neděle 3. července 2016

MO - 13. kapitola

Překlad: Simča



Mohu to přezkoumat na milion způsobů, ale nelze popřít, že jsemsextovalHarper. Nebo že mi sextovala zpátky.
A zdá se, že to nemá stopku.
Druhý den ráno, když jedu metrem do budovy ComedyNation na Times Square na promosetkání, kliknu na nit a napíšu novou zprávu.

Dost o mne. Co mas rada ty? Mas oblibenouvec?

Nechávám otázku s otevřeným koncem, takže může odpovědět jakkoliv chce. S podstatným jménem. Slovesem. Pozicí. Sakra, ona může dokonce zmínit její oblíbenou stravovací skupinu, jestli je to jednodušší. Je jedna z nejodvážnějších, nejvíce sebevědomých lidí, které znám - kromě případů, kdy jde o lásku, sex a romantiku. Nenazval bych jí plachou v těchto oblastech, zejména ne po minulé noci. Ale ona je spíš jako někdo, kdo je přichycen na bruslích poprvé, rozviklaný, jak se snaží přejít na ostrých nožích.

Princezna: Nikdy jsem nebylaten, kdo si hraje na oblibenosti…pokudmam favorita na hrani.

Takzenehrajes?

Princezna: Neni to tak, zenehraju. Spis je to tim, ze moc o tom nevim.

Zajímavý. To mi říká, žejejí zkušenosti v ložnici by mohly být paralelní jejím zkušenostem s randěním. Vlak se ohýbá kolem křivky v tunelu, když odepisuju.

Dobre. Pojdme na to prijit. Rekni mi, co se ti u chlapalibi.

Princezna: Mam radabrisaky. Pevne, tonovanebrisaky.

Podívám se dolů na břicho. Odškrtnuto.

Co dalsiho?

Princezna: Libi se mi silne paze.

Ach ano. Boduju. Než se zeptám na cokoliv jiného, ​​můj telefon znovu zapípá.

Princezna: Libi se mi cerne elasticke boxerky.

Svraštím obočí, když vlak zastaví na další stanici. No, to je zajímavé. Jsem si pěkně jistý, že je to přesně to, co jsem jí včera řekl, že mám na sobě.Vystoupím na rampu, připojujíc se k davu New Yorku, který se tlačí po schodech do práce, skloněný nad jejich telefony.

Libi se mi tvoje odpovedi. Co se ti jeste libi?

Princezna: Inteligentni muzi.

Sevřu telefon pevněji, když mířím na Forty - Second Street, odolávajíc nutkání učinit poznámku o
chytrých chlapech v brýlích. Vzhledem k tomu, víte, brýle nejsou tím, co dělají chlapy inteligentními. Jeto to, co je uvnitř mozku. Ale společnost se rozhodla, že brýle jsou symbolem pro inteligenci, takže pokud mě chce vidět jako inteligentní symbol, fajn. Myslím tím, sex symbol. Obojí je se mnou v pohodě.

Vic. Rekni mi vic.

Princezna: Mam rada mekke rty a hladove polibky. Hodne polibku.

Blesk tepla se vpíjí do mého těla, když se vrátím k zprávám z minulé noci. K mé dlouhé poznámce o
šukání a líbání a víc líbání. Možná to přeháním, ale je to jako by mi vracela něco z toho zpátky. Stejně jako by chtěla přesně tu samou věc -další kapitolu v tom polibku, který začal před jejím domovem. A tak odepíšu.

Jaky druh polibku?

Princezna: Polibky, ktereme roztaji.

To je ten nejlepsi druh.

Nechci zastavit tento rozhovor. Jsem chamtivý pro její další slova, a tak prostě držím krok a zahraju z voleje.

A tak jsou polibky, ktere jdou dal a dal.

Princezna: A polibky, ktere zastavi cas.

Kteretevzrusi.

Princezna: Ktere se otoci v neco vic. Ktere zacinaji jemne a pomalu, a pak je muzes citit v celem tele. Po cele kuzi. Hluboko v kostech.

Moje hrdlo je suché, a moje mysl je ponořena do vzpomínek těch patnácti sekund a možnosti, co by se mohlo stát, kdyby se sekundy protáhly do minuty. Možná jen ještě jedna poznámka…

Ktere ti vyrazi dech.

Princezna: A rozdivocite.

