Nerd - 14. kapitola

Překlad: Lucie

Alpha U 101:
Drž se ve svém kruhu. 

        …Alpha BuzzFeed

Romeo

Jakmile nastoupila do auta, můj telefon zapípal.

Potom zapípal znovu a ten Rimmelin ho následoval.

Zvedla ten svůj z klína, podívala se dolů a zamumlala, "Hloupý BuzzFeed."

Usmál jsem se. "Máš Alpha aplikaci?"

"Vyzvali nás, abychom si ji stáhli, když jsme byli v prváku. Získáte důležité univerzitní aktualizace, říkali. Zůstanete v obraze, říkali." Vysmívala se. "Jo, jasně. Je to zatracená drbárna."

Zasmál jsem se. "Ale no tak. #BuzzBoss nás informuje o dobrých pařbách."

Odfrkla si.

Sakra, kdybych si nemyslel, že to bylo roztomilé.

Oči nechala upřené na čelním skle a to mi dávalo možnost dívat se na její stranu krku a její vlasy, které jí hladily po kůži. Když jsem vešel do knihovny a uviděl její vyčesané vlasy, hnudník se mi trochu utáhl.

Ale potom jsem uviděl něco jiného, co se kolem ní děje. Supi kroužili. Viděl jsem pohrdavé pohledy, pochopil jsem, že se ji snaží zastrašit. Nekrčila se, což bylo překvapivé, ale můžu říct, že se k ní dostávali.

Není divu, že nenáviděla #BuzzBosse. On je ten, kdo všem řekl, že se doučuju v knihovně. On je ten, kdo vzbudil zájem o můj milostný život a o "neznámou" dívku v Hellcatu předchozí noc.

Nikdy předtím mě netrápilo, že jsem předmětem drbů. Byl jsem na to zvyklý. Ale vadilo mi, že to má nějaký dopad na Rimmel. Jak se s ní mám, sakra, vyspat a dokončit přijímání, když se jí ostatní holky snaží odehnat?

"Opravdu chceš jít studovat?" Zeptala se, čímž mě přivedla zpátky do tohoto okamžiku. Můj telefon znovu zapípal, což mi připomnělo, že jsem se na něj ještě nepodíval.

"Jo," odpověděl jsem. "Mám spoustu domácích úkolů."

"Kam chceš jít?" Zeptala se.

Zrovna jsem rozsvítil obrazovku na svém telefonu. První věc, která na mě vyskočila, bylo nejnovější oznámení od BuzzFeed. Drž se ve svém kruhu. Zavrtěl jsem hlavou a smazal to. Když jsem to udělal, vyskočila na mě textovka.

UKRADNI NĚCO Z DĚKANOVY KANCELÁŘE.

PŘINES TO NA PÁTEČNÍ PÁRTY.

Dlouhou chvíli jsem zíral na tu výzvu, než se mi sevřela čelist. Zach chtěl, abych se vkradl k děkanovi. Nejenom to, chtěl, abych si to nechal až do pátku? Kdyby mě chytili, vykopli by mě ze školy. Moje šance na NFL budou pryč, než vůbec nějakou dostanu.

"Romeo?" Řekla Rimmel z druhé strany vozu.

Podíval jsem se nahoru.

"Děje se něco?" V jejím hlase jsem slyšel opravdovou starost.

"Ne." Lhal jsem. "Jen si kontroluju zprávy."

"Můžeme to dnes zrušit, jestli chceš."

Nemohl jsem. Potřeboval jsem čas, abych se k ní dostal blíž. Jen jsem se musel postarat dnes v noci ještě o jiné věci.

"Všechno je v pohodě." Upustil jsem telefon do držáku a vyjel na ulici.

"Kam jedeme?" Zeptala se.

Dal jsem jí jeden ze svých okouzlujících úsměvů. "Ke mně."

Oči jí málem vypadly z důlků, a tak jsem se zasmál.

"Možná bychom měli prostě jít zpátky do knihovny."

"Ty se radši vrátíš tam mezi ty supy, než že bys šla ke mně?" Zeptal jsem se, můj úsměv povadal. Opravdu tak nesnášela mít mě kolem sebe?

Naklonila hlavu na stranu a podívala se na mě. "Máš nějaké spolubydlící?"

"Ne."

Viditelně polkla. "Samozřejmě, že ne."

"Dobře." Odsekl jsem a sešlápl jsem plyn.

Udělala syčivý zvuk a já jsem se zasmál. Měl jsem ji. Byla v pasti.

Ticho ovládlo auto na několik minut, když se otočila a dívala se z okna. "Můžu se tě na něco zeptat?" Řekla opatrně.

"Jo."

Nechala svou tvář odvrácenou a já jsem věděl, že se chtěla zeptat na něco, u čeho si nebyla jistá, že by měla. "Proč jsi tam nezůstal s těma holkama?"

