Sizzle - kapitola 34 - 36

Překlad: Dráža
Kor.: Evička

Tak dámy, dostáváme se do druhé poloviny. Takže si užijte příděl k nedělní ranní kávičce ;-)

34. kapitola

Thalia

Jediné, co bych chtěla dělat, jakmile Jack odešel, bylo jít do mého pokoje a plakat; moje srdce bylo rozdrceno na milion kousků. Na skutečnosti, že ho znám pouze několik týdnů nezáleží. Byl v mém srdci a já jsem umírala žárlivostí a bolestí.

Co se stalo v posledních dnech, aby změnil názor? Když mě tehdy večer opustil, řekl, že se bude držet dál, dokud nebude o celou tu věc s Miou postaráno.

Že nemá v úmyslu se s ní oženit, ale podle toho, co se stalo dnes ráno, vše s největší pravděpodobností stále pokračuje. Byla jsem tak zmatená a potřebovala jsem si promluvit s Jackem.

Stojím v šatně svatebního butiku ve světle zelených šatech pro družičku, které byli nahoře na tenkých ramínkách a spadly na nohy ve stylu A, ušklíbla jsem se. Vypadalo to na mě úžasně, a kdyby to byla jakákoli jiná svatba, byla bych nadšená, že bych je měla na sobě. Místo toho jsem byla naštvaná, že to vypadalo tak dobře – dobře, alespoň dokud váš pohled nedosáhl na mou tvář; v této chvíli jsem vypadala jako oběť mučení.

Moje oči byly červené, protože jsem se snažila neplakat a pleť vypadala šedá. Ve skutečnosti jsem vypadala, jako kdybych byla nemocná, tak jsem se i cítila.

Liam mi dal nějaké podivné pohledy, jakmile jsme opustili dům, a když jsme dorazili do butiku. Několikrát vzal šaty z mých rukou, které na mě Mia hodila. Pravděpodobně proto, že by mohl říct, že jsem jen pár vteřin od toho, abych jí ty zatracený šaty hodila zpět a utekla.

Popadla mou kabelku, rychle jsem sáhla dovnitř a vyndala pudr na obličej, který jsem si rychle aplikovala na lícní kosti a ještě přidala zelený oční linky, které zdůrazňovali mé zelené oči.

Pomalu jsem zhluboka dýchala, než jsem vystoupila ze šatny a šla na vratkých nohou ven ukázat se Mie a Liamovi, který seděl na druhé straně místnosti s napjatým výrazem ve tváři. Kdybych ho neznala, řekla bych, že má slabost pro Miu. Počkat chvíli.

Co Liam chtěl říct tím, že nemůžeme mít toho, koho chtěl?

Potřebovala jsem o tom přemýšlet… a dívat se.

„Thalie?“

Do prdele, Liam stál přede mnou. Jak jsem ho mohla přehlédnout, když jsem se dívala přímo na něj?

„Na co myslíš?“

„Vypadáš skvěle, Thalie. Ta barva se k tobě hodí,“ říká Mia a chodí kolem mě v kruhu.

„Vypadá to, že ti to padne dobře.“

„To ano.“

Chvíli jsem strávila pohledem na Liama, a pak se obrátila zpátky k prodavačce: „Vezmeme si tyto, prosím.“

„To je dobře.“ Clara, prodavačka vypadala potěšeně. Obrátila se ke mně: „Přidám je k ostatním, které mají být doručeny den před svatbou.“

Beze slova jsem obrátila svůj zadek a vrátila se do šatny přemýšlet o tom, co to sakra dělám. Vážně si nemyslím, že bych byla schopna si tím projít. Velká část mě stále doufala, že se probudím, a zjistím, že je jen to sen. Že svatba se pokračuje, ale s Liamem jako ženichem namísto Jacka.

Callie by věděla, co má dělat. Ve skutečnosti, ona by se dostala do nejbližšího letu do Texasu a našla by si tam kovboje. Problém byl v tom, že jsem chtěla zůstat v blízkosti Jacka. Tím myslím, jak smutné to je? Zůstávat na místě, které mi způsobilo největší zármutek vůbec, protože jsem nemohla být daleko od příčiny tohoto trápení.

„Thalie už budeš hotová?“ Vykřikl Liam.

Zděsila jsem se a začala si sundávat šaty, které jsem měla stále na sobě a odpověděla: „Ano, dej mi chvilku.“

Zip byl po boku, takže jsem ho rychle rozepla a vylezla ze šatů, než jsem popadla své džíny. Natáhla jsem si je do nohy a následovalo tričko přes hlavu.

