té době přiznala, že mé srdce chce Liama, ale to okomentoval tím, že jsem blázen, a tak jsem souhlasila se střetnutím s Jackem, a od tý doby šlo vše do háje.“

„Já budu jen ráda, až budeme mít dnešek za sebou a budu moct být s Phoenixem venku pod širým nebem. Budu ho moct chytit za zadek, když budu chtít nebo dát mu žhavý polibek na rty ve městě, aby všechny ta stará zaneprázdněná – těla, klábosila o nás, a jen si říkala, kdyby tak byli o padesát let mladší.“

„To je k popukání. Pokud uděláš, pravděpodobně způsobíš ve městě mnoho infarktů.“

Zasmály jsme se, ale pak ztichly. Bála jsem se, o Phoenixe a Liama. Věděla jsem, že Mia na tom byla stejně. Opravdu bych právě teď chtěla mluvit s Callie, ale jsem si jistá, že nemám v úmyslu ji probudit, a to zejména jestli strávila noc s Reecem.

Bude s tím mít dost práce, jestli bude chtít vídat Callie, protože byla velmi proti vztahům. To by mohla být ve skutečnosti zábava, sledovat, jak přijde o svůj chladný, arogantní postoj kvůli ní.

„Thalie, myslíš, že bychom měli jít dolů?“

Slíbila jsme, že tu zůstaneme, ale opravdu bych chtěla.

„Dejme jim dalších pět minut.“

Kapitola 57

Jack

Jak jsem šel dolů po schodech, cítil jsem, jak se mi dělá špatně a podle výrazu na Liamově tváři bych řekl, že se cítí stejně. Konfrontace s našimi rodiči, nebylo něco, co bychom někdy předtím dělali.

Když jsem byl na střední škole, měli jsme neshody kvůli mojí kapele, o které ani nevěděli, že v ní stále jsem a že v ní hodlám zůstat.

„Jsi připraven?“ Zeptal jsem se Liama a chystal se otevřít dveře do kuchyně.

Přikývl jsem a tlačil dopředu. Oba naši rodiče seděli u stolu a pili kávu, už jedli, nebo to tak alespoň vypadalo.

Dívajíc se na kávovar jsem šel a nalil pro mě a Liama dva hrnky, napil jsem se a pak se k našim otočil, protože jsem věděl, že tento rozhovor musím začít.

„Co se děje?“ Zeptala se maminka.

„Nevezmu si Miu. Nikdy jsem ji nemiloval, ale miluju Thalii.“

Oba na chvíli ztratili řeč, než maminka našla svůj jazyk,

„Jsi zamilovaný do dívky svého bratra. Je to to, co jsi právě řekl?“

„Mami, co řekl Jack je pravda, ale mohlo by vám pomoct lépe to pochopit, když přiznám, že miluju Miu, vždycky to tak bylo. Měli jsme jakési nedorozumění před třemi lety, ale už je to všechno vyřešeno. Nechodil jsem Thalií, když jsme sem přišli. Ano, byli jsme párkrát venku, ale nic nefungovalo, protože moje srdce chtělo Miu, takže jsem se s Thalií jen spřátelil.“

„To je směšné. Jack budeš si muset vzít Miu. Bude přínosem, až se staneš právníkem. Už jsem si s tím s tebou prošel. Proč nemůžeš prostě jít s proudem?“ Táta zaskřípal zuby a začal se zvedat od stolu.

„Grahame, uklidni se. Neslyšel jsi, co řekli, Liam miluje Miu, a já předpokládám, že ona miluje jeho.“

„Ano, já ho miluju a vždycky budu,“ odpověděla Mia a vešla do místnosti s nervózní pohledem a za ní Thalie.

Liam přešel k ní, balící ji do náruče, zatímco se Thalia podívala na mě.

„Pojď sem, bejby.“

Natáhl jsem ruku, a jakmile byla na dosah, přitáhla jsem si jí k mému boku.

„Co se stalo s tím, že zůstanete nahoře?“ Zašeptal jsem jí do ucha.

„Potřebovala jsem být tady s tebou.“ Objala mě kolem pasu.

„Do prdele!“ Vykřikl táta, jak posadil zpátky ztěžka na židli. „Co mám říct Lewisovi? Nebude to brát na lehkou váhu, to vím.“

Jakmile Mia s Thalií vešli do místnosti, můj táta jak se zdálo, změnil názor, což mě překvapilo.

„O mém školném…“

Táta vrtěl hlavou.

