HM - 36. kapitola

Překlad: Arey
Kor.: Ann

Julian

Bolest. Tma.

Na chvíli se ocitnu zpátky v místnosti bez oken s Majidovým nožem na tváři. Zvedne se mi žaludek a do krku se mi navalí žaludeční šťávy. Pak se mi mysl pročistí a já si uvědomím bušení v uších.

Tohle se v Tádžikistánu nestalo.

Nebylo mi tam tak horko.

Až moc horko. Tak horko, že hořím.

Kurva! Všechny stopy mlhy se vypaří. Hýbu se pomalu, několikrát se přetočím, abych uhasil oheň na vestě. Sevře se mi žaludek, hlava mě bolí, ale když přestanu, oheň je pryč.

Ležím, zrychleně dýchám a snažím se nabýt vědomí. Co se kurva stalo? Zvonění v uších pozvolna přestává. Donutím se otevřít oči. Kolem mě létají hořící kusy sutin.

Výbuch. Muselo jít o výbuch.

Jakmile mi to dojde, uslyším to.

Střelbu.

Srdce mi přestane bít. Nora!

Nával paniky je tak silný, že potlačí všechno ostatní. Najednou už necítím bolest. Vyskočím na nohy, ale pod váhou vesty zůstanu klečet na kolenou.

Zavrtím hlavou ze strany na stranu, podívám se po zdroji střelby a pak to uvidím. Tím zdrojem palby je malá postava krčící se před velkým letadlem. Před ní stojí čtyři ozbrojení muži, všichni oblečení ve SWAT výstroji. Ve zlomku vteřiny zmapuju zbytek situace. Zeď hangáru poblíž limuzíny je pryč a přes tu díru vidím, jak na trávě klidně stojí policejní vrtulník. Mí muži museli prohrát a nechat nás na pospas Sullivanovým zbylým mužům.

Než se mi ta myšlenka v hlavě zcela zformuje, už jsem v pohybu. Limuzína za mnou hoří, ale ten požár je vpředu a ne vzadu, takže mám pořád několik vteřin. Doběhnu k autu, vytrhnu jedny dveře a vlezu dovnitř. Zbraně jsou pořád tam. Popadnu dva kulomety a vyskočím, protože auto každou chvílí vybuchne. Když to udělám, všimnu si, že se Lucas snaží dostat na nohy několik metrů ode mě. Je naživu, zaregistruju se vzdáleným pocitem úlevy. Nemám čas nad tím víc přemýšlet. Několik metrů ode mě totiž Nora kličkuje mezi letadly a opětuje palbu. Můj malý miláček proti čtyřem ozbrojeným mužům – ta myšlenka mě zalije hrůzou a vztekem.

Chytnu obě zbraně, každou do jedné ruky a začnu utíkat. V okamžiku, kdy mám otevřený výhled na Sullivanovy muže, začnu pálit. RAT-TAT-TAT! Hlava jednoho muže vybuchne. RAT-TAT-TAT! Další muž padne.

Když si zbylí muži uvědomí, co se děje, otočí se na mě a začnou po mně střílet. Nevšímám si létajících kulek kolem a dál běžím a střílím a kličkuju mezi letadly. I když mám pořád neprůstřelnou vestu, vím, že nejsem zcela imunní proti kulkám.

RAT-TAT-TAT! Něco mě zasáhne do levého ramene a nechá za sebou pálivou bolest. Vykřiknu nadávku, chytím zbraně pevněji a opětuju palbu. Jeden z mužů se schová za malým údržbářským vozíkem a druhý na mě střílí, zatímco běžím. Vidím, jak Nora vyjde zpoza letadla a zamíří. Její oči jsou v bledém obličeji velké a tmavé. POP! Hlava jednoho střelce exploduje. Trefila se. Otočí se a začne pálit na toho, co se schovává za vozíkem.

Díky odvedení pozornosti můžu změnit směr a proplížit se kolem vozíku, kde se poslední střelec skrývá. Když se za ním objevím, všimnu si, že míří na Noru – a s návalem zuřivosti stisknu spoušť a zaliju jeho tělo několika výstřely.

Sjede po vozíku dolů.

Žádné další výstřely. Ticho je téměř ohlušující.

S těžkým oddechováním skloním zbraň a vyjdu zpoza vozíku.