IYC - 6. kapitola

Překlad: Verča

JSI NEBEZPEČNÝ MUŽ

Haight-Ashbury District, jedno z center San Franciských hippies a nyní sousedství naplněné exkluzivními butiky, vintage oblečením a restauracemi, není zrovna místo, kde bych se rozhodla založit svou novou advokátní kancelář.

Když Maxův řidič sjede ke straně silnice, Max vyskočí ven z auta. Zářivý v elegantním obleku od Armaniho, je okamžitě napaden nesourodou skupinou pouličních žebráků, kteří se shromažďují kolem schodů jedné z rozpadající se viktoriánské budovy přes ulici. Samozřejmě, všem trvalo jeden pohled na alfa Maxe a okamžitě k němu spěchali.

Makayla si povzdechne, když sáhne po klice. „Vždycky to dělá. Někdy si neuvědomuje, jak může být zastrašující.“

Podívám se oknem na Maxe, nyní opírající se o vozidlo, jeho ruce jsou překřížené na jeho masivní hrudi. „No, myslím, že to ví. A baví ho to. Možná až trochu moc.“

Maxův řidič otevře dveře na straně spolujezdce a Makayla a já vyjdeme ven na chodník. Skupina neo-punkerů projde kolem nás a zahihňají se nad elegantním černým Mercedesem zaklíněným mezi dvěma zrezivělými Volkswagen Brouky.

„Možná, že to není tak dobrý nápad,“ řeknu Makayle a následuji Maxe přes ulici. „Myslím…Hippie Land? To je místo, kde si Max myslí, že bych si měla otevřít advokátní kancelář?“

Max se ani neotočí. „Ano. A tady to je.“

Mé srdce klesne, když následuju Maxův pohled na rozpadající, třípatrovou viktoriánskou budovu přes ulici. Zdobená s perníkovými ozdobami a malovaná brilantními drozdími vajíčky v modré, vypadá to dobře s ostatními budovami v ulici. Bohužel, není to tak docela ze skla a oceli, abych si tu mohla představit mou vlastní firmu.

„Dobrá lokace. Bezpečí. Přístupnost. Spousta parkování.“ Max ukáže na ulici. „A zaručuju, že dostaneš dobrý obchod, pokud se hezky zeptáš.“

Makayla se zahihňá a moje kůže píchá. Pane Bože. Má něco za lubem. Znovu. Jako by nebylo dost těžké jít do Maxovo kanceláře s mým obchodním plánem a požádat ho, zda by neinvestoval do mé advokátní kanceláře, teď chce abych prosila taky o levný pronájem. Má pohmožděná hrdost se přikrčí při té myšlence. Pokud by mi Makayla nevyhrožovala, že mě jako přítelkyni popře, nevolala bych v první řadě Maxovi.

„Nepotřebuji celou budovu.“ Mé kroky jsou pomalé. „Jen kanceláře. Přednostně něco malého a levného, ale moderní a profesionální. A bez tuláků dekorující okolí.“ Ukážu směrem k muži, který se hrbí na schodech. „Vypadá, že potřebuje postel a teplé jídlo.“

Maxům obličej se utáhne. „Hm.“

Zmatená, se přiblížím k objektu a můj dech se zadrhne v krku.

Jake.

Ale ne takový jakého ho znám, takhle jsem ho nikdy neviděla. Má na sobě černou kšiltovku staženou do čela, skrývajíc tak blond kadeře. Jeho AC/DC tričko je roztřepené a džíny ukazují více ze stehen než nejmenší šaty.

Pohlédne na mě a zafixuje se na mé oči. Jeho oči jsou matné, kalné. Perfektní s jeho neoholenou čelistí. Jak se může člověk tak drasticky změnit jen v několika málo dnech?