 „Nedělej si starosti, to byli plané řeči. Opravdu jsem si myslel, že bys byl s Miou v pohodě a předpokládal jsem, že tě jen potřebuju postrčit správným směrem, to je důvod, proč jsem souhlasil s touto svatební myšlenkou Lewise. Pohrozil jsem ti, že ti nezaplatím školné, abych tě tím popostrčil. Musím přiznat, že zpočátku jsem odmítl, když Lewis přišel s tímto nápadem, ale on mě nakonec přemluvil.“

„Grahame, mně jsi řekl, že Jack se s Miou nějaký čas potají scházejí. Řekl jsi mi, že ji miluje a že to je důvod, proč se chtějí vzít. Chceš mi říct, že jsi mi lhal?“

Povzdechl si. „Trochu… Je mi líto, ale můžeš říct, že sis taky nemyslela, že se k sobě Jack s Miou dobře hodí, i když musím přiznat, že když ji teď vidím s Liamem uvědomil si, jak jsem se mýlil.“

„Nemůžu uvěřit, že bys mi lhal.“

Táta uchopil maminčinu ruku.

„Je to jediný případ, kdy jsem někdy lhal, protože jsem si opravdu myslel, že patří k sobě, nebo spíš jsem nechal Lewise přesvědčit mě, že patří k sobě. Lewis mi stále říkal, že když nezakročím, Jack by se dal dohromady s někým, kdo by opravdu nebyl vhodný, plné tělo umění, atd., aby převzal charitativní funkcí, kterou provozuje advokátní kancelář… Tak jsem souhlasil,“ zašeptal poslední kousek a položil si hlavu do dlaní.

Při komentáři mého táty jsem se uvnitř přikrčil; neměl ani zdání, že jsem jich měl docela dost. (myšleno tetování)

„Musíme zamířit do domu k Mie, aby její rodiče věděli, že svatba nebude,“ řekl jsem tátovi a přitáhl jsem si Thalii blíž ke mně.

Potřeboval jsem ji blíž u mně, protože jsem se bál, že kdybych jí pustil, tak bych se probudil a zjistil, že jsem snil, což by mě rozdrtilo jako nic jiného.

Můj táta vstal a přešel ke mně; Thalia se z mých rukou lehce přesunula, ale držel jsem ji za ruku kolem mých zad.

„Jacku, dlužím ti obrovskou omluvu. Jsi můj syn a já tě miluju. Neměl jsem ti vyhrožovat tvojí kariérou. Je mi to tak líto.“

Obejmul jsem mého tátu a ulevil si. Nečekal jsem od něho takovou reakci, nebo že to tak snadno přijme.

„Ach, tati,“ řekl Liam.

„Liame a Mio, taky vám oběma dlužím omluvu. Omlouvám se a doufám, že mi odpustíte.“

„Odpustíme, tati, ale o svatbě…“

„Nedělejte si starosti,“ řekla maminka.

„Mami,“ vykřikl Liam aby byl slyšen.

„Svatba není zrušená. Požádal jsem Miu, aby si mě vzala, a budeme v sobotu brát.“

No, to nás všechny omráčil do ticha.

S úsměvem jsem podal svýmu bratrovi ruku. „Gratuluji, chlape.“

„Jo, wow. Gratuluji,“ řekla jim Thalie.

„Liame. Nemůžeš se za dva dny ženit,“ řekla maminka v panice.

„Proč ne. Už mám oblek. Mia má její šaty. Thalia má šaty pro družičku. Vše je zařízené, takže v čem je problém?“

„Aha, no… Nic… Jsi si jistý, že to chceš udělat. Vím, že ji miluješ. To vidím. Ve skutečnosti, jsem to viděla, už když jsem vás nedávno, oba venku přichytila v poměrně žhavém polibku.“

Zařval jsem se smíchy, když jsem viděl výraz na Liamově tváři. Miinu jsem neviděl, její tvář byla zabořena v Liamově hrudi.

Thalia mě štípla do zadku, což způsobilo, že jsem okamžitě ztvrdl. Otočil jsem se víc k ní a přitlačil k jejímu boku. Vytřeštila oči, když si uvědomila, že jsem tvrdý.

„To je to, co se mnou děláš,“ zašeptal jsem jí do krku.

„Jacku, proboha. Nech tu dívku na pokoji. Thalie, Mio pojďme zamířit do vedlejší místnosti a prodiskutovat svatbu. Některé věci se budou muset měnit a pro vás holky je tu příliš mnoho rozptýlení.“

Bylo těžké se nesmát se tomu, co moje maminka řekla, i když jsem cítil mírné rozpaky, s ohledem na to, že očividně věděla, kde jsou mé myšlenky.