O dvě vteřiny později Mia otevřela závěs, vzala ode mne beze slova šaty a vrátila se do hlavní části butiku. Pokud jsem se nemýlila, vypadala rozrušeně.

Jak jsem si brala kabelku z podlahy, zhluboka jsem se nadechla, vyšla ze šatny a zachytila Liama s rukou na zádech Mii. Ona byla otočená na něj a zírala do jeho do tváře.

Přesunula jsem se udělat krok zpět z dohledu, ale můj pohyb musel Liam zachytil, protože se na mě podíval a odstoupil od ní. Pohled touhy se šířil přes obličej a vypadal jako by to bylo bolestivé se od ní vzdálit.

Takže chtěl Miu.

Napadlo mě, jestli si je toho vědom Jack.

„Nevadilo by vám dvěma, kdybych se trhla?“ Chtěla jsem nějaký čas sama pro sebe.

„Jak se dostaneš zpátky?“ Zeptal se Liam.

Snažila jsem se usmát, ale nemyslela jsem si, že bych uspěla z pohledu na Liamovu tvář.

„Mám nohy… nebo byste mohli přijít a odvézt mě později.“

Držel můj pohled. „Dobře, ale určitě mi zavolej. Nechci, abys šla zpátky pěšky.“

„Uvidíme se později.“ Rychle jsem otevřela a málem zakopla o své nohy, jak jsem se snažila dostat se rychle ze dveří.

Se zavřenými dveřmi za mnou, jsem uháněla po chodníku, přešla silnici a skrz otvor do lesa, což asi nebylo nejchytřejší dělat na vlastní pěst, ale potřebovala jsem prostor.

Šla jsem asi dvacet minut, když jsem před sebou mezi stromy zahlédla jezero, takže mířím tímto směrem, prorazila jsem cestu a… wow. Pohled byl úžasný. Posadila se před jedním ze stromů a dívala se do vody a postupně se moje vize stala mlhavá.

Slzy, které jsem celé dopoledne zadržovala, se konečně uvolnily a stejně tak vzlyky.

Zvedla jsem kolena a obalila kolem nich ruce a položila na ně obličej a nechala mé srdce křičet.

Nevím, jak dlouho jsem plakala, ale v době, kdy už jsem se začala na slunci potit, jsem pozměnila pozici.

„Myslel jsem, že nikdy nepřestaneš.“

Vyskočila jsem a rychle se otočila ve směru hlasu – Donovan.

„Jak dlouho už tam sedíš?“ Zahrabala jsem v kabelce pro ubrousek nebo něco čím bych si mohla očistit obličej, ale než jsem mohla cokoli najít, Donovan mi podával kapesník. (nebo toaletní papír)

„Dostatečně dlouho.“

Sklouzl a posadil se vedle mě před stromem.

„Nech mě hádat, Jack.“

Ani jsem se na něj nepodívala.

„Thalie, vím, že nevíš co se děje a Jack tě nejspíš zasraně mate. Faktem je, že to není to, co chce, myslím Miu. On ji nemůže ani vystát, ale existují věci, které nevíš a on je nemůže nikomu říct. Kurva, ani bych to neměl říkat.“

„Prosím, Donovane. Musím to vědět, protože v jedné minutě ruší svatbu a v další, nic není zrušeno a svatba stále pokračuje.“

„Nikdy jsem ho neviděl tak zpackaného ze žádné holky. Nikdy. A od té doby co jsi přijela domů s Liamem, jsi to jediné, na co dokáže myslet… Bolí ho to stejně jako tebe.“

Sotva mě znal, ale přesto mi dal naději. Nemohla jsem si pomoct, ale pokradmu jsem se na něj podívala.

Začal se smát.

„Nedívej se na mě takhle. Řekl jsem ti to, protože nechci, abys Jacka nenáviděla. On a Reece, jsou jediní přátelé, které mám. Více jako bratři a já bych pro ně udělal cokoli. Musíš si promluvit s Jackem a pokusit se z něj dostat, co se děje.“

Ohlédla jsem se po jezeře.

„Říkal, že se mnou chce mluvit.“

„Takže to bychom měli jít… No dovol mi svézt tě zpět do domu. Toto místo není pro tebe samotnou bezpečné.“

Natáhl ke mně ruku, tak jsem dala mojí do jeho a nechala ho vytáhnout mě ze země.

