RFY - 29. kapitola

Překlad: Tynare

Díky holky za všechny komentáře:)

Mrchy opět na scéně:) 

Kacie 29

Alex a já jsme překvapily samy sebe, že jsme dokázaly z našeho seznamu všechno odškrtnout, zatímco byla Lauren pryč.

Dort, hudba, květiny…..hotovo. Květiny nebyly ani na našem seznamu, ale sehnaly jsme, ty nejkrásnější starožitné vázy na bleším trhu a nemohly jsme je tam nechat. Lauren byla naším pokrokem nadšená a rozplývala se, tak jak to umí jen ona. V okamžiku, kdy se vrátila zpátky do města, mohla mi splatit laskavost tím, že mi pomáhá se připravit na charitativní akci s Brody. Chtěla jsem šaty, které zabíjí, v žádném případě jsem nechtěla dát Blaire do ruky nějakou munici.

Tentokrát to nebyla módní přehlídka, máma ani já jsme nemohly mluvit do toho co budu mít na sobě. Lauren měla pár drahých značkových šatů, které si šetřila pro zvláštní příležitost, a trvala na tom, že jedny z nich si dnes v noci vezmu.

Byly to červené vypasované šaty od Nicole Miller, které zdůrazňovaly můj pas, jak Lauren řekla, pro který by spousta žen zabíjela. Stříbrné podpatky od Jimmi Choose, které ona nikdy nenosila a mně padly jako Popelce, hezky ukazovaly mojí pedikúru, kterou jsem si předtím udělala spolu s dvojčaty. Nikdy nechci zapomenout na to, jak rozkošně vypadaly, když seděly v těch velkých křeslech s úsměvem od ucha k uchu a jejich malé nohy sotva dosáhly do vody.

Večeře pro Wild Kids byla mezi mým a Brodyho domem, takže mi nedávalo smysl, abych jela celou trasu až k němu do bytu. Řekl mi abych byla ve čtvrt na sedm připravená a že mě vyzvedne. Jako obvykle jsem byla připravená dřív a přecházela jsem po kuchyni jako nastávající otec.

“Posaď se a uklidni se,” mamka na mě zavolala z obývacího pokoje a poklepala vedle sebe na gauč.

“Nemůžu, zmačkala bych si šaty. Chci, aby všechno bylo perfektní.”

Vstala a přišla do kuchyně, aby mi dělala společnost, když jsem přecházela po místnosti.

“No, vypadáš nádherně a šťastně. Záříš. Okamžitě začínám brečet, když pomyslím na to, jak si se během měsíce a půl změnila. Co jsi se potkala s Brodym. On je opravdu požehnáním.”

Můj hrudník se zahřeje, jen co vysloví jeho jméno. Bylo to skoro týden, co jsem ho naposledy viděla těšila jsem se až ho obejmu. Tento vztah na dálku byl drsný, ale zase jsem víc ocenila čas, který jsme strávili spolu. Nemluvě o desítkách provolaných hodin, kdy jsme se poznávali po telefonu. Stále jsme ještě měli spolu o čem mluvit.

“Já vím, mami. Jsem do něj zblázněná.”

“To už dávno vím. Vy dva to neumíte moc dobře skrývat. Způsob jakým se na sebe díváte přes celou místnost, způsob jakým se usměješ, když řeknu jeho jméno, způsob jakým jsi se na něj dívala, když si ho viděla hrát si s holkama….vy dva jste v hluboko v sobě.” V jejích očích se objevily slzy.

“Nerozbreč mě, nebo si zničím makeup.” Mávala jsem si před očima a snažila se je udržet v suchu.

“Je to tak podivné, šla jsem do vztahu a nechtěla jsem to příliš vážné, ale nemyslím si, že je to chci i teď. Soudila jsem ho. Předpokládala jsem, že to čím si vydělává, bude příčinou toho, že není schopen být dobrý chlap nebo rodinný typ. Pokaždé mi dokáže, že jsem se mýlila. Mám ho ráda, mami. Fakt moc ráda.

“Líbí se mi, jak to zní.” Ozval se za mnou chraplavý hlas a donutil mé těle propuknout v jeden velký oheň. Když jsem se otočila, vyrazil mi dech.

Páni.

Brody vypadal jako by právě vystoupil z reklamy na Armaniho. Opíral se o zeď s jednou rukou za zády a druhou měl položenou na klopě saka. Linie černého smokingu se dokonale přizpůsobovaly jeho tělu a zvýrazňovaly jeho široká ramena a úzký pas. Jeho normálně nezkrotné kadeře, měl sčesané dozadu a tvář měl hladce oholenou. Brody byl šílený macho sportovec, ale dnes večer by mohl být klidně za modela.