Jediný problém jsem měl, když nechám ode mne vzdálit Thalii, nebude dál zakrývat určitou část mého těla.

„Můžeš mi dát chvilku? Jen si potřebuji rychle promluvit s Jackem.“

Aniž by čekala na to, až jí moje maminka odpoví, Thalia mě postrčila ke dveřím a skrze ně. Vzala mě za ruku a táhla mě z dohledu okna, odstrčila mě ke zdi a vrhla se svým jazykem na můj krk a otírala kundičku proti mně.

„Tohle jsem chtěla udělat, už od chvíle, kdy sis mě přitáhl do náručí,“ řekla mi okusujíc můj ušní lalůček, čímž poslala mráz skrze mne, až na špičku mýho ptáka

Zavrčel jsem, vzal její zadek v mých rukou a zvedl ji a na mě, otočil jsem se, takže byla zády ke zdi. Naše ústa se setkala, naše jazyky se spářily a nic nikdy nebylo cítit tak dobře.

Můj pták byl tvrdý jako zasraná ocel v džínách; byl připraven k prasknutí ze šílených pohybů, které Thalia proti němu dělala.

„Tak blízko… Byla jsem mokrá a bolavá pro tebe, od té doby co jsme se probudili,“ zasténala.

Chystala se mě zabít. Namísto držení se zpátky, jsem ji popadl za boky, abych ji udržel, sklouzl jednou rukou dolů do vnitřní strany kalhot a tlačil prst proti její zadní dírce.

Zároveň jsem třel péro sem a tam o její v džínách oděnou kundičku, a pomocí mého prstu, který jsem mírně zatlačil, jsem ji udělal, držel jsem naše ústa zapečetěná, abych zadržel zvuk jejího sténání, zatímco pokračovala v otírání se na hřebenu mýho ptáka.

Zoufale jsem potřeboval udělat, ale věděl jsem, že není žádný sakramentský způsob, jak bych odsud mohl odejít, i když jsem byl zatraceně blízko k výstřiku. Musel jsem dostat Thalii pryč od citlivé oblasti a rychle.

Upustil jsem její nohy zpátky na zem a mírně ustoupil, přidržoval jsem jí, protože vypadala na nohou nejistá. Usmál jsem se, protože bylo žhavé vědět, co jsem s ní udělal.

„Jsi smrtící, Phoenixi řekla s úsměvem a podívala se na mýho ptáka, pak zpátky do mého obličeje.

„Ach, není to nepříjemné?“

„Bolí to jako čert, ale teď na to není čas ani místo,“ zasténal jsem a sledoval ji olíznout si rty.

„Jdi zpátky dovnitř, abych měl šanci dostat se zpátky do normálu.“

„Phoenixi je jediný způsob, aby se tak stalo, a to, že se uděláš.“

Vypadala tak roztomile, když se začervenala.

„Už jsem si ho dnes ráno vyhonil ve sprše, takže to neplánuju dnes udělat znovu. To půjde dolů, pokud tu nebudeš stát, vypadajíc, že jsi připravená mě jíst.“

Vypadala ohromená.

„Už jsi dnes… Nevadí. Nechci na to myslet, protože bych zas skončila mokrá.“

Obrátila se a vrátily se ke dveřím do kuchyně, podívala se na mě, dal mi drzý úsměv a pak prošla dveřmi.

Zasraný peklo.

Kapitola 58

Thalia

Jak, když jsem stála v kuchyni s Phoenixem a jeho rodinou a naslouchala jejich diskuzi, co se bude dít, naplnilo se mé břicho nervozitou.

Zdálo se, že toto rozhodnutí přijmuli od obou svých synů, zejména Stephanie, která se chystala změnit svatební plány na Miu a Liama, namísto Phoenixe.

Z nějakého důvodu jsem se cítila nesvá, jako by teprve měla přijít ta největší bomba.

Phoenix, Liam a jejich otec spolu odešli do domu Mii promluvit s jejím otcem o změně ženicha. Graham si nebyl jistý, jaká bude Lewisova reakce, zatímco Mia se bála, že by mohl být opravdu naštvaný a splnit jeho hrozbu odstranit její matku.

To bylo před třemi hodinami a ani Mia ani já jsme od nich od té doby nic neslyšely.

Snažila jsem se Phoenixovi zavolat a Mia se pokoušela Liamovi, ale ani jeden neodpovídal na jejich telefony. Mia, jako poslední možnost se pokusila zavolat na mobil Stephanii, ale ani tam nebyla žádná odpověď.