Kov se spojuje s mými stehny, a hlasitý oomph uniká z mých rtů. Právě jsem narazil do odpadkového koše. Dám telefon do kapsy a snažím se nemyslet na polibky, které jí roztávají, protože bych už raději nepoznal žádné další odpadkové koše v tomto městě.

***

Nejenže nepřestaneme, my zrychlíme. Změníme dráhu. Zabočujeme. Jedeme mimo kurs. A my smskujeme a sextujeme a píšeme více.
Příští večer si otevřu pivo a usadím se u stojícího stolu, kde mám většinu počítačové animace. Piju, trávím nějaký čas se svým kreslícím tabletem a pak jí napíšu.

Takze, mame paze, brisaky, boxerky, mozek a rty. Jeste neco co se ti libi?

Přísahám, že můžu cítit její úsměv v její jednoslovné odpovědi, která okamžitě přijde.

Princezna: Oci :)

I když to může být smajlík, který mi dává teplý pocit. Nebo možná ona, když dodává další zprávu.

Princezna: Chci se podivat do necich oci a citit, ze me zna, ze mi rozumi, chapeme. Chci, aby videl moje mouchy a prijmul je, nesnazil se me zmenit. Chci vedet, jake to je.

Sakra, její slova jsou intenzivní a tak… nahá. Něco na tomto malém displeji ji nutí se otevřít a odhalit mijejí část.Části, které nikomu neukazuje. Až na to, že mi je ukázala ve Speakeasy, a pak v kavárně, a teď je to jako odhalení. Kousky Harper, které schovává v jejím cylindru, nebo za červeným šátkem, nebo jen za vtipnými vtipy nebo výstřely. Většinu času ona je jako nyní to vidíš, teď už ne. Ale tohle je zcela nová její součást. Odstraňte hlas, obličej a řeč těla. Opřete se pouze o slova a ona… rozkvétá.
Ustoupím od stolu, rychle přejdu přes můj byt do kuchyně, pak neklidně zamířím k arkýřovému oknu, dívám se na noční oblohu New Yorku s mrakodrapy a neonovými světly dívajícími se na mě. Nechci říct něco špatného, ​​a nechci ji poslat zpět do Skryté Harpeřiny říše, a tak zvednu svůj telefon a rozhodnu se pro bezpečnou reakci, ale tu která uznává všechny její mouchy.

Zaslouzis si to vsechno. Chci, abys to mela.

Princezna: Chci to taky.

A mouchy by nikdy nemely byt zmeneny. Udrz si všechny sve mouchy, Harper. Mam je rad.

Princezna: Totez pro tebe, Nicku. Taky mam tvoje rada.

***

Jsem závislý na svém telefonu. To je něco, čeho jsem se vždycky snažil vyhnout, ale nikdy nevím, jestli mi nepošle něco, co mě vzruší.
Ale skoro všechny její zprávy to dělají, a tak žiju ve stavu suspendované touhy.
Je to fantastické a hrozné současně. Je to pocit úžasnosti a také naprosté hlouposti. Ale tento závratný, opojný pocit chtíče? Je právě teď nabitý a vede mě dál. Rád bych si myslel, že toto nově nalezené pobláznění s jejími smskami je dobré pro mou show. Protože tato další nová epizoda jejako sen, a po mé schůzce s hlavou animace druhý den, si razím cestu k výtahu, takže můžu jet do severní části města, abych se setkal s Tylerem v Nichols&Nichols.
"Pane Hammere."
Hlas stáhne můj žaludek.
"Zdravím, Gino."
Hlava vysílání kráčí ke mně a narovná si sako na jeho pruhovaném obleku. "Přemýšlel jsem o Dobrodružstvích pana Orgasmu,"říká a zkroutí obočí. "Rád bych si myslel, že mám několik věci společných s hrdinou."
Potlačím cuknutí sebou a prostě to polknu, takže bych se mohl skoro udusit. "Skutečně?"
Upraví si kravatu. "Sám jsem miláčkem žen."
"Vsadím se, že jste, pane."
"A víte, že sám jsem kdysi vytvořil vlastní show."
Samozřejmě, že musí zmínit jeho krátké flirtování s druhou stranou. "Slyšel jsem, že to bylo fantastické," lžu.
Skromně mě odmávne. "Byla to zatraceně fajnová show. Ale tady je ta věc. Nebyla zas až tak duchaplná jako vaše. Což mě nutí se zamyslet," říká, když svraští čelo. Obočí jsou jako dvě kroutící se housenky. "Co kdyby Dobrodružství pana Orgasmu bylo více, řekněme, pro rodiny s dětmi? Zajímalo by mě, jestli bychom mohli rozšířit obzory, aby to bylo méně oplzlé, a našli ještě větší publikum?" Říká mi, přičemž praští jako bičem s jeho Pan Orgasmus by mohl být něco jako The Brady Bunch. "Popřemýšlejte o tom."
Poplácá mě po zádech a odejde a já se poškrábu po hlavě,jak odejdu, abych se viděl se svým právníkem. Uber, který jsem si objednal, čeká u chodníku, takže nastoupím, pozdravím řidiče, a vrátím se ke své nově oblíbené věci – mým zprávám. Je to jako jackpot, protože tam na mě čeká zpráva.

