MFY - 6. kapitola

Překlad: Clarissa

V dalších týdnech nás čekala cesta do Dánska, pak hned do Švédska a potom cesta zpátky dolů, do Rakousku, abychom pak pokračovali na jih až  k naší první zastávce v severní Itálii. 

Cesta do Copenhagenu byla dlouhá, jeli jsme skrz celou noc až do následujícího rána. Autobus zastavoval jen kvůli tomu, aby se mohli řidiči vystřídat, a nebo dotankovat palivo. Se Siennou jsme prospaly celou noc, obě jsme byly vyčerpané, takže jsme tu dlouhou noc bez zastávek velice uvítaly. Byla jsem unavená, jak psychicky, tak i fyzicky z mého času stráveného s Jackem a Sienna měla dost z věčných párty. Střídaly jsme se v tom, kdo bude spát v ložnici s tou královskou postelí, protože ty palandy nebyly nic jiného než slabý kus bavlny přehozený přes dřevo. Nejsem si jistá, jestli Sienna věděla, že jsem smutná, a nebo prostě jen chtěla pro sebe společnost, ale obě společně jsme padly do té královské postele a strávily spolu tu dlouhou noční jízdu.

Probudila jsem se v koutku postele a bez přikrývky. Naproti tomu, Sienna se diagonálně roztahovala přes celou šírku postele a obě přikrývky měla obmotané kolem sebe. Přišlo mi to komické, že jsem byla takhle zatlačená do rohu postele, protože doma si Jack vždycky stěžoval, že jsem si zabrala celou postel pro sebe a ukradla mu celou přikrývku. 

Jak jsem projížděli ulicemi Copenhagenu, to město přitáhlo moji pozornost a uznala jsem, že stojí za to, probudit tu bestii vedle sebe. Sienna si přetáhla přikrývku přes hlavu, když jsem jí zaklepala na rameno a tiše zavolala její jméno, abych ji probudila. 

„Kéž by tenhle bus vybouchnul v plamenech, Syd.“ 

Siennin hlas byl unavenější než obvykle, i přesto, že nikdy nebyla tou osobou, která ráda ráno vstávala.

„Musíme už být v Copenhagenu, to město je nádherné. Myslela jsem si, že bys to měla vidět.“

„Más pro mě kafe?“ Řekla Sienna, aniž by vystřičila svůj obličej ze svého úkrytu pod přikrývkou.

„Hmmm....ne, ale můžu nějaký udělat.“

„Ty vážně víš, jak ta věc funguje?“ Odkryla Sienna přikrývku jen natolik, aby ukázala své čelo a jedno šilhající oko. 

„Myslíš kávovar?“

„Ne, vysavač,“ vrátila zpátky přikrývku přes svou hlavu než znovu promluvila: „Jasně, že myslím kávovar. O čem, sakra jiným, bych asi tak mluvila? Minule jsem se tu věc snažila zapnout, ale všechno se to rozletělo všude okolo.“

Zasmála jsem se a vyskočila z postele, abych udělala nějakou kávu pro svou nevrlou kámošku, ale pak jsem si to rozmyslela a začala skákat na posteli. 

Sienna stáhla přikrývku a vystrčila svůj nos: „Co to sakra děláš?“

„Vsadím se, že se jako první dotknu hlavou střechy,“ smála jsem se a zvedla jsem obočí na svou nejlepší kámošku, protože jsem věděla, že nikdy neodmítne žádnou výzvu, i když to znamenalo vstát z postele ještě před polednem. 

„Myslím, že se přestěhuju do druhýho autobusu a pošlu ti sem Justina, aby s tebou tady bydlel,“ zavrčela Sienna a přehodila si přikrývku zpátky přes hlavu.

Nepřestala jsem skákat a čekala. Věděla jsem, že časem jí to nedá a připojí se ke mně. Kamarádila jsem s ní už od základky a byla jsem si jistá, že jakmile vyjde slunce, tak výzvě neodolá, i kdyby ta výzva byla jakkoliv divná.

Stačilo pár dalších skoků a Sienna se zavrčením vyskočila nahoru a připojila se k mému poskakování na posteli. Když nakonec Sienna zaječela, že vyhrála, když se praštila hlavou o strop autobusu, nemohla jsem si pomoct a dostala jsem záchvat smíchu z toho, že cenou za to, že jsem ji nechala vyhrát, pravděpodobně bude to, že celé ráno stráví s bolestí hlavy.