“Páni. Vypadáš skvěle, mnohem líp než skvěle. Tak daleko za skvěle, že skvěle už nemůžeš ani vidět. “ Byla jsem nervózní a mluvila nesourodě. Nemohla jsem ani vymyslet slova, která by popsala, jak úžasně vypadal.

“Ty…moje dívko, jsi úchvatná.” Udělal krok ke mně. Ukázalo se, že v ruce za zády má tucet perfektních červených růžích. Když mi je podal, zvedl moji ruku ke svým ústům a jemně mě na ni políbil.

“Když vstoupíme do sálu, zahanbíš všechny ostatní ženy. Čím jsem si to zasloužil, že budeš po mém boku?”

Moje máma si znovu oddechla a v tu chvíli přiběhla do kuchyně Piper.

“Mami, pojď se podívat na to auto. Je nejdelší, jaké jsem kdy viděla!”

“Co?” Podívala jsem se zmateně z Piper na Brodyho.

“O čem to mluvíš?”

Brody pokrčil rameny a naklonil hlavu na stranu.

“Limuzína”.

“Pronajal si limuzínu?”

“Chtěl jsem ti dnes večer věnovat veškerou pozornost a nechtěl jsem se starat o řízení. Pojď.” Vzal mě za ruku a táhl ke dveřím.

“Nevadilo by ti dát je do vody?” Podala jsem růže cestou z kuchyně mámě a zasmála jsem se nad malým logem Twisted Petal na plastovém obalu. Věděla jsem, že Alexa pro mě vybrala ty nejhezčí.

“Holky stály v přední místnosti, jejich tváře zamlžily skla, jak se dívaly na limuzínu.

“Chcete jet na krátkou projížďku?”

“Hurá!” Obě vyjekly a skákaly nahoru a dolů, jako by každé koupil poníka.

Když otevřel dveře, ustoupil a čekal až všechny tři vyjdeme ven. Jakmile se holky dostaly na terasu, začaly sprintovat přes celý dvůr.

“Uklidněte se,” řekla jsem maminkovským tónem, když jsem šla za nimi.

“Budeme hezky sedět a ne nebude nic lámat nebo rozbíjet. Jasné?”

Neslyšely ani slovo, co jsem jim řekla, ale obě přikývly a už lezly dovnitř, ještě jsem úplně nestihla otevřít dveře. Jakmile byly uvnitř, sklonila jsem se, abych také mohla vlézt dovnitř. Okamžitě jsem se ale zarazila, protože jsem uviděla lístky červených růžích nasypané po celé podlaze limuzíny. Sedla jsem si na sedadlo naproti Lucy a Piper a omluvně se podívala na Brodyho, když si sedal vedle mě. Věděla jsem, že to není způsob, jakým chtěl začít dnešní večer.

Ten jen pokrčil rameny a usmál se na mě tak, že všechny moje problémy zmizely.

“Chtěl jsem, aby ses dnes cítila jako princezna.” Kývl na mě přes hlavy dívek, které se vzrušeně tlačily a snažily se zmáčknout každý knoflík, který našly.

“Teď mám tři princezny.” Naklonil se a políbil mě na čelo, ale já už jsme měla dost toho schovávání před holkami. Obalila jsem ruce kolem jeho krku a přitáhla si ho do dlouhého polibku. Bez jazyka, nechtěla jsem tohle teď holky učit.

Brody požádal šoféra, aby vyjel a jezdili jsme sem a tam po hlavní silnici víc jak deset minut. Dvojčata si toho buď vůbec nevšimla, nebo jim bylo jedno, že jsme jezdili ve velkém kruhu. Byly příliš fascinované v autě televizí, rádiem nebo chladničkou, kde objevily láhve vody, které musely mít.

Vysadili jsme holky u mámy a vydali se na cestu. Brody otevřel vestavěný chladič lahví a vytáhl z něj láhev Cristalu.

“Jsem rád, že nenašli tohle.” Řekl, mrkl na mě a vytáhl dvě vysoké skleničky na šampaňské a oběma nám nalil.

Vzala jsem si od něj sklenici a on se naklonil a políbil mě.

“Na tuhle noc nikdy nezapomeneme.”

Pravdivější slova nikdy nebyla řečena.

Naše limuzína zastavila u obrubníku hned vedle Prescott pavilonu a já jsem byla šokovaná z chaotické scény luxusních automobilů, bodyguardů a fotografů.