Princezna: Vzpomnela jsem si na nektere dalsi veci, ktere se mi libi.

Sdel. Mi. Je.Hned.

Princezna: Pekne, krajkove spodni pradlo.

Přejíždějíc si rukou po tváři, se zabořím do koženého sedadla. Jako by tohle skrylo můj problém. Dýchám těžce. Jako by tahle ocelová tyč v mých kalhotách zasraně zmizela dříve, než vejdu do kanceláře mého právníka. Existují určitá slova, která probudí erekci, a ona právě použila jedno z nich. Spodní prádlo.

Jaky druh? Jakou barvu? Jaky styl?

Princezna: Bile. Cerne. Fialove. S malou masli. Na zadni strane. Predstav si krajkove kalhotky, s docela malou stuzkou na zadku, ktera muze byt rozvazana.

Zvedám tvář a dívám se z okna. Možná je tu někde obchod s vanou plnou ledu. Mohl bych v ní pár hodin posedět, aby tento chtíč vyprchal. Mašle na kalhotkách, které mohou být rozvázané?
No ták. Žádný muž není dostatečně silný, aby odolal těmto slovům.
Zvlášť ne muž, kterému byla poslána černá saténová mašle s růžovými puntíky. Nezvykle horká vlna vedra do mě narazí, když ústy naznačím do hajzlu. Když mi Harper poslala tužky svázané mašlí, bylo to jako by mi zanechala malý náznak, než jsem vůbec věděl, co to bylo. Vodítko pro všechny její touhy, její tajné fantazie. Je to jako žena svlékající se a jde přitom po chodbě a dívá se na vás, oči jí říkají, následuj tuto stezku.
A já budu následovat.

Jako cerna satenova masle s ruzovymi puntiky?

Princezna: Ano. Libila se ti?

Nejsem si jisty, zese na ni budu nekdy divat stejnym zpusobem.

Princezna: Uzil sis jeji rozvazani?

Ježíši zasraný Kriste. Zatahám za svou košili. V žádném případě to nezvládnu přes tuto schůzku. Ale neexistuje žádný způsob, jak mohu přestat.

Uzil jsem si. Miluji rozvazovat male masle. Ve skutecnosti "rozvazat" je moje nove oblibene slovo.

Princezna: Mam taky rada sprosta slova. To je dalsi vec, kterou mam rada.

Uz jsem ti rekl, ze jsem lidsky slovnik synonym sprostych slov?

Princezna: Nemusis mi to rikat. Sama jsem na to prisla.

Pak me znas dobre.

Princezna: Nekdy ano. Nekdy ne. Taky mam rada odvazani se. A libi se mi, kdyz chlap je proste tak pohlcen delanim ti dobre, že chces mu to oplatit stejne.

Sevřu si kořen nosu, jak auto projíždí po avenue. Přísahám, žeHarper umí číst mé myšlenky. Olíznu si rty a utáhnu stisk na telefonu.

Sledujes porno?

Princezna: Pocita seTumblr?

Ano. Co sledujes nebo na co se rada divas?

Princezna: To je tezke popsat.

Ne.Neni. Zkus to.

Princezna: Chces, abych ti rekla, jaky typ GIFTU nebo fotografii se mi libi?

Ano. To by bylo skvele. Ve skutecnosti by mi to z lepsilo den. Muj den by byl zasrane uzasny.

