MFY - 14. kapitola

Překlad: Clarissa

Ahoj holky, máme tady další kapitolu :)
Mám takový pocit, že nám začíná trochu přituhovat. Syd je zkrátka nepoučitelná a Jacka poslouchat nebude a nebude.
Tak hurá do čtení..... ;-)
P.S.: Opět moc děkuji za komentáře, moc si jich vážím.
Clariss

Nevím proč, ale když mě vyprovázel Jack na letiště, bylo to pro mě jednodušší, než když jsem ho vyprovázela já z našeho koncertního autobusu. Možná to bylo proto, že já jsem byla ta, která se rozhodla odjet a mohla jsem vyskočit ven z autobusu před tím, než se rozjel pryč a rozhodnout se jet s ním zpátky domů a žít s ním šťastně až do smrti.

Uběhlo už pár hodin od té doby, co náš autobus vyrazil směrem pryč z Říma a já sledovala Jacka stát samotného venku až dokud mi zcela nezmizel z pohledu. Ale pořád jsem měla pocit knedlíku v krku a v hrudi pocit prázdnoty, díky čemuž jsem se cítila mizerně. Věděla jsem, že Jack pojede rovnou na letiště, ale to vůbec neusnadnilo cestu k autobusu a odchod od něj. 

Můj telefon zabzučel a já se usmála, když jsem uviděla Jackův obličej na dispeji, oznamujíc mi, že mi přišla nová zpráva.

Jack: Tvoje nová ochranka se s tebou setká na další zastávce. Právě nastupuju do letadla, zavolej mi až zítra ráno vstaneš. Nemůžu přestat myslet na tebe v těch rudých šatech. S tím, jak v nich vypadáš, budeme možná taky na to předávání potřebovat ochranku. Kurva, teď mi kvůli té představě v mé hlavě ztvrdnul a budu tak muset strávit celých osm hodin letu.

Uculovala jsem se a kroutila očima nad displejem. Ten chlap se teda vůbec nestydí. Sienna si všimla, že se usmívám a vtrhla mi do mých myšlenek.

„No konečně vidím úsměv. Už jsem se bála, že tu budeš okolo dva týdny chodit, jako kdyby někdo zastřelil tvoje štěně. Byla to pěkně žhavá esemeska od tvého miláčka, která ti vrátila úsměv? Jestli chceš, tak tu kolem tebe můžu chodit jako nabušenej alfa samec, pokud by to znamenalo, že se ti zlepší nálada.“

Zakroutila jsem nad svou nejlepší kámoškou hlavou a úsměvem jí naznačila, že jsem si o ni myslela, že je blázen. Sienna se postavila a vypnula svou hruď a předvedla svůj nejlepší chraplavě hluboký hlas, snažíc se napodobit ten Jackův. 

„Syd, nepotřebuješ žádné oblečení pro náš výlet. Já Tarzan, ty Jane.“ Pak si zabušila pěstmi do hrudi. „Budeš nahatá a připravená, kdykoliv se moje třiceticentimetrová kláda postaví do pozoru.“ 

Popadla jsem nejbližší věc, co jsem měla v dosahu, která ji nemohla ublížit a hodila ji po ní, Jackův svetr, který ležel vedle mě. Vzala jsem si ho, když jsme si balili, protože voněl jako Jack. Sienna zvedla svetr ke svému nosu a s přehnaným hlubokým nádechem si k těmu přivoněla.

„Hm, mňam, miláčkův svetr dokonce krásně voní. Pořád jsem trochu naštvaná, žes ho uviděla jako první,“ vtipkovala Sienna.

Smála jsem se nad jejím vtipkováním a pomyslela jsem si, že teď je pravděpodobně ten nejvhodnější čas, abych jí řekla o naší nové ochrance, o čemž jsem byla přesvědčena, že z toho radost mít nebude.

„Um, miláček nám najal ochranku. Trochu bláznil po tom incidentu u Fontány Trevi a rozhodl, že pro nás není bezpečné, že cestujeme bez profesionální ochranky a zvlášť teď, když už nás lidi poznávají.“

Sienna vypadala, že o tom chvíli přemýšlí a potom pokrčila rameny. „Zřejmě má pravdu. Venku jsou někdy fakt bláznivý lidi.“

Cože? Sienna právě souhlasila s přehnaně starostlivým názorem mého přítele ohledně našeho bezpečí? 