“Jedná se o charitativní večeři?” Zeptala jsem se a nevěřícně hleděla z okna. Nevím, co jsem čekala, že uvidím, ale tohle to rozhodně nebylo.

“Jo, to je.” Stiskl mi ruku. “Jsi připravena?”

Zaměstnanec v ostře bílé košili, černé kravatě a černých kalhotách spěchal a otevřel nám dveře. Předtím, než jsem uchopila mladíkovu ruku, jsem se otočila na Brodyho, abych zjistila jestli je stejně nervózní jako já. Klidně si zapnul sako a mrkl na mě.

“Pojďme.”

Vylezla jsem ven a ustoupila bokem, aby mě Brody mohl následovat.

“To byl krásný výhled,” zašeptal mi do ucha, jakmile byl vedle mě.

Nabídl mi své rámě a já se do něj zavěsila a usmála se na něj. Ušli jsme pár kroků a všichni se na nás začali otáčet a něco šeptat.

“Brody, lidé na nás zírají.” Vydechla jsem a naklonila se blíž k němu.

“Vím. To je v pohodě. Přejdeme po červeném koberci rovnou dovnitř. Už jen pár minut.”

“Červený koberec?” Mým hlasem prostoupila panika. “O tom jsi mi neřekl.”

“Dýchej,” Natáhl ruku a konejšivě stiskl tu moji. “Nechtěl jsem tě dopředu děsit.”

“Jde to dobře, ne?”

Zastavil se a přitáhl si mě na stranu.

“Nechceš to udělat? Můžu tam jít sám a setkáme se uvnitř, pokud bys byla raději. Chci tam jít s tebou, ale nebudu tě nutit.”

Těžký provaz se otáčel okolo mého žaludku a srážel všechno co mu stálo v cestě, protože nabíral rychlost tornáda. Před měsícem bylo největší rozhodnutí v mém životě, jakým odstínem růžové namaluji Lucy a Piper nehty. Teď jsem se musela rozhodnout jestli chci nebo nechci jít po červeném koberci na charitativní večeři se svým novým přítelem - hokejovou hvězdou. Nebyla to chůze, která mě znervózňovala, tahle část byla snadná - dávat jednu nohu před druhou. Byli to zírající a šeptající si lidé, ti mě nutili vylézt z mé kůže a zmizet.

Podívala jsem se do Brodyho uklidňujících zelených očí. Kousal se do rtů a trpělivě čekal na mojí odpověď. Byla jsem hrdá přítelkyně a chtěla jsem, aby to věděl i on. Lidé stejně brzy zjistí kdo jsem. Náplast se má strhávat rychle, že jo?

“Jdeme na to,” řekla jsem a postavila se na špičky a políbila ho přímo na ty krásná ústa.

Chytil mě za temeno a držel mě u sebe, aby prodloužil náš polibek. Potom opřel své čelo proti mému.

“Ty. Mě. Ohromuješ.”

Neměla jsem čas mu říct, že on mě ohromuje ještě víc, protože mě vzal za ruku a proměnil se v “Brodyho - sportovní hvězdu”. Sebevědomě si potřásal rukou s různými lidmi a razil si cestu davem.

Červený koberec byl ohromující a dusivý. Blesky byli namířené do mé tváře. Byli jich stovky a musela jsem kvůli nim mrkat hrozně rychle. Byla bych překvapená, kdyby byla alespoň jedna fotku, kde mám oči otevřené. Srdce mi bušilo tak silně, jako ještě nikdy. Jediné co mě drželo od toho, abych se otočila a sprintovala zpátky k limuzíně a zabarikádovala se uvnitř, byla Brodyho teplá ruka, kterou měl položenou na mém kříži.

Brody! Brody, tady! Brody!

Reportéři byli jako piraně a všichni chtěli jeho pozornost. Jak jsme šli, každé dva metry jsme se zastavili kvůli fotkám.

“Brody Murphy, s kým tu dnes jste?” Vykřikl někdo. “Je to vaše nová přítelkyně?”

“Je to moje jediná přítelkyně,” odpověděl mu a podíval se s tím okouzlujícím úsměvem.

“Řekneme nám její jméno?”

“Dost brzy, dost brzy. Dnes večer tu jde ale o děti, nemyslíte?” Šel a podepsal několik autogramů a nechal se ještě několikrát vyfotit a dav se trochu utišil. Řekl všem dobrou noc a vedl nás dovnitř.

Po několika dalších zastavení s několika lidmi v hale, jsme zamířili do sálu.

Ó můj bože.