******

Vrátila jsem se do ložnice se dvěma obrovskými hrnky kafe a dvěma ibuprofeny pro svou kámošku. Nebyla jsem si jistá, jestli ji bouchnutím o střechu autobusu bolí hlava a nebo ne, ale myslela jsem si, že by je mohla potřebovat kvůli kocovině, kterou možná měla z předchozích párty nocí.

Seděly jsme tiše na posteli, srkaly svou kávu a zíraly jsme na obraz za velkým zadním oknem autobusu v naší soukromé ložnici, který nám ukazoval nádherné okolí Copenhagenu. Autobus pomalu projížděl úzkými ulicemi a my míjeli blok za blokem nízko postavených budov, většinou stojících po čtyřech nebo šesti. Budovy byly architektonicky ohromující a nabarvené neskutečným množství nádherných barev. Vež kostela se tyčila k obloze mezi žlutou, tmavě oranžovou a námořnicky modrou historickou budovou. Jen pár moderních hotelů narušovalo kouzlo nádherného, historického města. 

Byly jsme se Siennou pravděpodobně ještě více nadšené z toho, že budeme hrát v Copenhagenu. Měli jsme naplánováno, že budeme hrát na venkovním letním hudebním festivalu, namísto typického divadla, kde jsme hrály na všech dalších zastávkách našeho turné. 

Byl to jeden z největších evropských rockových hudebních festivalů, trvající po několik dní na několika pódiích. Než jsme odjeli, manažer turné nám sdělil, že jsme původně měli naplánováno, že budeme hrát na jednom z menších pódií, ale festival nás právě přesunul a budeme hrát na Orange Stage, na tom největším ze šesti pódií. Podle všeho, jak jsme cestovali, tak turné dosahovalo značné popularity a na to, abychom hráli na malém pódiu, bylo očekáváno příliš mnoho fanoušků. Orange Stage bylo pódium, kde hrály obvykle ty nejpopulárnější kapely, protože do hlediště se mohlo vejít více než 60 000 lidí.

Jako když jsme byly se Siennou puberťačky a snily jsme o tom, že jednoho dne pojedeme na festival. Dokonce jsme si chtěly koupit vstupenky, hned jak nám bude osmnáct, ale ani jedna z nás si to tenkrát nemohla dovolit. Obě jsme milovaly myšlenku na to, že bychom hrály na festivalu, ale být součástí toho jen jako diváci nám stačilo k tomu, aby se náš sen splnil.

Jediné místo pro zaparkování autobusů bylo v areálu pro karavany, takže jsme se mohly pohybovat po festivalu společně s ostatními fanoušky. Kromě Justina a Kyla, většina lidí pořád nevěděla kdo jsme, takže do doby než bylo naplánováno naše vystoupení, jsme si mohly užít festival v podstatě v anonymitě.

Sienna a Kyle byli zvláště nadšení z místa, kde jsme stáli, protože oba plánovali, že se připojí k „nahému závodu“ ,který se konal každoročně v sobotu tohoto čtyřdenního festivalu. Závod byl organizovanou činností, kdy lidé běželi doslava nazí okolo v kempu vytyčené trasy, a z nich pak byl vybrán jeden muž a jedna žena, kteří vyhráli vstupenky na příští ročník festivalu. 

Ti dva strávili hodiny přemlouváním, abych se k nim připojila, ale na rozdíl od Sienny, jsem si myslela, že bude víc zábavnější, když to budu jen sledovat.

*****

Se Siennou jsme strávily většinu dne sledováním kapel a konzumováním jídla na špejlích, o některých z nich jsme ani netušily, co to vlastně bylo. Některé části dne jsme trávily s Kylem a Justinem a ostatními muzikanty, ale bylo těžké se pohybovat skrz festival s mnoha holkama, co zastavovaly Kyla a Justina, aby se jim podepsali a nebo se s nimi vyfotily. Více než pár z nich si nadzvedlo trička a odhalily svou holou kůži, když je požádaly, jestli by se jim kluci nepodepsali na prsa, což kluči velice rádi přijali. Den byl plný zábavy, ale i přesto jsem si všimla, že většinu dne si ode mě Justin držel odstup.