„Tobě nebude vadit, že se okolo nás bude motat a sledovat nás nějakej moula?“

Sienna znovu pokrčila rameny. Zdálo se, že je s tím v pohodě. 

„A je ten moula žhavej?“ Nakrčila působivě své obočí. 

*****

Přístích pár koncertů uběhlo rychle a právě jsme, jako vždycky předtím, mířili ke čtvrtému městu, když se náš autobus nečekaně uprostřed noci zastavil, což mě prudce probralo ze spánku. Snažila jsem se to zastavení ignorovat a znovu usnout, ale zaslechla jsem z venku hovor a rozhodla jsem se, že půjdu zjistit, co se děje. Když jsem scházela dolů ze schodů, byla už Sienna venku a mluvila s Kylem.

„Co se stalo? Je všechno v pořádku?“ Můj hlas byl unavený a chraplavý.

„Měli jsme problém s autobusem celou noc. Za poslední hodinu nechtěl jet víc než čtyřicet, ale teď se ta zasraná věc třese a nerozjede se víc než dvacítkou. Vince nás v tom nechce dál vézt ani náhodou. Myslí si, že by se to mohlo ještě víc zhoršit a obává se, že by se zadřel motor.“

„A kde teď jsme?“ Podívala jsem se okolo a vypadalo to, že jsme byli uprostřed ničeho.

Kyle pokrčel rameny a řekl: „Na půl cesty mezi Prdelákovem a Blbákovem.“

Justin přišel k místu, kde jsme stáli. „Vince tady s tím autobusem zůstane a ráno ho nechá odtáhnout k nejbližšímu servisu. Kyle a já se zbytkem kapely se u vás podělíme o palandy. Jenom naložíme nějaký extra vybavení, které musíme vézt s sebou. Pokud by se nepodařilo opravit autobus hned v prvním servisu, tak bysme bez toho nemohli vystupovat, takže to pro jistotu radši vezmeme s sebou hned.“

Tohle řešení mi znělo logicky a nezdálo se, že by to Sienně vadilo. Všichni jsme vtoupili dovnitř a přestěhovali všechno, co muselo být přestěhováno a vrátili se zpátky do našeho autobusu. Stěhování extra vybavení pod autobus, aby to tam všechno dobře pasovalo, trvalo skoro dvě hodiny, ale byly jsme zpátky na cestě, než se začalo rozednívat. 

Justin si sedl dozadu na gauč, natáhnul si své dlouhé nohy přes židli na druhé straně uličky. 

„Jak to, že váš autobus tak hezky voní?“

Sienna nad Justinovou poznámkou zakroutila hlavou. „Protože my hezky voníme, toho sis ještě nevšiml?“

Justin se kouknul na mě a samolibě se ušklíbl a o pár vteřin později obrátil svou pozornost zpátky k Sienně. „Oh, ale všiml jsem si, jak hezky voníš. Řekni mi, Sienno, to takhle voníš pořád?“ Zvedl Justin své obočí se sexy úšklebkem.

„To se nikdy nedozvíš, ty prase,“ smála se Sienna, když po Justinově hlavě hodila polštář, ale nezdálo se, že by její odpověď bral jako urážku. Místo toho chytil polštář a podepřel si s ním záda, jako kdyby mu ho poslala, aby si mohl udělat pohodlí.

*****

Dalšího rána mě a Siennu probudila hra na kytaru, která se ozývala z přední části autobusu. Obě jsme znovu usnuly po výměně autobusu a byla jsem překvapená, že jsme spaly až skoro do jedenácti. 

Vyšla jsem z jediné soukromé ložnice v autobusu a viděla jsem, když jsem odcházela, že si Sienna přetáhla přikrývky přes hlavu. Zřejmě se nehodlala připojit k mé ranní kávě.

Usadila jsem se dolů na konec gauče a poslouchal jsem, jak Justin hrál melodii, která mi zněla povědomě, ale nebyla jsem si jistá, co to bylo za písničku. 