Moje střeva mi říkala, že něco není v pořádku, ale co, neměla jsem tušení. Byli tam tři hodiny, takže jsem nevěřila, že by na ně ve vzteku Lewis zaútočil, ale proč mi do pekla Phoenix nezavolal?

„Thalie, zastav to přecházení. Děláš mě a Mii závrať,“ informovala mě Callie z postele v hostinci.

Kluci nás vysadili u Callie na cestě k Miiným rodičům. Také jsme tu byly včas, abychom mohly sledovat Reeceho plížit ven, což způsobilo mé kamarádce rozpaky.

„Proč jim to do pekla trvá tak dlouho? A proč ani jedné z nás nezavolají? To nedává žádný smysl. Nemělo by to trvat tak dlouho. Uff.“

„Nevím proč, ale ty mě děláš ještě víc nervózní.“

Přišla jsem k nim a dívala se na ně. „Dobře,“ vydechla jsem rozzlobeně a svalila se do křesla u okna.

„Potřebuješ rozptýlení,“ informovala mě Callie.

Rozptýlení.

Když jsem potřebovala rozptýlení, bylo to obvykle myšlenkami na Phoenixe.

„Takže, jaký byl Reece, a co Donovan?“ Usmála jsem se, jak se zdálo, že vypadala z ničeho nic nažhaveně…

„Reece mi řekl, že nechce, aby se Donovan znovu připojil se mnou. Nechce se o mě dělit.“ Stydlivě se usmála.

Podívala jsem se jí do očí a pak se začala smát spolu s Miou.

„Takže Reece tě chce jen pro sebe. To je žhavý, a určitě stejně tak i nahý Reece.“ Nemohla jsem se přestat hihňat.

„Ó můj bože. Jsi trapná.“

„Byla jsi to ty, kdo řekl, že potřebuju rozptýlit. Myslím, že bys měla uvést nějaké podrobnosti.“

„Ne.“

„Ne? Jsem tvoje nejlepší kamarádka; nesmíš říkat ne. Dej mi něco. Prosím.“

Stále vypadala rozpačitě, ale také měla zasněný pohled na tváři. To bylo něco, o čem jsem potřebovala přemýšlet.

„Jediné co ti řeknu je, že si myslím, že piercingy… ach… na některých místech jsou… no… žhavý.“

„Jeden jsem viděla u Phoenixe a i moje kalhotky jsou mokré.“ Obrátil jsem svou pozornost na Miu.

„Musíš přesvědčit Liama, aby si nechal dát piercing. To ti vyfoukne tvou mysl.“

Přikrčila. „Ne, díky. Miluji ho právě takového, jaký je, kromě toho můžu si představit bolest, kdyby si tu jeho věc nechal propíchnout.“

„Tu věc,“ zaskřehotala Callie.

Mia vyskočila z postele, jak někdo zabušil na dveře pokoje.

V otevřených dveřích jsem viděla jen Liama, který vytáhl Miu ven z místnosti a do náruče, a pak tam byl Phoenix. Běžela jsem k němu, ale řeč jeho těla mě zarazila.

„Callie, vím, že tvůj pokoj, ale myslíš, že bych mohl o samotě mluvit Thalií?“ Zeptal se, aniž by se na mě jedinkrát podíval.

Callie se znovu podívala se na mě a pak zpět na Phoenixe, pak zpět na mě, „Thalie?“

Nemohla jsem mluvit, a jen kývla hlavou.

Popadla kabelku a zamířila ke dveřím. „Budu dole,“ řekla varovně, zavřela za sebou dveře.

Zírala jsem na Phoenixe, a byla vyděšená. Nikdy jsem ho neviděla tak naštvaného, a neměla jsem tušení, co způsobilo, aby byl takhle na mě. Neměla jsem strach, že by mi fyzicky ublížil, ale něco bylo v nepořádku.

Pryč byl ten muž, který mě miloval. Pryč byl muž, který mi dal tolik radosti. Pryč byl muž, který mě chtěl ve svém životě…

„Co se stalo?“ Zachraptěla jsem.

Přešel k oknu a podíval se ven přes hnědé závěsy.

„Proč?“ Zašeptal.

„Phoenixi. Ty mě děsíš. Co se děje? Co tím myslíš, proč? Proč co?“

Byl napjatý a ještě stále se mi nepodíval do očí.

„Byl bych pro tebe udělal cokoliv… a ty jsi mě zradila.“

Omráčená, jsem neměla ponětí, o čem to mluví. „Ty nedáváš smysl.“

Otočil se a nakonec se setkal s mým pohledem, a to co jsem viděla, mi zlomilo srdce.