Místnost byla celá zahalená v měkké, nezaměnitelné vůni růží. Každý stůl byl ozdoben bílými ubrusy se stříbrnými ornamenty a a každém stole byly svícny, které celou místnost romanticky osvětlovaly. Číšníci v černém smokingu přecházeli od člověka k člověku s obrovskými stříbrnými podnosy, kde byly nejrůznější druhy jídla. Barman nám nalil, bledý nevýrazný nápoj.  Upřímně raději jsem měla alkoholický nápoj v skleněné hnědé láhvi.

Jak jsem stála, zcela uchvácená celou tou nádhernou scenérií, ani jsem si nevšimla, že k nám přišel Andy. Otočila jsem se a viděla jak on a Brody, dělají takové to mužské divné objetí. Okamžitě jsem zpanikařila a nakoukla, abych zjistila jestli je někdo za ním. Ne někdo, ale Blaire.

“Ona není se mnou,” řekl Andy a obrátil se ke mně.

Mé tváře zrudly rozpaky, že jsem byla přistižena, jak se po ní dívám.

Naklonil se a jemně mě políbil na tvář.

“Vlastně chtěla přijít a omluvit se, ale řekl jsem jí, že bude lepší, když od vás zůstane celou noc co nejdál. Já ani nechci vidět, jakým způsobem se na tebe dívá. Nemá to nic společného s Brodyho smlouvou, je to proto, že jsi dívka, která učinila mého nejlepšího kamaráda šťastného. Takhle šťastného jsem ho ani neviděl, když v jednadvaceti podepsal profesionální smlouvu.” Na rtech se mu objevil úsměv a já jsem si nemohla pomoci a usmála se na něj zpátky.

“Cením si toho, Andy. Děkuji.”

“Je mi opravdu líto, jak se k vám chovala. Nezasloužíte si to. Už se to znovu nebude opakovat, slibuji.”

Brody zase natáhl ruku směrem k Andymu a potřásli si z nějakého smyslu vzájemného respektu. Andy se otočil a pomalu odešel. Vydechla jsem, ani jsem si neuvědomovala, že jsem zadržovala dech.

“Jsi v pořádku?” Brody vypadal nervózně.

Chtěla jsem se smát nad tím, že tohle setkání ho znervóznělo, ale hordy lidí pořád volala jeho jméno.

“Jsem v pohodě.” Usmála jsem se na něj. “Jsem opravdu v pohodě.”

“Půjdeme najít svá místa a potom si dáme něco k pití, dobře?”

Bavila jsem se…. večeře byla jak z jiného světa, lidé u našeho stolu byli nádherní a Brody nedokázal se mě neustále nedotýkat rukama nebo rty. Připadala jsem si jako Popelka.

“Jdu na toaletu, hned budu zpátky, jo?”

Brody se zdvořile postavil, když jsem vstala od stolu. Dina, manželka dalšího hokejisty, vstala a řekla, že půjde se mnou. Povídali jsme si o hokejovém životě když začne sezóna a skutečně mě trochu uklidnila. Její život nebyl tak odlišný od života jiné ženy, která měla manžela co cestoval za prací.

“Jsem ráda, že jsme si popovídali. Opravdu jsi mě uklidnila.”

“Absolutně! Jsi tak milá. Brody má štěstí, že tě má,” řekla a přejela si rty rtěnkou.

“Jdeš?”

“Přijdu hned za tebou….zavolám ještě mámě a zkontroluji holky.”

Usmála se a na cestě ven mi stiskla ruku.

“Hokejová manželka? Opravdu si myslíš, že můžeš být hokejová manželka?” Bolestně známý hlas se za mnou zachechtal, když jsem začala vytáčet mámino číslo. Můj žaludek se otočil, když Blaire vyšla z jedné kabinky.

“Ahoj, Kacie. Tak ráda tě zase vidím.”

“Ahoj, Blaire,” řekla jsem a strčila svůj telefon zpátky do kabelky. “Uvidíme se později.”

“Kam jdeš? Chtěla jsem s tebou mluvit.” Z jejího hlasu kapala neupřímnost, když se prohlížela v zrcadle.

“Nikdy jsme nedokončily náš rozhovor z před pár týdny, protože nás tak hrubě přerušil tvůj debilní přítel.”

To si ze mě děláte srandu? Nezněla příliš omluvně. O čem to sakra Andy mluvil?

“Není to žádný debil, Blaire, a nehodlám tu déle…”

“Oh, budeš tu stát, protože kdybys nechtěla, už bys byla dávno pryč.” Otočila se a podívala se na mě s jedem v očích.

“Přiznej se, že chceš vědět všechno, co vím o Brodym, protože pravda je, že ty ho znáš jen stěží.”