Usrkla jsem kávu a poslouchala jsem spokojeně, až do doby než skončil. „To bylo pěkné. Co to je za písničku?“

„Myslím, že ji nazvu Osud,“ odpověděl Justin a jeho oči se spojily s mýma. A hned jsem si vzpomněla, že to je ta písnička, kterou hrál tu noc v baru, ta jediná o které jsem mohla přísahat, že ji zpíval pro mě, že jsem jeho osud. Cítila jsem, jak má tvář zčervenala a jen jsem na Justina kývla hlavou, nevědíc, jak mu jinak odpovědět. 

*****

Před začátkem koncertu volal Vince, aby nás informoval o aktuální situaci kolem našeho autobusu. Podle všeho, cokoliv se na autobusu porouchalo, nebylo opravitelné, takže museli objednat nové součástky. Přes noc objednali ty díly, ale bude to trvat ještě další den a půl než bude autobus znovu provozuschopný a bude se moci znovu připojit k našemu turné. Nijak zvlášť jsme se v autobuse s dalšími lidmi netísnili, ale v hloubi mé duše jsem věděla, že by Jack nebyl šťastný, kdyby se dozvěděl o novém spacím pořádku v našem autobuse. 

Hodinu před tím, než začala show se mé podezření potvrdilo, když jsem volala Jackovi, abych mu popřála dobrou noc. Věděla jsem, že až by skončila naše show, v New Yorku už by bylo uprostřed noci, takže jsem se rozhodla zavolat ještě před tím, než jsme začali. V autobuse bylo konečně ticho, když se většina kluků rozhodla odejít na zvukovou zkoušku, což jsme se Siennou udělaly už o pár hodin dříve. 

„Ahoj,“ usmála jsem se, když jsem uslyšela Jackův hlas na druhém konci.

„Zrovna jsem se ti chystal volat. Myslím, že Mateo jel zkratkou, aby objel nějaké uzavírky na silnici a teď jsme o nějakých dvacet bloků dál, než kde jsme začali.“ 

Mateo byl Jackův řidič a představila jsem si, jak mu Jack říká, kterými ulicemi by se měl vrátit zpět tam, kam měli namířeno. Samozřejmě Mateo dobře věděl, jak má řídit, ale stejně nemohl zastavit Jacka, aby ho navigoval k té nejlepší cestě.

Chichotala jsem se do telefonu. „Obtěžuješ Matea?“

„Ne, ale kdyby jel po 79. ulici namísto 77. ulice, jak jsem mu řekl, neuvízli bychom v zácpě.“ Jeho hlas byl hlasitý, zřejmě aby sdělil Mateovi a mně své stanovisko, když mluvil. Usmála jsem se sama pro sebe a myslela jsem si, jak dobře jsem znala Jackovu osobnost.

„Poslouchej, měli jsme nějaké problémy s autobusem, takže na další den nebo dva jsme všichni napakovaní v našem autobuse.“

„Vím o tom.“

„Ty to víš?“ Nejdřív jsem byla zmatená, ale pak jsem si uvědomila, že je jasné, že o tom slyšel. Arminio, naše nová ochranka, mu pravděpodobně podával zprávy o každém našem kroku. Detaily ochranky se ukázaly být méně rušivé, než jsem si představovala. Arminio si držel odstup a nepletl se do našich záležitostí – nebo přinejmenším jsem si to až do té doby myslela.

„Drží si tvůj ctitel odstup?“

Věděla jsem, že mluvil o Justinovi, ale nechtěla jsem Jackovi udělat radost a předstírala jsem, že mi to nebylo jasné.

„Můj ctitel?“

„Ty víš, kdo. Ten s tím tetováním, který zpívá písničku mojí holce a chce se dostat do tvých kalhotek.“

„Velmi milé, Jacku.“

Jack se zachechtal. „Dobře, pokud budeš předstírat, že nevíš, kdo je tvůj ctitel, pak tedy budu muset být více přímý, nebo ne?“

„Přímost je tvá silná stránka,“ odpověděla jsem mu jízlivě.

Mluvili jsme spolu až do doby než byl skoro čas, abych vyrazila na koncert a řekla jsem Jackovi, že mu zavolám příští ráno. 

„Zamkni si dveře od tvé ložnice.“

„Ano, Jacku.“ Zakroutila jsem svýma očima, stejně mě nemohl vidět. 

„Přestaň kroutit svýma očima a řekni dobrou noc, Syd.“

Jak tohle dělal? Zatřásla jsem svou hlavou a popřála mu dobrou noc otráveným tónem, což Jacka rozesmálo ještě více. 