Jeho oči byly chladné, když se na mě podíval. Couvla jsem a svalila se na postel, protože jsem věděla, že mě moje nohy už moc dlouho neudrží.

„Sbalil jsem ti tvé věci, tvoje taška je dole.“ Zhluboka se nadechl, jak se mé srdce zlomilo ještě víc.

„Šla jsi za mými zády a řekla Lewisovi o mém umění na těle, ale to co mě sere a odpuzuje ještě víc, je to, že jsi mu řekla o Deception. Věděla jsi, co ta skupina pro mě a kluky znamená a kvůli tobě on hrozí tahat za nitky, aby dosáhl toho aby Kix zavřeli, pokud bychom to nezastavili. Vše proto, že si nevezmu jeho dceru, je naštvaný a chce použít to, co jsi mu řekla, proti nám,“ vyplivl, a prohrábl si rukou vlasy.

Jak sakra mohl myslet, že bych šla za jeho zády a způsobila všechny ty problémy. Řekl, že mě miluje, ale nemiloval, když věřil něčemu takovému.

„Vypadni,“ vydusila jsem se ven, zatímco jsem vyskočila z postele.

„To je všechno, co na to řekneš?“ Vykřikl.

„Co se dá říci, Phoenixi?“ Zakřičela jsem zpět.

Donovan otevřel dveře. „Promiňte, že ruším, ale možná budete chtít vědět, že je to slyšet až dolů.“

Ignorovala jsem ho a podívala se přímo na Phoenixe.

„Už jsi mě shledal vinou. Co zbývá říct?“

Poprvé od chvíle, kdy začal s jeho obviněním, jsem viděla záblesk pochyb přejet jeho tváří. Ale ať se propadnu, jestli jsem se chtěla postavit a bránit se. Kdyby mě miloval, zeptal by se mě na to, a dal mi výhodu to zpochybnit, ale to neudělal, a to bolelo. Cítil jsem se, jako by mi rozdrtil srdce na kusy.

Donovan ještě stál ve dveřích, takže jsem se k němu obrátila.

„Vezmi si ho sebou,“ podíval jsem se zpátky na Phoenixe a slzami stékající přes obličej.

„Vypadni.“

Zaváhal, natáhl ke mně ruku. Zavrtěla jsem hlavou a otočila se k němu zády.

„Nesahej na mě; jen prostě odejdi,“ vykřikla jsem.

„Proč, Thalie? Potřebuji to vědět.“

Podíval jsem se mezi Phoenixem a Donovanem a nemohla zastavit tok slz, které padaly rychleji, než jsem je mohl setřít.

„Nemohu ti říct nic, protože jsem nic špatného neudělala.“

„Co se děje?“ Zeptala se Callie tlačíc se kolem Donovana do místnosti.

„Dostaň je ven,“ zašeptala jsem Callie.

„Dobře, já nevím, co se děje, ale je třeba odejít. Teď.“

„Callie, ještě jsem s ní nedomluvil.“

„Ano. Domluvil,“ řekla jsem mu. „Nemám nic jiného, co bych ti řekla, Jacku.“ Řekl jsem mu, pak se otočila a přistoupila k oknu zády k němu.

Všiml si důrazu na jeho jméno. Jméno jakým jsem nu neřekla, od té doby co jsem ho objevila jako Phoenixe. Jméno, které už znovu nikdy nepoužiju.

Slyšela jsem za sebou pohyb a pak se dveře zavřely. Obrátila jsem se, zjistila, že odešel dřív, než jsem se zhroutila v slzách. Callie přiběhla ke mně, a zabalila mě v náručí.

„Mluv se mnou,“ řekla a přitáhla mě k posteli.

Sedící vedle ní na posteli, jsem umístila hlavu na její rameno a plakala. Callie mě jen držela, než se mé výkřiky staly fňukáním.

Po otření oči a vysmrkání se, jsem se k ní obrátila,

„Obvinil mě z toho, že jsem řekla Lewisovi, tátovi Mii, o jeho tetování a skutečnosti, že je v kapele. Zřejmě Lewis hrozil zavřením Kixu, protože je naštvaný, že se Jack neožení s Miou. Jack se mě na to ani nezeptal, prostě předpokládal, že to co slyšel, byl fakt. To bych mu nikdy neudělala.“ Začala jsem znovu brečet.

„Proč mi tohle udělal?“

„Nevím, ale zavolám Donovanovi a přiměju ho, aby nám řekl, co se to do pekla děje.“