Donovan je žhavý chlap. Vysoký, široká ramena, tmavě hnědé vlasy a oči… hoden mdlob. Callie by roztála na místě jen z pohledu na něj. Usmála jsem se při myšlence na mou nejlepší kamarádku. Možná, že kdybych jí poslala jeho fotku, dala bych jí tím ještě větší motivaci, aby přijela do Alabamy, ačkoli mi už řekla, že tu bude v okamžiku, kdy ji budu potřebovat.

„Donovane, můžu si tě vyfotit?“

Zastavil a podíval se na mě. Pak se usmál. „Myslíš, že jsem žhavý?“

„Ale prosím tě.“ Mohla jsem cítit, jak se červenám.

„Jo, jsi.“ Začal se smát, zatímco mě spolu s ním vytáhl.

Postavili jsme se. „Jo, myslím, že jsi žhavý, ale chtěla jsem poslat fotku kamarádce v Texasu.“

Oči se mu rozšířily.

„Prosím…“

Najednou byl v rozpacích, když jsem vytáhla telefon z mé zadní kapsy.

„Řekni sýr.“

Poté, co jsem rychle blikla fotku, poslala jsem ji Callie s tím, že na ni Donovan čeká v Alabamě. Rozhodla jsem se zatajit fakt, že Donovan a Reece se zdáli být hráči. Pokud by někdo mohl zkrotit Donovana, byla by to Callie.

Kapitola 35

Jack

„Takže tohle je místo, kde se schováváš?“ Řekl Donovan a posadil se naproti mně.

„Neskrývám. Vynechal jsem snídani, takže jsem potřeboval natankovat, a to zejména poté, co jsem si dal v Kix pivo.“

„Pivo?“

Ohromil jsem ho. „Jo, jsem skončil tam, ani nevím, jak a aby nikdo nevěděl, kde jsem. A Ryder mi stále do ruky strkal piva, tak jsem pil.“

Zavrtěl hlavou. „Právě jsem vzal tvou ženu, domů; kdyby tě to zajímalo.“

Přestal jsem jíst a podíval se na něj.

„Viděl jsem její útěk do lesa, samotnou, takže jsem ji následoval, sedl si a pozoroval ji asi dvacet minut, zatímco vyplakala kbelíky; kvůli tobě.“

Kurva, jsem ztratil chuť k jídlu.

Mandy jedna z číšnic šla kolem tak jsem jí podal svůj talíř. Dala mi letmý pohled předtím, než ode mne vzala talíř a odnesla ho zpět do kuchyně.

„Nevím, co říct.“ Položil jsem si hlavu do dlaní a pak se podíval na Donovana. „Co jsi ji řekl?“

Opřel se v křesle v hlubokém zamyšlení. „Řekl jsem jí, že si s tebou potřebuje promluvit kvůli tomu, že Miu nemůžeš ani vystát.“

„Hovno. Proč jsi jí to říkal? Sakra, já nevím, co jsem ji chtěl říct, ale potřebuju, aby moji a Miiny rodiče byli přesvědčení, že svatba prozatím pokračuje, dokud se to všechno nevyřeší. Do pekla s tím vším co vím, že bych mohl skončit tak, že bych tím vším musel projít.“

„Tak to by ti nevadilo, kdyby odešla s někým jiným?“

Zabilo by mě vidět ji s jiným chlapem. Povzdechl jsem si, to přesně se stane, jestli s tím něco neudělám, pokud mi Donovan říká pravdu a on neměl důvod lhát.

„Nemyslel jsem si, že ano. Promluv si s ní a řekni jí pravdu. Ona potřebuje vědět, že to co cítí, není jednostranný.“

Bez ohledu na to, jak velcí by Donovan… a Reece mohli být, vždycky věděli jak říct správnou věc. Ledaže bych chtěl vytrhnout svůj řetěz, pak by jako obvykle létaly pěsti.

„Byla rozrušená?

„Jo, byla. Také mi na zpáteční cestě do domu, řekla mi o Mie. Jak jsi mohl nechat Miu, aby jí natlačila do toho, aby byla družičkou na svatbě chlapa, do kterého je zamilovaná? Jak v prdeli to je?“

Nemohu dýchat, vyklouzl jsem z boxu.

„Vypadneme odsud.“ Popadl jsem naše bundy a vyrazil ven.

Stojící na chodníku, jsem se cítil, jako bych konečně mohl chytit dech a vyrazil zpět do Kix.