Po pár hodinách neustálého zastavování fanynkami Double Strife, jsme se se Siennou rozhodly, že se od nich rozdělíme. S davem žen, kroužících okolo nich a nervózních po jakékoliv pozornosti, kterou mohly dostat, jsem pochybovala, že by si toho kluci všimli i po několika hodinách.

Zbytek odpoledne jsme se Siennou sledovaly kapely a společně tancovaly a já si nemohla přát nic lepšího než tento bezstarostný den – samozřejmě kromě toho, kdy konečně pojedu domu za Jackem.

Znovu jsme se s kluky setkaly v čase, kdy měl začít ten nahý závod a přišlo mi srandovní, kolik dalších kluků z našeho turné se rozhodlo přidat se k této zábavě, když zjistili, že se zúčastní i Sienna. Sienna bude samozřejmě jedinou ženou, která se z naší koncertní skupiny zúčastní, ale vůbec to nevypadalo, že by to některému z nich vadilo. 

Justin a já jsme ten nahý závod sledovali společně, oba se hystericky smáli opilým lidem běžících kolem, kteří často padali na zem. Závod se stal větší podívanou než obvykle, protože zem byla zablácená od velkého deště z předešlé noci, dělajíc tak z travnaté plochy kempu kluzké a blátivé místo. Zdálo se, že chaotický stav se moc dobře nesnesl s opilostí táborníků, takže z většiny účastníků se nakonec stali zápasníci, kteří bojují v blátě.

I přesto, že jsme spolu moc nemluvili, jsem byla ráda, že jsem s Justinem strávila trochu času společnou veselou zábavou. Mezi námi bylo poslední týden určité napětí a lidi na turné si toho určitě všimli.

Potom, co nazí závodníci doběhli, se většina naší skupiny rozhodla, že stráví večer v pivním stanu. Zdvořile jsem odmítla, protože mě škrábalo v krku a nebyla jsem si jistá, jestli to bylo kvůli alergii a nebo začínajícímu nachlazení. S ohledem na to, že jsem byla placena za zpívání, myslela jsem si, že bude lepší oželet večerní zábavu a popřát jim dobrou noc. Těšila jsem se na zítřejší hraní a chtěla jsem, aby všechno bylo perfektní. 

Když jsem dorazila zpátky do autobusu, uvařila jsem si mátový čaj a připravila jsem se na spaní. V areálu kempu bylo rušno, ale trocha uklidňující hudby mi pomohla zapomenout, že jsem byla uprostřed gigantické párty, která proudila v mém okolí. Zavolala jsem Jackovi a vyprávěla mu o celodenním dovádění a on mi zase vyprávěl o tom, co dělal celý den on. Zmínil se mi, že ráno měl schůzku správní rady a jeho tón se změnil, když mi o tom vyprávěl. Věděla jsem ze schůzka správní rady znamenala pro Jacka, že musel být v jedné místnosti se svým otcem, čemuž se Jack za jakoukoliv cenu jednoznačně vyhýbal.

Plánoval si, že si ráno půjde zaběhat svůj obvyklý destimílový běh, aby se zbavil stresu předtím, než musel strávit několik hodin v blízkosti svého otce. Když před lety jeho matka zemřela na rakovinu, jednoduše se svého otce zřekl, protože se tahal po městě s houfem milenek, které byly o polovinu mladší než on, místo toho, aby se staral o svou umírajicí manželku. 

Od té doby Jack toleroval svého otce jen pokud to bylo absolutně nezbytné a stýkal se s ním výhradně jen kvůli obchodnímu jednání. Věci se ještě více zhoršily v minulých pár měsících, když se Jackův otec pokusil zasáhnout do mého a Jackova života. Chtěla jsem se ho zeptat, jestli se nestalo něco nového, co bylo příčinou jeho nynějšího napětí v hlase, ale něco mi říkalo, že bude lepší to nechat na někdy jindy, třeba až spolu budeme mluvit osobně.