„Co se stalo?“

Max si povzdechne. „Snaží se vybalancovat trénink s firmou. Na adrenalinu můžeš běžet dlouhou dobu.“

Jake se narovná, jak se blížíme. Jeho pohled bliká od Maxe na mě a pak zpět na Maxe. „Myslel jsem, že máš někoho, kdo má zájem o pronájem nemovitosti. Nemám čas na socializaci.“

Max si založí ruce. „Tady je.“

Jake se otočí a jeho hlas klesne na nízké mručení, jak se postaví proti Maxovi. „Řekl jsem ti už předtím, že to není dobrý nápad.“

TRAPNÉ. Podívám se na Makaylu a ona mi dá sympatické pokrčení.

„To je v pořádku.“ Zvednu hlas natolik hlasitě, aby mě slyšel. „Kancelářské prostory, které jsem navrhla v mém obchodním plánu, budou fajn. Dívala jsem se po korporačních a profesionálních, nikoliv nepředvídatelných a plných charakteru. Už jsem mluvila s pronajímatelem…“

„Ale nebude to fajn pro Jakea nebo okres.“ Max se zamračí a zavrtí hlavou. „On potřebuje nájemce nebo budova a většina z tohoto bloku bude stržena vývojáři.“

V reakci na můj tázavý pohled, Jake pokrčí rameny. „Peter uzavřel ústní dohodu s Duel Properties na tento blok a proměnit to v nákupní středisko. Zatracená parodie. Ale pokud budovy budou obsazeny, zpomalí to proces na dostatečně dlouho pro město, aby zvážilo žádosti obyvatelů na to, aby označili ulici jako historickou čtvrť. V okamžiku, kdy jsem to převzal, začal jsem vláčet mé nohy po dohodách, které dávám obyvatelům, aby tak dostali šanci udělat to společně. V reakci, Duel Properties začal soudní proces a tak jsem to přinesl tobě.“

Můj právní mozek se nakopl. „Je společnost ze zákona povinna…“

„Vím, co dělám,“ zachraptí.

Zaraženě se na něj dívám. Jake zírá zpět. Jeho oči jsou zarudlé, čelist pevná. Vyčerpání mačká jeho neuvěřitelné hezký obličej. Bez přemýšlení přejedu svým palcem přes jeho svraštělé čelo a podél jeho čelisti, kde má pětihodinové strniště.

„Nevypadáš moc dobře.“

Zachytí mou ruku, proplete jeho prsty s mými a opře je o jeho tvář. Jeho oči se zavřou na kratičký okamžik a pak mě pustí.

„Jen potřebuju spát. Byly to těžké dny.“ Jeho hlas je stále drsný, ale jeho tón změkne. „Možná taky dovolenou.“

„A pár hamburgerů?“

Úsměv se objeví na jeho rtech, transformujíc jeho vyčerpanou tvář do pěkně vyčerpané, a moje vnitřnosti se taví.

„Hamburgery jsou vždy dobré.“ Dotkne se dveří a otevře je. „Pojď se podívat.“

Makayla se protlačí kolem mě a jde pár kroků dovnitř. Max jí následuje. Ale já váhám.

„Nemusíš to dělat, Jakeu. Naprosto to chápu. Nechci aby věci mezi námi byli nepohodlné..“

„Amando.“

„…a mít mě za nájemce by znamenalo, že se budeme muset navzájem vidět, a vím, že to nechceš, kvůli tomu co se mezi námi stalo a jak jsi mě ….“

„Amando.“

„….bude to pravděpodobně nejlepší. Jsem si jistá, že ses přesunul a já musím jít dál…ještě dál. Nejsme stejní lidé..“

„Amando.“

„…a není to druh místa…“

Přeruší mě polibkem. Měkkým a sladkým, jeho rty se tlačí proti mým, probouzí staré vzpomínky. Náš první polibek ve skladu ve fitness studiu, a pak nás dva na rohoži poté, co všichni odešli a my zůstali sami. Dva měsíce jemných polibků, něžných polibků, zahřívající mé tělo ale nikdy neporušující zdi kolem mého srdce.

Mé ruce se chvějí kolem mých boků. Musím ho odstrčit nebo ho přitáhnout? Chci sladké polibky zabalené ve vzpomínkách, nebo chci něco nového?