Stála jsem zamrzle, jako zvíře, které měla na mušce, ale tentokrát jsem se cítila silněji. Možná, že jsem nemohla donutit mé nohy k pohybu, ale moje ústa ano.

“Víš co, Blaire? Myslím si, že to ty neznáš Brodyho.”

Hodila hlavou s hustými blonďatými vlasy dozadu a rozesmála se.

“Řekl ti o Kendall všechno?”

Položila jsem si ruku na bok a naklonila se ke straně.

“Vlastně, řekl.”

“Opravdu?” Narovnala se a ušklíbla se na mě. “Řekl ti taky že jí viděl minulý víkend?”

Z žaludku se mi zvedla žluč. Nadechovala jsem se nosem a vydechovala ústy. Snažila jsem se udržet večeři v žaludku, protože jsem nechtěla, aby zjistila, že se dostala až ke mně…znovu.

Lže? Mohla by lhát? Neviděl se s ní znovu, že ne? Ne potom, co jsme….

“Nevěřím ti ani slovo, Blaire.”

“Dobře,” řekla a vytáhla svůj telefon a palcem tiskla několik tlačítek.

“Můžu ti to dokázat, princezno.”

“Nemám čas na tvoje kecy. Čeká na mě moje rande.” Otočila jsem se k odchodu, ale to jí nezastavilo.

“Pokračuj, užívej si, dokud můžeš. Je jen otázkou času, než tě taky odkopne,” zavrkala.

Bože, ta nepříjemná ženská ví, co na mě platí.

“Ty do pekla nevíš, o čem mluvíš,” ulevila jsem si a otočila se.

“Samozřejmě, že vím, Kacie. Už jsem to u něj viděla stokrát. Zalíbí se mu nějaká dívka a snaží se být, co nejvíc s ní. Jakmile se z toho dostane, odhodí ji a najde si nějakou jinou.” Obrátila se zpátky k zrcadlu a prohrábla si vlasy.

Měla jsem toho dost. Nic, co bych řekla, by se nedostal přes tu její kamennou vizáž. Jen jsem tu ztrácela čas. Vydala jsem se ke dveřím a málem spadla, když je někdo z druhé strany  prudce otevřel.

“Omluvám se,” zamumlala jsem a snažila se zpátky získat rovnováhu.

“Nic se nestalo.”  Řekla mi dívka s nádhernými tmavými vlnami a světlými modro-fialovými oči.

Namodralé. Fialové. Oči.

“Musíš být Kacie? Blaire mi toho o tobě tolik řekla.” Usmála se na mě s řadou bílých zubů.

“Jsem Kendall.”

Prudce jsem se otočila čelem k Blaire. “Co to kruci je?”

“Blair mi napsala a požádala mě, abych jsem přišla a setkala se s tebou,” odpověděla za ní Kendall.

“Říkala, že jsi měla nějaké otázky ohledně Brodyho a minulého víkendu.”

“Nemám žádné otázky.” Rostl ve mně hněv a prosakoval mými póry jak jsem hleděla z jedné na druhou a zase zpátky.

“Vy dvě jste šílené.”

“Uklidni se, královno dramatu. Jen jsem chtěla, aby potvrdila, že se spolu viděli minulý víkend. Viď Kendall?”

“Hmmm,” zavrněla. “Je to takové zlatíčko a taky skvěle líbá.”

“Přiznej si to holka, nejsi pro něj nic jiného než letní flirt,” sykla mi Blaire do ucha. “Jedinou věc, kterou má opravdu rád je hokej. Jakmile začne sezóna, jediné co uvidí, bude jeho zpětné zrcátko a to jak v něm brečíš i se svojí napodobeninou drahé kabelky. Bude pryč a ty se budeš moci soustředit veškeré své úsilí na výrobu košíčků se svými dětmi.”

Prosmýkla jsem se kolem nich a mířila přímo k nouzovému východu naproti sálu. Potřebovala jsem prostor. Jakmile jsem byla venku, dýchala jsem chladný svěží vzduch tak rychle, jak jen to šlo a prosila jsem můj tep, aby se zpomalil.

Co mám teď dělat?

Mohla bych vtrhnout do sálu a začít řvát na Brodyho jako šílenec a ztrapnit jeho i sebe a potěšit tím Blaire i Kendall. Nebo ….  jsem mohla strčit ocas mezi nohy a čekat. Počkat až budeme sami. Počkat až budu mít čas si promyslet to, co řekla Blaire. Počkat až se od něj budu moci udržet trochu odstup, že už to nebude tolik bolet. To je to, co budu dělat. Čekat