Povídali jsme si po telefonu něco přes hodinu a zrovna jsme si plánovali, že si zavoláme další den, když někdo zaklepal na dveře autobusu. Šla jsem s telefonem v ruce odemknout dveře, čekajíc, že za dveřmi bude opilá Sienna. Jenže místo ní tam stál Justin. Justin nepromluvil, stál venku a čekal, až ho pozvu dál. Řekla jsem Jackovi, že mu zavolám zítra, protože zrovna přišel manažer turné a chce si projít plány a oba jsme si popřáli dobrou noc. Nesnášela jsem, že jsem Jackovi lhala, ale věděla jsem, jak se cítil ohledně Justina a bylo toho na něj už dneska moc, když musel ráno jednat s otcem na schůzce správní rady.

Justin čekal venku, zatímco jsem držela dveře otevřené a čekal než zavěsím telefon.

„Můžu jít dál, Syd?“

Nejdříve jsem se chtěla mstít, ale pak jsem ustoupila kousek dozadu, zatímco jsem pořád držela dveře, tiše přijímajíc jeho žádost. Vím, že by se Jackovi nelíbilo, že trávím čas sama s Justinem, ale pochopila jsem, že je to ta nejlepší možnost jak si vyjasnit mezi námi to napětí. Myslela jsem na to, že jsem slíbila Jackovi, že nepustím žádné muže do svého pokoje a proto, abych dodržela svůj slib, zůstali jsme ve společenské části autobusu. Nedokázala jsem si představit, že bych strávila další tři měsíce našeho turné s Justinem bez toho, aniž bychom seděli v přední části autobusu společně na jednom místě. Bylo nejlepší pročistit vzduch mezi námi a pohnout se dopředu bez nejmenšího náznaku napětí mezi námi. 

Justin se usadil a oba jsme promluvili zároveň ve stejnou chvíli. Oba jsme se skoro nervózně zasmáli a nastalo mezi námi divné ticho. 

„Ty první,“ řekl. 

„Jen mě zajímalo jak to, že nejsi venku na té párty v pivní stanu s ostatními.“

„No. Ta pivní párty se zvrhla v podpisovou párty, takže jsem zdrhnul, jakmile se naskytla první příležitost.“

Usmála jsem se: „No, tohle je daň za tvou slávu.“

„Taky si myslím,“ Justin si prohrábl vlasy a jeho řeč těla naznačovala, že mu to skutečně vadilo víc, než dával najevo.

„Cos mi sem přišel říct, Justine?“

Justin si vrazil ruce do kapsy a podíval se dolů, hrajíc si svou nohou s malou skvrnkou na koberci. Jeho pohyb mi připomínal malé děcko, které se snažilo něco přiznat své matce, ale bylo nervózní z její reakce. 

„Přišel jsem se omluvil, že jsem se minule choval jako úplnej blbec.“

Podíval se znovu na mě s váhavým stydlivým úsměvem. Tohle byl první záblesk toho starého Justina, kterého jsem ho znala. 

„No....Choval ses trochu jako blbec,“ usmála jsem se a štouchla ho ramenem do toho jeho v přátelském gestu na znamení toho, abych zlehčila obavy z našeho rozhovoru. 

Justin mi odpověděl se smíchem v jeho hlase. „Věděl jsem, že bys mě tak snadno nezavrhla.“

Zasmála jsem se, když jsem pocítíla, že napětí mezi námi zmizelo a bylo nahrazeno opět naším přátelstvím. 

„No hele, chceš, abych si nakopala zadek v Rock bandu, příteli?“

Justinovo obočí vylétlo vzhůru a na tváři se mu znovu objevil jeho nafoukaný úsměv s dolíčky ve tvářích. „Tak se předveď, bloncko.“

Hráli jsme Rock band na plochém monitoru v přední části autobusu, zatímco jsme lenošili na opačných stranách pohovky více než dvě hodiny. Ztratila jsem přehled o počtu výher a proher, ale když se Sienna se zakopnutím vřítila do autobusu, byla jsem si jistá, že jsem prohrála.

Sienna s Kylem vrazili dovnitř jako blesk. Oba pořád měli ve vlasech zatvrdlé bahno a šli si rovnou pro láhev tequily. Všichni čtyři jsme se smáli a vyprávěli si staré historky další hodinu, než jsem se rozhodla, že jim popřeju dobrou noc. Právě vycházelo slunce, když jsem ucítila, že se Sienna znovu svalila ke mně do postele.