"Proč si myslíš, že tam chci být?" Odpověděl jsem otázkou. Zranitelnost, ale také zmatek udělal něco uvnitř mě.

Odfrkla si. "Všichni ti říkají Romeo z nějakého důvodu." Otevřel jsem pusu, ale zvedla ruku, aby mohla pokračovat, "A není to proto, že je to variace na tvé skutečné jméno."

Usmál jsem se. "Všimla sis toho, co?"

Rimmel protočila oči a obrátila se zpátky k oknu.

"Možná chci být tady s tebou," odpověděl jsem.

Ztuhla v sedadle. Její malé prsty se stočily kolem okraje kůže. Možná to nebylo to nejlepší, co jsem měl říct. Možná to znělo jako vyzvedávací fráze. Viděl jsem nedůvěru v jejích ramenou, napětí na bradě. Chtěl jsem, aby mi věřila.

Ne proto, že jsem se s ní chtěl vyspat.

Ale protože to byla pravda.

"Ty holky tam, sakra, i kluci... oni ode mě jen něco chtějí," řekl jsem. Nic na to neřekla, ale věděl jsem, že mám její plnou pozornost. Věděl jsem, že mě poslouchala, a tak jsem pokračoval. "Někdy si říkám, jestli mají opravdu rádi mě, nebo tu fotbalovou hvězdu, kluka s hezkým autem, nebo kluka, který je dostane na párty."

Ztichl jsem. Nechtěl jsem toho říct tolik. Jen jsem chtěl, aby mi uvěřila. Neměl jsem v úmyslu ji vyzradit myšlenky pohřbené hluboko v mé mysli.

Ruce se mi utáhly kolem volantu. Byl jsem si intenzivně vědomý Rimmel vedle sebe, takže když se pohnula, hned jsem o tom věděl.

Opřela si hlavu proti sedadlu, takže se místo z okna dívala na mě. "To je těma modrýma očima."

Chvíli mi trvalo, abych si uvědomil, co má na mysli. Hodil jsem hlavou dozadu a rozesmál jsem se. "Chceš říct, že se ti líbí moje oči, Rimmel?"

Znovu se odvrátila, ale zašeptala, "Možná."

Něco ve mně se zmírnilo. Panika, kterou jsem před chvílí cítil o mém náhodném přiznání, se již nezdála jako problém. Její reakce - nebo její nedostatek - bylo přesně to, co jsem potřeboval. Měl jsem pocit, že ty starosti, které jsem držel tak hluboko, nebyly tak hrozné, jak jsem si myslel.

A líbily se jí moje oči.

Opravdu, nebyl jsem překvapený. Moje oči byly zatraceně úžasné.

Když jsem zatočil na dlouhou zakřivenou příjezdovou cestu, která vedla kolem domu, Rimmel se narovnala na sedadle. Nervózní energie v ní vibrovala a já potlačil úsměv.

Bala tak expresivní. Nikdy jsem si toho nevšiml, dokud jsem si ji opravdu nezačal všímat. Většina lidí si to neuvědomovala, protože jste se na ni museli doopravdy zahledět, byste si toho všimli. Ale začínalo se mi to líbit. Začínal jsem chtít nedělat nic jiného, než se na ni dívat. Když se její nálada změnila (což bylo každých pět minut), byla to nová zkušenost. Cítil jsem, jako kdybych viděl dům poprvé očima někoho jiného.

A ona z toho byla zastrašena.

Většina lidí, které jsem sem vzal, byli samé oooh a ahhh nad zametenou nedotčenou příjezdovou cestou, nad sloupy lemujícími hlavní dům, nad malebnými terenními úpravami a nad úžasnou zahradou. Byl to působivý dům, který na lidech zanechal dojem.

Ale Rimmel ne.

Nestarala se o tyhle věci, jako všichni ostatní. Pokud něco, byla proti tomu.

"Moje máma je perfekcionistka," vysvětloval jsem, abych ji rozptýlil. "Má ráda, když všechno vypadá perfektně."

"Je to nádherné," řekla zdvořile.

Zaparkoval jsem auto a ukázal skrz přední sklo na dům pro hosty. "To je moje. Bydlím tam sám."

"Musí být hezké nedělit se o koupelnu." Kousla se do jazyka. Plamen touhy začínal doutnat v mém břiše.

Odkašlal jsem si a vystoupil jsem z auta. Rimmel mě následovala, když jsme procházeli kolem bazénu. Všiml jsem si širokého oblouku, který udělala kolem okraje, s opatrným pohledem v očích. "Nerada plaveš?"

"Ne," odpověděla pevně, pak se chytla stěny a vkouzla dovnitř.

"Chceš limonádu?" Zeptal jsem se, když jsem přecházel před obývák do kuchyně.

"Jasně," odpověděla a zastavila se u ostrůvku, aby upustila tašku na zem.

Popadl jsem dvě plechovy Coly z lednice a otočil se. "Hlavu vzhůru," zavolal jsem a hodil jí to.