A pak se Jake rozhodne za mě.

S povzdechem zabalí prsty do mých vlasů, jeho jazyk se stále vrhá do mých úst. Sladkost se stává náročností, měkkost tvrdostí. Důkladně mě líbá, nelítostně, takže žádná část mých úst není nedotčená. Má krev se přemění na lávu a závodí v mých žilách.

„Máš pravdu.“ Jeho rty vypalují cestičku na mé tváři. „Nejsem stejná osoba. Peterova smrt mě změnila. Teď vidím, jak krátký život může být. Není čas zabývat se minulostí. Není čas na lítost. Musíme se posunout dopředu.“ Chytne mě za ruku. „Možná až půjdeš dovnitř, uvidíš, proč jsem si myslel, že to není dobrý nápad.“

Stále se vzpamatovávajíc z jeho polibku jen zírám. „Políbil jsi mě.“

„Jo.“ Jeho obličej se zjemní a dá mi omluvné pokrčení. „Chtěl jsem to udělat už od té doby, co jsi vešla do zasedací místnosti v tvé staré firmě. Hádám, že jsem to potřeboval dostat z mého systému.“

Ah. Lítost a žádné smíření. A konec. Není to začátek. Na okamžik jsem téměř zaplavena potřebou plakat. Ale roky nuceného stoicizmu mi přišly na záchranu, a já jsem jen kývla a zatnula zuby a počítala vteřiny předtím, než přesvědčím Makaylu, abychom odešli. „Jasně.“

Jake otevře dveře a já vstoupím do vykachlíkované chodby. Červené sametové tapety visí na stěnách v dlouhých pásech. Ozdobený lustr lpí nejistě na stropě, hrozí, že spadne na opotřebovaný brokátový koberec pokrývající dřevěnou podlahu. Nadechnu se zatuchlého aroma plísně, a zadusím kýchnutí.

„Potřebuje to hodně práce.“ Jake projde přes chodbu a odtlačí stranou shnilé dřevěné dveře. „Podívej se na tuhle místnost. Je to tu ještě horší.“

Měkké „oh“ mi uniká ze rtů, když uvidím místnost, co asi bývala obývací pokoj, v celé kráse. Vysoké stropy, rámy oken a nádherný kachlíčkovaný krb korunovaný s těžkou dubovou římsou. Tmavé dřevěné obložení a bohaté vrstvy prachu, bytový textil propůjčující atmosféru starosvětského pánského klubu; vůně kuliček proti molům a kouře.

Max a Makayla se odpojí od intimního objetí v rohu a já potlačím sten. Vážně? Dokonce i po dvou letech se jim nedaří nabažit se jeden druhého. Obvykle jsem si toho nevšimla, ale dnes se moje srdce utáhne v touze a podrážděně vydechnu.

Makayle se ztratí úsměv z tváře, když se na mě podívá. „Co je špatně?“

„Nic.“ Po více než dvaceti letech přátelství, Makayla umí číst téměř každou mou myšlenku a výraz.

 „Je to dost špatné,“ říká Max, zapomínající na můj emocionální neklid. „Všechno se rozpadá. Pracovna za námi je ještě horší.“

Vděčná za příležitost mít chvilku o samotě, jsem se vrhla kolem nábytku a vstoupila do přilehlé místnosti. Police od podlahy až ke stropu, lemují celou jednu stěnu a je tu obrovské okno s výhledem na džungli v zahradě. Oranžové ručičky šera se usazují na směšné, masivní pohovce ve viktoriánském stylu. Jsou na ní vzory ptáků, listů, květů a hroznů.

Zamilovala jsem se.

