Nerd - 10. kapitola

Překlad: Lucie

#BuzzBossova slova moudrosti
Zatřes s tím, co ti máma dala. Ale ne pro
muže někoho jiného. Podívejte se na
modřiny z pátečního kočičího boje. Pivo
a drápy jsou nebezpečná věc.
        … Alpha BuzzFeed

Romeo

Kluci potulující se nazí přes kampus.

Žrací výzvy v jídelně.

Dívky běhající okolo, aby si udělaly selfie, jak líbají každého kluka, kterého uvidí.

Přijímání bylo v plném proudu. Bylo to zábavné jako peklo.

V průběhu týdne jsem dostal pár úkolů, ale byly ubohé. Po táboráku a Trentově varování jsem to čekal mnohem horší.

Část mě si myslela, že je to klid před bouří sraček.

To je v pohodě. Byl jsem připraven.

Ale taky mě to trochu začínalo štvát. Většina Omega nováčků už dostala svůj úkol ohledně toho, s kým se musí vyspat. Ale já ne.

Ani jedno slovo, ani jedno jméno mi nebylo posláno. Začínal jsem si myslet, že Zach čekal, aby mi dal co nejméně času na splnění, ať už mi vybere kohokoliv.

Možná to byl jeho způsob, jak srovnat skóre z pole. Ale na tom nezáleželo. Byla to hra, o která jsem věděl, jak ji hrát, a chystal jsem se ji vyhrát bez ohledu na to, s čím přijde.

Trenér nás během dnešního večerního tréninku nešetřil a já jsem byl spráskanej jako pes. Svaly mě bolely. Opravdu jsem chtěl vklouznout do ledové vany a nechat mrazivě studenou vodu dostat mě z nejhoršího.

Ale nemohl jsem.

Musel jsem být v knihovně. A nad tím vším, šel jsem pozdě. Rimmel mi řekla, že nebude čekat, jestli se někdy ukážu pozdě. Jedna moje část byla ráda, protože jsem chtěl jít domů. Tmavé mraky zaplnily oblohu a vzduch voněl po dešti, když jsem mířil ke knihovně.

Kde byl déšť před hodinou, když jsme umírali na hrišti?

Miloval jsem fotbal, byl to můj život, ale někdy jsem si chtěl dát pauzu.

Když jsem přistoupil ke skleněným dveřím, podíval jsem se k místu, kde Rimmel vždycky seděla. Vybrala si to místo, protože si myslela, že nás tam lidé neuvidí, myslela si, že bude nejlepší sedět mezi knihami v dusné atmosféře.

Nikdy to nefungovalo. Byla zábava ji pozorovat, jak začne být nervózní, když se lidé zastaví u našeho stolu a melou hovna. Nevím, proč jí to tolik vadí. Nikdo s ní nikdy nemluvil. Nebylo to tak, že by ji někdo nutil do konverzace.

Vzhlédla a zamračila se na mě, když jsem si razil cestu ke stolu. Usmál jsem se, protože byla pořád tady. Vlasy měla rozcuchané jako vždy. Scházeli jsme se na doučování téměř dva týdny a ještě jsem neviděl její celý obličej. Brýle měla posazené na nose a na té dřevěné židli v té obrovské košili, která zakrývala celou horní polovinu těla, vypadala příliš křehce.

"Jdeš pozdě," řekla, když jsem si sedl.

Naklonil jsem se přes stůl a řekl jí do ucha, "Počkala jsi."

Sklonila hlavu a já se odtáhl. Miloval jsem z ní dostávat nějaké reakce. Bylo to tak zatraceně jednoduché. Natáhla ruku a přisunula ke mně vysoký polystyrenový kelímek s plastovým víčkem. "Přinesla jsem ti kafe."

Před ní stál totožný kelímek.

Zasténal jsem a natáhl se pro něj. "Jak jsi věděla, že to budu potřebovat?"

Dala mi dlouhý pohled, když upíjela ze své kávy. "Nevěděla. Ale myslela jsem si, že by bylo neslušné, kdybych si přinesla jedno pro sebe, ale pro tebe ne."

"Dobře, díky. Dnešní trénink byl příšernej."

