MO - 23. kapitola

Překlad: Simča

Harper na mě čeká na rohu ulice Christopher a sedmé Avenue South, na sobě má černé podpatky, světle růžový kabát stáhnutý pevně v pase, šedou sukni a černé punčochy. Okamžitě, se rozhodnou, že mají mašle, kde se spojují s podvazkem. Protože, samozřejmě má na sobě podvazky. Samozřejmě, že budu nadržený celou noc. A samozřejmě, nechci jít do Spencerova bytu na naše rande.

Pochodují k ní a položím ruku na její rameno. "Pamatuješ si, když jsem řekl, že se mi líbí všechno? Musím to změnit. Ta zvláštnost, která se mi nelíbí, je ta, že si nechci hrát blízko bytu tvého bratra."Zasměje se. "Uklidni se. Jen musím nakrmit Fida. Spencerův byt se nachází blízko místa, kde jsem naplánovala naše rande, napadlo mě, že bychom ho mohli nakrmit po cestě. "

Ona se otočí a začne jít k jeho domu. Následuju ji, jdeme po velmi známém bloku k mému nejlepšímu příteli spolu s rostoucím znepokojením, jak míjíme hipsterské kavárny, obchod s obuví a cihlové domy.

U jeho předních dveří, se jádro viny cpe do přední linie. Jak vstoupíme do výtahu, je v mé hrudi. "Harper, cítím se jako hovno jít do bytu tvého bratra takhle."

"Jako jak?"

"Víš. Protože děláme tu věc." Ukážu od ní ke mně.

"Odešel na týden na líbánky, a my neděláme nic špatného."

"Já vím, ale jsi jeho sestra. A já jsem jeho přítel. A já překračuju čáru."

Nakloní hlavu na stranu. "Chceš přestat?" Ptá se s obavy v hlase.

"O nic víc, než chci zatlouct pěti palcový hřebík do mé hlavy."

Zamračí se, jak výtah zpomaluje na jeho podlaží, a dveře se otevřou. "Au. Jen myšlenka na to bolí. Ale jsem zvědavá – udělal by čtyř palcový hřebík rozdíl? "

Vrtím hlavou. "Ne."

"Tak proč o tom diskutujeme?"

Má pravdu. Opravdu velkou, ve skutečnosti. Kromě toho se jedná o dočasnou dohodu. Jen jeden týden. Přesto, jak jdeme chodbou, představuji si sám sebe jako člověka, mířícího do soudní síně, připravený být souzen. "Protože moc dobře víš jaký je. Je vůči tobě ochranářský."

Ona přikývne a usměje se na mě, když dojdeme k jeho dveřím a vytáhne klíč z kabelky. "Moc dobře vím a miluju ho. Ale není šéfem mého těla. To já rozhoduju, kdo se mě dotkne. Ne on. Nikdo. Kromě toho, ty a já jsme souhlasili, že je to jen mezi námi,"říká,připomínajíc mi povahu tohoto vztahu - abych jí pomohl se naučit,jak to v sexu chodí a randění, a neříct o tom ani duši.

"Ale víc než to," dodává, přejede si rukou po hrudi nahoru po knoflíku kabátu arozepne jej, odhalujíc kousek krémové kůže. "Jsem dospělá žena a cítím se naprosto sebevědomě, že můžu dělat svá vlastní rozhodnutí o tom, pro koho si chci obléknout černé punčochy a nové krajkové spodní prádlo."

A jen tak, jsem hypnotizován. Jsem pod jejím kouzlem, kreslená postavička se skelnými oči, která se honí po kusu steaku na konci řetězce. V žádném případě ji nemohu odolat s tímto obrázkem vysazeným v mé hlavě.

Budu ji následovat, její prádlo a její drsňácký postoj, kamkoliv půjde. Ona je tak zatraceně silná ve své víře v tom, kým je, a to je obrovská část půvabu.

Odemkne dveře do Spencerova domu, a my jdeme dovnitř. Fido k ní cupitá.

"Jaký druh spodního prádla?"

"To je tvoje překvapení na později. Ale stačí říci, že je to všechno část mé důkladné přípravy na novou

výuku, jak jste požadoval… profesore Hammere,"říká, přetrvávajíc na mé nové přezdívcev režimu důkladně svůdného tónu, když se ohýbá, aby zvedla kočku.

Její sukně vyjede nahoru, což mi dává nejsladší, nejoplzlejší ukázku jejích punčoch, přesně tam, kde se setkávají s podvazky. Ahoj, erekce.

"Ahoj miláčku," říká divným hlasem kočce, když se narovná. "Chyběla jsem ti?"

Fido mňoukne Harper na pozdrav, nabízejíc jí bradu k mazlení. "Aww. Ty malý sladký medvídku. Řekla jsem ti, že tě sem budu chodit krmit tvou speciální tygří dietou. Nikdy bych nezapomněla."

Mne svou chlupatou tvář o její prso a já zafňukám. Šťastný to bastard. Pak má tu drzost natáhnout tlapu a položit ji na vystavené maso hrudi.

"Myslím, že Fido se cítí na to vlítnout."

Harper se směje a škrábe ho na bradě. On se přitiskne ještě blíž k ní. Člověče, ta kočka je v tom až po uši.

"Pohlaď si ho. Je roztomilý,"říká.

Přiblížím se a pohladím ho po uších. Jak se s ním mazlím, Harper se nepřítomně dotýká mých vlasů. Kočka přestane vrnět. Dívá se na nás, na její ruku na mě, jako kdyby katalogizovala každý pohyb, který děláme. Možná mám halucinace, ale přísahám, že zúží jeho korálkovité oči.

Harper ho položí na zem, naplní jeho misku s jídlem, a položí ji na podlahu. Vymění mu stelivo a pak si umyje ruce. Poté, co si je utře, natáhne ruku a pohladí kočičí záda. Prohne se do ní,když dožírá zbytek své kočičí večeře.

"Vidíš? Fido neřekne naše tajemství. Je do mě trochu blázen, a všechno, co chce, je, abych se zítra vrátila."

Zamíříme ke dveřím, ale když na něj letmo pohlédnu, už nejí. Přikluše k Harper, hlasitě mňouká a tře se stranou proti ní.

"Vrátím se brzy, fešáku," řekne mu, když se otočí a tře si svou druhou stranu o její lýtko,jeho ocas sviští vysoko ve vzduchu.

Mé oči vypadnou. Ta kočka si jí označuje svým pachem. "Vypal," říkám mu. "Ona je moje."

Harper se směje. "Vy dva bojujete meči?"

"Jo, a já vyhraju."

Odejdeme, a jakmile jsme ve výtahu a v bezpečné vzdálenosti od perverzní kočky, vtisknu pusu na její hruď, kde byla jeho tlapka.

"Opravdu žárlíš na kočku?" Ptá se.

Žárlím na Simona. Žárlím na kocoura. Označuju své území, pokud jde o tuto ženu,a moje sobectví nezná mezí. "Žárlil bych, kdybych si nebyl úplně jistý, že tě já budu vysvlékat z mašliček a podvazků, a mít všechny své tlapky dnes v noci na tobě," říkám nízce a chraplavě.

Roztržité vydechnutí uniká z jejího hrdla. "Mám ráda tvé tlapky."

Když se dostaneme na ulici, zvednu hlavu a vzhlédnu do šestého patra. Nikdo jiný tam není, jen Fido, v okně, dívá se na nás.

Pravděpodobně připravuje zprávu pro svého pána. Přísahám, že přestanu, až se Spencer do týdne vrátí. Přestanu, opravdu ano.