Jake vstoupí do místnosti a bouchne do zdi. Omítka padá na podlahu. „To je důvod, proč to nemohu pronajímat a proč mě nikdy nenapadlo nabízet ti to.“ Přejede si rukama přes obličej a pak se otočí ke mně. „Potřebuje to vážnou rekonstrukci a nemám čas pustit se do práce. Nikdo jiný…“

Přeruší se a zamračí, studuje mě jako bych byla kuriozita v zoo. Jeho pohled švihne přes místnost a pak zpět na mě a jeho zamračení se prohloubí. „Líbí se ti to.“

Jsem zaskočená. Jsem tak průhledná? „Já…ehm…jo, je to úžasné místo, ale ne pro kancelář. Myslím tím, byl jsi v Farnsworth & Tillman. Tohle opravdu nekřičí „seriózně profesionální.“

Jakeovo tvář změkne. „Ale křičí to „Amanda“. Připomíná mi to tvůj starý dům a do jisté míry i dům tvé babičky. Musela jsi zdědit tvůj bizarní smysl pro styl od ní.“

Jsem si jistá, že si nedovede představit, jak moc pro mě jeho slova znamenají. Jen pomyšlení, že jsem k ní nějak stále připojená, způsobí, že se mé hrdlo utáhne s emocemi. Točím si svým náramkem kolem mého zápěstí. „Jo, měly jsme stejný vkus.“

„Pak je to perfektní.“

„Jakeu…“ Váhám. Miluju to. Chci to. Ale je to všechno špatně.. Stejně jako Jake a já. „Milovala bych to, ale prostě nemůžu. Potřebuju určitou image a rozpadající se viktoriánská stavba s nádechem country šiku není ono.“

Dá mi uvážený pohled. „Co kdybych vytáhl partu z Redemption a opravili to tu? Můžu jim zavolat. Udělají všechnu tvrdou práci…oškrábají stěny, nalakují podlahy, postaví sádrokarton…Nic moc neuděláme se strukturou a tak, ale vnitřek můžeme udělat moderním, aby to vypadalo stejně jako ve Farnsworth & Tillman, jestli chceš.“ Zakroutí pusou. „Ale…je to hodně práce…“

Pane Bože. Nemůžu dýchat. Bojím se, že si to rozmyslí. Prosímprosímprosímprosímprosím. „Pomůžu,“ řeknu do ticha. „A Makayla…Možná taky Max, kdybysme mu řekli, že by to mohlo být nebezpečné a Makayla by se mohla zranit.

Sakra. Teď zním zoufale. Dotknu se rukou opotřebovaného dubového stolu a opráším ho a zkouším vypadat obyčejně; jako když se chystáte dostat pusu. Hmm. Možná to vypadá příliš obyčejně. Trhnu mou rukou do strany. Teď vypadám jako voják. A co za má záda? Pane Bože. Teď vypadám jako jeden z mých profesorů. Dopředu? Ne. Bude si myslet, že jsem kajícná. Uchýlím se k prohrábnutí mých vlasů.

Jakeovo oči pobaveně jiskří. Opře se o záda police a založí si ruce. Dokonce v jeho opotřebovaných, roztrhaných šatech, se mi z něj sbíhají sliny: rifle visící nízko na štíhlých bocích, tričko roztrhané jen natolik, aby odhalovalo zvlněné svaly na hrudi a bicepsy vypouklé z těsných rukávů. Málem se pustím do fantazie, kde rozřezávám jeho oblečení v šílenství chtíče.

„Pokud kluci přijdou a opraví se to…pronajmeš si to?“

Mráz mi závodí po zádech, ale uhraju to v pohodě a obtočím si pramen vlasů kolem prstu. „Jsi si jistý, že mě chceš? Myslím, je to dost práce a já mám další kancelář, takže si nemyslím, že jsem zoufalá, nebo…“

„Ano. Chci tě.“

Každý kousek tepla spěchá do mého středu, ale váhám. Chci místo dost na to, abych vydržela mučení mít Jakea jako pronajímatele? Jistě, je laskavý a ochotný, ale zjevně mi stále ještě neodpustil. A možná bych neměla být tak rychlá v odpouštění mu. Kolikrát jsem se pokusila mluvit o tom, co se stalo? Kolikrát jsem byla odmítnuta?