Rozhodila ruce a uhnula. Cola zasáhla zadní část baru a odrazila se na podlahu.

"Měla jsi to chytit," podotkl jsem, když si přejela rukama po hlavě.

"Měl jsi mi to podat." Zírala na mě.

Zavrtěl jsem hlavou a obešel otrůvek, abych plechovku zvedl. Podržel jsem jí to před obličejem a chytil otevírání. "Myslíš si, že to exploduje, pokud to otevřu?" Zeptal jsem se, přičemž jsem zvedl obočí.

O krok ustoupila. "Neopovažuj se."

Nepatrně jsem zvedl poutko na vrchu plechovky. Vykřikla a začala přede mnou couvat, ruce držela nahoře, aby si chránila obličej. Zasmál jsem se, chytil ji kolem pasu a stáhl ji zpátky, když jsem postavil plechovku na pult.

"Neuklidil bych ten nepořádek, který by to udělalo."

"Blbče!" Řekla a zvedla ruku, aby mě praštila.

Obalil jsem jí druhou ruku kolem ramen, abych jí ruce slisoval podél těla. Na vteřinu se mnou bojovala. Pak se zdálo, že si uvědomila, jak jsme si blízko a její tělo se uklidnilo.

Cítil jsem šampón z jejích vlasů, cítil jsem rychlý tlukot jejího srdce proti její hrudi a slyšel jsem nestabilní nádechy, které tahala do plic.

Jedna z mých rukou se jí přitiskla na záda a sklouzla tak, aby spočívala na jejím pase, těsně nad jejím zadkem. Prsty se mi ohnuly a její hlava se zaklonila, aby se mi mohla podívat do obličeje.

Kurva, byla tak malá. Ani mi nedosahovala k ramenům. V tu chvíli jsem si představil, že vypadá jako předchozí večer v mé bundě. Pohlcená. Vlastněná. Žádaná.

Tentokrát to nebylo mojí bundou.

Bylo to mojí náručí.

V jejích očích se objevilo překvapení, ale pod touto emocí jsem viděl i něco víc. Viděl jsem touhu a potřebu. Viděl jsem přitažlivost.

Nutkání ji políbit mě udeřilo tak, že moje ruce si ji přitáhly blíž. Její dech byl zběsilý a její oči rozšížené.

Pomalu jsem sklomil hlavu, dával jsem si na čas a předvídal každý okamžik. Upíral jsem pohled na její plné rty a představil jsem si, jak si je přitáhnu k sobě, jak můj jazyk ochutnává jejich jemnost.

Několik nádechů od našeho prvního doteku se ostře nadechla a sklonila hlavu. Vlasy vyčesané nahoru  se mi otřely o ústa a já se nepatrně odtáhl. Její čelo kleslo na mou hruď a její ruka se obtočila kolem mého trička.

Proč se odtáhla? Mohl jsem cítit její touhu. Mohl jsem ji prakticky ochutnat.

Okamžik byl pryč, a tak jsem z ní sundal svoje ruce a ustoupil jsem. "Přinesu ti ještě limonádu," řekl jsem a všiml si svého chraplavého hlasu. Po cestě jsem popadl vlastní Colu, abych ji otevřel a napil se. Chladné, kofeinové mravenčení na zadní straně krku mě vymanilo z kouzla, které se nade mnou vznášelo.

"Tak s jakým úkolem potřebuješ pomoct?" Zeptala se, posazila se na barovou židli v kuchyni a zastrčila si nohy pod sebe. Tváře měla narůžovělé a brýle měla sklouznuté dole na nose.

Kdyby byla někdo jiný, už bych s ní byl právě teď v posteli.

Co když byla panna?

Ta myšlenka byla tak neočekávaná a tak tříštivá, že jsem se otočil a chytil se okraje dřezu. Stiskl jsem zaoblenou žulu a díval se z malého okna, ze kterého bylo vidět na stromy za domem.

Nejspíš byla panna. Myslím tím, podívejte se na ni. Nebylo to, jako kdybych někdy předtím už nepřipravil holku o panenství. Upřímně řečeno se to nikdy nezdálo jako velký problém.

Až do teď.

Budu schopný ji vzít její panenství kvůli výzvě? Kvůli zasvěcení?

Musel jsem.

Moje pověst. Můj status. Moje pýcha. Všechno bylo v sázce.

"Romeo?" Malá ruka se zlehka dotkla mých zad. Všechny svaly v této oblasti se mi napjaly a moje oči se zavřely. Když jsem se neodtáhl, její dotek se stal silnější a konečky prstů mi přejížděla přes tričko. "Není ti dobře?"

Stála tak blízko, že její svetr se dotýkal mého boku. Vyzařovalo z ní znepokojení, jak se naklonila, aby se pokusila mi nahlídnout do tváře. Otočil jsem hlavu a podíval se na ni.

Naše oči se setkaly a celý můj svět se zhroutil.

Ach, kurva.