„Hej mám tady svoje kola,“ křičel Donovan, již na cestě ke svému autu.

Donovan udržoval auto bez poskvrny s nejvíce zadek-nakopávajícím stero systémem jaký, kdy byl vynalezen.

„Víš, přemýšlel jsem.“

Povytáhl jsem na něj tázavě obočí. Donovanovo myšlení bylo nebezpečné.

„Myslím, že je potřeba, abyste se, s Miou spolčili a to všechno zastavili. Její otec se o ní svým vlastním podivným způsobem stará, a když bude vědět, že miluje Liama, bude to akceptovat. Poté tě nechá, abys měl Thalii, a neexistuje žádný důvod, aby tvůj otec udělal to, co vyhrožoval. Ale pokud si vzpomínám, tohle všechno už jsem ti říkal ti před dvanácti měsíci.“

Trvalo nám jen pár minut dojet ke Kix, jak jsme vylezli z auta, opřel jsem se lokty o kapotu, i když jsem o ní ve skutečnosti chtěl mlátit hlavou.

„Chci, na to všechno dnes večer zapomenout a ztratit se v naší hudbě; Já to nějak vyřeším.“

Přední dveře Kix se otevřely a pak zabouchly.

„Co vy dvě slečinky tady děláte?“ Zeptal se Reece.

S úsměvem jsem odpověděl, „Čekáme na třetí, až se k nám připojí.“

„Ha, ha – legrační; ne. Zatímco vy dvě kundičky jste tady rozmlouvali jako banda žen, je tu práce, která je třeba udělat.“

Oba jsme jen stáli a dívali se, jak vstoupil zpátky dovnitř.

„Co se s tím zadkem děje?“

„Do prdele, jestli to vím. Byl v pořádku, když jsem byl předtím a mluvil s Ryderem.“

Zbytek odpoledne byl věnován pomáháním Ryderovi dostat veškerý alkohol, který byl doručen, uklidit ho. Šlo to buď za bar, nebo do sklepa a práce držela mou mysl obsazenou; jen jsem občas myslel na Thalii, a na to, co do pekla jí řeknu, až budeme konečně o samotě.

Jedna věc, kterou jsem věděl, bylo, že jsem si musel držet ruce pro sebe, když budem spolu; dotýkat se jí to nepřipadá v úvahu.

Sedíc zády k baru, abych mohl sledovat každého kdo za poslední hodinu, možná i déle, dorazil, a místo se zaplňovalo dobře.

Veškeré naše zařízení už jsme nastavili dříve, takže všechno co jsme museli udělat, bylo zabavit dav, jakmile se Reece se rozhodne ukázat svou tvář. Donovan ho viděl zmizet dozadu s Dahlii. Není pochyb o tom, aby se zbavil jeho tvrdosti. Přinejmenším by měl být více v pohodě, než tomu bylo nedávno.

„On se ještě nevrátil?“ Zeptal se Ryder, podávajíc mi další pivo. Ztratil jsem přehled, kolik jsem jich měl po návratu z města s Donovanem. Bohužel jsem se stále cítil střízlivý.

„Ne.“

„Musí s ní být dobrá jízda.“ (myšleno sex)

Nezapojil jsem se do tohoto rozhovoru; to by ho pouze ještě víc nasralo. Měl na Dahlii zálusk, když poprvé přišla, ale to brzy zmizelo, když si uvědomil, že je holka na Reeceho pokynutí a zavolání.

„Vrátil se… vypadá, jako kdyby po cestě někoho ztratil,“ vyštěkl Ryder, a udeřil přede mnou dalším pivem. Stále jsem měl polovinu druhé lahve, ale rychle jsem vypil a hodil prázdnou do koše za barem.

„Jsi připraven?“ Zeptal se Reece, ale místo toho aby vypadal uvolněně, vypadal naštvaně.

Poté, co jsem se na něj asi tak minutu díval, jsem se postavil a s pivem ruce ho následoval na jeviště, kde seděl Donovan a mluvil ke skupině dívek.

Kapitola 36

Thalia

Liam mě vezl do nového baru, jenž byl otevřen před několika měsíci, na okraji města. To byla to jeho myšlenka, aby mě rozveselil.

Mě se podařilo trochu se uklidnit poté, co mě Donovan přivedl zpátky do Liamova domu. Namáčení ve vaně tomu pravděpodobně pomohlo.