Ze zvědavosti se zeptám: „Jaké je nájemné?“

„Cokoliv budeš platit.“

Mé obočí vyletí a točím si s mými vlasy, dělajíc na nich uzel. „Pokud se o to místo zajímám, chtěla bych platit to, co bys řekl ostatním lidem, kteří by se přišli podívat na toto místo.“

Jake řekne sumu. Jsem si jistá, že to není ani trochu blízko tomu, co by řekl ostatním. Řeknu mu to. Pokrčí rameny a řekne, že to není obchodovatelné. Nabídnu mu, co bych platila za jinou kancelář. Jeho oči ztvrdnou a sníží jeho nabídku. S nevolí kapituluju a tančím svůj tajný vnitřní tanec radosti.

„Jsi nebezpečný muž,“ řeknu po tom, co dosmlouváme několik detailů. „Nejdřív mě přesvědčíš, abych opustila svůj dům a pustila se zpět do života. Pak mě přesvědčíš začít podnikat. A teď, jsem si pronajala nejméně pravděpodobné místo, kde jsem kdy očekávala, že uvidím sama sebe, jak provozuju advokátní kancelář. Co bude dál?“

Pomalý, smyslný úsměv zkřiví jeho rty. „Kdybych ti řekl, co jsem měl v plánu, běžela bys z kopce.“ Uzavře vzdálenost mezi námi a běží prsty přes mé vlasy, rozmotávajíc je. Jeho dotek je jemný, jeho dech sladký na mé tváři. Možná že nemá rád, rozmotávání. A nebo to taky potřebuje dostat ze systému.

***

„Pohni prdelí, Westwoodová.“

Fuzzy zařve pořadí jako napumpovaný seržant a já se připojím do třídy právě, když sprintují přes sklad Redemption.

Dodržujíc slova, Jake se dohodl s Maxem na nákladech za mé třídy, které mají být pokryty výměnou za mou novou roli jako neoficiální právník Redemption. Ačkoliv Max má stabilní právníky na jeho zavolání, kteří se vypořádávají s jeho obchodními záležitostmi, stejně rozšířil v posilovně, že pokud někdo bude potřebovat právní radu, mohou přijít ke mně.

A už mám jednoho nového klienta. Ale teď Fuzzy křičí, jako kdyby se nás snažil dostat do první linie.

„No tak, vy parto ztroskotanců,“ zakřičí. „Co si myslíte? Že máte odpolední procházku s dědou? HÝBEJTE SE.“

Moje nohy zakolísají, když se otočím a závodím napříč rohoži. Bláhově zpomalím svou rychlost, lapajíc po dechu.

„Westwoodová. Byla jsi upozorněna. Potřebuješ kopanec do zadku?“

„Dej mi pauzu, Fuzzy.“ Zakňučím. „Strávila jsem posledních několik let..“

„Jak jsi mi to řekla?“ Jeho obvykle veselý obličej se stane nezvykle fialovým.

„Hmm. Fuzzy?“ Varovné naskočení husí kůže naznačuje, že jsem asi udělala něco špatně. Zvláštní je, že se celá třída choulila na druhém konci skladu a dívá se jiným směrem. Několik bojovníků bojuje na rohožích s úšklebkem. Někteří posilují s činkami, Jake mluví s Obsidianem, když by mě měl chránit před hněvem Fuzzyho.

„V této třídě, mi říkej pane,“ vykřikne Fuzzy.

Tvrdě polykajíc mu dám falešný pozdrav. „Ano, pane.“

Fuzzy se zamračí. „To není vtipné. Na podlahu, dvacet pět kliků. HNED.“

„Někdo tu trpí bludy vznešenosti.“

„PADESÁT.“

S hlasitým povzdechem klesnu na kolena, předkloním se a umístím své ruce na podložku. Fuzzy si klekne vedle mě a svěsí hlavu dolů do mého zorného pole.

„Co to kurva děláš?“

„To jsou ženské kliky.“ Zabručím. „Máme jiné těžiště. Pro mě je těžké udělat klik bez kolenou, pro vás je zase těžké udělat klik na kolenou.“

„Ježíší zasranej Kriste.“ Fuzzy vyšplhá na nohy a zařve na Shillu Killu. O několik okamžiků později se k nám s úsměvem na tváři připojí.

