MFY - 13. kapitola

Překlad: Clarissa

Ahoj holky, zdravím vás a znovu moc děkuji za vaše komentáře. A jak už některé z vás v komentářích napsaly, nic není růžové až na věky, a tak tady máme první mráček na jinak dokonalém nebi našich zlatíček. :)
Hezké čtení..... ;-)
Clariss

Náš den, kdy jsme si hráli na turisty byl zábavný, až do té doby, než jsme došli k Fontáně Trevi. Všechno bylo do té doby perfektní. Jack a já jsme vhodili mince do fontány a něco si přáli. Sienna požádala Tylera, aby ji a mě vyfotil před fontánou, zatímco Jack mi šel do nedaleké kavárny pro ledovou kávu. Fontána byla populárním turistickým místem a zdálo se, že byla přeplněná mladým, hlučným davem. Některé ze stolků zabrali kluci, kteří popíjeli drinky a upozorňovali na sebe. 

Jak jsme se Siennou stály před fontánou, usmívajíc se pro naši fotku, přiblížil se vysoký svalnatý kluk, aniž by si všiml Tylera, který nás akorát fotil.

„Hej, nejste vy dvě ty kočky z toho billboardu na stadioně?“ Nejprve se zdál být neškodný a naše reakce byla příjemná, ne-li přátelská. 

Sienna odpověděla: „Jasně, přijdete se podívat na show?“ Zamrkala a předvedla své nechvalně známé flirtování. 

„Hele, kluci, podívejte se na tohle,“ upozornil ten vysoký kluk svoje přátelé, aby přišli blíž a viděla jsem, jak ti kluci, kteří předtím popíjeli drinky, mířili směrem k nám.

Viděla jsem, jak se Tyler pohnul blíž k nám a výraz na jeho tváři se proměnil z usměvavého na znepokojený. 

„To jsou ty dvě kočky z billboardu na stadionu. Máš skvělý kozy, bejby.“ Ten chlápek udělal krok dopředu a stál přímo přede mnou. 

Nereagovala jsem, myslela jsem si, že bude lepší, když nebudu přilejvat oheň do alkoholu, který zrovna hořel uvnitř toho ožralýho hovada.

Jeden z těch kluků, co se sem blížili, zaječel: „Ukaž nám svý kozy. Postavil se mi jenom z toho, jak jsem tě uviděl ohnutou na tom plakátě.“ 

Pár kluků se shromáždilo okolo nás a hihňali se té poznámce. Ten velký svalovec přišel blíž ke mně a natáhl svou ruku: „No tak, pojď sem, bejby. Udělej si fotku se mnou.“

Tyler zachytil jeho ruku ve vzduchu na půli cesty, když se ke mně natahoval.

„Máš nějakej problém, kreténe?“ Narovnal svalovec svá ramena a vypnul svůj hrudník Tylerovým směrem.

Jack se najednou objevil a stoupl si přímo přede mně, nevšímajíc si prudké výměny názorů za jeho zády.

„Jsi v pořádku?“ Zeptal se nízkým, kontrolujícím hlasem.

„Ano, jsem v pohodě. Jen chci odtud vypadnout.“

Jack se podíval na Siennu. „V pohodě. Jen odsud vypadneme, Jacku.“

Výraz v Jackově tváři byl vražedný a byla jsem z toho ještě víc nervóznější než jsem byla před minutou. Jack se otočil k tomu svalnatému sprosťákovi a udělal krok jeho směrem. Viděla jsem, jak ten chlápek zpevnil svůj postoj v odpovědi na Jackovo agresivní držení těla. 

„Máš problém, krasavče?“ Ten chlápek se špičkami svých bot dotýkal Jackových, aniž by couvnul. 

Jack mluvil chladně, až moc chladně. „Dlužíš těm dámám omluvu.“

„Nedlužím jim ani hovno,“ přiblížila se chlápkova tvář blíž k Jackově.

Díkybohu šel okolo policajt a přerušil je právě v ten pravý čas. „Máme tady nějaký problém, pánové?“ Policajt mohl mluvit lámanou angličitnou, ale když promluvil, vytáhl svůj obušek, aby bylo jasno, co má na mysli.

Svalovec ustoupil o krok dozadu a zvedl své ruce. „Ne pane, žádný problém nemáme.“

Policajt se podíval na Jacka a já viděla, jak jeho čelist ztuhla. „Právě jsme odcházli, pane.“

Jack se otočil ke mně a vzal mě za ruku bez jediného slova a naše čtyřka odcházela nezraněna.

*****

O čtyři hodiny později jsme se pořád hádali o tom samém.

„Zařídím ti ochranku.“

„Nepotřebuju ochranku.“

„Potřebuješ tu zatracenou ochranku, Syd.“ Jackův tón hlasu zněl čím dál tím víc naštvaněji, když vyndal svém věci z kapes na stůl v obýváku našeho apartmá. 

