MO - 22. kapitola

Překlad: Simča

Probudím se příliš brzy na můj vkus. Jak uchopím svůj telefon z nočního stolku, záchvěv naděje vstoupnev mé hrudi. Je pak zničena tím, že chybí odpověď.

Do prdele.

Oblíknu si šortky a pulovr, zašněruju si tenisky a nasadím sluchátka. Běhám tvrdě v Central Parku,můj telefon v je ruce po celou dobu jak slunce stoupá, probouzejíc Manhattan.

Stále nic.

Zamířím do posilovny pro rychlé kolo závaží, pak se vrátím do svého bytu a vypiju sklenicí vody. Otřu si pot z čela, když můj telefon zazvoní. Zhluboka se nadechnu. Opravdu doufám, že už není naštvaná.

Odemknu obrazovku, vidím její jméno a otevřu její zprávu.

Princezna: Dobře rano:) :) :) :) :) :) :)

Směju se, jak mě vítá přívalem smajlíků.

Snažím se odpovědět stejnou mincí píšíc ahoj a přidáním smajlíka. Ale. Nemůžu. To. Udělat. A zřejmě nemusím. Další zpráva se objeví o vteřinu později.

Princezna: upadla jsem do komatu, jakmile jsem vstoupila do dveri vcera v noci. Zrejme nekolik O jsou nejlepsim receptem na poradny nocni spanek. Mimochodem, proc je curaku razka? (Holky, moc se omlouvám při výběru slova, ale takhle to prostě je…)

Směju se, jak se opřu o lednici a odepisuju jí.

To je dobra otazka.

Princezna: Myslim, ze curaci by meli byt pouzivani v dobrem, a odkazovat se na pozitivum.

Dela to z tebe velvyslance curaku? Sirejicim slovo o nespravedlivem vyuziti samcu?

Princezna: Ano. Dela. Chystam se zacit pouzivat slovo curak jako kompliment. Tady to je. Nicku, jsi curak. Taky se mi libi tvůj curak.

A ona se vrací s vervou zpět se svým ostrým jazykem, špinavým vtipem. Moje textující Harper. Moje nemravná kouzelnice. Naklepu odpověď, naznačujíc novou urážku.

Co takhle osel?(Ass – zadek, osel, blbec)Pockej. Skrtni to. Osel trpi stejnym nezaslouzenym osudem. Nikdy by to nemela byt urazka. Taky se mi libi tvuj zadek. I kdyz miluju,je spis vhodnejsi sloveso k vyjadrenime hloubce obdivu pro danou část tveho tela.

Stisknu poslat, pak rychle přidám další poznámku.

Mimochodem,mohla bys mi, prosim odpustit minulou noc? Byl jsem takovy… blbec.

Princezna: Uz včera v noci ses omlouval, a jsme v pohode. Nejsem nastvana. Prisaham. Jsem rada, ze jsme na stejne strance.

Jsme. Tak moc.

Princezna: Nebude nikoho jiny.

U me taky ne. Harper?

Princezna: Jo?

Nekdy se me ptas, jestli neco, co delame, je v poradku, a ja chci, abys vedela, ze jsi nikdy neudelala vůbec nic v posteli, co by me nevzrusilo…tva usta, tvůj oblicej, vlasy, tvoje telo, jak se me dotykas, jak reagujes… to vsechno je jedno masivni vzruseni.

Její odpověď dorazí o sekundu později.

Princezna: Ted mam motylky…

A já se usmívám jako blázen.

Dnes vecer te beru ven. Co chces delat? Vecere? Film? Lekce skakani na lanech? Umelecka show?Muzeum? Projizdka v kocare?

Princezna: Nic z vyse uvedeneho. Ale mam napad. Rada bych naplanovala nase rande.

Pošle mi čas a říká, že pošle další podrobnosti později. Když se připravím do práce, pošlu ji zprávu.

Něco, co jsem ji vždycky chtěl říct.

Mimochodem, mohu te stále citit na jazyku…

Během jedné minuty, odpověď přistane v mém telefonu. Zasténám, jak chtíč se přeženeskrze mne. Tahle fotka by nemohla byt lepší – fotka jejích nohou s prsty na pásku světle- modrých kalhotek, kterévisí na kotnících. Nevím, jestli krajkový oděv půjde nahoru anebo úplně dolů, ale vím tolik, že budu potřebovat ještě několik minut o samotě s touto fotografií, než odejdu do práce, a v mé mysli oděv půjde definitivně dolů.

O deset minut později, chytím metro na stanici Comedy Nation, cítíc se zatraceně dobře, že nejenom mám rande, které půjde podle pravidel randícího protokolu, ale také, že cítila motýly.