Její odpověď bude muset počkat, protože jsem dorazil do kancelářích Nichols&Nichols, kde dobře upravená mladá blonďatá recepční vystupuje zpoza elegantního stolu a pozdraví mě jménem.
"Ráda vás vidím, pane Hammere," říká s ostrým, zářivým úsměvem. "Dám Tylerovi vědět, že jste zde."
"Díky, Lily."
Předtím, než se dokonce posadím na místo na plyšové brusinkově červené pohovce v hale, otevře hlava firmy skleněné dveře. "Nicku Hammere," říká hlubokým hlasem, jak se přiblíží a poplácá mě po zádech. Vstanu. Ten muž je čistá třída. Clay Nichols má na sobě tmavý oblek, svěží bílou košili a purpurově hedvábnou kravatu.
"Tyler mi řekl, že přijdeš. Nemohl jsem si nechat ujít šanci tě pozdravit a poblahopřát ti k tvému úspěchu."
"Tobě také. Miluju nové vychytávky. A řekni své ženě,ať mi nedává zadarmo alkohol."
Směje se a zavrtí hlavou. "Dám ti radu. Manželka nedostává příkazy přesně od nikdo. "
On mě vede chodbou do kanceláře Tylera.
"Můj oblíbený klient!" Říká Tyler, když mě pozdraví. Setkal jsem se s Tylerem v den, kdy jsem byl na RISD a studoval animaci, a on měl hlavní obor historii na Brownu. Rychle se vytáhnul v právech zábavního průmyslu, a není to jen proto, že má nejlepšího učitele Claye. Je prostě opravdu zasraně dobrý.
"Vsadím se, že to říkáš všem svým klientům."
Usměje se na mě. "Jenom těm, kteří mě rozesmějí."
"Pak mám pro tebe legrační příběh," říkám. Oba muži se posadí na gauč. Já se posadím do pohodlného křesla, předkloním se, nadechnu se a dám jim pauzu směšnosti, kterou si zaslouží. "Gino chce, aby show byla víc morálně nezávadná."
Tyler zvedne obočí. Ten chlap je věrná kopie svého bratrance - tmavé vlasy, hnědé oči, hranatá čelist. Kdybych ho neznal, řekl bych, že to je jeho mladší bratr. Taky je stejně náležitě oblečený. "To je šílený. Nežádáš Setha Macfarlana, aby Americký táta,byl méně podělaný," říká Tyler, protahujíc si jeho dlouhé nohy před něj.
"Hele, já nejsem primadona. Chci dávat divákům to, co chtějí. Ale já prostě nemůžu zabalit svou hlavu kolem toho, co ode mne chce."
"Nech to na nás. Je naším úkolem zjistit, co chce, a jestli se to shoduje s tím, co chceš ty,"Tyler říká, a pro dalších třicet minut se ponoříme do jejich plánu, jak chtějí zvládnout znovu projednání na konci tohoto měsíce, za méně než dva týdny. Všechno to zní rozumně, a upřímně řečeno, to je důvod, proč
pracuji s těmito kluky. Když jsme hotovi, ptám se, co mají za lubem večer.
Clay začne jako první. "Mám schůzku s mými dvěma oblíbenými dívkami. Moje žena a dcera se se mnou setkají u dětského hřiště za pár hodin. Tento muž," říká a poplácá jeho bratrance po rameni. "Se snaží vyhrát zpět starý plamen. "
Clay mi dává rychlý souhrn Tylerovy romantické situace, a je to tvrdý oříšek.
"Au," říkám a otřesu se a pak se setkám s očima mého právníka. "Hodně štěstí, kámo. Vyjednávání s Ginem by mohla být větší zábava. "
Tyler se směje a vrtí hlavou. "Věř mi, vím. Co by pan Orgasmus udělal, aby ji získal zpátky?"
Pohladím se po čelisti. "Kromě posílá do tvého domu bohatého, sexy, úspěšného, dobře dotovaného kreslíře, aby ji vyhrál?"
Tyler zúží jeho tmavé oči a střelí mi pohled.
Usměju se. "Nejspíš by jí dal najevo, jak moc pro něj znamená a pak se ujistil, že se bude cítit jako královna."
"Nejpravdivější slova," říká Clay, pak se rozloučíme, opustím jejich kancelář a zamířím do svěžího vzduchu pozdního odpoledne v New Yorku.