*****

Byla to nádherná noc a naše pokoncertní párty skončila tak, že jsem zabrali místo venku rovnou před autobusem místo toho, abychom šli do nejbližšího baru, jak jsme příležitostně dělali. Pár nadšených fanynek se ptaly, jestli se k nám můžou připojit a já zaznamenala, že všechny tyhle atraktivní holky nosily přiléhavé oblečení. 

Některé z těch dívek byly milé, ptaly se Sienny a mě, jestli se s nima a s Justinem a Kylem můžeme vyfotit, ale ostatní z nich v nás musely vidět hrozbu, jak jim překazit šanci dostat kluky a proti nám se postavily.

Když konečně nastal čas vyrazit, stala se z našeho autobusu valící se párty na kolech. Vzít si do autobusu další čtyři kluky kompletně změnilo náladu obvyklé pokoncertní jízdy, kterou jsme tu měly, když jsme tu se Siennou byly samy.

Sienna a já jsme s Justinem a Kylem hrály chlastací hru Rock Band, kterou jsme vymyslely tak, že team, který bude mít nižší skóre na konci každé písničky, tak si musí dát panáka. Možná jsme se Siennou měly myslet na to, že Kyle a Justin byli oba profesionální kytaristé než jsme tu výzvu přijaly. Na konci páté písničky už se mi pletl jazyk a jednoznačně už jsem necítila žádnou bolest.

Naštěstí pro mě, jsem věděla, že se můj limit rapidně přiblížil a vzdala jsem hru, dokud jsem ještě mohla chodit. Na druhé straně, Sienna nebyla schopná nikdy opustit výzvu a Kylovo neustálé pobízení ji jenom zdůrazňovalo, že by mohla vyhrát. Což se ale nikdy nestalo.

Konečně Sienna odklopýtala do postele a já viděla Kyla, jak drží za ruku svou obdivovatelku, která seděla trpělivě po jeho boku po celou noc a vedl si ji do zadní části autobusu. Věděla jsem, že kluci spali se svými obdivovatelkami, ale vidět to na vlastní oči mně pořád šokovalo. Byly ochotné nastoupit do autobusu s muži, o kterých ve skutečnosti nic nevěděly a strávit s nimi noc, jenom proto, aby byly vykopnuté druhý den na příští zastávce, obvykle stovky mil daleko od jejich domova, když už je oni dál nepotřebovali. 

Podívala jsem se na Justina, který upíjel pivo a koukal z okna na druhé straně gauče. Byli jsme konečně sami a místnost byla tišší než předtím, když se všichni k nám připojili.

„Vám, kluci, nevadí spát s ženskýma, které ani nemají ponětí o tom, kdo ve skutečnosti jste? Ony chtějí rockovou hvězdu a nezdá se, že by se staraly o to, kdo jste.“

Justin obrátil svou pozornost na mě. „Někdy prostě bereš toho, kdo se ti nabízí.“

„To není pravda. Vy přece můžete dostat kohokoliv chcete.“

Justin naplnil panáka tequily a podal mi ho. Vzala jsem ho, i když jsem věděla, že bych už asi neměla pít po těch panácích, co už jsem vypila. Ale Justin a já jsme začali konečně znovu od začátku a nechtěla jsem ho odmítnout.

„Kohokoliv chceme ne, Syd.“ Justin vzal svého panáka a naznačil s ním přiťuknutí a viděla jsem, jak ta tekutina zmizela dolů do jeho krku v jednom dlouhém polknutí. Justin byl skutečně pohledný muž s řezanými rysy se vzhledem rockové hvězdy, který snadno zvyšoval jeho postavení, ze kterého jeho fanynky omdlévaly. Vypila jsem svého panáka a blesklo mi hlavou, jak se mi moje mysl rozmazala, že by si mohl vzít kteroukoliv z holek, které na něm visely celou noc, dozadu do autobusu, ale on nechtěl. 

Podala jsem Justinovi svou prázdnou skleničku. „Nemůžeš najít tu jedinou, kterou bys dneska v noci chtěl?“ Má slova vyšla ven trochu nezřetelně. 