Měla jsem na sobě své nové ‚Alabama‘ styl Cowgirl boty s krátkou džínovou sukní a černým topem (tílko), otočila jsem se podívat na Liama, který byl během naší jízdy tichý.

 „Proč jsi tak potichu? Myslím tím, že vím, že toho obvykle moc nenamluvíš, ale vypadáš zadumaně.“

Povzdechl si a podíval se na mě. „Jsem v pohodě. Jen toho mám hodně k přemýšlení.“

„Pro teď to nechám, ale nejsi v pořádku a není ani Jack, a není ani to, že jsem se kurva, stala družičkou na jeho svatbě. Když si právě zapíchl někde jinde.“

„Souhlasím s tím. Měl by si s tebou promluvit a něco ti říct. Stačí, abys teď držela s ním.“

Trhla jsem sebou na jeho návrh.

Proč mi všichni říkají, abych držela s ním?

„Liame je to za tři týdny. Nemůžu se chovat, jako kdyby bylo vše v pořádku, když to tak není.“ Cítila jsem nedaleko slzy.

„Jsem zamilovaná do jejího snoubence; neexistuje žádný způsob, jak mohu být součástí jeho svatby… a ty miluješ snoubenku svého bratra,“ zašeptala jsem a otřela si oči.

Tvrdě zabrzdil před klubem s názvem Kix. „Jak,“ odkašlal si, „to víš?“

„Viděla jsem tě s ní dnes v obchodě.“

Povzdechl si a položil si hlavu na opěradlo sedadla. „Bože, jsme my to ale pár k politování.“

Otevřela jsem dveře a vylezla ven, následovaná Liamem, protože kdybych zůstala v autě a mluvila s ním, rozplakala bych se.

Dokud jsem nepotkala Jacka, nebyla jsem nikdy tak emocionální, ale teď jsem byla a to mě naštvalo. Kdyby tu byla Callie byla by optimistická s tím, jak to dopadne, což by mě pravděpodobně trochu povzbudilo. Chybí mi moje nejlepší kamarádka a později s ní potřebuju mluvit. Jedna věc, kterou jsem věděla, byla ta, že nebyla žádná šance, abych odešla do Texasu, ještě ne, protože jsem nebyla připravená nechat Jack jít.

„Můžeme jít dovnitř?“

„Jo.“ Zatáhla jsem za dveře a otevřela je do místnosti plné těl. Místo bylo tak plné, že mě Liam vzal za ruku a táhl mě přes tu masu k baru. Skupina, která tu dnes v noci hraje, byla zřejmě populární, protože tam byl sotva prostor k dýchání.

„Dáš si pivo?“ Vykřikl Liam.

„Jo.“

Zatímco Liam stál a čekal, až pro nás dostane pivo, dívala jsem se kolem baru nebo spíš jsem se snažila. Bylo to trochu obtížné se všemi těmi zpocenými těly - plazícími se pro lepší místo v blízkosti jeviště, spousta z nich byly ženy.

Než jsem se otočila zpátky k Liamovi, všimla jsem Donovana, který mě uviděl ve stejný čas. Zarazil se a pak vyrazil naším směrem.

Zastavil se přede mnou, a pak ho zezadu někdo strčil, což ho přivedlo do mého osobního prostoru a skončil se mnou obalenou v jeho náručí.

Usmál se na mě, což mě rozesmálo. Byl roztomilý a já jsem potřebovala dát ho dohromady s Callie.

„Hej, dostaň od ní své ruce,“ vykřikl Liam, a vypadal naštvaný.

Donovanovo tělo ztuhlo proti mému před tím, než se uvolnil a přitáhl si mě ještě pevněji proti němu.

„Přinuť mě.“

Jsem si jistá jako peklo, že kvůli mě teda bojovat nebudou. Ve skutečnosti jsem si nebyla jistá, že s tím co se děje, má to něco společného se mnou.

Po vytlačení se z Donovana náručí, jsem čelila Liamovi.

„Nech toho, někdo ho zezadu strčil.“ Položila jsem Liamovi ruku na hruď a doufala, že to nechá být, než jsem se obrátila zpátky k Donovanovi, který vypadal naštvaně, ale mnohem uvolněnější než Liam.

„Uvidíme se potom, Thalie.“ S tím si Donovan protlačil cestu davem směrem k pódiu, kde se již připravovali.

Světla poněkud pohasla, někdo vyskočil na jeviště a dav se začal křičet.