„Amanda si myslí, že ženy potřebují dělat kliky na kolenou.“ Jeho tón mi pošle mráz po zádech. „Udělej dvacet…v mužském stylu.“

Shayla se zasměje a sehne se dolů k podložce. Její silný, hnědý culík se jí houpe přes rameno, když dělá dvacet dokonalým mužských kliků, aniž by se zapotila.

„Chceš další sadu s tlesknutím rukou mezi jednotlivými kliky?“ Podívá se na Fuzzyho a usměje se. „Nebo možná s jednou rukou?“

„Ne. Není potřeba.“ Fuzzy jí dá high five. Shayle zrůžoví tváře a vrátí se zpět do ringu. Fuzzy se na mě podívá, jak sedím na patách.

„Budeš se na mě mračit, nebo uděláš ty kliky? Třída se jmenuje Buď fit nebo zemři z nějakého důvodu.“

Podívám se na Fuzzyho. Už ho nemám ráda. Je zlý, zlý, zlý. Je to, jakoby podstoupil transplantaci osobnosti, když vstoupí do posilovny. Přeji si abych se do Buď fit nebo zemři nikdy nepřihlásila. Kéž bych nikdy nevkročila do Redemption. Kéž bych neměla burritos k obědu.

S povzdechem klesnu na kolena. „Můžu jich udělat možná pět…pane.“

Založí ruce a pak ukáže na někoho za mnou. „Musí udělat padesát kliků, než se připojí ke třídě. Můžeš jí pro mě pozorovat?“

„Nevím.“ Jake se připojí k Fuzzymu a úsměv mu křiví rty. „To mračení na jejím obličeji je děsivé. Co když mě napadne?“

Fuzzy se zasměje. „Nemysli si, že se musíš bát víc, než se bojíš poškrabání od kotěte.“

Jak otevřu pusu na protest, Fuzzy zvedne jeden prst. „Ještě jedno slovo a uvidíš, a budeš dělat kliky s Renegadem na tvých zádech.“

Mmmm. Představuji si Jake ležícího na mě – nahé – když bujuji, mé tělo zalité potem, můj zadek se tře proti…

„Takže…padesát kliků?“ Jake stojí přede mnou se založenýma rukama a roztaženýma nohama. Moje klečící pozice mi dává přímý výhled na jeho bouli pod bojovými šortkami.

Pane Bože. Tak velký. Nedívej se. Nedívej se.

Mé tváře hoří a zírám do podložky. Ale možná to není všechno jeho. Bojovníci obvykle nosí suspenzor. Musí na sobě mít suspenzor. Samozřejmě, že má na sobě suspenzor. Podívám se nahoru, právě, když si dřepne vedle mě. Teď mám výhled na jeho břicho a stehenní svaly pod červenými bojovými šortkami a…

Ne. Nemá na sobě suspenzor. Všechno to je jeho. Jak bych mohla zapomenout na tak důležitý detail?

„Pohněte se vy lenoši,“ zaječí Fuzzy na třídu. „Řekl jsem, abyste přestali běhat? HÝBEJTE SE.“

„Pane, ano, pane,“ odříkají.

Ah. To je důvod, proč na mě byl Fuzzy naštvaný, protože jsem řekla „pane“ jen jednou. Hezké, nikdo mi to neřekl.

„Amando. Kliky.“ Jakeův hlas je nízký a s upozorněním. Hned si lehnu do své polohy.