„Zbytek turné máme tak našlapaný, že skoro ani nebudeme mít možnost někam sami jít.“

„A co když budete chtít jít na večeři před koncertem?“

„Vždycky s námi chodí ještě další lidi.“

„Nevěřím ostatním lidem. Věřím jenom trénovaným bezpečnostním profesionálům.“

„Ale....“

Jack se otočil, aby mi viděl do obličeje, jeho výraz zastavil mé námitky. Nikdy předtím jsem ho neviděla tak naštvaného.

„Je pro mě sakra těžký, abych se nepletl do tvých věcí, Syd. Ale potřebuju vědět, že jsi v bezpečí, když jezdíš přes půlku Evropy, nevšímajíc si názoru svého přítele.“

„To není pravda!“

Dobře, možná jsem někdy byla nevšímavá, ale určitě teď nebylo vhodné místo ani čas, abych to přiznala. 

Zaklepání na dveře přerušilo naši soutěž v zírání jeden na druhého a já šla otevřít dveře, vděčná za tohle vyrušení. Moje ruka se právě dotýkala kliky u dveří, když na mě Jack vyštěkl. „Nejdřív se zeptej, kdo to je, Syd.“

Sakra. Normálně bych se zeptala, kdo to je, než bych otevřela dveře, nebo ne? Moje hádka s Jackem  jen zapříčinila ztrátu mého rozumu. 

„Kdo je to?“ Zeptala jsem se důrazně skrz dveře.

„Pokojská, paní Coleová. Mám pro vás vak s oblečením, o který mě slečna McAllisterová požádala, abych vám ho doručila do vašeho pokoje. Řekla, že prý už budete vědět, co to je.“

Sakra. Úplně jsem zapomněla na to, že jsem měla v plánu ty šaty Jackovi ukázat. Otevřela jsem dveře a omluvila jsem se za zdržení, snažíc se dát té milé starší paní spropitné, ale ona ho odmítla přijmout. Převzala jsem od ní šaty a šla jsem s nimi přímo do ložnice, aniž bych Jackovi řekla jediné slovo.

Jack se postavil mezi dveře ložnice, jeho tělo zabíralo většinu toho prostoru. Díval se, jak jsem pověsila vak s oblečením. 

Jack si všiml, že to je vak na šaty. „Někam se chystáš?“ 

Podívala jsem se na něj a zúžila jsem své oči. „Ano.“

Jack zvedl obočí, překvapen mou odpovědí. „Kam?“

„Na předávání výročních cen. Alespoň jsem si plánovala, že tam půjdu, i když jsem ještě doteď nebyla pozvaná.“

Dívala jsem se, jak se to, co jsem řekla, odrazí na jeho tváři. Koutek Jackových úst cukl a pomalu se zvedl nahoru. Zahlédla jsem náznak jeho domýšlivého úsměvu předtím, než se ho snažil zakrýt za lhostejnost.

„Oblékni si ty šaty.“

„Proč?“ Zeptala jsem se ho s plnou pusou drzosti.

„Protože chci vidět, co bude mít na sobě ta nejkrášnější holka, až se ukáže po mém boku.“

Sakra. Správná. Odpověď. Otočila jsem se k němu zády, aby neviděl, jak se usmívám. Vzala jsem vak se šaty a šla jsem do koupelny, abych se převlékla. 

Rychle jsem si opravila svůj make-up a prsty si prohrábla vlasy po tom, co jsem vklouzla do šatů a bot. Dokonce i bez řádné přípravy jsem věděla, že vypadám dobře, když jsem zahlédla svůj odraz v zrcadle. Bylo to těmi šaty. Byly zatraceně sexy a seděly mi jako druhá kůže.

Otevřela jsem dveře od koupelny a stála jsem mezi nimi a zapózovala jsem, když mě Jackovy oči zachytily v těch šatech. Neřekl vůbec nic, takže jsem čekala, pak se pomalu otočila, abych mu poskytla pohled na šaty ze všech stran.

Podívala jsem se nahoru na Jacka, dokončila jsem svou pomalou otočku a naše oči se setklay. Jeho oči byly naplněny vášní. Neučinil žádný pokus, aby skryl svůj upřený pohled, kterým ještě jednou sjížděl mé tělo nahoru a dolů a pak řekl: „Rozhodně ti zařídím tu zkurvenou ochranku.“

Když se na mně podíval tímto způsobem a řekl, co jsem udělala, tak mi to z nějakého důvodu přestalo vadit. Přehnaně jsem si povzdechla: „Tak jo.“

Jack se usmál a já zakroutila svýma očima. 

Udělal dva dlouhé kroky a rychle se ocitl v mé blízkosti. „Děkuju ti.“

„Nemáš zač.“

A pak mi pomohl ty šaty sundat.