Možná že nejsem tak zručný v luštění Harpeřiných narážek mimo ložnici, ale vím jednu věc jistě - motýli jsou lepší než čuráci.

A myslím tím čurák jako kompliment.

***

Tak jednoduchý svěží pocit mě přenáší přes den. Po dlouhém sezení se spisovateli show, paksetkání s marketingem, mě Serena zatáhne stranou do konferenční místnosti. "Málem jsem zapomněla."

Dokonce i její standardní předmluva ke Ginovým žádostem mě nemůže dostat dolů z výšin. "Koncem týdne je koktejl párty. V pátek večer,"říká, pak mi dává podrobnosti. Pátek je jen několik dní před smluvním projednáním, které Gino naplánoval s Tylerem.

"Budu tam. Nějaká pravidla? "

"Jen buď svým obvyklým okouzlujícím já. Ale ne příliš okouzlující. Víš, jak to chodí. "

"Mohu si sebou přivést rande?"

Její oči se rozšíří. "Ooh, řekni mi víc. Kdo je ta šťastná dáma? "

Vrtím hlavou. "Není to vážné. Ale je to ta, která se mnou přišlana bowling před několika týdny."

"Ooh. Tahle," škádlí s velkým mrknutím.

"Takhle jsem to nemyslel."

"Určitě ne," říká střílejíc mi vědoucí pohled.

"Je to jen dočasné."

Pohladí rukou svojebasketbalové břicho. "To je to, co jsem kdysi tvrdila o Jaredovi," říká, zmiňujíc manžela. "Nyní se podívejme, jak trvalými jsme."

"Mocný pár, a jste připraveni vypuknout," říkám, protože její manžel pracuje v televizním byznysu také, u vysílací stanice.

"Takže nikdy nevíš o těchto dočasných flirtech."

Ale nemohu se držet takovýchto myšlenek. Pokud to udělám, pak motýli se dostanou do mé hlavy a nadělají nepořádek. Než se naděju, pan Orgasmus se promění do zamilovaného blázna koncem televizní sezóny.

Krátce po šesté, stejně jako jsem vstoupil do výtahu, vlasy na zátylku se vztyčí do pozoru.

"Držte výtah," Gino křičí z chodby.

Přísahám, ten frajer má naváděcí zařízení instalované na mě, aby mě vystopoval což je zatraceně děsivý. Střelí mi masivní úsměv, když se ke mě připojí a poplácá mě po zádech.

"Nicku Hammere. Přesně člověk, na kterého jsem myslel."

Slova, která už nikdy nechci slyšet vycházet z jeho úst.

"Skutečně?"

Kývne energicky a otře si ruce, jak výtah začíná sestupovat dolů. "Hodně jsem v hlavě přemítal naši poslední konverzaci o show. A myslím, že mám recept, jak to uskutečnit."

Napínají se mi žíly. "Dobře." Chci, aby řekl více.

Zhoupne se na patách. "Ale víte co? Prostě počkám, dokud neuvidím Tylera Nicholse příští pondělí,

a předložím mu to. Ať je to překvapení pro něj a pro vás taky."Zvedne obočíve zlém lesku. "Miluji překvapení, vy ne?"

"Jako když žena nosí červeného medvídka pod trenčkotem? Tento druh překvapení?" Kamennou tváří odseknu.

Plácne se rukou do břicha a směje se, jakzastaví jeho auto. "A to je to, za co vám platíme velké peníze." Pak vyjde, obalí ruku nade dveřmi, a vystrčíhlavu dovnitř." Není to pravda?"

"To jo. Za vtipy s medvědy," zamumlám, když odchází.

Jakmile dojdu ke vstupní hale, vytočím Taylera a řeknu mu o tom. "O jakém překvapení mluví?"

"Setkám se s ním za týden ode dneška," říká můj advokát uklidňujícím tónem. "Nepochybuji o tom, že mele nesmysli, jak se blíží projednání. To je jeho styl. Je jako kočka, která si ráda hraje se svým jídlem

před tím, než ho sní."

Krčím se. "Právě jsi mě přirovnal ke kočičímu žrádlu?"

Tyler se směje. "Vtip vyšel špatně. Ale poslouchej, člověče, kryjeme ti záda. Stačí jít na večírek za pár dní, vždy buď s úsměvem, a my se postaráme o show, když ho uvidíme za týden."

Snadněji se řekne, než udělá.

Protože show se o mě stará. Show mi dala tento život v New Yorku, domov, který vlastním, dokonce i košili, kterou mám na sobě. Dává mi všechno, a já to nechci posrat.

Je to tím, kým jsem. Je to část mého já.

Ale když mi Harper pošle místo pro naše rande, poslední věc v mé mysli je show. Proč se kurva setkáme blok od Spencerova a Charlottina bytu?