Ale jak nastoupím do dalšího vlaku do centra, už nemyslím na Tylerovu ženu. Myslím na zprávu, kterou mi Harper poslala. Ve skutečnosti, myšlení je špatné slovo. Cítím, je to jediné, které se hodí. Jak otevřu její novou zprávu a procházím snímky, měním se do tisíce stupňů Celsia během několika sekund.
Zabořím se do plastového sedátka vlaku, a mé oči jsou rukojmími těchto fotek. Někdo říká: "pardon," jak projde kolem, ale sotva dávám pozor. Nemohu se podívat kamkoli jinam. Nemožné. Neproveditelné.
Nic jiného v celém vesmíru neexistuje, jen tyto fotografie a nemohu utřít oplzlý úsměv z tváře.
Jsem vařený, pečený a smažený do křupava. Jsem sežehnutý. Tahle zpráva je zlatý důl Harpeřiných fantazií.
Říkají, že jeden obrázek vydá za tisíc slov, ale možná by to mělo být pozměněno. Obrázek vydá za tisíc úderů srdce, protože to je to, co moje přeskočí při pohledu na tuto šíleně sexy sérii, kterou mi poslala.
První fotka je ženy v černých kalhotkách, které jsou svázané malou růžovou mašlí s puntíky na jejím zadku. Nohy jsou hladké a tvarované. Na další, má na sobě žena punčochy s vintage věcí na horní straně stehen, a ona se ohýbání, ukazujíc podvazkový pás, její zadek je ve výhledu. Třu se rukou po zátylku a těžce vydechnu, když se vlak v podzemí zastaví.
Ještě víc se tam oteplí, a už jsem v pekle, peču se ve veřejné dopravě, obklopen chlapy v oblecích a maminkami s batolaty, hipstery a turisty, nikým a všemi, a je mi to jedno.
Vzhledem k tomu, že tyto fotografie jsou všechno, co vidím. Výstřel, který následuje, má ženu na zádech, rozprostřenou nahou přes postel, rty do O, zatímco chlap, s kterým je, požírá její kundičku jeho ústy. Ruce má obtočené kolem jejího zadku, mačká ho, jak má zabořenou tvář mezi jejíma nohama. Ona je v nějakém divokém blahu. Ale další žena je v bezbožném nebi. Stojí v ničem jiném než v podpatcích, ohnutá nad kuchyňskou linkou,a její milenec klečí, roztahuje její tváře a olizuje její kundičku, prsty zatíná do masa jejího zadku.
Zavírám zprávu a zavřu oči, vpíjejíc to, co mi Harper právě beze slov řekla.
V těchto obrázcích, jsem se právě dozvěděl, že má celkovou fixaci na zadek.
To by mohla být nová dělicí čára v mém životě. Neexistuje žádný způsob, jak bych se mohl vrátit a nevědě to její šíleně vzrušující zálibě. Nemohu se vrátit do doby v mém životě, kdy jsem nemyslel na to, jaké by to bylo dělat jí tyto věci. K této ženě, která je dostatečně odvážná, aby mi řekla, že neví, co muži chtějí a také dost odvážná, aby mi ukázala, co chce.
A co já chci. Opravdu. Šíleně. Hluboce.
Sotva vím, jak zvládnu zítřejší večeři s Harper a jejím bratrem.
Poté, mé srdce klesá, když vlak přijede na mou zastávku s trhnutím. Vidí se s Jasonem tento týden. A ona se mě nezeptala na jedinou otázku, nebo mi řekla jedinou věc o tom, jak se ohledně něj cítí, jestli se jí začíná líbit nebo jestli mu taky posílá fotografie.
Nebo jestli jsem jen předehrou k rande, které chce.
V takovém případě, mé prsty se zkroutí kolem obrazovky, a málem ji rozdrtím.

25 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Chudák Nick,jeho seznamování s košem a hledání vany je opravdu hodně...topí se ve vlastní šťávě :D ;) děkuji moc za kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem za úžasné kapitoly ❤

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za preklad 😉

    OdpovědětVymazat
  5. Dekuji. Myslim, ze jsem se trefila s tim, ze to na nej hraje :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Je mi ho líto, ale koledoval si...
    Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Moc děkuju za skvělou kapitolu.Těším se na pokračování.

    OdpovědětVymazat

Děkujeme za komentář! :-)