„Držte kurva, hubu,“ zaznělo řvaní přes reproduktorový systém, což většina shledala legrační.

„Dobře, uklidněte se, víme, proč jste všichni tady, protože je tady ‚Phoenix and Deception‘.“

Liam ztuhl u mého boku se svým pivem na půl cesty k ústům. Otočila jsem se a podívala se na něj, ale on byl zaměřen na jeviště. Otočil jsem se a setkala s pronikavýma modrýma očima Jacka, který stál před mikrofonem.

Mé srdce začalo bubnovat proti mé hrudi a já jsem cítila, jako by se chystalo vybuchnout, jak jsme se vzájemně dívali do očí, a pak začal zpívat; a já se roztavila. Měl nejúžasnější hlas, zpíval o hrdinovi, který se zamiloval do dívky, která byla mimo jeho dosahu, a po celou dobu jeho pohled zůstal na mě.

Liam přistoupil blíž a naklonil se ke mně a použil palce k otření mého obličeje, protože aniž bych si to uvědomovala, z očí mi tekly slzy.

Když píseň skončila, aniž by ode mne odtrhl oči, řekl Jack něco Donovanovi, a pak mu podal mikrofon před tím, než s výrazem odhodlání skočil z pódia, a razil si cestu naším směrem.

V panice jsem se protlačila kolem Liama a snažila se dostat směrem k zadní části baru, což se snadněji řekne, než udělá se všemi těmi lidmi, co jsou zde natlačení.

Zastavila jsem se na chodbě a neměla tušení, které dveře by mě vyvedly ven. Chystala jsem se vyzkoušet jedny na konci, když se kolem mého pasu omotaly ruce.

„To jsem jen já,“ zašeptal mi Jack do ucha, než mě provedl dveřmi po naší pravé straně.

Zavřel je a slyšela jsem zamknutí zámku, když se obrátil a zapnul slabé osvětlení. Zabalil druhou paži kolem mě a pevně mě držel, přitulila jsem se do jeho náruče. Nestěžovala jsem si, protože jsem se cítila úžasně, když mě držel. Mé tělo se tlačilo na celou jeho délku.

Začal mě líbat na krku, takže jsem dala hlavu na stranu, aby měl lepší přístup. Když začal používat zuby a okusoval lalůček mého ucha a pokračoval dolů po krku k rameni, zachvěl jsem se; bradavky mi ztvrdly a kundička pulzovala. Přitiskla jsem zadek do jeho rozkroku a cítila jeho erekci mezi mými půlkami; zasténal a přitiskl se blíž.

„Thalie,“ zasténal mi do krku, „musíme zastavit.“

Vzal jsem ho za ruce na mém břiše a pevně držela.

„Co se děje Jacku nebo ti mám říkat Phoenixi? Liam mi řekl, že ti tak občas říká, a já to jméno miluju.“

Zabořil obličej do mého krku, zatímco se snažil ovládnout svůj dech.

„Nikdo kromě Rydera, když nás oznamují, mi už Phoenix, neříká… tak jo; rád bych, abys mi tak říkala. Ale jen v soukromí.“ Zaklel ve stejnou dobu, když mě od sebe odstrčil.

„Nemůžu s tebou být znovu o samotě, protože tě tak zatraceně moc chci.“

Slzy jsem měla na krajíčku, a když jsem se otočila k Jackovi, nebo Phoenixovi, nějaké mi unikly z očí.

„Prosím, mluv se mnou,“ prosila jsem.

„Na verandě jsi řekl, že svatba nebude a… teď je ze mě zasraná družička.“ Byl jsem naštvaná a plácla, Phoenixe po hrudi, když se ze mě vydral vzlyk.

Popadl mě za zápěstí a přitáhl si mě ke své hrudi a pevně mě držel.

 „Neumím to vysvětlit, ale musím se s ní oženit…“

Držel mě, když jsem se snažila od něj vyprostit.

„Jsi jediná, kterou chci. Neměl bych ti to říkat, protože nemám jinou možnost, než si vzít Miu, ale jsi to ty a to, že tě vidím takhle, bolí jako peklo.“

Vymanila jsem se od něj.

 „Nemusíš se s ní oženit. Je to tvoje volba… a ty jsi dal jasně najevo, koho chceš,“ Prakticky jsem na něj křičela. Mé srdce bylo zlomené.

„Drž se ode mě, protože být v tvé blízkosti a nemít tě, moc bolí,“ zašeptala jsem, když jsem se otočila zády k němu.