Po pěti mužských klicích, kolabuji na podložce a sténám. „Zabij mě. Hned.“

Jake se zasměje. „Dám ti pauzu, protože jsem milý chlap.“

„Jéé, díky.“ Podepřu si bradu do dlaní a podívám se na něj. „Budeš tu celou noc, než udělám padesát kliků. Myslela jsem, že máš třídy.“

Přejede si prstem přes jeho spodní ret. „Pravda. Mám třídu za půl hodiny.“ Opustí posilovací lavici a stoupne si nade mě. „Tady, pomůžu ti.“

„Nepotřebuju pomoc…“

Ale dříve než mohu dokončit větu, jeho nohy jsou po obou mých stranách a jeho ruce jsou pevně kolem mých boků. „Ano, potřebuješ. Jdeme na to.“

Vytlačím sebe sama do mučivé klikové pozice a Jake mě drží na místě, jeho prsty lisují pevně mé boky. Mé tělo se pohybuje z teplého do bodu varu.

Jake mi dává návod, jak umístit ruce a nohy, jak rozložit hmotnost těla a úhel loktů. Je důkladný a trpělivý. Dobrý učitel. Jdu dolů. Jdu nahoru. Bere většinu mé váhy a jeho ruce mě sevřou, když se zaviklám. Nejvíce erotická forma mučení, kterou jsem kdy zažila je tak chutná, že nechci aby to skončilo. Ale moje tělo má jiný názor.

„Pokračuj. Jsi na dvacíti,“ zamumlá, když se začnu třást.

Pane Bože. Ten hlas. Hluboký a teplý, jeho hlas mě zahaluje jako přikrývka, připomíná mi tmavé vášnivé noci, zkroucené přikrývky a …oh. Můj hrudník se napne a příval emoci vysaje pryč poslední zbytky mé síly. Ale předtím, než se mohu zhroutit na podložku, Jake sklouzne rukama kolem mě a vytáhne mě z podlahy proti jeho nahé hrudi.

Dlouhou chvíli se nepohybujeme. Fuzzy na nás pohlédne, zvedne obočí a pak mi prstem naznačí abych se vrátila ke třídě. Ale nemůžu se odtrhnout. Touha prostupuje každý pór mého těla a přináší s sebou hlubokou bolest touhy.

Je to zvláštní, nezdá se mi, že by mě Jake chtě nechat jít. Jeho ruce se utáhnou kolem mého hrudního koše, jeho palec je jen palec pod mými prsy. Nakloním hlavu dozadu a podívám se na něj. Jeho smyslné rty šumějí kousek ode mě. Jaké by to bylo, kdybych je trochu olízla?

Jako kdyby mi uměl číst myšlenky, oči mu ztmavnou do azurově modré a jeho tělo ztuhne. Tak teplé. Tak tvrdé. Cítím se v jeho náručí tak bezpečně.

„Amando…“ Jeho hlas je nízký, chraplavý a tak zatraceně sexy. S bušícím srdcem si olíznu rty a natáhnu se o maličkatý kousek.

„Je tohle nový druh kliků?“ Zamumlám, škádlíc ho. „Nejsem si jistá, kde tlačit.“

Zavrčí. „Začala jsi tlačit, když jsi vešla do tělocvičny oblečená v troše představivosti.“

Pot mi stéká po zádech. Jestli z jeho tvrdého, horkého těla proti mému nebo z kliků, nevím. „Sportovní podprsenka a gymnastické šortky? Jsem oblečená jako všechny ostatní ženy.“

Jake se skloní a přitiskne mi ústa na krk. „Nevypadáš jako ostatní ženy. Jsi celá měkká a sexy a zasraně roztomilá, když se mračíš na Fuzzyho za jeho zády. A žádná z ostatních žen nepotřebuje mé ruce.“ Pohladí mé holé břicho, zatímco jeho palce se přesunují na spodní část mé sportovní-podprsenky-mačkající prsa.

„Tvoje ruce byly velmi…užitečné.“ Vlhkost se tvoří mezi mými stehny a já ztěžka polknu a podívám se přes mé rameno, neschopná přestat se proti němu tlačit. „A teď…ne tak moc, pokud nemáš v plánu mě složit dolů na podložku kvůli něčemu jinému, než jsou kliky.“

Jake zasténá. „Bože, nepokoušej mě. Když jsem tě viděl před Fuzzym na kolenou, a pak jak děláš tvé kliky s tvojí sexy prdelkou ve vzduchu…“ Nadechne se. „Slíbil jsem si, že se tě nedotknu, ale když jsem viděl, že potřebuješ pomoc…“

„Stále potřebuju pomoc.“ Nakloním se nahoru a umístím mu měkký polibek na tvář.