Justinova tvář se pohnula blíž ke mně, jako kdyby mi chtěl říct nějaké tajemství. „No, je tu jedna se kterou bych chtěl strávit dnešní noc.“ Jeho hlas tiše šeptal a jeho slova byla vyslovena s určitou intimitou v hlase.

Muselo to být tou tequilou, která mi zpomalila mozek a trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomila, co tím myslel. Zvedla jsem své oči a uviděla Justinovi oči vpalujíc se do mě planoucí touhou. Nečekaně se mi z toho zastavil dech a Justin si toho všiml. 

Viděla jsem jak se jeho pohled přesunul z mých očí k mým rtům a potom zase zpět k mým očím. Pak se sklonil a políbil mě. Všechno se to stalo jako ve zpomaleném záběru, teď to ale nabralo rychlost a mě trvalo vteřinu si uvědomit, co se dělo. Mezi mým mozkem plavajícím v tequile a jemností jeho rtů na mých by mohla vteřina být hodně dlouhá než bych se od něj odtáhla. Ale odtáhla jsem se od něj. 

„Promiň, Justine. Já nemůžu. Já miluju Jacka.“ Má slova byla brutálně upřímná a nepřemýšlela jsem o tom, co jsem říkala – ta slova mi prostě vypadala z pusy. 

Viděla jsem, jak se jemnost v Justinově očích změnila z touhy na bolest a jeho něžná tvář se zkřivila  vztekem. „Ty jsi ale zasraná provokatérka, Sydney.“

„Cože?“ Byla jsem překvapená jeho slovy, ale ještě víc jsem byla v šoku z té zloby, která zněla z jeho tónu. Byla jsem napůl opilá, ale věděla jsem, že Justin byl téměř střízlivý, takže z něj rozhodně nemluvil alkohol.

„Sedíš tady a flirtuješ se mnou celou noc jako bys byla nevinná a pak, když na to zareaguju, tak mi řekneš, že miluješ toho porno krále?“ 

Jeho slova mě zasáhla jako facka do obličeje. Nezajímalo mě, že mi nadával, ale když urážel Jacka, nehodlala jsem tam dál sedět a poslouchat to. Zrovna jsem mu o tom chtěla říct, když Justin vstal a podíval se na mě a řekl: „Věděl jsem, že je mi nějak povědomý, ale nemohl jsem si jeho ksicht nikam zařadit, až dokud jsem ho neviděl před pár týdny ve zprávách. Vypadal opravdu impozantně vedle tý porno královny. Jak dlouho myslíš, že bude trvat, než se vrátí zpátky k profesionálce, Syd?“

A s těmito zranujícími slovy na rozloučenou, která mi proudila v žaludku, dupal zpátky na svou palandu a nechal mě sedět na gauči s mou točící se hlavou.

*****

Příštích pár týdnů bylo rušných. Narůstala moje únava z času tráveného v autobuse a ze snahy vyhýbat se Justinovi. Den po té noci, kdy mě Justin políbil, jsem předpokládala, že si s ním promluvím, abychom si to mezi sebou vyjasnili a snažili se přes to dostat. Ale Justin neměl čas, aby o tom se mnou mluvil. Měl každou noc novou holku, někdy více než jednu a další dny dokonce více než jednou denně. Byla jsem jedině vděčná za to, že se jejich autobus tak rychle opravil, protože jinak bychom museli náš autobus dezinfikovat každý den, někdy i vícekrát denně. 

I z Justinovy strany se zdálo, že se mi také vyhýbá, což pro mě bylo více než dobře. Nevěděla jsem, jestli Justin řekl Kylovi o tom, co se stalo, ale z toho jak se na nás dva občas díval, jsem mohla říct, že věděl, že se něco stalo. Sienně jsem se svěřila hned další den a pak jsem si rozmyslela ten nápad, že bych upřímně řekla Jackovi, co se stalo. Po tom, co jsem o tom den přemýšlela, jsem se rozhodla, že bude zřejmě lepší, když si to nechám pro sebe až do doby, než ho znovu osobně uvidím. Vždyť se nakonec vlastně nic nestalo. A kdybych to Jackovi řekla hned, jenom bych ho naštvala a akorát by přemýšlel nad tím, co jsem dělala každou noc, kdy jsem nebyla s ním. Stoprocentně to byl rozhovor, který by se měl vést osobně a ne přes telefon, když jsme od sebe byly rozdělení tisíce mil daleko.