Hodila po mě svůj plný pohled. Nebylo to poprvé, co jsem si všiml, jaké má pod brýlemi široké oči. Byly hnědé, ale kolem duhovek měla zelený kroužek. Některé dny jejich střed vypadal spíš zeleně, někdy byly zlaté. Dnes byly tmavě zelené, jako čerstvě posečené fotbalové hřiště.

"Nemáš zač."

Postavil jsem svou kávu a vytáhl svůj laptop, který jsem zapnul. Nechtěl jsem tu být, ale moje známky se zlepšily, a trenér už mi každý den nedýchal za krk ohledně toho, že balancuju na hraně a že bych mohl být vyhozen z týmu.

"Mám tu tenhle úkol do přírodních věd. Je to jednostránkový dokument o hypotéze versus teorii. Nevadilo by ti se podívat na to, co už mám?"

Dokument se blýskl na obrazovce, a tak jsem ho naklonil směrem k ní. Rimmel si posunula brýle na naklonila se ke čtení. Vlasy jí přepadly dopředu a otřely se mi o ruku, ale neobtěžoval jsem se posunout pryč.

Voněla hezky.

Kombinací vanilky a jablka. Obvykle byla přilepená na svojí straně stolu jako lepidlo. Tohle bylo poprvé, co se naklonila do mého osobního prostoru. Uvelebil jsem se na židli, přehodil si nohu přes nohu a usrkával ze svého kafe, zatímco četla.

Zdálo se, že je zaměřená na počítač, takže jsem si vzal minutku na to, abych si ji prostudoval, aniž by o tom věděla. Její pleť byla bledá a hladká. Její oči byly orámované tlustými tmavými řasami a její plné rty byly ve světlém odstínu růžové. Měl jsem nutkání se natáhnout a upravit jí některé z jejích vlasů, abych mohl studovat i její zbytek, ale radši se moje ruka natáhla a obalila se kolem kelímku.

Musela vycítit ve vzduchu, že jsem se posunul, protože se její tělo napjalo. Podívala se na mě a její oči se rozšířily, kdž si uvědomila, jak blízko byla.

Neobtěžoval jsem se pohnout. Líně jsem se usmál. "Tak co myslíš?"

"O-o čem?" Zeptala se.

Bez přemýšlení jsem se natáhl a omotal prsty kolem pramene jejích vlasů. Byly hedvábně jemné. "O úkolu."

Trhla s sebou zpátky, jako kdybych se jí pokusil udeřit. "Je to dobré. Nepotřebuje to žádné úpravy. Jen dokonči závěr a bude to v pohodě."

Nebyl jsem zvyklý, aby se holky snažily odtáhnout od mého doteku. "Jsi lesbička?" Vystřelil jsem ze sebe.

Udělala pisklavý zvuk, když jí spadla čelist. "Cože?"

"Jsi?" Zeptal jsem se.

"Ne!"

Zavrčel jsem. "Tak proč se oblékáš takhle?"

Pusa jí sklapla, a pak se jí znovu otevřela. V očích se jí blýskla bolest, ale rychle zase zmizela. Co jsem to, sakra, řekl? Co je mi do toho, jak se obléká?

"Víš ty co?" Řekla. "Pro dnešek už mám doučování dost."

"Právě jsem přišel."

"A já už tě mám dost," odsekla a začala si balil své věci. Způsob, jakým házela věci do tašky, si vysloužilo několik pohledů.

Když byla hotová, odstrčila se od stolu, vyrazila směrem k řadě knih a zmizela mezi nimi.

Můj telefon zavibroval.

Zvedl jsem ho a podíval se na zprávu.

TO JE TVÁ HOLKA

Vážně jsem neměl náladu na tyhle tajemný hovna.

COŽE?

O pár vteřin později jsem dostal odpověď.

TVOJE VÝZVA. JE TO TA ŠPRTKA.

Nadechl jsem se a ostražitým zrakem jsem se porozhlédl kolem. Nikoho jsem neviděl. Zach věděl, koho vybrat. A měl i perfektní načasování. Jako kdyby věděl, že je Rimmel naprostá katastrofa a že je na mě naštvaná.

Byla to jediná dívka v kampusu, která nepropadla mému šarmu. A zrovna jsem ji urazil.

Do prdele.

Nedopřeju Zachovi uspokojení z mojí porážky. Vytáhl jsem telefon a odpověděl.

HRA ZAČÍNÁ.