Jeho dech se zadrhne a zamrzne, jeho prsty se zatnou do mého pasu a bolestivý výraz prochází jeho tváří.

„Chybí ti ještě posledních třicet. Řeknu Fuzzymu, že jsi ze sebe vydala to nejlepší.“ Opustí mě a zavrávorám zpět.

A najednou jsem sama na podložce, srdce mi buší, vyschlo mi v ústech.

Fuzzy mi nic neříká, když se vrátím ke třídě. Příští půl hodinu nás mučí s kruhovým tréninkem, vzpíráním a ještě více běháním. Vrhám se do každého cviku, zkouším vymítit vzpomínku, jak mě Jake drží. V době, kdy Fuzzy zakřičí, že je konec, celá třída sténá na podlaze. Sex je daleko v mé mysli.

Shayla a Sandy se smějí, když se zastaví u mě, aby si naplnili jejich lahve z chladiče.

 „Šel na tebe dnes lehce.“ Shayla pohlédne k Fuzzymu a pak zpět na mě. „Ale dostane tě do formy. Myslela jsem si, že jsem fit, dokud mě nevzal do jeho pokročilé třídy. Druhý den jsem nemohla vstát z postele. Ale, podívej se na mě teď.“ Ohne paže a ukáže její bicepsy.

„Je to sadista,“ zamumlám. „Myslím, že ho těší vidět nás, jak se trápíme.“

Shayla natáhne ruku, aby mi pomohla vstát z podložky. „Možná, ale je to žhavý sadista.“

„Řeknu ti, kdo je žhavý,“ povzdechne si Sandy. „Renegade. Je tak sexy, když učí. Trpělivý ale náročný.“ Podívá se na mě koutkem oka a zašklebí se. „Škoda, že má novu přítelkyni, nějakou roztomilou brunetku, nebo tak jsem to aspoň slyšela.“

Moje právě pohmožděné srdce se noří do žaludku. Pane Bože. Není divu, že mě odtlačil pryč. Má přítelkyni. Samozřejmě, že má přítelkyni. Je to nejžhavější chlap v Redemption. Ženy mu musí padat k nohám.

„Hej, Amando!“ Fuzzy k nám dokluše a usměje se. „Dobrá třída. Vím, že to bylo poprvé a dala jsi do toho velké úsilí. Budeš v tomhle bojovém ringu.“

Zcela zaskočena jeho povzbuzením a vřelým úsměvem, se falešně zamračím. „Promiň, znám tě? Vypadáš jako ďábelský seržant z Buď fit nebo zemři. Nebo máš možná rozpolcenou osobnost.“

Fuzzy supí smíchy a pak plácne Shaylu přes její záda. „Shill. Díky za pomoc.“

„Žádný problém.“ Její obličej se rozjasní.

„Později, děvčata. Další třída k učení.“

Shaylin obličej opadne, když odejde. „Myslí si, že jsem jedna z kluků,“ řekne zachmuřeně. „Zachází se mnou stejným způsobem, jakým zachází s Blade Sawem nebo Hammer Fistem. Úder do paže. Plácnutí přes záda. Příležitostně palec nahoru. Sandy navrhla, ať si dnes vezmu růžovou sportovní podprsenku, ale samozřejmě to nefungovalo. Vsadím se, že kdybych se objevila nahá, ani si toho nevšimne.“

Odtlačujíc mé vlastní potřeby stranou, dám jí sympatický úsměv. „Možná, že neví, že máš zájem. Kluci mohou být plaší, pokud se jim nedostává žádných signálů. Nikdo nechce být sestřelen.“

Podívá se na mě s čistou sklíčeností. „Jde to oběma směry.“

„Jo. Ale někdy, pokud chceš něco hodně, musíš riskovat.“